2133
Tajemství opeřeného hada Valerie Kolcová
[ Ezoterika ] 2014-02-23
Předkolumbovské civilizace amerických indiánů jsou již dlouho symbolem nejrůznějších záhad a hádanek. Kultury Aztéků, Mayů, Inků, Toltéků, Olméků a dalších mezoamerických národů jsou tajemné, nepochopitelné a děsivě krvavé kulty. Dodnes není jasné, odkud přišli a kam odešli, s výjimkou posledních indiánských říší zničených Španěly. Důvody zpustošení starověkých měst ztracených v džungli nejsou jasné. Svět indiánských kultur se vymyká dějinám celé planety.
... Široká a rovná cesta lemovaná lesklými vyleštěnými deskami vedla přímo ke skalnímu monolitu s vybroušenými hranami. Byla to obrovská pyramida. Na okrajích cesty se rozprostíralo město: kamenné domy s plochými střechami, paláce vytesané do bílého kamene s červenými sloupy v podobě soch lidí s neobvyklými péřovými čelenkami, jezírka s nejčistší vodou obklopená palmami. Rušné rovné ulice směřovaly k hlavní dopravní tepně. Byly plné lidí v pestrobarevných oděvech se střapci, pestrobarevná ponča, červené, zelené a modré klobouky podivných a bizarních tvarů, ploché jako talíř, pletené jako helmy, a další tvary, které nebyly na první pohled zřejmé. Mnozí byli bez klobouků. Muži mají dlouhé černé tuhé vlasy svázané do světlých stuh na zátylku. Ženy častěji nosí vlasy spuštěné po ramena a mírně nad ně a přes čelo si je svazují stuhou nebo obručí. Zlaté obruče jsou posázené kameny a zvláštními zlatými figurkami. Mnoho mužů i žen nosí šperky na prsou, náušnice a náramky na rukou a nohou. Všude kolem se třpytí zlato. Voda v kanále je silně rozbředlá. Na nízkých vlnách se pohupuje plavidlo spletené ze stonků nějaké rostliny, vypadá jako obrovský koš. Plachty jsou vyrobeny z jakýchsi lamel. Nahoře, mezi stožáry, se srolovalo zařízení, které dokáže zvednout loď do vzduchu. Nedaleko odtud se s podobným zařízením zvedá do vzduchu podobný lodní koš. Po rozložení připomíná obrovského draka.
Po obrovské silnici chodí jen málo lidí, zdá se, že je určena k něčemu jinému. Na obloze se objevil mírně protáhlý objekt lesknoucí se jako by byl z oceli. Trochu připomínal letadlo s velmi malými křídly, téměř přitisknutými k proudnicovému trupu. Stroj klesl, jako by se zploštil a stal se méně protáhlý, křídla se rozšířily, čímž získal téměř tvar disku. Plul velmi nízko a pomalu nad širokou silnicí přímo k pyramidě. Uprostřed pyramidy se otevřela stěna a loď pomalu vplula dovnitř. Stejných pyramid tu bylo víc. Za první cesta pokračovala k další, stejně obrovské a majestátní.
Město se jmenovalo Tulleucalan, dnes Teotihuacan.
Na vrcholu pyramidy byl obrovský sál kopírující její tvar. Shora vyšla fialová záře. Paprsky neustále vířily a vytvářely na stěnách bizarní odlesky. Uprostřed sálu stála obrovská kamenná deska z obsidiánu. Fialová záře se začala točit stále rychleji a na hladkém povrchu obsidiánu se začaly objevovat fialové záblesky a jiskry. Uprostřed záblesků se objevila postava muže oblečeného jako indián, hruď mu zdobil masivní náhrdelník ve tvaru draka s ptačími křídly. V uších měl zlaté kotouče. Jasně barevná kostkovaná látka s třásněmi splývala přes boky. Tmavě zlaté oči a téměř bílá pleť silně kontrastovala s černými vlasy svázanými do uzlu. Místní lidé byli snědí, s načervenalým nádechem, ale rysy měli stejné - orlí nos, mírně úzké oči a hranatou bradu.
Quetzalcoatl - opeřený had.
Lidé této země mě nazývají různými jmény a přisuzují mi různé tituly. Mou vlastí jsou hvězdy Orionu. Náš lid můžete nazvat opeřenými hady nebo draky. Jsme lidé, ale všichni humanoidi, jak je nazýváte, vznikli smíšením jiných nehumanoidních ras. To se neděje fyzicky, ale energeticky. Na fyzické úrovni se to pak projeví v podobě nové lidské rasy. Takto probíhá evoluce druhů ve vesmíru, na všech planetách a souhvězdích. Naše rasa vznikla smíšením rasy inteligentních draků nesoucích světlo, inteligentních orlů ze souhvězdí Orla a také rasy inteligentních kober, které jsou uctívány v Indii a v některých dalších vašich zemích.
V naší dimenzi v mé vlasti tak vznikli opeření draci neboli opeření hadi. Na naší planetě je možné být v takovém těle, v režimu přechodu z jedné formy do druhé. V hustší dimenzi to však není možné, takže když se projevujeme v hustším světě, přebíráme rysy lidí. Symbolem naší rasy však zůstává opeřený had.
Kdysi dávno, ve vaší době, jsme přišli na Zemi, abychom pomohli našim bratrům z jiných světů vyhnat zdejší temné civilizace nebo alespoň oslabit jejich vliv na Zemi a okolní vesmír. Jsme zde o něco déle než Atlanťané, přibližně ve stejné době jako Syriané, kteří založili Hyperboreu. Ještě dříve moji předkové přišli na Mars, aby tam vybudovali civilizaci. Ti lidé, které jste viděli za pyramidou a kterým říkáte indiáni, jsou potomci Marťanů a obyvatel země Mu. Potomci Marťanů uprchli na Zemi během katastrofy na Marsu a o mnoho tisíciletí později se svými proutěnými loděmi odvezli uprchlíky ze Země Mu.
Přišli jsme sem umístit energetické krystaly síly, abychom zadrželi nízké energie kosmické temnoty, energie tatarských kamenů, které vpadly na Zemi a ponořily se do jejího jádra. Zde se však setkáváme s dalším zlem. Nifilim neboli Anunnaki z Nibiru se zmocnili krystalu ovládajícího čas a prostor na hoře Kailaš v Tibetu. Vedli neustálé tajné války se světlými civilizacemi a postupně je odstraňovali ze své cesty. Historii války mezi Hyperborejí a Atlantidou, která vedla ke světové katastrofě: potopě a změně zeměpisných pólů, už znáte. Po dvou tisících letech se poslední ostrov Hyperborea potopil v Severním oceánu. Tady, v dnešní Americe, naše civilizace stále existovala. Vedli jsme potomky Marťanů, kteří se smísili se zachráněnými obyvateli Země Mu a pak s novými uprchlíky z Atlantidy. Zde na tomto území se stále nacházel funkční krystal času, který byl přinesen z Faethónu v dávných dobách. Pokračovali jsme v přinášení světla a poznání zdejším lidem. V té době se zbytek světa propadl do temnoty. Po potopě národy zdivočely. Pokud si na něco vzpomněli, začali k nim přicházet falešní učitelé Anunnaki a jiných temných civilizací pod jmény skutečných učitelů z Faetonu, ze soustav Síria a Orionu, z jiných světů. Na Zemi se také objevili piráti z temného vesmíru, které Anunnaki ″ochránili″ pro své účely. V Egyptě se jeden z nich, Štír, prohlásil králem. Piráti se chopili moci v Babylonu a Asýrii a dali si jména Marduk a Ištar. Skutečná Ištar musela odejít do jiné dimenze. Její sestra Iš-Chel, která tehdy žila zde v Americe, a její manžel Iš-Tsamna uchovávali krystal času, dokud mohli, a předávali lidem kalendář, přinášeli vědomosti zapsané do křišťálových lebek.
Anunnakům se však podařilo přesunout krystal na Kailaš, rázová vlna vyrazila vibrace časového krystalu z poloostrova Yucatán a časoprostor se náhle změnil. Nás odhodila do řidšího světa a lidé byli vrženi do jiného času. Tak byly všechny národy Střední Ameriky se všemi svými městy, chrámy převrženy od doby od starověkého Babylonu a Asýrie až po dobu vašeho středověku. Američtí vrstevníci babylonských chrámových věží zikkuratů jsou podle vašich údajů mnohem mladší. Mayské a aztécké chrámy jsou ve skutečnosti stejně staré jako babylonské a asyrské. Španělští dobyvatelé se setkali s lidmi z minulosti, současníky starověkých Babyloňanů. Před tímto setkáním však uplynulo několik století jejich života v cizím čase. Lidé byli vystrašení a zmatení. Pod našimi jmény k nim přišli piráti, kteří proklouzli časovým portálem otevřeným Anunnaki. Vzali si jména civilizace opeřených hadů. Právě oni se pod našimi jmény stali krvavými bohy Mayů, Aztéků a dalších kmenů. Jednoho dne se jejich podvod odhalil.
... Na kamenném trůnu seděl ošklivý břichatý ″bůh″ s velkým nosem. Kněží před ním ubodali nějakého mladíka černým kamenným nožem. Srdce hodili k nohám ošklivé sochy, ze sochy vylezla černá energetická entita v podobě dlouhé stuhy a pohltila energetického dvojníka srdce. ... Takhle to poslední dobou chodí,″ zopakoval Quetzalcoatl. ... A takhle to začalo ...
Znovu vidím chrám. Kněží připravují další oběť a táhnou srdce a další orgány nešťastné oběti do oltářní místnosti. Tam to všechno převezme stejná zrůda, jen živá, a odnese to do laboratoře. Takových podivínů je tu spousta. Operují jednoho z nich. V trojrozměrném světě je pro ně život velmi těžký. Jejich vibrace jsou příliš nízké, druhorozměrné, jejich orgány neustále selhávají, a proto se transplantují lidské. Funguje to však jen krátce. Jejich energie je tak těžká a nízká, že se jejich těla neustále rozkládají, takže neustále potřebují orgány mladých, zdravých lidí.
Přemýšlela jsem, proč to lidé přijali. Jejich bohové vůbec nejsou bohové... jenže .. Uvnitř pyramidy, chrámu stál stroj, na kterém oškliví bohové začali něco dělat a nad chrámem se spustil déšť. Lidé u paty chrámu začali plakat štěstím - bohové jim konečně dopřáli déšť. Několik měsíců nepršelo. Oběť tedy nebyla zbytečná...
Nevěděli, že stejné bytosti je stejným strojem suší. Byl to mechanismus, jak z lidí dostat oběti. Sucha, nemoci a hladomory uměle vyvolávali oškliví ″bohové″ - vesmírní piráti. Déšť spustili, aby potvrdil nezbytnost obětí.... no a jednoho dne stroj na počasí přestal fungovat. Navzdory obětím nepršelo. Jeden z příbuzných zamýšlené oběti v noci vlezl do chrámu, protože se mu zdálo, že slyší podivné zvuky. Viděl ″bohy″, jak se snaží mechanismus spustit, a uvědomil si, že se jim to nedaří. Ráno všem řekl, že bohové zapomněli, jak způsobit déšť, a oběti by nepomohly. Lidé se shromáždili a začala vzpoura. Zmocnili se chrámové pyramidy a rozhodli se obětovat bohům sami. Ale komu? Tomuto podivnému mechanismu. Všichni kněží a zrůdy - ″bohové″ - byli zajati a obětováni a jejich srdce byla vhozena do podstavce stroje. Žádný zázrak se však nekonal. Nepršelo. Lidé se v zoufalství vrhli ke stroji a začali ho otáčet. A pak se ozvalo zahřmění a spustil prudký liják. Stroj se však rozpadl. Lidé neměli Boha. Nebylo komu obětovat. Chvíli hustě pršelo. Všechno bylo zaplavené. Lidé začali opouštět město. Byla to jen reakce přírody na klimatické zásahy. Mnoho lidí věřilo, že se dopustili hříchu, někteří věřili, že udělali správnou věc. Každý má svůj vlastní způsob.
Takto města ukončila svůj život. Někde se lidem podařilo odhalit naše stará tajemství a uniknout do paralelního světa, kde s námi žijí dodnes. To se stalo na Machu Picchu. Machu Picchu, které znáte, je stále ve vašem světě, ale existuje ještě jedno Machu Picchu. Je tady a žije svým životem jako tehdy. Dostalo se do světa, kterému se v Tibetu říká Šambala. Šambala je všude na Zemi, jen na jiné úrovni bytí. Bytí je obrovské a je jako květina nebo cibule s nesčetnými okvětními lístky - světy. Jsou mezi nimi přechody, mnohé z nich jsou podobné vašemu, téměř kopie, jen události probíhaly a probíhají v jiné verzi. Můžete se inkarnovat do různých světů, vše záleží jen na vás, na zápisech, které jste svými činy a myšlenkami učinili do pásky osudu.
To, co pirátští ″bohové″ provedli s přírodou a počasím, je velmi nebezpečné. Něco takového už máte i vy ... Nenechte se oklamat falešnými bohy a falešnými učiteli, jako se nechali oklamat Mayové a Aztékové, když viděli bohy ve zrůdách ze světa temnot - vesmírných nebo v pozemských pirátech.
Zdroj:
https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_19.html
Zpět
