9652 Tělo a mysl - jejich integrace Jevgenij Sedoj

[ Ezoterika ] 2025-05-26

Začněme velkým plánem, který Stvořitelé definovali pro sebe a pro nás, lidi, jako vykonavatele tohoto velkého plánu. Tělo jako jakási nádoba pro duši bylo koncipováno tak, aby si mohlo tuto málo znatelnou substanci nejen udržet, nýbrž také rozvíjet, přispívat k jejímu vývoji a posilovat v ní touhu po hledání Boha. Tělo, které se musí stát stejně paradoxním a proměnlivým jako mentální stavy. Orgánem, který je schopen reagovat nejen na vnější prostředí, ale také jasně reagovat na vnitřní stavy. To znamená, že se prakticky stane nezranitelným ve všech ohledech. Nestane se však překážkou pro samotnou Duši, ani dělící hranicí pro sjednocení Duší v jeden organismus. To je úkol. A jaká jsou jeho řešení? Počáteční mechanismy - programy pro realizaci takového rozvoje jsou stanoveny v našich tělech. To znamená, že naše samoučící se těla se vyvíjejí společně s Duší, komplikují si úkoly seberealizace, opakuji, systém sebeučení, který akumuluje určité množství znalostí, pocitů, zkušeností, pohybů a dříve nebo později převede odpovídající množství do určitých kvalit, do nových kvalit důslednosti. Tyto vlastnosti také v budoucnosti akumulují určitou kvantitu a přeměňují ji v novou kvalitu. Tento mechanismus se stává jakýmsi žebříkem pro rozvoj těla, jeho zdokonalování v různých směrech.

Duše, která je v našich tělech a má svůj vlastní program výcviku a rozvoje, to zároveň provádí v kontextu těla, takže v určitých fázích svého vývoje začíná učit tělo samo. Přirozeně, že v takovém systému se duše a tělo stávají individuálními, na rozdíl od ostatních. A pak má každý z těchto jedinců příležitost odhalit všestrannost nových zkušeností a tím nést svou vlastní jedinečnou zkušenost spojení těla a duše, jejich interakce a odhalení. Tento proces se označuje jako oduševnění těla a zhmotnění duše. Právě v tom se uskutečňuje vzájemná touha po spojení, symbióze a splynutí.

A taková těla jsou v našem Vesmíru zastoupena v rozmanitosti všelikých druhů cítících bytostí právě z touhy nalézt všechny variace ve vývoji těl. Zvláštní pozornost je věnována tomu, jak vědomě formujeme své tělo, tj. kdy naše mysl sama určuje a formuje těla. Ale pro většinu z nás je to stále tak daleko, protože stále ovládáme struktury a konfigurace našich těl, které nám byly dány, jen se je snažíme ovládat, konečně se je učíme ovládat. Naši Stvořitelé však předpokládají, že podmínky pro růst a vývoj umožní vytvoření dokonalého samo-vyvíjejícího se těla, které nebude vyžadovat "údržbu", zatěžování atd.

Pokud jde o rozklad našich hrubohmotných těl, který pozorujeme tady a teď na vlastní oči a který charakterizuje zastavení vývoje těchto těl, je to důsledek vývoje vědomí. Samotné vědomí, vypuštěné do těla, slouží k oživení tohoto těla, začíná se rozvíjet, měnit, budovat, organizovat jasný systém interakcí. A nyní, pod vlivem vědomí, se tělo začíná měnit směrem k Chaosu. Nikdo však do našeho těla nevložil entropii jako takovou. Stejná entropie, která vzniká v našich tělech. Bylo do nás vloženo malé procento chaosu, což nemělo vést k univerzální entropii našeho světa samotného, ale děje se to. Chaos je program nestability, nepředvídatelnosti, takže zavedený faktor nepředvídatelnosti vytváří v našich myslích rozdíl směrem k intenzivnějšímu rozvoji a vyloučení stagnace stvořeného světa. Tvůrci ujišťují, že předpokládali, že těla budou existovat až do okamžiku nějakého druhu technického resetu, jako by to byla údržba našich těl. Jinými slovy, čištění softwaru, protože víme, jak vyčistit různé viry, testovat v určitých režimech atd. Vždyť to (tento stupeň) muselo být pro celý tělesný organismus nevýznamné. Naše těla byla považována za velmi dokonalé programové mechanismy, velmi jemné, citlivé na různé změny, které na tyto změny reagují. V těchto našich tělech bylo mnoho programů, které jsme v sobě ještě neobjevili. Výzkumníci zdůrazňují, že tyto programy neustále vylepšují. A ukazuje se, že vědomí, které je v těle, začíná v určitou dobu ovlivňovat tělo, aby se určitou rychlostí rozložilo. A jejich závěr: nikdo z nás, lidí, nezvládne stanovený termín do dalšího restartu těla. Nejméně 1000 pozemských let. Ale s plnou kontrolou těla je toto období, podle ujištění shora, mnohem delší. Předpokládají také, že se nejen naučíme ovládat programy těla, ale také ho začneme sami zlepšovat a vytvářet nové programy těla, které by měly prodloužit život těla až do nové obnovy. A pak se doba fungování těla podle názorů shora prakticky prodlužuje na neurčito.

Na otázku, zda člověk, který má původně dokonalé tělo, bez znalosti jeho programů, používá různé nástroje k jeho zničení, kde přesně jsou rozhodující destruktivní emoce, kde je tedy člověk sebral? Odpověď zní, že jste to vy (tj. my), kdo je vytvořil. Pro mě je to příliš zjednodušující odpověď, která vede daleko od pravdy. Destruktivní složka v nás, konkrétně v lidech, byla doslova intenzivně implantována destruktivními civilizacemi Orionu a Drakoreptilů. A tato zkušenost, alespoň pro mě, je svým způsobem cenná. Na závěr je ale třeba vzít v úvahu, že destruktivní emoce posloužily jako základ pro vznik jiného typu nových programů v našich tělech a že jich je již mnoho, stejně jako v našem vědomí. Samozřejmě, s těmito programy jsme si my, lidé, vyvinuli trochu jiné emocionální tělo, nebo spíše jsme ho pomocí těchto programů přestavěli. Náš vlastní vývoj je nejpřirozeněji zahrnut v takzvaném matrixovém základním balíčku naší tělesné konfigurace a tento balíček je předáván dětem při narození, jako nová modifikační verze těla, včetně potenciálů všech aktualizací společně vytvořených naším vyšším a námi.

Ale právě teď, jak nás ujišťují ti vyšší, zasahují jen málo do procesu konfigurace našich těl, protože nejsou schopni předvídat důsledky. Mezitím pokračujeme ve vytváření modulů našich vlastních programů a již jsme vytvořili mnoho destruktivních modulů našich emočních stavů. Významné příklady, které má téměř každý před očima, jsou naše genetické choroby, určité vrozené deformace našeho fyzického těla, jakékoli alergické projevy a tak dále. Je čas konečně pochopit, v souvislosti s novými znalostmi, které přicházejí, jaká je naše vlastní odpovědnost vůči sobě samým, a tedy přinejmenším vůči našemu pozemskému světu.

Pro vaši informaci, zvířecí vědomí je také naplněno programy destruktivních emocí, protože je v režimu přežití. A je přirozené, že všechny výbuchy různých druhů emocí, s převahou negativních, jsou zaznamenány v energetických strukturách zvířecích těl, stejně jako u lidí. Konzumací živočišné potravy konzumujeme i tyto emoce, které začínají ovlivňovat nás, lidi. Je to zvláštní důsledek autonomie systémů našich těl, zvířat a lidí. Tu a tam dochází k samostatnému vývoji. V tomto vývoji je přítomnost programových modulů našeho vědomí a našeho těla povinná.

Osvobození od programových modulů se předpokládá při nalezení určitého stavu vědomí, který se nazývá božský. Nejprve si však musíme být dobře vědomi své nesvobody, což ve skutečnosti již děláme. Bohužel naši nesvobodu nebo naši závislost na určitých programech vnímáme převážně negativně, přestože tyto programové moduly slouží nám, k našemu rozvoji, jako berličky při chůzi, relativně řečeno. Co tedy od nás naši Stvořitelé očekávají? Očekávají, že budeme pečlivě studovat přesně ty programy, které nám pomáhají rozvíjet se ve všech směrech, a nakonec začneme tyto programy vědomě řídit, a dokonce tyto programy přepisovat a doplňovat, a samozřejmě vytvářet nové programy, které jdou nad rámec všech programů, a budeme schopni jít příkladem rozvoje vědomí mimo programy. To má být svoboda v plném slova smyslu. To bude samotný paradox našeho myšlení se základní nepředvídatelností našeho jednání. Jděte do toho, drazí bohové ruské země!

Zdroj: https://absolutera.ru/article18331
Zpět