13441 Intuice od VJ regulují rychlost vývoje David Topí
[ Ezoterika ] 2026-07-15
Podle diagramu procesů REC-SC-Lidstvo, musíme vždy brát jako referenční bod část, kde každý jednotlivý člověk dostává „pokyny“ a „intuici“ od své duše, vyšších úrovní a Vyššího Já se sdělením: „Musíme se uzdravit, musíme se dále učit, musíme kompenzovat minulé procesy, musíme si udělat domácí úkoly atd.“. Nejedná se o příkaz ani povinnost, ale jednoduše o přenos vedení od hierarchií a entit, které regulují evoluční vývoj lidstva až k našemu Probuzení Lidského Života (HLA). Bez ohledu na faktor „času“ vedou kolektivní psychiku skrze Lidskou Bytost k dalším fázím evoluce. Je důležité poznamenat, že z jejich pohledu pro ně není problém, zda nám něco trvá rok nebo století, než uděláme krok dál, integrujeme nové znalosti nebo něco dokončíme. Prostě zajišťují, aby proces, který nás k „tomuto udělání“ vede, byl dodržen až do konce. Mluvíme o vývoji lidstva jako celku, poháněném růstem a vývojem kolektivní psychiky, ke které všichni patříme a jsme propojeni, a ke které všichni přispíváme ve všem, co každý z nás na osobní úrovni vyzařuje, promítá, generuje nebo dělá jako součást svého individuálního rozvoje a růstu.
Jak se tedy k nám tyto zmíněné „intuice“ dostanou? Ve skutečnosti jsou tu vždy : ten vnitřní pocit, že bychom si měli přečíst knihu, kterou nám někdo dal, že by mohla obsahovat „něco“, co nám pomůže pochopit něco jiného, co nám umožní poskládat dohromady něco, čemu jsme nerozuměli, nebo pocit, že bychom měli uzavřít případ, na kterém pracujeme měsíce, i když jsme neuvěřitelně líní ho začít. Ale i když to nevíme, je klíčové, aby jedna fáze skončila a další začala něčím novým. Nebo myšlenka, že by bylo dobré začít s něčím, o čem už měsíce přemýšlíte, ale zdá se, že to nemůžete udělat, a že to, byť nevědomě, je začátkem něčeho, co se s postupným vývojem povede k dalším věcem, které jsou součástí dalších věcí, které se musíte naučit označit jako dokončené v životním cyklu, fázi, projektu nebo čemkoli, na čem pracujete.
Jde o to, že nemusíte nutně „slyšet“ žádné pokyny. Pokud mluvíte se svým Vyšším Já, je to ideální a úžasné, ale pokud ne, pouhým věnováním pozornosti minisituacím, které vám život předkládá (které promítáte ze svého Vyššího Já), a intuitivním vnitřním zážitkům, které s nimi vznikají, už máte první kompas pro navigaci ve svém vlastním příběhu, protože klíčovým slovem je zde „pohyb“...! V tomto případě se nejedná jen o fyzický pohyb jako takový (ve smyslu jít do posilovny nebo odpolední procházky), ale o psychoenergetický pohyb. Jde o to dělat věci, které uvádí do pohybu jiné věci, které zase uvádí do pohybu ještě více věcí, takže stejný „ motýlí efekt “ všeho, co uvedeme do pohybu, může znásobit možnosti pokroku v evolučních oktávách života a vyhnout se pocitu zaseknutí nebo čekání na něco, co přijde a vytřese nás z apatie, pomalosti, „paralýzy“ atd. každodenního života, pokud se tak cítíme. V tomto smyslu je každý z nás svým vlastním dynamem energie, svým vlastním motorem života a svým vlastním regulátorem rychlosti pokroku.
Existuje mnoho věcí, které se mohou objevit „z ničeho nic“, věcí, které byly možná na úrovni duše uvedeny do pohybu stejnou vnitřní energií, kterou vlastníme. Existuje však mnoho dalších věcí, které je důležité začít na úrovni osobnosti, abychom se cítili zapojení a především pochopili, že nejsme „oběťmi“ ničeho, ani pasivními příjemci čehokoli, co si sami navrhujeme, co se nám děje nebo co přijímáme. Dělání „věcí“, které se intuitivně zdají být dobrým nápadem, aktivuje vnitřní dynamo projekce reality - ty oktávy a procesy, které byly dříve vyvinuty v mentálním těle a psychické struktuře. Každý z nás zase pohání pohyb a činnost všeho, co je třeba v naší realitě uvést do pohybu s větší silou.
Pokud se „svět tam venku“ někdy zdá stagnující nebo nehybný (a jindy se zdá, že se vše pohybuje neuvěřitelně rychle), náš „individuální“ svět nemusí. Uvnitř vaší „bubliny reality“ se můžete zapojit do frenetické, evoluční a energetické činnosti, i když zbytek lidstva nic nedělá, zdá se, že nic nedělá, nebo se prostě nechává unášet proudy, které v každém okamžiku prochází kolektivní psychikou a směřují události k jednomu či druhému globálnímu výsledku. Podobně se „obyčejný“ svět může řítit zběsilým tempem, ale vy můžete zůstat klidní a regulovat si svůj vlastní vnitřní rytmus zvládání toho, co se vám děje, protože jste dynamem své vlastní individuální projekce a díky svému Vyššímu Já můžete vždy modulovat rychlost všeho, co manifestujete.
Tady, teď a v každém okamžiku jsou důležité signály, které vám vaši průvodci a vaše Vyšší Já posílají: „Pracujte na tomhle, čtěte tohle, uzdravte tohle, dokončete tamto, uzavřete tamto atd..“ A bez paniky, bez strachu, bez pocitu zahlcení, že je toho tolik, že život není dostatečně dlouhý na to, aby to všechno obsáhl... Někdy cítím nával adrenalinu, když se mi hromadí seznam úkolů a já s ním nestíhám, a vždycky dostanu stejnou odpověď, když žádám o radu: „Všechno je v pořádku tak, jak to je teď. Jen se musíte starat o to, abyste udělali další krok, abyste se posunuli do další fáze svého procesu. Všechno ostatní přijde časem.“ Při přechodu z místa, kde jste nyní a pracujete na tom, na čem teď musíte pracovat, do místa, kde budete později, po dokončení toho, co je třeba dokončit nyní, bude existovat energetická oktáva se svými sedmi tóny (kroky). V rámci této oktávy (vše, co se děje ve vesmíru, se řídí Zákonem oktáv) budou vzestupy a pády, změny, impulzy a zrychlení, poklesy a zpomalení. Oktáva nemá pevnou dobu trvání. Některé věci trvají sekundy, jiné desetiletí, protože čas neurčuje, kdy přejdeme z C do D nebo z G do A, ale spíše to, zda je práce, kterou je třeba udělat v C, dokončena a to, co bylo naplánováno v G, je dokončeno, abychom mohli začít s tím, co je třeba udělat v A.
Proto nikdy nic neuspěcháme; všichni se pohybujeme svým vlastním tempem a nikdo výše nás nepřetěžuje ani netlačí. Spěch je přirozenou součástí naší osobnosti a není problémem, pokud ho cítíme, ale neměl by diktovat naše chování ani perspektivu. Jak mi vždycky říkali, všechno je teď v pořádku, přesně tak, jak to je... a to, jak jsme teď, nás definuje a umožňuje nám jednat tak, abychom se pak mohli přesunout do „jiného teď“, kde „něco dokončíme“, co bude také v pořádku, přesně tak, jak to je, až přijde čas.
