5903 Co si připomínají kameny Angkoru Valeria Kolcova
[ Ezoterika ] 2024-02-13
Starobylé kameny majestátních chrámů kdysi viděly to, co moderní věda jen odhaduje... A často i to, co pečlivě skrývá, nebo zavrhuje jako něco, co prostě nemůže být. Usnadnily to ambice starověkých panovníků, kteří si stavbu majestátních staveb připisovali. Proto se skutečná historie ztratila ve staletích a tisíciletích. To, kvůli čemu byly majestátní chrámy postaveny, bylo ztraceno. Mnohé z nich však nebyly vůbec postaveny k uctívání bohů, a modlitebnami se staly až mnohem později.
To je tajemství tajemného a majestátního chrámového komplexu Angkor Wat v Kambodži opředeného mnoha legendami. Oficiální historie mu přisuzuje pouze tisíc let, jak se vyjádřil jeden z khmerských vládců. Že si připsal dědictví starověku nikoho netrápí, a není ani hypotézou. Matoucí jsou pouze mnohé z technologií, které byly použity k vytvoření takového zázraku. Legendy však jako vždy zůstávají legendami a mýty, ve kterých chrámy stavěli sami bohové vysvětluje věda, jak se jí to hodí. Mnoho legend také také bylo převyprávěno a přepisováno, aby se zalíbilo různým vládcům, nebo bylo přeměněno na folklórní příběhy a pohádky s přikrášlením různých událostí. Mýty o naga, neboli hadích lidech jsou také záhadné. Zdi starověkých chrámů jsou plné jejich obrazů, ale věda to všechno nazývá čistou fikcí a mytologickou symbolikou.
Mnoho chrámů zarostlo džunglí, nebo bylo po mnoho staletí či dokonce tisíciletí pokryto pískem. Ale ani poté, co je vykopali z písku a vysekali z džungle nebyli lidé schopni vysekat džungli překroucení mytologie a jejich pozdějších materialistických představ, a záhada co se skutečně stalo ve starověku zůstává záhadou. Kdo tedy postavil chrámy v Angkoru a proč? Kdo byli starověcí nágové a jakou roli hrál démon Kama, který se proměnil v božstvo tělesných rozkoší? Jak je možné, že byla zničena vzpomínka na skutečné události, a paměť lidstva na pravé kosmické vědění byla vymazána výměnou za tělesné, zvířecí požitky a divoké představy o zrození života a světa?
Všechny tyto informace přicházely prostřednictvím lucidních snů. Proto to také není vědecké, a zda tomu věřit, nebo nevěřit, je osobní věc. Ale pokud se objevily, znamená to, že pro něco na tomto světě jsou, a možná pomůžou odstranit mlhu ze starobylých kamenů a jejich historie.
... Pevné kořeny vinné révy jako hroznýš sevřely část starobylé budovy s dlouhými rozbitými schody a snažily se rozdrtit časem opotřebovaný kámen. Vzorované tělo hada sklouzlo ze skal a zmizelo ve štěrbině. Had rychle klouže mezi skalami a zdá se, že volá následovníky. Vlhký vzduch, sluneční světlo stále pronikalo zchátralými dveřmi svatyně.
Najednou ze stěn vykoukly tisíce očí. Starověká božstva ztuhla v neznámém tanci, otisknutém do kamene. Had se dotkl jednoho z kamenů a ten se pohnul na svém polorozpadlém podstavci. Ozařovala ho podivná zelenkavá záře, a nazelenalý paprsek zamířil do temnoty stropních kleneb. Někde tam nahoře ulpěl paprsek na kamenném lotosu posetém různobarevnými jiskrami. Jiskry vířily a všechno kolem nich ztrácelo svůj tvar. Duhový vír vířil stále prudčeji, až nakonec přerušil své víření zábleskem ohně, po němž dse objevila postava obrovského hada s lidským trupem, hlavou a pažemi. To je Indra, a já se ocitla v průsvitném modročerném těle Nairatimyiny dákiny.
˝Ahoj, sestro,˝ Indrovy myšlenky se mi prohnaly hlavou jako vichřice, protože neotevřel ústa.
˝Jsem rád, že tě tu zase vidím, protože je čas odhalit další tajemství starobylých kamenů chrámu Angkor Wat. Mnoho lidí nechápe, že příbuzenství může být různé, protože bez těl jsme ve skutečnosti všichni bratři, nebo sestry, protože jsme všichni dětmi Jediného Absolutna, nebo Ducha vesmíru, jeho částic. Nemáme pohlaví a bratři, nebo sestry jsou dané tím, jak se projevujeme pro určité skutky, v jaké hypostázi je snazší je uskutečnit. Když se inkarnujeme v tělesných tělech, hrajeme pouze tělesné role, které nám dává hmota. Role manželů, rodičů, sourozenců, nebo přátel. Nepůjdu dále, protože nechci mluvit o padlých duších, kteří byli také dětmi ducha vesmíru. Ale oni ho zradili a stali se našimi nepřáteli a nepřáteli Jeho, snažili se vytvořit antisvět, antivesmír, a nechápali, že tím zabíjí Otce a všechno živé, zabíjí život a sami upadají do zapomnění, požírají všechno kolem sebe.
... Když jsem se inkarnoval na Zemi v těle Indry, potkal jsem spřízněnou duši, tedy sestru v hustém těle. Jmenovala se Indrani. Stala se mou tělesnou manželkou. Když jsem v oněch dávných dobách vyprávěl lidem, že je to moje sestra jako duch, nemohli to pochopit, protože tělesné oko zná jen tělesné sestry a je vždy zaujato pohlavním stykem. Když se lidé dozvěděli, že jsem se oženil se svou sestrou, začali to napodobovat a upadat do toho, čemu se na zemi říká hřích a velké smilstvo, což vedlo k krvesmilstvu, protože je zakázáno spojovat se v manželství s těly pokrevně spřízněnými.
Lidé nechápou, co je to příbuzenství duší, necítí se být duchy, od té doby, co se zde začala vtělovat zvířecí a polozvířecí vědomí, viděli se jen jako těla. Staří asurové a nágové znali pravdu a chápali příbuzenství duší a to, že v manželství by se měli spojit pouze příbuzní v duchu, a že příbuzenství těla a krve je pro svazek v manželství velké tabu. Proto to říkám znovu, protože ani nyní lidé na Zemi nevědí, co je to duchovní příbuzenství, a když řeknete, že jsem se tehdy oženil se svou sestrou, pochopí v tom jen to tělesné a budou považovat spojení spřízněných duší za spojení s tělesnou sestrou.
Indrani však byla v té době tělesně jiného druhu. Tělesně jsem se narodil v rodině Asurů, těch, kteří vybudovali zemi Sva, později nazvanou Hyperborea. Moje duchovní sestra se inkarnovala do těla rasy Nágů, do země Lu, a byla tam nazývána jménem Indrani. Jsou to jména inkarnací, stejně jako Indra, nebo některá jiná známá jména Učitelů zvaných bohové na Zemi. Jména duchů nelze sdělit v žádném jazyce. Jsou to zvučné vlny éteru, které duch sám vyzařuje svými uspořádáními. Znáte to. Ale lidé na Zemi těmto věcem nerozumějí a pečetí nás pozemskými jmény.
Byl jsem manžel Indrani a měli jsme děti, jedním z nich byl Jayanta. Připadlo mu, aby obnovil jeden z portálů, zničených během dračích válek. Podařilo se mu obnovit starobylý krystal a postavit kolem něj majestátní chrám podle všech pravidel civilizace Naga pomocí technologií asurů a telurů. Někdy před touto inkarnací jsem byl jedním z draků, kteří se zúčastnili války a uzavřeli starobylý portál před černými draky. Spálil jsem tehdy starobylý chrám postavený Asury a Longbo, kteří přiletěli z Faetonu, a uhasil krystal, čímž jsem upálil i sebe, protože to je jediný způsob, jak zavřít portály do jiných světů a dát plnou sílu svého života.
Jako duch kdysi sám postavil tento chrám se svou ženou, když byla ještě jedním ze zástupců lidu Longbo, předků Lemuřanů. Život ducha se skládá z mnoha životů - inkarnací. Ne z události jednoho fyzického života.
Kdysi dávno duch Jayanty, který byl lunbo, instaloval na Zemi jeden z krystalů přinesených ze souhvězdí Draka, kam se také mnohokrát předtím inkarnoval. Později, během Dračích válek, se opět inkarnoval jako drak na jednu z planet Dračího souhvězdí a odtud přišel na pomoc spolu s ostatními draky a zúčastnil se Dračích válek o Zemi. Poté se mu podařilo portál zavřít, ponořit krystal velmi hluboko do skal a zničit rezonátor chrámu. Rezonátory vytvářejí různé portálové průchody do paralelních světů pomocí energií krystalů. Jednalo se o nejstarší technologie pro dopravní koridory pro teleportaci mezi vzdálenými planetami různých hvězdných systémů a mezi paralelními světy stejné hustoty.
Aby obnovil starobylý rezonátor poté, co zbavil svět černých draků, v období relativního klidu mezi válkami, navzdory přítomnosti Anunnaki vetřelců ve sluneční soustavě, tento duch inkarnoval Jayantu, mého syna. Znovu našel místo, kde se nacházel starověký portál, a přestavěl starobylý chrám a pokusil se ho změnit tak, aby ho nemohli používat nájezdníci. Bylo to v takzvaném Středním zlatém věku, kdy na Zemi vzkvétaly země Hyperborea, Země Mu, Země Lu, Atlantida, země Meluhhu a několik dalších mocných zemí. Se stavbou tohoto chrámu mu pomáhala jeho manželka, duchovní sestra, která se inkarnovala do těla nagini jménem Urvaši.
Všechno si pamatuješ...˝, řekl Indra a zmizel v duhovém víru.... Jeho slova vybuchla v jeho mysli jako blesk a oslepující záblesk odhalil vše tak, jak to bylo. Tělo nagini s hadím ocasem místo nohou opět ožilo ve vzpomínkách... V té době ještě nebyl zničen svět, nebo spíše jeho vrstva, kde bylo možné tělo libovolně odhmotnit a znovu sestavit, modifikovat. Přímo v tom světě projevila nohy, a pak se v pozměněné podobě mohla projevit v lidském světě.
Tento svět zmizel s pádem Atlanťanů, kdy krystal Země změnil sklon svých plošek vzhledem ke středu galaxie a jádru Slunce. Přestal tento svět projevovat ve svých refrakcích jako sebeobranu planety, aby vetřelci světů nemohli proniknout do portálů jiných světů přes tento svět. Se zmizením tohoto světa bylo možné portály zcela zavřít, protože již nebyly napájeny energiemi tohoto světa, jak by se řeklo nyní, nebyly ˝v pohotovostním režimu˝.
Všechno jsem si pamatoval... Jayanta postavil nádhernou stavbu pomocí starobylých zařízení, které zhmotnil v tomto světě podle vzorů starověkých Longbo - předků Lemuřanů. Potřebovali jsme společně vyzvednout krystal, jako před dávnými časy, kdy na tomto světě nebyli žádní vetřelci. Byl vyzdvižen nejen těmito nástroji, ale i proudem energie z hlubin vesmíru, která musela projít skrze nás a být usměrněna do těchto nástrojů. Jinak tyto nástroje nefungovaly. Vždy bylo zapotřebí energie z hlubin vesmíru, prvotního základu stvoření, která může procházet pouze živým duchem, nikoli nástrojem nebo robotem. Teprve potom může tento duch usměrnit tok do nástroje a něco s tímto nástrojem udělat, změnit hustou hmotu, když je také v hustém těle. Bez této podmínky nemůže nástroj ovládnout.
Takto byly postaveny všechny nejstarší stavby z dob Asurů a Lunbo, z dob Lemurie, Telurie a Země Sva (Hyperborea), z dob Nágů ze země Lu. Atlanťané, kteří zapomněli, jak cítit a přenášet proud prasíly vesmíru, začali vynalézat mechanická zařízení, která nedokázala to, co dokázaly nástroje Asurů, Lunbo a Teluru, nástroje Nágů. Nebylo tam tolik síly vesmíru, byla to parodie a náhražka, protože Atlanťané nedokázali propouštět proudy vesmíru svým duchem. Děje se tak pouze tehdy, když se duch stává temnějším a těžším kvůli neřesti ega a kvůli špatnému proudu hlavního víru v duchu, proudu kundaliní. To vzniká z utrpení, které spočívá ve splynutí s proudem kundaliní ve smilstvu bez lásky duší.
Bohužel, v Atlantidě se to stalo téměř masivním, poté, co přijali vědu Anunnaki o tom, že není nutné udržovat křišťálově čistého ducha a neustále ho vylepšovat, aby se dalo v materiálním světě dělat cokoli. Mnohá vědomí, která se inkarnovala do rasy Atlanťanů, se snažila žít v jednotě s Vesmírem a zdokonalovat se jen proto, aby mohla žít fyzicky a ovlivňovat hmotu těmito nástroji, aniž by chápali podstatu života v souzvuku s Vesmírem. Anunačtí nájezdníci jim slíbili technologii, při které budou moci odpočívat. Samozřejmě na to naletěli jen nevědomí duchové, kteří nechápali, proč ducha vůbec zdokonalovat, nechápali to hlavní, že právě zdokonalování ducha je skutečný život, podle standardů éteru Existujícího to není nic jiného.
Životy atomů, minerálů, rostlin, zvířat, rození dětí, nebo spíše těl duchů, jsou pouze prostředky k rozvoji ducha, a ne cíl samy o sobě. Rození dětí je výroba simulátorů pro duchy pro jejich vývoj, není to jen čistě biologický život. Veškerý biologický život je nástrojem vývoje duchů, nikoli cíl sám o sobě jako život. Stane-li se samoúčelným bez rozvoje duchů, degraduje a umírá. Právě ve fázi formování ducha jako rozumné bytosti je vše rozhodnuto - buď pád zpět do živočišné říše, nebo cesta dále s výstupem ze samsáry. Mnozí lidé, kteří se zdánlivě stali inteligentními, však pokračují v životě zvířat a myslí si, že smyslem života je rodit nová těla a nic jiného. Přenos zvířecích hodnot do racionálního světa obecně vede k pádu duchů do antisvětů a do démonického stavu.
Hlavním smyslem života inteligentního ducha v těle je zdokonalování ducha. Vedlejší je rození dětí, které dává jinému duchu stejný simulátor života. Tak tomu bylo vždy v inteligentních komunitách žijících v trojrozměrných světech z masa. Přesně tak se vyvíjejí světelné trojrozměrné civilizace, jejichž zástupci byli pradávné rasy Země - Asuras, Longbo, Tellurové, Lemuřané, Nágové, obyvatelé země Mu a mnoho dalších. A když tomu tak bylo, byl život zástupců těchto ras velmi dlouhý, protože rozvíjeli svého ducha. Cílem jejich existence nebylo jen množit se tělesně jako zvířata.
Příroda fyziologicky prodlužuje možnosti života těla, je-li to nezbytné pro zdokonalení ducha a nebrání-li tomu nějaké překážky. A příroda naopak zkracuje život těla, pokud se v něm duch nevyvíjí, ale zabývá se pouze rozmnožováním těl, a je zcela ponořen do hmoty každodenního života se starostmi o potravu a existenci ve hmotě jako zvíře, nebo do problémů nadvlády a moci jako společenský živočich ve smečce. Příroda se snaží takové vědomí probudit neustálou změnou své scenérie a těla, aby se nakonec probudilo a pochopilo, že hmota je iluzí lomu a pouhým nástrojem rozvoje ducha, a nikoli cílem života. Vesmír moc chce, aby si duchové uvědomili skutečný smysl bytí, kterým je jen nekonečná dokonalost ducha v souladu s ním.
Stejně tak vesmír vytahuje duchy z jejich těl, což vede ke smrti těla, pokud duch již nemá možnost se v tomto těle dále rozvíjet a zdokonalovat, nebo pokud sám nechápe, jak a za jakým účelem má žít, a dělá chyby, které jsou neslučitelné se životem. Ti, kteří žijí pouze za účelem pokračování fyzické rasy, aniž by chápali, proč je pokračování tohoto druhu těl obecně potřebné, upadnou do agrese a budou se bránit, upadnou do extrémů vědomí, že hlavní věcí je tělesné pokračování života, protože tak žije celá příroda a ukazují prstem na zvířata a rostliny, kteří jsou níže vyvinutí. Nevidí a nepředstavují si život těch, kteří jsou výše vyvinuti a nechápou, proč je rození dětí nutné. Ve svých extrémních představách označí toho, kdo se jim to snaží vysvětlit, za démona, který mluví proti jakémukoliv rození dětí obecně jako proti projevu života. S tím se nedá nic dělat, takové je prostě vědomí.
Aby toho nebylo málo, poté, co Anunnaki převzali vládu nad sluneční soustavou, byla Země obydlena hybridy vytvořenými v laboratořích Anunnaki, do kterých Anunnaki přitahovali zvířecí duchy. Smíchali geny zvířat a vyšších ras sapiens, aby se zvířecí duchové mohli inkarnovat do těchto hybridů. A později, poté, co prožili několik životů v takových hybridních tělech a obdrželi z nich duchovní skořápky, částečně odpovídající inteligentním duchům, byli schopni se vůbec inkarnovat ne v hybridech, ale v rodinách zástupců inteligentních ras, pokud ty nějakým způsobem snížili své vibrace.
Po snížení obecných vibrací planety byli čistí duchové masivně vrženi do stratifikovaného prostoru, který se stal samotnou Shambhalou, a v tomto prostoru zůstali jen ti, kteří nějakým způsobem snížili své vibrace, hlavně emocionalitou a projevy ega. Začali se inkarnovat nevyvinuté a napůl vyvinuté duchy napůl živočichů a zcela živočichů, kteří byli zprvu v hybridech nazývaných Anunnaki Adamu a známí ve vědě o pozemšťanech jako Pithecanthropsi, Neandrtálci a jiné primitivní formy člověka.
... V oněch dávných dobách jsme tuto strukturu vybudovali s energiemi Vesmíru a vstoupili jsme do vtělení právě za tímto účelem, aby jiné světelné rasy mohly přijít na Zemi a skrze ni přejít do jiných světů a pokračovat tam ve vytváření života. Nějakou dobu po vybudování stavby, kterou dnes svět zná jako Angkor Wat, jsme v té zemi žili, vyprávěli jsme inkarnátům o tom, pro co žijí a jaký je hlavní smysl života, o tom, jak žít, protože po dobytí sluneční soustavy už bylo mnoho lidí, kteří přišli v duchu ze zvířecí říše a bylo pro ně těžké vnímat pravdy o tom, pro co žili. Co je smyslem života kromě reprodukce a hromadění materiálních hodnot?
Vesmír nám však brzy poslal impuls jít dál, tedy fyzicky zemřít, abychom se mohli projevit v jiných světech. Stalo se to přirozeně.
... Jayanta opustil svého žáka, aby vládl této zemi. Lidé museli žít dál sami a skládat zkoušky života, žít bez dohledu Mistrů. Taková byla vůle vesmíru, impulsy éterického toku. Protože každý duch se musí vyvíjet sám od sebe a nebýt neustále veden průvodcem.
... Historie pokračovala jako obvykle a nájezdníci Anunnaki znovu zahájili svou ofenzívu. Ale i po zničení Atlanty se země Lu udržela ještě několik tisíciletí a zanikla až během jaderné války popsané v Mahábháratě. Ne z jaderných bomb, ale z virových bomb. Ale to už je jiný příběh...
...
Nyní se však vzpomínaný obraz z dávné minulosti opět rozplynul v duhových vírech a nahradila ho jiná vzpomínka...
Znovu jsem se ocitla v těle dívky ve stejné zemi, kde jsem byla v těle nagini Urvashi. Mám tu sestru a víme, že jsme spolu byli v minulých inkarnacích. Kdysi byla sestrou mého manžela Jayanty. Zůstali jsme sami, protože nám v dětství zabili rodiče a zachránila nás venkovanka. Dávné vzpomínky na luxusní palác byly téměř zapomenuty. Nyní jsou zde ruiny, které po sobě zanechal zuřivý Súrjavarman. Jeho válečníci zabili naše rodiče a zmocnili se země kolem nás. Súrjavarman nás dlouho hledal, aby nás zabil jako poslední z dynastie, a nakonec usoudil, že jsme zahynuli v ohni. Palác vyhořel a oheň se rozšířil do džungle. Dlouho to zuřilo daleko od vesnice, kam nás venkovanka vedla.
Začali jsme s ní žít v rodině, kde nebyly děti, a ona i její manžel tím hodně trpěli. Po dlouhých modlitbách k Durga-Párvatí nás potkala, jak utíkáme od ohně. Její manžel a ona si mysleli, že nás k nim poslala sama bohyně. Tak jsme se stali dětmi sedláků. Moji noví rodiče mě pojmenovali Adhara a moji sestru Chantri. Jako děti jsme se učili, že hluboko v džungli na místech starého ohně můžete narazit na starobylé ruiny. Poblíž ruin bydlely bojovné jeptišky s dýkami za opaskem, bylo jich velmi málo, ale byly k nám podivně pohostinné, když jsme na ně v tom hustém houští narazili. Často jsme je navštěvovali, ale ve vesnici jsme o tom nikdy nemluvili, protože to tak řekli poustevníce.
Když nadešel čas, naši adoptivní rodiče nás začali připravovat na svatební obřad. Rozhodli jsme se, že k poustevníkům půjdeme navždy, protože jsme v sobě cítili volání. Dva tlustí bratři z vesnice, kteří nás koupili od našich adoptivních rodičů za kus půdy, nám připadali jako příšery, které neustále pijí pivo v nadměrném množství. Někdy se vydali do města do chrámu tanečnic, kde se oddávali tělesným radovánkám, aby v novém roce byla velká sklizeň. Hodně lidí to tady dělalo a bylo to nechutné. Aby měli velkou úrodu, nebo aby se narodil dědic, mnoho lidí chodilo do chrámu boha Kama a provádělo rituální styk s kněžkami a kněžími chrámu. V domě byly sochy falusů, na které se vždy nalévalo kadidlo kvůli bohaté úrodě a rození dětí. Moji adoptivní rodiče vyhrožovali, že nás prodají do chrámu Kama, pokud si nevezmeme tlusté bratry. A bylo zbytečné říkat jim něco o tom, že nás k nim poslal Kali-Durga a ne Káma. Tradice společnosti měly větší moc než cokoli jiného nad myslí lidí ve vesnici.
O zříceninách ve vesnici věděl jen málokdo, sedláci se tam báli chodit, protože věřili, že tam žijí pradávní démoni. Za černočerné noci, kdy na obloze nesvítil měsíc, se nám podařilo vyplížit se z vesnice do černé džungle. Když jsme se uprostřed noci objevili v domě poustevnic, pochopili, protože mnohé z nich se zde kdysi ocitli stejným způsobem, když z vůle bohů opustili divoké zvyky a odešli do lesa. Bylo lepší stát se večeří pro divokou zvěř, než beznadějný život a úplné otroctví, v němž žily všechny ženy ve vesnici. Bylo zvykem, že ženy sázely rýži a celý den pracovaly na poli, zatímco muži pili pivo a tloustli, a po večerech organizovali orgie, aby to bylo jako v chrámu Kámy - údajně kvůli plodnosti, ale spíše kvůli jejich zvráceným radovánkám. Dívky byly často prodávány do chrámu Kama, pokud se jich narodilo více, než bylo v rodině potřeba.
A tak jsme navždy zůstali v poustevnické komunitě. Tam jsme se dozvěděli o starověkém chrámu. Byl obrovský, ale zarostlý stromy. Poustevníci uctívali Kali-Durgu. Znaky Kali jim poskytly ochranu, když některá z nich šla do vesnic, nebo nedalekého města. Tam mohli vybírat almužny, protože lidé se báli, že si přivodí potíže tím, že odmítnou služebníky strašlivé bohyně. Plody, které nasbírali v džungli, měnili za rýži, nebo látku, kterou si omotali kolem těla. Znaky Kálí je učinily nedotknutelnými před marnotratnými zásahy obyvatel chrámu Kama. Dívky, které chtěly být zotročeny v chrámu Kamy, někdy běžely za služebníky Kali a prosily je o pomoc. Tímto způsobem se také stali členy komunity, ale předtím prošli mnoha zkouškami, nebojácnosti a připravenosti zcela odevzdat své životy službě Kálí, stejně jako jsme tím vším kdysi prošli my...
... Jak jsme si zvykali na život v komunitě, postupně jsme začali rozpoznávat starobylé ruiny jakousi intuicí a často se nám před očima vznášely vize starověkého chrámu ve své nádheře. Přišel den, kdy jsme se sestrou sestoupily do hluboké chodby pod chrámem a tam jsme uviděly nazelenalou záři. Ve vlně tepla se před námi objevila Kálí. Byla průsvitná. Nazvala nás svými sestrami a řekla tehdy tajemnou větu, že už jsme připraveny na to, pro co jsme se na těchto místech narodily. Poté zmizela a my jsme si vzpomněli na svá dřívější jména, Urvashi a Jayanti. Všechno se v jediném okamžiku vyjasnilo, závoj spadl... Všechno se mi vybavilo. Nádherná brána do jiných světů je stále tady, hned za místem, kde jsme potkali Kálí. Cítili jsme však, že tyto brány budou muset být brzy uzavřeny, jak to někdy dělali starověcí kněží v takových chrámech, když hrozilo velké nebezpečí.
... A pak se jednoho dne jedna z poustevnic naší komunity vrátila z města se smutnou zprávou.
Vládce Súrjavarman, tentýž, který kdysi zabil naše rodiče a vyplenil naši zemi, se rozhodl na tomto místě vypálit džungli. Ukázalo se, že někdo z vesnice, nebo jiné osady byl velmi naštvaný, že dívky, které chtěli prodat do chrámu Kama, někam mizí. Obyvatelé osady vyprávěli místním úřadům o tajemných ruinách a velkých palácích v džungli, které by mohly být plné pokladů. Místní úřady, plné pověr o démonech, se neodvážily sami džungli kontrolovat, ale postupně se pověst vplížila až do Súrjavarmanu. A nyní se jeho armáda zápalných sil objevila v okolí.
... Celá komunita se shromáždila kolem starobylého krystalu, který stále vyzařoval záři. Do této záře se vkrádaly obrazy vizí. Bylo jasně vidět, jak démon Káma ovládá Súrjavarmanovy myšlenky. Panovník a jeho předkové podle svých předpisů zcela zničili starobylé rody místních knížat a postupně sjednotili khmerský stát. Zároveň však začali téměř všude implantovat kult Kámy, přestože jeho nejvyšším božstvem byl Višnu. I když jsme si pamatovali sami sebe a dávné časy, nikdy jsme nepoznali ani neslyšeli o Višnuovi v podobě, v jaké ho uctíval Súrjavarman. Višnu byl pro něj stvořitelem celého vesmíru a Káma byl patronem života, plodnosti a pokračování lidské rasy. Všechny rituály s tím spojené zahrnovaly pohlavní styk v chrámech namísto obětí. Kult falu jako symbolu plodnosti a plození života zaplavil celou zemi. Súrjavarman to přivezl odněkud z Indie a věřil tomu.
V zemi se narodilo mnoho dětí v chrámu a z náhodného styku, a staly se chrámovými služebníky a kněžími v chrámech Kama. Věřilo se, že čím více takových styků a čím více těch, kteří se mu neustále věnují, tím úrodnější budou pole v zemi, a to vše vás zachrání před hladem. Když jsme si na všechno vzpomněli, pochopili jsme obludnost lidských divokých nápadů. Věděli jsme o energiích kundalini a zastavení vývoje ducha při takovém smilnění každého s každým. Věděli jsme o velkém zajetí ducha v samsáře po mnoho tisíciletí a miliony let těch, kteří to všechno dělali jen kvůli hrsti rýže navíc. A ani tehdy to nikdo nezaručil za uctívání falusu a smilstva kolem něj.
Plození dětí pro pokračování rodu se mohlo odehrávat v obyčejných lidských rodinách, bez tisíců opuštěných dětí na cestách, kterých se často zbavovali ti, kteří sloužili kultu Kamy, protože neměli nic, čím by je nakrmili. Nikdo se nestaral o to, že se tato mláďata často stávají kořistí divokých zvířat. Někdy je lidé ještě sbírali a nosili do kostelů, kde vyrůstali z almužen farníků a brzy se sami stali pokračovateli podivného divošského kultu.
... Starobylé ruiny chrámu, ukryté v džungli, byly pokryty obrazy dákiní, neboli ženských inkarnací bojovných duchů, kteří ničí démony v těžkých světech. Takové obrazy se často nacházely i v jiných chrámech, v těch, kam lidé chodili, ale tam se jim říkalo Apsary a nepovažovali je za válečníky, ale za kurtizány bohů, kteří se věnují pouze tělesným radovánkám a dotýkají se mužského pohlaví v zájmu úrodnosti země. Zdálo se, že lidé jsou tím vším posedlí, a že je to už velmi dávno, co se jim podařilo přežít strašlivou válku a bombardování spalujícím ohněm a podivným virem. Tato válka začala těmito zvrácenostmi a šílenstvím kultu masového rození dětí, kdy králové potřebovali stovky synů, aby uplatnili svou genetickou a fyziologickou tělesnou sílu, která se změnila v kult.
Tehdy nájezdníci Anunnaki dali recepty na umělé množení a skladování spermatu v určitých roztocích v hliněných nádobách, recepty na zasazení embryí do dělohy ženy a mnohem, mnohem více. Pokud ženy rodily hybridní monstra, napůl zvířata, napůl lidi, nebo 10 lidí najednou, rodila se z hrnců. Lidé ztratili poznání pravdy a ducha, vyměnili je za poznání biologie těl, ale bez duše a mrtvých, když při všech těchto manipulacích do embryí vstupují démoni a entity nižších světů. Vše bylo děláno právě za tímto účelem, aby co nejvíce nižších entit osídlilo svět, nebo duše zvířat, která přišla do hybridů napůl zvíře-napůl člověk. To vše bylo vysvětleno starověkými legendami, včetně těch o nágech. Pokud v dávných dobách existovali hadí lidé a byli jako bohové, mohli je nyní oživit a přišel by znovu zlatý věk a štěstí.
Nevědomost a mechanická věda, dané duchovně nevědomému vědomí, začaly rodit příšery z démonických světů, nebo přivádět zvířecí duchy do těl lidí. Žádná mechanická manipulace - konstruktér na biologická těla - nepovede k přirozenému zrodu organismů a ztělesnění duchů. To všechno jsou zvrácenosti a zkreslení. Starověké Nágy zrodil sám vesmír z živého éteru vývojem jejich ducha a stavba těl zajímá pouze nevyvinuté defektní duše, aby se inkarnovaly do takových těl. Manipulátoři nejsou schopni konstruovat živé duchy. Duchové se rodí pouze jednou v životě vesmíru, na samém počátku jeho první manvantary. Jsou projevem éteru vesmíru a pro přirozené vlastnosti éteru nemohou být uměle vytvořeny.
Rituální styk a smilstvo vedly a stále vedou k zajetí duší ve věčné samsáře, protože energie kundalini spojuje se všemi, s nimiž měly pohlavní styk v těsném uzlu. Dokud se tento uzel nerozplete, duch zůstane v samsáře, navždy znovurozený v utrpení rozplétání a opětovného zamotávání uzlů. Promiskuitní styk bez opravdové lásky snižuje ducha na živočišnou úroveň a ničí jemné skořápky ducha spojené s myslí, s vynořováním mysli v duchu pro příští inkarnaci. Duchové, kteří strávili několik inkarnací ve smilstvu, se již nemohou inkarnovat do lidské podoby. Vracejí se zpět do říše zvířat. To je degradace vývoje duchů a nemoc samotného vesmíru, jehož cílem je nekonečný vývoj, nikoli degradace.
Zároveň se degradovaní duchové stávají nejvýživnější potravou pro energetické parazity z démonických světů a také zdrojem energií, které vetřelci světů - Anunnaki - sbírají pro svá zařízení pro svůj život. Proto ty všechny neřesti vštěpovali lidem a vládcům, které přivedli k moci na planetě.
To vše bylo již tehdy dokonale vědomo v onom těle poblíž starobylého portálu v opuštěném chrámu. A také se chápalo, že portál by neměl zůstat otevřený.
Jestliže v dávných dobách samotný virus a radiace z jaderné války neumožňovaly lidem dostat se k portálu, nyní se šílený a krvavý Suryavarman rozhodl za každou cenu vyčistit starobylý chrám džungle a již nařídil svým chronografům, aby napsaly, že údajně měl sen, že by mohl pomocí ohně zhmotnit velký chrám na počest Višnua v džungli. Že mu to udělají démoni ohně, které si prý podrobil...
... Stáli jsme vedle stále živého krystalu, jeho záře se zableskla a z mé dýky, kterou jsem vždy nosila, stejně jako všichni členové komunity Kálí, odrazila paprsek na Chantryinu dýku a zase zpátky do kamene. Kámen vzplál. Náhle se záře rozestoupila a před námi byl otvor. Dole se rozprostíralo Údolí Slunce. Nad břehem modrého jezera visela krásná vzorovaná víceúrovňová struktura. Vzdálené hory jiskřily sněhobílými vrcholky.
˝Jděte,˝ řekla jsem těm, kteří nám zde poskytli přístřeší, ˝Kámen Prastarých vám dává cestu.˝
Stará kněžka jménem Kunti, která zde žila desítky let, chtěla, abychom šli všechny.
˝Nemůžeme, musíme zavřít tenhle vchod,˝ řekly jsme s Chantry téměř současně.
Ženy chtěly zůstat taky, ale ˝Když se dveře otevřely, musíte jít,˝ řekla jim Chantry, ˝je to vůle velkých sil...˝
Moje dýka začala zářit a s ní i dýka Chantri. ˝Nebudeš moci zavřít bránu, sama Kali tě nasměruje do toho světa a ukáže na ty, kteří ji musí zavřít,˝ zaznělo z mých rtů v onom starobylém jazyce. Teprve poté, co ženy spatřily naše dýky zářící, začaly váhavě postupovat směrem k bráně, která se otevřela v pulzujícím duhovém víru. Vichřice ženy zvedla a odnesla s sebou. Do mě a do mé sestry náhle vnikla veliká a mocná síla a zabodly jsme své dýky do pulzujícího kamene. Kupodivu byl v tomto stavu měkký, ale o chvíli později explodoval v oslepujícím záblesku. Nejjasnější světlo se mísilo s neuvěřitelnou bolestí. Pak ale vše skončilo v naprosté tmě...
Najednou to začalo pulzovat a znovu rodit duhové víry.... Skrz ně bylo vidět ohořelé zdi chrámu a hrst popela poblíž oltáře, kde místo starobylého krystalu zela díra. Za zdmi chrámu už zuřil oheň, ale nebylo to výbuchem krystalu. Ohnivou stěnu zapálili Súrjavarmanovi muži. Kráčeli spálenou zemí.
... Oheň se přehnal a spálil vše, co mu stálo v cestě, kromě kamenů starobylého chrámu, a neušetřil ani ty vesnice, které o něm šířily pověsti.
... Súrjavarman vyhlásil, že vytvořil velký Višnuův chrám ohněm. Později přivezl řemeslníky a sochaře do chrámu, aby chrám dokončili, jak řekl. Byli to oni, kdo vyryli na jeho stěny jeho jméno a výjevy jeho válečníků, kteří přinášeli smrt z dobývání svým sousedům. Mělo to znamenat moc jeho samého a jeho státu. Pod vedením nových architektů se starobylé kamenné sochy dákiní postupně proměnily v apsary - duchy krásy a smyslnosti, které údajně obývali rajské svatostánky. Postupně byl chrám obnoven a na místě starověkého oltáře se usadila socha Višnua. Tak se starobylý chrám, který je nyní známý jako Angkor Wat, znovu vynořil ze zapomnění.
Nestál dlouho. Znovu zarostl džunglí během staletí slabosti khmerských vládců a nových epidemií rozdmýchávaných starobylými kamennými bombami, které tam zůstaly od velké války Mahábháraty.
Když Súrjavarman vstoupil do starobylého chrámu, objevila se za ním monstrózní tvář démona Kamy, oslavil své vítězství... Po dlouhou dobu vládl v myslích Indie a sousedních zemí a sklízel úrodu smilstva a jeho energie pro vetřelce světů. Teprve v dnešní době se dákiním podařilo spálit ho v ohnivých proudech tam, v antisvětě. Po tisíciletí předstíral, že je božstvem lásky. V dávných dobách Telurie a Lemurie byl jeho podvod odhalen Šivou a prakticky zničen, ale Krišna mu později odpustil a dal mu šanci, načež ho Káma nakazil energetickým virem odpuštění, který ulpěl na Krišnovo zbývající slabých místech soucitu se všemi padlými duchy. Krišna se toho všeho nemohl zbavit, protože to vzal ze samotné nedokonalosti éteru našeho mladého spirálovitého vesmíru.
Věci se však mění a vesmír sám se jen stěží udržel před smrtí a tento princip opustil teprve nedávno... A znovu jsem si vzpomněla na ten strašlivý a chlípný pohled démona Kámy a jeho velkou falešnou moudrost, že smilstvo je dáno samotnou přírodou, že vede ke zrození těl a příjemným pocitům. A pokud vyvolává blaženost, znamená to, že je projevem Božského...
Tato falešná moudrost po velmi dlouhou dobu přemáhala mysl lidí a stále přemáhá slabé duchy, kteří hledají tělesné potěšení a ospravedlňují svou vášeň pro něj.
Démon ale nikdy neřekl, proč vlastně vylil onen sladký jed, když přenesení živočišnosti do rozumové říše vede k degradaci duchů. Když se přenos zvířecích principů života stane hlavní věcí v racionálním království, pak se stane královstvím zvířecích vědomí a duchové upadnou místo toho, aby se vyvíjeli v dalších stádiích existence, a znovu se ponoří do husté hmoty hluboké samsáry nerozumné existence v kolu nekonečných znovuzrození a boje o potravu a prodlužování tělesného života.
Pro Vesmír je to velká brzda vývoje jeho kapek, pro energetické parazity je to velké krmné koryto energií mnohem bohatších, než ty v živočišné říši, které se nikdy nepozvedly do rozumového stavu.
Návrat rozumových duchů do zvířecího stavu je zlo a život v rozumovém světě podle zvířecích principů je zlem pro vesmír a jeho vývoj. Ale bohužel to mnozí nechápou, protože jsou zcela ponořeni do fyzičnosti a materialismu a jsou ovlivněni neřestmi...
... Kámu se podařilo spálit, jen jeho nejtěžší část spadla do hlubin Samaelu, neboli velké strusky vesmíru, ale již v bezvědomí. Zbytky tohoto zla mohou být zřejmě vymýceny pouze samotným Duchem vesmíru v Brahmově noci. Stejně tak se svých neřestí mohou zbavit jen sami vtělení a neinkarnovaní duchové...
