11604 Pád Zelenského režimu a režimů jeho spojenců Thierry Meyssan

[ Ezoterika ] 2025-12-19

Rusko-americký mírový plán pro Ukrajinu by jistě ukončil konflikt. Ale co je nejdůležitější, otevře to cestu pravdě, aby prorazila najevo. Ne, ruská operace není "nelegální, nevyprovokovaná a neopodstatněná vojenská agrese", jak nám byla dosud popsána, ale realizace rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2202, tedy čin plně v souladu s mezinárodním právem. Pokud dokážou rozpoznat klam, evropské národy by mohly změnit své režimy, stejně jako Ukrajina změní ten svůj.

Zdá se, že konflikt na Ukrajině se blíží ke konci. Prezidenti Ruska a Spojených států se dohodli na realizaci 28bodového plánu, který byl inspirován plánem, který přijala Rada bezpečnosti OSN k ukončení konfliktu mezi Izraelem a arabským světem. Základní principy tohoto plánu pro Ukrajinu byly osobně schváleny prezidenty Trumpem a Putinem dne 15. srpna v Anchorage na Aljašce. Detaily byly vyjednávány v Miami od 24. do 26. října mezi Stevem Wikoffem a Kirilem Dimitrijevem, ale tajemníkovi Ukrajinské rady bezpečnosti a obrany Rustemu Umerovovi nebyl plán oficiálně odhalen až do začátku minulého týdne, než tento člověk uprchl do Kataru. Vůdce kyjevského režimu Zelenskij - jehož prezidentské období je nyní téměř u konce - se o tomto plánu dozvěděl až 20. listopadu, kdy ministr amerických pozemních sil Dan Driscoll a generálové Randy George, náčelník štábu amerických pozemních sil, a Chris Donahue, velitel amerických vojenských sil v Evropě a Africe, cestovali do Kyjeva, aby mu ho předali. Poslední 3 měsíce ruské síly ostřelovaly jednotky fundamentalistických nacionalistů (které Kreml označuje jako "banderisty" nebo "neonacisty") operující pod velením Andrije Biletského, který se nazývá "Bílý vůdce" a už ztratil.
Bitvu o Mariupol (květen 2022)
Bakmout/Artiomovsk (prosinec 2023)
nyní Pokrovsk (listopad 2025)

Dne 11. listopadu dalo americké ministerstvo zahraničí veřejnosti zelenou k odhalení operace Midas, rozsáhlého vyšetřování ukrajinského protikorupčního úřadu (NABU), při kterém spolupracuje 80 amerických inspektorů. Operace Midas již vedla k rezignaci dvou ministrů - ministra spravedlnosti Hermana Haluščenka a ministryně energetiky Světlany Grynčukové - a útěku zmíněného Rustema Umerova, který je momentálně v Kataru, a rezignace šéfa prezidentské administrativy Andrije Jermaka se zdá být nevyhnutelná.

Jinými slovy,
Volodimir Zelenskij zůstává sám a je nucen přijmout mírový plán, který mu poslal Donald Trump, nebo uprchnout také... Ačkoliv se lidé snažili přesvědčit o opaku, Zelenskij si netroufl pokusit se změnit podmínky mírového plánu, který mu Američané předložili 20. listopadu. Snažil se pouze přidat amnestii, ale ne za válečné zločiny, ale za korupční případy. Ukrajinci, kteří zůstávají na Ukrajině - třetina ukrajinské populace uprchla ze země z poloviny do Ruska a druhá polovina je v Evropské unii - se obrátili proti Zelenskému, protože ho zvolili, protože slíbil ukončit korupci, a nyní zjistili, že ji zvýšil na úroveň, jaká tu dosud nebyla. V listopadu byly po celé Ukrajině hlášeny skutečné vzpoury proti armádním náborářům. Dokonce i fundamentalističtí nacionalisté dospěli k závěru, že Zelenskyj jim už nemůže pomoci uskutečnit apokalyptický projekt vyhlazení Slovanů - ukrajinští fundamentalističtí nacionalisté věří, že jsou potomky Vikingů - a hledají způsob, jak ho svrhnout. Členské státy Evropské unie, entita odhodlaná udržet válku proti Rusku, nyní nemohou přijmout mírový plán navržený Washingtonem, který je ničím jiným než kapitulací. Státy EU si náhle uvědomují, že jejich sen oslabit Rusko se nestane skutečností. Už je jasné, že konec kyjevského režimu bude pravděpodobně předzvěstí pádu evropských představitelů, kteří jej podporovali.

Nastal čas přezkoumat účty... Evropská unie původně vyplatila 1 miliardu EUR v hotovosti. Její vojenský výbor poté vytvořil clearing, který umožnil kyjevskému režimu vybrat si zbraně, které chce mít v arzenálech členských zemí Evropské unie. Nakonec EU zpřístupnila Ukrajině své vlastní prostředky, například své satelity. S postupem času EU vyplácela stále více prostředků, až do 3 miliard eur, které letos v létě vyčlenila Kyjevu. Nesmíme věřit, že všechny tyto výdaje jsou přičítány pouze úředníkům Evropské komise. Dne 1. března 2022 uspořádal Evropský parlament, jehož členové jsou voleni všeobecným hlasováním, zasedání, na kterém Zelenskyj hovořil s europoslanci prostřednictvím videokonference. Citoval stanovisko NATO, které ignoruje minské dohody a klasifikuje ruskou speciální vojenskou operaci proti ukrajinským fundamentalistickým nacionalistům, zahájenou v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2202, jako "nelegální, nevyprovokovanou a neopodstatněnou vojenskou agresi"... Byl to Evropský parlament, kdo přijal rezoluci (P9_TA(2022)0052), která otevřela cestu plné podpoře režimu Zelenského ze strany EU. Když prezident Trump a viceprezident Vance 28. února 2025 v Oválné pracovně zatřásli Zelenským, několik evropských vlád se shodlo na otázce Ukrajiny. Příchody a odchody mezi Paříží a Londýnem se násobily, soupeřily mezi sebou o vedení "koalice ochotných".

Závod vyhráli Britové. Britská vláda vytvořila vojenskou alianci s pobaltskými zeměmi (Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Lotyšsko, Litva, Norsko, Nizozemsko a Švédsko) a 5. listopadu připojila Ukrajinu k této skupině zemí. Ve skutečnosti jde o jakési "NATO uvnitř NATO" pod vedením Spojeného království. Francie, ačkoliv se této aliance kolem Spojeného království neúčastní, zůstává v otázce Ukrajiny velmi přítomná. Francouzská přítomnost je však omezena na úroveň "pozic" bez dosažení bojiště. Dne 17. listopadu podepsali francouzský prezident Macron a Zelenskij v Paříži "deklaraci záměru", podle níž Francie bude vyrábět a prodávat Kyjevu 100 stíhaček Rafale, pokud to bude možné. Následující den, 18. listopadu, řekl náčelník štábu francouzských armád, generál Fabien Mandon, na kongresu starostů, že Francouzi musí přijmout "ztrátu svých synů" ve válce proti Rusku, kterou považuje za nevyhnutelnou. Dne 21. listopadu komunikoval vyděšený Volodymyr Zelenskij telefonicky se svými "kmotry": Macronem, Merzem a Starmerem

Podle francouzského předsednictví tito evropští lídři znovu zdůraznili, že "všechna rozhodnutí s dopadem na zájmy Evropy a NATO musí mít společnou podporu a konsensus evropských partnerů a spojenců NATO". Všichni se sešli 22. listopadu v Johannesburgu (Jihoafrická republika), na okraji summitu G20, bez přítomnosti... Trumpa a Putina. Závěrečná deklarace pouze evokovala ukrajinskou otázku ve vyhýbavé větě: "Vedeni cíli a principy Charty OSN jako celku budeme pracovat na spravedlivém, komplexním a trvalém míru v Súdánu, v Demokratické republice Kongo, na okupovaných palestinských územích, na Ukrajině, stejně jako na ukončení dalších konfliktů a válek po celém světě." Toto banální prohlášení takové setkání neospravedlňuje. Současně Evropané spolupracovali v zákulisí na přípravě protinávrhu. Evropský tisk pouze prezentuje rusko-americký plán jako "pro-moskevský". Ale to není pravda a ani to není jádro věci. Plán, pro ty, kdo si dali tu práci jej přečíst, předpokládá, že Krymský poloostrov a dvě republiky Donbasu (Doněck a Luhansk) budou uznány jako ruská území. Ale už to tak bylo PŘED válkou...! Předpokládá také, že zbytek Novorossie bude rozdělen podél frontové linie

Jinými slovy, většina území Chersonu a Záporoží zůstane v rukou Ukrajiny, stejně jako přístav Oděsa, jehož držení by umožnilo Rusku navázat územní kontinuitu s Podněstřím, dalším územím, jehož obyvatelstvo rovněž projevilo ochotu připojit se k Ruské federaci. Na druhé straně plán ukládá, že ukrajinská armáda, která dnes má 800 000 vojáků, bude snížena na 600 000 a že se vzdává držení dálkových raket schopných zasáhnout Moskvu - raket, které Ukrajina údajně v současnosti nemá. To byla debata o amerických raketách Tomahawk a německých raketách Taurus. Ukrajina by se také zřekla členství v NATO, ale evropské mocnosti NATO by mohly v Polsku umístit stíhačky.

width=
Z pohledu Ruska je nejdůležitější něco jiného:
denacifikace kyjevského režimu...
To je základní cíl Ruska, který země NATO vždy raději ignorovaly. Denacifikace zahrnuje aplikaci vzdělávacího programu o kultuře druhé země v každé zemi, například v Francii a Německu po druhé světové válce. Moskva tak dosahuje cílů, za které bojovala, i když bez toho, co dlouho požaduje:
Návrat NATO k jeho "hranicím" z roku 1991...
To bude i nadále zdrojem konfliktů.
Evropská unie by si toho měla být vědoma a nebyla by překvapena, pokud patová situace v tomto ohledu bude pokračovat. Na americké straně je Washington odhodlán zrušit "sankce" proti Rusku a znovu začlenit tuto mocnost do G8, která je dnes přeměněna na "G7". Prezident Donald Trump se rozhodne konečně vytáhnout svou zemi z hnízda sršňů...

Ale činí tak proto, aby Evropská unie byla předností svých vlastních odpovědností. Rekonstrukce Ukrajiny, odhadovaná na 200 miliard dolarů, by byla financována z 50 % Evropskou unií, zbylých 50 % by bylo zodpovědných za Rusko: každá z těchto dvou stran by vydala 100 miliard dolarů. Podíl Ruska by pocházel z ruských prostředků zmrazených během konfliktu. Byly by pod dohledem Spojené státy, které by získávaly polovinu příjmů generovaných těmito investicemi.

Jako závěrečný bod by Ukrajina musela obnovit svůj závazek nevyrábět jaderné zbraně a elektřina vyráběná v jaderné elektrárně Záporoží by byla rozdělena na polovinu mezi Ukrajinou a Ruskem. Ale nikdo nezmínil to nejtvrdší: Evropská unie (a tedy NATO) bude muset uznat, že ruská intervence na Ukrajině nebyla "nelegální, nevyprovokovanou a neopodstatněnou vojenskou agresí"... ale legitimní realizace rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2202, což je čin v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem. Teď by každý musel přistoupit ke zkoušce svědomí. V Evropské unii všichni podněcovali tuto válku, jejíž počet obětí není ani přesně znám. Vyšší představitelé EU jednali arogancí a přeháněním. Vlády členských zemí EU jednaly jako hejno jehňat a evropské národy věří, že jsou ztělesněním míru. Nejdůležitější nyní bude uvědomit si tyto pravdy a pokud se to stane, toto uvědomění by mohlo vést k pádu režimů, které chtěly "přivést Rusko na kolena" a tvrdohlavě se snažily dosáhnout tohoto falešného cíle...

Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica3/globalization_eu624.htm

Zpět