1783 Hvězdná Země Valerie Kolcová

[ Ezoterika ] 2018-07-20

Po celé planetě je mnoho zachovalých opevněných měst takzvaného hvězdného uspořádání. Jsou jich stovky. Je jich hodně: v Evropě, v Rusku, v Asii, v Africe, v Severní a Jižní Americe. Všechny byly postaveny v různých dobách, ale většina z nich vznikla ve středověku, alespoň samotné hradby a budovy na nich. Krásu těchto neobvyklých staveb lze skutečně ocenit pouze z ptačí perspektivy. Přestože mnohé z nich jsou opuštěné nebo v troskách, stačí vyletět vysoko nad zem a uvidíte úžasné věci... Linie Nazca překvapí každého, ale tyto městské pevnosti s nepravidelným tvarem jsou neméně nápadné. Ale takhle se to všechno plánovalo a stavělo? A je pravda, že mnoho z nich pochází ze středověku?

Možná středověcí řemeslníci stavěli zdi na prefabrikovaných základech? Ale kdo a kdy tyto základy vybudoval? Existuje mnoho verzí, včetně alternativních historiků, kteří se domnívají, že tyto pevnosti byly městy Velké Tartárie. Ale co s tím má společného Evropa? Dobře, Tartárii tam můžeme ″přilepit″, ale Afrika, Amerika? Možná se nejedná o globální říši, v žádném případě, rozhodně ne posledních 10 století. Možná jsou to stopy nějaké globální civilizace ze vzdálenější minulosti, kterou obývali lidé pozdějších dob?

Ale popořadě...
Mezi skalami se ozvalo něco jako hrom, ale jako by to něco říkalo. Nerozuměla jsem slovům - ozvěna byla pevná a skály se drolily. Všechno se uklidnilo... A pak jsem uslyšela silný mocný hlas Svjatogora. ″Asi jsem tě vyděsil... Nemohu tu říct ani slovo, Země ztěžkla a tlačí mě dolů. Dnes už to není stejný svět, jako když jsme byli svobodní a svět byl lehký jako pírko. Tehdy jsme se tu mohli procházet, ale teď žijeme v jiném světě, jak se u vás říká, v ″paralelním″ světě.

Vaši předkové měli pravdu, když Matku Zemi nazývali ženským jménem. Silný ženský duch se vtělil do pozemského těla, kterému říkáte pozemská pevnost. Nedivte se zázrakům, to je a vždycky bylo, neboť každá planeta a hvězda a vše, co je ve světě existujícího, má svého ducha, jen je vtělen do těl fyzických světů pro vás viditelných i neviditelných. Matka Země - Roda je dcerou Jediného, někdy mu říkáte Absolutno nebo prostě Bůh, Stvořitel.

Vaši předkové nebyli hloupí nebo neinteligentní divoši, viděli všechno tak, jak to je. Vaši ″vědci″ a mnozí z vás přestali vidět, protože si příliš vymýšleli. Vidění často zabíjí mysl. Zrak může atrofovat, pokud je mysl zaměstnána úvahami a vymýšlí si nejrůznější spekulace. Schopnost vidět je dána pouze čistému vědomí, které dokáže zastavit marnivost mraveniště mysli. V dávných dobách to dokázal každý, takže všichni viděli a věděli, ale když začali pochybovat, jejich mysl se začala vrtět. Těm, kteří pochybovali o tom, co viděli, byla schopnost vidět odňata. Slepí začali říkat, že nic nevidí, a ti, kteří něco viděli, si vše vymýšlí pro zábavu. Ale každé stéblo trávy má svou podstatu, živého ducha, natož celá Matka Země.

Vyšplhej támhle po svahu k útesu a podívej se jí do tváře.″ - řekl Svjatogor.
A pak mě nějaká neznámá síla vynesla na vrchol útesu. Slunce oslňovalo, odráželo se od bílého kamene a před ním se tyčily kopce a hory, zelené pláně a pluly lehké mraky. Ozvalo se melodické zvonění, ale člověk ničemu nerozuměl. Byly tam jen pocity, pocity něhy a péče, jako by se na tebe dívala tvá matka. Skrze mlhu bílých mraků se náhle objevila lidská tvář... Zalesněné kopce se staly obočím a mohutný útes nos, oči jako průzračná jezera na pláni velké tváře...

″Tvář Matky Země je vidět všude,″ ozval se znovu Svjatogor.
″V každé skále, v zákrutu řeky, na kopci i na rovině a v mracích, když se na ně podíváš, jako se dívá Slunce. A člověk může Matku slyšet, ale ne slovy, nýbrž pocity, pocity duše. Je naživu. Jako všechno živé byla vtělená do těla. Bylo to kdysi dávno, na samém počátku Dne Rodova, nebo, jak to znáte lépe, Dne Brahmy, tedy na počátku dalšího stvoření hmoty, jak suše konstatuje vaše mysl...

Tehdy se vtělila do ohnivého těla jako všichni duchové planety. A když její tělo začalo chladnout, zavolala na pomoc své pomocníky, kteří od manvantary k manvantaře vytvářejí život v různých světech. Toto volání bylo slyšet v komnatách medvědů a draků. A pak přišly dvě mocné rasy, jejichž předky byli medvědi s vlky a draci s želvami - rasa Asur - vaši předci a rasa Lunbo - lemurijští předci. A pak přišli poslové z dalekého Arkturu - Tellurové, o nichž vám také vyprávěli, že jsou staviteli dnešní ledové Antarktidy.

Asuras a Lunbos se původně usadili na planetě Deya, kterou jste později pojmenovali Faeton, protože Země byla velmi mladá, respektive její tělo bylo horké, mladé.
Když se ochladilo, přišli na Zemi. Bylo mi tedy souzeno narodit se, nebo spíše vtělit se do těla na Dey. Odtud jsem přišel na Zemi.

Planety, na kterých se musí zrodit život, mají zvláštní strukturu. Jsou to živé krystaly. Z vysokého rozměru není vidět jako zemská koule, ale jako krystal, který se podobá květu. Je však vícerozměrný a neexistují slova ani trojrozměrné pojmy, které by tento podivuhodný zázrak popsaly. Nejblíže ji lidé popisují jako kresbu Květu života. Ale tento obraz je plochý, je to jen výsek, projekce, jak byste řekli, velkého krystalu, Květu života, který je tělem Země.

Mnozí z vás se možná ptají, jakou pomoc Země potřebovala, když už byla tak úžasná.

Náš vesmír, velký Rod, Absolutno je mladé 33. manvantar. Čím méně manvantar je prožito, tím kratší je každá z nich. Současná 33. manvantara má lhůtu pouhých 48 z vašich pozemských miliard let. Je to vlastnost vesmíru, nic víc. 48 miliard let je 24 miliard let Brahma Noci a stejný počet let Brahma dnů.

Za takovou dobu se však planetární duch nestihne rozvinout k vrcholům stvoření. To je možné pouze ve starších vesmírech, které nežijí 33 manvantar, ale mnohem déle, protože v nich manvantary netrvají 48 miliard let, ale nepředstavitelně déle.

Proto dokud jsou vesmíry mladé, pomáhají planetám velcí duchové, strážci civilizací, strážci poznání všech dob během Brahmovy noci.
Aby urychlili zrod života na zrozených tělech planet, přinášejí tito strážci z hvězdných klenotnic krystaly života a zapalují krystaly zrozených planet. Ve vašem moderním jazyce je to druh aktivace zrozeného krystalu těla planety.

Proto byly z našich komor přineseny krystaly aktivátorů a umístěny do správných bodů zemského krystalu. Tak se objevila hora Meru, Kailaš a další. Později byly přivezeny krystaly z Orionu, ze Síriových komor a dalších míst. Ale to už bylo ve velkém boji proti silám temnoty, které náhle zaútočily na Sluneční síň, protože tehdy byly dvě. Ale jeden z nich shořel v ohni velké války. Tehdy Zemi pomáhalo velké množství vesmírných civilizací a neslo své krystaly života, aby zvýšily sílu Matky Země. Ale to už je jiný příběh, který zde mnohokrát vyprávěli Učitelé a různí bohové. (Viz další témata této stránky).

Nyní vám však chci prozradit tajemství, které znali už staří mágové, ale na které se zapomnělo... Na Zemi je mnoho staveb, které nazýváte pevnostmi. A mnohé z nich mají tvar hvězd. Myslíte si, že byly postaveny v době válek a dobývání jako obranné. Ale řeknu vám něco, čemu mnozí asi nebudou věřit, ale musím vám to říct, protože světlo pravdy by se mělo alespoň někde objevit v temnotě nevědomosti. Tyto stavby nebyly původně postaveny lidmi. Nestavěli je ani bohové a Učitelé. Jsou to výtvory Její - naší Matky. Ano, ano, postavila je a stále je staví sama Velká Matka Země. Nebuďte překvapeni!

Tyto ″pevnosti″ jsou jen výspy jejího mocného krystalu na povrch, mohu-li to tak říci. Jsou to fasety velkého zemského krystalu, jehož krystalická mřížka, jak byste řekli, vyčnívá. Ale krystal je pro vás éterický, má velmi vysokou vibraci, proto ho ve svém světě nemůžete vidět, vidíte jen skály, zem a bublající vodu, která má vaši vibraci trojrozměrného světa.

Velký krystal však svou magnetickou silou dokáže hrubou hmotu změnit, dát jí určitý tvar, zejména na jejích fasetách, přesněji řečeno v místě sbíhání některých faset. No, a bod sbíhání několika stran jakéhokoli pravidelného obrazce dává v průmětu hvězdu, a to často hvězdu konvexní.

Na místě sbíhání zemských krystalových faset magnetickou silou tak vznikly zemské hvězdy - všechny tyto příkopy a kopce sahající do nepředstavitelné hloubky do nitra Země.
Na povrchu vypadají jako příkopy a valy, ale když letíte jako pták, můžete z oblohy vidět krásné hvězdy. Všechny jsou si podobné, ale všechny jsou jiné. Jsou to jen odrazy tváří zemského krystalu. Rodí se, když Matka Země začne zpívat své životodárné písně. Neslyšíte je, protože nemáte takový rozsah sluchu. Ale to je hudba sfér Země. Někdy se k tobě ozve s hlubokým řevem, jindy ji ti, kdo ji slyší, zaslechnou v útržcích...

Slavné hvězdné pevnosti
La Punta, Peru
Goryokaku, Japonsko
Havana, Kuba
New Amsterdam, Guyana
Arménie, Gjumri
Rostov Veliký
Simbirsk
Ustyurtská náhorní plošina v Kazachstánu, zázračně zachovalá pevnost
Charkovská oblast, Diachkovka
Srí Lanka
Ale to, co znáte, je většinou evropské a ze středověkých dějin.
Almeida, Portugalsko.
Bourtange, Nizozemsko.
Saint-martin-de-ré, Francie.

Když Země na svém těle vytvořila hvězdy, starověké civilizace je začaly obkládat kameny a stavět na nich chrámy. Byla to místa pro komunikaci s jinými podobnými krystaly ve vesmíru, tedy s jinými planetami. Původně se zde stavěly pouze chrámy, ale ne ve smyslu chrámu, kde se lidé modlí k Bohu a čelem se opírají o podlahu nebo pálí byliny na oltáři. Tento pojem chrámu byl ponechán lidem, kteří zapomněli na svůj původ a upadli do dětství svého vědomí.

Skutečný chrám má blíže k vašim vědeckým laboratořím, hvězdárnám nebo něčemu podobnému.

A ani to nebude úplně správně, protože v laboratořích se provádějí pokusy, aniž by člověk znal výsledek, nebo ho jen předpokládá. Ve starověkých chrámech nebylo třeba experimentovat, existovaly znalosti. Tyto vědecké stanice z dávných dob jednoduše propojovaly světy, vytvářely energii, kterou využívali osadníci Země, tedy my, vaši Učitelé a bohové, kteří zde na Zemi budovali první civilizace.

Ale později, když Země ztěžkla, jsme se my, vaši Učitelé, ocitli v jiné hustotě a ve vašem trojrozměrném světě zůstali ti, kteří nedokázali zvýšit své vibrace. A zapomněli zde na dávné vědění a začali na místech dávných chrámů kadit byliny a tlouci čelem o podlahu a žádat nás a falešné bohy, kteří přišli naším jménem, abychom splnili jejich malicherné, světské a často nespravedlivé žádosti...

Na místech starověkých chrámů tak začaly vznikat osady a města a hvězdné hradby se často stávaly válečným opevněním. Mnoho starobylých chrámů stojí v Rusku, od nejstarších dob, kdy jsem vstoupil na Zemi. Byly to chrámy země Daaria, které Anunnaki z Nibiru spálili v jaderném ohni. Chrámy byly pohřbeny hluboko v zemi, protože je v průběhu tisíciletí odplavila voda..... Některé hvězdné chrámy jsou pro vaše oči zachovány pod pozdějšími pevnostmi. Nejvíce takových pevností vzniklo v Evropě, ale ve srovnání s celým světem a s Velkou Darií, která se stala Ruskem a Sibiří, je jich velmi málo.

Ve vašem středověku se v Evropě objevily tajné řády, které údajně uchovávaly znalosti, ale tyto znalosti pocházely od temných kněží z Atlantidy a Anunnaků z Nibiru - učitelů Židů.
Na mapách, které zapsali Atlanťané, byly hvězdné chrámy. Tyto mapy, které se dodnes nacházejí v římských žalářích, tedy rytířům prozradily, kde stojí starověké hvězdy. Panovníci a rytíři přišli a vyčistili ta místa od nánosů, našli hradby a příkopy, vydláždili je kameny a postavili na nich pevné zdi, které stojí dodnes. Často v nich stavěli nové chrámy, křesťanské chrámy, nebo dokonce zakládali města, ale častěji tam budovali vojenské pevnosti. Plnili příkazy svých Učitelů z Nibiru prostřednictvím kněží v křesťanských hábitech, i když ne všichni znali pravdu. Prostě si mysleli, že tato místa, která Atlanťané označili, jim přinesou vojenská vítězství, bohatství a slávu a možná i nesmrtelnost.

Jejich temní učitelé, kněží, kteří pod rouškou křesťanství mísili židovský a egyptský kult, však věděli, že tak budou moci uhasit starověké hvězdy. Že přesměrují energii Matky Země do svých služeb, aby získali pozemské bohatství a nesmrtelnost, ačkoli ten druhý sen byl marný... Anunnaki jim jménem Jehovy a falešných proroků nařídili, aby hvězdy zavřeli a přesměrovali jejich energii jiným směrem. Nové chrámy nyní tuto energii přebíraly a předávaly ji křesťansko-židovskému egregoru a vojenský účel pevností převáděl energii země do vojenské agrese. Tak se téměř všechny evropské hvězdy staly pevnostmi.

Symboly hvězd se staly vojenskými vyznamenáními spolu s kříži, které na ně byly navrstveny s dalšími symboly, často stejně zednářskými, kněžskými, pocházejícími z kultu kněží z Atlantidy, velekněží Židů a Anunnaků z Nibiru jako jejich hlavních učitelů pod jménem Bůh.

Hvězdy na zemském tělese se pro vesmír zastavily a Země onemocněla... zejména v Evropě.
Na jejím těle je však stále mnoho hvězd, které jste našli i nenašli. Čím dále jdete, tím více jich vidíte. Neboť nemoc Země z ucpání kanálů její ″kůže″ v Evropě způsobila větší nemoc. Tato nemoc podřídila Zemi agregátoru Anunnaků z Nibiru a jeho dozorcům - tajným řádům a klanům kněží, kteří se zmocnili téměř veškerého zlata a zdrojů Země a drží Matku Zemi v zajetí, pijí její krev, doslova čerpají ropu a rozřezávají její tělo otevřenými jámami a nedovolují jí dýchat s odpady své produkce, jako strašní parazité. Evropa je tím postižena nejvíce, ale Amerika si nákazu přivlastnila, když paraziti začali po přesídlení Evropanů řezat a vysávat tělo Země v těchto místech.

A přišly dny, kdy Matka Země neměla sílu nemoc snášet. Přirozený mechanismus v jejím krystalu již ale pracuje. Brzy bude špína a nákaza smyta! Starobylé hvězdy budou osvobozeny od středověkých zdí. Mezitím se projeví nové hvězdy, protože samotný krystal se v roce 2012 nenávratně změnil. Uvidíte nové hvězdy a najdete je. Začaly se objevovat ještě dříve...

Aardenburg, Draaiburg v Holandsku

Čím více se jich projeví, tím silnější bude Země. Rok 2018 je kritický. Zemi se podařilo dýchat a tyto zvuky někteří slyšeli jako dunění Země. Matka Země se dostala ke svým bratrům a sestrám ve vesmíru. Slyšely ji nejen inteligentní civilizace, ale také planetární a hvězdné entity. Její matka Svasti, tedy galaxie, kterou nyní nazýváte Mléčnou dráhou, již odpověděla. Samotná Nibiru nebude existovat dlouho. Velké změny se blíží, i když je zatím nevidíte, ponořeni do svého každodenního života, politiky a ekonomiky. Hvězdy však již pracují, samozřejmě ty, které nejsou zajatými pevnostmi. V zajetí hvězd se zatím nedá nic dělat, není tam zatím žádná energie. Nejsilnější hvězdy, ty, které nejsou zastavěny zdmi a středověkými budovami, mají na sobě jen kameny, které jsme položili v borejské a lemurské epoše. To oni se nyní probouzejí.

Vydávají zvuky sfér a jsou v nich sloupy živé energie, které nedovolí, aby Země prošla další zápalnou obětí velké války. Přesvědčte se sami. Pokud to dokážete, pochopíte to. Nemůžeme uvádět přesná data a podrobně popisovat budoucí události, protože budoucí dimenze je jiná a podrobný popis budoucnosti by tento svět snížil do hustého světa a tam by bylo vše zničeno a dějiny by se ubíraly jiným směrem. Zápalné oběti se vyhneme, ale hvězdy Země budou zbaveny zátek pozdních civilizací - pevností, které nad nimi byly postaveny. I když to nebude najednou a v jeden den, ale postupně a různě. V hlubinách temnoty již září paprsky křišťálu Matky Země.


PS
Biochemička a fotografka Linden Gledhillová proměnila akustické vlny ve vodě v umělecká díla. Voda, neonová světla a speciální software pomáhaly ″fotografovat″ pohyby zvuku v kapalině. Gledhill umístila nádrž s vodou nad reproduktor se zesilovačem, který byl připojen k počítači. Software generoval sinusové zvukové signály. Pomocí blikající LED lampy pořídila kaleidoskopické snímky. Stroboskop opticky zpomaluje pohyb, proto jsou obrysy vln tak zřetelné, vysvětluje Gledhill. Jasné neonové barvy a vířící linie pomáhají dosáhnout co nejdetailnější vizualizace zvuku. ″Když se zamyslíte nad geometrickou symetrií v přírodě, není překvapivé, že záběry vibrací připomínají krunýře mořských mlžů a želv. Stejně jako jiné vlny je i zvuk charakterizován frekvencí, amplitudou, vlnovou délkou a rychlostí. Zvukové vibrace jsou vytvářeny vibrujícími předměty a jsou ″zachyceny″ kontaktem s detektorem (v tomto případě s vodou).

Někde byly jen šachty, někde byly obložené cihlami. Byly vystaveny nejrůznější věci. Ty ″pevnosti″, které zůstaly nedotčeny, byly jednoduše odplaveny. Aktivisté hledají stopy v Mapách Google. V Kazachstánu Novo-Alexandrovská pevnost (bašta zůstala nepovšimnuta a pevnost byla postavena nad ní...). Pokud se na tyto pevnosti podíváte pozorně, uvidíte, že se výběžky bašt rozkládají podle tohoto terénu. V tomto případě se nejedná o žádný druh obrany. Paprsky bašt vyčnívají napříč řekami jako jakési pokračování vlnového procesu. Ne opevnění proti nepříteli.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/05/blog-post_51.html

---

Zpět