Zprávy

6952 Přistálo mi v emailu ga-ow.com [ Ezoterika ] 2024-07-21
GALACTIC ALLIANCE OF WORLD

Vše, co potřebujeme, nám již bylo dáno. To vše je uvnitř nás. Vše, oč se snažím, je rozprostřít před vámi pochopení, pak už můžete vše dokázat sami. Občas je tu jednota, občas relativita. Sedíme tu. Máme rozdílná těla. Je tu prostor a čas a hvězdy a vzdálenost. Koexistuje to. Vůbec to nejsou vzájemně se vylučující koncepty. Vlastně jsou dokonale integrovány. Je velmi důležité chápat nuance mezi absolutním a relativním, protože taková je pouť, po které kráčí naše duše. Správné a pohotové chápání a prožívání nám umožňují manifestovat tento stav nekonečného vědomí v našich skutcích a životě. Bez základního prožitku a pochopení toho tichého nekonečného vědomí a toho, že se absolutní Neohraničenost manifestuje v tom relativním, nemůžeme dosáhnout plnosti našeho bytí. Cokoliv, co má formu a tvar, má i v sobě i astrální světlo. A je tu i čistá ideová forma a vědomí, které je kauzální - ta úroveň kosmologie, která je v ideové zárodečné formě. Nekonečné vědomí manifestuje tuto zárodečnou ideu. Je to ideová forma a myšlenková vibrace, dejme tomu jablka - bez formy a tvaru jablka.

Dokážete si představit jablko bez své formy - pouhou myšlenkovou esenci? Souhlasím, je to poněkud abstraktní. Ale z této myšlenkové vibrace této ideje vyzařuje světlo a forma a tvar a barva jablka. Tato astrální šablona či matrice se stává čím dál víc rozlišenou a zhmotnělou a proměňuje se do jemných subelektromagnetických energií - energie nulového bodfu, magnetických sil a dalších energií, které vytváří a formují atomy a molekuly atd. jablka. Tento proces, tato Boží architektura existuje v každé věci - ať už je to galaxie, hvězda, nebo člověk. A tak vědomá mysl vytváří myšlenkově-kauzální rovinu věcí, pak manifestuje to astrální a pak manifestuje ten hmotný objekt. Samotnou esencí je však čiré vědomí. Skrze tichou mimoprostorovou mysl jsme spojeni s jakýmkoliv objektem a dematerializujeme jej a rematerializujeme, nebo přenášíme skrze body v prostoru a času. Tímto způsobem je nějaký adept jógy schopen vzít nějaký předmět a dematerializovat jej, nebo jej opět zhmotnit, jako by měl nějaký teleportační přístroj. Skrze vědomí se můžeme napojit na jakýkoliv předmět, a pokud chápeme, jak se vědomí a věci mysli stávají hmotou, dokážeme na ten předmět působit. Neexistuje žádná separace, kromě té v našich vlastních rozumových konstrukcích. Stavíme si své vlastní klece a pouze my sami je můžeme otevřít.

Proto se musíme odnaučit našim navyklým intelektualizacím a tiše prožít ten "sjednocující stav" - stav jednoty. A když jej posílíme jemným zapřáhnutím vůle a aktivní víry, pak je možné téměř vše - "stane se to". Chápete, co říkám? Stane se to. Toto je a toto bude... Bez jakýchkoliv pochyb. Naše životy jsou tvořeny tímto způsobem. Kvůli tomu platí, Je jsme stále spojeni se svým tělem. Přemýšlejme o tom. Stavíme dům. Pojali jsme ideu domu, která vyzařuje z naší vědomé mysli, pak jej vidíme a pak jej narýsujeme a pak jej postavíme. To je tvůrčí proces a Stvořitel - božské Bytí - vytvořil tímto způsobem celý vesmír. A v nás je ukryta tatáž schopnost. Z toho důvodu se často říká: "Ten, kdo poznal své pravé já, vpravdě poznal Boha." Naskýtá se otázka: "Existuje - v rámci astrální sféry - různé odstupňování?" A odpověď zní jednoznačně ano. Stejně jako existuje odstupňování v rámci hmoty. Můžeme být ve stokách New Yorku, nebo můžeme být v nádherné zahradě. Volba je na nás. V rámci světů světla jsou vyšší a nižší světy, existují různá stanoviště a různé úrovně. A když někdo zemře a odejde z tohoto světa a je ve svém astrálním těle, pak "vyhledává sobě podobné a těší se ze společnosti svého druhu". To znamená, že ti na stejné úrovni vědomí a s podobnými sklony jsou přitahováni k těm s podobnou myslí. Možná pak nebudou nadšeni jejich společností. Chápete, co tím myslím? Když lidé mluví o pekle, je to stav mysli na druhé straně.

Díky našemu vlastnímu stavu mysli se ocitáme s lidmi, kteří jsou nám podobní. Tyto světy jsou tvořeny skrze myšlenkové formy, a pokud ty bytosti, nebo ti lidé pomýšlejí na hrozné věci, vytvářejí kolem sebe děsivé manifestace. Můžeme si sednout a vizuaiizovat si růžovou zahradu, nebo mučírnu. Chápete? Taková je realita. Existují jemnější úrovně astrálu, které vytvářejí "jemnou nebeskou sféru" a skutečně vysoké andělské říše. Toto zjemnění mysli, myšlenek a energie pokračuje, dokud se nedostaneme na úroveň avatára - stanoviště Boha - stupeň Stvořitele. Existuje nekonečno stupňů takovéhoto zjemnění - nemá konce. A to je pouze astrál. Za tím existuje takzvaná idea/přičina - esence toho, čím vlastně relativní existence je. Na určité rovině se můžeme vyvinou až do sfér, kde není třeba ani žádné formy astrálního těla, a ocitneme se v bodu myšlenky/vědomí. Je to velmi expanzivní, nádherné a božské. Například když jsem měl svůj zážitek blízké smrti, mé tělo nemělo tvar. Byl jsem v rovině čirého vědomého světla, které si podrželo svoji individualitu a bdělost - bylo to kauzální. Odešel jsem přímo do toho kauzálního a pak jsem odešel do nekonečné Mysli. Emoční struktura astrálních světů je plná až po okraj a svět lo a barvy jsou nádherné - nebeské. Nicméně existence, která je za tímto kauzálním stavem, má ještě jemnější frekvenci. Je v ní více esence, je jemně diferencovaná a přímo spojená s čirostí mysli a ducha.

Otázkou je, jak do této kosmologie zapadají reinkarnace. To je často kladená otázka. "Pravda vás může osvobodit, ale napřed vás pořádně naštve." Takže nyní asi každého pořádně naštvu. Faktem je, že masově podávané učení o reinkarnacích není o nic víc pravdivé než masově hlásané učení jiných ortodoxních náboženství. Pravda o inkarnacích je, že je to pravda a zároveň je to absolutní lež. Připomeňme, co jsme právě zažili. Každá individualita je jedinečným stvořením. A jakmile je jednou stvořena, existuje navždy jako jedinečná věc. Tato individualita je zde a bude pokračovat navěky. A přesto ta probuzená mysl v každém z nás je touže myslí, jaká je ve všem, jaká je v nás všech. Každý jedinec, tím, že se spojí s tímto mimoprostrovým aspektem vědomí, může zakusit individuální život jakéhokoliv jedince, který žije nyní na Zemi, nebo který žil na Zemi, nebo který bude žít na Zemi, nebo který existuje či existoval kdekoliv ve vesmíru. Termín reinkarnace je tedy nesprávný. Ve skutečnosti je to uvědomění jednoty mezi individualitou a nekonečnem. Ten aspekt nás všech, který je nekonečným Já, zažíváme my všichni. Takže vědomí jakéhokoliv jedince může být napojeno na loto rozšířené neprostorové vědomí a může být zakoušeno jako život někoho druhého. Protože ve skutečnosti jsme my všichni vždy jedním Bytím. Už jsem potkal alespoň pět lidí, kteří na všechno svaté přísahali, že byli Kleopatrou! V jistém smyslu byli: protože vědomí v jejich nitru je univerzální. A tímto způsobem mohou zakusit život jisté archetypální osoby -, nebo někoho, kdo měl v historii či společnosti důležitý vliv jako symbol či ikona (Kleopatra) - i jiné spřízněné duše, a to v celé plnosti. Může člověk zemřít a být rozptýlen do nicoty a pak se reinkarnovat v roce 2030 v New Yorku jako Joe Cohen? Ne.

Co si lidé myslí o reinkarnacích, je zcela mylné, a přesto je v tom hluboká pravda, kterou nelze sdělit, protože je ve své úplnosti mnohem abstraktnější a mimoprostorovější. Je to věc mnohem vyššího řádu, než jsme s to pochopit. Je možné, že lidé svou individuální duší rezonují s bytostmi podobné povahy, nebo harmonizující rezonanční frekvence. Není to tak, že by člověk ukončil život v tomto těle, v nějaké matrici vědomí se rozplynul v nicotu a pak se stal dalším člověkem či bytostí. Vůbec to tak není. Je to mnohem hlubší. Hlubokou pravdou je, že jsme všemi bytostmi všech věků. A pokud se rozhodneme, můžeme zažít individuální bytí a život v minulosti, v přítomnosti, nebo v budoucnosti - v jeho dokonalé plnosti. Víte, kdo jste? Víte, že uvnitř vás je schovaný celý vesmír, a proto je probuzená Mysl uvnitř vás stále přítomna a transcenduje čas i prostor? A vy s ní můžete rezonovat a zakoušet ji v celé její plnosti. A s plným soucitem můžete prožít všechny duševní zážitky jakékoliv bytosti. Uvnitř nás je nekonečné věčné vědomé bytí. Takže pokud chápeme podstatu mysli a vědomí uvnitř nás, je velmi pochopitelné, že můžeme jít v noci spát a v tomto uvolněném stavu pronikneme všemi bariérami času a prostoru a vidíme, co se stane příští týden, nebo vidíme, co se stalo před tisíci lety, nebo dokonce plně prožijeme život někoho, kdo žil před milionem let... Vcházíme do věku zralosti lidské rasy, a proto je potřeba, abychom tyto věci chápali hlouběji. Tím pádem neupadneme do pověr či bláznovství, které nám tvrdí, že člověk musí provádět jisté rituály, aby se nevrátil zpět na zemi jako mravenec. Samozřejmě, pokud chceme prožít, jaké je to být dubem, mravencem, nebo psem, je to možné. Nemusíme čekat na další život.

Když jsem plaval s delfíny, tak fakt, že mě přijali mezi sebe, způsobil, že jsem se cítil být jedním z nich. Prožívali mě doslova jako delfína. Stal jsem se delfínem. Když opustíme tělo a přejdeme na další úroveň, budeme mít všechny naše vzpomínky. Budeme si pamatovat každého, s kým jsme pobývali na Zemi. Jako individuality se budeme vyvíjet skrze všechny světy stvoření a skrze všechny stavy vědomí. V jednom bodě, pokud si to budeme přát, budeme kapkou vracející se do oceánu. Pamatujte, z nekonečného oceánu Boha jsme se vynořili a do tohoto nekonečného oceánu se všichni vrátíme. Takový je účel a putování naší duše. Prožitek individuálního bytí je učením se, jak shledávat požehnání v tom, že se staneme ničím a že se opět staneme nekonečnem ... a přesto si být schopni vychutnávat tuto existenci a plnost stvoření.

NEBESKÉ VNÍMÁNÍ
Skrze intervence božských bytosti, skrze modlitby lidí na Zemi a skrze jejich vlastní úsilí může duše kráčet vpřed z jedné úrovně na další: je to nekonečný pohyb kupředu. Během toho může člověk projít mořem bolu a utrpení, protože se musí zbavit všech připoutání. Utrpení a připoutání jsou synonyma. Takže pevné připoutání k víře, názoru či zármutku je utrpením. Někdo moudře popsal peklo jako stav bytí ve výčitkách, protože jsme si uvědomili, co jsme napáchali, a také to, co jsme udělat měli a neudělali. Skutečná lítost nemá moc společného s tím, co jsme udělali (pokud jsme zrovna nezabíjeli lidi sekerou, nebo něco podobného), ale pojí se s tím, co jsme neudělali - nevynaložili jsme určité úsilí, nebyli dost soucitní, byli jsme sobečtí ve chvílích, kdy bylo potřeba se rozdělit, odtud pochází lítost. jsme podivně zaujati tím, co jsme udělali, a děláme si ohledně toho starosti, zatímco ve skutečnosti bychom se měli více soustředit na to, co pozitivního a prospěšného světu jsme opomněli udělat. Hříchy takového zanedbání jsou téměř vždy větší než hříchy vykonané. Takže nepromarněme příležitost dělat dobro, být laskaví, umět se dělit, být schopen oběti a využít příležitost vytvořit lepší svět či milovat lidi či umocnit svou dobrotu. Každá individuální stvořená bytost má jistý optimální stupeň prospěšnosti a optimální roli, kterou má hrát.

Tato role je v souladu s vlastním jedinečným já. To, co jsem právě popsal, se nazývá dharma, naše správné konání a správná cesta. U jedné osoby to může být něco velmi skromného, zatímco u druhé osoby něco skutečně ohromného. To závisí na hloubce, do které cvičíme svoji vůli odhalovat náš plný potenciál a využívat jej. Stav kosmického vědomí, o kterém tu mluvím, existoval vždy a bude existovat navěky, je vždy nekonečný. A vesmír existoval vždy a bude existovat navěky, je nekonečný. Takže myšlenka, že vesmír je omezen, nebo že má začátek a konec, je vlastně nesprávná. Projeveným důsledkem věčnosti sféry Absolutna, probuzené kosmické Mysli je nekonečné, věčné tvoření. Takže dokonce i prostor či vesmír, tak jak jej chápeme materiálně, nemá žádný konec. Je nekonečný. Protože i pokud se dostaneme na konec toho, co je podle naší definice vesmír, za jeho hranicí se rozprostírá další prostor. Vesmír je nekonečný. Když jsem byl malý hoch, stále jsem nad těmito věcmi hloubal. Kudy jsem chodil, tudy jsem o těchto věcech přemýšlel. Díval jsem se na hvězdy a cítil to, viděl to, vnímal to. Dokonce když jsem viděl kosmické vejce, nebeskou formu stvoření v její skryté podobě, bylo nekonečné a věčné. Je to paradox...

Pokud se díváme na noční oblohu nebeským zrakem, uvidíme ohromné množství světla! Všechno je paradoxní a také dokonalé... S astrálním/nebeským vnímáním vidíme přímo, že i hloubky "prázdného, temného vesmíru" jsou osvíceny světlem, které září uvnitř. Vidíte to? Můžeme vidět samostatné planety a hvězdy, jak se otáčejí v nekonečném oceánu nebeského světla. Takže je to světlo ve světle, světelné světy zářící z nitra ... stejně jako světlo hvězdy vlastně vychází z nitra. Otázka zní: Skutečně existují všechny možné reality současně či paralelně, ale existuje mezi nimi nějaké spojení či komu nikace? Odpověď zní: Zcela to závisí na stavu vědomí toho, kdo vnímá. Jiným slovy, odpověď je kladná z perspektivy vysoce integrovaného holografického vnímání vesmíru, kdy každá věc je skrytě obsažená ve všech dalších. Je to přesně jako hologram: můžeme vzít jednu část vesmíru a zjistíme, že je v ní přítomna věčnost vesmíru. Vůbec nic není odděleno: božská Jednota proniká všemi věcmi. Takže všechny možné reality vesmíru probíhají simultánně a jsou spojeny skrze mimoprostorovou mysl-věc, vědomý, inteligentní, integrující aspekt všech věcí. Vědomá inteligence je nejvyšším sjednocovatelem všech různých sfér. Na rovině intelektuálního pochopení můžeme mluvit o různých dimenzích či paralelních vesmírech, ale ve skutečnosti jsou všechny věci ukryty v sobě navzájem. Když se díváme "okem jednoty" vidíme dokonalou integraci skrze mimoprostorovou mysl. Na jiné úrovni vnímání bychom mohli říci, že neexistuje žádné spojení. Například bychom mohli říci, že neexistuje žádné spojení mezi námi, kteří právě teď sedíme ve Virginii, a někým, kdo je v Indii. Poněvadž se ho nedotýkáme a on nás neslyší, mohli bychom říci, že předcházející tvrzení je správné.

Na další rovině bychom mohli říci: "No ... všichni se nacházíme v biosféře Země. A jsme spojeni, poněvadž se dotýkáme Země a dýcháme tentýž vzduch." To všechno jsou intelektuální konstrukce protiklad k tomu, jak vše skutečně funguje. Způsob fungování je takový, že jemnější rezonanční pole nakonec nechávají vzniknout těm hrubším, přestože přechod mezi nimi je zcela hladký. Existuje mimoprostorové spojení a rezonance, ke kterým dochází skrze vědomou inteligenci. Když je něco teleportováno a přenáší se to prostorem z bodu A do bodu B, je to uskutečňováno pomocí existence dokonalé integrace mezi jakýmikoliv dvěma body prostoru, nebo nekonečným počtem bodů ve vesmíru. Díky této mimoprostorové integraci energie, hmoty, času, prostoru a dimenzí skrze mysl- -věc, má každý bod v prostoru a čase přístup k jakémukoliv jinému bodu v prostoru a čase. A čím jemnější aspekt kosmu astrální, myšlenkový, příčinný atd., tím více vzrůstá aspekt mimoprostorovosti. Takže existuje "relativní mimoprostorovost". Lidé, když slyší termín mimoprostorovost, myslí si, že se néco v prostoru buď nachází, nebo nenachází, že něco je buď fixní a lineární, nebo mimo prostor. Ve skutečnosti i v mimoprostorovosti existuje relativita. Architektura kosmu je jedinečně nádherná; jakmile dojde k realizaci několika principů, je zároveň složitá a komplexní i prostá a jednoduchá. Dostat se z bodu A do bodu B pomocí "dematerializace" a následné "rematarializace" na jiném místě obnáší prvek relativní mimoprostorovosti. Hmotný objekt je změněn, takže jeho spin a frekvence jsou vlastně přeneseny do něčeho podobného, co mystici nazývají éterickými či astrálními poli energie, která jsou stoupající měrou mimoprostorová. Nejdokonaleji mimoprostorová je čirá nerozlišená Mysl.

Nejméně mimoprostorová je stálá materiální časoprostorová hmota vesmíru, ale vše je integrováno a tvoří jednotu, a tudíž pokud pohneme hmotným objektem a elektronicky změníme jeho stav, může se nacházet ve formě, která je stoupající měrou mimoprostorová. A proto může dojít k jeho teleportaci z jednoho místa v prostoru na druhé. je možné to dělat na úrovni příčiny, kdy daný bod je tvořený myšlenkou/zvukem/vibrací. V tomto případě dojde k teleportaci rychleji než na úrovni éterické.

Takže existuje relativní rychlost a relativní mimoprostorovost. Záleží na tom, na jak jemnou rovinu daný objekt dostaneme a zda jej vložíme do éterického, astrálního či příčinného stavu, které jsou všechny skrytě vlastní každému objektu. Mimozemský koráb či lidmi vyrobená raketa, které se pohybují rychleji než světlo, nesviští tak, jako když se my řítíme po dálnici rychlostí 150 kilometrů v hodině. Pohybují se v kvantových skocích z rezonančního pole v tom, co nazýváme "stabilní, časoprostorovou hmotnou materiální formy" do frekvence a rezonance, která je za tím. Jedním rezonančním skokem se přenese z jednoho do druhého. V tomto bodě se kosmická loď může pohybovat mimo lineární vektory prostoru a téměř okamžitě se přenést z jednoho bodu v prostoru do druhého, tedy mnohem rychleji, než je rychlost světla. Stále se však nejedná o nekonečnou rychlost. Takže cesta ze Země na místo vzdálené mnoho tisíc světelných let může vlastně trvat pár dnů. Protože jsme v takové formě, která je relativně mimoprostorová, ale nikoliv dokonale mimoprostorová, jako je čiré vědomí.

Civilizace, která dokáže redukovat koráb a vše ostatní v něm na frekvenční formu, která je čistě příčinnou, nebo velmi zjemnělou astrální formou, by byla schopna tutéž pouť vykonat v mnohem kratším časovém intervalu. Čistá myšlenková forma spojená s myslí se může přenést z jednoho místa ve vesmíru na druhé vskutku okamžitě bez ohledu na to, kolik světelných let jsou od sebe tyto body vzdáleny. Tato forma je velmi těsně spjata s dokonalou mimoprostorovostí nekonečného vědomí. Takže i v mimoprostorovosti existuje relativita. To vše můžeme zažít i bez pomoci technologií, v lucidním snu. V lucidním snu se pohybujeme, létáme mimiprostorově v našem duchu, nebo astrálním těle, které je tak skutečné (nebo dokonce ještě skutečnější) než tělo fyzické.

Z toho důvodu můžeme snadno vyklouznout z lineárních souřadnic času a prostoru a ocitnout se někde jinde na Zemi, zatímco my spíme v posteli. V tomto stavu můžeme vidět, co se děje v reálném čase někde jinde na Zemi, nebo ve vesmíru. Můžeme též vyklouznout z časových souřadnic do budoucnosti a vidět něco, k čemu dojde až zítra, nebo za rok. To jsou takzvané věštecké (prekognitivní) lucidní sny. Takže zření budoucnosti či zření něčeho, co se stalo v minulosti, nebo zření na dálku toho, co se právě teď někde děje, je možné díky tomu, že vědomí je všudypřítomné, a my se můžeme naučit zakoušet jemnější a jemnější roviny vědomí, zatímco stále dlíme ve svém těle a v individuálním vědomí.

Na podobném způsobu je postaveno i paradigma pojednávající o komunikaci pomocí technologie, které jsou schopny pokročilé mimozemské civilizace disponující s komunikačními přístroji, jež interferují či kooperují s myšlenkami a mohou okamžitě překlenout vzdálenost z bodu A do bodu B, mezi kterými je vzciálenost mnoha tisíc světelných let. Taková technologická zařízení využívají přímo samotnou čistou myšlenku, nechávají stranou normální elektromagnetickou sféru a operují přímo ve sféře subelektromagnetické, či sféře ještě jemnějších energií. Když se velká kosmická lod pohybuje vesmírem, existuje tu něco, čemu říkám "koeficient drhnutí" korábu, jak koráb přilne ke " spodku" hmotného lineárního časoprostoru vesmíru. Pokud přeskočí na spodní stranu lineárního časoprostoru, v mezeře mezi jemnějšími astrálními a hmotnými frekvencemi vzniká jisté tření, které zabraňuje okamžitému transportu. Koráb musí udržovat jistou hladinu pojivosti či spojení s hmotným vesmírem, aby se z něho mohl opět vynořit. Z toho důvodu není rychlost korábu nekonečná. Když se jedná o krátké vzdálenosti, je takový přenos skrze časoprostor zdánlivě okamžitý. Ovšem při rozlehlých vesmírných vzdálenostech hrají čas a prostor svoji roli. Existují však i velmi pokročilé mimozemské technologie, které nic z toho nevyžadují, jsou to skutečně nebeské lodě. Mohou být a pobývat ve velmi jemných nebeských formách a pak se vynořit skrze různé úrovně astrální energie a posléze se plně zhmotnit.

Ne všechny mimozemské civilizace jsou na stejné úrovni integrace této kosmologie do svých funkčních technologií. Někteří lidé jako jednotliví jedinci dosáhli té nejvyšší možné evoluční úrovně tak vysoké jako kdokoliv ve vesmíru. Nicméně v kolektivním měřítku ještě je třeba vykonat dlouhou cestu. Potenciál lidstva je stejný jako potenciál každého druhu ve vesmíru. Máme schopnost se vyvinout ve velmi vysoce vědomé osvícené jedince s průvodní společenskou struktu rou, která je tatáž jako u jakékoliv civilizace, která kdy ve vesmíru existovala, nebo bude existovat. Fakt, že ještě nejsme v tomto bodě, znamená, že naše pouť není ukončena.

Je však třeba si uvědomit toto: cyklus, ve kterém jsme, je cyklem univerzálního míru na zemi i v nebesích, na Zemi i v celém kosmu. Žijeme v době nejvétšího potenciálu a největších výzev... Lidé by neměli mít vztek sami na sebe co se týče našich schopností. Nejsme horší ani lepší než jakýkoliv jiný inteligentní druh ve vesmíru. Jsme si naprosto rovni, protože v nás, stejně jako v nich, je ukryt celý vesmír. Vesmírný koncept "člověk" má v každé inteligentní bytosti tentýž potenciál pro dokonalé osvícení a realizaci existence Nekonečna a všech zázračných věd a jejich aplikací.

Zdroj:

Zpět