Zprávy

1823 O falešném osvícení a falešné moudrosti Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2017-07-07
Může se lež vydávat za moudrost? Kdy může cesta k osvícení vést opačným směrem?

Proč se v dávných dobách posvátné vědomosti nedoplňovaly na každém rohu a předávaly se z učitele na žáka, a to dokonce prostřednictvím zasvěcení, po složení zvláštních zkoušek žáka? Co se stane, když je poznání předáváno duchovně nepřipraveným lidem?

V co se toto poznání promění a jak při hledání smyslu života nesejít z cesty falešného osvícení a falešných pravd? Někdy si takového přechodu nemusíme vůbec všimnout, a v tom je jeho nebezpečí pro hledající duši. A je stále více učení, která vedou k falešným pravdám a falešnému osvícení. Jejich cílem je odvést duše z pravé cesty do temnoty, zničit duše a vytvořit bezduchou, cynickou a bezcitnou společnost. Pod rouškou moudrosti se do ní vkládají postuláty falešných nauk, které se mísí se skutečnými pravdami. Hledající již není schopen rozlišovat mezi pravou moudrostí a pravdou a falešnými představami. Kdo ji potřebuje a k čemu může vést? Kde je ta tenká hranice, která odděluje cestu k osvícení od cesty k falešnému osvícení a nakonec k tomu, abychom se stali duchovním monstrem ...
Právě o tom budeme dnes hovořit. Informace přicházejí skrze vědomý sen, tak tomu věřte - osobní záležitost, ale možná je to pro někoho užitečné, aby se neztratil v sítích lovců duší.

...Růžový plamen úsvitu ozařoval rozlehlé vrcholky zasněžených hřebenů. Černou roklí se prohnal ledový vítr. Ale slunce už vyšlo za křišťálovou horou a osvětlovalo duhu v rozprašované vodě vzdáleného vodopádu. Tam dole, ohlodáván skalami, se potok řítí ze skály do hluboké propasti. A především ticho. Jen osamělý pták se probudí, roztáhne křídla a vydá se hledat kořist.

Ale ne, na druhé straně rokle sedí... muž. Jak vylezl na vysoký útes a co tam dělá? Nehýbe se, jen vítr mu čechrá vybledlé roucho. Najednou se z duhy stříkajícího vodopádu stal... most a nějaká neznámá síla mě přenesla na druhou stranu rokle.

Nějaký muž byl velmi blízko. Byl to nějaký poustevník. Jeho kdysi oranžové oblečení a vyholená hlava prozrazovaly, že jde o buddhistického mnicha. Poblíž leželo několik kamenů s obrovskými tibetskými nápisy. Jediným poustevníkovým přístřeškem byla malá jeskyně, téměř baldachýn, a jediným náčiním vydlabaná kamenná mísa. Kapala do něj vlhkost z mechem porostlých kamenů.

Zůstal však nehybný. Jako živá socha Buddhy seděl se zkříženýma nohama a napůl zavřenýma očima. Najednou se však jeho oči otevřely a mnou projel jasný záblesk. Někdo mluvil neznámým jazykem. Ale kdo? Mnich neroztáhl rty. Pak řeč utichla a znovu začal mluvit tentýž hlas, ale teď už zřetelně.
″Nebuďte překvapeni. To já k vám mluvím. Jsem tak zvyklý mluvit, že je pro mě snazší mluvit duší než otevřít ústa tělem. Tolik jsem jednou chtěla vědět, proč jsem tady, proč orel prolétá vodopádem, proč se řeka řítí ze skály, proč se slunce ráno červená a proč jsou větry tak studené. Tolik jsem chtěl vědět, odkud svítí hvězdy, kdy se rozsvěcují, kdy zhasínají, proč je člověku souzeno narodit se a zemřít a k čemu to všechno je, co vidím a co nevidím, co bylo před tím vším a proč kameny nelétají... Tolik jsem chtěl vědět, jak se nemožné stává možným a co tomu brání.

Žil jsem v klášteře, četl posvátné texty a vykládal si s moudrými lámy. Hodně jsem se toho naučil, ale čím víc jsem se toho naučil, tím víc se vynořovalo neznámo. A přišel den, kdy jsem se dozvěděl o hvězdách, a planety, a jiné světy, a dokonce i v jeho zkušenosti, letěl tam bez těla, ale stále nevím - proč všechny ONE, a kdo jsem, proč vím, co dělá svět, kde realita, a kde sen. Koneckonců sny jsou stejně skutečné a meditace je stejně skutečná jako létání do jiných světů. Můj učitel mi slíbil, že mi tajemství prozradí, až dokončím posvátný rituál. Ale můj učitel, starý láma, mi řekl, že už všechno znám a není třeba se nic učit. ″Tvůj učitel je v tobě, zůstaň s ním o samotě. Veškeré poznání je v tobě.″ - Řekl a odešel.

I já jsem odešel se svým Učitelem. Šel jsem do hor, abych ho slyšel. A já ho slyšel... beze slov. Slyšel jsem Ho v hukotu vodopádu, slyšel jsem Ho v křiku ptáků a vítr mě objímal a v růžovém svítání Jeho tvář osvětlovala celý svět. S paprsky slunce si hrál v trávě, nad roklí zářil svým vrcholem... Poskytl úkryt, skláněl se nade mnou s kamenem... Ale to, co ve mně řekl, beze slov nelze vyjádřit.
...On mluví ke všem, ale nikdo ho neslyší..., mluví a vy nerozumíte, jako jsem kdysi rozuměl já. On byl vždycky se mnou a je všude, je v tobě, ve všech a kolem tebe. Mluví neustále, ale musíte se naučit naslouchat Jeho řeči beze slov. Všechno ostatní už tam je. Učit se znamená pouze pochopit a slyšet poznání v sobě...

Pochopil jsem, že můj učitel, starý láma, měl pravdu, věděl, že už mohu naslouchat Jedinému učiteli, a odešel, aby ho už nerušil... Je mezi vámi mnoho těch, kteří také touží po poznání. Vy však nehledáte sami v sobě, jako jsem to kdysi dělal já. Hledáte všude. Věda, víra, zkušenost. Poskytují znalosti. Nemohou však vyjádřit podstatu věci. Zážitek se nedá vyjádřit slovy. Neexistují žádná pozemská nebo cizí slova, která by věčné poznání přeložila do slov. Lze ho pouze cítit, mimo vnímání a pocity těla. Na chvíli to pocítit. Ten, kdo ho cítí, už nikdy nevidí svět takový, jaký byl předtím. Tomu se říká osvícení.

Pochopte, že všechny pocity osvícených vyjadřované slovy jsou lži. I když neumí lhát, slova o tom vypovídají. Jedině ticho řekne všechno a ukáže, jak to nedokáže žádná kniha, žádný obraz ani kino na světě. Slyšet ticho a vidět ticho je věda, která vede k poznání. I když ani zde neexistuje jediná cesta. Jeden čte texty, druhý namáhá dech při cvičeních, třetí zdokonaluje tělo i ducha válečnickým uměním, čtvrtý vystupuje do hor jako poustevník a další žije všedním životem, ale v každém svém počínání vidí Mistrovo stvoření a znamení. Ale slyšet a vidět ho může jen duch, nebo jak říkáš, lze pochopit jen srdcem, ne rozumem.

Všechny výmysly mysli vedou do pasti. Jsou možné na samém začátku cesty. Jak říkáte - různé logické úvahy, závěry - mohou hodně naučit. Čím déle však používáte svou mysl, abyste dosáhli pochopení pravdy, tím lstivěji a zákeřněji vás tato mysl od něj odvádí, když vám nejprve zrádně ukazuje cestu k poznání.

Mnoho ras ve vesmíru se chytilo do této pasti a neuvědomilo si, že mysl je pouze nástrojem pro určitou příležitost, konkrétně pro určitou konkrétní inkarnaci, jak říkáte. Vše, co je třeba se naučit po této inkarnaci ve fyzickém světě a po inkarnacích nebo po přijetí formy obecně, se nikdy nenaučíme prostřednictvím omezení mysli. Mysl je omezena formou inkarnace, ať už ve fyzickém těle pozemšťana či Marťana, nebo v jemnohmotných tělech vyšších světů. Ano, i tam je mysl omezením, které vytváří samotnou možnost formy nebo ztělesnění. Bez ní nebude forma ani inkarnace a bez formy nemůže existovat touha poznat to, co ještě neexistuje, tedy vytvořit něco nového.
Ano, je to tak, možná se vám to vůbec nezdá, ale poznání toho, co neexistuje, je stvoření. Jen tyto koncepty nepřenášejte do svého fyzického světa.

Poznání Absolutna o sobě samém je stvoření, ale nejen poznání toho, co už v Absolutnu je, ale i toho, co může být. Jakmile ji Absolutno pozná - stane se jeho součástí. Takto probíhá vývoj sebe sama. A je věčný a nekonečný. Pamatujte si však, že to, co jsem řekl a co řeknu vaším jazykem, je jen přibližný obraz toho, co a jak se ve skutečnosti děje. Jak už jsem řekl, nemám slov, abych popsal, jaké to je.

Mnozí z vás slyší zjevení, která jsou vámi psána a publikována ve velkém množství. Zatímco to, co jsem právě řekl, se v myslích nezralých lidí, kteří nejsou připraveni slyšet gurua, kteří ho nemohou slyšet, stává jedem. Duchovní jed otravuje duši zápachem temnoty zkázy. Záměrně jsem vám to řekl trochu jinými slovy, než je ve vašich knihách zvykem. Pokud slyšíte, co jsem řekl, svým srdcem (duchem), uslyšíte pravdu. Když ho uslyšíte myslí, vytvoříte si v duši ďábla pomocí logických myšlenek.

Je těžké to pochopit a vy nemůžete pochopit nic z toho, co jsem řekl... Řekl jsem vám, jak se vyvíjí Absolutno, tedy ON, Jediný. O tom, jak tvoří... Absolutno je v tobě a ty jsi v něm... nepřipravená mysl, mysl omezená omezeným fyzikálním pohledem na svět, začne vytvářet stejné omezené závěry a logické řetězce. ″Protože Absolutno je ve mně a já jsem v něm, jsem také tím, čím je Absolutno.″ ″Já″ je však nejčastěji vnímáno jako individuální ego konkrétní inkarnace určitého národa a pohlaví a dalších určitých soukromých, omezených atributů. To znamená, že to není já, které se povznáší na úroveň Absolutna, protože to je téměř nemožné si představit s omezenou myslí, ale Absolutno je omezeno na vaše ego.

Logické řetězce mysli vás dovedou k myšlence, že když Absolutno vše vytváří myšlenkami, pak je veškerá realita jeho myšlenkami. Ale pokud jsem totéž co Absolutno, pak je veškerá realita jen mými myšlenkami. To, co vidím, je skutečné, a to, co nevidím, neexistuje. To je jeden z nesprávných způsobů vnímání mysli. Tato cesta může vést velmi daleko do temnoty nevědomosti. Člověk si tedy začne myslet, že pokud si nemyslí, že za své špatné skutky obdrží odplatu nebo karmu, tak se mu to ve skutečnosti nestane, a pomalu se začíná měnit v monstrum.

Odplata neboli karmický zákon vesmíru se nemusí vždy projevit okamžitě, a to z různých fyzikálních důvodů hustoty vibrací vašeho světa a stupně těžkosti ducha, který se dopustil špatných skutků. Protože čím je duch těžší, tím je blíže těžkým dvojrozměrným světům a tam se realizace karmického zákona značně zpožďuje, tj. protahuje v čase. Člověk, který zhřešil, tak může žít dlouhou dobu, aniž by takříkajíc trpěl následky svých hříchů jako neštěstím. Odplata však přichází v podobě utrpení v dalších inkarnacích nebo démonickém vtělení, kde démonický duch vůbec necítí následky závažnosti svých hříchů. Naopak, čím těžší jsou, tím lépe se mu v tomto světě daří. Odplata přichází až po vypuzení démonů z démonických těl a rozkladu jejich duší do prázdna. Jednoduše řečeno, než jsou tyto entity zničeny v nicotě na hranicích manvantaru neboli v cyklech pulzace vesmíru. A to se stane jednou za 24 miliard vašich let.

Ukazuje se, že výsledky karmické odplaty nejsou pro omezenou mysl viditelné, a ona si myslí, že neexistují, protože si to myslí. A rychlým krokem, jak říkáš, kráčí po cestě do temnoty a zkázy, své vlastní. Mysl je omezená, je nevědomá, myslí si, že miliardy let jsou věčnost, myslí si, že když si myslí, že nebude žádný trest - ve skutečnosti není, ale jakmile mysl zemře - duch odlétá a ví všechno, i takto zasažený. Bohužel se však ocitá na falešné cestě.

Často se nedá nic napravit, protože omezené vědomí mysli postupně nahlodává vědomí ducha a ten už nedokáže slyšet Gurua. Další falešná cesta, kterou dláždí výmysly mysli, říká, že jelikož skutečnost jsou myšlenky Boha, je realita pouhým snem, iluzí. Není nic než iluze, svět je iluze. Další slepá ulička, která může vést ke stejnému výsledku, jaký jsem právě popsal.

Pokud je svět iluzorní - život nemá smysl - říká omezená abstraktní mysl, která se vydává za filozofa. Pokud život nemá žádný smysl, svět je sen nebo hra - pak se můžete nechat neomezeně unášet a dělat si, co chcete. To je jediný sen nevyvinutých duchů - svoboda od všeho. Jejich mysl je natolik omezená, že se považují za spoutané a touží po svobodě. Svoboda v jejich pojetí je však omezena i na páchání dosud zakázaných činů. Takto se odhazují dávná tabu stanovená mudrci, kteří viděli nejen svým omezeným rozumem, ale i srdcem (duchem), a začíná bezzákonnost, posilovaná buď nevírou v odplatu, nebo nevírou v cokoli, jako například ″dnes je mi všechno dovoleno, ale zítra -.... zítra nebudu mít o čem mluvit″. Takto uvažují ti, kdo se vydali touto cestou za douškem iluzorní svobody vedoucí ke zničení ducha.

Pochopte, že hranice, kdy se od pravdy přechází takříkajíc na satanskou cestu, je velmi tenká. Omezené mysli však přenášejí pravdivé pojmy do omezeného světa - a tak se temnota rodí jak ve vás na Zemi, tak v jiných světech vesmíru.
Omezené mysli, které si vtěsnávají do svých rámců univerzální pojmy a takto získané informace používají k ospravedlnění svých nízkých činů, k uspokojení svých sobeckých potřeb požitků, plodí zlo světa.

Ale kdyby to byly jen úvahy nějakých padlých duchů. Tyto úvahy se začnou zapisovat do knih a vydávat za skutečnou pravdu a dokonce za osvícení. Soubor frází a pojmů, že svět je iluze, že zlo a dobro jsou jedno a totéž, že jsou to dvě strany téže mince, že se vzájemně převádějí, že toto je znak jin-jang a tak dále a tak podobně, to je to, k čemu se dopracuje omezená mysl, která si představuje, že je filozofem a mudrcem. Ano, i když je náš vesmír mladý, jeho struktura se podobá znamení jin-jang, je v něm temnota. Ano, materiál, z něhož jsou temné říše vybudovány, se recykluje a přechází do světlých říší a naopak. Temná vědomí, temní duchové jsou však zpracováváni do prázdna, do vakua, a toto vakuum je inertní. Z této prázdnoty Absolutno opět zrodí svět a přečerpá ho na světlou stranu. Světlí duchové se naopak spojují s Absolutnem ve vědomí, místo aby byli zničeni do inertního vakua jako temní duchové. S každou manvantarou se temná oblast vesmíru zmenšuje.

Začne-li světlý duch upadat - samozřejmě se propadne na temnou stranu a dále do recyklace. Jenže tento proces trvá biliony let... Omezená mysl, která se dopustila zla, hledá výmluvu, vypráví o jakési rovnováze sil temnoty a světla, a jako by vše mělo být podle plánu Stvořitele.

Neříkám o tom, jak úzkoprsá mysl připisuje ženskou energii temnotě a mužskou energii světlu, a proto věří, že žena je podřadná bytost..... To už není jen omluva pro jejich zlo, ale nástroj agrese a potlačování. Ženské a mužské je rovnováha, ale dobro a zlo (jiné termíny z vašeho jazyka nepobírám) je z jiného soudku, jak říkáte. Malé mozky, které ospravedlňují jimi vytvořené zlo a přizpůsobují si zákony vesmíru, si ve skutečnosti nemohou přizpůsobit nic, ale ve vašem konkrétním světě vytvářejí zla dost. Ještě větší zlo je šíření těchto falešných znalostí a falešné moudrosti. Protože tím vším se na Zemi šíří nevědomost, duše jsou chyceny do těchto falešných osidel a ti z nich, kteří skutečně usilují o světlo, o sebezdokonalení, jsou lží vtaženi do temnoty. Falešná moudrost se ve vašem světě začala velmi rychle šířit, zejména v posledních dnech, a je mnohokrát kopírována, vydávána za jakési filozofické elaboráty, zjevení jiných světů nebo psychologické opusy. Někdy vznikají z nevědomosti, když skutečné zdroje poznání interpretuje omezená mysl z pozice fyzického těla a jeho potřeb. A někdy dochází k záměrné záměně pojmů, jako je například pojem ″sebeláska″, který se u vás stal módním.

Mnohé přitahuje, zatímco dříve by se to lidé ani neodvážili říci, byť jen v negativním smyslu. Sebemilovníci a egoisté byli považováni za záporné postavy. Za vašich časů se tento pojem obrátil naruby, jak říkáte. Nyní se sebeláska stala ctností a nutností. Sobeckost se tak stala pozitivní vlastností. Došlo však k záměně pojmů... Pud sebezáchovy, který je vlastní všemu živému, byl nazván vysokou ″láskou″, ale k sobě samému. Sebezáchova není láska. Láska může být jen k někomu jinému než k sobě. Láska je vlastně láska, protože může existovat pouze ve vztahu k druhým, ale ne k sobě samému. Bez pudu sebezáchovy samozřejmě nemůžete přežít. Ale co s tím má společného láska. Láska znamená vysoký a jasný pocit. Vysoké a jasné v celém vesmíru se rodí pouze tehdy, když se energie vyzařují, tj. rozdávají. Pokud jsou energie pohlcovány samy sebou, dochází k absorpci. Absorpce, víte, přináší černotu, temnotu. To jsou fyzikální zákony známé ve vašem světě...

Ale ani takové logické myšlenkové řetězce se v myslích většiny lidí nevyskytují, protože už samotné slovo láska je vnímáno jako něco lehkého. Tímto způsobem se lze velmi snadno dopustit padělání. Nemluvě o tom, že nízké pojmy jako vášeň nebo dokonce chtíč byly nazvány láskou. Slovo láska tak začalo znamenat opak lásky. Jestliže původně - láska je vyzařování energie navenek, její předávání milovanému, tak ve vašem světě se vše obrátilo a láska začala znamenat spotřebu, jako ve smyslu mít rád něco chutného k jídlu, nebo mít rád určité předměty, rád je používat. Právě tento koncept se stal ve vašem světě hlavním proudem a je zcela opačný než ten původní.

A to vše vám záměrně vštěpují ti, kteří po staletí a tisíciletí dělají z lidí polozvířata, která chtějí jen konzumovat a být konzumována. To se jim daří zejména v poslední době. To vše dělají záměrně ti, kdo upíří energie obyvatel Země a Sluneční soustavy, aby snížili vibrace planety, vytlačili negativní energie z lidské masy a ovládli lidské stádo. Tu vykonávají peněžní a mocenské ″elity″ ovládané mimozemskými upíry. Právě podle jejich programů byla pod rouškou psychologických a filozofických pojednání tak násilně šířena falešná moudrost vedoucí k falešnému osvícení. Vždyť všechny tyto takzvané ″elity″ jsou už dávno falešně osvícené a představují si, že jsou superosvícené, že se naučily hru na Boha, že svět je iluzorní, a proto si člověk může dělat, co chce, a projde mu to.

Ano, primitivní, dřímající vědomí vidí své osvobození právě ve shovívavosti a absenci odplaty. O tento sen usiluje celou svou bytostí. A právě tento falešný sen, skutečnou iluzi, podstrkují mimozemští upíři falešným osvíceným vládcům planety. A ti se zase rozhodli, že část těchto ″vědomostí″ pustí k lidem, aby v jejich myslích zasévali chaos, a nejen to, a spravovali ho, sklízeli úrodu. Falešně osvícení lidé si myslí, že jsou bohové a svět kolem nich - odpad, iluze, struska, v nejlepším případě zdroj spotřeby, a podle toho se chovají, snadno rozpoutávají krvavé války pro svůj osobní prospěch. Myslí si, že objevili samotné Absolutno, a proto mají právo dělat si, co chtějí. Jejich osvícení spočívá v tom, že v sobě objevují Boha, který z hmoty kolem nich vytváří, co si přejí. Neobjevují Boha splynutím s Absolutnem, zničením svého ega jako osoby, a naopak, nafouknou ji do velikosti Absolutna. Hlavní je vytvořit, co chcete. Takto chápou Boha, že je všemohoucí.

Ne nadarmo se jejich mimozemští kurátoři po tisíce let snažili dát právě tento význam Bohu - všemocnému stvořiteli, a hlavně Khzyainovi světa. Ne nadarmo jimi zasazené abrahámovské nauky kreslí obraz takového boha - tyrana, který dělá vše podle svého uvážení, podle své vůle. Chce seslat potopu a je mu jedno, že při ní zemřou a budou trpět miliony živých bytostí. Pro něj jsou to třísky, které kácí údajně pro obecné dobro světa. Chce být k někomu milosrdný podle vlastního uvážení. Chce trestat za hříchy, chce se slitovat a odpustit. Tento obraz svéhlavého vládce je ve vaší mysli tak zakořeněný, že si lidé prostě nedokážou představit jeho existenci jinak. Protože je pro ně příjemnější myslet si, že existuje odpouštějící bůh, u kterého si můžete vyprosit odpuštění nebo se vyplatit například darováním peněz chrámu, než vědět o neúprosném zákonu vesmíru, zvaném karma.

V myslích těch, kdo věří v odpouštějícího Boha, se totiž zákonu karmy nelze jednoduše vymlouvat. Podle tohoto zákona musíte svůj hřích pochopit do té míry, aby se ve vašem vědomí stal natolik odpudivým, že už ho nikdy nebudete opakovat. Pak se informace o spáchaném hříchu z energetických těl duše vymažou. Lidé to vnímají právě jako to odpuštění. Většina lidí reptá proti Bohu, že jim neodpouští jejich modlitby. Neměli byste se jen modlit a prosit, ale měli byste být rozhodnuti, že se něco takového už nikdy nebude opakovat. Stačí malá nuance a velký vesmírný zákon se už nezdá tak strašný a neúprosný. A už toto malé poznání nás osvobozuje od nesmyslného tlučení do čela, prosby o odpuštění, neuvědomování si závažnosti svého jednání. A mnozí lidé vůbec nečiní pokání, jen se modlí, aby se nevrátili, a za hodinu jdou zase hřešit dál...

Falešné osvícení obecně přináší iluzi svobody a povolnosti a pochopení, že hříchy vůbec neexistují, ale existuje určitá účelnost těch či oněch skutků. ″Pocit viny jen narušuje život, vede ke stresu a depresím a zabíjí vás. Musíte se tedy zbavit pocitu viny a studu a žít pro vlastní potěšení. O tom mluví vaši novodobí falešní proroci a falešní vychovatelé. To je další falešná moudrost. ″Elity″, tzv. ilumináti (osvícení), kteří se ve svém falešném osvícení náhle realizují jako bohové, s chutí pořádají krvavé záplavy válek a snižují počet obyvatelstva jakýmikoliv prostředky, údajně pro dobro planety a samozřejmě i své vlastní, dělají to, co považují za účelné. Páchají ohavné zločiny a myslí si, že čistí svět, zachraňují ho nebo vytvářejí pohodlný život pro vybranou menšinu, to je jedno. Účelovost a nic osobního, jak říkáte.

Praktičnost a naprostý nedostatek empatie, přístup k živým bytostem, lidem, národům jako ke zdroji a ničemu víc. Jako stáda zvířat, která produkují maso, mléko a vlnu, a když stádo zplodí mnoho potomků, porazí je a nemají výčitky svědomí ani vinu. Svoboda jednání! Naučili se, že jsou Bohem, který také použil potopu, aby odstranil zbytečné obyvatelstvo, protože to pro něj bylo rozumné. Ti, kdo zaujmou tento postoj, se stanou bezduchými monstry, která jsou mnohonásobně strašnější než démoni hořící hněvem. Chladně vypočítavý satanismus a největší arogance mistra vybírajícího klíče od vesmírných zákonů - to je hlavní vlastnost jejich učitele temnoty - Lucifera, kterého uznávají za skutečného boha, pokračujícího ve vyprávění biblických (trestajících, ale vše odpouštějících) příběhů pro jejich stáda.

Ti nejosvícenější v tomto smyslu nevidí vůbec nikoho jiného než svou vlastní osobu. A co víc, taková filozofie v omáčce moudrosti vám často začala padat na hlavu. ″Člověk se rodí sám a sám také umírá,″ říkají slovy zkreslené pravdy a vkládají do tohoto pojmu význam omezené mysli. Omezená mysl nedokáže vnímat, že ″jedno″ je jedno obecně, že jste jedno se světem. Pro vás je člověk samotář, individualista. Takové vědomí vládnoucí elity potřebují, protože jim umožňuje rozdělovat a vládnout, nemá lásku (skutečnou lásku), ale vytváří pouze lásku-konzum, lásku k sobě. Když jsi stejně všude sám, co je ti po druhých, po jejich pocitech, myšlenkách, touhách... A opět se ti otevírá velká cesta do chladné říše satanské účelnosti a užitečnosti, pro tebe osobně.
....Málo lidí vidí za slovy zkreslených pravd jejich původ.

Obyčejní lidé si také myslí, že se nebudou muset zodpovídat za své hříchy, sní o tom, že odplatu lze odstranit dětinskou prosbou o odpuštění, nebo si představují, že zákon odplaty (karma) vůbec neexistuje, neboť svět je iluzorní a všechny iluze reagují na každou myšlenku. Takže byste si mysleli, že žádná karma neexistuje - nebude.
Budou lpět buď na tom prvním, nebo na tom druhém, protože za nic na světě nechtějí získat to, co kdysi někomu zařídili ve svůj prospěch, ze závisti nebo ze zbabělosti, z pomsty nebo ze žárlivosti a tak dále...
Do poslední chvíle budou popírat zákony karmy, zákony vesmíru, budou věřit v jakési odpuštění samovládce nebo v magii, budou se snažit hodit karmu na bližního, obrazně řečeno. Nebo žít v naději, že jim bude vše odpuštěno, že Ježíš již trpěl za všechny jejich hříchy, včetně těch budoucích, nebo že obecně budou všichni brzy vyvýšeni (věřit novým pohádkám).

Sní o odpuštění, všemohoucnosti, a tak nejenže umožní existenci tohoto obrazu, ale také existenci stejných ″elit″.
Dětské vědomí je definováno nedostatkem odvahy přiznat si své chyby, pocítit je plně na sobě a neopakovat je. A ukazuje se, že i když si je někdo připustí, nechce přijmout nevyhnutelnost pocítit je na sobě, prožít to, co udělal. Každý se tomu snaží vyhnout všemi prostředky.

Dětské vědomí tak blokuje samo sebe a blokuje skutečnou cestu k osvobození, k pravdě a poznání, k životu ve vyšších světech. Abrahámovské učení vás udržuje v bezesném dětství ducha a nedovoluje vám dospět. Všechna ostatní učení, která vyprávějí o všemohoucnosti bohů, vedou ke stejnému výsledku.
Tyto pohádky se střetávají s realitou, ve které není vždy spravedlnost, mírně řečeno. A pak se dětská mysl začne rozhořčovat a reptat, proč jejich bohové nebo jediný Bůh nemohou změnit svět, když je z definice všemocný.

A pak se rodí výmluvy, že je Bůh neslyší, nebo že stvořil svět se zlem uvnitř záměrně, aby vycvičil duše, že bez zla není dobro, a zase to samé, o čem jsem vám právě říkal - o nějaké rovnováze dobra a zla. Tak se zlo a ti, kdo ho páchají, začínají znovu ospravedlňovat. Příběh o všemohoucnosti je neodolatelný, jako úhelný kámen stojí a obrací veškeré uvažování v kruhu opět k hranicím omezené dětské mysli. Když takovým lidem řekneme, že bohové a dokonce ani Absolutno nejsou všemocní, že i oni se udržují sami, jen takříkajíc ve svém měřítku, ve své vlastní vibraci a úrovni, mnozí z nich k tomu budou mít odpor, pocit, že se jim svět hroutí pod nohama. Tak velká je iluze pohádky, kterou kdysi vyprávěli nájezdníci na planetu, tak pohodlná a příjemná pro ty, kteří nechtějí být zodpovědní za své činy a myšlenky a sní o hranici dokonalosti a věčném odpočinku v blaženém ráji... Zkrátka sní o tom, že konečně nebudou dělat nic pro druhé a budou si užívat rozkoše pro sebe.

Člověk tak velmi, velmi nechce uznat existenci nekonečné práce na sobě, nekonečného zdokonalování, že dokonalost nemá hranic a že každý duch, ať už člověk nebo božstvo, zvíře nebo kámen - všichni existují jen proto, aby se zdokonalovali, že to je základ existence Světa, který je Absolutnem. Kdyby se vzala pohádka o všemohoucnosti a hranici dokonalosti, mysl mnoha dětí by upadla do otupělosti, v níž by mnohé z nich přijaly za pravdu falešnou osvětu iluminátů, že Bůh je on sám, že svět je iluzorní, že je to jakási nesmyslná hra, v níž si můžete počínat lépe, že se vůbec nemusíte svazovat, osvobodíte svou mysl od zábran a děláte si, co chcete...

Opět platí, že ″dělej si, co chceš″ bude určující. Pravdivé poznání, že člověk skutečně potřebuje odstranit omezení mysli, tedy vede k falešnému výsledku. Proč se to děje? Protože neprobuzenému vědomí, které si chce jen svobodně dělat, co se mu zlíbí, a nebýt za nic zodpovědné, nelze dát poznání. To je kořen všeho zla. O tom sní dětské mysli lidí a jejich vládců, a dokonce i mimozemských vetřelců, kteří se nestačili vyvinout. O tom všichni představitelé anti-světa sní a místo seberozvoje a práce na sobě vymýšlejí tisíce triků a lstí, vychytralostí, aby změnili svět pro sebe. Hledají zámky k vesmírným zákonům, protože nechtějí nést obtíže při jejich otevírání klíčem.

Ti z vás, kteří se nadále vyhýbají vesmírným zákonům a vymýšlejí si výmluvy v tisících iluzorních pohádek, se ve své nevědomosti stávají učedníky vesmírných zločinců s krumpáči, učedníky temnoty. Pouze uznání vlastních chyb, jejich plné uvědomění a konání dobrých skutků umožní duším, aby nezvedaly krumpáče, ale aby si otevřely cestu ve svém dalším vývoji pomocí klíčů. Zámky pouze oddalují působení karmického zákona, zatěžují duchy a tlačí je do nízkých démonických světů. Během konkrétního prožitého života si člověk samozřejmě pomyslí, jaký je se skokanem mistr, jak to chytře zařídil, ale mimo to ho ještě čeká odplata, ať už ji neodkládal sebevíc. Nakonec čeká učitele temnoty odplata.

Přestože se zdá, že se to děje nepředstavitelně pomalu, stane se to. Brahmova noc stejně přijde, je nevyhnutelná a všechny srovná a pikle se nebudou hodit a pravá tvář temnoty se odhalí a promění v prázdnotu. Pouze světlí, čistí duchové mohou přežít noc Brahmy a uchovat si své duchovní vědomí jako vědomí všech prožitých životů. Temní, těžcí se rozpadnou v popel, bez ohledu na to, jaké pohádky vám říkají, že se všichni, úplně všichni rozpadnou v popel nebo prázdnotu, jak spravedliví, tak hříšníci. Je to jen další výmysl nevyvinuté mysli, která se ospravedlňuje sama, a nic víc.

Každý se tedy musí naučit cítit, kde je pravda a kde lež, kde je cesta k osvícení a kde je opačný směr. A je to cítit srdcem, jak říkáš, duchem, ne rozumem s jeho logikou a výmysly, který se snaží ospravedlnit a vyhnout obtížím pravé cesty pomocí mazaných kliček a zadních vrátek. Zámky a křivolaké cesty jsou jen iluzí mysli.″ - Tak pravil mnich sedící nehybně na skále.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_787.html

Zpět