Zprávy

1868 Zapomenutá sága o Brunhildě a falešných bozích Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2021-12-02
Eposy, legendy a mýty nám přinášejí ozvěny dávných dob. Jsou však vždy pravdivé? Tisíckrát převyprávěny, pokaždé trochu přikrášlené, zlehčené pro ospravedlnění osobních hříchů, že prý i slavné legendární osobnosti měly své slabosti. Taková je bohužel většina legend, zejména antických a středověkých. V důsledku času a těchto pověr se nezachovalo prakticky nic z původní verze. Později byly tyto legendy doplněny novými mýty, které vytvořili autoři románů a balad - a v poslední době i fantasy knih a filmů.

Takový je i příběh skandinávsko-germánských legend o valkýře Brunnhildě a prstenu Nibelungů, který se odráží v románech a baladách minulých staletí i v modernější fantasy Pán prstenů. Málokdo však ví, že nejde jen o legendy a romány, že příběhy, navršené na skutečné události dávných dob, skrývají nejen historii, ale i vědomosti o podvodnících, kteří se vydávali za dávné bohy, o démonech z nižších světů, kteří odedávna sloužili jako vetřelci našeho světa, a o Luciferovi a Anunnaki.

Kdo je tedy Sauron, popisovaný v moderní fantasy, a existuje skutečně? Co má společného s bohem Odinem a invazní základnou Anunaků Agartha? Jak se z Odina stal divoký bůh války? Kde hledat skutečné severské bohy? Jak se příběh kněžky bojovnice Brunhildy změnil v banální milostný román? S jakým Odinem vlastně komunikovali nacisté z Nového Švábska v Antarktidě?

Mlhou se prodere špička dlouhé lodi. Vypadá jako drak a pod ní stojí v dlouhém hábitu stařec s dlouhým šedivým plnovousem. Merlin, čaroděj, učitel krále Artuše, a také Saint Germain...
″Ano, přišel jsem v mnoha dobách, někdy jsem však své jméno nevyslovil, protože jsem přišel jen v subtilním těle k těm, kteří mě mohou vidět. Tak tomu bylo v dávných dobách, kdy se potomci Aesirů usadili na divokém severu a zapomněli na své pravé bohy, protože si za ně spletli piráta, který si říkal Odin. Pouze těm, kteří mě viděli, jsem prozradil své jméno v této podobě. Jmenoval jsem se Olorin.

Zopakuji něco o bozích severu
... V epoše Borea se ve Skandii vtělil duch známý mezi vámi pod jménem Perun, ale tam se jmenoval Odin. V dnešním Grónsku vybudoval velké město Asgard jako město bran či portálů, či spíše obnovil město Asur, které tam bylo před érou velkého spálení, při němž zahynulo Raja Slunce a Faeton a mnoho dalších planet.
Tento duch přišel na Zemi v různých dobách. Před Boreou byl jedním z Asurijců, kteří v budoucím Grónsku postavili bránu pro komunikaci se vzdálenými světy, s domovinou mnoha duchů, kteří na Zemi byli označeni za bohy - Valhalou a planetou Svarga. Později byla jména Valhalla a Svarga přenesena na vyšší svět, který se oddělil od pozemského trojrozměrného světa s těmi, které nazýváte bohy. V tomto pojetí jsou tedy Svarga, Valhalla, Šambala a Belovodí jedno a totéž - je to svět nejvyššího / horního světa, který se rozprostírá v prostorech a dimenzích, podmíněně řečeno, až do sedmého nebe neboli dimenzionality, a je vícerozměrný.

...Duch, kterého znáte pod jmény Perun a Odin, se vtělil po konci Borei. Žil na jihu, u nyní Azovského moře. Tam potomci Borejských Asů postavili město a nazvali ho Asgard, ale chtěli se vrátit do své severní vlasti, do dávného severního Asgardu. Jakmile roztál velký led, který po smrti Borei a Atlanty zmrazil sever. Odin, který se tam převtělil, vedl lidi na sever. Přišli, vyhloubili severní Asgard a žili tam, dokud se nestalo něco nepředvídatelného. Vesmírný pirát, který přišel na Zemi v dobách posledních Atlanťanů, prolomil portál času. Kdysi se choval se nehorázně a plenil Atlantidu, byl dopaden a poslán k vládci Poseidonovi, který rozhodl popravit jeho i jeho lidi vstrčením do portálu, jak bylo v Atlantidě posledních dnů zvykem se zločinci zacházet.

Jeho skutečné jméno bylo Sauron, které se také vynořilo v posledních dnech ve vyprávění o zkreslených znalostech, které se dostaly ke svědkům oněch událostí, ztělesněných ve vaší éře. Autor příběhů Pána prstenů začal vymýšlet nové příběhy, které ještě více zkreslovaly a mátly události minulosti. Odhalil jména, ale podstatu popletl ještě víc než starověké mýty.....

Démon Sauron přišel na Luciferův příkaz ze světů temnoty / antisvěta v těle, které pro něj v systému Nibiru vytvořili Anunnaki z biomateriálu Atlanťanů, přenesených z anunacké základny Gloria (za Sluncem). Dokonale sehrál roli piráta, aby ho Poseidon poslal tam, kam si přál sám Lucifer. Sauron ve svém těle zapomněl na mnohé ze svého poslání a pamatoval si jen jedno, že potřebuje krystaly s vepsanými runami. Byli však v Asgardu Boreje. Tam Sauron nemohl proniknout ani duchem, ani tělem, které pro něj stvořili Anunnaki. Neexistuje žádný způsob, jak by mohl vstoupit do světa, než že by prošel umělým portálem Atlanťanů, zatímco by byl v těle.

Kněží Nibiru na planetě Niphilim, kteří Saurona na Zemi vyslali na Luciferův příkaz, s Atlanťany přímo nekomunikovali, považovali je za nižší kastu umělců, s nimiž komunikovali pouze kolonisté Glorie. Saurona však Lucifer osobně potřeboval při plnění svých úkolů, do kterých kolonisté Glorie nebyli zasvěceni. Proto se stalo, že se Sauron ve svém novém těle zcela nepamatoval a dokonale se vžil do pirátské podoby, a Atlanťané také nebyli nijak zvlášť zasvěceni do jeho skutečného poslání, ale vše dělali podle plánů Anunnaků z Nibiru.

Pirát byl zajat a předveden před Poseidona. Tam si na něco vzpomněl a v zájmu své tělesné záchrany začal vyprávět zmatený příběh o krystalech s runami, které byly v Asgardu. V té době Poseidon ještě nezačal otevřeně válčit s Boreasem, a tak nemohl poslat piráta na Asgard. Nebylo to jeho území. Nechtěl si zahrávat, protože připravoval velkolepé zničení Boreje tektonickými zbraněmi a piráta měl prostě za šílence. Atlantida však mohla po dohodě s Boreou stále používat bránu na ostrově Thule. Žádná válka ještě nebyla a Atlantida se s Boreou dohodly jinak, aby tato válka nezačala. Přivedli na ostrov bandu pirátů a hodili je do portálu. Kněží pozdní Atlantidy nevěděli, jak s portálem zacházet, protože neznali všechny jemnosti jeho používání. Atlanťané mohli otevřít pouze portál na neurčité místo.

Jednu věc vám vaše legendy neřeknou,″ pokračoval Olorin ve svém vyprávění. ″Sauron, který dostal tělo od Anunnaků z Nibiru, dostal nejen tělo, ale i další artefakt, aby mohl plnit své temné poslání. Byl to prsten, kterým měl otevřít portál do paralelních světů. Prsten to však mohl udělat pouze tehdy, pokud takový portál otevřely síly světla, kněží světla pro jejich potřeby. Prsten měl na svého nositele navléknout světelný oděv z energií krystalů, jimiž světelní kněží otevírají takové portály, tedy vysokofrekvenční energetický kokon, a nechat ho portálem projít. Právě s tímto posláním se Sauron vydal na cestu, aby pak mohl pomocí téhož prstenu vstoupit do onoho světa a následně narušit prostor a otevřít přístup flotile temných sil, ovládnout světy, tedy vytvořit průlomový portál zevnitř onoho světa, do kterého by se mu podařilo vstoupit.

Prsten dokázal i mnoho dalších věcí, například jeho nositel na sebe mohl vzít podobu jakéhokoli obrazu. Bylo to technické zařízení, které manipulovalo s magnetickými poli a energiemi a dokázalo vytvářet i holografické iluze, prakticky nerozeznatelné od reality i na dotek. To vše bylo známo i ve světech vyšších dimenzí Země, ve Valhalle. Když Atlanťané otevřeli portál na ostrově Thule a vhodili do něj Sauronovu bandu, duchové těchto světů dokázali zablokovat přechodové prostory mezi světy. Asgardští kněží jim v tom také pomáhali pomocí prastarého asurského krystalu, který aktivovali na místě skrytém před Atlanťany, téměř u ústí obrovské sopky. Sauronova parta byla vržena do bezčasové budoucnosti, to znamená, že kdyby se dějiny, kdyby se civilizace neřídily touto verzí vývoje, což se stalo, nikdy by se na své cestě se Sauronem, respektive Falešnou bohyní, kterou se Sauron stal, vůbec nesetkaly. Kdyby si civilizace zvolila jinou cestu vývoje a prošla variantou se Sauronem, bandité vesmíru by se zcela dematerializovali a vrátili se zpět do svého antisvěta.

Civilizace planety však byla bohužel přitahována k této konkrétní variantě budoucnosti nízkými vibracemi lidských neřestí, přitahoval je právě Sauronův prsten. Rezonoval s vibracemi neřestí a vášní a implantoval právě tuto variantu budoucnosti. A přišlo to... ve vašem světě uběhla tisíciletí. Na Atlantu se dávno zapomnělo pod vlnami oceánu, i Hyperborea usnula pod vodou a ledem. Éra Daarie, Mezopotámie a Egypta pominula, válka Mahábháraty utichla a svět se stal divokým a ponurým. Vzpomínky na minulost se změnily v pohádky a mýty o zázracích. Technická zařízení minulosti zůstala jen v legendách jako magické věci. Na severu v Asgardu opět vládl Mrazivý Odin, ale bylo to jiné vtělení dávného hrdiny z dalekých břehů jižního moře, dnes Azovského.

Anunnakům z podzemních základen za Kailašem v Tibetu se podařilo od dob velkého upálení znovu narušit krystal pod Kailašem pomocí posunu prostoru, k němuž došlo v době Atlantidy, a pak se věky šířila vlna magnetických sil, která způsobila řadu otřesů mezi světy. Jeden z těchto otřesů byl zesílen monstrózními účinky laboratoře vetřelců, která byla implantována do nitra planety (tzv. zlaté vejce). Tato událost otřásla Zemí v mnoha dimenzích a odrazila se v celé éře, o níž je dnešní příběh.

To vše Sauronovi pomohlo. Portál na Thule ho i s jeho partou vymrštil do vesmíru, kde se projevil v éteru vesmíru. Když ho Atlanťané poslali do portálu, žádný budoucí svět pro ně ještě neexistoval, piráti se dostali do bezčasí a v nevědomé dematerializaci zůstali, dokud se neobjevil svět, který byl pro atlanty jednou z variant budoucnosti. Tato varianta byla přitahována k projevu mnoha světovými událostmi a vibracemi ztělesněných duší těchto epoch a vlnami mezi světy z rozbitých portálů.

Sauron a jeho banda se objevili na stejném ostrově Thule, jen v jiné době. Setkali se s Asiry a došlo k bitvě. V té době začala erupce. Bitva mezi Odinovými Asiry a Sauronovou tlupou se odehrála na hranici mezi světy. V té bitvě tělesně zemřel Odin a mnozí, kdo byli s ním. Jejich duše byly okamžitě přeneseny do jiného světa Valhaly, ale odtud bylo bohužel téměř nemožné cokoli udělat ve Třech dimenzích. V téže bitvě přišel Sauron o jedno oko. Podařilo se mu ale proniknout do vašeho světa, který byl už tak příliš zatížen průlomy portálů a posuny krystalů na Kailaši...

On a zbytek jeho bandy sestoupili z ostrohů sopky a začali vyprávět zbylému obyvatelstvu, že je Odin, který se po bitvě proměnil a ještě zesílil. Zatřásl váčkem s runovými krystaly, který našel v portálu, když se mu začal zjevovat svět. To se stalo nezvratným důkazem pro všechny. Nakonec byl Sauron zaměněn za Odina. Runové krystaly ale piráty silně pálily a tělesně je omezovaly, jak byste řekli, způsobovaly ochrnutí těch, kteří byli jejich vibracemi zatíženi. Falešný Ódin tedy hodil runové krystaly do mlhy poblíž ostrova Thule, kde zmizely v portálu, jenž byl runami otevřen. Skutečnému Ódinovi se podařilo zachytit runové krystaly v Meziprostoru a vrátit je do struktur vesmíru, které se zde nazývaly kořeny Yggdrasilu.

Lidé, kteří sem přišli s Odinem, Sauronovi uvěřili a stali se jinými. Sauron začal živit jejich pýchu a pěstovat ji tím, že mluvil o velké bílé rase a národu, o velkém poslání Asirů dobývat země a kraje. Někdy se Thorovi a Bragimu podařilo z Valhally přijít k lidem a říct jim pravdu, ale nikdo je nechtěl poslouchat. Sauronův prsten a probuzená pýcha jim bránily ve slyšení. Otevřenými portály začali pronikat démoni a vtělovat se do lidských těl. Bylo jich čím dál víc.

Veškerá naděje zůstala jen ve zbývajících potomcích Bjarmi-Gardariky, kam zamířil Thor ve svém tenkém těle. Přišel k velkému knězi rodu Merovitů, strážci prastarého borejského krystalu hory Meru. Jmenoval se Rút Merovejský. Byl velmi starý, ale měl mnoho znalostí. Rus Merovit poslal své dva nejstarší syny na Sever, aby splnili úkol zavřít neřízené Brány na ostrově Thule, neboť jim předal vědomosti jak zavírat a otevírat Brány času a jak jsou postaveny. Ostrov Thule se ale v našem světě zjevoval nepravidelně, a tak portál uzavřeli malou bránou na ostrově Rujana. Ani uzavření Velké brány však neodstranilo velkou hrozbu, neboť Sauronovi, který se prohlásil za Odina, se prstenem podařilo narušit další portál Brány do jiného světa poblíž islandské sopky, který tam vznikl po zániku ostrova Thule.

Sauron pronikal do říší jiných světů a snažil se pomocí svého prstenu prolomit portály. Do této pasti se chytil i sám Ódin, když se pokusil přijít k lidem v tenkém těle. Nemohl se vrátit do Valhally, zapletené do prostorů jiných světů, které byly stísněností Prstenu a Sauronovou magií zkrouceny do uzlů. Sám Sauron však od té doby nemohl přijít do hustého světa a uvízl v paralelním těžkém světě, zbaven těla, které pro něj Anunnaki vytvořili. Dokázal se na tento svět dívat jen jedním okem a vzbuzovat hrůzu a strach, kterým ovlivňoval lidi, a ti bez otázek poslouchali jeho rozkazy. Musel však prsten dát svému učedníkovi, černému mágovi Saramundovi, aby ho dostal z pasti. Mág však nespěchal, chtěl zemi vládnout sám.

Černý mág a čaroděj Saramund začal rozsévat zkázu na Islandu a v sousedních zemích, protože s prstenem, který uměl používat, cestoval prostorem - teleportoval se. Tehdy byl na Zemi vyslán duch Valkýry neboli bojovnice světla, aby se vtělil a měl za úkol uzavřít malý portál na Islandu a osvobodit Odina z jeho pasti. Toho bylo možné dosáhnout pouze ve fyzickém těle aktivací krystalu ukrytého starověkými kněžími Asirů. Narodila se jako dcera jednoho z konungů a dostala jméno Brunhilda. Její matka zemřela při porodu, a tak ji vychovával otec. Od útlého věku uměla zacházet se zbraní a stala se z ní bojovnice,″ zamumlal Olorin a usmál se.

Na vrcholu hory na Islandu byl vidět obrovský balvan. Vedly k němu vyleštěné schody. Olorin vložil velký, poměrně průhledný krystal do úhledně vytesané prohlubeň, která se v kameni objevila, když na něj zaklepal holí. Krystal do ní vstoupil, jako by tam byl odjakživa. Jakmile Olorin vložil krystal, ten ožil a osvítil vše oslepujícím světlem. Pak ale záblesk zmizel a svět se stal něčím jiným.

Brunnhilda jako dívka měla zjevení o krystalu ve skále a následně krystal ze skály podle snu vyjmula. Měla ho odnést na jiný ostrov a poblíž sopky ho zapálit světlem, které jí občas v noci vyrazilo z hrudi, jak předvídal starý kouzelník Olorin. Ale strhla se bouře, země se třese. Výbuch... Krystal změkl jako vosk. Podařilo se jí ho zmenšit do chuchvalce, vypadal jako obyčejný kámen. Z černých mraků popela, jimiž erupce začala, ji probodlo ohnivé oko. Podařilo se jí hodit kámen do hromady kamení. A svět zhasl...

Sauron nemohl Brunhildu zabít, ale spoutal ji svou magií černých energií. Nedovolil jí otevřít portál k pravému Ódinovi, a poslal svého učedníka Saramunda, aby kámen hledal. Saramund hledal dlouho a marně. Našel však zkamenělou Brunnhildu a měl plán. Uvědomil si, že i kdyby kámen našel, nedokázal by ho proměnit zpět v krystal a otevřít portál. Uvědomil si, že to může udělat jen Brunhilda sama, ale aby to udělala pro něj a Saurona, musí být oklamána. Pochopil Sauronův plán. Krystaly se dávali pouze kněžím a poslům Valhally, takže vše musí být provedeno jejich rukama.....

Vrátil se do města a zavolal k sobě svého mladého učedníka Sigurda. Věděl, že Sigurd se o Brunnhildu ucházel. Kdysi snil o tom, že bude vládnout vědomostmi a mocí, a to vše pro ni. Proto přišel k čaroději Saramundovi jako učeň. Měl možnost se proslavit, když v polootevřeném portálu poblíž téže sopky zabil pomocí magie a meče nestvůrného draka. Tento drak terorizoval všechny okolní vesnice a často požíral nejen dobytek, ale i lidi. Byl to prostě dravý dinosaurus, ztracený v prostorách Mezisvěta, který se také dostal do této verze budoucnosti, která se projevila. Po masakru se Sigurd ucházel o Brunnhildu, ale ta ho odmítla, protože měla pocit, že přišla na tento svět kvůli něčemu úplně jinému, a ne aby se provdala a porodila dědice svému otci. Cítila, že tím ztratí sílu splnit to, co přišla udělat... Cítila to, ale nemohla si na to vzpomenout, dokud neměla vidiny u sopky, když našla krystal.

Saramund věřil, že nyní Brunhilda neodmítne Sigurda, pokud ji oživí, ale ztratí moc osvobodit skutečného Odina, Friggu, Freyju, Thora a Bragiho, které Sauron zazdil v pokřivených říších Podsvětí. Lidé by nadále uctívali Saurona jako Odina, jeho strašidelného syna Lokiho a podvodnou falešnou Frigg, a ctili by ho jako Sauronova zástupce na Zemi, nejmocnějšího čaroděje. Vytáhl vnitřní prsten ze Sauronova prstenu a dal ho Sigurdovi, probudil v něm hrdost na to, že je vyvolený, a zasvětil ho o stupeň výš na učednickém žebříčku svého čarodějnictví. Řekl mu, že to dělá pro něj, aby našel lásku a vrátil bezútěšnému otci jeho dceru, kterou sice nikdo nemůže oživit, ale ani ji nelze nazvat mrtvou...

Sigurd mu musel na oplátku dát Brunnhildin krystal, jinak by oba zemřeli. Sigurd pak přišel za Brunhildiným otcem a řekl mu, že má kouzlo, které jeho dceru probudí výměnou za to, že mu ji dá za ženu. Otec byl ochoten udělat cokoli, aby svou dceru přivedl zpět k životu. Sigurd Brunhildu oživil tím, že se stejným prstenem dotkl jejích rtů. Prsten ji přivedl zpět k životu, ale na mnoho věcí zase zapomněla... Opět měla jen pocit, že musí něco udělat před svatbou, ale slíbila otci, že se vdá, a zasnoubila se se Sigurdem. Svatbu začala různě odkládat, snažila se neustále vzpomenout, co musí před svatbou udělat. Začala skládat přísahy bohům, aby si prodloužila čas, a jednou z nich bylo, že ji její ženich porazí v souboji. Sigurdovi se to však nikdy nepodařilo, a tak pokračoval v tréninku, zatímco ona si vzpomněla, proč přišla na tento svět.

Znovu se jí začaly zdát vize. Začala si postupně vzpomínat. V rozhovoru se Sigurdem mu začala vyprávět o tajemstvích run vepsaných do krystalů a o Odinově příběhu. Upřímně chtěla, aby černého čaroděje opustil, a řekla mu, že Saramund páchá zlo a uctívá zlo, démona. Věřila, že Sigurdova duše prozře, a přesně to od něj očekávala. Řekla mu, že až prozře a pomůže jí najít krystal, na což si vzpomněla, vezme si ho. Sigurd však nevěřil, že Odin není skutečný, že je to démon. Naopak slepě věřil, že vidí Odinovo oko, a přitom viděl jeho znamení, havrany létající do všech stran. Nedokázal si představit, že by se jistý temný duch mohl vydávat za Odina a polapit bohy. Bohové pro něj byli stejně jako pro všechny ostatní všemocní. Nemohl uvěřit, že by démon mohl dělat stejná znamení jako bohové.

Otec své dceři také nevěřil a snil o tom, že svého vnuka ještě uvidí, protože už byl velmi starý. Saramund se stal dvorním mágem, jako jsem byl kdysi já. Všichni mu věřili a věřili v moc Odinova prstenu, jak se mu začalo říkat. Svatba už byla domluvená, ale Brunhilda byla připravená utéct z domu svých rodičů, aby si připomněla a splnila to, pro co se narodila.

...Ale jak už to u služebníků temnoty bývá, jejich plány se někdy neslučují. Dcera staré čarodějky Gudrun byla do Sigurda zamilovaná. Rozhodla se ho okouzlit. Sigurd byl často u nich doma, protože syn kouzelnice a Gudrunin bratr byl jeho přítelem a také žákem Saramunda. A tak čarodějčina dcera omámila Sigurda, provedla rituál.. a byl s ní. Když si to uvědomil, pochopil, že ztratil Brunhildu. Její hlavní podmínka pro svatbu byla, aby byl muž čistý. A stará čarodějnice už všem oznámila, že chce Sigurda provdat za svou dceru Gudrun.

...Brünnhilda nedovolila, aby se na jejím prahu objevil ženich, a její otec s tím musel souhlasit, protože si vzpomněl, co jsem mu říkal o tom, že bohové nepožehnají Brünnhildinu svazku, pokud jeden z páru před svatbou chodil s jinou. Okamžitě začal hledat nového nápadníka. Otec Brunhild si ještě vzpomněl na má slova o velké energii, velkém hadovi (energii kundaliní), která žije v těle každého člověka, a o tom, co se stane, když se energie spojí, a k čemu toto spojení slouží.

Brunhilda využila oddechu a začala se stahovat do ústraní, do hor. Znovu se vydala k sopce a tam si vzpomněla sama na sebe. Její otec jí mezitím našel nového ženicha - mladého krále Gunnara. Brünnhildin otec snil o vytvoření mocné země jako protiváhy Říma, který neustále hrozil z jihu, ale pomalu začínal slábnout. Mnoho severských králů snilo o tom, že si rozdělí země stárnoucího Říma... Otec se rozhodl provdat svou vzpurnou dceru za Gunnara. Tehdy se Brünnhildě vrátila paměť. Vzpomněla si, kde má hledat krystal. Gunnarovo přijetí ji nudilo. Gunnar byl vytrvalý, stejně jako její otec. Brunhilda si tedy oholila vlasy a spálila je v ohni, čímž splnila starodávný obřad a složila slib starým bohům, že se vdá, až jí vlasy dorostou. Využila téměř zapomenutého zvyku dávných předků provádět obnovu před svatbou tímto způsobem,″ pokračoval Olorin ve svém vyprávění.

... Mezi skalami na svahu sopky našla Brunnhilda kámen! Cítila jeho teplo a jak znovu měkne..., jako surová hlína... Ale tady to nejde. Ohnivé, démonické oko vidí všechno... V její ložnici se jí oko nedotkne, dokud se z kamene nezrodí krystal, nepotřebuje kámen... A to bude zítra a zítra bude poslední den...

... Brunnhilda se tiše loučila: ″Sbohem všem, ale musím.... Otče, odpusť mi, Olorin tě jednou varoval, abys mi nepřekážel. Máš ještě dceru a vnoučata v jiných zemích, ačkoli tvůj syn dávno zahynul, v jeho potomcích, v jiných zemích proudí tvá krev.″ Přišel k ní obrovský rys... Za zdí se ozval šustivý zvuk a rys se tam okamžitě vrhl. Brunnhilda popadla meč ze zdi meč a vyrazil k tomu hluku. Byl to Gunnar. Proč se vplížil dovnitř? Rys Gaupa mu smrtelně svírá rameno... Obraz Gunnara se roztříštil, na jeho místě se objevil Sigurd a v rohu ležel Saramundův ošklivý prsten. Spadl mu z prstu a celý obraz se rázem rozplynul...

″Gunnar je mrtvý, včera jsme ho omylem zastřelili na lovu, zabil ho Gudrunin bratr. Teď jsi volná a nic nás nezastaví, Gudrun mě obelstila a já ji teď můžu obelstít takhle... Budeme spolu navždy, na všechno zapomeň! Moje loď na nás čeká ve fjordu! ... Dej mi ten krystal, dej mi ten kámen! Musíme ho dát Saramundovi, nebýt jeho, nebyli bychom spolu! Je to jen ten kámen. K čemu ho potřebuješ? Zapomeň na příběhy o démonovi a falešném bohu. Odinovo oko mi svítí a ukazuje mi cestu v temnotách! Věř mi a budeme spolu, lásko! Nedám ti ten kámen nedám, jinak to Saramund všechno vrátí! Neodvažuj se ho vzít!″ vykřikl Sigurd a popadl meč, když viděl mé úmysly.

Najednou kolem něj proletěla podivná vize, za Sigurdovými zády byl stín černější než noc... A už je v něm! V jeho očích se mihne démonický, strašlivý záblesk. Sigurd se rozesměje a vykřikne, sevře ruce ve smrtícím stisku a kámen náhle začne vydávat záři. Démon, který byl v prstenu byl už plně v něm!
Aby Brunnhilda osvobodila Sigurda od šílenství a démona, proklála Sigurdovu hruď... Kámen se mu vyvalil z rukou. Zase byl měkký a najednou vzplál a proměnil se v křišťál. Je čas, není žádný zítřek! Lodí se dostala přes moře do úžiny k sopce a podařilo se jí do ní vložit křišťál!

Záře modrých plamenů se šíří až k nebi... Prostor náhle vybuchl a to ohnivé oko se rozběhlo vzrušením!? Je tu jeho stín.... Máchá ve tmě. Strašlivý Saurone, přišla tvá hodina! Najednou letí můj šíp, Gaupův šíp a za ním se vrhají divoké šelmy - medvědi, vlci, rysi z lesa, ti všichni odhánějí falešné bohy - démony, kteří se maskují jinými jmény. Vesmírem proniká světlo a z portálu byl uvolněn pravý Odin. Jsou volní!

Meč Brunnhildy míří na Saramunda, ale čepel sevřela podivná obludná síla... Prsten... Nasadil si prsten a pevně ho drží. Je pevně svázán se svým prstenem! Brunnhilda s sebou do sopky strhla Saramunda, oheň a prsten se rozplyne za strašlivého výkřiku šedovlasého čaroděje a palčivá bolest vše přehluší... a vše zmizí...

Olorina pokračuje ve svém vyprávění...
″Krystal explodoval, když se prsten roztavil... Portál se pak zavřel. Duchům, kterým se v těch dobách přezdívalo bohové, se podařilo uniknout ze zajetí, podařilo se jim všem utéct do Valhally... Zůstalo po tom jen málo vzpomínek. Lidé si vymýšleli další příběhy a vymýšleli falešné legendy. Z těchto událostí se zachovaly jen střípky a vše se během staletí obrátilo vzhůru nohama. Bestiálnímu útoku se najednou říká Divoký hon, v němž Brunhilda sama byla ve falešných legendách nazývána démonkou...
Lidé tehdy nevěřili, že místo Odina k nim přišel démon, černý hierarcha Sauron, a později si svou nevědomost nepřipouštěli. Pýcha nedovolila... Psali své vlastní příběhy. Zapomněli na Saurona, na portály a krystal. A mnozí o tom ani nevěděli...

Všichni myslí jen na svatby, dědice a moc... takový je váš hustý svět... Pro jiné chápání všeho není místo. Ti, kteří vidí víc a vědí, jsou považováni za blázny. V té době lidé něco pochopili a viděli magické souvislosti. Čáry a kouzla z temnoty považovali za světlo bohů a neviděli mezi nimi téměř žádný rozdíl. Svět žije dál, prochází tisíci epochami a znovu vyvrhuje duchy k pozemskému vtělení. A opět přicházejí duchové světla a duchové temnoty a věčný boj trvá po tisíciletí.

Čaroděj Saramundus se vrátil jako Tomaso Torquemada, velký inkvizitor... Ale i jeho cesta byla zkrácena... Ve vašich dnech už nepřijde... Éter vesmíru se trochu změnil. Torquemadův duch, Saramunda, byl zničen v proudu Nového éterového víru.

Démon Sauron se za ním vydal v posledních dnech. V převleku za Odina zavedl německé nacisty do Nového Švábska v Antarktidě. Byl mu tam postaven chrám, byl tam uctíván on a jeho hořící Oko. Vždy přicházel k těm, kdo se obraceli k černému slunci vyvolenosti a čistoty, k myšlenkám všemocnosti, k myšlenkám povznesení elit a totální přeměny ostatních v otroky.

...Probíhá válka. Někteří démoni skončili u vládce vesmíru, ale co čeká váš hustý svět ještě není napsáno ... Mnoho záleží na všech, kteří jsou vtělení, na volbě jejich duší. Hlavní však je neklamat sám sebe a nezaměňovat tmu za světlo! Nepleťte si útočníky se spasiteli, matoucími jejich sladce znějícími sliby! Člověk se musí naučit cítit duchem, a ne tělem, jako to dělal Sigurd, který se osvobodil od iluze jen tím, že se zbavil těla. Nastal čas posunout hranice porozumění, váš svět se změnil a vy si musíte uvědomit, že už nebude tak útulný a světácky hřejivý, alespoň ne na vrcholu této války. Samsara, jak se jí říká na Východě, už není měkká a útulná. Cíl se mění. Nesmí to skončit vytvořením pohody na sudu s prachem. Duše si musí uvědomit, že toto vtělení není jediné a že jejich život je věčný a netýká se jen toho, co se děje v tělesné existenci...

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2021/12/blog-post.html

Zpět