7129
Sklízíme úrodu lží David Bell
[ Ezoterika ] 2024-08-05
Veřejný život se stal dezorientujícím. Většina lidí obecně vzato dříve očekávala, že uslyší pravdu, nebo alespoň nějaké její zdání v každodenním životě. Obecně bychom to očekávali od sebe navzájem, ale také od veřejnoprávních médií a úřadů, jako jsou vlády, nebo mezinárodní agentury, které byly zřízeny zdánlivě v náš prospěch. Společnost bez ní nemůže fungovat soudržným a stabilním způsobem, protože mnoho věcí v našich životech vyžaduje, abychom důvěřovali ostatním.
Abychom se zorientovali ve složitosti existence, obvykle hledáme vodítko k určitým důvěryhodným zdrojům, čímž si uvolníme čas na probírání se těmi pochybnějšími. Někteří tvrdí, že vždy věděli, že je všechno falešné, ale mýlí se, protože to tak nebylo (a stále není). Vždy existovali lháři, zavádějící kampaně a propaganda, která nás měla dohnat k lásce, nebo nenávisti, ale ve společnosti existovalo jádro, které mělo určité přijaté normy a standardy, které by teoreticky měly být následovány. Jakási kotva. Pravda je nezničitelná, ale kotevní lanko, které nás s ní spojuje a zajišťuje její vliv, bylo přeříznuto. Společnost je unášena proudem.
Zlomilo se to v posledních čtyřech, nebo pěti letech. Už jsme byli v problémech, ale teď je veřejná debata narušená. Možná se to zlomilo, když vlády, které se rozhodly zastupovat lidi, otevřeně použily behaviorální psychologii, aby lhaly svým voličům v měřítku, jaké jsme dříve neviděli. Spojili se, aby přiměli své národy dělat věci, které by racionálně nedělali; Přijmout zákaz rodinných pohřbů, zakrývat tváře na veřejnosti, nebo přijmout policejní brutalitu a izolaci a opuštění starých lidí. Média, zdravotníci, politici a celebrity, ti všichni se podíleli na této lži a jejím záměru. Prakticky všechny naše významné instituce. Tyto lži pokračují a rozšiřují se a staly se normou.
Nyní sklízíme úrodu nepravdy. Média mohou otevřeně popřít to, co řekla, nebo otiskla jen o několik měsíců dříve o kandidátovi na prezidenta, nebo o účinnosti povinné vakcíny. Celá politická strana může téměř přes noc změnit svůj narativ o základních charakteristikách svého lídra. Lidé jsou placení za to, že jako "ověřovatelé faktů" překrucují realitu, vymýšlí nová fakta, aby skryli pravdu, aniž by se nechali vyvést z míry průhledností svého podvodu. Obří softwarové společnosti třídí informace a filtrují pravdy, které jsou v rozporu s prohlášeními mezinárodních organizací - jsou v konfliktu. Moc nahradila integritu.
Na mezinárodní scéně jsme napadáni agenturami, jako je OSN, Světová banka, G20 a Světová zdravotnická organizace, abychom se vzdali svých základních práv a předali svým novým pánům naše bohatství na základě tvrzení o hrozbách, která se mohou jednoznačně ukázat jako falešná. Podplacení bývalí vůdci, kteří se chopili legitimity prostřednictvím dědictví větších mozků, posilují masové lži ve prospěch svých přátel. Kdysi se z aberací, na které mohla upozorňovat svobodná média, staly omyly normy, na nichž se ta samá média otevřeně podílejí.
Děsivou částí nejsou lži, které jsou normálním aspektem lidství, ale široký nezájem o pravdu. Lži mohou po určitou dobu vydržet v přítomnosti lidí a institucí, které si cení pravdy, ale nakonec selžou, jakmile jsou odhaleny. Když pravda ztratí svou hodnotu, když už nebude ani vágním vodítkem pro politiku, nebo žurnalistiku, pak k zotavení nemusí dojít. Nacházíme se v neuvěřitelně nebezpečné době, protože lži jsou nejen tolerovány, ale jsou nyní výchozím přístupem na národní i mezinárodní úrovni, a čtvrtá velmoc, která na ně měla vrhnout světlo, přijala temnotu.
Historie toho byla svědkem již dříve, ale v menším měřítku. Způsob řízení společnosti v Německu, který byl postaven výhradně na přijímání lží, vedl v Německu k masovému masakru milionů lidí, od jednotlivců, jejichž postižení bylo považováno za zátěž většiny, přes lidi se specifickou sexuální orientací až po celé etnické skupiny. Byli to obyčejní lidé jako my, kteří sloužili k tomu, aby usnadnili a uskutečňovali toto jatka. Příval lží je dezorientoval a umožnil jim oddělit se od svého svědomí, nebo ocenění dobra. Jak poznamenala Hannah Arendtová;
Smutnou pravdou je, že většinu zla páchají lidé, kteří se nikdy nerozhodnou být dobrý, nebo zlý.
A dále:
Ideálním subjektem totalitní vlády není přesvědčený nacista, nebo přesvědčený komunista, ale lidé, pro které již neexistuje rozdíl mezi skutečností a fikcí (tj. realitou zkušenosti) a rozdíl mezi pravdou a lží (tj. standardy myšlení).
Tato pasivita "lidu" však není nutně nevyhnutelná ani aplikovatelná na společnost jako celek. Všichni jsme schopni zavést tyranii, ale to nás nezbavuje schopnosti trvat na rovnosti (nebo, abychom v tomto kontextu použili její analogii - na svobodě).
Režim lži, před kterým Arendtová uprchla, byl zastaven invazí cizích armád. V Sovětském svazu Stalinův režim po jeho smrti zakolísal. Ale nyní se nacházíme v situaci, kdy všepožírajícím diktátorem je koalice fašistických zájmů dostatečně široká, aby byla odolná vůči smrti kteréhokoli ze svých členů. Nemá žádné fyzické hranice, které by mohly být napadeny.
Ačkoli feudalismus byl dlouho výchozím stavem společnosti poháněné chamtivostí, nyní se nacházíme na neprobádaném území, kde čelíme sžíravému souběhu zájmů v celosvětovém měřítku bez zjevné protiváhy. Pomazávají národní vůdce od Nového Zélandu přes Severní Ameriku až po státy Afriky a EU a kontrolují, co o nich pak slyšíme a čteme. Žádný bílý rytíř ani ozbrojená koalice nám nepřijedou na pomoc, když se budeme krčit v bunkru, nebo prostě skloníme hlavu, necháme si myšlenky pro sebe, budeme jíst, čím nás krmí, a zařadíme se.
Jsme to jen my, kdo se může skutečně postavit. Jinak my - lidstvo - jednoduše prohrajeme. Zaujmout stanovisko je v možnostech každého z nás. Nejprve bychom si mohli uvědomit, kde se nacházíme. Mohli bychom pak dělat těžká rozhodnutí a riskovat, že se staneme vyděděnci tím, že budeme podporovat lidi, o kterých sami víme, že říkají pravdu, a absolutně odmítat podporu těch, kteří pravdu neříkají. Učiníme se tak skutečně nepopulárními, stejně nepopulárními jako ti, kteří sousedy spíše chránili, než aby je nahlásili, nebo odmítli zvednout ruku, nebo malou červenou knížku. Byli očerňováni, vysmíváni a přiřazováni k těm, které média označovala za škůdce.
Mohli bychom se proti tomu postavit na pracovištích, v rozhovorech s přáteli a rodinou a mohly by to být poslední rozhovory, které přijmou. Můžeme to udělat způsobem, jakým volíme, což může znamenat rozchod se vším, co jsme kdysi považovali za nezpochybnitelné. Se vším, o čem jsme si mysleli, že za tím stojíme, a co nám potvrzovala námi zvolená média. A na konci nás nečeká žádná osobní odměna - tohle nesbírá lajky a příznivce. Jak říkala i Arendtová,
Odpuštění je jediný způsob, jak zvrátit nezvratný běh dějin.
Odpuštění nás však také učiní nepopulárními, dokonce nenáviděnými mnohými, kteří si mysleli, že jsme spojenci.
Nebo můžeme uvěřit bludům, vyprázdnit mysl, přijmout, že se minulost nikdy nestala, a zalézt do polštáře klamu, který nám poskytují média. Můžeme přijmout hodnocení lhářů a řídit se jejich názorem místo názoru našich vlastních očí a uší. ´Pravda´ se může stát předmětem pohodlnosti a toho, co by si přáli naši přátelé a kolegové. Všichni se můžeme podílet na frašce, přijmout pohodlí prázdného sebeklamu a předstírat, že žijeme jako vždycky. Jednoho dne zjistíme, jak hlubokou jámu jsme vykopali sobě i svým dětem.
V politice, zdravotnictví, mezinárodních vztazích a historii byly vždy nejlepší časy, kdy se pravda cenila nade vše, i když se uplatňovala nedokonale. To, co nabízejí média, vlády a prázdné slupky, které je nyní řídí, je něco zcela jiného. Doufejme, že to dostatečně odpuzuje, aby se odhodlali k nezbytnému riziku. Nezůstávejte v bezpečí. Dostaňte se na místo, které je pravým opakem. Světlo překonává temnotu, ale také se v něm velmi těžko schováte. Velmi temné budoucnosti se lze vyhnout, ale ne tím, že ji budeme skrývat.
Zdroj:
https://eraoflight.com/2024/08/05/we-reap-the-harvest-of-lies/
Zpět
