10423 "Demokracie" je nový kolonialismus Constantin von Hoffmeister

[ Ezoterika ] 2025-08-11

Impéria se nezměnila, jednoduše se zahalila do otřepaných frází jako "odolnost", "viditelnost" a "posílení"... Hlasovací lístek se vznáší vzduchem jako mechanický motýl, jemný v sestupu, ale jakmile se dotkne země, všechno zamrzne. Džungle oněměla. Město zapomíná na svůj jazyk. Začíná rituál: vytvořený nikoli ve věšteckých komorách, ale v klimatizovaných mozkových trustech s posuvnými dveřmi a firemními logy. Demokracie přichází jako evangelium, předem zabalené a schválené čárovým kódem, shozené z dronů nebo doručené v diplomatickém sáčku. Dobývá jako parazit: uhnízdí se v srdci, živí se vírou a zabíjí hostitele falešnými sliby. Přesvědčuje, svádí, infikuje. Muži v oblecích sestupují jako misionáři, jejich písma jsou vytištěna na lesklém papíře, jejich symboly jsou očištěny pro export. Místo mušket přinášejí PowerPointy a moduly pro genderovou školu. Přichází s dobrými zprávami: suverenita je zastaralá, místní bohové jsou zastaralí, každá vesnice bude modernizována Wi-Fi a nástěnnými malbami nezahalených žen zvedajících pěsti pod hesly OSN... Savana se již netřese pod botami britských červenokabátníků. Chvěje se pod vlivem sloganů. "Občanská angažovanost" se šeptá jako zaklínadlo.

"Otevřená společnost" je vyryta na tabulích, kam stařešinové kdysi obkreslovali kosmologie. Hřmění dělostřelectva bylo nahrazeno klíčovými projevy. Revoluce se nacvičuje ještě před jejím odvysíláním. Nový převrat přichází převlečený za televizi. Starý král zmizí a nahradí ho konsensuální kandidát s titulem z Yale a souhlasem NATO. Ústava se odhaluje jako luxusní auto: nablýskané, drahé, cizí. Nikdo ji nečte. Ona čte je. Lidé tleskají. Jejich potlesk je naplánován... Je zobrazena hlava tyrana: pixelovaná a streamovaná. Stopy smíchu stoupají. Fialový inkoust potřísní kůži jako svaté znamení, jako by odevzdání hlasu mohlo očistit minulost a přivolat spásu. Posvátný dokument leží otevřený, jeho stránky bzučí vedlejšími klauzulemi a podvratností.
🍄‍1: Vzdát se algoritmu.
🍄‍2: Sterilizovat duši lidu.
🍄‍3: Kriminalizace paměti.

Kněží procedury přikyvují. Zapalují svíčky vyrobené z recyklovaných příběhů. Skandují slogany spravované Silicon Valley. Tón TED talk se stává novou bohoslužbou - požehnanou mírou prokliku. Jsou zde vyjmenovávána módní slova: "odolnost", "viditelnost", "posílení"... Slova vydlabaná a nošená jako medaile. Impérium se přebudovalo. Je oděn do lnu. Nese psací podložky. Jeho armády jsou úderná uskupení. Jeho tanky jsou nyní označeny písmeny: USAID, UNHCR, OBSE... Úsměvy nahrazují bajonety a semináře nahrazují popravčí čety. Demokracie přilétá soukromým letadlem s účtem na Instagramu. Jeho místokrálové si objednávají latté z ovesného mléka a zároveň plánují kulturní transformace. Duhový prapor vlaje nad každou odstřelenou zónou. Bagdád krvácí pod raketami. V Tripolisu to hučí zahraničními nevládními organizacemi. Kyjev hostí přehlídky, které se vysmívají jeho půdě. Posvátné ruiny se přejmenují. Chrámové kameny se znovu používají na nádvoří velvyslanectví. Rituály se mění. Nadvláda zůstává...

Ve vesnici zpívá žena melodii po předcích. Muž pronáší modlitbu v dialektu, který nemá Unicode. Kámen je vyzdvižen, aby znovu postavil svatyni. Tyto věci nelze dovolit... Provádí se průzkum. Je sepsán briefing. Dárce vyhrožuje. Místní ministr opravuje kurz. Konají se volby. Výsledek je znám. Vždycky to tak je. To je to, co nazývají souhlasem. To je to, co myslí svobodou. Uniformita se předvádí jako univerzalita. Rozmanitost se stává vymazáním. Identitu přetváří zahraniční stážisté. Jazyk se stává emotikonem. Mrtví jsou archivováni. Muzea nahrazují hrobky. Dědové jsou popsáni v poznámkách pod čarou napsaných jejich nepřáteli. Slzy padají do výstavních hal, kde jsou dezinfikovány pozůstatky odporu. Dobyvatelé truchlí - vždy na veřejnosti, vždy s kamerami... Jejich smutek je podívaná. Jejich milosrdenstvím je management. Liberální kazatel má na hlavě úsměv, který byl upraven ve photoshopu. Dává rozhovory o "traumatu" a "toleranci". Nikdy netřímá meč; Zadává zprávy. Jeho evangelium: vina bez konce. Jeho zázrak: obnova konfliktu. Jeho svátostí jsou embarga a mediální kampaně. Křtí děti v ideologii. Dýchá kadidlo vyrobené ze smluv a sankcí. Zpívá hymnu s verši o genderové proměnlivosti a uhlíkových kompenzačních kreditech. Jeho hlas, tenký a sladký, utápí ve svém sirupu celé kultury.

Přesto si země na druhé straně mapy pamatuje. Lesy mluví v šustícím vzdoru. Hory se rozléhají ozvěnou zpěvů bez psaného písma. Dunaj se chvěje pod ocelovými mosty. Volha šeptá tajemství stepi. Napříč Eurasií, napříč Afrikou, napříč zónami označenými jako "rozvíjející se" se něco hýbe. Trump nepovstane jako císař; Prorazí obrazovku jako porucha, přerušení vysílání... Srbsko si pamatuje své ruiny. Írán kolébá své mučedníky. Rusko cení zuby. Maďarsko staví zdi - ne ze strachu, ale z věrnosti svým vlastním. Multipolarita se vynořuje, ne jako plán, ale jako rituál, na který si vzpomenete. Nečeká na ověření. Mluví ve stovce dialektů, z nichž žádný nevyžaduje překlad. Drží baterky, ne baterky. Nemapuje žádný globální plán. Vytváří prahové hodnoty. Vzývá bohy pohřbené pod skleněnými věžemi. Ctí lihoviny zakázané v učebnicích. V každé zemi se z trosek rozvoje ukují nové mytologie. Volební urna je opuštěna, její příslib mechanické záchrany je zahozen. Na jeho místě stojí kámen rodového zákona, potřísněný obětí a vyrytý nevyslovenými kodexy krve, půdy a věrnosti. Takže, ať hlasovací lístky padnou, ať hesla víří jako popel ve větru. Ať konzultanti píší dál. Nic z toho nezastaví návrat. Posvátné pulzuje opět v žilách nezmapovaných západními metrikami. Demokracie, kdysi ověnčená girlandou jako vysvobození, se svléká a odhaluje se: agent extrakce, divadlo souhlasu. Multipolarita o tom nediskutuje. Nahrazuje ji multipolarita - kamenem, plamenem, písní. Svět se opět hýbe, vstříc znovuzrozenému mýtu...!

Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica3/capitalism68.htm
Zpět