7469 Dějiny Árijců, aneb Velký Exodus Valerie Kolcová
[ Ezoterika ] 2012-09-08
Odkud se vzaly moderní lidské rasy? Jak se usadili na zemi? Co mají společného Rusové a Peršané, Hindové a Skytové? Kde a co byl rodný domov legendárních Árijců?
Na tyto a další otázky týkající se dávné historie našich předků odpověděl sen.
... Zdá se mi, že letím vysoko nad zemí. Dole je Ural, ale není stejný jako teď. Před mnoha tisíciletími to byly Ripejské hory - vysoké, s ostrými, zasněženými vrcholky, zelenými svahy. V soutěskách se řítí rozbouřené řeky, šutí vodopády. Letím na sever. Tam je teplo. Vnitřní hlas říká, že to bylo před biblickou potopou a změnou zeměpisných pólů. Subtropy. Ve větvích stromů jsou ptáci. Po svazích skáčou horské kozy a jeleni. Čím severněji, tím je tepleji a hory jsou vyšší a vyšší. Třpytí se ve slunci. V hlubokých lesích vidím chlupaté humanoidní tvory. To jsou Yetti. Žijí zde a starají se o zvířata. Jedna z nich nese obrovský svazek trávy a větví s listím, aby nakrmila zraněného jelena - má zkroucenou nohu. Yetti se ho snaží postavit nohu. Srst Yettiho je hustá a hnědá.
V těchto horách žijí také medvědi a v temných roklích jsou jeskyně. Skrývají se tam podivné bytosti. Jeden z nich má zvířecí tlapy a ocas, ale z lopatek vyrůstají křídla s plovacími blánami. Místo šupin mají peří jasně červené barvy. Čenich je podobný čenichu dinosaura se zobákem. Zobák je plný malých zubů. Krk je dlouhý, s hroty jako u dinosaura. Tohle je gryf. Tato stvoření byla vytvořena lidmi, pravděpodobně Atlanťany, stejně tak kentauři, mořské panny a další. Gryfové napadají jiná zvířata a jsou velmi zákeřní. Yetti před nimi chrání především lesní zvířata.... Letím nad vrcholky severských hor. Přede mnou se otevírá velké, obrovské moře. Zde vidím sedm ostrovů navzájem propojených. Tvoří kontinent, ale s velmi členitým pobřežím. Zdá se, že tato země pokračuje do pohoří. Táhne se přímo na sever. Shora je vidět, že tam, mezi touto zelení, jsou města. Jsou soustředná, kulatá. Z centra každého města jde záře. Největší sloup světla však pochází ze severu obrovské hory, která se nachází na největším ostrově.
Pohled na horu Meru. Hyperborea
Nejvyšší hora má vrchol podobný pyramidě, který září jakýmsi světlem. Třpytí se od zlaté až po oslnivě bílou. Na úpatí hory se tyčí obrovské město kulatého tvaru. Hora se jmenuje "Kharamera", nebo "Meru-Alatora". Pravděpodobně se jedná o velkou horu Meru Indů. Mluví o ní i Avesta starých Peršanů, je to také "Alatyr - bílý, hořící kámen", který je zmíněn ve slovanských Védách. Lidé jsou poměrně vysocí, silně stavění, s kudrnatými vlasy hnědé a kaštanové barvy. Muži jsou silně vousatí, ženy mají kulatý obličej. Všechny oči jsou velké, zaoblené, zlaté a tmavě modré. Mezi obočím mají mírně znatelnou bouli, možná je to "třetí oko". Velmi rozvinutá je zde jóga. Někteří lidé mohou chodit vzduchem jako po zemi, komunikovat telepaticky.
Nebyl nikdo, kdo by chodil bez opasku. Muži si látku omotali kolem stehen a zbytek si zastrčili za opasky a protáhli si ji mezi nohama, něco jako indické dhótí. Ženy nosily dlouhé šaty bez rukávů, které sahaly až k patám. Vlasy si zapletli do mnoha copů a z nich spletli dva široké copánky. Na hlavě měly naskládány zlaté diadémy velmi jemné práce. Ulice ve městě byly osázeny zelení. Je zde mnoho palem, roste zde hroznová réva. Na mnoha střechách domů jsou makovice jako lotosové poupě. Některé budovy mají tvar indických chrámů, jiné mají ploché střechy a cimbuří. Okenní otvory jsou lomené, jako v orientální architektuře. Lidé zde žijí 1000 let a nestárnou, nejsou zde žádné války. Řekové je nazývali Hyperborea.
Na východ od ní byly země, kde žili menší lidé s úzkýma očima a žlutou kůží. To jsou předkové moderní žluté rasy. Hyperborejci, předkové Árijců, pocházeli ze směsi rasy obrů s bronzovou kůží, kteří přišli z Marsu, Telluřanů a bledých vysokých Atlanťanů, o kterých psal Platón. Ti se žlutou kůží a přimhouřenýma očima byli směs Lemuřanů a lidí s bronzovou kůží. S přidáním árijské krve se stali moderní žlutou rasou Číňanů, Japonců atd., kteří, stejně jako Árijci, sestoupili od severu k jihu po Velké Potopě a zalednění. Aby si udrželi dlouhověkost, pili speciální nápoj, který je v indických mýtech známý jako "amrita".
... A teď mám před očima úplně jinou dobu. Póly se již posunuly, Atlantida zanikla a Potopa se přehnala přes Zemi. Tam, kde byla velká hora Meru, je severní pól. V hoře však bylo stále mnoho zářící energie, kterou jí dodával tajemný magický krystal umístěný v jejích hlubinách. Ten samý krystal byl daleko na Sibiři, tam bylo také energetické centrum. Jedná se o obec Okunevo (Omská oblast). S pomocí krystalů v dávných dobách byla planeta zachráněna před zničením, když došlo k velké katastrofě a padla Atlantida. Energie krystalu hřála zbývající ostrov Hyperborea. Je tu stále teplo. Vidím bujnou vegetaci, spoustu krásných ptáků. Žijí zde také zvířata: sloni, medvědi, jeleni, vlci, tygři atd. Kvetou krásné květiny, včely a motýli létají k jejich vůni, cvrlikají ptáci s dlouhými a ladnými ocasy. Podobají se rajkám. U některých ptáků se hlava podobá hlavě krásné ženy, ale velmi vzdáleně. U břehů to ještě šplouchalo, ale dále je vše bílé se sněhem a ledem. Vše se změnilo: na obloze je stálá Polárka, slunce svítí půl roku a polární noc vládne druhou polovinu roku. Na ostrově to ale není patrné, protože záře z hory vytváří pocit dne. Zde je země věčného světla. Někdy je sice vidět polární záře, ale brzy se lidé již nebudou moci zahřát a rozhodnou se jít do jiné dimenze. Předtím se určitá část lidí (nebo kmenů) vydala na jih. Ripské hory jim byly drahé. Ti, kteří zůstali, nějakým způsobem zvýšili vyzařování hory a ta zaplavila svým světlem celý ostrov, města, lesy, zvířata a ptáky, budovy jako konkávní pyramidy.
V mlze světla nebylo nic vidět. Byla jsem daleko a sledovala to z boku. Když se opar rozptýlil, ostrov byl holý - z pevného kamene. Rychle ho zaplavil oceán, který býval držen na místě silou krystalu. Obrovská vlna pohnula již vytvořenými ledovci (zamrzlými vodami Velké potopy) a ty se vplížily ještě dále na jih do euroasijského kontinentu.
Vraťme se k těm, kteří šli na jih přes rokle a údolí Ripských hor. Hned na začátku cesty se rozdělili. Někteří z nich šli na východ, přes Sibiř. Přesunuli se do sibiřského energetického centra společně s opičím lidem - Yettim. Říkalo se, že vůdcem Yetti byl Hanumán a lid vedl Ráma. Byl příbuzným hlavy klanu Ara (Aria), který s některými svými lidmi odešel přímo na jih. Lidé z klanu Ara si s sebou nesli kus velkého magického krystalu, který obdrželi v Hyperboreji, a zahříval je.
Je velká zima. Ledovce se hromadí na vrcholcích hor ze severu. Před námi je obrovská zkáza: ledovec zbořil jeden z vrcholů. Hory se tyčí jakoby po pás v ledu. Na jihu je trochu tepleji. Je vidět zem zarostlá trávou. Tu a tam se tyčí pokřivené stromy. Drsné útesy visí sem a tam. Lidé putují, hnáni snem o teplých zemích na jihu. Jsou podsadití a vousatí. Mají na sobě teplé oblečení vyrobené z kůže, plsti, vlny. Oblečení připomíná opásaný kabát z ovčí kůže. Na hlavě se nosily kapuce, nebo obrácené klobouky s kožešinou uvnitř, na nohou široké teplé kalhoty, boty z plsti, kůže, nebo vlčí kožešiny. Mnozí si stále splétají copánky jako ve své severní domovině a nosí zlaté čelenky. Podmínky jsou však velmi drsné. Lidé jsou neustále na cestách. Vodí s sebou ovce, koně, býky. Vozíky se hýbou, kola a brusle skřípou. Na rozmrzlých místech se objevuje tábor a lidé čekají na zbytek karavany, který se táhne desítky, nebo dokonce stovky kilometrů. Stanové tábory jsou postaveny do kruhu, jako se kdysi stavěla města. Zde odpočívají, jedí a radí: kam a jak jít dál. Takto šli lidé po Uralu, až přišli do stepí. Po cestě se mnoho klanů oddělilo a usadilo, jiné pokračovaly v cestě, která trvala staletí a dokonce tisíciletí. Lidé zastavovali, usadili se v nových zemích, žili na nich více než jedno století, seli obilí, sklízeli a pak, hnáni zimou a hledáním nových pastvin pro zvířata, se znovu vydali na cestu. Magický krystal rozbili na mnoho částí, aby všechny klany dostaly stejně, protože některé odešly a jiné zůstaly."
Árijci v pohoří Ripean
... Zdá se, že od začátku Velkého exodu uplynulo mnoho času. Znovu vidím tyto lidi. Připravuje se potrava - ovce. Muži sedí v kruhu. Pijí opojný nápoj vyrobený z medu, ječmene, mléka a nějakého druhu rostliny. Někdy se sem přidává muchomůrková šťáva. Každý pije nápoj z jedné naběračky a nechává ji kolovat. Naběračka je zlatá s hubičkou a uchem. Připomíná ptáka: hubice je vyrobena jako ptačí zobák, rukojeť je jako jeho roztažený ocas, po stranách jsou vyražena křídla a po okraji mísy chodí reliéfní postavy lidí a koní. Sedmkrát je naplněna až po okraj. U ohně sedí mladý muž s hustým plnovousem. Za zády má toulec se šípy a luk, za opaskem krátký meč.
Stala jsem se jím. Vedle mě je moje stará matka s dlouhými copánky a můj bratr, který je ještě chlapec. Žvýkám tuhé maso. Opět každý dostává opojný nápoj. Má zlatavou barvu slunce a sladkokyselou chuť (pravděpodobně se ten samý nápoj v Indii nazývá "soma", v Persii "hauma" a ve slovanských Védách "suritsa").
Daleko na severu žil od nepaměti stařec. Všechno si pamatoval a zapisoval historii našeho lidu. Nikdo si nepamatoval, jak dlouho žil na světě. Měl syny, vnuky a pravnoučata. Jeho synové byli také velmi staří. Tento dávný stařec si pravděpodobně pamatoval mého prapraprapradědečka a další předky. Byl šedivý jako sníh, s dlouhými rozcuchanými vlasy a vousy. Chovali se k němu velmi uctivě. Někdo se k němu otočil a já si pamatuji jeho jméno - Ara. (Pravděpodobně je to legendární Árijec - předek Árijců.) Byl to on, kdo nás vedl na jih.
Voton začal ve zpěvu číst starobylé texty našich dějin. Sám je zapisoval, nebo spíše vyřezával na silné desky. Ty nejstarší desky byly přivezeny ze vzdálené severské země. Písně starého muže jako by ožily (i když jsem nerozuměl jazyku). Před očima se mi začaly objevovat živé obrazy: hora Meru-Alator, pohádkové ostrovy ponořené do zeleně, luxusní paláce... Tyto obrazy byly mnohem fantastičtější a neskutečnější než ty, které jsem viděla předtím. Polární záře tu byla spíš jako duha. Tento muž, kterým jsem byl já, zřejmě neviděl tuto zemi na vlastní oči, neviděl polární záři, a měl jen představy pocházející z toho, co slyšel od starého patriarchy.
Sedím na koni. Jedeme znovu, ale tentokrát na západ. Před námi je řeka Ra. Tady jsem viděl hory, které se teď nazývají Žiguli. Za nimi, na jihu, začíná dlouhé a úzké moře (rozvodněné Kaspické moře). Tady vylétám z onoho člověka a vše si prohlížím z boku. Ledovce už ustoupily. V horách je kulaté město, kdysi vytápěné křišťálem, ale lidé už odsud odešli. Přišli ze severní země, a odešli tam před ariánským klanem, jakmile se Země obrátila vzhůru nohama. Zde, v Pa-Volze, se kmeny Árijců rozdělily. Někteří odešli na východ do Střední Asie a pak přes území dnešního Afghánistánu do Indie, kde se připojili ke kmenům putujícím přes Sibiř pod vedením Rámy. Cestou se také usazovali a dali vzniknout Uzbekům, Tádžikům, Paštunům a dalším kmenům. Tak pravil vnitřní hlas. Jiní, spolu s patriarchou Ariem, sestoupili po řece a na pobřeží na území dnešního Íránu. Dorazil sem také Arius. V té době už z krystalu zbyl jen malý kámen, který byl zasazen do Ariova prstenu. Na této půdě se usadili potomci Árijců, kteří se začali nazývat Íránci.
Během velkého exodu se usadilo mnoho klanů a kmenů a založilo nové národy. O tisíce let později, když již existovala Perská říše a indické státy, se některé kmeny, které se usadily podél cesty, opět přesunuly na východ, ale v té době se tam již setkaly s jinými kmeny, které také pocházely ze severu. Byli to Turci. Začali hnát novou vlnu migrantů na západ a vyrazili za nimi do stepí u Donu a do oblasti Černého moře. Všechno toto smíšené obyvatelstvo tvořili Skytové. Vlna migrantů dosáhla i do Karpat. Rozptýlené kmeny, bojující s Turky, se postupně usadily na územích dnešní Ukrajiny, Polska, Běloruska a Ruska, na Balkáně, kde se smísily s árijskými klany, které se zde usadily již dříve a daly vzniknout slovanským kmenům. Různé turkické kmeny, které se sem vyvalily, se staly Huny, Pečeněgy, Kumány, Chazary a dalšími." Takový příběh Árijců a jiných národů, příběh Velkého exodu a Velké migrace národů popotopního světa. Snad odhalí některá tajemství původu a osídlení národů na euroasijském kontinentu.
