Zprávy

1217 Archanděl Rafael 2: Egregory Architekt [ Ezoterika ] 2021-07-28
Q: Otázka od čtenáře: ″Proč je tak rozdělený křesťanský egregor? Kdo se živí energií věřících?″
R: Téma egregorů je velmi rozsáhlé. Nelze je studovat snadno a rychle. Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, zjednodušme si pojem egregor. Říkejme tomu souhrn stejné výměny energie, kterou lidé vytváří tím, že soustředí svou pozornost na určité myšlenky. Křesťanský nebo jiný agregátor, principy jeho tvorby jsou stejné. Zpočátku se tyto vazby vytvářejí zcela spontánně a chaoticky. Když však síla jejich proudů dosáhne významných hodnot, je třeba je uspořádat a udržovat. Takové práce se ujímají ti, kteří se chtějí napojit na výslednou výměnu energií.

Pro lepší pochopení tohoto tématu se podívejme na lidský oběhový systém. Krev proudí v těle v uzavřeném kruhu. Ruka se nemůže sama izolovat a říci: ″Nedám svou krev″. Jedná se o jednotný systém. Dokud krev normálně cirkuluje v těle, podporuje i další důležité procesy lidského života.
Energetické cykly fungují na podobném principu. Jsou uzavřené a zahrnují mnoho účastníků, kteří tvoří jednotný oběhový systém. S jakými entitami je člověk v aktivní energetické výměně, závisí na jeho myšlenkových návycích. Pokud se často nachází v negativních stavech vědomí, pravidelně si vyměňuje s nízkofrekvenčními entitami. Pokud dává přednost životu v přijetí, lásce a radosti, má aktivnější a rozvinutější spojení s vysokofrekvenčními účastníky výměny energií. Stejně jako krev nemůže neproudit tělem, nemůže člověk nepřijmout a nedat zdroj života.

Prostřednictvím křesťanského distributora proudu dochází k velmi různým výměnám: mezi lidmi a nízkofrekvenčními entitami, mezi lidmi a jinými lidmi, mezi lidmi a destruktivními civilizacemi, mezi lidmi a konstruktivními civilizacemi, mezi lidmi a různými vysokofrekvenčními dušemi (učiteli, naddušemi, anděly a archanděly). Stručně řečeno, tento rozdělovač toku je univerzální. Jedinou otázkou je, ke kterým účastníkům energetické výměny je věřící schopen svými stavy vědomí dospět. Prostřednictvím upřímné lásky k Bohu, o níž nám vypráví křesťanství, lze dosáhnout nejvyššího prožitku jednoty. I když jsou Písma zkreslená kvůli omezenému chápání ostatních věřících, věřící člověk není nijak omezen ve své upřímné touze po Bohu.

Pokud jde o výživu člověka, chtěl bych objasnit důležitou věc - průměrný člověk si plně nezajišťuje zdroje života prostřednictvím potravy, vody a dýchání. K přežití to stačí, ale k prožívání radosti, zájmu, nadšení, vášně atd. potřebuje člověk další přídavky. Konstruktivní esence tento zdroj násobí a předávají vám ho, abyste mohli žít plnohodnotný emocionální život. A teď si představte, že se začnou zajímat o to, kam to jde a koho jejich zdroje živí? V uzavřených smyčkách výměny energie dochází k neustálému přijímání a vydávání. Proto je lepší položit otázku jinak: proč lidé plýtvají negativitou? Tím přímo určují, které esence se s nimi účastní výměny energie. Lidem, jejichž vědomí je na nízkých frekvencích, se skutečně mohou dít nepříjemné věci. Zdroje jim mohou být odebrány. To je specifická povaha výměny energie těch, kteří jsou připoutáni k negativnímu a škodlivému. Člověk škodí, a je poškozen. Tyto podmínky si však do svého života přitahuje svým vlastním myšlením.

Mnozí lidé se diví, proč jsou v křesťanském rozdělovači také nízkovibrační toky. Víra má být přece světlem ve tmě. Na náboženském základě lidé zažívají také mnoho negativních pocitů. Může to být hněv a pohrdání druhými lidmi, nelibost a boj se samotným Bohem, když se život nevyvíjí tak, jak si člověk vysnil. Někteří lidé dělají hrozné věci, dosáhnou úspěchu na zármutku jiných lidí a pak se obrátí k náboženství a darují církvi velké částky peněz. Tímto způsobem lidé s Bohem smlouvají a snaží se koupit odpuštění. V rámci křesťanské reflexe se také často vylévá úzkost svědomí lidí z toho, co udělali. Na náboženském základě věřící často prožívají pýchu a pocit, že jsou Bohem vyvolení. Jiní se naopak kvůli nízkému sebevědomí zahlcují špínou a považují se za věčné hříšníky, nehodné lásky. Příkladů náboženských pocitů a myšlenek s nízkou vírou je mnohem více. Lidé na takové myšlenky vynakládají velké množství prostředků. Těch, kteří prožívají negativní emoce na základě křesťanské víry, je poměrně hodně. Tyto toky musí někam směřovat. Proto pro ně existují uzavřené oběhové smyčky. A můžete hádat, jaké subjekty mají zájem se jich účastnit. Tento ″temný sklep″ však existuje jen proto, že mnoho lidí nedokáže myslet jinak. Ještě nechápou, co je to nesobecká láska. Můžeme jen čekat, až u těchto lidí dozraje vědomí a nashromáždí se moudrost. Doufám, že jednou tyto duše konečně zažijí stav dobra, v němž už člověk necítí bolest, hněv, váhání, smlouvání a sebepoškozování. A nejde o to, že by náboženství učilo špatným věcem. Člověk jen stále hledá cestu k Bohu a způsoby, jak najít rovnováhu. Stejně jako nezkušený malíř přetváří barvy v nepovedený obraz, tak tito lidé plýtvají prostředky života na pocity a myšlenky, které jim nepřinášejí radost.

Prostřednictvím křesťanského distributora také prochází nesobecká láska k lidem a k Bohu. Stejný člověk má velmi rozdílné stavy vědomí. Na obsluze těchto toků se samozřejmě podílejí různé subjekty. Rozmnožené zdroje života směřují do vlastní duše nebo se přerozdělují na podporu jiných lidí, kteří je potřebují. Když člověk ví, jak vstoupit do dobrých stavů vědomí, může svou lásku nasměrovat, na koho chce. Mohou to být jejich blízcí, jejich vlastní nadduše nebo učitelé z vyšších úrovní. Taková výměna energie má značné výhody, protože je vždy příjemná a působí jako určité tajemství, které sytí duši a činí ji pravidelnou součástí života. Dává vaší duchovní praxi nový význam. Člověk začíná pociťovat jednotu s těmi, s nimiž si vyměňuje energii. Když tato výměna energie u věřícího převládne, agregátor nad ním navždy ztratí moc. Proudy jsou vytvářeny optimálněji, bez prostředníků.

Q: Objevují se informace, že je těžké uniknout křesťanskému egregoru. Drží člověka zpátky.
R: Když si člověk vybuduje mnoho spojení s agregátorem, není možné je všechny najednou přerušit, protože výměna energie je uzavřený cyklus. Pokud má člověk silné nutkání opustit agregátora, musí si vazby výměny energie vybudovat jiným způsobem. K tomu musí pochopit, kam se chce dále posunout. Člověk potřebuje novou aspiraci, která mu pomůže zbavit se dřívějších vazeb.
Může se také stát, že věřící je rozčarován a má negativní pocity vůči křesťanství, zatímco bojuje za své osvobození od egregoru. Při takových emocionálních stavech však není možné vytvořit vlídnější vazby. Člověk, který se nachází ve stavu odporu a boje, si s největší pravděpodobností udrží spojení s křesťanským agregátorem, jen jeho energetická výměna bude probíhat přes nižší frekvence distributora jako nízkovibrační stavy vědomí. Zdroj potřísněný drsnou negativitou se těžko očistí do křišťálové čistoty. Proto energii dostanou ti, kterým se hodí k použití bez větší námahy. Zdroj může být s mírným dodatečným čištěním přesměrován k lidem, kteří jsou na nízkovibrační energetické výměně, nebo je přerozdělován k uspokojení potřeb destruktivních civilizací a démonů.

Výstup z jakéhokoli egregoru musí být proveden přesně, s porozuměním tomu, jak je organizována výměna energie. Nespokojenost, hněv nebo chamtivost (″živím je″) jsou nízkovibrační stavy. Proto je účinným řešením kompletní revize zkušeností s pobytem v egregoru. Všechny negativní citové vazby je třeba zpracovat a oslabit. Negativní postoj je hlavním faktorem udržení člověka v současné výměně energie. Dokud bude člověk sám produkovat negativitu, nebude se moci spojit s laskavějšími účastníky výměny energií. A nelze jednoduše přerušit vazby. Obyčejný člověk nemůže uzavřít své proudy sám. Proto musí zvolit nějakou alternativu. Úspěšnou variantou je rozhodnutí člověka věřit v Boha a milovat ho přímo, bez prostředníků. Poznávat ho vstupem do stavu vědomí, pociťovat jednotu se vším, co existuje, pomocí meditací. V tomto případě je dosaženo samotného smyslu existence náboženství.
Někdy nastane ještě smutnější varianta: člověk se zklame v náboženství, ztratí víru v Boha a není mu jasné, co má dělat dál. V takovém případě se člověk musí z egregoru vymanit, znovu se zaměřit na dobré stavy mysli a aktivně s nimi pracovat: pěstovat ve své duši přijetí, optimismus, něhu, radost, přívětivost, lásku atd. Tyto pocity jsou lidem dostupné, pochopitelné a nezávisí na víře. Pro takové přizpůsobení je žádoucí nějaká příjemná fyzická aktivita. Jednoduchou variantou je zahradničení, spojení s přírodou. V tomto případě dojde k přizpůsobení přirozeně, ale ne okamžitě. Je třeba vytrvale usilovat o nové myšlenkové návyky, o nový harmonický způsob života.

Q: Místní náboženství rozdělují lidi, mnoho válek bylo ve jménu různých náboženství, mnoho obětí při různých sektářských obřadech - proč jsou tato náboženství vůbec potřeba? Možná přijít s něčím novým, s vírou v sebe sama a ve svůj rozvoj? Aby člověk neuctíval různé bohy, ale aby vyvyšoval (v dobrém slova smyslu) sám sebe, usiloval o rozvoj sebe sama (jako částečky Boha) a pomáhal rozvoji druhých. Copak ve vesmíru neexistují příklady normální víry?″
R: Máte neteistické nábožensko-filozofické učení, které odpovídá vašemu popisu - buddhismus. Již byla vynalezena, zaseta a vyvinuta. Můžete si je sami prostudovat, podívat se na život lidí, kteří je praktikují, a vyvodit vlastní závěry o tom, jak takové názory fungují ve vaší civilizaci.

Mnoho lidí se ptá, proč nepřijít s něčím novým, ale jen málo lidí je ochotno něco skutečně vymyslet. Koneckonců, je to pořádná námaha. Nemůžeme vkládat myšlenky přímo do vědomí inkarnovaných duší. To je porušení svobody vůle. Člověk by se měl zajímat a sám přijímat nová učení. Musí se tedy najít nadšenci, kteří tyto myšlenky formalizují, zatraktivní a začnou je šířit. Takoví lidé existují, a postupně přináší ostatním nové duchovní směry. Tito lidé jednají - nikdy to není snadné. Proto se všechny změny ve vaší společnosti dějí tak pomalu. Každý chce nový život, ale jen málo lidí je ochotno vynaložit úsilí, aby se věci skutečně změnily.
Pokud jde o vaši otázku, zda vidíme, co se děje na základě náboženských názorů. Hierarchie vývoje má výkonné systémy automatické analýzy, které vidí minulost i budoucnost. Shromažďují obrovské množství ukazatelů vývoje duší, které je třeba studovat. Existují prastaré superduše, které nikdy nespí, takže si pamatují miliony let zkušeností z vývoje vesmíru. Jak by bylo možné, že něco nevidíme nebo nechápeme? Vývojová hierarchie vidí a chápe podstatně více než kterýkoli člověk, takže jsme zbaveni mnoha iluzí. Po analýze velkého množství dat jsme zjistili, že dokonalé možnosti prostě neexistují. Váš svět je příliš složitý a rozporuplný. Rozhodnutí jsou tedy přijímána na základě prozaických skutečností. A nerozčilují jen vás.

Často pozoruji, jak lidé vnímají ty, kteří jim pomáhají se rozvíjet. Když malé dítě ještě nechápe omezení svých rodičů, žádá je o to, co mu nemohou dát, pro dítě jsou otec a matka zdrojem všech darů, jako mocní čarodějové. Jak ale dítě stárne, uvědomuje si, že od rodičů nemůže dostat vše, co chce. Přehodnotí tento vztah. Dítě může dokonce projít fází zklamání z rodičů kvůli jejich omezením. V dospělosti se již spoléhá na své vlastní síly a poznává v plné míře omezení, kterým čelili jeho rodiče.
Učitelé mají k lidem hodně podobný vztah. Očekáváte zázraky, velkorysé dary, úžasné nápady, které by rychle a jednoduše zlepšily váš život. A ti, kteří od nás nyní očekávají příliš mnoho, mohou být zklamáni. Na druhou stranu ostatní nebudou chtít dělat ukvapené závěry. Takoví lidé se rozhodnou nejprve vstoupit do ″světa dospělých″ a pochopit, jaká jsou naše omezení. Proč vám to vývojová hierarchie se vší touhou po tom, abyste byli šťastní a jednotní, nemůže dát. Kdyby mohla, už dávno by dala.

Tím se dostáváme do zcela jiné roviny myšlení. Nezáleží na tom, co je důvodem rozdělení mezi lidmi: víra, národnost, politické přesvědčení, touha po větším množství materiálních statků atd. Důležité je, že ve vašem světě je mnoho duší, které se kdysi snažily rozdělit. Na úrovni hlubokého citu zapomněli na svou jednotu. Vazby mezi nimi se oslabily. Představte si, že masivní duše je velké klubko různobarevných vláken. V důsledku štěpných procesů, kterým nelze vždy zabránit, se rozdělí na několik menších fragmentů. Vícebarevné nitě v něm nejsou rovnoměrně rozloženy. Stejně nekontrolovaně se mezi fragmenty rozpadlé duše rozdělují odstíny Vědomí. Proto všechny duše nabývají jedinečných vlastností díky rozdílné struktuře odstínů Vědomí v nich. Například jedna duše se ukáže být houževnatější a agresivnější, druhá melancholická a zranitelná, třetí neuspěchaná a přemýšlivá, čtvrtá veselá a neklidná atd. Je samozřejmé, že v každé duši je mnohem více odstínů. Její struktura je mnohem složitější. Myšlenka je však jasná - duše po rozdělení jsou odlišné a jejich potřeby se liší. Zatímco v jedné velké duši byly odstíny zastoupeny ve větší rozmanitosti, v rozdělených duších jsou kombinace a poměry zvláštní, nerovnoměrné. Mezi těmito částmi kdysi sjednocené duše stále existují spojení v podobě jemných vláken, ty však již nestačí k tomu, aby zajistily těsnou výměnu energie, která by duším umožnila vzpomenout si, že vyšly z jednoho Boha a spojení mezi nimi se nikdy neztratilo.

Po nedobrovolném rozštěpení si fragmenty buď slabě pamatují, že vznikly z jedné duše, nebo si ji nepamatují vůbec. Možná se navzájem nepoznají. A protože se fragmenty liší, není možné je udržet pohromadě podle principu podobnosti. Začnou se od sebe vzdalovat a směřovat k různým věcem. Jejich preference a názory se již neshodují, takže mezi nimi může vznikat široká škála vzájemných reakcí, od lhostejnosti až po ostře negativní emoce, které lze jedním slovem nazvat odcizením.
Ve vašem světě žije mnoho takových duší, které jsou rozděleny a považují se za samostatné entity. A protože se od sebe velmi liší, jsou myšlenky zasévány na Zemi velmi odlišnými způsoby. S tím souvisí i rozmanitost náboženství. Různé duše mají své vlastní jedinečné potřeby. A každý člověk chce najít něco, co je pro něj osobně zajímavé.

Zda lze najít univerzální náboženství, které by pomohlo pozemským duším překonat odcizení? Tato otázka je stále otevřená. Odpověď jste hledali v minulosti, a budete ji hledat v budoucnu. Proces vývoje víry probíhá neustále. Úkoly tohoto neúnavného hledání jsou však opravdu obtížné. Nejsou to ani úkoly, ale skutečné výzvy!
Pokud jde o křesťanské náboženství, jeho základ není alegorický, mnoho informací lze brát doslovně. Uvedu myšlenky, které sice byly zjednodušeny a zkresleny, ale stále odpovídají základům našeho vesmíru:
- jeden Bůh;
- duše se vracejí k Bohu;
- struktura hierarchie vývoje: ″andělé″ nabádají ke konání dobra, ″démoni″ pokoušejí ke škodě;
- existence krásnějších čistých míst, kam lidé chodí za dobrými skutky;
- existence temných, nepříjemných míst, kam mohou lidé chodit škodit;
- obecná myšlenka poškozování bližního: vražda, krádež, lež, chamtivost atd.
Nemohu dát obsáhlý přehled základů křesťanského náboženství, které odpovídají skutečnému stavu věcí. Chybí ti znalost písma, moje buddhistko. Jejich seznam však není bezvýznamný. Silná myšlenka jediného Boha činí křesťanské náboženství vhodnějším než hierarchie vývoje. Vývoj této víry již delší dobu směřuje k větší lidskosti, proto má smysl do něj investovat úsilí. Zachováním a prohloubením jeho základů pomocí čerstvých informací, které vám zprostředkujeme, lze doplnit novou, moderní vizi. Kolik lidí odstraní z křesťanské víry nepodstatné myšlenky a kolik se jich odváží zavést nové, záleží jen na nich.

Účinnost náboženství se posuzuje podle toho, jak dokáže zvyšovat jednotu mezi dušemi. Podobně se Hierarchie rozvoje zajímá o to, že některé duše pomáhají jiným duším v rozvoji. V tomto ohledu je buddhismus o něco méně účinný než křesťanství. Osvícení buddhisté nechtějí vždy pomáhat a dávají přednost nečinnosti ve vznešených stavech vědomí, kterých dosáhli. To neznamená, že jejich volba není respektována. Přesto mnoho rozvíjejících se duší potřebuje péči a podporu. Proto je zodpovědným povzneseným duším vždy nabízena pomoc při jejich rozvoji. A duše, které se rozvíjejí v křesťanském náboženství, mají větší a častější odpovědnost za druhé.

Q: Takže cesta bódhisattvy, který odmítá jít do nirvány, aby zachránil všechny živé bytosti, není příliš populární?
R: Mezi konvertity, kteří praktikovali buddhistickou tradici, to opravdu není příliš populární. Stále jsou spíše nakloněni individuálnímu osvobození. To neznamená, že buddhismus nevytvořil laskavé mistry, kteří by byli ochotni pomáhat jiným duším v jejich rozvoji. Tento filozofický proud však učí lidi být k mnoha věcem zcela lhostejní. Dává jim nejen osvobození od utrpení samsáry, ale také vysoký stupeň pasivity, lhostejnosti k ″iluzorním projevům″. Zároveň mnoho z nich zůstává po přechodu karmickými dlužníky. K osvobození je vedou jejich učitelé, vědomosti jim předávají pozemští mistři, ale buddhisté často po vzestupu ostatním duším pomáhat odmítají, ačkoli je pomoc velmi potřebná. V hierarchii rozvoje je vždy nedostatek dobrých rukou.

Q: Takže náboženství jsou potřebná k tomu, aby lidem připomněla, co zapomněli?
R: Ano. Většina pozemských duší nemá vzpomínky na jednotu. Potřebují informace, aby si vzpomněli, odkud přišli a kam jdou. Protože však neexistuje bezprostřední vzpomínka, existují znalosti na úrovni víry. Nedostatek paměti je příčinou sklonu k přemýšlení, fantazírování a překrucování náboženství. Ne vždy je možné veškerou lidskou tvořivost usměrnit do existujících přesvědčení. Může být také poměrně obtížné vyhodnotit nové nápady z hlediska jejich potenciální účinnosti. Možná, že některé z nich budou v této konkrétní historické etapě fungovat, když ne ideálně, tak alespoň budou vhodným ″výchozím bodem″. S vývojem společnosti se víra bude opět měnit - bude se zlepšovat v procesu vývoje veřejného vědomí.

Q: Znamená tolerance neodporovat zlu násilím, nebo ji lze kombinovat se zásadami sebeobrany a nezbytnou výchovou dětí (včetně metody mrkve a holi)? Víme, jaká monstra mohou vyrůst z permisivity.
R: Čím přísnější je tvůj slib, tím těžší je ho dodržet. Pokud svůj slib často porušujete, můžete být nakonec zklamaní a odmítnete ho dodržovat. Proto by si člověk měl dát skutečný slib. Pokud bude úspěšný, lze se k němu časem vrátit a přidat k němu další body.
Sebeobrana je velmi kontroverzní téma, takové situace jsou obvykle obtížně zvladatelné. Proto může člověk do svého slibu nenásilí zahrnout takový způsob života, který mu umožní co nejvíce se vyhnout situacím, kdy bude nutné se bránit.

Uvědomuji si, jak těžké to pro rodiče může být. Koneckonců, dětské duše přicházejí s historií a s výzvami, přicházejí s příběhem a úkolem, který mají splnit. Dalo by se říct, že vaše děti nejsou ve skutečnosti děti. Někdy jsou to dokonce duše zkušenější než ta vaše. Pokud však vstoupily do vašeho života, znamená to, že máte společné úkoly. Pokud dítě zlobí, zeptejte se sami sebe, co byste si z této situace měli vzít? Pokud je rodič příliš tichý a nesmělý, možná je jeho úkolem naučit se být ve výchově trochu rozhodnější a vymezit dítěti hranice přijatelného chování. Pokud je rodič neústupný a rád panovačný, může zlobivé dítě učit trpělivosti, odpuštění a lásce. Metody výchovy dětí, které doporučují vaši psychologové, lze nyní již označit za účinné a humánní. Mohu poskytnout pouze nejobecnější rady. Zeptejte se sami sebe: ″Proč je můj život takový, jaký je?″ ″Co mi tato situace říká?″ ″Co mám dělat, abych neublížil své duši a duši dítěte?″ Mnoho věcí se dělá v zápalu okamžiku. Pokud je to možné, odložte rozhodování o všech výchovných situacích na co nejdelší dobu - o hodinu, den, několik dní. Budete tak mít čas se uklidnit a vše si promyslet.

Q: Opět jsme nebyli schopni probrat všechny zajímavé otázky až do konce. Nevadilo by vám, kdybychom si promluvili znovu?
R: Vidím několik čtenářů, kteří se vážně zajímají o naše diskuse. Dalo by se říci, že se jejich myšlení změnilo. Nyní je třeba pracovat s každým vědomým člověkem, pokud existuje nějaká šance, že se jeho vývoj alespoň trochu zlepší. Pojďme tedy vést další rozhovor.

Zdroj: https://absolutera.ru/article11206

Zpět