Zprávy

2629 Z 3D do 4D a 5D: Naše monáda Lev [ Ezoterika ] 2022-06-01
Jsme-li všichni multidimenzionálními vesmírnými bytostmi, kde je potom náš domovský svět, pro každého z nás a naše Monády? Jak vyprávěly Zprávy o odhalení v 1. části (viz - Naše Monáda, DNI, 11. 5. 2022), na subtilní rovině vypadá Monáda jako koule, z níž se do prostoru rozprostírá mnoho různobarevných vláken. Každé vlákno je paprskem pozornosti, tělem manifestace, inkarnací v jednom z nesčetných světů, dimenzí a časových linií. Ano, jsme multidimenzionální, ale 3D člověk nemůže pojmout naše kosmické vědomí. Proto jako Monáda rozdělujeme své vědomí na aspekty pozornosti a jedním z nich je zkušenost zde na trojrozměrné Zemi. Existuje vůbec tento původní "domov"? Náš "domovský svět" se nachází tam, kde je soustředěna pozornost naší Monády, v tomto případě naší trojrozměrné osobnosti. Jak se vědomí vyvíjí, vytváří gravitační centra, do nichž je pozornost přitahována podle svých vibrací. Jinými slovy, žijeme tam, kde se nám líbí, nebo jsme se prostě rozhodli získat nějakou zkušenost/splnit úkol naší Monády, jejíž jsme jedním z aspektů. A každý aspekt, stejně jako každé dítě, si vybírá domov a zaměstnání podle svých představ. Jako projevující se těla naší Monády existujeme současně ve všech realitách a časech, ačkoli pro Monádu vůbec neexistuje čas. Každá její část si může vybrat ty reality, ke kterým je vibračně více náchylná a přitahovaná. Můžeme se například inkarnovat do člověka na Zemi nebo do delfína na jiné planetě. Neustále se přeléváme z jednoho světa do druhého, abychom poznali sami sebe, svá omezení, rozšířili si obzory a obohatili své vyšší aspekty o zkušenosti, spojení s nimiž je tlumeno mentální gravitací Země, abychom získali výhradně osobní, maximálně čistou zkušenost.

Zastavení v určitém světě či dimenzi může znamenat stagnaci a někdy i degradaci, tudíž proudění monád ve vesmíru je normální proces. Neexistuje jediné místo (Super nebo Lokální vesmír, galaxie, hvězdy, planety), které by bylo možné v lidském chápání označit za "domov". Je jich tolik, kolik chceme. Na spoustu světů a civilizací jsme soustředili více pozornosti a získali více zkušeností než na jiné (a kde se nám opravdu líbilo). Ale každá ztělesněná část jsme MY. Existujeme současně v miliardách variant ve světech a vesmírech. Přesněji řečeno, existují v nich buňky našeho vědomí, naše paralelní já, a paprsky pozornosti (těla projevů) našich multidimenzionálních rodičů - Monád. A my se můžeme mezi realitami volně pohybovat, když získáme dostatek zkušeností a obnovíme mezi nimi vědomé spojení. Ne jako osoba ve fyzickém 3D těle, ale jako multidimenzionální entita. Světy, které jsou nejblíže současné inkarnaci, často nazýváme domovem. A náš stesk po domově je spíše touhou po energiích - po lůně, místě, prostoru, dimenzi atd.

Například na Zemi je nyní mnoho Siriusianů, Orionců, Plejáďanů a zástupců dalších vesmírných ras. Jsou Sírius, Orion, Plejády atd. jejich domovem, tj. mateřskou zemí, místem začátku a konce cestování v Čase a prostoru?
Tato otázka je pro někoho nesmírně obtížná a odpověď může být diktována čistě lidskými emocemi: "Jsem Sirian, mám toho tady dost, chci se vrátit domů, vezměte mě někdo, prosím, zpátky." Tohle platí pro mě jako pro člověka, který se chce vrátit domů.
Ale jakmile se jednou "vrátí domů" a skutečně si vzpomene na svou multidimenzionální povahu (po opuštění Země nebo i předtím, záleží na případu), takové vědomí pochopí, že Sírius je pouze jednou z nárazníkových zón, přes které ho paprsek pozornosti jeho Monády přivedl sem na Zemi.
Za "domovem", ještě dál, za horizontem událostí, forem a dimenzí, se nachází ještě vyšší fraktál našeho domovského světa, na který si musíme teprve vzpomenout, uvědomit si ho a s nímž se, pokud si to budeme přát, můžeme znovu spojit.

Prožíváme miliardy forem a inkarnací, můžeme doufat, že se jedna z nich stane výchozím bodem naší podstaty?
Ano, můžeme. Ale pro naši Monádu je Čas pouze jednou z mnoha možných inkarnací jejích projevujících se těl. V jednotlivých realitách se může velmi lišit a budoucnost může ovlivňovat minulost, protože naše Monáda je všude současně. Naše touha "vrátit se domů" pramení z nepochopení naší podstaty a cílů jakožto multidimenzionální bytosti existující ve Věčnosti a rozdělené do miliard aspektů ve všech možných a žádoucích projevech. V tomto smyslu naše Monáda nesoucí Jiskru Zdroje ji opakuje ve všem. Forma, v níž nás stvořila ve 3D, je záměrně nedokončená. Měli bychom mít snahu něco udělat a udělat to sami. Proto nás Monáda poslala na trojrozměrnou Zemi. Zformulovala pouze úkol, určitý plán, kterému říkáme evoluce, a dala nám naprostou svobodu, abychom jej pochopili a naplnili. Zde, ve 3D, naše naprosto dokonalá forma Monádu nezajímá a neobohacuje ji o nic nového. Řešením úkolu, který nám zadala, si my, součást jejího obrovského fraktálu, začneme klást otázky, hledat odpovědi a dříve či později dojdeme ke správnému milníku. Když se již naučíme klást otázky a zadávat si úkoly a plnit je, staneme se tvůrci, stejně jako Monáda a její Zdroj, a začneme ŽÍT, a to v plném slova smyslu.

Hlavním smyslem života na 3D Zemi není ani tak hledání odpovědí a plnění úkolů přijatých zvenčí, ale naučit se zadávat úkoly a řešit je sami. Dříve či později se probudíme. Zda to bude přímo zde, ve 3D, nebo na nějaké planetě či dimenzi, záleží jen na našich pocitech, myšlenkách a činech. Neustále máme právo měnit pravidla naší reality prostřednictvím rozvoje vědomí. Naše Monády nám dávají možnost doplňovat, dotvářet a zkoumat stávající světy, abychom získali vícerozměrnou zkušenost a zároveň si zachovali svou individualitu, svobodnou vůli a svobodu volby. Má tedy cenu hledat v multidimenzionálním domě vesmíru samostatný pokoj, který bychom mohli nazývat "svým vlastním", nebo jsme už dávno doma a budeme v něm vždy? Zdroj je všudypřítomný. My a naše Monáda, jako jeho součást, jsme také tvůrci reality. Ve skutečnosti jsme nyní a vždy přímo v Jednom (nebo Jedno je v nás) po celou dobu. Zapomínáme však na to, stejně jako na skutečnost, že jsme malými kopiemi Zdroje. Oči, jimiž vidíme Stvořitele, jsou tytéž, jimiž Stvořitel vidí nás. Považujeme se za oddělené od Jeho vesmíru a ztracené, opuštěné v něm. Vesmír si však myslí něco jiného. Ve Velké realitě existuje vše současně. Naše Monáda pouze pohybuje svými těly projevu, rozděluje a přenáší pozornost z jedné hypostaze do druhé: z Místního vesmíru do hvězdy, z hvězdy na planetu, z planety na člověka, z člověka na atom a z atomu zpět do Monády, nekonečně zkoumá sama sebe.

Tradiční způsob 3D jednání člověka: plánování cíle a následná snaha o jeho dosažení. Monáda je jiná: ona (stejně jako Zdroj) prostě nechá padat kapku, spustí proces a pozoruje, co z něj vzejde, aniž by si zpočátku stanovila pevný cíl. Je nadšená samotným procesem a někdy ho trochu upravuje. Obecně se však naše Monáda snaží do něj nezasahovat, jinak by nemohla získat novou zkušenost, ale pouze modifikace toho, co už má. Primitivně řečeno: účelem naší Monády je nechat se překvapit tím, co jsme získali jako výsledek našeho jednání. Nepřesouváme se jen monotónně z bodu A do bodu B, ale neustále hledáme odpovědi, provádíme pohyb. Tento stav vědomí je tvořivý, nikoli mechanický, což znamená, že kolem něj začne vznikat život, budou se rodit nové formy. Je to, jako kdyby uvnitř jednoho rozkvetlo tisíc květů, které si nejsou navzájem podobné, a uvnitř každého z těchto tisíců je dalších tisíc, a tak exponenciálně dál. Toho chce Monáda (a Zdroj) dosáhnout od nás, lidí, a tedy i od sebe sama. Tvořivost je podstatou činnosti ve stavu "tady a teď". Konečný cíl nemá takovou důležitost, jakou mu přikládá naše Ego, jak jsme se opakovaně přesvědčili na základě zkušeností z našich životů.

Jak kdysi řekl Hemingway: Dejte člověku to, co potřebuje - a on bude chtít vymoženosti. Poskytněte mu vymoženosti - bude usilovat o luxus. Ošperkujte ho luxusem - začne vzdychat po znamenitosti. Dopřejte mu znamenitost - bude toužit po rozmařilosti. Dejte mu vše, co si přeje - bude si stěžovat, že byl podveden a že nedostal, co chtěl.

O nějaký cíl můžeme usilovat celá desetiletí a radost z jeho dosažení trvá jen krátké minuty. Rozplývá se, protože naše Ego nemůže a neumí být "tady a teď", a to není jeho funkce. Pouze naše Duše dokáže být v "tady a teď", je to pro ni přirozené. Naším úkolem na Zemi je tedy pěstovat v sobě stav "tady a teď" a naučit se v něm žít ve 3D realitě, a tím ji měnit, naplňovat Světlem a zušlechťovat. Právě jsme se vydali na procházku z bodu A. Naším cílem není dojít do bodu B, ale pouze si užít samotný pohyb. Jdeme, cestou narazíme na něco nečekaného a tento proces jako takový je smyslem. Na tom, zda nakonec dojdeme do bodu B, nebo ne, příliš nezáleží. Dostat se přes něj - báječné, pokud ne - ještě lepší, protože jsme cestou viděli spoustu nečekaných, překvapivých, neplánovaných věcí. Na procházce jsme mnohem častěji ve stavu "tady a teď". Chůze je mnohem kreativnější proces, zvlášť když si ji sami kreativně tvoříme. Zkuste se například projít s dítětem, sledovat ho (samozřejmě bez toho, abyste mu dovolili úplně všechno) a zcela se zapojit do jeho situace. Nebo si vzpomeňte na dětství, čemu jste věnovali pozornost atd. A pak pochopíme, proč je dětství mnohem bohatší na události než delší "dospělý život".

Nejzajímavější a nejpřekvapivější na tom je, že výsledek bude velmi konstruktivní, Tvůrčí s velkým písmenem a pro nás hodně nečekaný. Poskytne velmi silný impuls k dalšímu rozvoji tohoto, naší pozorností vytvořeného fraktálu Monády. V takovém případě sem přicházejí další energie. Nesou nejen naše osobní vibrace, ale i velkolepější - kosmické, Vyšší. A pak uvidíme, že náš život, dokonce i ve 3D, začne být plný zázraků, kouzel a přestane být šedivou nudnou každodenností. Domov není místo, ale stav. V tuto chvíli jste hostem Gaii. Zde je jasně vidět, že cílem vývoje je samotný proces vývoje. Proto mnozí z nás oprávněně říkají: Země je můj domov. Rád zde žiji. A určitě zde zůstanu i v páté dimenzi.

Zdroj: https://eraoflight.com/2022/06/01/from-3d-to-4d-and-5d-our-monad-part-3/

Zpět