2898
Hvězdná navigace 4 /1 - SIT čas - Kosmické lodě v hyperprostoru Cosmic agency
[ UFO ] 2022-07-22
(Athena Swaruu)
Robert: Loď je totéž co portál, loď má čas SIT, proč při přechodu přes portál není čas SIT?
Swaruu X (Athena): Princip obrácené ponožky. Manipulace s lodí, tj. nehyperprostorová navigace, tj. tradiční navigace výtlakem, prodlužuje dobu plavby neboli SIT.
Řízení - navigace - přemístění, nikoli přeskakování frekvencí (hyperprostor), není pro cestu technicky vzato nutné. Namísto přímého skoku z Temmeru na Zemi se loď musí nejprve přesunout z prostoru Temmeru do meziplanetárního prostoru, kde nabere rychlost pomocí přemístění plazmovým proudem, a pak provést skok do hyperprostoru. Tento posun je technicky zbytečný, ale dělá se kvůli soužití a aby se předešlo nehodám, protože náhlý příjezd velké lodi na místo může způsobit srážku s jinou zaparkovanou lodí.
Navíc podle stejných pravidel navigace obvykle nenaprogramuje frekvenční skok (hyperprostor) z místa odletu přímo do místa určení, ale bude se pohybovat přískoky. Počítač nebo navigační počítač nevytvoří drastický skok mezi Temmerem a Zemí (jak by to udělal portál), ale provede postupný, jemný sled bodů na frekvenční mapě. Ze strany ʺéteruʺ, nebo ze strany, kterou vidí navigační počítač, je celá mapa číselná s hodnotami frekvence, které představují součet hmotnosti na gravitaci všeho, co se nachází mezi výchozím a cílovým bodem.
Příklad: Pokud má Temmer hodnotu 10 a Země hodnotu 100, portál ve svém jádru přeskočí z hodnoty frekvence 10 na hodnotu 100, a skok z Temmeru na Zemi bude okamžitý, zatímco loď bude měnit frekvenci svých motorů postupně podle své mapy: 10, 11, 12 ..100. Krokuje od začátku do konce. Děje se tak i z jiných důvodů, které opět nemají nic společného s technickými možnostmi.
Čas SIT bude tímto umělým způsobem poskytnut nikoliv kvůli samotnému času SIT, ale aby posádka měla psychologicky zdravý čas na vnímání, a to i z toho hlediska, že bude mít možnost odklonit loď v kterémkoliv bodě cesty, například náhlý odklon na Cyndriel, což se děje neustále, protože je přímo na průletové cestě mezi Zemí a Taygetou.
Dalším důvodem postupného cestování v hyperprostoru je, že tento manévr se používá na velkých lodích s ʺhlubokým ponoremʺ, jako je Toleka, která váží kolem 20 milionů tun, ne na menších, jako jsou stíhačky nebo malé či soukromé dopravní lodě. Důvodem je obtížná přeměna 20 milionů tun kovu na energetický toroid, který mění svou frekvenci působením motorů řízených informacemi z navigačního počítače. Ke změně frekvence takového množství kovu je zapotřebí obrovské množství energie, což vyžaduje enormní zatížení motorů, a i u velké lodi se projevuje nebo trpí fenoménem molekulární stratifikace (pro nedostatek lepšího překladu). To znamená, že objekt s velkou hmotností bude mít tendenci měnit frekvenci od trupu dovnitř, když bude ponořen do toroidu svých motorů, přičemž mezi vnější a vnitřní částí lodi s velkou hmotností bude značná časová prodleva.
To znamená, že se nejprve změní frekvence vnějšího trupu a pak se tato změna promítne do interiéru, přičemž se nejprve změní věci a předměty v interiéru, které mají menší hmotnost, jako je dřevěný nábytek nebo záclony, lidé... a jako poslední se změní vnitřní struktura lodi, jako je její ʺpáteřʺ a další kovové konstrukce, které jí dodávají tuhost. Vzhledem k velké hmotnosti lodi nebudou její motory schopny změnit svou frekvenci najednou, protože množství energie je obrovské a přesáhlo by jejich vlastní jmenovitý výkon.
Samozřejmě se jedná o proměnnou, která se mění u jednotlivých lodí v závislosti na jejich technických specifikacích, protože tento jev ʺmolekulární tuhostiʺ se vyskytuje více u větších lodí. Stíhací lodě jako Suzy nebo Scimitar budou moci provádět okamžité skoky bez času SIT, zatímco větší lodě budou muset manévrovat s časem SIT. Čím větší je loď, tím déle trvá cesta mezi výchozím a cílovým bodem, což vytváří iluzi, že větší loď je pomalejší než menší stíhací loď.
Tato číselná progrese v rámci frekvenční mapy, kterou počítač vnucuje motorům a která následně vnucuje celkovou strukturální frekvenci lodi, je nutná k tomu, aby se lodi samotné poskytl relativní ʺčasʺ, jelikož všechny molekuly velké lodi budou postupně měnit svou frekvenci, čímž se zajistí, aby byly všechny v souladu. Čas SIT poskytne všem molekulám velké lodi ʺčasʺ, aby se postupně přizpůsobily své nové existenční vibrační frekvenci, jako by se krok za krokem posouvaly ke konečné frekvenci. Pokud není jev ʺmolekulární tuhostiiʺ, dobře vypočítán, může způsobit smrtelné nehody, protože pokud motory lodi nejsou schopny posunout frekvenci všech svých molekul ve stejnou dobu, jako při přímém skoku bez času SIT, dorazí na místo určení amorfní hmota částí lodi a jejího interiéru, vše neúplné, protože loď nechala v místě odletu polovinu svého interiéru, který neměl ʺčasʺ přizpůsobit své molekuly nové frekvenci. S fatálními následky. (Velká loď změní frekvenci nejprve u svých nejexponovanějších částí vůči elektromagnetickému poli - trup, dále směrem dovnitř části s nižší hmotností a nakonec vnitřní části s vysokou hmotností, pokud její motory nejsou schopny vnutit změnu frekvence celé lodi najednou a úplně.)
Manévr postupné a pozvolné změny frekvence lodi slouží také k zajištění bezpečnosti. Je to prostě pohodlnější a výhodnější než přímý skok jako ve stíhačce, která při náhlém přeskoku z místa na místo provádí i vzdušný bojový manévr.
Při tom všem je třeba mít na paměti, že lodní motor nezajišťuje pouze ʺtryskovýʺ efekt akční reakce - přemístění z bodu ʺAʺ do bodu ʺBʺ, ale tentýž motor elektromagnetické plazmy je frekvenčním modulátorem, který funguje poměrně podobně jako ladicí jednotka FM rádia. Změna vnitřních vztahů mezi součástmi samotného motoru bude modulovat přesnou výstupní frekvenci elektromagnetické plazmy, kterou motor sám vyzařuje. Díky toroidnímu efektu se vytvoří bod elektromagnetické inverze směrem k emitoru nebo jádru motoru, který cykluje zpět ven.
To znamená, že motor v hyperprostorovém režimu bude tradičním způsobem tryskat vysokoenergetickou, frekvenčně řízenou tryskající plazmu, a tatáž vysokoenergetická elektromagnetická plazma se bude díky svým vlastním frekvenčním vlastnostem otáčet kolem lodi a vytvářet kolem sebe elektromagnetický kokon, a pak vstoupí do přední části trupu lodi a přesune se zpět do jádra motoru, odkud původně vyšla.
Tento posun v lodi se děje dvěma hlavními způsoby: prostřednictvím vnitřního a vnějšího trupu samotné lodi, který je vodivý, a prostřednictvím řady obřích supravodivých drátů ve středu lodi, které budou energii z motorů přesouvat zpět k recyklaci. Zbytek lodi změní svou ʺexistenčníʺ frekvenci na takovou, jakou mu diktuje navigační počítač, a použije jím modulované motory podle principu dominantní frekvence, který říká, že pokud existuje několik energetických frekvencí, mají tendenci se vyrovnávat na průměr všech, přičemž součtem průměrných frekvencí převládne silnější a změní ostatní na více stejných.
Portál vnucuje elektromagnetickou frekvenci všemu, co vstoupí do jeho víru, který je ʺjádremʺ energetického toroidu, který portálový stroj vytváří. Nemusí však přemístit celou svou konstrukci do nového bodu nebo místa příletu, musí pouze změnit frekvenci toho, co vstupuje do jejího jádra, což je samotná brána, obvykle kruhová. Nemusí tak mít ani spotřebovat tolik energie jako kosmická loď, která musí přemístit nejen svůj vnitřek a užitečný náklad, ale musí přemístit i sama sebe.
Za zmínku stojí i to, že portály se liší i výkonem a kapacitou, stejně jako se liší lodě. To je důvod, proč se čas SIT udává pro loď, zatímco v portálu se čas SIT neudává.
Efekt hyperpohonu Millennium Falcon.
Tento efekt je SKUTEČNÝ a překvapivě dobrý. To, co vidíte venku, není vnější prostor lodi při skoku (s výjimkou začátku, kdy loď ještě normálně letí). Vidíte tunel, což je vstupní vír stejného toroidu, který vytvářejí lodní motory. Nejedná se o vnější efekt, ale o vizuální efekt samotné lodi. Je to energie z motorů, která se vrací zpět a je recyklována samotnými motory.
Zvuk závisí na každé lodi, ale můžete slyšet velmi silný nárůst výstupního proudu a zvuk turbín zvyšujících otáčky. Zvuk je působivý a jeho poslech vás nikdy neomrzí. Dojem z výkonu těchto motorů je obrovský. Zvuk je samozřejmě slyšet, protože prochází vnitřkem lodi, ne prostorem. Tunel je světelný, protože je to stejná plazma, jakou vyzařovaly motory. Vidíte kokon, který obklopuje loď, nikoli vesmírný prostor.
Pruhy na začátku skoku jsou také viditelné. Jsou mylně považovány za hvězdy, ale nejsou. Jedná se o statické výboje nebo elektrické oblouky mezi energetickým toroidem a trupem lodi.
S vysvětlováním číselné povahy reality a jejího vztahu k mapám ještě nekončím. Chci rozebrat číselný Matrix, ale to až jindy.
Zdroj:
https://tinyurl.com/bdh74vhv
Zpět
