4444
Nikolaj Divotvůrce: Genealogie víry Architekt
[ Ezoterika ] 2023-06-04
Ahoj, Nikolaji. V osobním rozhovoru se světlými učiteli se objevilo zajímavé téma genealogie duchovních proudů. Mohli bychom o něm hovořit podrobněji?
N: Dobrý den, má drahá. Téma je složité a obecně důležité, i když pro pozemšťany by teď bylo spíše pro rozšíření obzorů. Ale protože máte zájem, můžeme o něm diskutovat.
Q: Přecházejí světová náboženství, křesťanství, buddhismus, islám, hinduismus, do nového cyklu pozemské civilizace? Dojde v nich k nějakým změnám? Již dříve jste řekl, že některé myšlenky v náboženstvích, které fungovaly nejednoznačně, mohou být staženy nebo propagovány v jiné podobě.
N.: Všechna uvedená náboženství přecházejí na novou Zemi, ale ne v úplné podobě, v jaké existují nyní. Každý z duchovních systémů si můžete představit jako velkou skříň. Tyto skříně jsou v současné době přeplněny různými prvky: některé mají skutečnou hodnotu, jiné jsou pochybné. V procesu života světových náboženství se v nich nahromadilo mnoho zbytečného, zastaralého, ztrativšího svou živost a autentičnost.
V pozemských náboženstvích jsou také prvky zkažené. I když se do čisté skříně dobrých potravin vloží pár shnilých jablek, mohou na sebe strhnout velkou pozornost a působit celkově odpudivým dojmem. Člověk, který je ochoten zběžně posoudit obsah skříně, si dost možná nevšimne, že v ní leží i spousta dobrých věcí: možná se mu nebude chtít jít dál, aby si udělal lepší představu. Dobře si však zapamatuje pár shnilých jablek a na jejich základě vyvodí negativní závěry o celém obsahu skříně.
Náboženství se ve své současné podobě stala složitými a přeplněnými detaily. I když složitost a detailnost samy o sobě nejsou nevýhodou. Mohou být i silnou stránkou, pokud propletené myšlenky a významy duchovního systému znějí soudržně a silně, jako vynikající symfonie. V takovém případě může mít člověk, který je zprvu okouzlen nejvýraznějšími částmi, trvalou touhu zabývat se celým dílem. Pozornost stoupence náboženství by měla snadno přecházet z jedné části na druhou a udržovat jeho stálý zájem, vysokou angažovanost a věrnost. Nezbytnou podmínkou pro to, aby duchovní systém vedl silné živé proudy, je, aby zájem lidí nerušeně procházel všemi jeho podstatnými prvky - celým tělem náboženství.
Moderní náboženství však zdegenerovala a přestala zvládat svůj hlavní úkol. Budu věnovat větší pozornost křesťanství, protože je mi náboženstvím nejbližším. To, o čem dnes budeme hovořit, se však ve větší či menší míře týká všech existujících světových náboženství. Velká část jejich komplexnosti se stala prázdnou, slabou ve svém základním obsahu. Náboženství se stala povrchními, duch mnoha jejich služebníků zeslábl, zatímco jejich vnější projevy a rituály se staly přehnaně silnými. Tyto vnější mrtvoly jsou stále silné: církevní instituce a chrámy řádně fungují, duchovní konají pravidelné bohoslužby. To všechno jsou však spíše běžné, šablonovité procesy a duchovní jsou již často vnímáni jako profesionální činnost, spolu se světskými profesemi. Život církve se odehrává spíše ze setrvačnosti než z neúnavnosti jejích stoupenců ve službě lidským duším a Bohu. Živé, rozvíjející se, obnovující se proudy skrze náboženství dnes tečou špatně. Zůstalo jen málo opravdových, oddaných věřících, kteří upřímně usilují o Boha a zbožně ctí svou duchovní cestu.
Jedním slovem, v každé ̎skříni ̎ je třeba provést generální úklid: očistit je od všech prvků, které živé proudy vedou slabě nebo nevedou vůbec. Nesmí zůstat ani ̎shnilá jablka ̎ - a to jsou většinou služebníci náboženství. Pokřivení písem při předávání z generace na generaci je jen malou částí problému, proč moderní náboženství často nepřitahují ani lidi schopné silné víry. Velkou část problému tvoří nedostatek charismatu u pastorů, nedostatek jejich silných stránek a ctností.
Církevní představitelé jsou tváří náboženství, jsou jeho hlavami. Laici, kteří hledají Boha a útěchu ve víře, nenacházejí to, co hledají, v dobře fungujících chrámech a rituálech. Pokud je něco, co je může utěšit, dát jim pocítit pevnou půdu pod nohama, je to silný a přesvědčený pastýř, nositel živé víry. Takové lidi je však v dnešní době velmi obtížné najít. Duchovní mohou dávat rady podle předpisů svého náboženství, ale oheň víry v srdcích zapálit nemohou, protože jsou především nositeli doutnajících uhlíků.
A zde se dostáváme k pochopení toho, co tvoří základní hodnotu každého systému duchovního poznání - jeho pastýři, nositelé silné, živé víry. Ti přejdou do nového pozemského cyklu a ponesou dál svou vizi náboženství, jemuž zasvětili svou službu.
Zde je třeba pochopit, co jsou dobré zásluhy člověka a na jakém základě jeho zásluhy tak dobře stouply. Jsou-li dobré zásluhy člověka vysoké, je spolu s ním oceňována i půda. Vlastník opravdových ctností zvyšuje také hodnotu těch duchovních postojů, které ho po celou dobu živily; těch rámců víry, které ho podporovaly.
Již jsem se zmínil o těle a hlavách duchovního systému, ten má ještě třetí podstatný prvek, srdce. V lidském těle srdce zajišťuje krevní oběh, nezbytnou výživu pro udržení života. Srdce náboženství je systémem souvislostí, idejí a významů, jimiž proudí zdroj života. Spojení se srdcem duchovního systému si člověk může vybudovat prostřednictvím písemných zdrojů duchovního poznání. Například prostřednictvím Bible. Pouhá interakce s knihou, bez jakýchkoli dalších podmínek, může být zcela dostačující k tomu, aby se člověk napojil na srdce křesťanského náboženství a přijímal skrze něj duchovní potravu.
Všechny tři nezbytné prvky náboženství - tělo, hlava, srdce - nevyžadují žádné spořádané církevní instituce, zvláštní budovy pro obřady ani důležité přísné dozorce. Ve vašich úvahách vidím důležitou otázku: proč je náboženství tak přísně hierarchické a jestli tato podřízenost a dohled není temným prvkem? Ano, je. Náboženství, ačkoli bylo původně světlým prvkem duchovního života lidstva, získalo v destruktivním světě nové, nežádoucí konotace: přísnou hierarchickou vertikálu církevní autority a navenek směřující rigiditu, od nadřízených dozorců až po níže postavené duchovní a farníky.
Kdyby náboženství zůstalo referenčním světelným prvkem a nepodléhalo lomivým destruktivním vlivům pozemského světa, vypadalo by jinak. Ve světelných světech není přísnost zaměřena navenek, ale především dovnitř. Sami sobě jste nejpřísnějším a nejnáročnějším soudcem. Sami jste zodpovědní za dosažení nejvyššího stupně ctností. Systém autority v tomto přístupu není dohlížecí, není trestající shora dolů, ale zcela dobrovolný. Duchovní hledači sami přicházejí hledat radu u učitelů s vážnými zásluhami a hlubokou moudrostí. Takto se realizuje skutečně světlý princip budování duchovního systému: sami vyhledávat rady mudrců, přísně sami sledovat svůj vlastní vývoj a nečekat na trest za své činy od dohlížitele shora.
Dostali jsme se k problému nepružnosti, strnulosti pozemských náboženství, která může věřící odpuzovat. Mám na mysli náboženská dogmata, která jsou soustředěna především v dobře organizovaných náboženských institucích. Mezi duchovními panuje jakási zakuklenost, přesněji řečeno zakuklený strach z církevní autority. Existuje strach z těch, kteří mají vyšší hodnost, a z církevního systému jako celku. To vše vede k přílišnému tradicionalismu. Proto církev sice ve skutečnosti neplní úkol pomocníka a utěšitele věřících, nicméně je schopna působit jako přísný soudce nebo bič trestu. Ještě štěstí, že to vše v moderní společnosti probíhá čistě verbálně, nikoliv fyzicky.
Církevní systém se do nového pozemského cyklu nepřenese. Jinak se světová náboženství nevyléčí. Do Přechodu však přejdou talentovaní silní pastýři a svaté spisy. Tedy hlavy a srdce náboženství. Těla pak budou nově vybudována prostřednictvím vzniku duchovních společenství. Není třeba fyzických budov a přísných hierarchických církevních nadstaveb, protože jsou málo užitečné a často škodlivé. Všichni představitelé stávajících duchovních systémů na konci současného cyklu prošli vážnou zkouškou víry, oddanosti své službě a lidskosti. Ti nejlepší z nich přechází do nového Cyklu. Učební systém jim poskytne vážnou svobodu projevu. V novém světě budou tito misionáři moci vycházet z vlastního živého chápání své víry. Tímto způsobem, již bez přísných dozorců, reinterpretují svatá písma, dají jim druhý život, učiní je relevantními pro skutečné potřeby duchovních hledajících.
Neřekl bych však, že výsledek tohoto experimentu je předem znám a že bude zaručeně úspěšný. Vybraní misionáři stojí před nelehkým a tvůrčím úkolem budovat kolem sebe duchovní společenství, vedeni osobní reflexí své víry, vlastní moudrostí. A jsou zde nevyhnutelná temná pokušení, lidské chyby, omezené chápání a další negativní faktory, které mohou způsobit, že misionáři ve svém úkolu selžou. Když mluvím o misionářích, mám na mysli nositele existujícího náboženství, kteří přispívají k jeho následnému šíření.
Existuje ještě jeden typ nositelů duchovního poznání - proroci. Ti rozsévají zásadně nové myšlenky a významy. Částečně již proroci působili na konci současného cyklu, nesli na Zemi alternativní duchovní informace: méně závažné, závažnější. Tento volně strukturovaný kaleidoskop informací nyní znáte pod obecnou značkou ̎esoterika ̎. Jeho vážnou nevýhodou je, že tyto znalosti postrádají uspořádanost a často si protiřečí. Přes všechny nevýhody světová náboženství mají jednu podstatnou výhodu: vyšší celistvost a strukturovanost vědění.
Postavení proroka v systému vývoje svědčí pouze o tom, že člověk přinesl na zem zásadně nové poznání. Nositel tohoto statusu však nemusí být na úrovni Ježíše nebo Mojžíše. Na Zemi přichází mnoho proroků, ale skutečně vlivných je mezi nimi málo. Určitě se objeví i proroci, kteří přinesou do dalšího pozemského cyklu nový duchovní pohled. Nové vládnoucí civilizace mají své vlastní chápání duchovna, svůj vlastní soubor víry a tyto informace budou prostřednictvím mladých pozemských proroků zasety v pravý čas. Ale i stávající náboženství mají příležitost zaujmout své místo v životě nové Země. Je třeba je podstatně transformovat, ale celkově jsou tyto systémy víry docela schopné udržet duše na cestě vývoje. A pokud nějaké náboženství funguje a je užitečné pro určitý počet lidí, nemělo by být v honbě za novotou jednoduše zavrženo. Není to koneckonců žádná paráda.
V současném pozemském cyklu však bylo kvůli pokřivenému myšlení na náboženském základě napácháno mnoho škody. Proroci přenášející stávající náboženství do nového světa proto budou muset být co nejmírumilovnější a nejhumánnější; nepoužívat žádné destruktivní nástroje. Při budování nových duchovních společenství kolem své víry budou muset sami pastýři naplno projevit své ctnosti. Budou působit jako klíčové spojovací články mezi minulostí a budoucností. Na kvalitě těchto vazeb bude záviset osud víry, jejímiž jsou nositeli.
Konflikty mezi představiteli různých duchovních systémů na počátku nového cyklu jsou nevyhnutelné. Na tom není nic překvapivého, neboť lidské dějiny znají mnoho příkladů soupeření a střetů na náboženském základě. Nové vládnoucí civilizace si však kladou za úkol zajistit, aby duchovnost na Zemi nebyla expanzivní, agresivní, soupeřící. Proto budou stávající náboženství na začátku nového cyklu podrobena těžké zkoušce. Hodně bude záležet na jejich vůdcích. Pokud bude duchovní vůdce nositelem skutečné duchovnosti, a nikoli nepřátelství a odcizení, duchovní systém, jehož je nositelem, přežije a zaujme své místo v budoucnosti Země.
Z každého náboženství přechází určitý počet misionářů. Všichni jsou to výjimeční, charismatičtí lidé. První fází výběru pro přechod do nového cyklu již prošli. Tito lidé si uchovají všechny své úspěchy, památku duchovních vůdců. V nových podmínkách projdou další etapou výběru. Misionáři se budou moci rozvinout, vytvořit duchovní společenství a uvidí se, jak se budou prezentovat v reálných podmínkách. Je pravděpodobné, že někteří duchovní vůdci touto zkouškou neprojdou. Půjde o lidi, kteří vyvolávají spory na náboženském základě, příliš intenzivně hájí své přesvědčení, jsou soutěživí a škodí sousedním duchovním společenstvím. Tímto způsobem budou v několika etapách vybráni pastýři s maximálním počtem ctností, které jsou v novém věku vyžadovány.
Pomalu se tedy blížíme k pojmu genealogie duchovních proudů, kterou budeme uvažovat na příkladu křesťanského náboženství. Jak víte, klíčovým prorokem křesťanského náboženství byl Ježíš Kristus. Svým příchodem na zem nasměroval mocné proudy skrze křesťanské náboženství a nasytil je svými ctnostmi, svou vizí, svými referenčními kódy. Nebudeme se vracet ještě dále v čase a uvažovat o dřívějších etapách formování křesťanství. Nazvěme nominálně Ježíše počátkem genealogického stromu učení, které přinesl. Právě jeho část stromu nás nyní při úvahách o moderním křesťanském náboženství zajímá především.
Klíčový prorok (pramen) určuje ideový obsah budoucího náboženství a vkládá do něj to, co sám vlastní. To znamená, že zdroj náboženství by měl mít velmi silné osobní duchovní úspěchy, dobré zásluhy a ctnosti. Lze říci, že existuje slabá či špatná krev a existuje ušlechtilá, silná krev (slovem ̎krev ̎ myslím především duchovní kódy). Právě ušlechtilá a silná krev je schopna dát život novému náboženství. Zdá se, že jde jen o soubor poznatků: zasejete myšlenky a pak sledujete, jak se šíří. Nic však není vzdálenějšího pravdě. Prorok je mocným motorem víry, kterou na zemi vytváří. A bez osobní síly a zásluh je nepravděpodobné, že by některá z jeho duchovních myšlenek přežila jeho vlastní zánik. To znamená, že nové náboženství musí být prodchnuto referenčními kódy silné duše s vážnými dobrými zásluhami a ukotveno hojnými nálevy čistého životního zdroje.
Rád bych také vysvětlil možné příčiny destruktivních projevů křesťanství. Jestliže Kristus vložil do svého náboženství vše ze sebe, odkud se berou negativní rysy? Z nedokonalosti samotného Krista, nebo odjinud? Na tuto otázku existují různé názory. Hlavním důvodem však je, že smrt na kříži byla nejen zbytečná, ale také nepřijatelná. A přesto byli lidé krutí a Ježíš musel snášet neuvěřitelné utrpení. To udalo následný destruktivní tón proudu, který přinesl na zem. Tím, že lidé poslali klíčového proroka na bolestivou smrt, vnesli do křesťanství své destruktivní kódy již ve velmi rané fázi.
Ježíšova smrt na kříži však přispěla k aktivnějšímu šíření myšlenek křesťanství. To znamená, že zde byl pozitivní účinek. I když je velmi obtížné hovořit o pozitivních účincích dosažených něčí agónií. Ale právě kvůli závažným pozitivním účinkům takového tragického výsledku dovolily vyšší síly, aby Ježíš šel na kříž. Nemusel jít, ale šel. Protože právě tento výsledek, který byl ideovým obsahem křesťanského náboženství, měl nejhmatatelnější účinek a Ježíšovo učení proniklo do lidských srdcí nejlépe ze všech.
Vraťme se nyní k tématu odkazových kódů proroka. Myslím, že už tušíte, že Kristus jako seriózní konstruktivní roznašeč vložil do křesťanské víry hodně ze sebe: jak charisma a vizi, tak seriózní prostředky. Po jeho vtělení na zemi kolovaly jeho referenční kódy ještě po několik generací přesvědčených následovníků. Byly předávány z jednoho silně oddaného učedníka na druhého. S přibývajícími generacemi se však Kristovy rodné kódy postupně ztrácely: úplné předání z jednoho vhodného média na druhé nebylo vždy úspěšné. Učedník opustil svět a s ním opustily pozemskou rovinu i Ježíšovy kódy. Křesťanství se stále více opíralo o kodexy méně silných duší duchovních a laických věřících.
V současné době referenční kódy Krista na Zemi téměř neexistují. To je jeden z hlavních důvodů, proč křesťanské náboženství oslabilo. Dalším důležitým důvodem je, že sami věřící se ukázali jako neschopní rozšířit rodokmen své víry, aniž by postupně ztratili její sílu.
Nejsilnější křesťanští pastýři, kterým se na začátku nového pozemského cyklu podaří založit účinná duchovní společenství, obdrží referenční kódy přímo od Krista, aby své náboženství opět naplnili mocí. Bude jich však zapotřebí jen polovina. Druhou polovinu budou tvořit vlastní kódy duchovních vůdců. To znamená, že do své víry vloží to nejlepší z vlastní duše. Náplň křesťanství tak bude podstatně obnovena prostřednictvím kodexů nových talentovaných pastýřů. Jaká bude tato nová víra, je zatím těžké si představit. Jedno je však jisté: bude to náboženství nově interpretované lidmi pro lidi. Doufáme, že tyto nové výhonky ze stromu Kristova učení budou lidem co nejbližší a nejpřirozenější.
Zdroj:
https://absolutera.ru/article15136
Zpět
