Zprávy

6225 Hacknutí vědomí a útěk z reality (příběh Mary) Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2024-03-26
Lidi vždy přitahují různé zázraky a superschopnosti. Mnoho lidí se nudí a nezajímá je realita života a začínají hledat, jak ji změnit, jak proměnit svůj život ve vzrušující dobrodružství. Právě to mnohé tlačí nejen k cestování a turistice či k různým koníčkům, ale občas je zavede i na cestu úniku z reality.

Někdo se ponoří do počítačových her, někdo čte beletristické knihy, nebo nemůže přestat sledovat filmy a někdo začne z tohoto života dělat hru, shromažďuje komunity hráčů a hraje role fiktivních postav, nebo knižních hrdinů zde v životě, stávají se cosplayery a hráči rolí. Pro některé to může být natolik rušivé, že mohou dokonce ztratit pojem o realitě, jako po požití látek, které vypínají části mozku.

Mimochodem, někdo už praktikuje látky, buď prostě jde do psychedelického maxima, nebo se to všechno snaží ospravedlnit pokusy o rozšíření vědomí, pomocí halucinogenů a dalších látek, napodobováním starých šamanů.

V zájmu rozšíření vědomí a takříkajíc duchovního růstu se snaží využívat i východní hinduistické a buddhistické praktiky. Přesto většina těch, kteří se zajímají o způsoby, jak nabourat realitu, nehledají duchovní pravdy, ale vzrušení, chtějí zahnat nudu každodenního života a zažít neobvyklé, získat nějaké superschopnosti. Těch, kteří chtějí znát pravdu, je bohužel velmi málo. V podstatě cílem je získat tyto vedlejší účinky.

Je tedy vůbec možné poznávat pravdy existence a objevovat prastarou moudrost stvoření prostřednictvím meditace, nebo prostřednictvím praxe konzumace různých látek?

. . . Existují také teorie, podle kterých všichni žijeme v jakémsi matrixu, ze kterého se potřebujeme dostat a osvobodit se. Také k tomu někteří používají všechny tyto látky, nebo praktiky a snaží se hacknout jejich vědomí. Ale je to opravdu možné? K čemu mohou různé praktiky a užívání látek ve skutečnosti vést? A pomáhá to při získávání znalostí a duchovního růstu, nebo naopak?

Odpovědi na tyto otázky přišly prostřednictvím vědomého snu od staroslovanské bohyně Mary, protože právě ona je považována za bohyni světa Navi, tedy toho, co je mimo tuto realitu, ˝onoho světla˝, které se živí tak usilovně snaží poznat a tolik se bojí setkat s jeho představiteli v podobě duchů a bytostí.

Z ohnivého západu slunce se vynořila postava. ˝ Dobrý den, jsem vaše sestra. V ruských lesích mi lidé říkali Mara. . , ty stejně všechno víš, ˝ řekla ohnivá panna v ohnivém víru duhových jisker, aniž by otevřela rty. ˝ Dnes vám musíme říct něco málo o tom, kudy cesta nevede rovně, o cestě vychytralosti mysli, která se rozhodla přelstít přírodu. . .

Tajná touha často vedla k tomu, že se na mě lidé obraceli. Ve vzdálených dávných dobách se na mě lidé často obraceli s ušlechtilými žádostmi. Nepřijímal jsem nevhodné požadavky. Ale démoni věděli, jak nasadit můj obličej, a přišli k lidem, kteří vzývali mé jméno, aby způsobili potíže. Postupně na mě začaly křičet jen temné duše, které chtěly pro někoho potíže, a dokonce i ty, které se chtěly setkat s mrtvými, nebo poznat podstatu jiného světa. Na Zemi se bohužel zapomnělo, že žádné jiné světlo neexistuje, že je jen jedno světlo, a to je světlo a svítí. Ale fyzický pohled, strachy z těla, vždy mluví místo duše a lidé se bojí mrtvých, protože je považují za odešlé do temnoty. Smrt se stala zlem, nebo trestem a nevyhnutelným osudem všech živých věcí ve vesmíru. Nevědomost je velmi neuvěřitelná, nevědomost je slepá. Nevidí život jako jeden ve všem, nevidí, že smrtí život nekončí! Za světlo a dobro považuje pouze projevy života v těle, život zapečetěný ve hmotě. Duch totiž ve hmotě zapomene na vše, zcela se ponoří a začne se s ní ztotožňovat. Najednou začne všechno ostatní odmítat a bráníc se silným strachem se to snaží vypudit z chápání života.

Děje se to proto, že zapomnění vyvolává nejistotu a nejistota vyvolává strach ve slabém duchu. Ten strach může být překonán pouze touhou po sobectví, touhou vlastnit něco, co poskytne výhody nad ostatními. Ano, to všechno jsou duchové, kteří nepřekonali sobectví a kteří se v samsáře neúnavně točí a znovu a znovu se snaží vyjádřit se jasněji. .

Těm, kteří se tak bojí smrti a jiných světů, chci dnes vyprávět svůj příběh. Snad ho aspoň někdo uslyší. . .

Od pradávna bylo zvykem, že se každý bojí smrti i těch, které viděl mezi živými, a věděl, že zemřeli.
Ale nebylo tomu tak vždy. Stalo se to v těch dobách, kdy se těžké duše začaly inkarnovat na Zemi, nepamatovaly si nic ze světlých světů a nic o nich nevěděly. . . Těžcí duchové, kteří umírají, nebo spíše odhazují své tělesné šaty, se vrhají do těžkých vrstev astrální roviny. Svou tíhou a impulsy ducha odpovídají právě těmto světům. Pokud mluvíme moderním jazykem, pak jsou svými vlastnostmi naladěni tak, aby přijímali frekvence pouze v určitém rozsahu a přesně stejné, jaké sami vyzařují. Je přirozené, že se něco takového děje v takovém prostředí.

Většina z těch, kteří se inkarnovali po dalším zatížení planety vetřelci Anunnaki jsou také těžcí, nevyvinutí duchové, kteří kvůli tomu silně projevují své sobectví a mají sklon k neřestem. Nejsou to stejní duchové, kteří zde žili před invazí antisvětských civilizací. Vyvinutí duchové si hodně pamatují a vědí, proto nemají žádná tajemství ani strach z fyzické smrti. Nevyvinutí duchové, ponoření do já a fyzičnosti hmoty, se fyzické smrti strašně bojí. Ozvěny vzpomínek, které se zapsaly do jejich podvědomí o tom, co je za smrtí, vykreslují bezútěšné obrazy hrůzy a polovědomého strachu.

Jako dítě, které se bojí tmy. . . Proč se bojí tmy? Protože neví, co tam čekat. Proč se bojí neznámého? Protože neznámo v jeho mysli vykresluje nejrůznější hrůzy, kdy by ho mohl někdo sežrat, zabít, ublížit mu, a mohla by se začít velmi živě objevovat nejrůznější strašlivá monstra. . . Právě to si v hlubokém podvědomí pamatuje duch toho, kdo se bojí všech hrůz. Ví to, viděl a cítil to, před narozením. . . Může to vidět v nočních můrách, ale zase jen proto, že to viděl ve skutečnosti, nebo se ve stejných snech znovu ponoří do stejného světa hrůz. Jeho osobní impulsy jako ducha odpovídají tomu světu, jsou těžké, takže tam skončí. Buď jednou klesly, ztěžkly do té míry, že duch skončil v nižší astrální rovině vedle netvorů a démonů a byl jimi pohlcen, zabit a tak dále, nebo je na něm negativní pole z vlivu temných, zlých lidí, které snižuje vibrační frekvence prostoru kolem a ty příšery se mohou v tomto prostoru objevit. To vše se tak zaryje do vědomí, že vzniká strach.

Strach je velmi těžkým impulsem ducha. Znovu a znovu ladí vlny ducha s nižšími astrálními a démonickými světy. Čím více strachů, tím rychlejší je pravděpodobnost, že skončíte přesně tam, kde se tolik bojíte. Proto se v hrozných světech po smrti téměř vždy ocitnou ti, kteří se bojí hrůz, stejně jako zlí duchové, kteří napáchali mnoho zla. A protože na Zemi se bohužel už velmi dávno takoví stali většinou, představa onoho světa mrtvých se člověku vždycky zdála strašná, ponurá a hrůzná, a strach ze smrti a mrtvých ještě vzrostl. Začalo se na ně pohlížet jako na zrůdy, které odešly do onoho světa zrůd.
Jen na některých místech dochované starověké znalosti o světlých světech onoho světa a předcích, kteří tam chodili, mohly rozptýlit obavy ze smrti. Ale ve většině pelištejského vědomí jsou mrtví strašliví a temní duchové, kteří vás mohou strhnout s sebou. . . V potvrzení toho, skutečně vždy byli. Těžcí duchové se totiž na Zemi dále inkarnovali a praktikování černé magie to jen umocnilo. Mrtví černí mágové a čarodějnice skutečně mohli přijít a odtáhnout s sebou ty, kteří se jich báli, nebo také provozovali magii či páchali neřesti. Aby tě do toho světa vtáhl, potřebuješ tomu světu jen odpovídat, jinak tě nikdo nikdy neodtáhne. . . Strach ale tíží ducha a dokáže ho zatížit natolik, že vlastně skončí v těch těžkých světech.

Proč je strach tak zákeřný a těžký? Dokáže zatížit i někoho, kdo není ničemný, a kdo nikomu neublížil. . . Strach je koncentrované já, koncentrovaná energie vstřebávání do sebe ze superkoncentrovaných myšlenek o sobě. Je to také naprostá nedůvěra k Vesmíru a silám spravedlnosti a světla, prakticky popření těchto sil a uznání triumfu sil temnoty a jejich síly, když se jich člověk tak bojí. Strach je super-já, kvůli němuž může duch dělat jakékoli zlo, podlost, cokoli, jen aby se vyhnul nebezpečí zničení sebe sama, jen aby se vyhnul bolesti a zmizení své formy i sebe sama. Strach je absolutní absorpce energií, tedy absolutní já. Dalším vrcholem absolutního sobectví může být pouze superpýcha megalomanství a povolnosti, která je mezi démony přítomná. V démonických světech proto žijí jak démoni, tak jejich potrava - tedy ti, kteří neustále prožívají strach. Oba odpovídají těm nejtěžším světům.

Tento strach prostupuje většinu znamení a rituálů spojených se smrtí. Například zavírání zrcadel jako portálů, které se mohou otevřít do tohoto světa, když někdo zemře. Ve skutečnosti může duch zemřelého stále procházet tímto portálem do 40 dnů po smrti, pokud nezná jiné způsoby, jak přijít. Když to zablokujete, má zabouchnuté dveře. Je to, jako by například vaše matka vyšla na ulici a už ji nepustili dovnitř, aby s sebou nikoho nebrala. Právě tento strach zpočátku vedl ty, kdo tento zvyk vynalezli. Později přišli s dalšími verzemi, proč se to dělá. Zvířecí strach o sebe totiž vlastně zbavuje ducha smyslu pro morálku, takže i když zemřela velmi blízká milovaná osoba, je nyní vyháněna. Od té doby, co zemřel, stejně nemá ve světě živých místo, bez ohledu na to, jaké tam mohou být vztahy. . .

Mnozí ani nevědí, kde se jaké zvyky zrodily, jen je hloupě opakují a často přináší zesnulým duchům utrpení a smutek. Ve skutečnosti je truchlení příjemné jen velmi těžkým duchům, kteří byli během svého života energetickými upíry. Živí se těmi, kteří pláčou a trápí se dál. Ti, kteří pláčou, jim nadále dávají energie života, a to ani jim osobně, protože všichni upíři v tom systému jsou již napojeni na své vládce - mocnější černé duchy, kteří tyto energie prostě pumpují dál. Je-li duch jasný, čistý a laskavý, pak je pro něj truchlení a utrpení příbuzných jed. Spoutává jeho vůli a uvrhuje ho do otupělosti, dokonce způsobuje fyzickou bolest. Ale příbuzný stále pláče, myslí jen na sebe, na to, jak bude dál žít bez svých obvyklých jednání, obvyklé komunikace a mnoha dalších věcí, které ho spojovaly se zesnulým. Především zobrazuje svou vlastní osobní tragédii a ne to, co se stane s duchem zesnulého.

Takže pokud jde o svět, který se na Zemi obvykle nazývá posmrtný život, nebo Navi, většina se ho bojí a druhá část se bojí, ale chce z něj mít moc, získat ji hackováním vědomí. K tomu se takoví lidé začnou věnovat magii a všemožným praktikám. Mnozí se proto chtějí na setkání s astrálem připravit, chtějí tam předem zavítat, opouštět tělo, protože minulá zkušenost mezi inkarnacemi je po dobu inkarnace vymazána. Navíc věří, že všechno toto zapomnění bylo provedeno speciálně temnými silami, aby se člověk nemohl dostat ze samsáry zapomenutím zkušeností předchozích inkarnací. Přírodní procesy považují za machinace temných světů a dokonce i samotný fenomén samsáry. Údajně je to všechno past na duchy, ze které musíte uniknout jakýmkoli způsobem a nabourat vaše vědomí. Nepřemýšlí o tom, že si za tuto ˝past˝ mohou sami, ve všem se ospravedlňují a dokonce své neřesti prezentují jako ne své vlastní, ale jako něco cizího, démonického, co jim bylo vnuceno jako světlá a původně božská podoba Stvořitele.

Proto se ani nesnaží pochopit příčiny neřestí, ani jim porozumět, jen hloupě hledají cestu z pasti, snaží se proniknout do vědomí a uniknout do nějakých světlých prostor neobsazených vetřelci, kde se opět okamžitě stanou stejnými jasnými a bohu podobnými kapkami Absolutna, jakými byly původně. Tato teorie ale existuje jen v hlavách těch, kteří se vůbec nechtějí rozvíjet a kteří svou vinu nikdy nepřiznají.

Jejich pokusy o sebezdokonalení nesouvisí s rozvojem ducha. Na temné cestě antisvěta tříbí svou mysl a logiku, jak přelstít přirozenost Existence, kterou považují za akce útočníků, které si představují všemocné v určité oblasti vesmíru. Začnou jednat pomocí svých vlastních metod antisvěta, aby, jak věří, unikli z vězení. Hierarchové anti-světa si myslí, že budují vesmír a uspořádávají, krotí prvotní chaos, ale ve skutečnosti zabíjí živý prvotní Vesmír, zabudovávají do něj své jedovaté struktury pro svou sebezáchovu. Využívají živý vesmír jako zdroj k pohlcení a mění se v parazity, kteří ho zabíjejí.

Duchové, kteří se nechtějí vyvíjet, kteří si zvolili cestu útěku z ˝vězení˝, prostě hledají mechanické způsoby, jak nabourat vědomí a získat znalosti, které jim údajně úmyslně skrývají vetřelci světa. . Jen se hloupě chtějí osvobodit a myslí si, že po tomhle bude prostě bzukot a blaženost, nebo něco jiného, nikdo neví co, ale zjevně ne rozvoj ducha, ne jeho růst v překonávání sebe sama, ale prostě něco lehké a příjemné, jak by podle jejich názoru mělo být. Všichni jsou totiž podle jejich názoru zpočátku dokonalými podobenstvími Stvořitele, božskými vědomími.

To vše jim diktuje přemrštěné ego, kterého se nehodlají zbavit, protože to považují za přirozené a božské. Ve své zaslepenosti nevidí, jak oni sami mohou někomu ublížit. Je jim jedno, že oni sami mohou kolem sebe vytvořit peklo, protože nevidí a necítí ostatní, protože jsou duchovně nevyvinutí a jsou na dětském stupni duchovního vývoje. Zmatek při hledání úniku je vede na cestu pádu, protože v žádném případě nevede k rozvoji ducha pro uvolnění světla. Naopak zůstávají pohlcovači, obviňují ze všeho všechny kolem sebe a dokonce i ze svých neřestí, které prý mají díky tomu, že jim je stejní vetřelci uměle přiřadili.

Odmítají, že duchu nelze nic udělat zvenčí bez jeho souhlasu, protože pak nebude čím to ospravedlnit. Je pro ně snazší považovat Existenci spíše za statickou než za rozvíjející se, protože v této situaci se již takříkajíc nepotřebují rozvíjet, ale potřebují pouze uniknout ze zajetí. Pokud takovým lidem začneme vyprávět o vývoji každého ducha, velmi snadno se zrodí teorie falešné moudrosti o významu zla a temných sil jako vychovatelů ducha. To znamená, že někteří považují vetřelce a temné hierarchy za vězení, zatímco jiní jsou vychovatelé, někteří se snaží hloupě uniknout hackováním vědomí, jiní přijímají všechno zlo, ospravedlňují ho a stávají se vědomou potravou pro antisvět, údajně se snaží rozvíjet, ale ani jedno ani druhé se ve skutečnosti nevyvíjí, ale pouze degraduje a stává se balastem Vesmíru.

Mezi těmi, kteří se snaží hacknout vědomí, jsou ti, kteří považují právě to za vývoj ducha. Tak se snaží dostat ze samsáry, už nehledají triky na temné cestě, ale snaží se zastavit mysl a vědomí, zastavit kolísání éteru, aby zastavili zpětné vlny karmické odplaty. Mnoho jogínů z Východu jde touto cestou. Přesně takto se také mechanickým způsobem snaží pomocí meditace dostat ze samsáry a dosáhnout nirvány splynutí s Absolutnem. Jejich cílem je také dostat se z kola znovuzrození, v podstatě uniknout utrpení. Jsou připraveni vzdát se všeho, jen nepřijímat utrpení na oplátku, protože se zkušenostmi naučili, že téměř všechna potěšení vedou k utrpení. Někteří z nich jdou dokonce do bodu, kdy se potřebují zbavit své osobnosti a prakticky zmizet, aby se dostali ze samsáry, nebo z ní spíše vypadli. Skoro nikdo nevidí princip vyzařování a každý myslí jen na sebe, jak zmizet a netrpět a nesjednotit se s Absolutnem. Princip obdarovávání a vyzařování začíná být prizmatem téhož já zkresleně vnímán jako láska ke všemu a ke všem, včetně těch, kteří páchají zlo a ničí a přináší utrpení. Upadají do blaženosti odpuštění, naprosto nechápou, že tím vším podněcují zlo a brání rozvoji Vesmíru jako celku.

Tito duchové v žádném případě nechápou, že existuje jediný vývoj. Že život je nekonečný vývoj duchů a zlo a démoni, darebáci jsou prostě nemocí Vesmíru - duchové zapletení v jáství, ve svém zmatku zabíjí vesmír kvůli své vlastní existenci skrze pohlcení, nechápou, že existence je nepohlcování, svítivost odevzdání. Právě toto nepochopení základních principů Existence obecně, nastává opět ne u zkroceného já v duchách. Všichni, od temných démonů po jogíny, kteří se pokouší nabourat vědomí a vypadnout z karmy a samsáry tím, že nedělají vůbec nic, aby přerušili vztahy příčiny a následku karmy, vidí svět prizmatem sebe sama, mající cíl pro sebe, a ne pro vesmír. Všichni mají účel pro sebe a ne pro nikoho jiného. . .

Proto všechny pokusy rozvinout VAŠE duchovní schopnosti a fyzické jevy na tomto základě, objevit je prostřednictvím praktik, jsou hackem a temnou cestou. Navíc obvykle hackují, aniž by přemýšleli o tom, jakou má kdo karmu, jakou má energii a co je to kundalini vír. Od samého počátku se považují za jasné, navzdory všem chybám svého života, dokonce i této inkarnaci, aniž by se zbavili pýchy. To vše vede k okamžitým spojením z temných světů čistě rezonancí v éteru s jejich pýchou a s kundalini impulsy. Pokud v životě existovalo smilstvo, pak impulsy kundalini jsou nízkofrekvenční a během takových praktik nemohou fyzicky rezonovat se světelnými světy.

Z fyziky rezonancí nelze uniknout, to je základ Existence, vše je prostoupeno tímto. Proto, jakmile začnete cvičit, zahodíte skutečnost, že mezi vámi a kundalini není všechno jasné a čisté. Pokud se nezbavíte já, projevíte touhu ega vlastnit jakékoli schopnosti, okamžitě začne nízkofrekvenční rezonance proudit od vás do vesmíru. Funguje jako komín, ať už si o sobě namýšlíte cokoli, jak je všechno dobré a jak jste chytří.. Podle fyzikálních zákonů éteru spouštíte reakce podobných těžkých frekvencí, které pochází z vás. Jiné nebudou fungovat! Proto vás okamžitě přijdou navštívit entity a začnou promítat své astrální filmy, kde potěší vaše ego tím, že budou mluvit o VÁS, o vašem účelu a poslání, o tom, co přesně byste měli dělat. To jsou hlavní znaky temných, kteří se převlékají za světlé. Potěší ego příběhy o VÁS, vaší budoucnosti a minulosti, o vašem účelu a úkolech. Světlí duchové, kteří přišli na pozemský svět s úkoly, se takovým kurátorům, obrazům a všemožným hlasům NIKDY nezjevují s příběhy o posláních a úkolech, nebo s příběhy o sobě! To vše přichází přirozeně prostřednictvím pocitů, jako jsou vzpomínky na minulost, ale nikdy ne v příbězích určitých entit, učitelů a podobně s tak domýšlivým prostředím, s důrazem na vaši osobnost. Objeví se pocit, že je třeba něco udělat a co dělat, ale nikdo nikdy neřekne: ˝Musíš to udělat a to je VÁŠ úkol˝.

Síly světla navíc nikdy nebudou mluvit o darech superschopností, nenazývají to, co potřebujete, smyšlenými jmény, jako je poslání a účel. Také vám neposkytnou vize nabývání těchto schopností jako nějaký druh rituálů, nebo přenesení něčeho tam. To vše jsou triky temných sil a znamení, že jste již připojeni k temnému systému vetřelců. Jen oni ukazují tak barevné scény a neustále hladí a krmí vaše ego, takže se cítíte dobře. Zároveň si chcete uvědomit svou vyvolenost, která je v takových vizích všemožně zdůrazňována.

Navíc po tomto můžete skutečně začít projevovat různé schopnosti, nejčastěji spojené s tím, co je zakázáno. Například schopnost vidět lidi, číst jejich myšlenky, vidět energetické struktury, ale nejčastěji je to vize záření těla, ne ducha, to je bioenergie záření těla a jeho orgánů, a ne aura a jemné schránky ducha, jak si mnozí myslí. Známkou napojení na temné kurátory může být i schopnost předpovídat budoucnost, kdy vám temní kurátoři ukáží určitou událost z možností a navrhnou, že se tak stane. Sami přitom tento program posílíte svým vědomím a opravdu se může naplnit. Ani nepochopíte, že jste zároveň svou důvěrou v promítaném astrálním kině spustili programy autorů tohoto kina a stali se jejich nástrojem.

To vše je vám dáno pouze proto, abyste mohli přivést další lidi a spojit je se stejnými kurátory, abyste jim odčerpali energii. Tak funguje parazitní systém kupující si lidi pro jejich hrdost a exkluzivitu, nebo touhu léčit tělo. To je důvod, proč existuje tolik takzvaných léčitelů, kteří mají takové schopnosti. Na světlé cestě nikdy nebudou takové astrální filmy o vás, o vaší osobnosti a o tom, co byste měli dělat. Objeví-li se nějaké schopnosti, objeví se spontánně samy a v případě potřeby, nikoli na vaši osobní žádost. Mohou se například objevit v nějaké extrémní situaci, abyste mohli uniknout, nebo zachránit někoho poblíž.

Obecně platí, že všechny projevy světelných světů pociťuje duch beze slov a vysvětlování, vy prostě víte, co a jak máte v danou chvíli dělat, ne někdo, kdo vám říká, proč jste se zde narodili a co máte dělat. Pokud jste se narodili s nějakým úkolem, budete si ho v hloubi duše pamatovat jako instinkt, a ne jako někoho, kdo vám o vás říká!

Pokud hledáte svůj účel a nevíte o něm, neptejte se přes zprostředkovatele, prostě ho NEMÁTE! Vaším cílem je osobně rozmotat své karmické uzly v životě a žádné další velké úkoly, které si pro vás vaše ego představuje! Ten, kdo má úkoly, je cítí a plní a okolnosti mu jsou dány samy od sebe. Neptá se na to jasnovidců a čarodějů. Má k tomu jen vnitřní volání.

Považovat jakoukoli profesi, nebo činnost zde v hmotném světě za osud je příliš domýšlivé a pyšné; není to osud, ale volba ducha, nebo okolností inkarnace. Být lékařem, nebo učitelem, záchranářem, nebo vojákem není poslání, nebo osud, je to volba ducha a jeho cesty. To si také volí duch sám instinktem a ne radou zvenčí. Je nepřípustné se ptát na takové věci přes prostředníky a je nepřípustné na takové otázky odpovídat. Mělo by to vycházet z volby člověka, z toho, co cítí jako podstatu ducha, a ne z rad přátel, rodičů, nebo věštců. Rozhodně to neurčují materiální výhody, ale tento faktor se, bohužel, stal mezi lidmi tím hlavním. Volí vlastně cestu v systému sil temnoty a ne v cestu podle volání ducha. Hmotný zisk je majákem temného systému nejhlubšího ponoření do samsáry a počátkem temné cesty do antisvěta. Pouze anti-svět a jeho poslové budou držet peněžní vůdčí hvězdu na cestě těch, kteří v zájmu hmotného štěstí prodají své svědomí, čest a duši až do konce.

Pokud tato hvězda začne zářit stále více a více, pak je to známka reakce temného systému. Hmotný úspěch je tím silnější, čím více člověk dělá kompromisy se zlem, čím více s tím souhlasí a odkládá své svědomí. Pokud tato hvězda peněžního štěstí začne zářit od samého začátku, pak to znamená, že s ní takový duch nějakým způsobem rezonuje, možná některými činy z minulých inkarnací, nebo má v duchu háčky neřestí, které systém vidí a může použít k tomu, aby duch propadl pokušením.

Ale i tam, kde se touha poznat pravdy vesmíru a schopností týká poslání, číhá velká past. Schopnosti nelze objevovat a rozvíjet záměrně, nebo spíše jsou možné pouze temné schopnosti, jako komunikace s temnými světy. Schopnosti světla nelze odhalit silou pomocí praktik a tréninku mysli a těla. Nepochází z tréninku a hackování mozku, ale z podstaty ducha. Pokud je tu touha je využít za účelem získání jakýchkoli výhod pro sebe, byť pod rouškou dobrých úmyslů, například pomáhat druhým lidem, pak to budou jen temná spojení, protože je tu touha mít něco pro sebe. Jedná se o absorpční impuls a silné vibrace. Čistě podle fyziky éteru bude v rezonanci pouze s temnými světy, nikoli se světlými. Se světelnými světy v rezonanci dochází pouze k úplnému odevzdání, bez sebemenšího užitku sobě samému, tedy služby. Tehdy se nepočítá promarněný osobní čas, nebo energie obecně, tehdy tím člověk žije a neočekává nic na oplátku za to, co dělá. Když za to dá celý svůj život, aniž by se snažil dostávat na oplátku, když se stává pouze dirigentem síly Bytí pro druhé a odstraňuje sebe a své touhy.

Zbytek je temná cesta, která začíná snižováním frekvencí impulsů ducha s touhami po sobě, touhami získat něco pro sebe z činnosti, kterou člověk dělá podle vůle Bytosti, lítostí nad ztrátou času a úsilí o tuto činnost, nebo vzestup v sebedůležitosti sebe jako hrdiny, dávat ze sebe všechno. Tato linie je také velmi tenká, když může přijít takový pocit vlastní hodnoty, pak klesá i duch.

Světlou cestou je zapomenout na sebe a stát se tokem Vesmíru a jeho vůle, schopnost cítit tento tok právě odstraněním svých tužeb a sebehodnocení z cesty, odstraněním touhy mít superschopnosti a touhy po slávě. Všechny tyto touhy okamžitě vedou ducha k pádu.

Ti, kteří zpočátku začínají praktikovat hacking mozku - dělají to právě z tohoto důvodu. Aby získali superschopnosti, stali se vážnějšími v očích ostatních, měli z toho prospěch, sílu, moc atd. , což jsou nejmocnější milníky temné cesty k antisvětu. I samotný fakt hackování, místo práce na svých neřestech a odstranění ega, činění pokání z toho, co člověk neudělal ve svědomí, nebo kvůli zvířecím tělesným tužbám, je už temná cesta. Vede k poškození vesmíru!

Nejprve musíte očistit ducha a pak v něm můžete spustit energie! Pokud je však duch zkažený a uvolníte v něm všechny zámky, začnete vést energie pomocí praktik, pak tyto energie na výstupu budou jedem pro vesmír. Takový duch začne rezonovat s těžkým světem démonů, kde právě energie smilstva a pýchy posílené praktikami proměnily tyto duchy v démony.

Většina z nich se kdysi po práci na svých neřestech jednoduše rozhodla mechanicky zvýšit vibrace ducha pomocí duchovních praktik. Faktem ale je, že je to nepřiměje stoupat, ať se snaží sebevíc. Mohou zesílit, ale kvalitou zůstanou jen takoví, jací byli v podstatě ducha. Znásobené energie ducha poraženého egem vytvářejí démona se superegem, který si ani neuvědomuje, že například tvrzení, že má v sobě celý svět, je superego, nikoli osvícení. Nafouklé ego vidí, že se stalo vesmírem a vše, co vidí kolem sebe, je jen výplodem jeho mysli. To znamená, že do sebe vstřebalo celý svět a považuje se za boha, navzdory chybám ducha, že se dopustil nespravedlnosti, že má zvířecí vášně......

To vše začíná být opět ospravedlňováno potřebou negativity, potřebou zla, aby se nemusel měnit. Všechno je totiž krásné a ego si sladce připadá jako božstvo, nebo dokonce celý Vesmír. . . To jsou velké pasti temné cesty, kdy vše temné samo o sobě začíná být ospravedlňováno, nebo popíráno či považováno za samozřejmost.

Všechny schopnosti objevené speciálními hackerskými praktikami a nepřicházející samy od sebe znamenají, že duch nebyl připraven a měl neřesti, protože se v něm samy od sebe neotevřely, nebo nechápal nic o tom, že schopnosti se otevírají teprve tehdy, když je to nutné, a ne podle přání člověka. A pokud si to neuvědomil, pak zůstal nezralý, nerozvinutý a tyto schopnosti se k němu nedostaly jasným způsobem. Dále zvyšují pýchu... a vedou k pokleslosti ducha... I kdyby úmysly byly dobré.

Nemůžete ovládat ani své myšlenky a jejich impulsy, které vychází z já, a tím si škodíte, protože myšlenky v já jsou nízkofrekvenční a nemohou kazit energie, které se zavazujete provádět v praktikách, a navíc, pokud má někdo narušenou kundaliní, škodí podstatě a pracuje pro temné! Ty, kterým pomáháte, začnete napojovat na tytéž temné, aniž byste si to uvědomovali. Je to prostě fyzika.

Duch se musí naučit chápat úplné propojení všech svých pocitů a myšlenkových impulsů s celým okolním světem a s ostatními duchy kolem, vtělenými i neinkarnovanými. Pouze v tomto případě se tyto schopnosti začnou odhalovat samy o sobě, a to pouze v případě, že jsou v tuto chvíli potřeba, a ne pro demonstraci veřejnosti.

Když to vše duch pochopí a pocítí a bude žít v souladu se zákony éteru podle zásady NEŠKODIT, postupně velmi rychle rozváže všechny své uzly a vypadne ze samsáry. Přesně podle principu neubližovat! Do samsáry člověka zaplétají pouze zvyky slona v porcelánu a nevědomost o tom, co vlastně dělá kvůli osobním touhám a netouhám ega, a nic jiného! (pozn. takže zlo je špatné, nemá se odpouštět, a zároveň se může vrátit jako karma... ok, nějak jsem se zacyklila)

Je třeba se naučit správně myslet a nevymýšlet praktiky, jak nemyslet, nebo jak nechtít, neemočnit a tak dále. Musíte zapomenout na sebe, a pak nebudou žádné touhy, které by mohly ublížit druhým. Pouze slepota ega přichází na ty, kteří jsou poblíž, a váže nekonečné karmické uzly. Ego, já, je zdrojem toho všeho.

Mechanické pokusy jednoduše hloupě zastavit myšlenky a vlny impulsů ducha, aniž bychom pochopili příčinu újmy právě v já a lomy prizmatem ega, vedou k zastavení existence ducha obecně a k jeho zmizení v inertním éteru. Člověk proto nesmí zastavovat impulsy ducha mechanickými praktikami, jak to dělají mnozí jogíni snažící se dostat ze samsáry, ale řídit tyto impulsy ducha v souladu s impulsy éteru Vesmíru. Toho lze dosáhnout jedině odstraněním zdroje zkreslení - vašeho ega. To vše lze odstranit pouze uvědoměním si iluzorní podstaty sebe sama jako něco důležitého a něco reprezentujícího. a svých tužeb a nechutí (pozn. takže správné je uvědomit si iluzorní podstatu sebe sama a svých tužeb, ale špatné je izolovat se od nich mechanicky.. ok)

To vše je iluze, protože každý je prostě proudem prázdnoty, proudem éteru Bytosti. Všechno ostatní je iluze vytvořená myslí o sobě a ostatních, hodnocení a tak dále. To vše je jen pozlátko iluzí. Vědomí v nich ponořené však nemůže přenášet čistě impulsy éteru Vesmíru, proto všechno toto pozlátko, mající těžké vibrační frekvence, snižuje ducha do těžkých světů, kde jsou i duchové ponořeni do hustých iluzí. Proto vás mechanické praktiky, aniž by změnily podstatu ducha, spojí pouze s nízkými, těžkými světy, s nimiž rezonujete.

Mechanické praktiky nemohou změnit vědomí; vědomí se mění pouze prostřednictvím uvědomění. Ani tomuto uvědomění nemohou napomoci. Duch, který o něčem pochybuje a chce se toho dotknout, zkoumající v praxi iluze psychismu, se nikdy nezbaví neřesti pochybovat o všem, čeho se nemůže dotknout. To v něm v podstatě zůstane, což znamená, že podstata se nezměnila. Nikdy se nenaučil v duchu vnímat a stále si drží plot pochybností. . . Nikdy se nenaučí čichat, cítit barometr spravedlnosti, včetně pochybností kvůli některým stereotypům a autoritativním názorům, které praxe neodstraní. .

Hlavní je nepřesvědčovat ducha, že to je pravda a něco ne, hlavní je, aby se duch sám naučil čichat, cítit barometr neosobní spravedlnosti. Pouze pokud to v něm bude, bude schopen rozlišit pravdy od lží a pocítí skutečné učení od falešných. Bez stereotypů a autoritativních názorů, ale s instinktem, cítícím spravedlnost! A spravedlnost můžete cítit jedině tak, že přestanete ospravedlňovat sebe a své špatné myšlenky a činy v minulosti i nyní, odstraníte své slabosti, rozpoznáte je jako slabosti a nedovolíte si je mít. Protože dovolovat si slabosti pokřiví pojetí spravedlnosti směrem k ospravedlnění slabostí. Kromě toho se mysl za každou cenu pomocí nejsofistikovanější logiky pokusí obejít tyto ostré rohy svých vlastních slabostí a bude se je snažit vyřešit pro sebe, a tedy i pro ostatní. To už nebude čistá ohnivá blesková spravedlnost Bytí! To bude osobní zkreslení toho, kdo se pokusil zprostředkovat znalosti. Ego, které není odstraněno, já, které si chce tyto slabosti nechat pro sebe, tedy začíná překrucovat pravdy. Tak je může proměnit v úplnou lež, přesvědčovat se sofistikovanými logickými argumenty, aby nenarušil slabosti v duchu.

Tak začínají první zkreslení při přijímání informací z informačních polí, nebo z proudění éteru, kdy duch není očištěn a dostal se tam přes hackování vědomí. Čím více logika mysli začne zpracovávat informace odhalené v praxi, tím více osobních zkreslení bude u někoho, kdo si neodstranil čočku ega. O to obtížnější a nepravdivější tato informace bude.

Pokud je čočka ega velmi tlustá a praktikující má mnoho nectností, stejných slabin, nebo jsou závažné, tím větší budou zkreslení v informacích a nakonec budou informace totožné s informacemi démonů antisvěta. Vidí to přesně tak, ze stejného éteru, jen to prochází tlustými hranoly ega a ospravedlňuje své neřesti.

Případ je ještě obtížnější, pokud hackování vědomí neprovádí praktikami, ale pomocí látek, které prostě vypínají fyzický, tělesný mozek. Co se stane, když si vezmete různé takové látky?
Mozek jako tělesný orgán mysli přestává korigovat informace, které člověk přijímá smysly těla z pozemského fyzického světa, a duch začíná vidět, co ho obklopuje nejen v tělesném fyzickém světě, ale také ve vrstvě astrální roviny, ve které se může nacházet rezonancí svých vibračních frekvencí. Částečné vypnutí mozku vede ke zmatku ve vnímání světů. To znamená, že člověk vidí současně fyzický i astrální svět. Úplnější vypnutí mozku vede k vypnutí schopnosti vidět fyzický svět obecně a pouze astrální rovina vidí ducha úplně. Pokud látky zablokují fyzické tělo ještě hlouběji, až přetrhnou stříbrnou nit, pak duch přestane vidět blízko zemní astrální rovinu, a jde přímo do světa, kterému odpovídá svými vibračními frekvencemi. Jen tam.

Nebude moci odejít do světů, kterým neodpovídá, stejně tak po smrti svého fyzického těla. To, co narkomani vidí, jsou tedy POUZE ty světy, kterým oni sami v duchu odpovídají, pokud jde o vibrační frekvence.

Pokusy o průlomy, úniky z ˝matrice˝ tohoto světa, vymyšlené v různých teoriích, v tomto smyslu nemohou fungovatt, protože duch nemůže uniknout nikam za rozměr prostoru, kterému odpovídá. Může utéct velmi daleko od Země, ale zároveň zůstane ve stejné nižší astrální rovině, nebo dokonce upadne do antisvěta, pokud se mu vyrovná svými duchovními vlastnostmi. Všechny světy, které na své cestě potká, budou mít stejné parametry. Duch, který nepracoval na svých neřestech, nepokusil se činit pokání a něco realizovat, nikdy nedosáhne světlých světů. V cestě mu budou stát bizarní světy s různými příšerami, nebo jinými formami, ale stále budou temné a plné zlých duchů, stejně jako samotný uprchlík.

To vše můžete nazývat vězením vetřelců, jak se domnívají ti, kteří to praktikují pod vlivem různých látek, nebo prostřednictvím snů, nebo jiných praktik. Dokud se duch sám nezmění ve své podstatě, nebude schopen takový svět opustit, protože to co dělá, neodpovídá jiným světům. Ano, může se zdát, že tam je spousta věcí a nejrůznější bariéry, stěny a pasti a Země tam bude plochá, nebo jako plástev, protože toto jsou formy, které má v nižších dimenzích. Druhá a první dimenze a odražený spodní astrál antisvěta. V některých antisvětských světech, kam může vědomí padat, nebude kosmos vůbec vidět a struktura světa se bude zdát úplně jiná, protože tam je vše postaveno relativně k lomům již lomených prostorů. V některých světech se může odrážet trojrozměrná rovina a dokonce i naše planety a sluneční soustava budou viditelné, pouze tam budou planetární tělesa, která odpovídají tomuto odraženému světu, a ne naše, jak jsou zde. Ten svět tam je obrovský jako celý vesmír, protože tento dimenzionální prostor se nevztahuje pouze na Zemi, nebo Sluneční soustavu, nebo galaxii, vztahuje se na celý Vesmír, jako všechny takové prostory různých dimenzí. Proto tam v zásadě můžete běžet i na druhý okraj Vesmíru, ale duch stejně nikdy nebude moci uniknout do jiné vrstvy frekvencí vibrací, stejně jako nikdy nebude možné vidět světy, které se nachází v jiných vrstvách.

To bude možné pouze tehdy, pokud duch sám změní své frekvence. Ani nejvlivnější černí hierarchové, kteří touží ovládnout celý Vesmír, se nedokázali mechanicky pozvednout do vyšších světů. Proto si budují svůj vlastní antisvět. Díky průlomům mohli prorazit pouze do tří dimenzí, ne výše. Vzhledem k vlastnostem éteru je to nemožné. Toto je sebezáchovný mechanismus Vesmíru.

Proto ti, kteří uniknou do jiných světů pomocí praktik, nebo látek, nebudou moci uniknout nikam za hranice světů, kterým odpovídají ve vibračních frekvencích. Bez ohledu na to, jak moc sní o vzestupu, nepřejde sezením v meditaci, nebo pojídání muchomůrek. Látky, stejně jako mechanické praktiky, ducha nijak neovlivňují, nečistí ho a nezvyšují jeho vibrace. Látky obecně prostě vytváří malou smrt těla a osvobozují ducha z těla, uvolňují ho do astrální roviny, nebo do světů, ve kterých duch mezi svými inkarnacemi skončí podle své kvality, podle vibračních frekvencí. Nedochází k žádnému rozvoji ducha, je to jen přeskakování hodin ve škole života s ponořením se do stavu, ve kterém duch zůstává mezi inkarnacemi. Tito duchové, kteří neprošli nezbytnými lekcemi a zkouškami v inkarnované formě ve fyzické trojrozměrnosti, mohou být donekonečna znovu a znovu setřásáni do inkarnací, dokud nakonec neudělají, co musí - určité volby, které by měly změnit podstatu ducha jedním, nebo druhým směrem, tedy zvýšit vibrační frekvence, nebo upadnout do ještě těžších světů. Ale tyto volby musí být učiněny v inkarnaci, takže duch bude znovu inkarnován v podmínkách nezbytných pro tuto volbu, i když uteče a spáchá sebevraždu, úplně odhodí fyzické tělo. Protože existují volby, které je třeba učinit při fyzickém ztělesnění.

Je prostě spousta duší, které takto utíkají z lekcí školy života po astrální rovině a snaží se v podstatě uniknout sami sobě. Když ale začnou chápat, že je brzdí jejich vlastní těžké vibrace, začnou vymýšlet, jak si to usnadnit, ale opět všechny myšlenky míří pouze na mechanické řešení tohoto problému. Obvykle všichni skončí hluboko v anti-světě, poté, co zkusili neúspěšné skoky a spadli na dno.

Vytrvalost a pokusy o prolomení vědomí i malými způsoby obvykle vedou k zavádění těžkých entit, zvláště pokud ten, kdo je rozbije, má velké háčky neřestí. Koneckonců, s hacknutým vědomím a mechanicky roztočenými čakrami, ale zlomenými například smilstvem, bude proud kundalini mocným posílením všech háků neřestí. To vše přitáhne těžké entity, které se snadno stanou osadníky a budou ˝od srdce˝ mluvit různými hlasy k nově vyrobenému adeptovi o jeho velikosti a moci, vnitřní síle a lehkosti, že musí pomáhat lidem a přinášet světlo. Podobně a tak dále, čímž se z něj stal lapač duší, služebník temných světů.

Používání látek k hackování vědomí častěji vede naopak k závislosti na látkách těla a vědomí zcela ztrácí schopnost orientace v projeveném fyzickém světě a ztrácí kontrolu nad fyzickým tělem, postupně se mění v invalidu. Tělo může zemřít a duch se stane otrokem entit, které se často připojují k duchům drogově závislých, aby s nimi přišli do fyzického světa, aby upířili energie z těch, kteří tam žijí. Pokud jde o vývoj takového ducha, zcela ztrácí svou vůli a obvykle se stává duchem zajatým v některém ze světů nižšího astrálu. V lepším případě éter zase vyhodí takového ducha k inkarnaci do fyzického světa, dál se rozhoduje, nebo se o to alespoň pokusí. . .

Toto je cesta slabých duchů, kteří jsou neustále pasivní ve vývoji, a pokud projevují aktivitu, pak zcela ignorantsky a hloupě, jednoduše se mechanicky snaží uniknout sami před sebou, jsou zcela ponořeni do vědomí ve svém nemocném egu.

... Vytrvalost v hackování a mechanických praktikách pochází z neochoty zbavit se ega, sebe sama a osobnosti. Pro ně je to nepochopitelné a strašné, proto hledají klíče, naprosto nechápou, že zřeknutí se ega a osobnosti je jedinou přirozenou cestou pro růst a zrání duchů a jejich klíčení, obrazně řečeno, do jiných světlých světů, rozvoj mimo samsarický kruh.

Dokud to nepochopí a budou stále následovat tuto cestu, místo aby se jí vyhnuli, budou se znovu a znovu poflakovat v samsáře, bez ohledu na to, jaké praktiky použijí. Někteří se totiž během inkarnací v tělech tak zmátli, že se považují za těla či polotěla a začnou praktikovat i přes tělo, jako například používat tytéž látky údajně k rozšíření vědomí, nebo přikládat důležitost vyživování těla popř. dalším fyzickým cvičením. Zvenčí to vypadá brutálně směšně. Je to stejné, jako když člověk, který chce být silný a štíhlý, začne nesportovat, ale natahovat a mačkat košile, párat boty a přebarvovat saka. Ale vědomí to nevidí a bude dělat zbytečné věci znovu a znovu, protože to, co může pomoci, se zdá nemožné, nepřijatelné pro nemocné, nafouknuté ego, a protože toto ego bude donekonečna vzbuzovat pochybnosti o správnosti pravé cesty, bránit se před bolestí během duchovní prácel na sobě samém.

Bolest ega si vždy vymýšlí výmluvy a nutí mysl zuřivě pracovat, vymýšlet tu nejsložitější logiku, jen aby ospravedlnila nedostatky svého ducha, alespoň něčím, například nezbytnou zkušeností pro Vesmír. Pád ducha do propastí neřesti neposkytuje zkušenost, jak si mnozí lidé myslí, ale velmi oslabuje ducha a prodlužuje jeho cestu, protože vyžaduje obnovení na původní místo, odkud pád nastal. Přesto ti, kteří padli a vstali, nesou tento znak možnosti pádu po velmi dlouhou dobu a nemohou se dostat ze samsáry. Pouze pokud duch prožije další manvantaru bez pádu, jsou tyto značky vymazány a již existuje možnost odchodu ze samsáry, tak přísný je éter Vesmíru. Jestliže Vesmír stále bojuje s anti-světem v sobě, pak anti-svět již ve Vesmíru neexistuje. . Žalostná zkušenost s antisvětem ve Vesmíru není nutná.

To vše však lze pochopit pouze pochopením a poznáním, že každý duch se musí vyvíjet a zdokonalovat, nekonečně růst, přerůst školu samsáry, stát se duchem planet, galaxií a pak jednoho z nesčetných vesmírů, nebo se stát duchem bojovníkem - proudem měnícím éter, či duchem strážným.

Pokud tomu nerozumíme, pak bude duch neustále hledat mír a blažený odpočinek. Tuto touhu neustále vyvolává totéž já, které utíká před obtížemi a utrpením a usiluje o potěšení, ale nechápe, že zastavit se a odpočinout si prostě znamená navždy zmizet v inertním éteru. (pozn. ok.. masochista..)

Samotná existence existuje pouze v nekonečném vývoji a růstu a nezastavuje se a nezačíná znovu. To je smysl existence všeho a to je prostě fyzikální zákon éteru. Spočívá v tom, že pokud se impuls zastaví, pak zmizí všechny lomy, které vytváří luze světů, a zůstane jen velká Prázdnota neexistence. Proto se impuls existujícího nikdy nezastaví, generuje v sobě nespočet impulsů, které v sobě generují podobné věci a tak dále do nekonečna.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2024/03/blog-post.html

Zpět