1760
Proč bylo vynalezeno ″vyšší já″ Valerie Kolcová
[ Ezoterika ] 2020-07-31
Příběh staroslovanského boha Velese
Mnoho náboženství a filozofických nauk hovoří o duši. Od té doby, co se stala populární esoterika a různá novodobá filozofická hnutí, školy a sekty, se objevilo mnoho teorií, včetně některých o duši. Některé nauky popisují propracovaná schémata struktury duše, rozdělují duši, ducha, monádu, vyšší já atd.
Byly časy, kdy každý věděl, že každé stéblo trávy má živého ducha, že každá můra a včela má živého ducha, že každé zrnko a mravenec, každá květina a mohutný dub a každý kámen porostlý mechem má živého ducha. V každém člověku je živý duch. Za starých časů věděli, že všechno drží jen duch, a kdyby ho nebylo, nebyla by tráva ani mravenec, ani dub, ani balvan u horského potoka, ani člověk... To vše jsou pouhé formy, oděvy pro věčné duchy. Celý svět, který vidíte, je jen rubáš pravého světa, takže vše je dočasné, proměnlivé a formy se občas střídají. Nic na světě není trvalé, protože vše, co vidíte, je jen dočasná forma, ale podstata je vždy uvnitř. Bezelstné a jednoduché koncepty. Svět je jednoduchý, je opravdu jednoduchý! Tak jednoduchý, že se vám to bude zdát složité.
Čím více se vědomí noří do formy, tím obtížnější je pochopit svět a jeho formu.
Je to pro vás obtížné, protože v této formě, v dočasné formě, žijete a přijímáte formu jako pravdu a podstatu. Uvědomění prostřednictvím formy, v níž se právě nacházíte, se nazývá mysl. Formou v tomto případě nazývám vaše fyzické tělo. Budu muset mluvit vaším mrtvým, materiálním jazykem, jak říkáte. Koneckonců, imaginativní myšlení jste zapomněli, a obrazy budou chápat vše přímo, a pak dokázat, obecně, co jsem měl na mysli...
... Mnozí z vás tedy obecně, když mluvíte o sobě a o jiných lidech a bytostech, máte na mysli jen tvar těla, postavu obličeje, zvyky, charakter, způsob chování. Na druhou stranu je v těchto obrazech více tělesnosti a to, co není tělesné, se stále jeví jako znaky těla.
Když mluvíte o sobě, kolik z vás má na mysli svou duši? Když už mluvíme o ostatních, kolik z vás má na mysli svou duši vtělenou do těla? Takové otázky si ani nekladete.
V každodenním životě se vnímáte jako tělo a jen někdy, když přemýšlíte o Bohu nebo o něčem, co souvisí s náboženstvím, si vzpomenete, že někde VY musíte mít duši... VY, musíte mít... Takže máte tělo a někde jinde je také duše. Tohle se stane...
Dokonce i ti nejvěrnější lidé v tomto případě zůstávají materialisty. Je to špatně? Na tuto otázku si odpovíte sami, až dokončím svůj příběh...
Hrubý materialista by samozřejmě zcela popřel přítomnost duše a představoval by si sebe sama pouze jako tělo a všechny své touhy, emoce a zážitky - jako výsledek reakcí mozku na podněty a také jako výsledek chemických procesů v krvi, procesů probíhajících s hormony a činnosti různých tělesných orgánů.
Ale i věřící zůstávají polomaterialisty. Stále se považují za tělo, ale připouštějí, že někde tam venku mají duši. Nikdo a nikde neřekne, že jsem duch nebo duše a mám tělo. Okamžitě se vám vybaví myšlenka na mrtvé tělo, protože to jsou duchové nebo duše. Duchové podle vašich představ mohou být pouze nehmotní. Kdo jste tedy vy?
I v této otázce se přikláníte spíše k odpovědi, že jste spíše tělo než duch.
I velmi ″pokročilí″, podle vašeho chápání, mudrci a filozofové, kteří se snaží tento pojem pochopit a hledají konečně pravdu, začínají z nějakého důvodu vytvářet velmi složitá schémata a konstrukce. Jednoduchá odpověď: ″Já jsem duše, já jsem duch″ je nějak dostane do slepé uličky. Nemohou si to všechno uložit do hlavy, do mozku, protože se snaží vše vložit do mysli a zpracovat mozkem. Konečné však nemůže obsáhnout nekonečné!
Omezené tělesné vnímání si nedokáže představit nekonečno, a když se o to pokouší, začíná budovat nejsložitější schémata, vše ještě více přetěžuje a ve svých konstrukcích se plete.
Mnozí moudří lidé, aniž by opustili zřetel na své tělo, začnou vymýšlet, co by duše měla být. Nemohou se stát vědomými a cítit se jako duchové, a tak říkají, že jsou jen malé vědomí, které vytváří duše nebo mozek a jeho biologické procesy, a duše je někde tam venku... takzvané ″vyšší Já″. Někteří moudří myslitelé kromě toho dokáží vymyslet mnoho mezistavů, rozdělit pojmy duch, duše, ″vyšší já″, monáda atd. Vymyslet složitá schémata jejich interakce s malým vědomím osobnosti této poslední inkarnace, zcela splynuvší s tělem. Někteří si začínají myslet, že duše nebo ″vyšší já″ není vůbec inkarnováno, ale je jakoby osobním trenérem inkarnované osobnosti. Pomocníky, kteří vedou duši po cestě, tak nahrazuje sama duše.
Ale koho kdo tedy vede? Kdo jste vy sám? Malý člověk, který jednou žije a navždy se rozpadne v prach, ve vakuum, kvůli nějakému podivnému mýtickému zážitku oné vtělené duše? Proč získává zkušenosti tak zvláštním způsobem, prostřednictvím třetího, a ne osobně. Proč nemůže sama projít zkušeností a být za ni zodpovědná?
Protože je dokonalá podle představ těch, kdo konstruují takováto schémata struktury duše. Proč by ale vůbec potřebovala nějaké zkušenosti? Pro něco tam venku, čemu v našem světě nerozumíme...?
Kdo se tedy reinkarnuje? Kdo tedy odpracovává karmu za hříchy této inkarnace? Nepřijatelné otázky pro stoupence teorie dokonalého ″vyššího já″.
Činy malého nezbedníka odepíše duše, která se nereinkarnovala, a přenese je do nové formy, kterou si vytvoří pro další inkarnaci. Jeden je vinen a druhý za to zaplatí. Nebo je na vině ″vyšší já″, které ale z nějakého důvodu stojí opět stranou a jako přísný učitel driluje novou, vytvořenou malou osobnost za prohřešky jiné malé osobnosti, která byla zavržena jako chyba.
To jako takto získává sama duše, která se vznáší někde tam venku v jemnohmotném světě, zkušenosti tím, že neustále vytváří a ničí malé osobnosti - vědomí těl, kterých může být velmi mnoho v různých zemích a světech?
A podle této teorie jsou ti, kdo se považují za malé jedince, za impuls nějakého ″vyššího já″, prostě stejní materialisté, kteří nemají kde a proč se snažit a zdokonalovat. ″Jejich zkušenost je tak malá v rozvoji ″vyššího já″, že ji ostatní vynahradí... ″. - tak si mnozí mohou myslet a pokračovat ve svém životě v neřestech a honbě za materiálními věcmi. Vždyť tato malá osoba nemá podle této teorie v těle prakticky nic, kromě jeho jediného bezcenného hmotného života těla. ... K tomu nakonec vedou takovéto rádoby moudré teorie, podstrčené nepřáteli lidstva, kteří se snaží připravit duši o sebezdokonalování duchovnosti.
O tomto ″vyšším já″ existuje trochu jiná, ale blízká teorie. Zrodila se u těch, kteří si mysleli: ″Když malé osobnosti nejsou zničeny a vytvořeny duší, co se s nimi stane? Možná se reinkarnují, hromadí a odpracovávají si karmu a dostávají odplatu za své špatné skutky v minulých inkarnacích? Přesto je však sleduje a vede neměnný učitel - ″vyšší já″, jejich skutečná duše, neomylná a dokonalá jako Absolutno, je jeho hologramem, kapkou nebo částicí a je stvořena k Boží podobě.
Tato teorie v některých lidech vzbuzuje hrdost, zatímco jiným dává berličky a falešnou naději, že je jejich ″vyšší já″ vždy ponese, pomůže jim a ochrání je jako dítě a odpustí jim mnohé chyby. Pýcha se naopak rodí v tom, že si někteří uvědomují své ″vyšší já″ - to bezchybné a dokonalé - jako pravé já. Na tom je něco pravdy. Velkou lží však je, že je to jejich ″vyšší já″ - bezchybné a dokonalé, jako kopie Absolutna, jako On. Kde se vzala taková hloupost? Již jsem řekl, že hlavním důvodem je neschopnost uvědomit si pravé já prostřednictvím chybných představ mysli omezené na fyzickou hmotu těla.
Druhá a nejzáludnější teorie přichází, když se mysl na chvíli vzdá a člověk získá záblesk osvícení. Že je duch, duše, nikoli tělo. Pak ale mysl opět vše uchopí do svých sítí a do hry vstoupí ego, nebo spíše arogance. Ten, kdo si uvědomí, že je duší, si okamžitě vzpomene, že duše je částečkou Boha a že je podobná Bohu, že vše je stvořeno k Boží podobě... Toto záludné tvrzení, částečně pravdivé a částečně nepravdivé pro fyzické světy, okamžitě zasáhne vědomí.
Právě to dalo vzniknout obrazu onoho ″vyššího já″ - bezchybného a dokonalého, podobného samotnému Absolutnu, Bohu. Někdy mysl, vyděšená pýchou, že se realizovala jako neomylný Bůh nebo jeho část, začne budovat ony ″úžasné″ konstrukce ″vyššího já″ odděleného od inkarnací a těla a malého vědomí těla. Pokud si mysl neuvědomí svou pýchu, získá megalomanii a začne si uvědomovat sebe sama jako neomylnou a dokonalou božskou jiskru navzdory negativním emocím a činům. Zároveň ve skutečnosti s touto arogancí k sobě shromažďuje nízkofrekvenční energie a pod vlivem arogance se dopouští těžkých činů.
A všechno se schyluje k jednomu velkému úskalí, a sice, že duše, ″vyšší já″, je součástí nebo hologramem Boha. Pokud je Bůh dokonalý a všemohoucí - pak je také takové. Proto se moudří nemohou od tohoto ″vyššího já″ odpoutat, neboť si uvědomují, že sami nejsou dokonalí a všemocní.
Tato dokonalost a původní bezúhonnost ″vyššího já″ a samotného Boha je však největším kamenem úrazu všech hledajících! Veškerá dokonalost duše je v tomto rámci redukována na získání určité zkušenosti, kterou získala ve fyzických inkarnacích. Říkají, že k již tak dokonalému a všemocnému přibývají další a další zkušenosti. Proč, když je dokonalý? Nikdo se nediví, že pokud je k něčemu stále potřeba zkušenost, znamená to, že ten, kdo ji potřebuje, není tak dokonalý. Vyšší já tedy není dokonalé, protože je zapotřebí zkušeností z vašich inkarnací... Pokud je toto ″vyšší já″ součástí Boha - pak Bůh není dokonalý! pro mnohé z vás je to katastrofa, rouhání, svatokrádež a strach z Boha...
Představu, že se rozvíjí a zdokonaluje také Absolutno, samotný Bůh, který je světem a vesmírem, vám již dávno vzal velký strach z Boha, a to ve všech náboženstvích, dokonce i tam, kde se o strachu z Boha nemluví. Zlodějům se podařilo vštípit vám do vědomí dětský obraz všemohoucího a dokonalého Stvořitele, Absolutna, Vesmíru nebo dokonalé podstaty bytí.
Říkají, že se všichni zdokonalujete a usilujete o Jeho dokonalost, ale ta je nedosažitelná. Proč je nedosažitelná? Protože jste malí a bezvýznamní, i když budete vylepšovat životy miliardkrát? Ne, je to proto, že konečná dokonalost sama o sobě neexistuje! Vše se nekonečně zlepšuje, včetně světa jako celku, což je vesmír, Absolutno - Bůh. Mnozí z vás vůbec nepovažují Boha za vesmír, ale za jakéhosi dokonalého správce vesmíru, což je další velká překážka v cestě k rozvoji ducha.
Vaše neschopnost vidět a cítit skrze hrubý tělesný oblek a představy o dokonalém všemohoucím Bohu a jeho podobách mnohé z vás nutí při hledání pravdy vytvářet nepředstavitelně složitá schémata o struktuře vesmíru a duší. Přirozené životní procesy vesmíru a vlastnosti éteru začnou ve vašich myslích budovat hierarchie a seniority duchů, až po jakýsi strom sephirot z kabaly a různé složité sféry vesmírů, které nemají nic společného s realitou. Nejblíže realitě světů v éteru vesmíru jsou struktury fraktálů. (pozn. jo, jo, taky znám tu bublinovou stromokonstrukci... mimochodem, my na Zemi dokážeme vše neuvěřitelně zkomplikovat)
Totéž platí pro duše. Mnozí z vás svým způsobem sdílejí pojmy duch, duše a monáda. Nebudu se zabývat vašimi představami. Ti, kdo je mají, jim porozumí sami. Pokusím se vám tyto pojmy jednoduše vysvětlit, aniž bych šlápl na samotné základní kameny, jako je všemohoucnost a dokonalost Stvořitele, a tedy jeho projevy prvotnosti.
Aniž bychom tedy zabředli do této falešné pravdy, můžeme říci, že vše na světě jsou duchové. Duch je Absolutno samo. Vesmír, který vidíte z hvězd a planet, je jeho fyzickým tělem, tělem Absolutna. Každá galaxie, hvězda a planeta, každý kámen, každý atom a částice mají svého ducha. Stejně tak ale i živly, oheň a voda obecně, a existují duchové jednotlivých vodních ploch a hor, moří a oceánů. Každá projevená i neprojevená bytost má ducha. Přesněji řečeno, oni sami jsou duchové, nemají duchy!
To, co nazýváte galaxií nebo planetou, kamenem nebo atomem, rostlinou, živočichem ze Země nebo inteligentním zástupcem jiných civilizací a světů, jsou těla duchů, kteří se fyzicky inkarnovali. Ve skutečnosti jsou všichni duchové. Jde jen o to, že ve vaší hustotě jsou jejich tělesné formy stejné, zatímco v jiných hustotách a vibracích světů jsou jiné. V jemnějších, pro vás neviditelných světech tedy žijí také duchové. Pro vás je to pochopitelnější, protože nevidíte jejich těla, jsou pro vás nehmotní. Tam, ve svých světech, mají těla a formy existence ve hmotě, stejně jako vy ve své hmotě.
Když tedy opouštíte svá těla, jste duchové, a když jste ve svých tělech, jste duchové. Když opustíte hrubší těla svého světa, ocitnete se v jemných tělech světa, do kterého vstoupíte, například když fyzické tělo zemře. Zároveň jste stále duchové, ať jste kdekoli a v jakékoli podobě.
Pojem ″duše″ znamená ducha, jen říká, že tento duch má mnoho jiných těl - schránek, nejen hrubou fyzickou, díky kterým můžete existovat v onom světě, který nazýváte posmrtným, nebo se přenést a projevit v jiných světech vesmíru. Tato těla, schránky nebo energetické kokony, které duch má, si osobně vypracovává během všech svých inkarnací, nejen v této poslední manvantaře. Všechna tato díla jsou navždy uchovávána v duchu jako jeho vlastnosti. Duše je monáda, jak ji nazývali na Východě. Oddělené ″vyšší já″ zde nemá vůbec co dělat. Je to pouhý výmysl mysli, která nedokáže pochopit bytí.
Bez těchto těl - schránek může být jen zrnko ducha. Takto se rodí z Absolutna v první manvantaře stvoření. Dále se vyvíjí, zvětšuje skořápky a stává se duší. Pokud však duše upadne, protože silně snížila své vibrace těžkými skutky, jsou schránky zničeny. Pokud se prudce propadne do vědomí antisvěta, všechny schránky se zastíní, takže se duše stane antisvětskou, neboli černým duchem. Získat schránky zpět je prakticky nemožné, je to tedy prakticky smrt duše. Během Brahmovy noci jsou tito černí duchové zpracováni éterem Absolutna do přirozeného výchozího stavu zrnka Ducha. To je konečný zánik samotné duše. Zrnko ducha si bude muset znovu od základu vybudovat svou schránku a stát se duší. Zrno ducha je neosobní, neuvědomuje si samo sebe. Teprve přítomnost schránek nebo tenkých těl dává duši vědomí sebe sama jako osoby, ale také vede k egu, jehož překonáním se duše dále zdokonaluje. Proto neexistuje žádné ″nadjá″ nebo ″vyšší já″ jako součást Duše nebo jako nadosobnost.
Každá duše je soběstačná a vyvinula se tak daleko, jak se sama vyvinula, z neosobního zrnka Ducha. Pokud se stane Božstvem nebo Učitelem - je to pouze její osobní zásluha a osobní cesta, stejně jako to, zda se jí podařilo proměnit se v démona nebo antiducha. Všem byly dány stejné podmínky, všechna zrnka ducha jsou stejného stáří a byla rozptýlena na počátku první manvantary. Všichni jsou stejně staří - 32 a půl manvantary. Nyní je to 33. Manvantara. (pozn. stejné podmínky znamená stejné stále dokola zkoušky? Ještě vás to baví, stále testovat...to mi připadá jako neustálé skládání důkazů o něčem, kde se vyžaduje víra a láska...)
V tom spočívá velká spravedlnost Absolutna. Když se každá duše znovu vtělí do fyzického těla, je omezena schopností mozku tohoto těla projít zkouškou spontánního jednání bez znalosti minulých lekcí. O podstatě duše vypovídá spontánní jednání, nikoli nekonání špatných skutků jen kvůli vzpomínce na minulé laskavosti (oplátka laskavosti je jen adaptace). Když je paměť blokována mozkem, odhalí se ve zkoušce pouze čistá podstata duše... nechá se znovu svést, aniž by si vzpomněla, co se stane bezprostředně poté nebo po smrti fyzického těla či v příští inkarnaci? Není důležité, jak jste se lekci naučili, ale jaká je vaše duše po ní, pokud zůstane stejná a lekci vykonáte jen ze strachu z odplaty, pak zkouškou neprošla. Duše bude znovu a znovu dostávat nové lekce, až nakonec dokáže přetvořit svou podstatu a nebude se jen bát odplaty.
Není to z ničí vůle a neurčují to ani guruové, ani nějací bájní mistři karmy, ani bájné ″vyšší já″. Jsou to prostě vlastnosti éteru, který tvoří duši a vše kolem ní, jsou to vlastnosti samotného Absolutna, které se věčně zdokonaluje prostřednictvím svých částic. Samotný výraz ″mistři karmy″ je vytvořen spícím dětským vědomím, které neví nic o světě energií a éteru, o tom, že v éteru nejsou žádní demiurgové, kteří rozhodují o vašem osudu. Všechna tato božstva, vyšší duchové a guruové nikoho nesoudí a nikoho neodměňují. Mohou vám pouze říci, jak se máte chovat, a sdělit vědomosti těm, kteří je mohou slyšet.
Veškeré tresty a chvály jsou pouze v mysli omezené tělem a mozkem, která si nedokáže představit, že jde o vlastnosti energií éteru. Nedovedete si představit, že těžký skutek a myšlenka váží vibrace a přitahují těžké události, ale čím těžší vibrace, tím větší bude odplata vašeho času. Takové jsou vlastnosti éteru a nic jiného.
Způsob života ve fyzickém těle však vytváří obrazy přísných kazatelů a soudců, hierarchů a vládců, i když vlastnit něco je možné pouze ve vašem hmotném světě, a vlastnit zajaté a svedené duše mohou pouze hierarchové antihmoty, které jediné lze nazvat slovem ″vládce″.
To ve světelných světech neexistuje. Mysl ponořená do fyzického těla si však prakticky nedokáže představit nic jiného. Proto tolik uctívání a klanění, pánů a hierarchů. To vše je obratně využíváno skutečnými vládci temných světů a předkládáno nevědomým lidem jménem světlých duchů, božstev a guruů, neboť lidem nevadí přívlastky ″vládci″ a ″největší hierarchové″. Někdy je dávají i skutečným učitelům světla, čímž snižují vibrace informací, které od nich dostávají.
Vy všichni jste duchové! Všichni jste duše, protože všichni máte schránky, jinak byste mohli existovat pouze v tělech z atomů a částic a byli byste neosobní.
Všichni žijete svůj život ve fyzickém těle jako zkoušku. Samotné poučení z minulé inkarnace si lze uvědomit pouze mimo fyzické tělo mezi inkarnacemi, kdy duše vidí a chápe vše bez omezení fyzického mozku. V těle je jeho vnímání omezené, což platí i pro vtělená božstva. To však neznamená, že jejich jisté mýtické ″vyšší já″ je někde jinde a ne v těle. ″Vyšší já″ jste vy, jen bez omezení mozku a fyzické mysli, bez omezení vnímání fyzického těla.
Pokud umístíte podmíněný subjekt, který používá vaše pojmy, od raného dětství do jedné místnosti a necháte ho tam deset let, neznamená to, že jeho duše zůstala mimo místnost. Je v něm a to, co si vybavuje ze svého vzdáleného dětství před svým odloučením, jsou jeho vzpomínky, nikoliv zprávy a kontakty jeho duše žijící mimo pokoj.
Duše je v něm, uzavřeném v místnosti. Když ho pustí z tohoto pokoje, bude si všechno pamatovat a bude prozkoumávat svět, který je pro něj nový. Duše zůstává tam, kde je, v těle testované osoby. Pokud je náhle na mnoho let znovu zavřen v místnosti, duše v ní také zůstane, i když si postupně začne zvykat na omezený svět a vzpomínat na svět bez omezení jako na pohádku nebo nejasnou vzpomínku na jiný svět. Je však stále v něm a nevylétá ven ani se nerozpadá na človíčka, který zná jen tuto místnost a ″vyšší, neomezené já″ v jiném světě.
Svět je jednoduchý a není třeba vytvářet složitá schémata. Jsi to ty, jsi původní duch s přidanými schránkami, se kterými ti říkám duše. Někdy jste omezeni a nedokážete se plně vnímat, jindy si pamatujete a víte všechno, ale jste to vy a ne vaše oddělené ″vyšší já″. Naučte se pamatovat sebe, místo abyste hledali berličky gurua, za kterého považujete bájné ″vyšší já″. K tomu si musíte být plně vědomi veškeré odpovědnosti nejen za všechny své činy, ale také za každé hnutí myšlenek. Tímto způsobem zvyšujete nebo snižujete své vibrace, a tím si vytváříte podmínky pro to, abyste si na sebe vzpomněli nebo na sebe zapomněli.
A pamatujte si: NIKDO vás nemůže energeticky zničit, pokud to sami nedovolíte svými nešikovnými činy a myšlenkami. Pokud má vaše duše těžké nerozvázané uzly - jste zranitelní, a i když je vaše karma čistá, stáváte se také zranitelnými, pokud dovolíte svou pýchu, pokud skočíte na lichotky a vychloubání, na svou výlučnost, pokud se podvolíte chamtivosti a saháte po výhodách, které jsou vám slibovány, nebo prostě nedokážete ovládnout svůj strach a hrůzu z čaroděje nebo zlého oka.
Stejně tak vás NIKDO, NIKDY A NIKDE nemůže energeticky obnovit, kromě vás samotných. Cokoli jiného je největší iluze a sebeklam, nebo sebeklamné amulety a berličky pro mysl a mozek, kdy stejně koná duše. To však již vypovídá o naprosté nedůvěře ve Světlo, které je v každé duši, její nejistotě v její oddělenosti od Vesmíru a jistotě v možnost vést Světlo. To je vrchol iluze, které je duše schopna a kterou v ní mohou vyvolat temné bytosti nebo čarodějové. To lze vyvolat jen tehdy, když je v duši něco, za co se dá zaháknout! Obavy a pochybnosti...
Strach a pochybnosti otevírají všechny brány černým mágům, čarodějům, démonům a podobně. Otevírají brány duše všem ranám, i když v karmě nejsou žádné těžké uzly. Proto jsou v tomto případě největším zlem.
Iluze naprosté oddělenosti od vesmíru a jeho bezmocnosti je odvrácenou stranou megalomanie a vyrůstá z obrovské síly ega, i když obrácené naruby. Právě to vyvolává pochybnosti a obavy.
Nemluvím o fyzickém těle, to může být zvenčí zničené a zkušený lékař ho může vyléčit lépe než vy sami. Tato hmota je hrubá, fyzikální, má jiné zákony. Éterická hmota závisí na samotných vlastnostech duše a může být zničena pouze tehdy, pokud je duše sama ještě vadná. Jakmile se tyto vady vyléčí, všechna poškození a iluze se rozplynou a vše se zotaví samo od sebe, nikoli pomocí fyzických cvičení, dechových praktik a meditací, vizualizací, manter, modliteb a dalších praktik, které jsou v tomto případě jen sladkým anestetikem a drogou, na níž se člověk stane závislým. V nejlepším případě jsou to jakési rekvizity, které vytvářejí určitou jistotu, že se vše podaří, když je vědomí zasaženo nejistotou a obavami a ve svých iluzích je odtrženo od Jednotného světla vesmíru. Od tohoto Světla se odřezává pouze svými vlastními iluzemi!
Veškerá magie, rituály a zaříkávání jsou potřebné pouze k překonání této iluze a k tomu, aby se vše dělo přesně tak, jak chcete. Jsou potřebné k odstranění nejistoty a pochybností, stejně jako meditační praktiky při léčení energetických struktur. Pochybnosti a nejistota blokují tok původního světla duší, a proto ji zbavují síly. (pozn. a co když tím jen duše testuje průtok světla... zkouška)
Všechny duše, a dokonce i malá neosobní zrnka ducha vtělená do atomů, jsou průvodci jediného prvotního světla Absolutna. Nízké vibrace zhášejí světlo, takže ti, kdo konají špatné skutky a jsou plní neřestí, se energeticky stávají temnými a těžkými a nemohou vést prvotní světlo. Strach, pochybnosti a nejistota však také zhášejí světlo, neztlumí ho, jen vypnou vodič. Když si dirigent myslí, že neumí dirigovat - opravdu neumí... To je také třeba mít na paměti. (pozn. takže amulet?)
Nenechte se zmást složitými teoriemi a konstrukcemi. Čím složitější teorie, tím složitější obraz světa a struktury jemnohmotných struktur se vám vykresluje - tím pravděpodobnější je, že informace podávají temné entity, které vidí svět neuvěřitelně složitým způsobem ze svého antisvěta. Nebo v lepším případě jde o informace od člověka, který sám neprojevil prozření a žije v iluzích složitých systémů, snaží se nějak proniknout do podstaty věcí myslí a uvědomuje si sám sebe jako tělo nebo polotělo. Možná si myslí, že mu to všechno diktuje ″vyšší já″, ale ve skutečnosti se jen snaží zachytit pravdu, jejíž záblesky k němu pronikají do vašeho tělesného světa. Hledá kompromisy mezi světem ducha a pojmy vašeho hrubého světa, aniž by porušil zavedené autoritativní představy o všemohoucnosti a dokonalosti Stvořitele a Světa, které jeho mysl nedokáže překonat.
Zdroj:
https://shambavedi.blogspot.com/2020/07/blog-post_31.html
Zpět
