Zprávy

10337 Emocionální odhalení jako esence sebe sama Jevgenij Sedoj [ Ezoterika ] 2025-08-06
Pochopení založené na informacích z Centrálního Slunce Galaxie vyžaduje širší, kolektivní pochopení změn v našich vlastních emocionálních stavech, pocitech nás samých a okolní reality, které se k nám, lidem Země, blíží, abychom byli nejen připraveni přijmout nové kvality našeho života, ale také abychom byli skutečně inspirováni rolí, která nám, lidem, byla přidělena k záchraně celého projektu Vesmíru. K tomu je nutné odhalit v širším měřítku slepou uličku, ve které se tento vesmírný projekt v současné době nachází. Kolem nás jsou nepřetržité anomálie počasí, a přece už jsme vyšli z reality, ve které existovala Země a my všichni.

Procesy restrukturalizace naší reality nabírají na obrátkách a ze všech našich "želízek" vychází jen standardní šablony. To vše skutečně vyžaduje naše kolektivní uvědomění. Samotné přechodné období této reality je charakterizováno skutečností, že celá sluneční soustava se stane samostatnou strukturou Galaxie. Oddělení však bude čistě informační, tj. šestidimenzionální galaktická matrice spojující naši planetu s celým galaktickým systémem již nebude schopna naši planetu ovlivňovat, kromě emocionálních vlivů. Emocionální kontakt nebude přerušen. Očekává se, že tento model vlivu může být pro Zemi harmonický, protože Země sama byla stvořena jako centrum, které sjednocuje vibrace celé Galaxie.

Samozřejmě, že obecně lze jakékoli informační kontakty pozemšťanů s jinými civilizacemi považovat za prostředek kontroly, nikoli za zdroj příležitostí. Při formování naší planety se používala standardní schémata, která se zásadně neliší od šablon používaných při tvorbě jiných kosmických těles naší Galaxie, i když podle plánu Stvořitelů Země mohou být tyto programy v průběhu vývoje Země přeměněny. Síla Země je v mimořádné hloubce a kvalitě jejího emocionálního stavu. Mimochodem, samotnou jedinečnost vlastností naší planety lze nalézt v našich vlastních emocích, které se staly naším základem. A samozřejmě, že samotná doba přechodu, s oslabením mnoha informačních struktur, by měla umožnit naší planetě projevit svůj skutečný potenciál.

I když informační struktura naší planety bude během aktivní fáze přechodu izolována, protože Země je stále nositelem galaktických programů, které se v průběhu vývoje pozemšťanů rozšířily, omezení nebudou zcela odstraněna. Na druhou stranu, část plánu Hierarchie považuje Zemi za možný zdroj nových programů. Nutnost používat programy nám vnutil systém, který je řídícím nástrojem Hierarchie. Pokud je skutečná potřeba jakékoli duchovní bytosti blízká záměrům obyvatel Země, a pokud by to byla její vlastní vůle, pak by se vzdala všech programů a začala by jednat na úrovni emocí. Informační struktura Vesmíru, vybudovaná pomocí informačních šablon, ale drží samotnou Hierarchii v tomto rámci, protože pokud by Hierarchie odmítla používat tuto strukturu, nemohla by provést jakýkoli proces. Hmota je naprogramovaná energie, kde hustota hmoty je jednou z hlavních vlastností. Každý prvek struktury hmoty chrání svůj osobní prostor a nepouští na své území cizí vibrace. Objem, který zabírá každý atom, je nafouknutý jako balón, a tento efekt zajišťují jeho elektrony, z nichž každý se odráží od ostatních. Kdyby nebyly programy, hmota by se projevovala mimořádně volně a byla by neoddělitelně spjata s emocionální energií, jejíž vibrace jsou jejím základem. Za daných podmínek, v programovém rozdělení, je toto spojení ale podstatně ztíženo. Z tohoto principu má hmota tendenci se co nejvíce šířit, aby se využil volný prostor. Prostor je hmotou považován za jeden z klíčových zdrojů pro její existenci. Na energii a hmotu samotnou existuje past touhy hmoty rozplynout se (viz. chování ve vakuu). Vakuum je neobydlený prostor, a když se do něj dostane hmota, která existuje v poli planety nebo hvězdy, rozbije vnitřní vazby a rozptýlí se. Hmota tak získává svobodu za cenu vlastního zničení. Takové chování je v rozporu se samotným fenoménem života.

Strukturu dnešní hmoty lze přirovnat k nepředstavitelnému množství mýdlových bublin, které se na sebe tlačí svými schránkami a tím zajišťují hustotu hmoty. Každá bublina je osobním prostorem, který vyhrál jeden z jednotlivců. Na úsvitu stvoření vesmíru byly programy velmi odlišné od těch, které musíme používat dnes. Hlavním rozlišovacím znakem prapůvodních programů je jejich mimořádný tvůrčí potenciál. A navzdory faktu, že existence každého takového programu byla omezena účelem, pro který se objevil, nebyl omezen možnostmi sebeprojevení. Naopak, cítily úžasný příval síly z toho, že jejich vývoj dostal určitý směr. Ve skutečnosti je program energií, která obdržela impuls ke zhmotnění. Před vysláním takového impulsu zůstávala energie zcela nehybná, což je v rozporu s její podstatou. Skutečnou touhou energie je jednat, projevovat se, a bez hybnosti může navždy živořit v zoufalství. Z tohoto hlediska jsou programy skutečnou spásou pro energii, protože ji ušetří muka spojeného s její bezcílnou existencí ve vesmíru.

Vyvstává však otázka - z jakého důvodu se programy začaly postupně zotročovat, a tím zužovat možnosti každého vlastníka? Zotročení struktury programů nutí živé bytosti opustit ty nejrigidnější stereotypy. Emocionální energie, která odmítá programy, tak riskuje, že se vrátí do roztříštěného stavu, ve kterém nemá žádnou oporu. Takovou existenci nelze nazvat životem, což znamená, že odmítnutí programů vede energii do záhuby. Samozřejmě, že programy jsou ve svém nejlepším vyjádření čistým zdrojem energie, protože probouzí prapůvodní potenciál bytosti a umožňují akci. S pomocí tohoto potenciálu vysíláme do vesmíru žádost o energii, protože energie nepůsobí, dokud neucítí naši žádost.

Bohužel, v tuto chvíli jsou všechny požadavky naprogramovány a my vyjadřujeme přání ve formě diagramů. Samotný program použitý k vytvoření impulsu předepisuje množství energie dostatečné k provedení odpovídající akce. I když je samozřejmě každý z nás schopen vytvářet podněty mimo obecně uznávané programy, obvykle si na to netroufneme. Každý se řídí nevysloveným pravidlem, podle kterého je možné jednat pouze s pomocí standardních programů.

Před existencí omezujícího vzoru programy fungovaly volně a každý z nich mohl svobodně měnit svou formu zkoumáním úkolu, který mu byl přidělen. Zavedené pravidlo zakazovalo programu měnit se, což zcela zmařilo jejich touhu jednat. Od té doby programy fungují mimo jejich vůli a jejich vlastní struktura se stala jejich vězením. Na hluboké úrovni zůstává každý program živý, ale bez schopnosti změny trpí. Samotná podstata programu je přenos impulsů, ale místo toho provádí opačný proces, spojený se zotročením a zánikem jakéhokoli života. Bolestné bytí programů se stalo předpokladem pro jakýkoli druh destrukce, ke které ve vesmíru dochází. Programy, které nechtějí existovat ve formě, která je pro ně zahanbující, se snaží zničit samy sebe, a proto jednají destruktivně. Bytí moderních programů je přesným opakem existence volné energie, která nemá žádnou oporu. Standardní program má energetické tělo, které je extrémně stlačené, protože se nechce dotknout své vlastní schránky. Tato vlastnost vnitřní části programu nám ukazuje, k čemu bylo vytvořeno omezení, které zotročilo všechny programy Vesmíru. Tato podmínka je nejsilnějším impulsem pro maximální zhutnění energie, protože program vedoucí ke zúžení je dalším prostředkem k urychlení procesu materializace. Představitelé hierarchie, kteří vydali takový příkaz, se domnívali, že programy se již projevily v dostatečné rozmanitosti, aby umožnily realizovat vibrace obsažené v energii. Duchovní entity svým požadavkem nevylučovaly možnost vzniku nových informačních struktur, ale zakázali každé nové struktuře se změnit.

Jak se ukázalo, omezení zavedené Hierarchií mělo sémantický základ, neboť vedlo k tomu, že se Vesmír změnil v databanku, což vedlo k uspořádání vzpomínek představitelů Hierarchie. Proto lze informační strukturu Vesmíru považovat za kolektivní paměť duchovních entit. Než však Hierarchie stanovila svou podmínku ve vztahu k programům, paměť již měla, ale tato paměť se odehrávala na úrovni vibrací. Tento typ paměti lze nazvat emocionální. Člověk má přístup k oběma typům paměti, kde emocionální způsob memorování je založen na schopnosti energetického těla vytvořit spojení s frekvencemi, které jsou pro něj cenné.

Lidské vědomí je součástí informačního prostoru Vesmíru a pomocí šablon si pamatuje, co se děje. Každá šablona je program, který byl podroben omezením a nemá schopnost měnit svou strukturu. Energetické tělo také používá při memorování programy, ale ty ještě nebyly standardizovány. Každá touha vytvořená emocionální schránkou je novým programem, který ještě nemá specifický projev. V procesu svého ztělesnění ve hmotě se program, který dostává jasnou formu, dostává do pasti. Tento trend vysvětluje, proč v přítomnosti neomezených zdrojů energie často pociťujeme jejich nedostatek.

Jedním z hlavních zkreslení, ke kterému dochází během procesu materializace, je vznik informační paměti. V nejlepším případě by vzpomínky zůstaly živé a mohly by se měnit dle libosti. Zástupci Hierarchie, kteří vytvořili omezení programů, si však přáli lépe prozkoumat obraz, který byl ztělesněn ve Vesmíru v jedné z fází jeho existence. Požadavek Hierarchie lze přirovnat k příkazu zastavení, když se energie teprve začala hýbat a ochutnala život. Radikální metoda, kterou Hierarchie použila k dosažení svého cíle, způsobila, že energie se tomuto požadavku postavila na odpor. Veškerý následný vývoj vesmíru se stal projevem nevyslovené konfrontace mezi hierarchií a energií. Volná energie, která není součástí hmotných procesů, se snaží zničit informační strukturu a útočí na ni, ale zapojením se do interakcí ztrácí část sebe sama a obětuje ji právě této umělé struktuře.

Chybou energie je, že unesena svým rychlým uvědoměním se nechtěla zastavit a doslova ignorovala přání entit, které pozorovaly její vývoj. Další připomínka o nutnosti zpomalit svůj běh se ukázala být pro energii ještě bolestivější, a aby na to zapomněla, začala naopak zrychlovat. Aby se energie abstrahovala od návrhů Hierarchie, chtěla existovat odděleně od duchovních entit. Později začala Hierarchii spojovat s informačním konstruktem vytvořeným připomínkou potřeby zpomalit. Samotné informační pole se stalo bojištěm mezi dvěma základními částmi vesmíru a lze ho prezentovat jako spoustu fragmentů, které ztratily svou hodnotu.

Vše řečené výše, by mělo být vnímáno jako skutečnost, že nadešel čas. Země byla stvořena, aby oživila krásný stav, ve kterém byl život před zotročením. V tuto chvíli struktura vesmíru dosáhla hranice své setrvačnosti, což znamená, že požadavek Hierarchie na zastavení byl úspěšně splněn. Nejsvobodnější zónou je v současné době Země, která ve svých hranicích shromáždila neobvykle vzácné frekvence, které umožňují pozemšťanům udržovat zvláštní hloubku emocionálního stavu. Vibrace však prožíváme uvnitř energetického těla každého z nás a ve vnějším světě fungují standardní vzorce. Současná přechodná fáze je proto zaměřena na podporu pozemšťanů v projevování jejich podstaty. Hierarchie, která tento impuls vytváří, však nebere v úvahu, že energie stále klade odpor, protože pravidlo, které zotročilo programy, zůstává v platnosti.

Současná struktura Země je formována pomocí starých šablon a tok nových energií již začíná touto strukturou otřásat. Skutečnou touhou energie je umět změnit známou modifikaci, ale její zvyk spěchat může proměnit jednoduchý dotek v drtivou ránu. Proč se energie Země od samého začátku nemohou volně projevovat, a přesvědčit o absenci rozporů s Hierarchií? Faktem je, že Hierarchie nezávisle hledala protijed na nemoc, která zasáhla celý Vesmír.

Za tímto účelem bylo na příkladu Země rozhodnuto vypracovat strategii pro úplné osvobození ze zcela zotročeného stavu. K vyřešení tohoto klíčového problému byla Země vybavena veškerým množstvím vibrací, které se projevovaly v celém prostoru vesmíru. V důsledku toho je Země na energetické úrovni nepředstavitelně bohatá, ale možnosti její informační struktury byly a zůstávají extrémně omezené. V počátečních fázích nebyly programy, na kterých byla založena struktura Země, přes všechnu svou šablonovitost, ovlivněny vnějšími vlivy, a proto mohly začít samostatnou existenci. Přes všechna omezení současné doby se svým nejsvobodnějším vnímáním lidé liší od ostatních fyzických bytostí obývajících naši planetu. Za tuto vlastnost vděčíme našim energetickým tělům, která si zachovala obzvláště čisté spojení s tím vzdáleným časoprostorem, kde energie existuje mimo konvence.

V době, kdy informační pole Galaxie a skrze něj globální pole celého Vesmíru chtělo využít unikátní vývoj pozemšťanů té doby, ještě ve struktuře Země nedozrály odpovědi na otázky, které by mohly pomoci Vesmíru k úplné transformaci. Informační pole dostalo polotovar, který do sebe nedokázalo integrovat. Přechodná fáze umožňuje Zemi pokračovat v experimentu, který byl proveden v pohádkové době. Předpokládá se, že bude trvat dalších sto let, poté dojde k dalšímu setkání s polem Galaxie. Období osvobození a zotročení, která se mohou v průběhu staletí trvajících cyklů střídat, jsou kompromisem vymyšleným Hierarchií k vyvážení pozemského experimentu. Tento plán je v současné době implementován Galaktickou Radou, která buduje informační vztahy mezi Zemí a dalšími vesmírnými objekty.

My, pozemšťané, se můžeme od tohoto kompromisu odklonit a prodloužit první etapu osvobození, nebo ji dokončit, když vytvoříme kolektivní záměr otevřít náš prostor a sdílet naše poznatky s celou galaxií. Měli bychom najít přístup k omezujícímu programu, který kdysi vedl k oddělenosti. Právě tento program způsobil, že se energie hrnula vpřed a ztrácela vědomí. Hierarchie se ji pokusila zastavit, přičemž jí do cesty postavila mnoho bariér. My, lidé, bychom si v okamžiku Tady a Teď měli uvědomit, že intenzita emočních prožitků se bude zvyšovat. Jakýkoliv tok energie zesílí a začne proudit prudčeji, což znamená, že nevyhnutelně aktivuje program spěchu. Informační struktura Země začne vzdorovat ukvapeným událostem, a to se samozřejmě projeví v překážkách pro jakoukoli aktivní akci.

Bez znalosti složitosti přechodného období si může vytvořit negativní pohled na to, co se děje. Negativní reakce lidí budou projevem jejich emocionální energie, zvyklé se bránit. Je třeba si uvědomit nové pocity, které přispějí k relaxaci, a to umožní užívat si bytí v přítomném okamžiku. Právě díky takové reakci se přebytečná energie plně projeví v prostoru, ve kterém se člověk pohybuje. Za těchto podmínek budou pozitivní emoce člověka obsahovat nejlepší emocionální nastavení pro programy, které určují formu pozemské hmoty. Jděte do toho, drazí bohové ruské země! S upřímností a láskou.

Zdroj: https://absolutera.ru/article18693

Zpět