4063
Kristut o víře Architekt
[ Ezoterika ] 2023-03-28
Q: Ahoj, Kriste. Ráda tě vidím! O čem by sis chtěl dnes promluvit?
A: Ahoj, hledači duchovních pravd! Rád bych s vámi dnes mluvil o víře. O tom, proč bez víry nemůžete ujít dlouhou cestu. A proč se domnívám, že víra dnes nestačí ani u těch nejsilnějších probuzených.
Q: Víra v koho nebo v co? Každý věří v něco jiného. Někteří čtenáři nejsou ani tak věřící, jako spíše disponují vědomostmi posbíranými z náboženství, esoteriky a chanellingu. Dalo by se říci, že věří informacím, z nichž si sestavili svůj obraz světa. Ale to není víra, o které mluvíš, že?
A: Popořádku. Začněme příznaky slabé víry u člověka.
Lidé se slabou vírou se často snaží přimknout k někomu jinému. Věří, že spojení je absolutní dobro, že jednoznačně posiluje všechny zúčastněné. Já však často pozoruji jiný obraz. Existují skupiny lidí, které přirovnávám k pevně zauzlované síti na zeleninu. Zdá se, že uvnitř je to pro všechny zábavnější a bezpečnější. Pokud se však tato síť hodí do vody, začnou se všichni stejně přátelsky topit. Jejich vůdci jsou jako ta nejtěžší zelenina; jejich váha způsobuje, že se celá síť potápí ještě rychleji.
Může se zdát, že jde o zásah nepřátelské vůle, když něčí silná ruka tuto síť roztrhne - takže všechna zelenina je unášena různými směry. Je to však šance pro každého, byť osamoceného, doplavat na souš a zachránit se. Není třeba takové sítě sešívat. Všechno, co se v posledních letech roztrhlo, a všechno, co se trhá nyní, je k dobrému, bez ohledu na to, jak děsivé to je pro ty, kdo nemyslí na svou cestu sami. Nedostatek víry tedy je, když není síla jít sám; když je touha sjednotit se tak silná, že si za spojence vyberete slabého a zmateného; když jdete vpřed jen tak dlouho, dokud vás někdo silný vede. Stává se také, že člověk má sílu, může jít, ale neví, kam jde. Bylo vám vysvětleno, že je to důsledek nedostatku ctižádosti. Já bych tento jev přirovnal k nedostatku víry.
Představte si semínko, které má vše, co potřebuje, aby zakořenilo, vyklíčilo a dosáhlo slunce. Ale nemůže se rozhodnout. Čeká na nějaké vnější znamení. Čeká, až ho někdo povede. To ale není proces, který by byl iniciován zvenčí. Impuls k rozvinutí dřímajícího potenciálu přichází zevnitř semínka. Co mu chybí? Víra v sebe sama? Víra ve směry, kterými může své výhonky vést? Nebo mu snad chybí víra, že jeho činnost má nějaký smysl? Pokud však semínko nerozvine svůj potenciál v určitém příznivém období, může jednoduše zvadnout a shnít v zemi. Dříve nezávislé semínko projde proměnou a stane se potravou pro další, odhodlanější rostliny, které se aktivně pustí do expanze, do budování objemu. Země je bude štědře vyživovat svými šťávami, protože život sám se snaží projít a rozmnožit skrze tyto rostliny.
Lidská duše a mysl je jako semínko, které může rozvinout své potenciály. Pokud však z nějakého důvodu otálí v pro sebe příznivé fázi, jeho schopnost expandovat postupně slábne. Nastal čas, aby nová semena zkusila své štěstí a vystřelila své výhonky směrem ke slunci. Život je nepřetržitou řadou Božích proměn. Bůh mění své podoby, projevy a směry. Hledá ta nejlepší semena, z nichž by vyrostly ty nejzdravější a nejkrásnější rostliny. A když je najde, přesměruje na ně šťávy země. Aby tyto rostliny měly vše, co potřebují ke svému blahu.
Je-li však lidská duše součástí Boha, kdo vybírá, která semena dají svůj nevyužitý potenciál k výživě jiných rostlin a která sama vyklíčí a přejdou do expanze? Taková rozhodnutí o svém osudu činí za Boha sám člověk. Lidská mysl v jednotě s duší rozhoduje o tom, zda zůstanou v klidu, nebo zda se budou snažit rozšířit svůj vlastní potenciál. A zde jsou důležité věci: víra ve vlastní potenciál; vize vlastní budoucí síly a krásy; volba směrů, kterými bude duše usilovat o růst.
To znamená, že se člověk sám rozhodne, že je právě tím semínkem, skrze které se život s důvěrou vydá do expanze. Není to však ani tak intelektuální rozhodnutí, jako spíše pocit. A tento pocit může být zpočátku nenápadný, jako plachý ptáček, který občas vletí pod okno: trochu zacvrliká, pohladí ucho a pak odletí. A tak opět zavládne ticho. Je třeba tento pocit v sobě rozvíjet - nechat ptáčka, aby se stal jeho vlastním a žil vedle člověka. Můžete si pravidelně udělat čas na přemýšlení o svých potenciálech. Představujte si, jak se rozvíjejí, jak spějí do budoucnosti - jako strom, kterému roste silná koruna.
Přemýšlet a představovat si samozřejmě nestačí - je to jen první důležitý krok. Druhým důležitým krokem je vložit úsilí do těch možností, které přispívají k rozšíření duše a vedou ji do vzdálené budoucnosti. Co tedy dělá cestu skutečně dlouhou, čistou a produktivní? Jaká síla pohání duše, aby rozvinuly svůj potenciál a vedly své sny daleko dopředu? Tuto tajemnou sílu bychom mohli nazvat semínky víry, která se ukázala být dostatečně odvážná, odhodlaná, milující život, aby se vydala na cestu a stala se něčím víc - ctižádostivým, silným, krásným.
Představte si sílu, která rozvíjí potenciály zevnitř: nejprve zničí ochranný obal semínka, pak protlačí kořínky a výhonky skrze hustou půdu a dále je povzbuzuje k rozšiřování, k nabývání objemu. Tato síla musí působit pravidelně: vyživovat - rozšiřovat, vyživovat - rozšiřovat, vyživovat - rozšiřovat. Pokud se člověk chce skutečně rozvíjet, je důležité si uvědomit, že v takovém procesu je lepší nedělat dlouhé pauzy.
Tuto sílu lze nazvat neúnavností. Nemá však nic společného s nečinným nebo nadměrným plýtváním vlastními zdroji, s intenzivním překonáváním přirozené únavy. Mluvím konkrétně o klidném soustředění, bdělosti, která pomáhá udržet si tonus, vnitřní připravenost k expanzi. I v nepříznivých obdobích, kdy člověk musí trpělivě čekat, až se podmínky zlepší, musí stále pravidelně revidovat svůj strom rozvinutých potenciálů. Zvažte, co lze zlepšit, na čem lze dále pracovat a kde se objevují nové body růstu. Je to jako udržovat strom šťávou života, aby byl připravený začít růst, i když půda ještě neposkytuje dodatečnou výživu. To znamená, že mezi obdobími krmení a rozšiřování byste neměli zapomínat na rovnoměrné přerozdělování již přítomné výživy.
Pravidelné zabalování osobních zdrojů do vlastního uzavřeného cyklu, aby neztratily svou vitalitu, je pro růst duše nezbytný, ale pro lidi ne samozřejmý proces. I pokročilí praktikující si často dovolí náhlé výpadky motivace k rozvoji. Po obdobích produktivní práce na sobě následují období nadměrného ochabnutí. Je lepší se takovým drastickým poklesům vyhnout, postupně je vyhlazovat, snižovat amplitudu poklesů. Není k tomu třeba přehnané horlivosti, stačí věnovat svým stavům větší pozornost a být o něco soustředěnější. Pokud člověk proudy necítí a nedokáže je zatím ovládat, je to v pořádku. I začátečník to může praktikovat. Řízení svého života začíná řízením pozornosti. Pravidelným věnováním pozornosti svým potenciálům ve stromě si člověk pomáhá růst a rozvíjet se.
Nejdůležitějším nástrojem pro multidimenzionální expanzi duše je poznání. Poznávání pomáhá člověku nacházet nové zájmy, nasycuje duši čerstvými potenciály a usnadňuje jejich následné rozvinutí - člověk má záměr vyzkoušet tu či onu zkušenost. Neustálé poznávání nových věcí umožňuje stejné neustálé rozšiřování duše.
Je tu ještě jeden problém - iracionální plýtvání vlastním potenciálem. Pro člověka však není snadné odlišit nečinnost od produktivní činnosti. I když je možné si u každé činnosti, u každého plýtvání energií položit následující otázky, aby se situace vyjasnila:
- Proč to dělám?
- Může tato činnost rozšířit můj rozhled do budoucna?
- Lze všechny mé různorodé činnosti spojit do systému, který nakonec poslouží mým celkovým rozvojovým cílům?
Je dobrým znamením, pokud je strom rozvinutých potenciálů člověka úplný a každý krok, každá činnost působí na posílení tohoto stromu. V takovém případě má duše velkou šanci jít dlouhou produktivní cestou a výrazně pokročit ve svém vývoji.
Vyjmenujme si příznaky nedostatku víry.
1. Není síla jít vpřed.
2. Touha sjednotit se je tak silná, že si za spojence vybíráte slabé a zmatené.
3. Jdete vpřed jen tak dlouho, dokud vás někdo silný vede.
4. Nehybnost, nejasný směr pohybu.
A doprovodný problém: falešné směry, nečinnost.
Při spojování s lidmi je důležité mít na paměti, že karavany s velkým počtem poutníků mají tendenci jít pomalu. Každý člověk má jiné potřeby a celá skupina se zastaví pokaždé, když má někdo z nich problém. Kromě toho se mohou lišit i záměry cestovatelů. Je možné, že cílem skupiny nakonec bude vzrušující společná cesta a cíl se stane nejasným referenčním bodem. To vše je třeba vzít v úvahu, pokud člověk usiluje o dynamičtější rozvinutí svých potenciálů a má vážně naplánováno dostat se do zamýšleného cíle.
Když člověk následuje silného vůdce, vystavuje se riziku, že bude následovat cizí cestu, cizí (a tedy falešný) cíl. Proto je projev nezávislosti vítaný - svědčí o posílení víry člověka v sebe sama a svou cestu. Mnoho zajímavých příležitostí se v jeho životě jednoduše neobjeví, dokud neuzavře svůj vztah závislosti. Ať je cesta člověka k Bohu bez prostředníků. Není třeba být někomu na ocase. Ocas nevidí, kam směřuje hlava. Ocas si nemůže být jistý, že hlava je moudrá. Nezbývá než být hlavou a razit si vlastní cestu. Bez ocásků svět přežije, bez hlav ne. Mnoho moudrých hlav, které spojuje společný cíl, dokáže překonat jakoukoli výzvu.
Nehybnost, lhostejnost, mizivý zájem o sledování pohybu jsou známkou nedostatku vhodných potenciálů v duši nebo jejich nízké intenzity. Klíčová myšlenka u takových lidí zní: ʺV co mohu věřit, když je to všechno stejně neinspirativní?ʺ. Na časové ose této duše hrozí v blízké budoucnosti slepá ulička. Chce-li si člověk prodloužit svou cestu, zachovat sebe a výsledky svého vývoje, potřebuje intenzivnější poznávání, rozšíření zájmů a aktivit. Takovou slepou uličku může být nutné překonat pomocí ʺnechciʺ. Může být zapotřebí intenzivního úsilí a člověk může mít pocit, že nechodí po cestě, ale kope tunel v zemi, aby se dostal dopředu. Období v životě jsou různá a stejně tak i tato. Ale je možné jimi projít a vyjít na rovnou půdu, kdy už nohy nesou vpřed, k inspirativním cílům. Hlavní je neživit své špatné myšlenky a nevzdávat se.
Teď, když jsem to vysvětlil, chápeš jasně, o jakém nedostatku víry mluvím?
Q: Ano. Pokud tomu rozumím, podal jsi univerzální chápání víry, které se týká mnoha lidí bez ohledu na jejich náboženské či filozofické přesvědčení.
A: Přesně tak. Protože jsi zadal inovativní, nenáboženský pohled na svět, musím s ním znít v souladu a ne ho falšovat. Pro lidi je těžké pochopit, co je to vícerozměrná mysl, ale já se přizpůsobuji různým systémům víry. Nemám za úkol vybrat si jednu věc pro sebe. Spíše syntetizuji různé duchovní perspektivy, hromadím cenné myšlenky a nápady, abych obohatil stávající systémy nebo vytvořil nové. Celá moje tvůrčí činnost má však jasný cíl - pomáhat a podporovat rozvíjející se duše v oblasti víry. Pro každou duši se snažím najít slova, která by ji inspirovala a povzbudila a pomohla jí překonat její těžkosti.
Každý je však jiný. To znamená, že neexistuje univerzální slovo, které by na každou duši fungovalo stejně. Proto se nedivte, že pro různé publikum volím různé přístupy. Chci prostě najít slova, která jsou pro každého člověka ta pravá.
Informace, o kterých jsme dnes hovořili, jsou určeny i lidem, kteří pokračují ve svém vývoji na Zemi a postupují na další úrovně. Uvolnění potenciálu duše začíná třetí úrovní. Můžeme říci, že zde se nachází půda, do níž musí vyrůst kořeny, aby udržely kmen a korunu. Kořeny však nerostou ve vzduchu. Je tedy důležité, aby duše již zde rozvinula určitý potenciál pro následný růst do nových úrovní. Člověk si musí vybudovat stabilní základ, najít pro sebe oblasti činnosti, které může po přechodu dále rozvíjet.
Q : Jak má člověk pochopit, že činnost, kterou nyní vykonává, si žádá novou úroveň?
A: Existuje mnoho činností, v nichž lze pokračovat na nových úrovních: jak těch stávajících, tak těch, které teprve vznikají. Ideologičtí lidé často sami vytvářejí nové vektory. Pro vytrvalé usilování je však charakteristické, že člověk rozvíjí své zájmy do hloubky a trvale. Tento zájem je spojen s jakoukoli oblastí lidského poznání. Někdy si duše samy vymýšlejí směr vývoje. A činnost, které se budou věnovat na nové úrovni, bude výsledkem jejich trvalého zájmu o některé jedinečné jevy života, které se rozhodly zkoumat.
Q: Myslím, že všichni lidé mají právě teď potíže s určením svých možností a směrů růstu. Pro ty, kteří se posouvají na novou úroveň, je obtížné představit si, jaký tento odlišný způsob bytí je. Ti, kteří vstupují do nového pozemského cyklu třetí úrovně, možná také nevidí svou budoucnost kvůli všem těm destruktivním událostem.
A: Mluvíš o vnějších okolnostech. Rozvíjení potenciálů však vychází zevnitř - pro duši je vždy primární.
Q: Ale semena neklíčí v extrémních podmínkách. Potřebují příznivé prostředí.
A: To je pravda. A toto prostředí se vytvoří individuálně pro každého člověka. Vlastnosti zemského prostoru se již změnily. Stalo se poddajnějším a umožňuje iniciovat procesy nového růstu. Nyní je tedy čas proniknout do podstaty svých přání a vnitřních možností. Uvědomit si, jakými směry je duše schopna expandovat.
Když mluvím o vnitřních možnostech, mám na mysli užitečné zkušenosti, které již byly nasbírány tím či oním směrem. Pokud se například člověk celý život chtěl stát spisovatelem a usilovně pracoval na zdokonalování svých schopností, jedná se o směr dalšího rozvoje duše, v němž již byl nashromážděn určitý potenciál. Pokud se člověk dříve nedokázal realizovat pouze kvůli vnějším nepříznivým podmínkám, je to v pořádku. Psaní je skutečný směr. Člověk potřebuje sám pro sebe pochopit, čeho již dosáhl a jaké jsou možné další kroky, pokud se vnější okolnosti zlepší.
Něco jiného je, pokud člověk snil o tom, že se stane spisovatelem, ale nevyvinul v této oblasti žádné úsilí - zde zatím není žádný potenciál. Je to jen lákavá představa v něčí hlavě. Potenciál v takovém směru se však může začít hromadit a rozvíjet tím, že člověk do zvoleného úsilí investuje vlastní práci, čas a pozornost. Každý si nyní musí ujasnit své vnitřní schopnosti a žádoucí směry rozvoje. Cesta do budoucnosti není ani tak hladká, jako spíše skoková. A k tomu, aby se tento skok uskutečnil, potřebuje duše nabrat sílu a soustředění. Přechod k novým podmínkám rozvoje se neuskuteční sám od sebe. Duše v sobě bude muset aktivovat samotnou sílu, která rozvíjí její potenciály. Tuto sílu je třeba nasměrovat do budoucnosti.
Tím, že si člověk zvolí pro sebe slibné směry, se přiblíží k základně mostu ze starého času - do nového. Tím, že se člověk vrhá k těmto směrům, věří v ně a v sebe sama, začíná se pohybovat po tomto mostě - jde tam, kde bude moci v budoucnu plněji rozvinout své potenciály.
Současné vlastnosti pozemského prostoru jsou příznivé pro odvážné a nepříznivé pro ty, kteří uvízli ve své nehybnosti. Pokud se člověk sám nedokáže rozhodnout a do detailu promyslet, co potřebuje, rozhodne to za něj život. A místo, svět, kam se duše vydá, ji může zklamat. Proto bychom nyní neměli být pasivní.
Navrhuji, aby každý sebral svého ducha a promyslel své možnosti a vyhlídky, i když odhlédneme od vnějších okolností. A také, pokud je to možné, podniknout skutečné kroky směrem, který jste si zvolili. Celá tato práce posiluje aspiraci lidí k takové verzi budoucnosti, která nejlépe odpovídá jejich potřebám. Pokud nyní lidé vezmou toto sebepoznávání vážně, výsledky pomohou učitelům vybudovat pro duše na Zemi příznivější prostor pro jejich budoucí rozvoj.
Děkuji všem za dnešní interakci. Kristus k vám promluvil. S láskou k hledajícím.
Zdroj:
https://absolutera.ru/article14830
Zpět
