10687 Válka je zločin James Corbett

[ Ezoterika ] 2025-09-12

V roce 2005 stál bývalý malajský premiér Tun Dr. Mahathir Mohamad v čele Kuala Lumpurské iniciativy za kriminalizaci války. Nyní, při 20. výročí podpisu této smělé deklarace, se James Corbett připojuje k váženému panelu v Malajsii, aby diskutoval o tom, jak si kampaň za kriminalizaci války stojí dnes a kam směřuje v budoucnosti.

Více informací: corbettreport.com.
Nejprve bych rád poděkoval nadaci Perdana Global Peace Foundation a jejím správcům a samozřejmě Tun Dr. Mahathirovi za pozvání, abych k vám dnes mohl promluvit. Jak víte, sešli jsme se zde, abychom diskutovali o Kuala Lumpurské iniciativě pro kriminalizaci války a jejím 20. výročí. Pokud ale hodláme přehodnotit tento dokument a jeho význam z našeho hlediska zde v roce 2025, pak stojí za to si připomenout kontext, ve kterém bylo toto původní prohlášení učiněno. Vraťme se na chvíli do roku 2005 a zamysleme se nad skutečností, že tato deklarace z roku 2005 byla zfalšována ve válečném tyglíku. Ne do války proti teroru, jak to formulovali propagátoři a PR prodavač západních válečných štváčů, ale do války proti teroru.

Válka proti abstraktnímu podstatnému jménu, která, jak nám bylo řečeno, měla přinést "svobodu" a "demokracii" na Střední východ, ale ve skutečnosti šlo o přetvoření Středního východu v zájmu stratégů ve Washingtonu, Bruselu a Tel Avivu. Tato deklarace z roku 2005 přišla bezprostředně po americké invazi do Afghánistánu - válce, která, jak přesvědčivě prokázala moje reportáž v "Tajné lži, která začala afghánskou válku", byla vedena pod falešnou záminkou, a jak přesvědčivě demonstrovala má reportáž v "False Flags: The Secret History of Al-Qaeda", byla z velké části vedena proti mytologizovanému (a tajně podporovanému) nepříteli. Tato deklarace z roku 2005 přišla bezprostředně po invazi do Iráku - válce, která je možná ještě křiklavější ve své nestoudné nezákonnosti a bezohledné lhostejnosti k lidskému životu. Deklarace z roku 2005 přišla ve světle strašáka invaze do Íránu, která vrhá stín na třetí světovou válku po celém světě.

A tak možná v tomto kontextu, v důsledku takového šílenství, můžeme skutečně ocenit morální jasnost - morální příčetnost - nalezenou v deklaraci zdravého rozumu Kuala Lumpurské iniciativy, že "SJEDNOCENI ve víře, že mír je základní podmínkou pro přežití a blahobyt lidské rasy" musíme prohlásit, že "Vzhledem k tomu, že zabíjení v době míru podléhá domácímu právu zločinu, zabíjení ve válce musí rovněž podléhat mezinárodnímu právu zločinů" a že "by tomu tak mělo být bez ohledu na to, zda je toto zabíjení ve válce povoleno vnitrostátním právem"? Představte si to: Vražda je špatná. Vražda v uniformě o nic méně. Důsledný morální princip, důsledně uplatňovaný. Kdo by proti tomu mohl něco namítat? Jak jste si však možná všimli, jakkoli je těžké tomu uvěřit, v posledních 20 letech nebyl přijat neuvěřitelně důležitý etický rámec. Ve skutečnosti jsou dnes jednoduché myšlenky této iniciativy pravděpodobně ještě potřebnější, než byly v době, kdy byly poprvé formulovány. Od té doby jsme viděli:
🎱zničení Libye,
🎱roztříštění Sýrie,
🎱útok na Jemen,
🎱bombardování Íránu,
🎱ze zahraničí sponzorovaný převrat na Ukrajině a následnou invazi do této země...
🎱a samozřejmě probíhající genocida v Palestině.
Ale byl jsem zde dnes požádán, abych hovořil konkrétně o roli současné americké administrativy při prosazování míru po celém světě. Hmmm. To je zajímavé téma.

"Role současné administrativy při prosazování míru po celém světě."
Pokud budeme mluvit o Trumpově administrativě a jejím úsilí prosazovat mír, možná bychom měli začít tím, že si připomeneme, jak se stalo, že byl Trump letos vynesen do úřadu. Během kampaně v roce 2024 Trump tvrdil, že bude schopen ukončit konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou "první den" svého prezidentství. Prohlásil například: "Ještě než dorazím do Oválné pracovny, krátce poté, co vyhraji prezidentský úřad, budu mít tu strašlivou válku mezi Ruskem a Ukrajinou vyřešenou." Ve skutečnosti to netvrdil ani jednou nebo dvakrát. Tvrdil to nejméně 53krát. Během celé své kampaně sliboval rychlé ukončení probíhající genocidy v Palestině. "Skončeme to a vraťme se k míru a přestaňme zabíjet lidi," řekl v dubnu 2024. A kandidát Trump se dokonce během kampaně v roce 2024 ucházel o Nobelovu cenu míru. "Obamovi dali Nobelovu cenu... Byl zvolen a oznámili, že dostává Nobelovu cenu. Byl jsem zvolen v mnohem větších, lepších a bláznivějších volbách, ale jemu dali Nobelovu cenu," stěžoval si na jedné předvolební akci v Las Vegas.

V listopadu, krátce po vítězství ve volbách, bylo potvrzeno, že nejméně jeden ukrajinský zákonodárce skutečně hlasoval pro to, aby dostal Nobelovu cenu míru. "Jsem přesvědčen, že Trump významně přispěl ke světovému míru a že v budoucnu může udělat více," napsal Oleksandr Merežko, přední člen ukrajinského parlamentu, ve svém dopise norskému Nobelovu výboru. Splnil tedy Trump od nástupu do úřadu tyto sliby? No, on zjevně neukončil ukrajinsko-ruský konflikt "prvního dne", jak slíbil nejméně 53krát jako prezidentský kandidát. Nyní tvrdí, že to bylo řečeno "v žertu" a nemělo to být bráno doslova. A nedohlížel na ukončení genocidy v Gaze. Jak všichni víme až příliš dobře, vraždění Palestinců pokračuje a Netanjahuova vláda připravuje invazi do Gazy. Ale abychom byli spravedliví, od lednového nástupu prezidenta Trumpa do úřadu jsme byli svědky několika pokusů o zprostředkování míru. Viděli jsme například Trumpa, jak se osobně pokouší zprostředkovat dohodu v ukrajinsko-ruském konfliktu, a viděli jsme, jak Trump koordinuje mírovou dohodu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. A jak tvrdí jeho stoupenci, obrací americkou politiku od rozšiřování válek a konfliktů k využívání odstrašování jako metody prevence války. Například PolicyEast.com píše: Ve svém druhém prezidentském období je [Trump] odhodlán ukončit rusko-ukrajinskou válku a válku mezi Izraelem a Gazou.

Nedávný summit NATO v roce 2025 signalizoval posun v politice USA od eskalace k udržení odstrašování. Odráží to uvědomění si v Trumpově éře, že neustálá eskalace není řešením. Diplomatický ústupek by USA v rusko-ukrajinské válce usnadnily jako poslední možnost k ukončení války, jak tomu bylo v nedávné izraelsko-íránské válce. Válka trvala dvanáct dní a skončila intervencí USA. I když analytici byli skeptičtí ohledně role USA, protože by to mohlo rozšířit konflikt. Nicméně v důsledku íránských odvetných úderů na americkou základnu v Kataru prezident Trump oznámil dohodu o příměří mezi Íránem a Izraelem, čímž se snížila závažnost eskalace. V postkonfliktním scénáři pákistánský premiér Šahbáz Šaríf chválil rozhodné úsilí, které americký prezident vynaložil na dosažení dohody o příměří mezi Íránem a Izraelem. Tohle je... něco... Ale vzhledem k účasti USA na letošním bombardování Íránu, vzhledem k měsíce trvajícímu bombardování Jemenu Spojenými státy, vzhledem k tomu, že USA zprostředkovaly miliardy dolarů v nových zbrojních kontraktech pro ukrajinský konflikt, vzhledem k pokračující podpoře Izraele v jeho genocidě proti Palestincům, myslím, že lze s jistotou říci, že současná americká vláda se neukázala jako neochvějný zastánce míru nebo spolehlivý spojenec ve snaze kriminalizovat válku. Ale možná o to jde.

Americká vláda možná není spojencem v úsilí o mír, ale americký lid nechce válku. V únoru 2024, kdy vrcholila snaha tehdejší Bidenovy administrativy vyzbrojit a vybavit Ukrajinu pro její válku s Ruskem, průzkum zjistil, že drtivá většina - celých 70 % Američanů - si přeje, aby jejich vláda prosazovala mírové rozhovory mezi oběma zeměmi, nikoli podporovala další válku. Hnutí BDS nadále odráží hněv americké veřejnosti (a lidí na celém světě) nad pokračující genocidou Palestinců. Tlačila na Chevron, aby zastavil expanzi svého izraelského plynového pole "Leviathan" ve Středozemním moři. To způsobilo, že se pojišťovny AXA zcela zbavily izraelských bank. To přimělo Pumu, aby přestala sponzorovat Izraelskou fotbalovou asociaci. A když Trump bombardoval Írán, dokonce i prominentní členové hnutí MAGA tento krok rychle odsoudili. Je důležité se nad tímto bodem na chvíli zamyslet.


Proč by členové Trumpova politického hnutí v čepicích a mávající vlajkami tak otevřeně kritizovali válečné štvaní Trumpovy administrativy? Je to přesně proto, že nechtěli, aby MAGA vyústila v další válečnou administrativu, jako byla neoliberální Bidenova nebo Obamova administrativa nebo administrativa neokonzervativce Bushe před nimi. Mysleli si, že hlasují pro mír, ale mají více války. Trump bombardoval Jemen. Trump bombardoval Írán. Trump byl kupodivu neúspěšný při vyjednávání míru mezi Ruskem a Ukrajinou, ale byl pozoruhodně úspěšný při vyjednávání zbrojních kontraktů pro americké vojenské dodavatele, aby mohli dodávat zbraně do Evropy, aby mohli pokračovat ve vyzbrojování Ukrajiny. A samozřejmě, že Trump stále podporuje svého dobrého přítele Netanjahua v jeho snaze napadnout Gazu a rozptýlit Palestince. Nic z toho samozřejmě není nové.

Přesně tento jev jsme viděli již dříve. V r. 2008, pouhé 3 roky po podepsání Kuala Lumpurské iniciativy, americký lid drtivou většinou zvolil Baracka Obamu do úřadu v naději, že se nestane Georgem W. Obama dokonce získal Nobelovu cenu za "mír" v pouhé naději, že se nestane Georgem W. Bushem. Co se však stalo bezprostředně po nástupu do úřadu? Nejenže Obama odmítl možnost stíhání válečných zločinů za válečné zločiny, které se prokazatelně odehrály ve válce teroru v Bushově éře, zavázal se k rozšíření války v Afghánistánu, rozšířil válku proti terorismu do Pákistánu pomocí bezpilotních letounů, stál v čele ilegální invaze NATO do Libye, dohlížel na roky trvající povstání, které roztrhalo Sýrii na kusy, předsedal vzestupu ISIS...a v nehorázném útoku proti etickému rámci zdravého rozumu, zakotvenému v Kuala Lumpurské iniciativě, vytvořil takzvanou "dispoziční matici", tj. prezidentský seznam smrti, který předpokládal udělení pravomoci prezidentovi Spojených států zabít kohokoli chce, kdekoli na planetě, včetně amerických občanů. Vražda je špatná... pokud nejste prezidentem, podle prezidenta Spojených států.

Stručně řečeno, i v roce 2008 lidé hlasovali pro mír, ale mají válku. Takže, co je to odpojení? Proč země, která se pyšní svou "demokracií", pokračuje v bezohledném válečném štvaní proti přáním svých vlastních lidí? Proč se hnutí "Make America Great Again", které mělo údajně zájem zabránit Americe v tom, aby se chovala jako světový četník a posílala vojáky do zahraničí pro zahraniční agresivní války, změnilo v hnutí "Make Israel Great Again", které podporuje války v zahraničí? Přesněji řečeno, proč zdánlivě KAŽDÁ americká administrativa provádí pozoruhodně podobnou zahraniční politiku bez ohledu na to, kdo je zvolen do úřadu? Na tuto otázku mohou být jen dvě možné odpovědi: buď nějakou pozoruhodnou shodou okolností každý, kdo je zvolen prezidentem Spojených států, je tajný válečný štváč, který nikdy neodhalí svou pravou povahu, dokud nesedí v Oválné pracovně, nebo to není prezident, kdo ve skutečnosti rozhoduje. Za předpokladu, že druhá možnost je pravděpodobnější odpovědí, pak pokud prezident nerozhoduje, kdo je u moci?

Eisenhower varoval ve svém projevu na rozloučenou v roce 1961, že vojensko-průmyslový komplex má "neoprávněný vliv" na politiky a že vzestup této zlověstné lobby povede ke "katastrofálnímu vzestupu nemístné moci". A kromě přímých korporátních vojensko-průmyslových zájmů jsou tu samozřejmě i finanční zájmy. V dobách války se vždy najde spousta peněz, které mohou bezohlední finančníci vydělat. To nás tedy vede k otázce: pokud chceme administrativu, která je v souladu s vůlí lidu a usiluje o mír, jak se postavíme těmto etablovaným zájmům? Je lákavé říci, že abychom znovu vzali vládu Ameriky (nebo jakékoli jiné země) zpět od těchto zvláštních zájmů a předali ji lidem, budeme potřebovat nadnárodní orgán, který bude tyto národy spravovat. Konec konců, pokud byla mocná, centralizovaná kontrolní struktura převzata a používána v rozporu s přáním lidí, jak jinak může být tato struktura uvedena do latě, než autoritou ještě větší, mocnější a centralizovanější kontrolní struktury? Ale pokud je to to, co obhajujeme, musíme se zamyslet nad tím, zda jsme se skutečně poučili z posledních 20 let krveprolití a válek. Poučili jsme se z toho, že jakákoli instituce s mocí vynucovat režim mezinárodního práva bude úplně první institucí, kterou se váleční štváči budou snažit rozvrátit, přivtělit nebo eliminovat?

Nikdy nezapomínejme, že Spojené státy použily různé rezoluce OSN proti Iráku a proti Saddámu Husajnovi jako záminku pro své sankce, bombardování a případnou invazi do této země. Nikdy nezapomínejme, že cesta k bombardování Libye NATO byla vydlážděna Radou OSN pro lidská práva na zvláštním zasedání v únoru 2011, kde se dovolávala "odpovědnosti chránit" a přijala rezoluci bez hlasování. zapomínejme, že Mezinárodní trestní soud se zabýval téměř výhradně obžalobou afrických vůdců, s výjimkou zatykače na ruského prezidenta Vladimira Putina. A nezapomínejme, že pokusy ICC přinést spravedlnost za genocidu Palestinců byly dosud úspěšně zmařeny a potlačeny Izraelem a jeho spojencem v Radě bezpečnosti OSN. Možná, že když hledáme zásadní posun ve společnosti, ke kterému bude muset dojít, pokud někdy budeme chtít kriminalizovat válku, díváme se na špatné místo, pokud se díváme k volebním urnám - volíme Baracka Obamu nebo Donalda Trumpa nebo jakéhokoli politika, který přijde a slibuje mír. A možná se také díváme na špatné místo, pokud se díváme na tyto nadnárodní entity, aby přinesly mír. Skutečná kriminalizace války se téměř jistě neuskuteční jako hnutí shora dolů. Výsledkem nebude spiknutí vysoce postavených politických vůdců za zavřenými dveřmi. To se nestane ve velké instituci. Stane se to, když se pohyb lidí zdola nahoru křičících "Dost!" stane nezastavitelným.

Až si lidé uvědomí, že moc řídit osud lidstva neleží v rukou byrokratů, válečných štváčů, politiků, finančníků a vojensko-průmyslových dodavatelů, ale v našich rukou. Zvláštním způsobem možná Trumpova administrativa ve skutečnosti přispěla k podpoře míru ve světě tím, že pomohla odstranit šupiny z očí těch voličů, kteří až dosud stále věřili v moc hlasovat nebo v moc mezinárodních institucí dosáhnout míru. Pokračováním ve válečné agendě znovu demonstroval, že myšlenka čekat na politického spasitele, který by ukončil války, je neúspěšnou strategií. Nyní je čas organizovat se jako občané. Bojkotovat. Protestovat. Odmítnout boj. Aby znemožnili fungování válečné mašinérie. Jakmile si uvědomíme, že válečná mašinérie běží na palivo naší účasti, začneme si uvědomovat, že naše ukončení podpory této válečné mašinérii bude jedinou věcí, která zastaví fungování této mašinérie. Takový cíl se může zdát vzdálen dnešku, ale dokud ho nezačneme konceptualizovat, dokud ho nezačneme podporovat, dokud nebude mít tato myšlenka podporu zdola, nikdy se to nestane. Naopak, když bude tato myšlenka propagována a uchytí se u veřejnosti a bude pro ni vzbuzena vlna podpory, nic ji nebude moci zastavit. Victor Hugo proslul výrokem: "Žádná armáda nemůže zastavit myšlenku, jejíž čas nadešel." Ale až iniciativa kriminalizovat válku připraví cestu pro globální mír, nezbude žádná armáda, která by se ji pokusila zastavit. Modleme se, aby ten den přišel dříve než později.

Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica3/crimes_humanity05.htm
Zpět