Zprávy

1821 Jak se člověk dostane do podsvětí a mohou se démoni kát? Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2019-08-23
Ve všech dobách se někteří lidé snažili poznat a pochopit něco vyššího, co hýbe životem, co hýbe světem, snažili se pochopit zákony tohoto života, aby dosáhli určité harmonie. Ve všech dobách přicházeli k lidem proroci, Učitelé, kteří se jim snažili vysvětlit zákony vesmíru, pojmy dobra a zla, smysl existence, sebezdokonalování a jednodušeji řečeno, jak dosáhnout harmonického života a toho, čemu říkáme Štěstí. I když každý má své štěstí a ne každý ho má v harmonii života a snaze o vyšší hmotu. Pro někoho je to nejvyšší štěstí - materiální blahobyt. Každému, jak se říká, jeho vlastní.
Dnes však nemluvíme o těch, kteří usilují o hmotné věci, ale o těch, kteří chtějí poznat jemnohmotný svět a pochopit vyšší příčiny životních zvratů, smysl existence života vůbec, jinými slovy o těch, kteří se snaží pochopit duchovní cestu vývoje. Zdá se, že pokud člověk usiluje o světlo, dobro, harmonii, musí jí dosáhnout. Ne vždy se to však podaří.

S Babou Jagou jsme došli ke stodole za chatrčí, kde stojí podivný lesklý přístroj připomínající stúpu se skleněnou kopulí. Poletíme za jogínkou. Byla to moje učitelka. Doletěli jsme ke vzdáleným vrcholkům hor, a přistáli kousek od propasti. Ze stěny se vynořila podivně vypadající příšera. Strašná panna s rozzlobeným obličejem a náhrdelníkem z lebky. Vznášela se vzduchem směrem k nám mávajíc holí jako Jaga. Proměnila se v orientální krásku - Baldan Lhamo. Bílá tvář, jemné rty, pronikavé oči. Šaty z hedvábí obepínají postavu v jemných záhybech. U brány Šambaly jsem známa jako Baldan Lhamo. Nemohu opustit Zemi, ačkoli cesta je všude otevřená. Nemohu odejít, když vím, jak zde vaše duše strádají. Kolik duší už jednou klopýtlo, kolik jich klopýtá každou chvíli. Kolik jich do té propasti vletělo... Ne do propasti pod horou, ale do propasti těžkých a temných světů za vašimi životy, do propasti padlých.

Lidé nevědí, že iluze může zastřít jejich mysl. Iluze jim říká, že je zahalena závojem mysl druhých, ale ne jejich. Myslí si, že znají mnoho věcí, a domnívají se, že cesta zla je musí vést na stejné místo jako cesta dobra. Protože o Bohu nevědí, hádají se o něm a říkají, že páchá zlo nebo k němu vybízí, a to je to, čím je třeba duše vychovávat. Nebo možná z nějakého jiného důvodu. Každý věří po svém. Nevědí, že zlo je nemocí vesmíru a každý je jeho součástí, a pokud zlo ospravedlňujete a vytváříte, jste jeho nositelem. Když se postavíte proti zlu, posilujete síly vesmíru, a tím přibližujete okamžik, kdy bude schopen nemoc zla porazit.

Je však zbytečné hlásat tyto pravdy těm, kdo si myslí, že vidí jasně, a tvrdí, že zlo a dobro jsou prostě vlastnosti vesmíru, které musí být vždy. Tato víra je prvním krokem do antisvěta. Druhým krokem je iluze beztrestnosti, že karmu lze údajně očistit mechanicky pomocí magických rituálů nebo jejím vržením na jinou bytost či jinou praxí... Nebo obecně žádná karma neexistuje... Vládne jim iluze vyvolenosti, povolnosti vzniklá údajně z pochopení pravé podstaty vesmíru a jeho zákonů, které podle nich můžete změnit a přizpůsobit svým potřebám, hlavně to umět, znát magické recepty temných světů a budete pánem osudu a štěstěny. Iluze se rodí z neschopnosti vidět cestu z tisíců inkarnací. A v jedné inkarnaci je to právě tak, ne vždy přijde odplata, a čím těžší je čin, tím více odplata uniká, v dalších inkarnacích. Tak je to vidět z vašeho drsného světa, bohužel.

Ale iluze se pro vás správně vybuduje. Ještě více jich vyprávějí démoni a obyvatelé podsvětí s převráceným vědomím, kteří jsou si naprosto jisti pravdivostí svých soudů a nevidí iluze před očima. Jejich iluze může padnout pouze tehdy, když uvidí Brahmovu noc zvenčí a to, co se v té době děje lidem, jako jsou oni. Ale tam už není čas jako takový a zvenčí to není možné vidět a také není možné si v tom okamžiku všechno uvědomit a není možné vidět, co se děje s jinými vesmíry v podobném období praláji, když jsme v tom nízkém vědomí - proto iluze o antisvětě trvají.
Ti, kdo žijí v iluzích ve vašem světě, jsou si také jisti, že mají pravdu, rádi se přátelí s temným světem a mají malé výhody za malý a pomíjivý život, aniž by si představovali skutečnou cenu, kterou jim podsvětí v poslední chvíli vyměří. A pak odletí tam, do toho temného, těžkého světa...
Vím, že se nebojíš, a tak ti ten svět ukážu. Tam se padlé duše navzájem hryžou, tam se vtělily do démonických těl. Budou jíst a kousat a řezat a dělat všechny hrůzy, ale vy víte, že je to sen iluze a oni v ní spí. Kdo nespí - nemůže se bát.

Najednou se všude objevily ohnivé záblesky a obloha zčernala. Baldan se opět proměnila v zuřivce.
Všechno kolem ní vzplálo, rudočerné plameny pronikaly vším a probodávaly všechno, jako by nesly neuvěřitelnou tíhu. V kouřovém oparu obnažených kamenů se objevily jakési odporné nazelenalé bytosti. S výkřikem se vrhli na dalšího tvora šedé barvy a začali ho zaživa požírat, křupali mu kosti, ale stále se hýbal a svíjel. Krvavá, beztvará hrouda náhle opět vyrostla v celé stvoření. Ti, kteří ji jedli se drápali po sobě... Tvor chytil dalšího a začal ho trhat na kusy, stejně jako to dělali oni. A pak strašidelnou scénu přerušil hlas Baldan Lhamy.

″Tady se nikdo nikdy nenasytí. To je země Hladového ďábla neboli nejnižší sféry astrálního světa. Všechny bytosti zde chtějí jediné - být nasyceny. To však nemohou. Přitom jsou touto iluzí tak pohlceni, že už nevidí nic jiného než své vlastní obludné utrpení z hladu nebo zničení svého těla, když je snědí jiní. Jakmile se jim však podaří uniknout ze spárů silnějšího, jejich nezkrotný hlad je nutí vyhledávat oběti a požírat je. Nikoho nenapadne, že tím způsobuje druhým utrpení, stejné utrpení, které právě prožil, ať už bylo jakkoli strašné. Každý je pohroužen jen do svých vlastních pocitů, nikdo nedokáže myslet na utrpení druhého. To je jen jedna vrstva temných světů. Existuje mnoho dalších, kde se bytosti zabývají pouze uspokojováním sexuální touhy nebo jen ponižováním jiných bytostí, kde se navzájem neustále zesměšňují a dokazují si, kdo je silnější. Všechny tyto světy však mají jedno společné, každá bytost, která v nich existuje, cítí jen své touhy a ty jsou tak silné a spalující, že ji zevnitř pohlcují, až začne pohlcovat svého souseda. A žádná podstata si ani nedokáže představit, že by sousední podstata pociťovala stejné utrpení, kdyby začala být požírána.

Ale tohle ještě není antisvět...
Sem přicházejí ti, kteří ještě zcela nezničili schránky svých duší. Zde zůstávají ti, kteří se ve svých fyzických inkarnacích nenaučili cítit bolest druhých, ale zcela zapomněli i na její počáteční základy.
Tohle je astrální peklo. Někdy vlny energií karmických vírů vrhají tyto bytosti zpět do jejich fyzických inkarnací v různých světech. A tak to pokračuje donekonečna, dokud se ve vědomí bytosti něco nepřevrátí a ona na okamžik nepocítí lítost nad svou obětí, nebo když je zcela na dně, začne si užívat své moci tím, že násilně požírá jiné bytosti.

Pokud se bytosti podařilo pocítit lítost, její vibrace se mírně zvýší a zmizí z tohoto světa a přejde do vrstvy o něco vyšší. Tam ji čekají další úkoly, ale pokud je nezvládne, vrátí se sem a začne znovu.
Pokud podstata začala přijímat pouze potěšení z požívání, zmizí i zde a podle vašich představ se propadne do ještě nižších vrstev plochého světa. Tam se jednoduše stává přísavkou většího monstra a čerpá z nižšího astrálu energii, kterou se entity snaží získat tím, že se navzájem požírají. Nemohou se však nasytit právě proto, že neviditelné přísavky z plochého světa nebo přibližně dvourozměrného světa neustále pumpují tyto energie do ještě těžších světů. Faktem ale je, že ani tito vysavači nic nedostanou, veškerá energie proudí k požírajícím monstrům, která nemají žádnou formu. Jsou něco jako černé díry, které se podle vašich přibližných představ nacházejí ve světě bez prostoru nebo v jednorozměrnosti.

Ale ani to ještě není antisvět! Za světem bez prostoru je něco jako čočka prázdnoty, kterou nikdo nevnímá. Nazveme-li ji konvenčně, je to nulový bod světů. Ale na této hranici, pokud ji dále vyjádříme v termínech vašeho světa, začíná substrát vesmíru. Tato vrstva je čistá jako prvotní prázdnota. Dokonce ani neobsahuje informace. Takto vypadá celý vesmírný substrát bezprostředně po ″probuzení″ Absolutního Brahmy, po jeho Noci neboli pralaje, jak se říká v Indii.

Ale supertěžké entity, kterým se podaří obrátit své schránky naruby a ne je jen spálit ve svém iluzorním obludném šílenství páchání zla kvůli spirálové struktuře Absolutna, tuto hranici přeskočí a začnou vytvářet svůj vlastní reflektovaný svět. Tento odražený svět můžeme pro vás nazvat antisvětem. Ty světy, z nichž se skládá, lze pro vás podmíněně nazvat se znaménkem minus.
A mínus první rozměr a mínus druhý rozměr jsou téměř totožné s prvním a druhým. Pro vás jsou tyto pojmy velmi, velmi podmíněné. Ve vašem jazyce prostě neexistují jiné, které by to všechno nějak popsaly.

Čím dále však jdete, tím více vidíte rozdíly, ale tyto rozdíly jsou právě ve vnímání světa.
Tamní světy jsou navenek podobné světům našeho světa, v mínusové třetině - vše je téměř stejné jako ve vašem běžném světě, jenže všichni tam žijící tíhnou k disharmonii a ošklivosti, považují to za harmonii a krásu, jsou tam převrácené ideály, takže navenek podobný život se změní v noční můru. Tam, kde je vražda nejen normou, ale i požehnáním, kde je násilí také požehnáním, a tyto iluze jsou v duchu země tak silné, že nevidí jinou cestu, jsou skutečně zděšeni pocity lítosti a soucitu, stejně jako my jsme zděšeni pocity bezmezné krutosti. Soucit pro ně znamená zničení jejich pokřivené schránky, stejně jako v našem světě spáchání zla. Existují zde jiné zákony a dokonce i tok těchto energií, kterému říkáme karma, proudí opačným směrem.

To znamená, že za hrůzy, které vytvářejí, si budují své věčné skořápky a vyvíjejí se dál, vytvářejí superhrozné světy jiných prostorů se znaménkem minus. A když náhodou udělají nějaký dobrý skutek, dostanou se pro ně do hustšího, ale bližšího našeho světa, do prostoru mínus dva a mínus jedna, relativně.

Navenek je antisvět méně ohavný než naše světy démonů. Obyvatelé antisvěta se na vás mohou mile usmívat a upoutat vaši pozornost svou filozofií, která se bude sžírat s vaším vědomím a snažit se ho převrátit naruby. Je to skutečně fascinující a málokdo to vydrží a zůstane stejný, aniž by se proměnil v monstrum ducha, které chápe a cítí všechno své největší pokrytectví. A pak se jejich vnější krása změní v obludnou neřest a krutost. V našich nižších světech démoni neskrývají svou podstatu, jsou přinejmenším upřímní, ale zde lžou a lžou. největší ctnost.

Právě mládí Absolutna a jeho spirálovitá povaha umožňuje existenci tohoto reflektovaného antisvěta či antivesmíru. Náš vesmír se v něm však zcela neodráží. Pokud se vesmír náhodou zcela odrazí ve své antihmotě, okamžitě se zhroutí a zničí veškerou informační práci všech svých zrn, tj. zničí se do stavu inertní prázdnoty. Takto zanikají vesmíry a z jejich netečné prázdnoty vesmír vybuduje nové světy, počínaje nejmenšími impulsy, pro které nemáte žádné pojmy ani jména, dokonce i pojem kvanta je ve vztahu k němu příliš makro. V Absolutnu probíhají procesy podobné těm, které vám popsali představitelé želví civilizace. Vesmír je již Otcem nesčetných vesmírů, jako je ten náš. A s padlými duchy vesmírů se již vypořádal.

Duchové vesmírů mohou také padnout. Přesně k tomu dochází, když se vědomí Absolutna odráží ve svém vlastním antisvětě a stává se antiabsolutním. Vědomí Absolutna se nemůže jen tak rozdělit na dvě a více Absolut. Zrození vlastního Syna je dalším procesem, který již dříve popsal strážce vědění Želví civilizace. Absolutní syn se rodí osobním vývojem kapky Absolutního ducha Otce, a nikoliv prostým rozdvojením či vypučením najednou ve stavu Absolutního ducha vesmíru.

Proto se Duch vesmíru nemůže rozdělit na Absolutní a Anti-Absolutní, prostě se převrátí, spadne do svého vlastního antisvěta a svým pádem promění všechny světy v antisvěty. Někdy tomu dokáží odolat i někteří obzvlášť silní světlí duchové, ale ani oni nedokážou Absolutní převrátit zpět. Pak zůstávají mimo něj a jsou vtahovány do lůna jiných vesmírů, aby v nich prošly dalším vývojem. Takové ″super výkony″ mohou obvykle provádět duchové, kteří jsou bojovníky světla, ale kvůli své neslučitelnosti s hmotou a množství temnoty se jim nepodařilo zadržet samotné Absolutno. Ukázalo se, že duchovně jsou silnější než Absolutno. To se také stává. Když Absolutno nebo vesmír umírají, obvykle se z nich jednoduše stanou proudy světla vyzařované umírajícím vesmírem. Ale právě oni se velmi často stávají hnací silou Ducha vesmíru.

Pravděpodobně jsem se příliš vzdálila světům a pojmům, na které jste zvyklí, vše je pravděpodobně téměř mimo vaše chápání. Vše je popsáno velmi primitivně a skutečnost nelze vůbec popsat vaším jazykem a pojmy, ačkoli ji lze pocítit, když je vědomí tak čisté, že vůbec nepotřebuje žádný pojem nebo formu. Je třeba také říci, že vědomí nemusí projít všemi stupni takzvaných světů temnoty, aby se dostalo do protisvěta. Mysl, zvrácená vlastní filozofií, si může snadno uvědomit antisvět, například když se nachází ve vašem světě nebo v jakémkoli jiném.

Prostý hněv a divoké sobectví, sadismus a krutost vedou vědomí do světů temnoty, které jsem ukázala na začátku, ale to jsou světy našeho světa. Falešné osvícení a falešná moudrost vedou do antisvěta, a pokud někdo začne mudrovat ve vašem podmíněně trojrozměrném světě, tak se jeho vědomí zjevně obrátí na úroveň obyvatel mínus třetího světa. Přesně takhle kdysi padla civilizace Anunnaki. Pokud planetární nebo hvězdný hierarcha propadne iluzím a jednoduše se považuje za tvůrce svého světa odděleného od Absolutna a schopného toto Absolutno ovlivňovat a bojovat s ním, klesá zpět na svou vlastní úroveň vývoje pouze se znaménkem minus. To se stalo Luciferovi, hierarchovi systému Nibiru.

Anunnaki je civilizace padlých z trojrozměrných světů, kteří se vtělili do jeho světa. Nejdříve ovšem sám spadl a vytvořil si vlastní systém v protisvětě, respektive vše tam spadlo a z párové hvězdy Nibiru se stala párová černá díra. I když v našem světě jsou díry, v antihmotě zůstaly hvězdy. Proto pád nebyl pro mysl vůbec nápadný. Hvězdy zůstaly hvězdami, jen se změnil prostor, ale pokud se tyto hvězdy stáhnou zpět, stanou se pro nás černými dírami. Černá díra je pouze vše pohlcující hvězda, která pohlcuje světlo, zatímco naše normální hvězda světlo rodí a vystřeluje zpět do vesmíru. To je ten rozdíl. To je rozdíl mezi antisvětem a světem, naším světem a světem, který se vyklubal z antivědomí. Bez antivědomí obložení nic neabsorbuje a je jen setrvačnou samočinnou strukturou, která spojuje nejnižší úroveň s nejvyšší, ale antivědomí, která tam spadla, toto spojení přerušila a místo toho vybudovala svůj vlastní reflexní svět. Tak vznikl rozdíl potenciálů, který zná vaše fyzika.

Ale naštěstí se v něm neodrážejí všechny světy a Absolutno se v něm ještě neodráží, jinak by vesmír zanikl, pokud by duchové dokázali obrátit své vědomí vzhůru nohama a upadnout, tj. zahájit absorpční procesy namísto kreativních tvůrčích.
Z čeho může padnout i vznešený duch? Z toho, že si dovolil prožívat své vlastní já mimo Absolutno? To však dělají všichni duchové ve vesmíru na začátku své cesty, včetně těch, kteří se vyvíjejí již ve stádiu vnímajících bytostí, např. ve vaší civilizaci.

Pokud však galaktický nebo hvězdný duch dosáhne stejného vědomí - již začíná jeho pád. A pokud si náhle uvědomí, že s touto soběstačností a odděleností od Absolutna může toto Absolutno zadržet v SOBĚ - pak jeho vědomí začne zcela upadat a buď se ocitne v antisvětě, nebo se stále potlouká v našem světě, ale jako černá díra.
Bohužel mnozí z vás tomu možná ani nerozumí a myslí si, že to naopak vede k osvícení. Ale to je právě to falešné osvícení. Uvědomění si sebe sama jako Absolutna není vždy osvícením. Nejčastěji je to pád falešného osvícení. Právě o tento základní kámen mohou zakopnout hierarchové galaxií, hvězd, planet, vědomí, kteří kdysi byli guruy a bohy.

Každý duch je pouze PROJEKCÍ Absolutna! Každý duch se musí zdokonalovat, aby se plněji projevil, ale nesmí překročit hranici vědomí JEHO! Uvědomit si sebe sama jako Ono znamená nafouknout se do Jeho rozměrů, stát se povýšeným a oklamaným a plným iluzí o svatosti. To je to, co mění velké a malé z úrovně, na které byli, na stejnou úroveň, jen se znaménkem minus. Bohužel téměř všude jinde na světě zůstáváte bez těchto znalostí a vaše mysl se může, jak byste řekli, vařit ze snahy pochopit rozdíl mezi SPOJENÍM vašeho vědomí s Absolutnem a ZAČLENĚNÍM celého Absolutna do vašeho vědomí. První z nich je však osvícení - vede vědomí na vyšší úroveň, zatímco druhé vědomí převrací a vrhá ho do protisvěta. Fyzické tělo, pokud je připojeno k vašemu trojrozměrnému tělu, zůstane ve vašem světě, ale v příští inkarnaci se vědomí vtělí do světa mínusů.

Pochopit rozdíl mezi splynutím s Absolutnem a umístěním Absolutna do sebe lze jen tak, že odhodíte spoustu hloupostí a logiky. Stačí pochopit, že splynutí je rozpuštění Já v Něm, stává se pouze Jeho nástrojem, Jeho vůlí, Jeho proudy světla, Jeho energiemi, Jeho rukou, Jeho pravicí, Jeho mečem, Jeho prutem stvoření, JEHO. Vnoření se do Já nebo prožívání Já VŮBEC je již pokusem pohltit, vstřebat Ho, přivlastnit si Jeho Světlo, Jeho energie, Jeho Vůli, Jeho podstatu. Osvícení není prožívání Já jako VŠE. Osvícení je prožívání sebe sama jako NIC, jako určité otevřené nádoby pro volné vedení energií Absolutna, Jeho Světla, Jeho Vůle, kde toto světlo zůstává JEHO a ne vaše, kde nic nezůstává z vás, z vašeho jáství. Nechat v sobě hořet Světlo Absolutna Spíše než svá přání a svou vůli - to je pravé osvícení! A pokud nějaký léčitel, učitel, guru a ″světec″ tvrdí, že léčí vlastním učením, dělá zázraky vlastníma rukama, staví jakoukoli ochranu nebo odstraňuje škody vlastníma rukama atd. - není světec, není učitel ani léčitel. Klopýtl, i když předtím v sobě nosil světlo.

Nesl v sobě totiž světlo ABSOLUTNÍHO. Ale přivlastnil si ho vědomí své osobnosti. Právě tato iluze, která vznikla v jeho mysli, nám říká, že není dostatečně zralý na to, aby si dovolil propadnout takové iluzi. Čím silnější je tato iluze a čím více si je adept jistý svou OSOBNÍ mocí a světlem, tím níže klesá. Navzdory všem svým ″zásluhám″ musí čelit pouze antisvětům, ať už je to kdokoli, ať už je to vznešený Bůh, galaktický duch nebo dokonce Vesmírný duch!

Vždyť ani sám Duch vesmíru nebo Absolutno nemá právo si to myslet. (Během Dne Brahmy je samozřejmě v bezvědomí a nemůže vůbec myslet, ale během Noci Brahmy, kdy se stává člověkem, se to může stát).

Vlastně ani Jeho - Světlo a Moc Absolutna není Jeho Světlo a Moc! Je to světlo a síla vesmíru v termínech pro něj. Ale jen pro Něho. Pro Stvoření je to již Světlo a Síla vyššího řádu. Protože ve skutečnosti SKUTEČNĚ Světlo a Síla nikomu nepatří! Jsou prvotní a bezpodmínečné a jsou JEDNO a JEDNO nemá žádné vědomí ani uvědomění!

A pokud si byť jen jeden duch uvědomí tuto Sílu a Světlo jako své vlastní - začne padat! Pokud si však plně uvědomí, že je skutečně vodičem, částicí, paprskem této nekonečné Síly a Světla, povede to k osvícení.
Má-li člověk schopnost, má-li ″zásluhy″, nese-li světlo - nese SVĚTLO originálu, ne své vlastní! A jeho ″zásluhy″ jsou pouze přirozeným procesem vývoje Ducha vesmíru, jeho Evoluce, je to přirozený proces vývoje jakéhokoli ducha, nikoli něco výjimečného v měřítku vesmíru. Jeho schopnosti nejsou jeho schopnostmi, jsou pouze projevem toho Světla, které dokázal skrze sebe VYDECHNOUT!
Každý učitel, každý světec, každý bůh je jen průvodcem Světla původní Síly, a to je vše! Čím více se mu podaří nechat ji projít skrz sebe je zásluhou. A toto světlo je tím jasnější a silnější, čím menší význam přikládá dirigent svým osobním zásluhám, zásluhám své dirigentské činnosti. Pokud z cesty zcela odstraní vědomí vlastního já, světlo září ještě silněji! Je to totiž původní světlo, nikoli světlo Gurua nebo Božství.

Guruové a božstva jsou ve vašem světě pouze svíčkami nebo lampami, které přinášejí Prvotní světlo ze zdroje do všech světů. Iluze vlastní důležitosti však tyto lampy zatemňuje nebo je může zcela zhasnout. Hustá iluze jáství začne toto světlo pohlcovat ještě hůře než rozsévat temnotu, což dělají vědomí v antisvětě. Stejně jako všechna vědomí usilují o světlo Prvotního, ale kvůli strašlivé nezkrotné vášni pohlcení a věčnému hladu vyvolanému iluzí odloučení od Absolutna a vlastní důležitosti já toto světlo jednoduše pohltí a zhasne v sobě. Tyto iluze jsou tak silné, že bez nich se vědomí, nebo spíše antivědomí, jednoduše rozpadá v nicotu.

Jde jen o to, že celé toto antivědomí se skládá výhradně z nich. A Velká noc Brahmy v našem Vesmíru nebo Velká noc Vesmíru (chceme-li jít hlouběji do supermakrometrů) ve skutečnosti ničí všechny iluze všech vědomí a v tuto noc se všechna vědomí připomínají jako pravé a nedělitelné nevědomí v jednom Oceánu. Čí vědomí bylo jen iluzí - navždy zmizí a zanechá jen semeno ducha, které v Jitru Brahmy začne svou cestu znovu. O Brahmově noci je vesmír tímto způsobem očištěn od všeho antivědomí, s výjimkou posledního centrálního víru jeho spirálovitého obložení. Právě tam mohou zůstat nejtěžší antivědomí jako jakási struska. Tato struska může zcela zmizet teprve tehdy, až tento vír zmizí. A zmizí teprve tehdy, až ji naše Absolutno zcela zrecykluje, ale k tomu samotná Brahmova noc nestačí. Vyžaduje, aby se většina zrnek Ducha vyvinula do stavu Vyššího vědomí a aby se alespoň jedno z nich stalo Vesmírem - Synem.

Teprve pak se Absolutno znovu zrodí, nebo spíše dozraje, a vstoupí do jiné formy své existence bez tohoto lemování a spirálování. Pak se zlo, jak ho chápete, stane ve vesmíru nemožným, a pokud se náhle samo Absolutno dopustí pádu ve svém vědomí, okamžitě se samo zničí, aniž by vytvářelo zlo navenek. A mnoho světelných proudů již bude schopno dosáhnout tohoto superúspěchu a pokračovat v existenci tím, že připojí energie prvotního světla, které v sobě nesou, k jiným Absolutům - Vesmírům a Kosmosům. No, tento scénář se u vesmírů stává velmi zřídka, obvykle se Absolutna nebo Duchové vesmírů vyvinou za fázi spirálování a poté, co ji přežijí, nepadají. Vše se zdokonaluje, dokud se ve svém vědomí považuje pouze za průvodce Pravé síly, která je na Východě často označována jednoduše jako ″TO″. Pravda a osvícení však nespočívá v tom, že říkáš, že jsi Ty, a ne v tom, že říkáš, že jsi Ty. Je v tom, že TO je ve všem a také ve vás! Ale projevuje se pouze skrze formy, projevuje se pouze skrze vás, TADY, nejen skrze vás! Tak tomu bylo vždy, dokud ve vás existuje vědomí. A teprve když se nestaneš vědomým, pak existuje jen TO!

Paradoxem však je, že toto TO, toto prvotní světlo nemůže existovat bez přítomnosti vodičů - vědomí. Rozbijte žárovku, zničte ji a světlo zmizí, i když jeho potenciál je a vždy bude v prostoru. Může se však projevit pouze v materiálu, který je schopen zářit.
Proto je toto TO opět rozptýleno do nesčetných zrnek ducha, která získávají vědomí, aby mohla existovat, neboť bez tohoto TO nemůže existovat, to je JEHO podstata.

A existují cykly, kdy po zrození Syna (ducha, který se stává také vesmírem) začne Absolutno znovu rodit velké množství zrnek ducha, která se obnoví sama ze sebe a z nichž pak dlouhou cestou vývoje vyrostou vnitřní vesmíry. Až se jimi naplní, promění se ve vesmír. A tak do nekonečna makrokosmů. Pro duchy, kteří mají vědomí, tedy není skutečným cílem úplně se vyjmout jako osoba z plánů existence. To nedává smysl. Je to zničení lampy, která má nést světlo a svítit.

Velké TO, dokonce na úrovni Absolutna vesmíru, opět vytvoří z prázdnoty zrnka duchů poté, co přežilo svou duchovnost tím, že se snažilo existovat. Bude to nový akt stvoření zrnek duchů po prvním, který byl učiněn při jeho zrození z Vesmírného Otce. Existence je dokonalost, ale jaká dokonalost je v tom, že zbavíme Absolutno jeho již osvědčených a použitelných nástrojů a jejich vědomí zcela zničíme splynutím s ním, tj. zhasneme jejich lampy tím, že je rozbijeme a definitivně zničíme? Proto je také touha některých lidí zcela beze zbytku rozpustit své vědomí v lůně Absolutna nakonec slepou uličkou.

Vědomí by se nemělo snažit zničit samo sebe, mělo by se snažit jednoduše předávat světlo Prvotního, stále jasnější, ale zůstat nástrojem, ne sebemrskačstvím, aby světlo samo zářilo. Světlo samo o sobě nemůže svítit! Existuje pouze v potenciálu a vědomí září - jeho vodiče! Prvotní světlo, aby mohlo zářit, a tedy existovat, vytváří průvodce.
Duchové, kteří dosáhli oné nadúrovně vědomí, na níž se stali Duchem Vesmírů, nejsou ti, kteří se prostě rozpouštějí ve Světle Absolutna bez odpočinku a bez záměru být nástrojem a průvodcem Prvotního Světla, ale ti, kterým se podařilo stát se průvodci onoho Prvotního Světla, které se prostřednictvím Ducha Absolutna projevuje v našem i jiných Vesmírech.
Tento nástroj potřebuje Absolutno a superrozvoj, jímž jsou vesmíry, k nekonečnému vývoji. Nakonec i samotné Absolutno, celý vesmír a všechny vesmíry jsou také lampami či nástroji Prvotního nepodmíněného světla, jen na své vlastní úrovni, stejně jako ostatní vesmíry a vesmíry i mimo ně.

Nakonec samo Prvotní Světlo, tedy TO, se vyvíjí a existuje v nádobách těchto nástrojů, nikoli samo o sobě! Tato Pravda však může logicky moudré mysli nechtěně přivést k pádu. Ne ovšem Pravda sama, ale právě logická moudrost, která je iluzí a jedním z pilířů antisvěta a existence černých civilizací, jimž vládnou černí mudrci v proudu falešného osvícení. Domnívám se však, že je lepší ty, kteří rádi mudrují, prostě logicky varovat, než skrývat pravdy, jak to tradičně dělají mnozí adepti. Vaše zakázané ovoce je sladké a přitahuje především nerozvinuté spící mysli, rozvinuté a osvícené po zakázaném nesáhnou, zákaz sám jim padne k nohám. Hranice pádu je velmi tenká, stejně jako samotné uvědomování si pravd vědomím. Neboť logická pandánština vědomí, které nepřekonalo sebe sama, okamžitě převrátí všechny pravdy na sebe a začne se vyvyšovat, považuje se za Absolutno nebo za samotné Prvotní Světlo ve smyslu své osobní velikosti, nebo dokonce jen za nezbytný nástroj pro něj, ale tak nezbytný, že se bez něj neobejde. To znamená, že logika já vždy vede k významu JEHO vědomí a existence.

A čím hlouběji člověk rozplétá mudrování a logické konstrukce - tím silnější jsou iluze o spravedlnosti falešného osvícenství. A jestliže bytostem těžkých -(dvourozměrných a jednorozměrných), konvenčních světů našeho světa lze ještě někdy něco říci a dosáhnout jejich probuzení, pak falešní osvícení hierarchové protisvěta, přesvědčení o své spravedlnosti, prostě nemohou vrátit své vědomí. Stávají se téměř neschopnými. Abych někoho zachránil z pasti nižšího astrálu a dvourozměrného nebo dokonce jednorozměrného světa, sestupuji do těchto světů a nasazuji si tam svůj známý obraz, který se ve vašem světě zdá být obludný a krvelačný. Jen v tomto obraze mě mohou vnímat normálně, Není to tak, že by se tam na nás vrhali,″ Baldan Lhamo se usmála, ″i když jsme se pohybovali na jejich území. Čím je obrázek ošklivější, tím méně jsou ochotni si s ním zahrávat, protože čím je ošklivější, tím je silnější. A celý tento strašlivý obraz je jen převráceným odrazem Světla Prvotního, kterým můžeme procházet jako nástroje Absolutna. To je vše.

V tomto světě temnoty můžeme najít ″přístup″ k hladovým bytostem, jak byste to řekli vy. A síla soucitu s nimi, i když ve své šílené nevědomosti páchají strašné věci a ztrácejí poslední jiskřičky světla v zrnkách své duše, někdy dokáže zázraky. Skutečně si začnou uvědomovat, že chtějí toto místo opustit, a začnou dbát na rady a snášet strašné utrpení, potlačovat šílený hlad, a tím překonávat iluze. Snaží se pochopit úzkost toho, koho chtějí trápit, aby uhasili svou úzkost, a pak iluze začne slábnout. Čím dále jdou, tím více slábne. Bylo mnoho případů, kdy někteří z těchto démonů, kteří zde mučí a trýzní ostatní, zvýšili své vibrace a tento strašný svět je již nemohl udržet. Byli vyvrženi do inkarnací v tělech vašeho světa, ale to už byl průlom. Dále bylo třeba rozvázat karmické uzly minulosti, které si uvázali tím, že se sami dostali do nižších světů.

Někteří zvítězili, když pochopili, že žádná hrůza a žádná pozemská muka se nevyrovnají téměř nekonečnému pobytu v nižších světech jako v pasti, kde neustále slouží temnějším a těžším hierarchům protisvěta, aby tam čerpali energie utrpení a jiné těžké energie. Byli i tací, kteří z démonů prošli strašlivými zkouškami v lidských i jiných inkarnacích a stali se povznesenými askety. Mnozí z nich se nyní stali bojovníky světla, kteří stojí na stráži na hranicích světů. V buddhismu se jim říká ochránci učení. Skutečně chrání světy vyšších dimenzí, podmíněně řečeno ve vašem pojetí, před snižováním tamních vibrací a invazí temných civilizací. Stojí na hranici dvojrozměrnosti a vašeho světa, stojí v první linii, protože tam už byli, v těch světech temnoty. Vždy jsme byli s nimi. Přivádím nové realizované bývalé démony z nejnižších světů, jako je moje učednice Makoš, která v těchto světech přijala jméno Jaga. Ale jen ti mohou přijít a uniknout z nejtemnějších světů, kdo pochopí celou iluzorní povahu svého já a všechnu hrůzu, kterou způsobuje ubližování jiným bytostem.

Pokoušeli jsme se přivolat k vědomí i obyvatele podsvětí, ale bohužel falešné osvícení zničilo i vědomí sebe sama, nejen nafouklé horní skořápky tamních duchů. Snažili jsme se vetřelce oslovit jejich lstivou a magickou vědou o změně hmoty spirálového vesmíru, využívající rozdíl potenciálů a samotné spirály k proniknutí do našeho světa z protisvěta, jak to udělal Lucifer a jeho uctívající civilizace Anunnaki.

Ale i tam zatím zůstávají hluší. Oni jako vaši pozemští skeptici říkají - ukažte nám Noc Brahmy a co se stane s lidmi jako my, pokud to nedokážete, pak Noc Brahmy neexistuje, nebo je to jen sen a po ní bude svět zase stejný a my, kteří v něm žijeme, žijeme proto, abychom ho využívali a vstřebávali jeho zdroje, svět je stvořen pro nás, protože my existujeme, všechny zdroje jsou stvořeny k tomu, aby se vstřebávaly, protože existují. A Bůh je ten, kdo dává vědění, jak tyto zdroje využívat a jak je těžit ve svůj prospěch, zatímco to, co brání těžbě pod různými výhradami k nějaké vymyšlené spravedlnosti, je Zlo, spravedlnost neexistuje, a pokud existuje - je projevem Zla. Pouze nejsilnější mohou pohlcovat a existovat, nejslabší musí být zničeni jako odpad vesmíru a použiti jako zdroj pro nejsilnější, jako velcí vyvolení Existence...″ Takto uvažují samotní Anunnaki a jejich žáci.

Jejich vědomí je plně v souladu s antisvětskou inverzí a existují zde pouze díky tomu, že lpí na fyzických a éterických tělech vytvořených magicky s ohledem na zákony rozdílu potenciálů. To je jejich věda, kterou považují za vrcholné mistrovství Lucifera, a pomocí těchto výmyslů hodlají obejít všechny zákony Absolutna, Upřímně ho považují za superďábla a svého Lucifera za velkého mistra, který zachraňuje vesmír před zkázou. Záchranu vesmíru před zkázou vidí v pohlcení všech ″slabochů″, dokud nezůstane jeden nejsilnější - který do sebe pohltí Absolutno neboli Ducha vesmíru, jímž je podle nich prvotní Chaos, a stane se antiabsolutem, antichaosem neboli velkým Řádem.

Jejich vědomí je jiné, jsou si jisti, že přinášejí světlo a spásu a ničí světové zlo. Jsou si jisti, že pravý světlonosný vesmír vybudují uměle a že vše přirozené pochází ze zdroje světového zla či chaosu. Za velké původní Světlo považují Chaos neboli původní Temnotu a jako zdroj Světla uctívají Lucifera. To jsou plody falešného osvícení. A právě ozvěny těchto iluzorních představ samotných Anunnaků tvoří základ mnoha vašich pozemských mýtů o stvoření světa z bezbřehého Chaosu umělým příkazem jakéhosi všemocného Stvořitele. Všechny jejich lži, pevně spjaté s některými pravdivými pojmy, nejsou náhodné. Nejde ani o podvod - jde o zvláštnosti mysli protinožců. Je to jejich vidění podstaty věcí, pak převrácené a zkreslené lomem velkých iluzí falešného osvícení.

Tyto iluze jsou velmi silné, tím spíše, že do nich snadno sklouznou i velmi pokročilí, jak říkáte, duchové. Co říci o lidech, kteří ve vašem světě hledají pravdu. Ti, kdo nepřekonali své ego a jsou přesvědčeni, že světlo a síla se musí projevit samy, se vždy chytí do této pasti. Pouze ti, kteří nepovažují své vlastní schopnosti nebo sílu a světlo za svůj vlastní úspěch, kteří se nedomnívají, že svou osobní silou někoho uzdravují nebo mu pomáhají, ale pouze silou Vyšších sil, silou Vyšší původní síly původního Světla - mohou skutečně pokročit na cestě ke Světlu pravdy.

Jakmile však vznikne iluze, že někoho uzdravuji, odstraňuji zkázu, chráním někoho nebo něco jiného, je to cesta do temnoty antivědomí. Pokud si hledač pravdy položí otázku, kolik a čeho osobně na této cestě dosáhl, dostane se do pasti. Pokud se jen začne srovnávat, nebo ještě hůře, vypočítávat, jakého procenta světla, svatosti, jasu atd. dosáhl pro sebe a pro druhé, dostane se téměř rovnou k těm, kteří tak činí, k lhářům, kteří chtějí do svého ega nacpat Absolutno. Pokud se jen rozhodne, že může měnit osudy druhých, aniž by se jich na to zeptal, pro svůj vlastní prospěch a jakýkoli rozmar - už se dostává za hranu do nižších světů temnoty a antisvěta.
...Pochopte, že já nebo ego poroste úměrně tomu, do jaké míry si budete myslet, že žádné nemáte. Neboť právě toto myšlení automaticky vytváří ego, samotnou pýchu, ve vědomí sice zcela nepostřehnutelnou, ale velmi zákeřnou.

Nikoho nesuďte! Nehodnoťte se! Ve světě světla neexistuje žádné hodnocení! Hodnocení vede ke srovnávání a plodí aroganci nebývalých rozměrů. Hodnocení a srovnávání jsou dva nejhorší nepřátelé na cestě těch, kdo hledají pravdu. Ať je pro tebe jedno, kdo je kdo a kdo jsi ty! Jedině tak se zbavíte iluzí, které vás táhnou ke dnu. Pokud se někdo stará, pak není ani stopy po osvícení, nejen osvícení! Existuje pouze hra na duchovno a růst ega do nepředstavitelných rozměrů.

Všechny informace, které jsou údajně sdělovány komukoli o tom, kdo je na jaké duchovní úrovni, co, kde jsou hierarchové a učitelé - jsou od počátku falešné. Žádný pravý a světlý duchovní Guru vám nikdy neřekne, na jaké úrovni je on a na jaké úrovni je někdo jiný. To jen falešní osvícení žáci Anunnaki si přidělují hodnosti a tituly, zařazují všechny do úrovní a dokonce ukazují svou osobní výšku a hodnost, své zásluhy. Úrovně a hodnosti - to je struktura anti-světa, jenže ta vede do temnoty, pokud vidíte skutečnost, ale pokřivené anti-vědomí ve svých iluzích vidí podstavce a trůny světlonošů, jejich regálie. Ve skutečnosti platí, že čím více regálií - tím silnější je učitel lží. Ale LŽE. A je jedno, kteří skuteční Učitelé světla nebo bohové se za těmito jmény skrývají.

Odvažuje se oslovovat se jakýmkoli jménem, dokonce i samotným Absolutnem, které se mimochodem nikdy nikomu neoslovilo, protože to nemůže udělat, protože neexistuje jako osoba, dokud vy všichni existujete. Učitelé světla se nikdy nebudou nazývat Pány, nikdy se skutečné Božství nebude nazývat slovem ″Pán″! To si mohou dovolit jen lháři skrývající se za těmito skutečně velkými jmény, protože si ve své nevědomosti ani neuvědomují, že skutečný Guru nemůže být ani pánem, ani vládcem, nic nevlastní a nemá žádné otroky. Sám je jen nástrojem, sám je jen lampou, která osvětluje cestu ve tmě, je průvodcem světla a ví to, ale pokud se začne považovat za světlo sám, pak už není učitelem, je už Padlým.

Pouze zcela neznalí následovníci guruů a proroků je nazývají pány, hierarchy nebo slovem ″pán″. To říkají jejich spící dětské duše, které neznají pravdu. A tytéž děti to všechno opakují a často přinášejí utrpení a velké zkoušky těm, které uctívají, a vyvyšují tak svou osobnost. Ale pokud se k vám někdo náhle přiblíží a nazve se vládcem - je to zřejmě lhář, vyslanec stejných Anunnaků nebo šílenec žijící zcela ve svých iluzích. Pokud vás duchové z jiných světů takto oslovují a nazývají se velkými mistry, pak jsou to temní duchové, kteří mluví jménem Mistrů, poslů anunaků nebo jiných temných civilizací a světů a používají pro sebe známá jména vašich skutečných Mistrů a Bohů. To je nejjistější znak lhářů!

Pravý světlý duch se nebude prezentovat jako pán někoho tam venku se všemi regáliemi svých úrovní svatosti. Je mu jedno, jaké nebo kde jsou úrovně, jsou přirozené ve světě světla a nejsou nijak označeny. Nikdo se tam neprosazuje. Ne v regáliích je pravda, ale v tom, co říká, i když za leskem regálií a autoritativním jménem lze říci jakoukoli lež a zejména tak zákeřnou s kousky pravdy, která vede k falešnému osvícení a převrácení vědomí. Často chodím do světů démonů a vyprávím jim o tom... Víte, i tam jsou lidé, kteří vidí... Je to ve vašem světě těžší? Ještě jste se nestali démony, ale nevím, jestli je mezi vámi vůbec dost démonů na to, abyste se probudili a nebáli se snášet všechny zkoušky a rozvazovat uzly vlastních tužeb a činů. Toho se přece démoni bojí nejvíce. Ale i tam hodně trpí od svých vlastních hierarchů, proto jsou připraveni na všechno. A také máte jen utrpení, které vás bohužel nutí přemýšlet.

Jste zajatci svých iluzí a tužeb, vytváříte neřesti, které využívají ti samí Anunnaki, kteří ovládli Zemi rukama vašich takzvaných elit. Ale bez vašich neřestí a vášní jsou bezmocné, aby ovládly vaše duše a váš svět!

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/08/blog-post_28.html

Zpět