6802 Tvoření myšlenkou a vězení pro dlužníky Bronte Baxter
[ Ezoterika ] 2024-06-14
Spousta otázek obklopuje jakoukoli diskuzi o vytváření reality (nebo manifestaci tužeb) pomocí toho, co se populárně nazývá Zákon přitažlivosti. Co je to za filozofii - něco skutečně hodnotného, nebo duchovní odbočka? Je to sobecké a povrchní, nebo skutečně léčivé a užitečné? Může to pomoci stavu světa? Neodporuje to zákonu karmy? Pokud je zákon přitažlivosti skutečný, proč se zdá, že afirmace tak často nefungují? Existuje účinnější způsob, jak vytvořit realitu prostřednictvím myšlenek, než jednoduchá rada uvedená na DVD "Tajemství"? Podívejme se na všechny tyto otázky a začněme definicí. Zákon přitažlivosti je zákon přírody, který říká, že cokoli si myslíte, dostanete: naše myšlenky určují, co se s námi děje ve fyzickém vnějším světě zvaném "realita". Je to platná teorie, nebo New Age nesmysl? Teorie je správná. Zákon přitažlivosti působí v srdci osobního sebeposílení. Je to také klíč k odemknutí nových možností ve vesmíru. Jako takový je to mocný nástroj k porážce Nového světového řádu a vytvoření velkolepého světa. Abychom pochopili, proč vědomé využívání tohoto zákona nabízí tolik, musíme nejprve pochopit vztah myšlenek k hmotě, protože zákon přitažlivosti je filozofie "mysli nad hmotou".
Pojďme tedy na chvíli filozofovat...
- Myšlenka vytváří vnější realitu z jednoho důvodu: protože myšlenka je vibrující vědomí, a to je vše, čím je fyzická hmota. Rozdíl mezi myšlenkou a hmotou je pouze v úrovni hustoty. Jsou to dvě vrstvy stejného dortu.
- Hmota je jen o něco pomalejší vibrace vědomí.
- Analogie s ventilátorem demonstruje rozdíl ve frekvenci mezi myšlenkou a fyzickým světem. Když se ventilátor pohybuje pomalu, jasně vidíte jeho zřetelné lopatky. Jsou bezesporu pevné. Blokují váš výhled na vše, co se nachází za nimi. Když zapnete ventilátor na maximum, najednou se lopatky rozmažou. Dříve byly vnímány jako pevné, ale zdá se, že se stávají průsvitnými, téměř neviditelnými. Skrz a za ventilátorem vidíte předměty, které byly dříve skryty za hmotou.
Fyzická realita je jako ventilátor na nízké rychlosti. Pracuje na pomalé vibraci, díky čemuž vypadá definovaně a hustě. Myšlenka je jako ventilátor na vysoké rychlosti. Vyšší frekvence činí tuto úroveň reality plynulou a neviditelnou pro smysly, ale ve skutečnosti je to stejná realita jako hmota, jen vibruje rychleji.
Další analogií je H2O. Led, voda a pára jsou stejná látka, která se projevuje odlišně. Jeden výraz je pevný a hustý, druhý je tekutý a bez hranic, zatímco třetí je plynný a prakticky neviditelný.
Vědomí má také vrstvy, nebo úrovně: hrubší, jemnější a nejjemnější. Myšlenka je projevem na jemné úrovni. Hmota je hrubým projevem téže věci.
Kvantová fyzika objevila, že hmota není pevná, přestože se tak jeví. Hmota se skládá z atomů, které nejsou kombinací částic a vlnových vibrací, jak se kdysi vědci domnívali. Ukázalo se, že atomy jsou čistá vibrace. Fyzický svět je tedy čistá vibrace, která se jeví jako pevná, stejně jako se lopatky ventilátoru zdají být pevné, když zpomalí. Je-li hmota vibrace, co je to, co vibruje? Zřejmě prázdnota. Ale protože vibruje, ta prázdnota musí být energie. A protože vibruje ve tvaru organizovaných forem, musí být tato prázdnota inteligentní. Inteligentní energie je tedy podstatou stvoření, silou, která je základem všech věcí, které existují. Vědomí je jeden název pro tuto inteligentní energii a jemný pohyb ve vědomí je myšlenka. Myšlenka má za následek změny ve hmotě.
Příklad na hrubé úrovni, jak myšlenka hýbe hmotným světem.
Když chci sklenici vody, nejdřív mě napadne, že se napiju, pak jdu k umyvadlu, naplním si sklenici a usrknu. Voda, sklo a mé tělo - fyzické objekty složené z atomů - všechny tři se trochu posouvají a mění v reakci na myšlenku, že mám žízeň. Každý okamžik dne myšlenky utváří fyzickou realitu. Svět je sbírkou atomů v různých kombinacích, které pulzují v inteligentním energetickém poli. Kromě toho, že myšlenky přesouvají realitu, mohou vytvářet realitu "od nuly". Příkladem toho je vynalézání něčeho, co nikdy předtím nebylo myšleno, nebo cítěno. (pozn. který trouba přišel jako první s myšlenkou, že po cukru se tloustne a kazí zuby... )
Symfonie, teorie, vztah...
Vezmete-li v úvahu jakýkoli předmět, nebo situaci ve stvoření a zamyslíte-li se zpětně k jeho počátkům, vše vzniklo z řady myšlenek. Myšlenky jsou pulzující vědomí a hmota je hutnějším, citlivějším vyjádřením téže věci. Vzhledem k tomu, že myšlenky a hmota jsou dvě úrovně jedné podstaty, jsou propojeny. Myšlenka je tvořivý aspekt vědomí a hmota receptivní aspekt vědomí.
V případě žíznivého člověka, který se natahuje po nápoji, je snadné vidět, jak myšlenka pohybuje hmotou. Způsob, jakým myšlenka hýbe světem, není vždy vnímatelný smysly. Pokud toužíte po lepší práci a soustředíte se na ni s důvěrným očekáváním, lepší práce se projeví ve vašem životě. Neuvidíte všechny mechanismy, jak se to odehrává, protože v zákulisí se toho odehrává tolik, jako když kulisáci pobíhají za oponou probíhající hry. Není to kouzlo, když se scéna v dramatické inscenaci reality změní, ani to není náhoda. Děje se tak v reakci na potřeby a touhy aktérů na jevišti života, kteří přímo ovlivňují to, co dělá "jevištní personál" (dynamická substruktura vesmíru).
Když máte touhu, tato myšlenka vyšle puls skrz strukturu stvoření. Vaše touha rozechvívá éter, energetické vědomí, ze kterého je vše vytvořeno. Tato touha k vám přitahuje vše, co je potřeba ke zhmotnění vaší myšlenky, protože myšlenka je dynamická a magnetická. Přání se stává zažitou skutečností. Síla vědomí, touha a a projev myšlenek do formy z nás dělá spolutvůrce s Nekonečnem.
Manifestace myšlenek do reality se děje automaticky, ať už to zamýšlíme, nebo ne
Přemýšlejte o lidech, které znáte, a o tom, jak jejich vnější životy odráží jejich postoje (které jsou souhrnem jejich myšlenek). Buď můžeme tvořit realitu na autopilota, přemýšlením o náhodných myšlenkách bez rozdílu, nebo se můžeme rozhodnout, že si budeme vědomi toho, jak myslíme, a přimějeme myšlenky, aby pracovaly pro nás, aby naplnily naše nejcennější touhy.
Pokud se myšlenka pohybuje a manifestuje fyzickou realitu, proč má tolik lidí špatné výsledky, když se snaží vědomě využívat zákon přitažlivosti? Proč více lidí nedostane to, co chtějí, z afirmací, nebo z toho, že řeknou vesmíru své touhy?
Abychom pochopili odpověď na tuto otázku, musíme pochopit podstatu podvědomé mysli, protože to je to, co naplňuje, nebo nenaplňuje naše přání. Podvědomá mysl je ta hluboká úroveň nás samých, kde se naše individuální já začíná propojovat se vším ostatním. Je to jako místo pod oceánem, kde se všechny ostrovy dotýkají dna oceánu... jak to poeticky vyjádřil Matthew Arnold:
"spojují svá korálová ramena pod mořem."
Podvědomá mysl jednoho člověka je spojena se všemi ostatními myslemi v tomto podzemním prostoru, a když se mysl na této úrovni rozhýbe, vyšle signál do celého vesmíru. Ovlivňuje stvoření, protože mysl je základním stavem stvoření. To je důvod, proč spojení s podvědomou myslí a její přesvědčení, aby přijalo naši touhu, je nezbytné pro to, aby se naše přání projevilo jako realita ve světě. Když máme silnou, nebo opakující se myšlenku - zejména myšlenku, která je emocionálně nabitá - je vždy zaznamenána v podvědomí. Neustále vtiskujeme tuto mocnou úroveň mysli do každé víry a postoje, který si osvojíme.
Naše minulé myšlenky naprogramovaly naše podvědomí. Každý starý dojem je tam napsán a uchován v paměti.Když máme touhu, která je v harmonii s naším naprogramováním, hluboká mysl tuto touhu přijme bez otázek, protože je v souladu s programem. Podvědomí přijímá tento druh touhy bez odporu a spontánně manifestuje vnitřní myšlenku do vnější reality. Příkladem může být úspěšný podnikatel, který začíná s novou produktovou řadou, ze které je velmi nadšený. Protože věří ve své schopnosti uspět (tj. má vítězný postoj zakořeněný v jeho podvědomí), bude nová produktová řada pravděpodobně úspěšná. Myslitelova vědomá touha, která je v souladu s jeho podvědomým přesvědčením, přivádí jeho myšlenku do formy na materiální úrovni.
Uvažujme naproti tomu o člověku, který si nevěří. Jeho talent může ve skutečnosti převyšovat talent osoby v prvním příkladu a může mít nápad na identickou produktovou řadu, ale v rukou této osoby projekt téměř jistě selže, protože jeho podvědomí věří, že je poražený. Proto sabotuje jeho dobré úmysly a úsilí tichou negativní samomluvou, která vyvolává strach, nebo pochybnosti. Jeho vědomá touha není v souladu s jeho podvědomým přesvědčením o tom, kdo je, čeho je schopen a jak funguje vesmír. Okolnosti a příležitosti se tedy pro tohoto člověka nikdy nesejdou, a to navzdory afirmacím, které opakuje, modlitbám, které tomu věnuje, nebo čemukoli jinému. Následný neúspěch projektu posiluje jeho původní přesvědčení, že je beznadějný. Až se příště pokusí něčeho dosáhnout, jeho šance na úspěch jsou ještě menší, než když se o to pokoušel naposledy.
Tento druh mentální sebe-sabotáže nám všem do té či oné míry brání v tom, abychom měli to, po čem toužíme. Můžeme být úspěšní v manifestaci určitých tužeb, kolem kterých si neneseme žádnou podvědomou zátěž, ale většina z nás si vytváří program, který nám říká, že jsme omezeni, alespoň v určitých oblastech života. Můžeme být materiálně úspěšní a bohatí, ale v osobních vztazích vždy nedosáhneme ničeho. Možná máme milující rodinu a hojnost, ale nemůžeme se zbavit astmatu, nebo nepříjemných kil navíc. Možná se nám osobně daří dobře, ale cítíme, že jsme bezmocní při řešení vážných problémů světa. A téměř každý akceptuje, že stárnutí a smrt jsou nezbytné - jen málo lidí vůbec uvažuje o použití myšlenek k vytvoření věčného mládí, nebo fyzické nesmrtelnosti, protože kolektivní programování je proti tomu tak hluboce zakořeněno.
Jak se vypořádáme s tímto problémem sebe-sabotující, negativně naprogramované podvědomé mysli? První věcí je uvědomit si, že to, co vypadá jako nedostatek osobní síly, je ve skutečnosti obrovská síla, která se skrývá za maskou pochybností o sobě samém. Osoba, která nemůže získat to, po čem vědomě touží, je velmi mocná ve vytváření toho, o čem si podvědomě myslí, že si zaslouží
selhání a neštěstí. Jakmile uvidí, že její přesvědčení o sobě samé je to, co ji podkopává, jakmile si uvědomí negativní samomluvu, dospěje k pochopení, které jí umožní situaci změnit.
Trik spočívá v přesvědčení hlubší úrovně mysli, aby přijaly nový vědomě zastávaný názor, že bych měl mít, zažít, nebo být schopen udělat to, co si přeji. Jak člověk přesvědčí podvědomí, aby se vzdalo svých dlouhodobých postojů a předsudků, které je podvracejí? Uvědomíme si, že pokud naše podvědomí chová sebepoškozující postoje, jsou to naše vlastní vědomé myšlenky, které tuto situaci vytvořily. Opakování znovu a znovu po celá léta "Nemůžu", "Je to nebezpečné", "To je nemožné", nebo "Budu vypadat hloupě" zabarvilo podvědomí odpovídajícími přesvědčeními... Ale to, co vědomá mysl vytvořila, může zničit. Počítačový programátor může vždy přepsat program, který si sám napsal. Každý z nás je autorem svého osobního příběhu a můžeme ho kdykoliv revidovat. To můžeme udělat pouze tehdy, pokud dokážeme vnímat, jak naše myšlenky vytvořily a/nebo umožnily všechny naše zkušenosti. Když se ohlédneme zpět na své dětství, nebo na případy viktimizace v našich životech, může být pro nás těžké uvěřit, že naše myšlenky buď vytvořily, nebo dovolily celý scénář.
Jsme ochotni opustit "doktrínu karmy" na dostatečně dlouhou dobu, abychom mohli uvažovat o alternativní myšlence? o kdybychom si naplánovali vlastní inkarnaci? Svobodně vytvořené plány v mezičase by pak určily okolnosti našeho narození. (Pro více informací o tomto fascinujícím konceptu si přečtěte knihu psychologa Dr. Michaela Newtona Journey of Souls, knihu přepisů rozhovorů v regresní hypnóze, kdy se lidé vrací ke svým plánům před inkarnací pro své různé životy.) Jakmile vědomě přijmeme, že jsme skutečně autory naší reality a teoreticky bychom měli být schopni ji změnit a usměrnit, jsme připraveni na další fázi zplnomocnění, kterou je začít přepisovat naprogramování, které už v podvědomí nechceme.
Jak to děláme?
Má to několik částí a více než jeden správný způsob, jak na to. Jednou z vynikajících strategií, krásně načrtnutou v Nevillových knihách Zákon a slib a Síla vědomí, je představit si před usnutím přesně to, co si přejete zažít, v celé své barvě a nádheře. Jak vaše ospalá mysl fantazíruje, vaše podvědomá mysl se stává bdělejší a vnímavější (protože hlubší mysl je nejživější a nejotevřenější ve stavu ospalosti, nebo transu). Když praktikujete tuto techniku, obraz toho, co je žádoucí, je podvědomou myslí zaznamenán jasně a mocně. Odpor vůči touze je menší než v normálním bdělém vědomí, protože mentální klábosení v ospalém alfa stavu chybí. Tuto techniku můžete také použít během meditace, když cítíte, že jste dosáhli hlubokého stavu, nebo stavu podobného transu. Pokroky zjistíte, když se "dostáváte" do fantazie a prožíváte ji jako film, ve kterém jste emocionálně zapojeni. Když zjistíte, že vaše emoce a/nebo vaše smysly reagují na vaše představy, znamená to, že vaše podvědomí přijímá vaše přání, aniž by ho blokovalo.
Hluboká mysl vidí vaše přání jako uskutečnitelnou věc. Program se přepisuje...! Když praktikujete tuto techniku (kterou rád nazývám "imaginace" - kombinace slov "imagining" a "makinging"), je důležité vizualizovat scénu z perspektivy bytí v ní, ne z perspektivy diváka. Imaginace je v tomto smyslu něco jiného než sledování filmu. Stáváte se hercem scény, na rozdíl od vnějšího pozorovatele. Místo toho, abyste se dívali na obraz sebe sama, dovolte si zažít pocit, že jste hubení, a představte si, že děláte věci, které byste dělali, nebo se cítili jako hubený člověk. Pokud chcete vizuální obraz sebe sama, můžete si představit, jak se díváte do zrcadla. Jde o to imaginovat z perspektivy bytí ve filmu. Pokud zjistíte, že vizuální obrazy k vám nepřicházejí spontánně, nevadí.
Představovat si můžete kterýmkoli ze smyslů:
Zvuk, dotek, chuť, vůně - nemusíte pořizovat vizuální vjemy. Můžete si dokonce představovat bez smyslového přičinění, když si představíte pocit zážitku. Většině z nás to, že začínáme používat nějaký smyslový obraz, pomáhá vytvořit pocit, který hledáme. Pocit splněného přání je vyvrcholením správně nacvičené představivosti. Když si to představíte, představte si scénu, jako by vaše přání již bylo splněno. Nepředstavujte si, že se díváte na název svého domova - představte si, že držíte název v ruce. Nemyslete na pozemek na venkově - představte si, že sedíte na trávě před domem, nebo pracujete na zahradě. Představte si, jak vás vede vaše srdce, ale vždy z pohledu splněného přání.
Pokud si představíte kolo ve výloze, kolo vždy zůstane ve výloze. Místo toho se cítíte, že jedete na kole s připojeným osobním vybavením. Praktikováním této techniky noc co noc, těsně před spaním a někdy usínáním uprostřed fantazie, člověk často zjistí, že se jeho touha ve vnějším světě realizuje ve velmi krátkém čase. Okolnosti se spojují, někdy pozoruhodným způsobem, aby přinesly kýžené výsledky. Zatímco podvědomí se může zdát hloupé v tom, že slepě přijímá vše, co mu řekneme, není nic hloupého na inteligenci, která dokáže pohnout vesmírem, aby nám přinesla to, co chceme. Podvědomá mysl si zaslouží být respektována, ale musíme pochopit, že jsme to my, jako vědomá mysl, kdo dává příkazy. Musíme také pochopit, že to, po čem vědomě toužíme, nemusí být pro nás vždy dobré.
Je vhodné uvažovat o všech touhách na nejhlubší úrovni mysli, na úrovni Nekonečného Zdrojového Vědomí, než se rozhodnete, zda si je představovat. Pokud se při Sebe-postoupení touha zdá být v souladu s Nekonečným Zdrojem, pak má za sebou podporu Boha. To pomůže přepsat všechny odporné postoje k touze, které může mít podvědomí. Můžeme přímo požádat Nekonečný Zdroj, aby přepsal naše sebezničující postoje, a Bůh s námi bude spolupracovat, aby toho dosáhl.
Afirmace, i když samy o sobě nejsou vždy účinné, jsou mocné, když jsou praktikovány v souladu s představivostí. Jsou obzvláště silné vyslovit několikrát po ulehnutí do postele, před zahájením techniky. Jsou také silné, když jsou myšleny, nebo vyřčeny po probuzení, protože probuzení a usnutí jsou oba soumrakové křižovatky, kdy je mysl ve stavu alfa těsně na hranici spánku. (Z tohoto důvodu je ospalost dalším velmi účinným časem pro představivost).
Mějte napsané afirmace pod polštářem, nebo na nočním stolku. Vyslovujte je pozorně a procítěně, když na ně myslíte, nebo je říkáte, jinak jsou to jen prázdná slova.
Nyní se dostáváme k potíži číslo jedna, kterou tolik lidí zažívá při manifestaci tužeb: Negativní samomluva.
To se může stát vždy, když vaše touha není v souladu s vašimi podvědomými dlouhodobými postoji a přesvědčeními. Imaginace vede dlouhou cestu k přepsání dávných negativních postojů, protože jakmile podvědomí přijme nový obraz prostřednictvím emocionální reakce na představu, starý program je již revidován. Pokud vaše touha dramaticky kontrastuje s vaším "starým já", nebo vaším starým světonázorem, podvědomá mysl vám může (ne nutně) dát nějakou odvetu, než plně přijme to, co jí prodáváte.
Analogií k tomu je zamilovanost. Chlapec a dívka k sobě chovají nádherné city. Děje se něco mocného. Ale někdy, když jsou od sebe, mají pochybovačné myšlenky o sobě, o milovaném a o tom, co prožívají. To je podvědomí, které zpochybňuje nový směr a žádá vysvětlení, které by uvedlo do souladu starý pohled na realitu s nově se vynořujícím pohledem. Milenci, kteří podlehnou pochybnostem, se navzájem ztrácí. Ti, kteří o tom mluví a ujišťují své podvědomí, že tyto nové pocity jsou bezpečné a dobré, jsou odměněni blaženým zážitkem hluboké intimity.
Jako vědomí tvůrci musíme přemluvit pochybnosti, které by naše podvědomí mohlo vyvolat, a to formou negativní samomluvy o tom, proč nemůžeme, nebo bychom neměli mít to, co si přejeme.
Jeden z populárních argumentů, které slýcháme od podvědomé mysli je, že:
Svět takhle nefunguje - honíme se za snem - projeli jsme to
Stejný argument, jaký dává podvědomíx, proč to, co cítí, není skutečné. Tato zpětná řeč obvykle přichází tichým způsobem, jako malé neodbytné pocity během dne. Šeptá na sotva vědomé úrovni a otravuje naši dobrou náladu a sebevědomí. Po dokonale blaženém ranním imaginačním sezení, kdy jsme radostně věděli, že se náš sen stává skutečností, můžeme být v 11 hodin podráždění a depresivní a ptát se sami sebe: "Co jsem si to proboha myslel?"
Jak to zvládnout?
Zjistil jsem, že čelní konfrontace je nejúčinnější. Když si všimnu negativní samomluvy, snažím se dát si pauzu od všeho, co dělám, a dát podvědomí malou zpětnou vazbu. Zavřu oči, ztichnu se a podívám se na neodbytnou myšlenku, kterou mi předložilo mé podvědomí. Pak upřímně zvažuji možnou pravdivost negativní myšlenky ve světle mého vytouženého ideálu. Naslouchám argumentům svého smutně naprogramovaného podvědomí jako argumentaci opačného rodiče, nebo manžela - s trpělivostí a pozorností.
Pak jsem schopen vidět omyly z jeho úhlu pohledu, což je snadné, protože teď vím o životě víc, než když jsem učil své podvědomí tyto postoje. Vysvětlím podvědomí, v čem je jeho myšlení špatné, proč život nefunguje úplně takhle, nebo proč nemusí. Dělám tento malý vnitřní rozhovor s použitím rozumu, logiky, emocí, lásky, čehokoliv, co mi můj instinkt říká, že je nezbytné k uzdravení starého postoje. Jako říkat malému dítěti, které se bojí poprvé skočit do vody, proč je to v pořádku a proveditelné. Nasloucháte obavám a pak je řešíte. Uklidňujete a vysvětlujete ve světle svých větších znalostí. A dítě, nebo v tomto případě podvědomí, upraví své myšlení tak, aby odráželo vaše uklidňující porozumění.
Tato myšlenka o tom, jak mluvit o věcech se svým podvědomím, pochází z knihy doktora Josepha Murphyho Síla vaší podvědomé mysli. Kniha ilustruje několik různých způsobů, jak naprogramovat hlubší mysl tak, aby odrážela to, co si vědomě vybíráte a přejete si pro svůj život. V kombinaci s Nevillovými knihami slouží jako vynikající úvod do toho, jak vědomě a prakticky pracovat se zákonem přitažlivosti.
Zpět k tématu negativní samomluvy.
Sednout si a trochu si popovídat se svým podvědomím je nejužitečnější technika, kterou jsem objevil pro přepisování starých sebezničujících programů. Možná to budete muset udělat několikrát. V první relaci odpovíte a vymažete první "Ano, ale". Později ten samý den, nebo následující den vaše podvědomí vznese další, odlišnou námitku, takovou, která je základem pochybností, které jste právě vyřešili. Takže si sedněte a řešte i tento problém. Pak se odhalí ještě hlubší vrstva programování v podobě dalšího neodbytného strachu, nebo pochybnosti. Znovu se tím vědomě a soucitně zabývejte. Pokračujete v loupání cibule, dokud nejsou všechny námitky vyřčeny a zodpovězeny. Poté, co se to stane, bude samomluva mnohem méně účinná. Je to proto, že přepisování je v plném proudu.
Stále však může docházet k sabotování samomluvou. V této fázi je negativita většinou záležitostí starého zvyku. Podvědomí pochopilo nová vysvětlení, která jste mu prodali, ale nekoupilo si celý balíček. Je zvyklý na starý navyklý způsob vidění a dělání. To je známější, pohodlnější. Na tomto místě může být na místě malá sebediskuse o komfortních zónách.
Když jste si o tom promluvili a máte pocit, že vaše podvědomí je s vámi v podstatě ve spolku, ale váhá, zda se k tomu odhodlat, možná je čas to prostě říct: "Dost, uděláme to."
Jedná se o formu nasměrování, která funguje, když je podvědomí z 99 procent s vámi a potřebuje jen trochu postrčit přes okraj. Nenařizujte své hlubší mysli, dokud jste si ji předtím plně nevyslechli. Začnete-li svou práci na manifestaci touhy tím, že nařídíte samomluvě, aby přestala, vaše hluboká mysl vás bude poslouchat, ale pochybnosti a strach půjdou do podzemí a budou potlačeny. Vaše touha se nezhmotní a vy nebudete vědět, proč tomu tak je. Vaše podvědomí vám to samozřejmě neřekne, protože jste jí řekli, aby držela hubu.
Nikdy nepovažujte své podvědomí za hloupé, nebo nepříjemné, za něco, čemu byste se měli vysmívat, nebo čemu byste měli šéfovat. Jeho pochybnosti a strachy se vás snaží ochránit na základě toho, co jste ho naučili, že je bezpečí. Zacházejte s ním jako se starostlivým přítelem. Poté, co jste příteli vše vysvětlili, pokud je jen nervózní z toho, co je v tom všem nového, je čas ho povzbudivě pošťouchnout a říct: "No tak, kamaráde, jdeme na to."
Zjistil jsem, že moje negativní samomluva je těmito strategiemi dramaticky ovlivněna. U většiny dřívějších "problémů" v mém životě sebesabotáž úplně ustala. Cítím se většinu času v optimistickém, šťastném rozpoložení. Manifestoval jsem dramatické věci, většinou pomocí představ a rozhovorů (když to bylo potřeba) s mou pochybovačnou myslí. Nyní, když mé podvědomí funguje na základě programu, který je více v souladu s mými vědomými hodnotami, zjišťuji, že se spontánně posouvám na novou úroveň manifestace. Říkám tomu "nařizování" - prostě chtění, nebo vydávání příkazu, že něco tak je. Funguje to, pokud to děláte ze stavu vědomí, které je harmonickou jednotou vědomé mysli, podvědomé mysli a Nekonečného Zdroje. Nařizování vedlo k okamžitým uzdravením a některým dalším pozoruhodným výsledkům. Ale je to pro mě nová oblast, ve které se teprve začínám učit, takže o tom v tuto chvíli nemůžu moc psát.
Nezapomeňte spolu s představivostí používat strategii "rozhovory s podvědomím". Obojí pracuje společně, protože je to představa, která probouzí a zpochybňuje staré naprogramování, které blokuje vaši manifestaci. Pokud budete jen sedět a čekat, až se podvědomí rozhoupe a odhalí své skryté postoje, aniž byste to nějak stimulovali, mysl vám vyhoví v podobě svého typického každodenního mentálního žvanění na pozadí, a rozhodně se vyplatí se mu věnovat. Pokud to však spojíte s imaginací, aktivně rozvíříte pohřbené bahno, které začne vylézat na povrch. Pak můžete mnohem rychleji vyčistit staré postoje.
Kognitivní psychologie učí lidi přeformulovat negativní samomluvu tím, že si ji uvědomí, pak zváží, v jakém smyslu negativní myšlenka není pravdivá, a nahradí ji vědomou myšlenkou, která lépe odráží pravdu (to může být afirmace). Studie ukázaly, že tato strategie mění chemii mozku u lidí trpících chronickou depresí ve stejné míře jako antidepresiva. Kognitivní psychologie je zjevně na něco zaměřena a není na škodu si tuto strategii vypůjčit. V podstatě přepíšete negativní samomluvu, když si jí všimnete, potvrzujícím prohlášením, které podporuje nový postoj, nebo touhu, na které pracujete. Doplňuje to další techniky, o kterých zde mluvíme.
Kniha Zákon a zaslíbení obsahuje mnoho svědectví z první ruky od Nevillových studentů o tom, co se stalo, když praktikovali jeho metodu. Mohl bych přidat své vlastní příběhy.
Zázračné události, které se již v mém životě staly, ve mně vyvolaly sebedůvěru, která mě pohání k práci na ještě větších manifestacích. Moje zkušenost mě naprosto přesvědčila, že myšlenka může vytvořit cokoliv, co chceme zažít! Neexistují žádné limity, protože vědomí je neomezené...
A co když něco chcete a někdo jiný touží po opaku?
Vzhledem k tomu, že oba lidé mají tvořivou sílu, jejich touhy se mohou navzájem vyrušit, nebo oslabit sílu toho druhého. Pokud toužíte po něčem, co je v konfliktu s někým jiným, nejlepším řešením je často posunout se na vyšší úroveň touhy, představit si řešení, kde budete oba spokojeni.
Například, pokud se ucházíte o práci a soutěží s vámi 15 dalších lidí, můžete si představit, že jste nadšení ze své práce, kreativní a šťastní, když procházíte svým dnem, děláte druh práce, kterou milujete, a máte skvělý příjem - to spíše než představu, že se vám podaří získat tuto konkrétní práci, což vás staví do konfliktu s tvořivými energiemi 15 dalších lidí. Afirmaci můžete formulovat tak, aby všech 15 lidí našlo práci, kterou milují, a to spolu s vámi. Pokud se vaše ideální pracovní místo shoduje s prací, o kterou jste se ucházeli, bude tato pozice vaše, aniž by došlo k jakémukoli konfliktu s přáními ostatních uchazečů. Pokud je daná práce ideální pro někoho jiného, on práci dostane, zatímco vy si najdete něco lepšího, pozici, která bude lépe odpovídat vašim přáním. Všichni skončí šťastní, protože jste si představovali harmonickým způsobem, který přinesl naplnění všem, nejen sobě. Vesmír může takovou touhu snadno splnit, protože neexistuje žádný odpor.
Zákon přitažlivosti je klíčem k tvoření v tomto světě a také k ochraně sebe sama před výtvory jiných lidí, do kterých se nechceme zapojit. Ať už svět kolem nás dělá cokoli, můžeme si vyšlapat vlastní cestu lesem a jít, kam se nám zachce. Afirmaci můžeme použít k tomu, abychom se odpojili od všech negativních vlivů, entit, nebo programů, které nás dříve ovládaly, nebo s námi manipulovaly. Musíme se vědomě stáhnout od myšlenek, aktivit a spojenectví, které umožňovaly ostatním ovládat naše životy.
Vědomá volba, nebo alternativně nevědomé přijetí, určuje, co budeme v tomto světě zažívat. Máme na výběr, zda budeme vědomými tvůrci, nebo oběťmi. To je tajemství, klíč ke všemu úžasnému v životě, včetně skutečností, o kterých se většině lidí ani nezdá. Někteří lidé používají zákon přitažlivosti k projevování sobeckých, nebo povrchních věcí. To je trochu jako Frodo v Hobitovi, který najde prsten moci a splete si ho se šperkem.
Zákon přitažlivosti můžeme použít k tomu, abychom zásadně změnili své prožívání. Můžeme ho použít k vytváření dobra pro druhé. Můžeme ho použít k vytvoření lepšího světa. Možná je pošetilé používat džina, který může splnit každé přání tím, že požádáte o něco malicherného. Na druhou stranu, pokud to lidé potřebují nějakou dobu dělat, aby si vybudovali důvěru v džina, pak zhmotnění hraček pravděpodobně poslouží dobrému účelu. Každá úspěšná manifestace vede k větší důvěře v proces. Časem naše sebedůvěra stoupne do bodu, kdy můžeme vysvětit realitu jako mistr. (pozn. po cukru se hubne... nechcete se přidat?)
Pokud vědomí vytváří vnější realitu, pak je vědomí králem. Myšlenka je král. Můžeme myslet a tvořit nevědomě a získat více stejných starých věcí., nebo můžeme myslet neotřele, snít smělé sny a přemlouvat sami sebe k jemnějšímu stavu existence. Ať už žijeme záměrně, nebo na autopilota, tvoříme a dovolujeme vše, co se nám objeví v cestě. Jakmile si to uvědomíme - svou moc volby, svou sílu svolení - posuneme se od pasivních obětí k pánům života.
Karma je pojem, který nás drží svázané s minulostí. To, co jsme dělali předtím, nemusí určovat naši budoucnost, pokud ji přeprogramujeme novým myšlením. Ano, musíme splácet své dluhy z minulosti, ale nemusíme žít ve vězení pro dlužníky. Špatná karma začíná odpadávat, když změníme své myšlení, nejprve vědomě, pak podvědomě. Když se vědomí a podvědomí shodnou a přijmou své vedení z harmonického Nekonečna uvnitř, život se otevře kráse a zázrakům. To je nové vědomí, do kterého se lidstvo posouvá. Až tam dorazíme, proměníme svět v ráj.
