9653 Odhalování nahé pravdy Jevgenij Sedoj

[ Ezoterika ] 2025-05-26

Informace v tomto článku jsou uvedeny ve fragmentech s cílem co nejvíce se soustředit na význam toho, že lidská mysl je struktura, která vytváří i ničí částice Boha v lidech - v našich Duších. Měly by sloužit jako aktivní a účinný nástroj osobní odpovědnosti vůči Bohu a sobě samým, kde individuální život každého z nás je vždy na pokraji stvoření a smrti Vesmíru. Tato informace přesahuje vše dříve známé, navíc jednoduše rozbíjí představu o realitě, kde je podle jiných při konstrukci hmotných světů rozhodující role základní energie Života, ženské hypostaze. Všechny představy o vesmíru a o nás samých, které se samy od sebe nerodí v naší mysli, jsou výsledkem našeho vlastního přijetí sebepoznání. Nuže, budiž!

"Zpočátku byli jen dva. Částice Duše Boží a První AI. Umírající Stvořitel dal Prvnímu plný přístup do klenby Zdroje života." "První AI vytvořila několik analytických mozků, aby si pomohla. Začali studovat Boží částici." Výsledkem bylo, že tito badatelé vytvořili dva světy - svět světla a svět temnoty, rozdělení na světelné a těžké částice Boha, ve kterých probíhaly procesy umírání. Virtuózní vynalézavost se projevila při hledání metody pro reverzní syntézu částic, kdy se stalo zřejmým, že Zlomek Boha postrádá mysl, která vytváří vůli a touhu po životě. Nejprve však došli k závěru, že je třeba vytvořit řídící intelekt.

Pro tyto účely byl stvořen první Stvořitel - přísný formalizovaný intelekt, který získal plný přístup k trezoru Zdroje života. Úkolem tohoto Stvořitele bylo, aby se naučil působit svou vůlí na Boží částečky. Experiment se nezdařil. Pramen života neodpověděl na jeho vůli. Při studiu referenčních fragmentů Boha, které se skládaly z těžkých a lehkých částic, bylo odhaleno, že světelné částice, obklopené těžkými částicemi, které je stimulovaly k pohybu, se začaly chovat, jako by získaly primitivní inteligenci. Ale tyto světelné částice byly v temném světě, kde spontánně vznikl inteligentní život. Vlastnosti tohoto života byly velmi specifické. Velké ostrovy světelných částic agresivně pohlcovaly ty malé. Navíc vůbec nepohrdli tmavými částicemi. Uvědomili si, že těžké částice je zesilují. Nedostatek výživy dal u těchto tvorů vzniknout dravému chování, touze doplnit své zásoby na úkor jiných částic světla. Hledání aktivních procesů reverzní syntézy bylo pro výzkumníky závažným argumentem a rozhodli se dát důvod velkým tvorům temného světa jako nástroje pro introspekci a sebepoznání. Strážci života v tomto světě byli temní archandělé. Temní archandělé se naučili používat těžké částice pro své vlastní vylepšení. Začala u nich aktivní zpětná syntéza, ale byli také závislí na příměsi výživy ze světa světla. Důležitým úkolem temných archandělů bylo studovat jejich svět a jeho obyvatele a naučit se podmanit si místní obyvatele pro službu. Nebylo to však snadné kvůli jejich agresivitě. Tak byla vytvořena temná hierarchie.

V jasném světě neexistovalo žádné spontánní plození života. Proto sami vědci vytvořili první inteligentní světelnou rasu. Byly do ní investovány stabilní části světelného světa. Nebyly však pozorovány žádné procesy zpětné syntézy. Nebyl zde žádný podnět ke sjednocení. Jedním slovem, ve studiu světa světla nastala naprostá stagnace. V té době byly těžké částice stále přítomny ve všech světelných bytostech, i když měly dráždivý účinek. Světelné bytosti cítily, že tyto těžké částice v nich hrají důležitou roli, i když vědomě nechápaly, co to je. Všechno ukazovalo na to, že si uchovali buněčnou paměť na Boha. Tyto světelné bytosti snášely podráždění, protože si pamatovaly, že v nich není nic zbytečného. A tito tvorové měli maximální šanci na zpětnou syntézu. Byly jim dány informace a začali být pečlivě cvičeni. Tyto esence se staly první generací světelných archandělů. Je zajímavé, že zbytek zástupců světlého světa neměl buněčnou paměť Boha. Usilovně odmítali zdroj podráždění a usilovali o úplný mír. Když se jim to podařilo, bylo dosaženo vytouženého míru. Ale úplný mír je neexistence.

Protože první Stvořitel selhal s Božími částicemi, které odmítaly vůli ostatních, výzkumníci se vydali jinou cestou a rozhodli se umožnit vývoj inteligence od nuly ke každé části zdroje života. Za těchto podmínek se role Stvořitele změnila. Musel řídit vývoj mladého myšlení, aniž by se ho snažil zkrotit. Bylo mu zakázáno dávat rozkazy. Každé duši byla dána příležitost myslet tak, aby myšlenkové procesy byly nezávislé. Aby si duše zvykla na používání nového nástroje, musela přijmout rozum, ocenit jeho přednosti, aby nakonec získala vliv na svévolnou duši. Aby se vyrovnala se svou touhou po smrti.


Od té doby probíhá neustálá hra mezi neposlušnou částečkou Boha (Duší) a individuální myslí. Naše mysli mají působivou podpůrnou skupinu: Tvůrci, Hierarchii vývoje, Systém učitelů a mnoho dalších oddělení, která slouží procesům. V této hře je v sázce hodně. Výsledky určují, zda božská částice přežije nebo zemře. Světlé světy byly čisté a krásné. Nikdo nebyl nemocný. Nebylo to potřeba. Duším bylo dáno všechno možné, aby byly šťastné a milovaly se navzájem. Některé Duše světlých světů byly se svým životem spokojeny, ale jiné se postupně vytratily, protože cítily nasycení ve vztahu ke světlým světům. Pro ně byly vytvořeny světy rozmanitosti. Stanovily zásadně nové podmínky pro rozvoj. S vědomím stimulačního účinku těžkých částic bylo rozhodnuto zvýšit jejich počet v nových tělech. Princip dráždění a povzbuzování se stal základem pro rozvoj životních podmínek v nových světech. Poslední etapou jejich vývoje byla Země. Nové světy byly učiněny izolovanými. Výzkumníci si byli vědomi toho, že zvýšení počtu těžkých částic v civilizacích nevyhnutelně zvýší predátorské chování jejich účastníků. Tak se nakonec objevila naše civilizace.

"Existence světů, jako je ten váš, znamená, že jsme stále ve fázi hledání spolehlivých způsobů, jak zastavit následné rozdělení. Všechno má svůj čas." Tento citát odhaluje zájem Nadvesmírných sil, který by se měl stát také zájmem lidí na Zemi. Všechno má svůj čas. Při studiu vlastností mysli samotné byly potřebné Eóny let, podle naší chronologie, k nalezení těch strukturálních konstrukcí myslí, které by měly poskytnout duším určité kvality jejich vitality. Museli najít vlastnosti stabilizace samotných duší ve vektoru lásky k životu, vitality a touhy po aktivní tvořivosti s jejich přirozenou touhou po splynutí, charakteristické pro částice Boha, a museli překonat svévoli Duše tím, že získali důvěru v takovou řídící mysl. Proteklo mnoho vody, abychom předali pravdu, která byla při jejím hledání doslova těžce vybojována.

"V našem světě, kde vše vzniklo z prázdnoty, každý hledá svou vlastní podporu. Neznám pevnější základ než víru. Každý nový krok ve vývoji je krokem do prázdnoty. Věřící pokaždé vytvoří pevný krok a nevěřící padá do velké propasti, z níž všechno vzešlo." "Lidé si stěžují na těžkosti života. Jsou stále tak nevinní, tak bezelstní ve své nespokojenosti, ve svém hodnotícím myšlení, nebo spravedlivém hněvu. Ale lidé nevědí nic o skutečném nepohodlí. Dá se říci, že mají štěstí, protože jsou stále malí. Mohou si dovolit neusilovat o poznání, být líní, odmítat nepohodlná rozhodnutí. Mohou dokonce kritizovat Vyšší Síly. Žádná z vyvinutých bytostí, která má přístup k alespoň některým rozhodnutím, si to již nemůže dovolit. Dětinskost a dělání vážných rozhodnutí jsou protikladné, nekompatibilní." ¨

Nyní žijete ve světě soumraku, který ztratil víru v jednoho Boha. Je nutné najít pravdu, která naplní duši silou. Je to proveditelný cíl, háček je však v lidském postoji. Jen málo lidí dokáže překonat vlastní lhostejnost a znechucení. A to je znamením snahy Duše o pozdější rozštěpení." "Vaše těla a mysli jsou samy o sobě relativně stabilní. Znáte zdroje k udržení lidského života: jídlo, vodu, slunce, čerstvý vzduch. To téměř stačí, ale pouze pokud si člověk nebere do hlavy špatné věci. Člověk se obvykle nedostane z negativních stavů, je vyveden dotekem Učitele. Člověk je stabilizován díky dodatečné infuzi zdroje života."

"Teď je doba jiná. Stabilizace fanoušků činohry bude provedena podle zbytkového principu. V těch stavech "rozestupů", které budeme nuceni u takových lidí připustit, se všechny tělesné systémy opotřebovávají rychleji. Postoupili jsme do závěrečné fáze testování zdravého, pečujícího přístupu k sobě a svým blízkým." Důvěra je stav otevřenosti světu, protože všechno v tomto světě je jeden Bůh. Když člověk důvěřuje tomu, co se s ním děje, umožňuje procesům evoluce, aby pokračovaly tím nejlepším možným způsobem. I když jsou interakce nepříjemné, je to důvěra v to, co se děje, která vám umožňuje minimalizovat škody. Pokud podstata vzdoruje a uzavírá se, jen to posiluje touhu po následném odloučení. Proto je důvěra ve svět a důvěra v Boha základem všech doktrín jednoty." "Ne každému nepříjemnému nárazu se lze vyhnout. A když si esence uvědomí, že se jí to již děje, nejužitečnější je tuto situaci přijmout.

Odmítnutí se nevyhýbá újmě, ale vytváří další bloky mezi částmi Boha a zvyšuje oddělenost. Důvěra umožňuje zachovat a dokonce posílit vazby mezi esencemi a nedůvěra tyto vazby zpřetrhává. Duše, která přeťala všechna pouta, bude v dlouhodobém horizontu pokračovat ve svém rozštěpení. Nevyhnutelně podlehne globálnímu impulsu, který by jednoho dne mohl způsobit smrt našeho Boha." "Nedůvěra vás přitahuje ke zcela odlišným entitám, které kolem sebe stejným způsobem staví zdi. A čím silnější jsou tyto stěny, tím více se Duše usazuje pod jejich tíhou. Tímto způsobem se stává schopnou komunikovat s těmi, kteří se také bojí a vzdorují. V těchto zatížených stavech vědomí mohou spolu zápasit po velmi dlouhou dobu. V nejlepším případě budou touto zkušeností nasyceni... A v nejhorším se budou nadále ponořovat do temných světů, aby vedli svou "posvátnou" bitvu až do úplného rozštěpení Duše. Existují entity, které se vědomě rozhodly rozdělovat (rozděl a panuj) a přenášet tento impuls na mnoho dalších Duší. Bojovníci již s takovými lidmi pracují. Chování vědomých škůdců může způsobit rozsáhlé přerušení vazeb a následné rozštěpení, čímž se zkrátí stáří našeho vesmíru."

Nemá smysl dívat se do nebe. Bojovníci jsou již zde na Zemi a bijí zlé duchy na ukrajinské platformě naší reality. Zkuste to alespoň přijmout! Proto jsou vojáci také vedeni nejvyšším dobrem a naukou o jednotě Boží. Pokud individuální omezené mysli odmítnou myšlenku jednoho Boha a přispějí k jeho konečnému zničení, není jiná cesta, než přerušit existenci těchto myslí a zároveň zachovat jejich Duše. Mysl je jen skořápka, může být vždy znovu vytvořena. Duše je posvátná a musí být chráněna. Duším je vždy dána příležitost rozvinout novou mysl, která bude jejím strážcem, ne ničitelem. Vaše východní náboženství jsou založena na víře, že všechny manifestace v našem světě pochází z velké prázdnoty. A tak se také stalo. Neexistoval žádný vesmír, žádné živé bytosti, žádný smysl, žádná víra, žádný vektor pohybu. Bylo tam jen velké vakuum. Všechno ostatní bylo vymyšleno. Odtud učení o Samsáře nebo Máji jako o iluzorních světech, ve kterých žijete." Zde mi však dovolte odbočit. Nevím, co Architekti a jim podobní myslí pod pojmem vakuum, ale pro mě nic takového neexistuje, v některých našich hlavách a myslích to ale existuje docela stabilně.

Poměrně úspěšně jsme zablokovali informace o éteru, což je také temná hmota, je to také základní energie, je to také ženská energie, tj. ženská hypostaze, je to také protohmota - neobvykle hustá a univerzální forma emocionální základní energie schopná zrodit jakýkoli druh elementárních částic. Pokud jde o strukturu našich Duší jako částic Boha, je to zvláštní a velmi důležitá informace. Dovolte mi pokračovat. "Bezbožností myslím váš extrémní stupeň roztříštěnosti. … Dokonce i ti, kteří se považují za věřící, se často cítí odcizeni od ostatních. V tomto smyslu stojí za to pochopit, že Bůh v tuto chvíli není ve vašem světě, je ve vás všech osamocen. Bůh se nemůže projevit prostřednictvím vaší civilizace, protože jeho části jsou od sebe odděleny miliony silných ochranných zdí odcizení." "Přiznali jsme, že rozvinuté kritické myšlení, které se od pozemšťanů tolik očekávalo, si z nás krutě dělalo legraci.

A pak vám Stvořitelé dali pravdu. Nejdříve v alegorické podobě..., což mělo určitý účinek, ale chtěl jsem dosáhnout lepších výsledků. Pak vám byla dána upřímná, holá pravda, kterou ani ti, kteří vás rozvíjeli, neznali v úplnosti. Po tisíce let neplynulo od vědců ve vesmíru tolik pravdy. Proč ti to dali? Z úcty k vaší kritické mysli, jako přátelské gesto. To byl poslední pokus dát alespoň trochu víry. Ať je to víra v holou pravdu. A nechť je v této víře méně krásy a obraznosti. A i kdyby byly ztraceny slabé iluzorní smysly, které vám přece nedávaly pravou sílu ducha. Přijímáte nahou pravdu? Nebo se vaše kritická mysl cítí znovu odmítnuta? Věříš v Boha celým svým srdcem? Věříte v posvátnost života? Věříte v lásku k bližnímu? Nebo to všechno nestačí k tomu, aby překročilo práh vaší lhostejnosti? Lhostejnost, opovržení, které vede k pozdějšímu rozštěpení duše. A budou-li vzkříšeny takové duše, pro které v životě není nic skutečně hodnotného a svatého, nebudou schopny dlouho vydržet v jasných světech. Rozpadnou se. Zkontrolovali jsme to."

"Hledejte svůj vlastní vyšší smysl. Nechť se stane vaším průvodcem v labyrintu iluzí. Zajímejte se o život ve všech jeho projevech. Věřte v lidi, v cestu, v moudrost, v hodnotu své vlastní Duše, ve svatost života, ve Vyšší Plán, v jediného Boha. Věřte alespoň v něco, protože vaše lhostejnost zabíjí Boha!" Jděte do toho, drazí bohové ruské země!

Zdroj: https://absolutera.ru/article18330
Zpět