Zprávy

4265 Nechat jít - klíč k opravdovému potěšení Ananta Ripa Ajmera [ Ezoterika ] 2023-05-07
Když bojujeme o to, abychom si udrželi největší radosti života, často se zdá, že nám uniknou. Starobylá védská duchovní tradice nabízí moudrost, jak smyslnost praktikovat uzemněným způsobem. Často nás učí, že se musíme honit za rozkoší. Možná se domníváme, že čím usilovněji se budeme snažit dosáhnout svých tužeb, tím více budeme moci prožívat rozkoš. Mnozí z nás se nakonec přetěžují, což vede ke zdravotním problémům, problémům ve vztazích a dalším potížím z přepracování a honby za rozkoší. Často to nakonec vypadá - a také se tak cítíme - jako pravý opak potěšení! Starobylá védská duchovní tradice učí, že existuje jiný způsob, jak přistupovat k honbě za požitkem, který je prohlašován za jeden ze čtyř cílů lidského života. Byli jsme stvořeni k tomu, abychom si život užívali, ne ho jen snášeli. Védský přístup k potěšení je dvojí: rozvíjení svalů sebeovládání a duchovní pohled na potěšení.

Rozvíjejte své sebeovládací svaly.
Může se to zdát neintuitivní, ale zdrženlivost přináší do života potěšení. Čím více dokážete omezovat své smysly, tím více si budete moci vychutnat stejný smyslový zážitek, když se mu rozhodnete oddat. Představte si například, že milujete vanilkovou zmrzlinu. Toužíte po ní celé dny nebo dokonce týdny a pak si konečně vychutnáte její sladkou chuť. První zmrzlinový kornout je neuvěřitelný. Pak ale možná dostanete chuť na další. A pak ještě jednu. A tak dále. Když se dostanete k osmému kornoutu, zmrzlina už nemusí chutnat tak skvěle. U devátého nebo desátého kornoutu vás může odpuzovat to, co vám na začátku přineslo tak obrovský požitek! K rozvoji svalů sebekontroly vám pomůže, když se na týden zdržíte svého oblíbeného smyslového požitku a svou energii nasměrujete do tvorby (umění, psaní nebo ruční práce). Když dokážete svou energii nasměrovat do tvůrčího projevu, můžete zažít zvýšenou inspiraci, nadšení, představivost, vhled a schopnost udržet si tvorbu krásných uměleckých děl, poezie nebo hudby. Začnete se spojovat s hlubším zdrojem potěšení, který vychází z vašeho vyššího Já, nezávisle na komkoli - nebo na čemkoli jiném.

Potěšení je podle Véd něco, co v konečném důsledku existuje uvnitř vás. Často si myslíme, že k prožívání potěšení potřebujeme jinou osobu nebo určité smyslové objekty (například zmrzlinu), ale existuje hlubší druh potěšení, který žije mimo vaše smysly. Když se hluboce spojíte se svým vyšším Já jako zdrojem veškerého potěšení, můžete se stát pánem své mysli a smyslů, regulovat své smyslové požitky a maximalizovat množství požitků z toho, co si dopřáváte střídměji. Védská duchovní tradice nám představuje prožitek rozkoše bez pocitu viny a studu, který můžeme nejčistěji prožívat, když nejsme plni touhy a chuti po něm. Jedním ze znaků duchovního růstu podle védské tradice je, že netoužíte po větším potěšení, když vám přirozeně přichází do cesty. Něco, co můžete udělat pro to, abyste přijímali radosti života, je dělat to ve zdravých mezích. Nejlepší limity jsou ty, které si stanovíte sami na základě osobního přesvědčení o tom, "proč". Tento proces vytváření dobře definovaných hranic kolem vašeho potěšení vám pomůže převzít odpovědnost za vaše potěšení, abyste si mohli vychutnat čokoládový dort, a ne aby si čokoládový dort užíval vás (jak se to děje u všech druhů nutkání). Pokud tedy milujete čokoládový dort, můžete přijít na to, jak si ho užívat, ale netrpět při jeho konzumaci? Možná to znamená omezit ho na pochoutku jednou za měsíc. Nebo, pokud máte opravdu problém si ho odvyknout, můžete přijít na to, jak snížit jeho denní nebo týdenní spotřebu na množství, které vám neublíží? Čím více se budete cvičit v tom, jak se zbavit touhy po svém oblíbeném smyslovém požitku, tím více si ho budete moci skutečně vychutnat, když tak budete činit s mírou a sebekontrolou.

Dívejte se na potěšení duchovním způsobem.
Ve Védách jsou uvedeny čtyři cíle lidského života: dharma (morálka), artha (blahobyt), kama (rozkoš) a mokša (duchovní osvobození). Védská duchovní tradice nás učí nahlížet na rozkoš duchovním způsobem tím, že ji vnímáme v kontextu dharmy a mokši. To znamená, že potěšení by mělo být vždy obsaženo v rámci morálky a prožíváno bez tlaku tužeb či choutek. Jakmile jste si díky abstinenci vypěstovali svaly sebeovládání, pak jste svou energii nasměrovali do tvůrčích činností a zároveň si stanovili vlastní hranice pro prožívání rozkoše. Dalším krokem je vidět rozkoš takovou, jaká je. Fáze užívání si smyslových požitků není omezena vaším odříkáním. Skutečné odříkání znamená vnímat světské požitky jako pomíjivé a prchavé, i když si je užíváte. Tento způsob pohledu na požitky je realistický. Neobsahuje posedlost ani honbu za něčím či někým. Ve skutečnosti podle duchovních zákonů života platí, že čím více se něčeho vzdáte, tím více to k vám přirozeně a organicky přijde. "...podle duchovních zákonů života platí, že čím více něco pustíte, tím více to k vám přirozeně a organicky přijde." Ve Vedách jsou dva příklady, které ilustrují sílu a paradoxnost odříkání v praxi. Jeden z nich je o mudrci Durvasovi, o němž se říká, že neustále - a bez zábran - konzumuje jídlo, a přesto je o něm známo, že drží věčný půst. Druhým je Pán Krišna, který trávil čas s mnoha dojičkami, ale je také znám jako věčný brahmačarí (celibátník). Oba považovali účast na svých požitcích za pomíjivou. Když můžete vstoupit do romantického partnerství, užívat si potěšení z nového přátelství nebo si vychutnat ten kousek čokoládového dortu a zároveň vědět, že to vše může přijít a odejít a že to, kým jste jako duchovní bytost, na nich nezávisí, je to mokša, duchovní svoboda v praxi. Když konečně získáme příjemný předmět své touhy, často nás provází strach, že o něj přijdeme. Neustálé připomínání pomíjivosti světských požitků tento svíravý pocit značně zmírňuje a osvobozuje nás od chytání nebo lpění. Tento duchovní způsob nahlížení na požitky vás osvobodí. Zajišťuje šťastný život plný pomíjivých radostí, které si můžete svobodně užívat, aniž byste se nechali pohltit honbou za nimi nebo pocitem, že je vám s něčím či bez něčeho lépe nebo hůře. (pozn.... sem s dortem)

Otázky a praktiky k zamyšlení nad rozkoší
Psaní má mocný vliv na budování vašeho přesvědčení. Abyste si vybudovali přesvědčení, že se máte cvičit v sebeovládání a vnímat potěšení pro jeho pomíjivost, můžete přemýšlet, jaká touha ve vás zabírá maximum prostoru? O čem často přemýšlíte? Napište si, jaké nepříznivé následky by případně mohlo mít dosažení předmětu vaší touhy, zejména pokud jste to již udělali nebo byste to s ním mohli snadno přehnat. Pokud si opravdu přejete jíst sladkosti, jaké negativní důsledky by mohlo mít jejich nadměrné pojídání? Pokud opravdu toužíte po milostném partnerovi, co by mohlo způsobit, že byste ze zoufalství přehlédli druhé osoby, což by pro vás později mohlo skončit škodlivě? Jaké je základní zranění, které vám honba za touhou může nahrávat? Existuje nějaká bolest, které vám honba za potěšením pomáhá se vyhnout? Je touha nadměrně konzumovat čokoládový dort něčím, co děláte jen ze zvyku? Nebo existuje nějaká bolest či nepříjemný pocit, kterému vám konzumace čokoládového dortu možná pomáhá vyhnout se? Pokud jde o romantického partnera, existuje nějaká emocionální bolest, které byste se raději vyhnuli a kvůli které je pro vás obzvláště lákavé mít v životě někoho jiného, koho byste mohli milovat a věnovat mu pozornost?

Přijďte na to, jak si stále užívat to, co už máte rádi, z hlediska potěšení, které vám zajistí, že nebudete v důsledku své touhy trpět. Pokud milujete čokoládový dort, jaké je přidělené množství, které můžete bezpečně zkonzumovat, aniž byste si ublížili? Můžete to vyvážit tím, že budete aktivnější? Pokud jde o milostné partnerství, existují určité hodnoty a povahové vlastnosti, které si můžete stanovit jako svou severní hvězdu, abyste rozeznali, zda jim budoucí partner odpovídá? Dokážete tyto hodnoty a vlastnosti sami praktikovat a ztělesňovat, abyste pomohli přitáhnout někoho jiného, kdo by je mohl odrážet zpět k vám? Jaký vyšší ideál pomůže zjistit "proč" za vašimi osobními limity, když vás pokoušejí touhy po rozkoši? Příkladem může být jeden z mých osobních ideálů: "Mé tělo je můj chrám." Když si užíváte to, co vás nejvíce těší, vychutnávejte si to naplno. Udržujte svou mysl v přítomném okamžiku, aniž byste se vraceli do minulosti nebo očekávali budoucnost, a zároveň si připomínejte pomíjivost tohoto prožitku. Zatímco jíte čokoládový dort nebo se scházíte, snažte se soustředit na požitek, který v danou chvíli cítíte. Současně si připomínejte, že "i toto pomine", abyste si tak připomněli, že si nenecháte ujít plný zážitek, který se vám nyní naskytne. Přeji vám hodně zábavy při posilování sebekontroly a potěšení na duchovní cestě.

Zdroj: https://eraoflight.com/2023/05/07/why-letting-go-is-the-key-to-true-pleasure/

Zpět