3605
Kasikandriera: pád a uvědomění Valerie Kolcová
[ Ezoterika ] 2022-12-13
Mýty a legendy lidstva často zmiňují padlé anděly - démony a další temné síly. Celá pojednání popisují hierarchii démonických sil (grimoáry). Nejznámější z nich je tzv. Goetia ze sbírky magických knih starověku - Lemegeton.
Lemegeton (Lemegeton Clavicula Salomonis) je sbírka magických knih známých v různých verzích již od 17. století. Obsahuje podrobné seznamy jmen dobrých a zlých entit s jejich symboly (signály), podrobný popis magických doplňků a metod práce s nimi. V podstatě jsou to knihy o černé magii. Většina z nich je připisována králi Šalamounovi, ačkoli první rukopisy černé magie obsahující výklady Šalamounových klíčů pocházejí z konce 13. - začátku 14. století. Rukopisy, z nichž jsou sestavována moderní vydání Klíčů, jsou převážně ve sbírce Britské knihovny a jsou datovány do poloviny - konce 17. století - začátku 18. století. Existují i další magické knihy a rukopisy podobného obsahu - ʺDruhé pojednání o božské medicíněʺ od Paracelsa, ʺPseudomonarchie démonůʺ od Johna Viera, ʺSteganografieʺ od Trithemia, Kniha Honoriova, Pravý grimoár, řada židovských verzí klíče - ʺSefer Mafteah Shlomoʺ atd. Podle legendy byly staré rukopisy objeveny v Jeruzalémě židovským rabínem a přeloženy jím z chaldejštiny a aramejštiny do řečtiny a poté z tohoto jazyka do latiny. Zřejmě ve stejnou dobu bylo ʺautorstvíʺ přiděleno samotnému Šalamounovi. Goethia v překladu z řečtiny znamená ʺčarodějnictvíʺ, a je považována za první knihu Lemegetonu.
Hlavní informace o temných silách se k nám dostaly z židovských zdrojů, přestože lidstvo znalo mnoho temných ʺbožstevʺ i v jiných zemích a náboženstvích, například starověký Egypťan Seth. Později, s rozvojem křesťanství, a zejména v období inkvizice, bylo mnoho starověkých světelných bohů z různých pohanských kultů různých národů zaznamenáno jako démoni, ačkoli mnozí z nich démony nebyli, naopak, byli to Učitelé lidstva, kteří přišli na Zemi v dávných dobách. Protože křesťanská církev zápasila s prastarými přesvědčeními, všichni byli nazýváni démony.
Hlavní legenda o padlém andělu Luciferovi se k nám dostala z židovských zdrojů. I když samotné jméno Lucifer se objevilo v římské době a má latinské kořeny. Ve starověkých rukopisech se tato entita nazývala Satanail. V mnoha mýtech a legendách jsou mezi mnoha démony zmíněny manželky Lucifera, mezi nimiž je zvláště známá Lilith, která se také stala první manželkou Adama. Jednou z Luciferových manželek je Kasikandriera, poněkud zvláštní démonická postava. Královna pekel je považována za dceru bohů, ale není známo jakých. Údajně se narodila v astrálním světě, ale z neznámých důvodů se rozhodla svůj svět opustit. Démonologům se o ní podařilo najít pár útržků z různých starověkých textů. Kasikakandriera, jako královna pekel, má kupodivu spíše jemný a dobromyslný charakter, ale stojí za zvážení, že se narodila v jiném světě. Přesto je považována za démonku moci.
Jaké je tedy tajemství Kasikandriery a jak její příběh skončil? Jak se ocitla vedle Lucifera s takříkajíc ne tak docela démonickými rysy? Našla za své činy odplatu? Možná příběh Kasikandriery pomůže pochopit, jak může entita s vysokým duchovním vědomím upadnout do stavu anti-světa nebo podsvětí...
Durga/Kali, indická bohyně, manželka Šivy mluví přímo svou myšlenkou...
ʺVítej v tomto světě bez času. Budu vyprávět příběh jednoho ducha, tragický příběh... Ale nikdo za to nemůže, protože každý si volí svou vlastní cestu. Ty sama si pamatuješ hodně, co se stalo kdysi dávno, i co se stalo nedávno...
...V dávných dobách, podle měřítek pozemské civilizace, jedna z našich sester, Dákiní Světla, také nastoupila na cestu bojovnice světla. Bylo to ve světech daleko od hustého pozemského světa, ale i tam už jsme všichni věděli, že v hustém světě v oblasti Sluneční soustavy došlo k tragédii a Slunce Raja zahynulo s mnoha svými planetami. Mnozí z nás se inkarnovali do rasy ohnivých draků, protože jen tak mohli odolat invaznímu zlu z antisvětů do tohoto světa. Všichni, kdo se z nás v té době inkarnovali, v té bitvě zemřeli tělesně, ale zadrželi nápor antisvěta a zablokovali možnost průlomu dále do jiných světů silám temnoty. Po událostech těchto duchů se z té, které se na Zemi říkalo Kasikandriera, stala válečnice... Neměla čas na návštěvu mezi draky, ale velmi toužila bojovat se světem temnoty a rozhodla se inkarnovat na Zemi a bojovat s démonem Sethem, který v té době vyrazil do sluneční soustavy ze souhvězdí Mřížky.
Na Zemi dorazil podivný posel z temných světů, protože Sluneční soustavu kdysi dávno ovládli Anunnaki. Rozhodla se ho zastavit jako další sílu temnoty, která přichází na tento svět a zesiluje moc útočících Anunaki. Zřejmě unáhleně a neuváženě se pak rozhodla, že se s ním setká v trojrozměrném světě v těle pozemského člověka. Byla to její impulzivní volba. Její duch byl ztělesněn v rodině pocházející ze systému Sirius, kteří založili zemi Hapi, později známou na Zemi jako Ki Hu Ptah nebo starověký Egypt.
Při narození dostala jméno Nebetkhet v jazyce země Hapi. U jiných národů byla známá pod jménem Nephthys, jak ji nazývali Atlanťané, později přesně toto jméno znali Řekové a Římané.
Byla záměrně ztělesněna o něco dříve, než k Zemi přiletěly lodě vesmírného piráta ze souhvězdí Mřížky, téhož Seta. Seth nešel hned na Zemi, ale cestou pokračoval v pirátství v jiných obydlených světech a zcela zdevastoval další planetu v sále Psů. Mimochodem tam ukradl dítě vzdáleným příbuzným Anubise, kteří přišli na Zemi s Osirisem a Isis. Zabil rodiče dítěte a rozhodl se tímto dítětem vydírat Anubise, který už byl na Zemi. Seth se o tom na oné vypleněné planetě dozvěděl a sehnal hvězdné mapy cesty k Zemi. Když na Zemi dorazil, začal se vydávat za obyvatele země Hapi, za svého bratra Osirise, Nephthys už byla dospělá, ale moc si toho nepamatovala, protože pozemské, husté tělo odebírá paměť ducha...
V tomto pozemském těle zahalil ducha Nephthys hustý opar. Zamilovala se do Osirise. Věděla, že Isis je jeho sestra a je pouze formálně jeho manželkou, a tak začala hledat pozemskou lásku u Osirise.
Osiris nechtěl žádnou tělesnou lásku, protože tento problém překonal velmi brzy v dětství, než přišel na Zemi. On a Isis se pokusili probudit ducha Nephthys, aby si vzpomněla, proč přišla na tento svět. Začala si vzpomínat na Setha. Touha po pozemské tělesné lásce se ale stala její drogou, zjevně kdysi nevyčerpanou v duchu z dávných dob, jen proto, že ve světech, kde byla, nebyly podmínky pro její vyčerpání. Chtěla to zažít na Zemi... Musela vědět, že to všechno je jen iluze, kterou potřebují ti, kdo žijí v samsáře, nebo ti, kdo z vůle Bytosti potřebují být spolu, aby mohli plnit úkoly v inkarnaci. Když ji osud, její úkoly inkarnace, svedli dohromady se Sethem, aby splnila své poslání, klopýtla... Vzpomněla si, že se inkarnovala, aby ho zde zastavila. Měla ho zabít. Dokonce i velká Bytost, Esence Vesmíru jí k tomu poskytla okolnosti. Sethovi piráti zabili její rodiče, zatímco ona usilovala o pozornost Osirise a chtěla se stát jeho druhou manželkou. Měla bojovat... okolnosti jí byly poskytnuty... v boji se ale zastavila a nedokázala Setha probodnout ohnivým paprskem. Vychytralý démon ji svedl tím, že obdivoval její krásu a odvahu a nabídl jí stát se jeho ženou, že pozná samu lásku hustých světů, o které snila a chtěla ji zažít.
... Ale k čemu je láska?... Splynout v duchu, zazářit, přivést do hustého světa, žiješ-li v něm, toho, kdo se musí vtělit... Nebo spolu s milovaným duchem, vytvořit vůli nekonečna...
Tehdy na všechno zapomněla a zahalila ji jen touha poznat neznámou vášeň. Seth řekl, že jí odhalí další ʺpravduʺ lásky - lásku - nesnesitelnou vášeň, která spaluje podstatu duše... Co v tu chvíli pohnulo Nephthys? Pravděpodobně prostá zvědavost a touha vyzkoušet neznámé... Pokušení... V té bitvě se zastavila a přijala Setha za manžela, čímž ztratila ducha... Nesplnila úkol inkarnace a její duch velmi ztěžkl, protože spojila svou podstatu ve víru energie kundalini s démonem temných světů.
Sobectví a touha zažít něco transcendentálního zatlačily jejího ducha do propasti. Odmítnutí plnit úkoly inkarnace, zapomnění, odmítnutí impulsu, který ji poslal do tohoto světa, impulsu Vesmíru, impulsu Existujícího, který v sobě utopila a potlačila, jen na chvíli prožít nepoznané, co chtěla tak dlouho poznat. Chtěla poznat a pocítit temnou stránku... To bylo hlavní pokušení, které jí Seth poskytl.
To hlavní, zdá se, necítila - jednotu s impulsem Vesmíru v tu chvíli, kdy přijala temný svět jako jeho součást, součást celku, a ne jako nemoc. Seth jí jako první řekl, že temný svět je také součástí Vesmíru a že byste s ním neměli bojovat, ale můžete si vybrat své místo buď ve světle, nebo ve tmě, a pro Vesmír to neplatí. nevadí...
Nephthys se tedy stala manželkou Setha. Ale její duch začal trpět jako v kleci. Úzkost a bolest, pro ni zvláštní, se v ní navždy usadily. Jako by ztratila něco nejdůležitějšího, co bylo v její podstatě...
Ale tak to bylo. Ztratila sama sebe, svou esenci válečníka světla v podivném oparu zapomnění, v honbě pouze za osobními pocity neznáma. Strašná bolest v její duši jí ale nedala pokoj a miminko, které Set přinesl z rozbité planety, ukradla a rozhodla se ho dát rodině Osirise a Anubise, jako svému jedinému zbývajícímu příbuznému.
Poslala dítě v košíku po potoce do královské zahrady s poznámkou, kdo to je. Dítě našla Isis.
Seth, který se o činu své ženy dozvěděl, jí poděkoval, že splnila vůli temných sil. Dostal tak další možnost, jak zabít Osirise a zcela ovládnout zemi Hapi. Navíc král Atlanty a Anunaki nebyli proti změně moci v Hapi. Osiris jim stál v cestě a snili o palácovém převratu, aby se Hapi, stejně jako Atlanta, stala doménou Anunaki. Set se v zařízení Anunnaki vloupal do Osirisových komnat a zabil jeho tělo. Svou proradnost odůvodnil tím, že mu údajně Osiris a jeho žena ukradli syna. Osiris neměl žádné děti a dědicem byl pouze adoptovaný Hor, syn kněze Thovta. Set oznámil svůj čin v zemi Hapi a uzurpoval moc, nasadil si vládcovskou korunu a vyšel k lidem jako legitimní vládce, starší bratr Osirise. Řekl, že byl nucen zabít svého bratra, protože zrádně unesl jeho syna, aby ho údajně vydal za svého. Obyvatelé země Hapi Sethovi uvěřili, protože jim jako skutečný posel nebes sliboval jen tučná pole a vydatný život... Lidé se do osobního života svých vládců nepletli, obecně je považovali za nebešťany...
Tak to bylo velmi dlouho až do období soužití zbytků prastarých ras, které pocházely z hvězd a nových lidí vyšlechtěných Enlilem v laboratořích ve východní Africe. Poté co moc uchvátil Jahve, pokračoval již v jeho laboratoři v podzemním Edenu. Samozřejmě byla šlechtěna pouze těla, geneticky, a začaly se do nich inkarnovat duše, které byly vývojově nižší. Na Zemi začali přicházet díky neustálému snižování vibrací planety Anunaki a dokonce i Atlanťany, kteří v tom Anunaki pomáhali podle dohod o rozdělení vlivu na planetě. Ale to už je jiný příběh...
A co Nephthys... I když se po pádu ducha snažila dělat dobré skutky, démonické síly, které ji uvěznily, ji využily pro své vlastní účely. Dělají to vždy a jakékoli jednání padlého ducha bez pokání a vědomí jeho hlavního pádu začíná být využíváno temnými silami pro jejich účely. Padlý, těžký duch se začíná řítit. Rozhodla se zabít dítě, které způsobilo, že se Seth chopil moci, úplně upadla do omámení a neviděla skutečné důvody... Ale vůle Nekonečna rozhodla jinak. Duch samotného dítěte opustil tělo, aby nedovolil duchu Nephthys ještě více klesnout... Ona to pochopila a rozhodla se pomoci Isis. Rozhodla se svou chybu napravit jiným způsobem. Pomohla Isis dostat se přes Labyrint do říše stínů a najít ducha Osirise. Stalo se tak po boji mezi Sethem a Horem, kdy se Horovi podařilo probodnout piráta a zabít jeho tělo. Isis ohnivými paprsky spálila opar z ducha Osirise, vyvolaného démonem Tanatem, ale zároveň sama získala novou podobu. Její fyzické tělo přestalo existovat a ona a Osiris se nemohli vrátit do trojrozměrného pozemského světa.
Nephthys jim tehdy pomohla sjednotit se, ale uvědomila si, že ona sama už nebude moci jít do světa, kam odešli. Cítila tíhu svého ducha. V tu chvíli se ještě víc vyděsila. Zůstala tam sama. Duch Seta byl poražen Horem a odletěl do hlubokých vrstev podsvětí. Pak nenáviděla celý svět, protože neexistoval způsob, jak se vrátit ʺjak to byloʺ. Ve své tíži po Sethově pokušení nemohla ani jednou nemyslet na sebe. Její myšlení se změnilo jen na myšlenky na sebe, své utrpení. I když pomáhala Isis setkat se s Osirisem v Hádu, nemyslela na ně. To vše dělala pouze v myšlenkách na SEBE, aby smyla ten pád, aby změnila SVÉHO ducha. Kdyby se do těchto myšlenek neponořila, ale upřímně si přála, aby Isis a Osiris pomohla znovu se sejít, všechno by bylo jinak... Ale ne, když zmizeli z ponurého Hádu, pronikla ji bolest, bolest závisti. - bolest ze sebe samé. Ne radost ze štěstí pro ostatní, ne radost, že Isis a Osiris unikli z pekla, probodávala ji bolest z VLASTNÍ ztráty.
Takovou se stala podstata ducha. Znovu se stala samsárou, kdy nemůžete odtrhnout pozornost od sebe, zapomenout na sebe, byť jen na okamžik. Tohle byl okamžik pádu. Posun vědomí k vlastnímu pocitu z úkolů, které mu dal vesmír. Zapomněla na vše, proč přišla, i když jí to na okamžik připomněly zvláštní pocity, které ani sama neznala... Co chtěla?... Hluboký pud ducha o NÍ, který nebyl zcela vymýcen, se nejspíš probudil, nebo se snad znovu zrodil v mysli lomem tělesnosti. Když ta vášeň zesílila, lrojevila se neschopnost se ovládat,. Čím silnější vášeň, tím slabší duch!
... V síních ponurého Háda v sobě zaslechla protest proti struktuře Vesmíru. Vzpomněla si na Satanaela, zvaného Lucifer. Vše se v ní obrátilo a probudila se nová vášeň... Obdivovala jeho drzost a odvahu natolik, že sama vzývala pekelné síly a sama souhlasila, že bude vždy sloužit odporu Stvoření. V Hádu provedla rituál zřeknutí se světa a světla, přísahala a slibovala, že bude vždy sloužit jen zlu, a Lucifera nazvala svým idolem. V tu chvíli se její tělo také rozpadlo v portálu Labyrintu, jako tělo Isis. Těžký duch byl odnesen ne do světla, ale do podsvětí.... V hlubinách antisvěta, padla k nohám svého idolu, kterého náhle našla ve svém pádu a v logice svého padlého vědomí. Upřímně se rozhodla, že temné síly vlastně hrají ve vesmíru nejdůležitější roli. Zocelování duchů a jejich rozvoj jako trenéři. (pozn. tak mě teď napadlo, že je to naopak... všichni ti zdejší naivní pokoušení blázni vlastně pomáhají temným duchům postupně se vyvinout na stranu světlou, což neomlouvá temné skutky ani jedné strany)
Nephthys začala všemožně podněcovat zlo, aby silněji trénovala duše, jak se jí zdálo, a začala povzbuzovat ty, kteří padali do antisvěta, aby bylo více trenérů. Viděla v tom velkou oběť temných sil, že prý tím, že obětují sebe a svůj vývoj, pomáhají dalším duším k rozvoji... Zatím to nedokázala vidět jinak, její zkušenost na cestě světla byla příliš dlouhá, příliš mnoho její podstaty. Obětování se pro druhé stále považovala za velký čin... už to byl čin, ne každodenní bytí, za co to považovali praví duchové světla... Tak se po dlouhé světlé cestě vývoje její vědomí dokázalo obrátit naruby. Světlí mohou snadno spadnout do antisvěta třeba na takovou falešnou moudrost.
Obdivovala Lucifera, který vytvořil svět trenérů pro duše, jak se jí zdálo, a shromáždil kolem sebe ty, kteří svůj rozvoj obětovali pro dobro Vesmíru... Přestala mít pocit, že zlo vede ke smrti Vesmíru, přijala názor antisvěta, že vesmír není celistvý, ale existuje údajně v harmonii odražených protikladných světů. A že právě v tom spočívá jeho skutečná integrita, že by bez antisvěta úplně zmizel a nemohl by existovat. Že se Luciferovi podařilo zabránit tomu, aby zmizel v prázdnotě vytvořením anti-světa.
A právě to je nesporným dogmatem antisvěta, podle něhož jakýkoli zásah do Luciferovy existence ze strany jiných démonů může údajně vést k zániku vesmíru, který vlastně vytváří z chaosu neexistence, resp. chaosu prvotní prázdnoty. Pouze tento řád, říkají, udržuje svět, který vytvořil mistr Lucifer - princip duality či akumulátoru jako údajně jediná podmínka existence bytí vůbec. (pozn, pokud si něco opravdu neumíme představit, je to život bez duality... na druhou stranu, pokud by nebyla ona temná strana vesmíru, cokoli by v tom světlém bylo světlé, takže vlastně dualitou je rozhodnuto, co je fuj, a lze na to ukázat prstem to ne my, to oni)
Kasikandriera nehledala zdroje pádu v sobě, ale jednoduše se zbavila své bolesti ducha. Přijala teorii Lucifera a získala SVŮJ význam v jeho světě. Ostatně, přesně to chtěla, neztratit SEBE a SVŮJ význam ve vesmíru. Kvůli tomu existovala všechna zdůvodnění temné strany jako nezbytné a důležité pro Vesmír, aby se člověk neuznal jako nemoc Vesmíru, která by se měla zničit pro život Existujícího. Na okamžik si uvědomila důležitost a význam v tělesném oparu toho, že je Nephthys a přijala tento opar, zaměnila jeho jed za sladkost, její vědomí se ukázalo a stalo se anti-vědomím anti-světa a začalo celou svou moci pokračovat ve vnímání této sladkosti vlastní důležitosti, sladkosti ega, této parfémové drogy. Začala tuto drogu považovat za božský symbol, smysl pro pravdu, jako všichni ostatní v antisvětě. Podle jejich pojetí bytost nemůže stvořit něco superpříjemného, co by jí (bytosti) přinášelo utrpení a bolest, a proto je pro ni velmi důležitý pocit ega a vlastní důležitosti a důležitý je tak i antisvět. Zapomněla, že Vesmír, jeho duch - Absolutno je nevědomý a velmi mladý. Že nic nevytváří záměrně: žádné pocity. Všechny tyto vjemy jsou ve skutečnosti iluzí vytvořenou v samotném vědomí duchů, kteří to v konkrétním okamžiku prožívají.
Blud je velmi lepkavý a houževnatý, zvláště v anti-světě, a iluze jsou velmi husté. A i když to nyní popíšeme, budou se mnohým zdát argumenty antisvětských pravdivé. Základem všech těchto ospravedlnění své existence a potřeby Vesmíru je touha existovat, touha být nadále v jakémkoli stavu, jen nezmizet z existence. Ve svých hloubkách cítí ti, kteří upadli do antisvěta, poslední zbývající jiskru v zrnka ducha. A ona ví, že cestou zpět při takovém pádu je přestat existovat jako vědomí, vzdát se sebe sama a jít se recyklovat. Nechat na vlastnostech samotného éteru naložit s padlou energií dle vlastního uvážení... Nechte ji jednat tak, jak má podle vlastností éteru být... Jenže touha prožívat sám SEBE, zůstat a být - se ukazuje silnější a duch, lpící na VAŠÍ existenci, která je ve skutečnosti jen iluzí, také pokračuje v hledání významu své existence, ospravedlňuje tuto existenci SEBE.
Mnozí lidé si to vůbec neuvědomují, ale na tom stojí celý antisvět. Padlí duchové používají nejrůznější triky, aby pokračovali ve své existenci jakýmikoli prostředky, na úkor jiných duchů a ohýbání prostoru. Lámou vlastnosti éteru různými technickými triky, jak to dělají vtělené temné civilizace, a ohýbají prostor energetickými impulsy, což je magie. To, že se jim to daří, je důkazem možnosti jejich způsobu existence a možná i správnosti jejich cesty. Možné je to jen proto, že samo Absolutno je ještě velmi mladé, není dokonalé a samo se vyvíjí... Proto všichni padlí mají naději, že ho rozvinou po svém a pro SEBE, chápou to jako šanci pro alternativní vývoj Vesmíru jako antivesmíru, což staví Lucifera do popředí jeho teorie jako jakéhosi mistra vytvářejícího z chaosu svůj nový experiment, nový řád existence.
Nevěří, že síly Vesmíru nedovolí vznik antivesmíru, nebo prostě doufají, že Vesmír předělají stejně, nebo o tom vůbec nepřemýšlí. Ospravedlňují svou důležitost a nutnost pro Existujícího pouze tím, že tato cesta existuje. A jelikož existuje a je přijímána éterem Vesmíru, znamená to, že je Vesmíru k něčemu potřebná. Pro slabé duchy a pro duchy hledající jakékoli ospravedlnění pro své neřesti a slabosti je tato falešná moudrost velmi přesvědčivá... dokud nepřijde srovnání (proč tělo potřebuje nemoc). I zde se objevují úvahy o posílení imunity... Jaký mají ale smysl nemoci, které nezpůsobí zvýšení imunity, ale prostě hloupě požírají buňky těla a vedou ho ke smrti. I zde může pochybná logika překroutit pojmy, že organismus rychleji odumře a poslouží k něčemu dalšímu... že je umírání důležité, aby bylo stavebním materiálem pro jiné světy...
Ospravedlnění pro ospravedlnění může přijít s čímkoli a donekonečna se vyhýbá bolestným srovnáním, jako například co se stane s patogenem, až tento organismus zemře. Všechny převrácené choroboplodné proudy Vesmíru, které se shromáždily v antisvětě, nepřemýšlí o tom, že i ony ukončí svou existenci, až Vesmír zabijí. Náhle zapomenou na rovnováhu dobra a zla a dojdou k teorii existence jiných vesmírů, do kterých se mohou přesouvat a dále parazitovat. Taková je logika rozvoje parazitismu a je nevědomky přítomna ve všech málo vyvinutých parazitických organismech, od patogenních mikrobů po parazitické temné vesmírné civilizace. (pozn. prostě sarančata)
Existuje také cesta sofistikované logiky, která je založena na tom, že až všechny protiproudy pohltí Vesmír, pak se prý zase rozvine z pohlcení explozí a všechny protiproudy se stanou světlými, ti, které pohltili, se stanou temnotou a vše začne znovu. Jako nekonečný koloběh, věčně se obracející přesýpací hodiny, věčný motor života vesmíru...
Ale všichni tito falešní mudrci, kteří podporují tuto teorii a ospravedlňují svou pohlcující existenci, tupě odmítají skutečnost, že taková existence Vesmíru není pohyb, ale běží na místě. Krok tam a krok zpět není vývoj a tvoření nového, a proto vede k rozpadu do prázdnoty neexistence. Odmítají teorii otevřených systémů, která popisuje realitu Bytí. A jen kvůli sebeospravedlnění své cesty začnou hloupě věřit v uzavřený systém ʺpřesýpacích hodinʺ a hledají v něm stále logicky stále jistější harmonie, aby dokázali svou správnost. Jen tím posilují bahno, ve kterém se padlé duše cítí pohodlně a nadále zažívají sladkost iluzí své moci, významu a osobní síly.
Právě takové klamné výmluvy přivedly Kasikandrieru do antisvěta, kde jednoduše nahradila bolest ze ztráty sounáležitosti se světy světla nějakým smyslem a užitečností SVÉ existence pro Vesmír, ale nyní v jiném projevu. Myslela si to. Po pádu do nejtěžší iluze vlastního já, do iluze touhy po svém významu pro Vesmír. A to je nejnebezpečnější kluzká čára, po které může proklouznout mnoho duchů ze světelných světů, kteří si začínají uvědomovat svůj osobní význam při vedení toku éteru Vesmíru skrze sebe. Dochází k zapomínání, že vůbec nejste člověk, jste jen tento proud, který nyní existuje tu a ve vteřině je na jiném místě a s jiným vědomím... Vědomí v proudění se projevuje jen tak, že je nasměrováno v danou chvíli své existence tam, kde je potřeba... To je jen impuls Vesmíru, sami to znáte...
Kasikandriera, když byla ještě ve vyšších světech, začala být v této iluzi zapomínání, a ne kvůli impulsu toku Vesmíru, ale podle svého impulsu, který se vynořil z iluzorního projevu jáství. Rozhodla se inkarnovat v těle právě této Nephthyse, aby se urychlila válka, odstranili temní duchové a tak dále.
Všechny spěchy, které nejsou v souladu s vývojem éteru Absolutna, vedou pouze k pádu duchů. Nikdo ale nezrušil právo na svobodu volby duchů. V inkarnaci se zkroucené rysy ducha prostě objevily a zbystřily a proměnily se ve vady, které vedly k pádu do anti-vědomí. Začaly růst jako sněhová koule a antivědomí obecně zapomnělo v iluzích sebe sama na všechno, co kdysi cítilo, jako proud éteru ve vyšších světech. Tam začala vášeň místo lásky z obdivu k duchu, který jí poskytl teorii, která dokázala nahradit její bolest z pádu. V pokřiveném, lomeném chápání roste já divokou rychlostí a Ego naplňuje celé vědomí a vědomím se stává.
Kasikandriera se nespokojila s hledáním vlastního místa ve vesmíru, chtěla za každou cenu pomoci vybudovat tento nový experimentální svět Lucifera a rozhodla se, že její znalosti z vyšších světů mu v tom velmi pomohou... Na to odpověděl, že on sám pochází ze stejného místa, ale je zklamán řádem světa, jako ona. V tomto ohledu se ukázali jako spřízněné duše, i když to v antisvětě nemá místo. Stejný důvod pádu je sblížil. Lucifer stále chová strašnou zášť vůči světům světla, protože kdysi chtěl zářit ještě víc a jako ʺchybnýʺ chaotický éter byl vyhozen nevědomou podstatou Absolutna za obložení vesmíru. Pořád to tak uvažuje a nechce se na to, co se stalo, podívat jinak, přiznat, že přestože chtěl zazářit, vyzařoval z něj impuls sobectví, touha soutěžit s ostatními a být lepší. Nechtěl připustit, že v tomto stavu by duch již měl pochopit, že žádní jiní nejsou a že není nutné být lepší než někdo horší. Za projev chaosu považuje to, že éter jeho touhu nepřijal a nerezonoval s ním. Nepřijal, že on sám musí být impulsem Absolutna, a ne samostatným impulsem zkresleného víru, tedy sám sebou... Totéž nepřijala Kasikandriera.
Později ze sebe Lucifer udělal padoucha, na což byl velmi pyšný, neboť se mu podařilo vyrvat ze sebe vše, co znal z vyšších světů, a jednal v rozporu s proudy vesmíru, které považoval za chaos. A tak se nabídl, že Kasikandrieru naučí, jak se zbavit zbytků světla a dobra. Tak se stala jednou z jeho manželek v chápání tohoto světa, i když k ní nikdy necítil takovou divokou vášeň jako k démonce Lilith, která původně neznala světlo ani vyšší světy a sama byla modlou Lucifera. Kdysi se s ní setkal v antisvětě jako s projevem strusky, která se oddělila od Samaela, jenž získal antivědomí díky nedokonalému víření dětského vesmíru v sedmé manvantáře. Chtěl být těžší než ona. V tomto věčném soupeření, vášni a rivalitě proudí jejich antisvětská antiláska. Kasikandriera se nemohla stát úplně tou struskou z hlubin. Ve své podstatě navždy zůstala oběť, jen nyní ne kvůli Vesmíru, ale pro věc Lucifera. Přijala zlo jako důležitou součást vesmíru a začala ho podporovat ve všech nejdůmyslnějších podobách, aby mohla cvičit duchy světla silnější a mocnější, a provést je tím nejstrašnějším utrpením.
Začala vést démony a stala se démonkou moci. Sama však nikdy nedokázala spáchat jediný zlý čin. Dokonce ani démony, kterými Luciferovi ublížila, nedokázala hodit do kanálu. Něco jí v tom bránilo, i když se teoreticky snažila démonům říkat, co a jak mají dělat, ale prakticky se jí to nedařilo a všechno sváděla na Chaos, reprezentovaný Absolutnem. Cosi jí tehdy nedovolilo zabít dítě, které ukradl Seth. Věřila, že kdyby tehdy uspěla, zabila by v sobě zbytek světla a osobně by se stala krutou. A tak vždy vše dělala rukama démonů a oni vše omlouvali tím, že plní její vůli... I když jen proto, aby měli menší odplatu od Chaosu. Ona naopak ztěžkla a radovala se z toho, že se gravitací vyrovnala svému učiteli...
On ale věděl, že to není její zásluha...
Dál už sama víš, co se tu nedávno stalo, a jak skončil její příběh, kdy se nikdy úplnou démonkou nestala,ʺ řekla Durga. Přes půl oblohy se prohnal blesk a obraz Durgy explodoval a proměnil se v nesnesitelné světlo obřího blesku. Nebylo nic vidět a ve víru ohně jsem si uvědomila, že i já jsem se náhle stala stejnou.
Probleskla mi myslí Venuše, země hoří a nebe se barví do fialova. Mezi ohnivými kopci tečou řeky lávy. Téměř všechny hory chrlí lávu ve fontánách ohnivé spršky... Při pohledu do ohnivých vírů jsem si začala všímat monstrózních úst, ohnivých křídel, dlouhých těl nestvůr. Přišli se sem sbírat příšerní démoni. Průsvitná černá zuřivost k nim letí na ohnivém voze. Dva zakřivené černé rohy korunují její hlavu, a svíjejí se jako hadi... Blesky kolem jsou živé ... a Durga je mezi nimi. Poznávám její pohled z tisíce i mezi jiskrami blesků. Nejjasnější proud letí od nás a spaluje příšery, které se tu shromáždily. Je třeba vše očistit, Tak chce a touží sám Prostor svou podstatou. Chvěje se vně i uvnitř proudy a impulsy vln. Jsme impulsy a vlny proudí ...
...Z černých mezer svých očních důlků vrhá pohled.... Kasikandriera... Její slova a myšlenky vlétají do vědomí. ... ʺTolik jsem tě chtěla poznat... Tolik jsem chtěla být jedním z vás... ale nevyšlo mi to... Teď přišel můj čas a já shořím a démoni vybudují nový svět...ʺ Vše se znovu zablesklo v ohnivých vírech a a děsivá bolest podbarvila svítání v karmínových mracích na Venuši...
Blesk zachytil její rohy a utrhl. Z nestvůry se náhle stala démonka a vzápětí slupka explodovala.
Z hlubin vyhaslé sopky této slupky, z temnoty, se vynořila slova či myšlenky...
...ʺ Společně hyneme... to je to, co chce Existence, Chaos, Prvotní nekonečno... samo rozhoduje, zda někoho přivést zpět... Taky jsem to chtěla... Jsem tak unavená sama sebou a touhou po světle... Chtěla jsem tak moc být, že už nechci... Už nemám jinou cestu... Podvod, a jen podvod... Chtěla jsem se s vámi nebo s někým z vás setkat... Je jen jedna cesta ven, zmiz navždy, spal mě, hlupáka, jestli to dokážeš... ʺ
Všechno pochopila - blesklo mi hlavou, ale netroufám si zastavit SPRAVEDLNOST toku. Jsem nikdo, proud vypálí do základů, a tak to musí být. Není místo pro lítost nad tím, co spaluje tělo vesmíru. Vesmír se tak chce očistit... A ať je, jak má být...
Po jiskrách boĺesti přišlo prázdno... prostor pulzoval a ukázal Durginu tvář. ʺKasikandriera už není, byla jako duch spálena do inertního éteru... malá kapka, její jiskra, která jí byla dána při zrození Absolutnem, odletěla v tom proudu. Vydá se znovu od nevědomých výtvorů k vědomým.. Na poslední chvíli se ukázalo, že zrno jejího ducha zcela neprohnilo - stvoření samo projeví a dá šanci začít znovu cestu...ʺ, řekla Durga a zmizela...
Zdroj:
https://shambavedi.blogspot.com/2022/12/blog-post.html
Zpět
