5346 Zlo chodí mezi námi: John & Nisha Whiteheadovi John & Nisha Whitehead

[ Ezoterika ] 2023-10-25

Příšery s lidskou tváří pustoší naše svobody. Nejde však o příšery s chapadly a hnijící kůží, takové, které by si dokázalo představit sedmileté dítě - byly to příšery s lidskými tvářemi, v ostrých uniformách, pochodující v pevném kroku, tak banální, že nepoznáte, co jsou zač, dokud není příliš pozdě.˝ - Ransom Riggs, Domov slečny Peregrinové pro podivné děti

Dost bylo rozptylování. Dost bylo stranického soupeření. Dost bylo ostřelování, nadávek a házení špíny, které nijak nepřispívají k tomu, aby tato země byla bezpečnější, svobodnější nebo spravedlivější. Příliš dlouho jsme nechávali vládu páchat zlo, zneužívat ji, uchvacovat moc, dopouštět se brutality, podlosti, nelidskosti, nemorálnosti, chamtivosti, korupce, zhýralosti a tyranie. Blížíme se k zúčtování. To je okamžik, kdy se věci hroutí a na světě se rozpoutává anarchie, jak varoval básník W. B. Yeats.

Tuto konvergenci jsme již viděli v Hitlerově Německu, Stalinově Rusku, Mussoliniho Itálii a Maově Číně: vzestup siláků a demagogů, vzestup politiky zaměřené na zisk nad hluboce zakořeněné principy, bojovný nacionalismus, který se snaží rozdělit a ovládnout, bezohledné pohrdání základními lidskými právy a důstojností a mlčení lidí, kteří by měli vědět lépe. Přesto se zdá, že bez ohledu na to, kolikrát už svět touto cestou prošel, se nedokážeme vyhnout opakování smrtelných chyb minulosti.

Neodehrává se to jen v národním a mezinárodním měřítku. Způsobuje to spoušť i na té nejbližší úrovni, vytváří to rozpory a polaritu v rodinách a mezi přáteli, v sousedství a komunitách, které udržují obyvatelstvo ve válce mezi sebou a neschopné vystupovat jednotně tváří v tvář vládnímu despotismu. Dnes pracujeme pod tíhou nesčetných tyranií, velkých i malých, maskovaných jako ˝lépe˝ prodávaná benevolence, vynucovaná ozbrojenou policií a prováděna elitní třídou vládních úředníků, kteří jsou do značné míry izolováni od neblahých dopadů svých činů.

Američané již příliš dlouho racionálně zavírají oči před nejrůznějšími vládními prohřešky - zabavováním majetku, korupcí, sledováním, nekonečnými válkami, zásahy zásahových jednotek, militarizovanou policií, soukromými věznicemi zaměřenými na zisk a podobně -, protože jsou takzvaným menším zlem.
Nevyhnutelnou pravdou však je, že vláda se svými mocenskými činy, brutalitou, podlostí, nelidskostí, nemorálností, chamtivostí, korupcí, zhýralostí a tyranií stala téměř nerozeznatelnou od zla, proti němuž údajně bojuje, ať už má toto zlo podobu terorismu, mučení, obchodu s drogami, obchodu se sexem, vražd, násilí, krádeží, pornografie, vědeckých experimentů nebo jiných ďábelských způsobů způsobování bolesti, utrpení a zotročování lidstva.

Ve své podstatě se nejedná o debatu o politice, konstitucionalismu nebo dokonce o tyranii, která se vydává za právo a pořádek. Jde o odsouzení zrůd s lidskou tváří, které chodí mezi námi. Mnohé z nich pracují pro americkou vládu. To je premisa filmu Johna Carpentera Oni žijí, který byl uveden před pětatřiceti lety a který je stále znepokojivě, mrazivě vhodný pro naši moderní dobu. Nejznámější je jeho horor Halloween, který předpokládá, že existuje tak temná forma zla, že ji nelze zabít, Carpenterova rozsáhlejší tvorba je prodchnuta silným antiautoritářským, antiestablishmentovým a lakonickým směřováním, které vypovídá o filmařových obavách z rozpadu naší společnosti, zejména vlády.

Carpenter znovu a znovu zobrazuje vládu pracující proti vlastním občanům, obyvatelstvo odtržené od reality, technologii v amoku a budoucnost děsivější než jakýkoli horor.
V Útěku z New Yorku Carpenter představuje fašismus jako budoucnost Ameriky.
Ve filmu Věc, remaku stejnojmenné sci-fi klasiky z roku 1951, Carpenter předpokládá, že se všichni stále více odlidšťujeme.
Ve filmu Christine, filmové adaptaci románu Stephena Kinga o autě posedlém démonem, projevuje technologie vlastní vůli a vědomí a vydává se na vražedné řádění.
Ve filmu V ústech šílenství Carpenter poznamenává, že zlo roste, když lidé ztrácejí ˝schopnost rozlišovat mezi realitou a fantazií˝.

A pak je tu Carpenterův film Oni žijí, v němž dva dělníci z řad migrantů zjišťují, že svět není takový, jak se zdá. Obyvatelstvo ovládáno a vykořisťováno mimozemšťany spolupracujícími s oligarchickou elitou. Po celou tu dobu je obyvatelstvo - blaženě netušící, že v jeho životech probíhá skutečná agenda - ukolébáváno k samolibosti, indoktrinováno k poddajnosti, bombardováno mediálními rozptýleními a hypnotizováno podprahovými zprávami vysílanými z televize a různých elektronických zařízení, billboardů a podobně. Teprve když tulák bez domova John Nada (v podání Roddyho Pipera) objeví zfalšované sluneční brýle - Hoffmanovy čočky -, uvidí, co se skrývá pod smyšlenou realitou elity: kontrola a otroctví. Když se na elitu, která vypadá jako člověk, dokud není zbavena svého převleku, podíváme objektivem pravdy, ukáže se, že jde o monstra, která zotročila občany, aby se na nich mohla přiživovat. Stejně tak billboardy hlásají skrytá autoritativní poselství: žena v bikinách na jedné reklamě ve skutečnosti divákům přikazuje, aby se ˝Vdávali a rozmnožovali˝. Stojany s časopisy křičí ˝KONZUMUJTE˝ a ˝POSLOUCHEJTE˝. Svazek dolarových bankovek v ruce prodavače hlásá: ˝TOHLE JE VÁŠ BŮH˝. Objektivem Nady zjistíme některá další skrytá poselství, která se lidem vtírají do podvědomí. Všichni, kdo se chtějí podřídit autoritě, si mohou přečíst následující sdělení: ZÁVISLÉ MYŠLENÍ, KONFORMITA, PODŘÍDIT SE, ZŮSTAT SPÁT, KUPOVAT, DÍVAT SE NA TV, NEMYSLET a NEZPOCHYBŇOVAT AUTORITU.
Indoktrinační kampaň zinscenovaná elitou v They Live je bolestně známá každému, kdo studoval úpadek americké kultury.
Občané, kteří nepřemýšlejí sami za sebe, poslouchají bez otázek, jsou submisivní, nezpochybňují autoritu, nepřemýšlejí mimo rámec a jsou spokojeni s tím, že sedí a nechají se bavit, jsou občané, které lze snadno ovládat. Jemné poselství filmu Oni žijí tak poskytuje výstižnou analogii naší vlastní pokřivené představy o životě v americkém policejním státě, který filozof Slavoj Žižek označuje jako diktátorský v demokracii ˝neviditelný řád, který udržuje vaši zdánlivou svobodu˝.

Když se vymaníte z vládních pokusů odvést pozornost a zmást nás, naladíte se na to, co se v této zemi skutečně děje, narazíte na neklamnou a nepříjemnou pravdu: to, s čím máme dnes co do činění, je autoritářská bestie, která přerostla své okovy a nenechá se omezit.
Jsme krmeni řadou pečlivě vymyšlených fikcí, které se realitě vůbec nepodobají.
Navzdory skutečnosti, že je 17 600krát větší pravděpodobnost, že zemřeme na srdeční onemocnění, než na teroristický útok; 11 000krát větší pravděpodobnost, že zemřeme na leteckou nehodu, než na teroristické spiknutí s letadlem; 1 048krát větší pravděpodobnost, že zemřeme na autonehodu, než na teroristický útok, a 8krát větší pravděpodobnost, že nás zabije policista, než terorista , jsme předali kontrolu nad svými životy vládním úředníkům, kteří s námi zacházejí jako s prostředkem k dosažení cíle - zdroje peněz a moci.
Jak varuje vousáč ve filmu Oni žijí: ˝Rozkládají spící střední třídu. Stále více lidí chudne. Jsme jejich dobytek. Chovají nás pro otroctví.˝

Uvěřili jsme iluzi a odmítli jsme pochopit pravdu. Od chvíle, kdy se narodíme, až do své smrti jsme indoktrinováni, že ti, kdo nám vládnou, to dělají pro naše dobro. Pravda je však daleko jiná. Mocní chtějí, abychom se cítili ohroženi silami, které nemůžeme ovlivnit (teroristy, pandemiemi, masovou střelbou atd.). Chtějí, abychom se báli a byli závislí na vládě a jejích militarizovaných armádách, pokud jde o naši bezpečnost a blahobyt. Chtějí, abychom si navzájem nedůvěřovali, byli rozděleni předsudky a šli si po krku. Jsme jen něco víc než postradatelné zdroje, které je třeba využívat, zneužívat a odhazovat.

Studie provedená Princetonskou a Severozápadní univerzitou ve skutečnosti dospěla k závěru, že americká vláda nezastupuje většinu amerických občanů. Studie naopak zjistila, že vládě vládnou bohatí a mocní, neboli takzvaná ˝ekonomická elita˝. Výzkumníci navíc dospěli k závěru, že politika přijatá touto vládní elitou téměř vždy zvýhodňuje zvláštní zájmy a lobbistické skupiny. Jinými slovy, vládne nám oligarchie převlečená za demokracii a pravděpodobně jsme na cestě k fašismu - formě vlády, kde vládnou soukromé korporátní zájmy, peníze rozhodují a lidé jsou považováni za pouhé poddané, které je třeba ovládat.

Buďte si jisti, že až a pokud se fašismus v Americe nakonec prosadí, základní formy vlády zůstanou zachovány: Fašismus se bude jevit jako přátelský. Zákonodárci budou zasedat. Budou se konat volby a zpravodajská média budou nadále informovat o zábavě a politických drobnostech. Souhlas ovládaných však již nebude platit. Faktická kontrola nakonec přejde do rukou oligarchické elity ovládající vládu v zákulisí.

Zní vám to povědomě? Je zřejmé, že nám nyní vládne oligarchická elita vládních a korporátních zájmů.
Dostali jsme se do ˝korporativismu˝ (oblíbeného Benitem Mussolinim), který je na půli cesty k plnohodnotnému fašismu. Korporativismus je situace, kdy několik peněžních zájmů - nevolených občany - vládne nad mnohými. V tomto smyslu se nejedná o demokracii ani republikánskou formu vlády, pro jakou byla americká vláda založena. Je to forma vlády shora dolů, která má za sebou děsivou historii typickou pro vývoj v totalitních režimech minulosti: policejní státy, kde jsou všichni sledováni a špehováni, za drobné přestupky shromažďováni vládními agenty, podrobováni policejní kontrole a umisťováni do detenčních (tzv. koncentračních) táborů.

K tomu, aby padlo poslední kladivo fašismu, bude zapotřebí nejpodstatnější složka: většina lidí bude muset souhlasit s tím, že je to nejen účelné, ale i nutné. Proč by však lid měl souhlasit s takovým utlačovatelským režimem? Odpověď je v každé době stejná: strach. Strach dělá z lidí hlupáky. Strach je metoda, kterou politici nejčastěji používají ke zvýšení moci vlády. A jak uznává většina společenských komentátorů, atmosféra strachu prostupuje moderní Amerikou: strach z terorismu, strach z policie, strach ze sousedů atd. Propaganda strachu je těmi, kdo chtějí získat kontrolu, využívána poměrně účinně a mění obyvatelstvo v ustrašené, poddajné, zpacifikované zombie, které spokojeně pochodují v souladu s diktátem vlády.

To mě přivádí zpět k filmu Oni žijí, v němž skutečnými zombies nejsou mimozemšťané, kteří rozhodují, ale obyvatelstvo, které se spokojí s tím, že zůstane pod kontrolou. Když se to všechno shrne, svět filmu Oni žijí se od toho našeho zas tak moc neliší. Jak podotýká jedna z postav: ˝Chudých a spodiny přibývá. Rasová spravedlnost a lidská práva neexistují. Vytvořili represivní společnost a my jsme jejich nevědomými komplici. Jejich záměr vládnout spočívá ve vyhlazení vědomí. Uvádějí nás do transu. Učinili nás lhostejnými k sobě samým, k druhým. Soustředíme se pouze na vlastní prospěch.˝

I my jsme soustředěni pouze na své vlastní požitky, předsudky a zisky. Přibývá i našich chudých a méněcenných vrstev. Roste nespravedlnost. Roste nerovnost. Starost o lidská práva téměř neexistuje. I my jsme upadli do transu a jsme lhostejní k druhým. Nevšímaví k tomu, co nás čeká, jsme byli vmanipulováni do víry, že když budeme dál konzumovat, poslouchat a věřit, všechno se vyřeší. To však nikdy neplatilo pro vznikající režimy. A až ucítíme, že se na nás valí kladivo, bude už pozdě.

Takže kde nás to nechává? Postavy, které obývají Carpenterovy filmy, poskytují určitý náhled.
Pod svým machismem stále věří v ideály svobody a rovných příležitostí. Jejich přesvědčení je staví do neustálé opozice vůči zákonům a establishmentu, ale přesto jsou to bojovníci za svobodu. Když například John Nada zničí mimozemský hypno vysílač ve filmu Oni žijí, probudí tím svobodu. Jak Nada památně prohlašuje: ˝Přišel jsem sem žvýkat žvýkačku a nakopat zadky. A žvýkačka mi došla.˝

Jinými slovy: musíme být aktivní a postavit se za to, co je opravdu důležité. Přestaňte se nechat snadno rozptylovat nesmyslnými politickými spektákly a věnujte pozornost tomu, co se v zemi skutečně děje.
Jak objasňuji ve své knize Bojiště Amerika: Válka proti americkému lidu a její fiktivní protějšek, skutečná bitva o vládu nad tímto národem se odehrává na silnicích, v policejních autech, na svědeckých lavicích, na telefonních linkách, ve vládních úřadech, v kancelářích firem, na chodbách a ve třídách veřejných škol, v parcích a na zasedáních městských rad a ve městech po celé zemi.
Všechny znaky amerického policejního státu jsou nyní na očích.
Probuď se, Ameriko.
Pokud žijí (tyrani, utlačovatelé, vetřelci, vládci), je to jen proto, že ˝my lidé˝ spíme.

Zdroj: https://eraoflight.com/2023/10/25/evil-walks-among-us-monsters-with-human-faces-wreak-havoc-on-our-freedoms/

---

Zpět