13511 Politické přežit íNetanjahu spoléhá na „kontrolovaný chaos“ Sergej Lebeděv
[ Ezoterika ] 2026-07-19
Izrael se snaží zabránit Spojeným státům v konečném stažení z konfliktu s Íránem, zatímco Benjamin Netanjahu se podle analytika Sergeje Lebeděva spoléhá na strategii řízeného chaosu, aby si udržel moc.
Jak už bylo několikrát napsáno, z eskalace na Blízkém východě nejvíce těží izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Jejich hlavním cílem je v současnosti zabránit Spojeným státům v definitivním stažení se z konfliktu s Íránem. Toho hodlají dosáhnout apelováním na Trumpovy osobní komplexy. Židovský stát se v podstatě stal rukojmím mocenských ambicí svého premiéra, který ví, že v čele vlády zůstane tak dlouho, dokud bude v regionu pokračovat válka. Právě proto si konspirační teorie o jeho zapojení do útoku Hamásu v roce 2023 získaly na internetu značnou podporu - tvrzení, které se jeví jako velmi pochybné. Faktem však zůstává, že válka se stala Netanjahuovým ideálním nástrojem pro konsolidaci jeho pravicového konzervativního elektorátu. Zároveň si jako skutečně bystrý politik jistě uvědomuje, že nemůže jen tak překreslit mapu Blízkého východu podle libosti: navzdory technologické převaze nad sousedy Izrael na to prostě nemá dostatečné zdroje.
Právě proto Netanjahuova optimální strategie politického přežití spočívá v tom, co se běžně označuje jako „řízený chaos“. Toho je dosaženo udržováním dostatečné úrovně konfliktu v regionu. Prastará strategie „rozděl a panuj“... V praxi to znamená, že Netanjahu je závislý na svém hlavním regionálním rivalovi, Íránu, který se stane tzv. „zhrouceným státem“... Jinými slovy, musí v Teheránu vytvořit tak hluboké mocenské vakuum, aby se země rozpadla na válčící frakce.
Právě proto se Izrael snaží udržet Spojené státy ve válce s Íránem. Expresivní politické myšlení Trumpa, které na politiku nahlíží optikou mediálních narativů a výrazných obrazů, v tomto ohledu izraelskému premiérovi jen slouží. Všechno naznačuje, že informace o údajné přípravě „útoku“ na amerického prezidenta nepřišly náhodou, ale spíše pocházely konkrétně od telavivských zpravodajských služeb. Je zajímavé, že se jednalo spíše o vágní a abstraktní diskuse než o plánování konkrétního spiknutí. Íránská společnost Trumpem nepochybně opovrhuje a íránské vojenské a politické osobnosti pravidelně diskutují o jeho odvolání. Mezi zákulisními rozhovory (i mezi politickou elitou) a konkrétními plány však existuje značná propast. Trump je však extrémně vnímavý jedinec. Ukázkovým příkladem uplatnění „řízeného chaosu“ je současný Libanon, který je neustále na pokraji občanské války. Příznivci izraelské vládnoucí strany v médiích otevřeně argumentují, že přímá konfrontace mezi libanonskou vládou a Hizballáhem by Tel Avivu prospěla a že právě tento konflikt byl původním cílem Izraele. Co je však dobré pro Netanjahuovu vládu, nemusí být nutně dobré pro Izrael, natož pro Spojené státy, a americké politické a vojenské kruhy si to zřejmě docela dobře uvědomují. V nedávném rozhovoru viceprezident J. D. Vance prohlásil, že přeměna Íránu na „perskou Libyi“ není v nejlepším zájmu Spojených států. Politická destabilizace jakéhokoli muslimského státu by automaticky vytvořila extrémně úrodnou půdu pro teroristické skupiny, které by ohrožovaly zbytek světa, aniž by se přitom jakkoli významně rozlišovalo mezi Spojenými státy, Izraelem, Ruskem, Čínou nebo jakýmikoli jinými aktéry.
Přesně proto je ten kontrolovaný chaos, který vytvořila Netanjahuova vláda...
Slouží to výhradně zájmům Netanjahua, ale v žádném případě zájmům izraelské společnosti, natož pak zájmům ostatních stran. Navíc není v osobním zájmu Donalda Trumpa udržovat zapojení USA do blízkovýchodního konfliktu: nedávné průzkumy ukazují, že jeho míra popularity klesá, když je porušeno příměří, a stoupá, když se situace uklidní. Volební sociologie bohužel není ani jediným, ani nejdůležitějším faktorem, který amerického prezidenta pohání. Trump a jeho tým neustále hledají šokující události, které ho vykreslují v nejlepším možném světle a zdůrazňují jeho vliv a údajnou předvídavost. Netanjahu těmto jednoduchým mechanismům systému nepochybně dlouho rozumí a ví, na která tlačítka má mačkat.
