10895 Slabá OSN? - Valné shromáždění se konalo na nové křižovatce Orlando Rangel

[ Ezoterika ] 2025-09-30

Vzhledem k tomu, že mocnosti jako Čína a BRICS získávají vliv, organizace čelí výzvě reformovat se, aby nebyla jen byrokratickým reliktem ... 80. zasedání Valného shromáždění OSN se koná ve stále roztříštěnější geopolitické krajině s válečným napětím, rozsáhlými konflikty a zhoršujícími se historickými humanitárními krizemi, které zůstávají nevyřešeny. Toto znepokojivé panorama vyvolává přinejmenším jednu otázku ohledně hlavního světového setkání lídrů: Má OSN stále váhu na to, aby v novém globálním kontextu něco změnila? Odpověď by mohla přijít od samotných vůdců, kteří se zúčastní shromáždění, jehož ústředním tématem je: "Společně jsme lepší: 80 let a více pro mír, rozvoj a lidská práva."

Absence okamžité reakce na závažné situace, jako je genocida palestinského obyvatelstva v Pásmu Gazy Izraelem, dlouho silně rezonovala s myšlenkou "slabé OSN", zvláště když nebyla schopna pomoci zemím, jako je Kuba, která již více než půl století trpí brutální blokádou a ekonomickým obléháním Spojených států. Nebo kontinuita humanitárních krizí v zemích, jako je Haiti nebo jiné v Africe, Asii a na Středním východě.

Ačkoli je toto fórum stále jedním z mála mezinárodních scénářů, kde národy mohou stále vést dialog nebo svobodně vyjadřovat své myšlenky, způsob, jakým je strukturováno, zahrnuje organizaci v byrokratickém rámci, který jen málo přispívá k řešení různých konfliktů a situací, jimž dnes lidstvo čelí. Například rozhodnutí Rady bezpečnosti jsou často paralyzována vetem mocností a rezoluce Valného shromáždění, přestože jsou vnímány jako teploměr světového mínění, postrádají závaznou sílu, která by donutila státy jednat, což vyvolává ještě větší neschopnost a ukazuje slabost Valného shromáždění jako multilaterálního orgánu. Z tohoto důvodu se zdá, že OSN, navržená tak, aby předcházela světovým válkám a humanitárním krizím, se stala byrokratickým reliktem neschopným přizpůsobit se výzvám 21. století. Je odsunuta pouze do role platformy pro striktně formální diplomacii, kde menší země vyjadřují své obavy, zatímco velmoci věnují větší pozornost svým ekonomickým a politickým zájmům a zájmům vládnoucích stran ...bez ohledu na témata zásadního významu pro lidstvo, jako je hlad, chudoba, nedostatek pracovních míst a bydlení, stejně jako zhoršování kvality života.

Příležitost k reformě?
Nová křižovatka, která prostupuje OSN, by také mohla být příležitostí k tomu, aby byla konečně zvládnuta prosazovaná reforma organizace, která je právě obviňována z toho, že nereaguje na současné požadavky a že dokonce zestárla udržováním struktury a zakládající charty, která již neodpovídá současným výzvám. Pro tento nový scénář musí OSN prokázat, že může být flexibilní a předefinovat svou roli, zvláště když se bloky spolupráce a regionální integrace stávají stále důležitějšími a skupina zemí BRICS, která v poslední době získala proslulost a váhu do té míry, že se Spojené státy a jejich spojenecké země zjevně cítily ohroženy svým rostoucím vlivem, rezonuje silněji v globálním měřítku. V tomto globálním kontextu hlubokého geopolitického přeuspořádání se zdá, že historický obraz OSN, chápané jako organismus dobrých diplomatických zvyklostí a v menší míře jako arbitr míru a platforma pro dlouho očekávanou globální spolupráci, ztrácí svůj smysl prostřednictvím neuchopitelných projevů...

Otázkou již není, zda je OSN slabým tělesem, nebo zda se dokáže přizpůsobit světu, který buduje svá mocenská centra a zároveň upřednostňuje své vlastní zájmy. Otázkou je, zda Organizace spojených národů bude schopna přijmout výzvu nezbytné změny, nebo zda bude schopna se orientovat v novém multipolárním světě, kde skutečně přestane být pouhým arbitrem a stane se skutečným katalyzátorem rozvoje zemí, míru a ochrany lidstva. V tomto smyslu je to právě vzestup BRICS, který tlačí na reformu OSN jako jedné z hlavních sil, která již nepochybně rekonfiguruje mezinárodní šachovnici. Tato skupina představuje nejen ekonomickou protiváhu tradiční západní dominance, ale také prosazuje multipolární světový řád, který prosazuje změnu mezinárodních institucí tak, aby daly větší hlas rozvojovým zemím. Důkazem mohutného pokroku a pevnosti BRICS je její vlastní Rozvojová banka, která se vynořuje jako odlišný návrh od tradičních orgánů, které reagují téměř výhradně na zájmy Washingtonu, jako je Světová banka (SB), Mezinárodní měnový fond (MMF), ... Místo aby pomohli zbídačeným nebo rozvojovým zemím, zadlužili jejich ekonomiky do té míry, že je zavedli do vážných krizí, které vyvolaly těžké časy bídy v různých zemích, kde uplatňovaly svůj neoliberální recept.

Rostoucí vliv Číny
Rostoucí vliv Číny v globálním měřítku je zároveň nepopiratelný. Jejich silná ekonomická přítomnost prostřednictvím významných investic do různých oblastí rozvoje, jako jsou technologie, bydlení, doprava, komunikace, infrastruktura a další strategické sektory, způsobila, že USA spustily své alarmy a pokusily se vyhnout matu své historické globální dominanci. Administrativa Donalda Trumpa se z Bílého domu pokusila dostat otěže tradiční americké hegemonie na správnou cestu tím, že zavedla obchodní války v globálním měřítku, s přívalem daní různého druhu na země, které nejsou v souladu se zájmy Washingtonu a nejsou jim oddané. Čínská vize globální solidarity si však klade za cíl udržovat investice, obchod a vztahy založené na diplomacii vzájemného respektu, spolupráce pro komplexní a udržitelný rozvoj a s rovným zacházením, které Spojené státy nenabízí. Jsou i nadále odhodlány donutit mezinárodní společenství, aby se drželo přísného kapitalistického systému, který zvýhodňuje sektory s ekonomickou mocí na úkor většiny populace, a to až do té míry, že přímo trestá kvalitu života lidí a jejich finance.

Útok na mírový region
Trump se pokouší podrobit svět svou celní válkou, jeho administrativa sází také na ozbrojené zastrašování pod záminkou boje proti drogám, tentokrát v nové podobě:
boj proti "narkoterorismu", což je jakýsi mix historických politik Washingtonu, který kombinuje vojenské akce proti terorismu, dosud nejčastěji používané na Blízkém východě, a v posledních desetiletích akce proti mezinárodním drogovým kartelům v latinskoamerických zemích, jako je Kolumbie a Mexiko, a který se nyní snaží prosadit ve Venezuele. V rámci tohoto "válečného" postoje, který se dokonce odráží ve změně názvu amerického ministra obrany na ministerstvo války, Washington udržuje Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), které se před více než deseti lety prohlásilo za mírový region, v neustálé nejistotě a obležení, které má dopad na klima klidu a normální vývoj obyvatel amerického kontinentu. S tvrdou politikou USA, uvalením sankcí, s hrozbami válkou jsou daleko od toho, aby řešily politické rozdíl. Naopak zvýrazňují atmosféru konfliktu a následně napětí v regionu poznamenaném ve své historii americkým intervencionismem v tom, co Washington trvá na tom, že nazývá svým "zadním dvorkem"...

Genocida v plném proudu
Válečná atmosféra však v Karibiku nezůstává. Na Středním východě se USA staví čelem a přispívají k ozbrojenému násilí v tomto regionu tím, že podporují a jsou hlavním spojencem Izraele v jeho neustálých útocích na palestinská území v Gaze a na Západním břehu Jordánu v posledních dvou letech. Vojenské akce jsou již mnoha zeměmi a experty OSN popsány jako probíhající genocida. Takový scénář dále komplikuje váhu OSN v kritickém globálním scénáři, ve kterém udělala jen málo pro vyřešení dramatických humanitárních krizí v globálním měřítku a zejména pro to, aby zabránila Izraeli, USA a jejich spojencům omezit jejich násilí proti palestinskému obyvatelstvu, a dokonce i ozbrojeným útokům na sousední země, jako jsou:
Sýrie, kde se jim podařilo svrhnout bývalého prezidenta Bašára Asada
Írán, kde bombardovali několik elektráren jaderného vývojového projektu,
... A další sousední národy, jako je Jemen, Libanon a Katar.

Valné shromáždění přichází s novým programem, jehož cílem je být nejen fórem pro diskusi, ale také podnítit silnou vnitřní změnu, aby nebylo vnímáno jako pouhý odraz oslabeného světového řádu, který se pro Západ zdá být na pokraji zániku a pro jiné regiony již dokonce neexistuje. Mezitím situace, jako je blokáda Kuby, kterou odmítá většina členských zemí s trvalou výjimkou Izraele a USA, stejně jako dramatická humanitární krize na Haiti, rostoucí nerovnost, hlad a chudoba, stále čekají na to, až OSN začne jednat a přinese výsledky. V tomto kontextu, který představuje kumulaci nevyřešených problémů v globálním měřítku, stejně jako nové scénáře a výzvy pro mezinárodní diplomacii, vyvstává otázka: Bude OSN schopna ukázat "svaly" v tomto novém kontextu, kde její multilaterální systém odráží její vlastní krizi a zároveň překonat syndrom rétorických prohlášení a nabídnout skutečná řešení konfliktů, které se šíří po celém světě...?

Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica3/un122.htm
Zpět