9507
⚙️ ROZUM PŘED VĚČNOSTÍ Gorislav
[ Ezoterika ] 2025-05-13
G. A. Shneiderman _
Všechny způsoby života v současných světech bytí se připravují na rozloučení s ním. Z principu však nemohou vést přímo k odloučení, protože život v těchto světech se uskutečňuje prostřednictvím tohoto stavu. Situace se řeší otevíráním jiného stavu bytí, kdy předchozí vývojový stupeň přestane odpovídat úrovni vývoje života, který v něm žije. Závěrečné období před přechodem na novou úroveň existence může připomínat zkoušku a za daných okolností vyžaduje určitou zralost a vytrvalost. Během přechodu se rezonance energetického rytmu (dosaženého frekvenčního rozsahu rozvinutého energetického těla) přepne do frekvenčního rozsahu nové úrovně existence. Hierarchie světových úrovní, která tvoří základ staletého učení lidstva, je především hierarchií "Stádia bytí" - existence jednotek života, vzestupujících ke Zdroji. V každém takovém "stádiu" Zdroj promítá celé spektrum životních stavů, které jsou k dispozici pro dané "stádium".
Slova písně - "Miluji tě, živote, a doufám, že je to vzájemné" - jsou dobrou ilustrací naší "úrovně" existence. (https://www.youtube.com/watch?v=TcSlkOXZc8o )
Tvořivé vhledy a láska, které prostupují vesmírem, poskytují živoucí spojení se Zdrojem na všech úrovních. Jednotlivé "úrovně" nejsou jiným světem, ale jiným stavem existence, ve kterém se může vyvinout nespočet vesmírů. Když jednotka života dokončí svůj vývoj v tomto "stádiu", jas a plnost prožívané bytosti pro ni nepostřehnutelně pohasne v nasycení před přechodem do jiného světla další etapy existence.
Po tisíce let se lidstvo potýkalo s fenoménem přepnutí vědomí na jinou úroveň existence. Z hlediska hloubky změny v kvalitě vnímání a uvědomění si života se to dá přirovnat k probuzení na zcela novou úroveň bdění. Z této úrovně se starý život jeví jako polonevědomý sled mechanických životních aktů, mezi nimiž se i ti nejvědomější pohybují podle algoritmů, které tvoří navyklou strukturu prožívané existence. Podstatně se to liší od běžného spánku, protože je zachováno vnímání událostí téhož fyzického světa. Paměť, která zahrnuje vnímání světa v novém stavu bytí, může zahrnovat i vše, co se stalo předtím.
V dalším typu přepnutí vědomí se účastní nového života dříve neznámé, ale ve skutečnosti existující postavy a události ve stejném světě. Současně si nový typ existence vytváří svou vlastní "paměťovou vrstvu". Návrat vědomí do normálního stavu vymaže vzpomínku na jiný paralelní proud vlastního života, a při opětovném návratu do tohoto proudu obdrží své pokračování. Tento typ periodického přepínání vědomí je v lidstvu cíleně využíván. Spontánní projevy přepnutí obsahují "prohlížení" zapomenutých snů a bolestivé "roztrhání osobnosti". V průběhu let mohou obě vrstvy paměti prorůstat jedna v druhou, a pak je možné vědomě ovládat své stavy bytí.
Lze fyzicky komunikovat s lidmi žijícími v jiné části světa, bez mechanického pohybu. To všechno bylo na naší Zemi již dlouho studováno a praktikováno. S novou etapou vývoje, do které lidstvo vstupuje, je spojeno zásadně nové, důležitější pochopení.
V naprosté prázdnotě, osvobozené od zakoušených stavů a vzpomínek na ně, vědomí neexistuje. Vědomí je produktem obsahu svého vlastního "prostoru existence". Ve vědomí neexistuje žádné "uvědomění si vědomí". Vědomí je svou povahou umístěno mimo hranice jakéhokoli zakoušeného světa a je zaměřeno na "já", které prožívá tento svět, tj. na "sebe". Při "probuzeních" z navyklého stavu vědomí se ukázalo, že obvykle ani netušíme, co to znamená "realizovat se" mimo předmět nebo nástroj našeho jednání, včetně myšlení. Hlubokým "vnitřním tichem" je možné "vystoupit z prostoru myšlenek", které k nám přichází jako nezvaní hosté. Při odchodu vědomí "Já" mizí z paměti, ale může se objevit pocit, že bylo zapomenuto něco velmi důležitého.
Náš běžný život je energeticky nasycený sen, kterému energie dává status reality. Záblesk "sebeuvědomění" znamená probuzení ze spánku vědomí v běžném životě, přičemž je zachován hmotný rámec žitého "scénáře světa". To je evolučně účelné a vyvinuté ve Vesmíru. Zároveň je to úplně jiný život, i když "probuzení" zůstávají pro jiné v hmotném prostoru, je to jim však až do konce nepochopitelné. Tato "jiná" sebeuvědomělá existence, která je "vnitřní" ve vztahu k předchozí úrovni bytí, je spojena s věčným "já", které tuto existenci vede.
Když se "probudíme" a staneme se jedním, najdeme opět své "vnitřní já", které bude odstraněno dalším přechodem s dalším rozšířením hranic existence. Tak tomu bude až do úplného odstranění právě té mnohosti vzestupem ke Zdroji (Bohu).
Příklad:
Petr Uspenskij v knize "Hledání zázraku" napsal: "Jednou jsem se procházel po bulváru a přes všechno své úsilí jsem nemohl udržet svou pozornost ve vzpomínce na sebe. Hluk, pohyb, všechno mě rozptylovalo. Nakonec jsem pocítil zvláštní podráždění sám se sebou a zahnul jsem do ulice vlevo, rozhodnut soustředit svou pozornost na to, abych si na sebe vzpomněl alespoň do té doby, než dojdu do další ulice. Tak jsem došel do další ulice, a pak jsem se otočil zpět k bulváru a rozhodl se, že se otestuji na hlučnější ulici. Dorazil jsem na bulvár, a stále si na sebe nepamatoval. Začal jsem zažívat podivný emocionální stav, ve kterém jsem vstoupil do trafiky pro cigarety. O dvě hodiny později jsem se probudil na ulici Tavričeskaja, daleko od toho bulváru... Pocit probuzení byl neobyčejně živý, vzpamatoval jsem se. Okamžitě jsem si vzpomněl, jak jsem přemýšlel o cigaretách a jak se mi při této myšlence zdálo, že jsem okamžitě upadl do hlubokého spánku, ale zároveň pokračoval v provádění některých důsledných účelových akcí... Začal jsem pociťovat zvláštní neklid, jako bych na něco zapomněl, a najednou jsem si vzpomněl, že jsem si zapomněl vzpomenout na sebe."
Úryvek z knihy Carlose Castanedy "Umění snít". V úvodu píše o své skupině studentů, kterou trénoval jeho učitel Don Juan Matus: "Druhá skupina studentů, nebo spíše studentek, která byla extrémně kompaktní, se skládala pouze ze tří členů: věštkyně Florindy Grau, stalkerky Taishy Abelarové a ženské nagualy Carol Tiggsové. Vzájemně jsme se ovlivňovali výhradně v rámci druhé pozornosti. Ve světě každodenního života jsme o sobě neměli ani mlhavou představu. Pokud jde o vztah každého z nás k donu Juanovi, vše bylo zcela jasné: vynaložil stejně velké úsilí na výchovu každého z nás. Ke konci, kdy byl čas dona Juana téměř vyčerpán, však psychický tlak vyvolaný jeho blížícím se odchodem začal nahlodávat dosud neotřesitelné hranice sféry druhé pozornosti. V důsledku toho se naše interakce začala přelévat do světa každodenního života. A poprvé, jak se nám zdálo, jsme se setkali. Ve stavu běžného vědomí si ani jeden z nás nebyl vědom naší hluboké a intenzivní interakce v oblasti druhé pozornosti. Všichni jsme byli do té či oné míry racionální mysli. Byli jsme šokováni, že jsme se setkali již dříve. Intelektuálně pro nás tato skutečnost byla a určitě stále je nepochopitelná, i když to vše v žádném případě nepřekračovalo hranice našich praktických zkušeností. Zůstali jsme zde sami s alarmujícím poznáním, že naše psychika je věc nezměrně složitější, než nám říká náš každodenní rozum nebo výsledky akademického vědeckého bádání."
Dnes není pro každého člověka nic většího, než si uvědomit skutečné místo naší současné existence a smysl volby evoluční cesty, která leží před každým z nás v našem životě. To je mnohem důležitější než přechod fyzickou smrtí, která není přerušením v duchovním vývoji. Vstoupili jsme do období kolosálního zrychlení všech projevů společenského vývoje. což vede k vnitřnímu sociálnímu napětí. Pro každého obyvatele Země již nastala "nejlepší hodina" zkoušek, i když ne každý si to uvědomil. Současně se zintenzivňuje "bujení" negativních tendencí v těch vrstvách společnosti, které ještě nejsou připraveny rozloučit se s planetárně projeveným "viskózním sevřením" odcházejícího "spánku existence", který blokuje probuzení vědomí. I těch "nejbeznadějnější". "Nesuďte, abyste nebyli souzeni."
Každý vývojový stupeň dostává svou formu. Ale forma je odstraněna formou, která dokončila svůj vývoj. Pro "vyšší" je "nižší" kvalita formou. Je nemožné se z této formy dostat před dokončením dalšího stupně. V našem přechodném stádiu je již možné vidět světlo na konci tunelu, a pro mnohé je toto druhé světlo "Světlem Božím" (z tohoto pohledu je přechod k "Nejvyššímu" "Světlem Božím" jako věčný nepochopitelný základ nás samých).
Nejdůležitější a nejlstivější Hráč, Hlavní podvodník a Spasitel, Vůdce a Žalářník je Bohem daná Mysl v podobě naší pozemské mysli (nástroj, který nás vede na Zemi). Po staletí adepti východních škol mluvili o potřebě překonat mysl, o osvobození se od ní, ale byli v půli cesty. "Musíme zastavit vlny na jezeře Čitta" - vlny mysli - tak říkali indičtí učitelé. A zázrak se nestal. Úspěch těch, kteří toho dosáhli, nevedl k probuzení lidstva. Západní věda šla hluboko do sféry mysli a utkala síť, do které sama spadla setrvačností kolektivního vědomí.
Nyní jsme dospěli k Velkému Přechodu. Jeho vliv je cítit všude. Tentokrát to není jen další kolo vědeckého poznání. Otevírá se kruh Přechodného pohybu sférou Mysli. Otevírá se možnost spojit všechny základní "vývojové činnosti mysli", sloužící různým sférám existence, do jednoho celku. Tak tomu musí být vždy při přechodu, kdy se mysl stáhne a odevzdá se, a světlo Jednoho otevře nový nepochopitelný nástroj vědomého bytí. Věčný nesmrtelný první princip každého z nás je odhodit sen svým vnitřním světlem, a jít pod nové nebe se svými nepochopitelnými horizonty. Duše reaguje, když si je vědoma tohoto přechodu. Úvodní kolo poznání v této formě mysli je konečné. Zahrnuje vše, co existuje od Zdroje až po naši realitu v rámci kvality, která je této formě mysli vlastní. Současně dochází k metamorfóze přechodu vědomí do nového stavu a dosažení plnosti evoluce v kvalitě, která se vyčerpala.
Každý, kdo se setká s transformující energií přicházející ze Zdroje, reaguje podle svého stupně vývoje. Buď s tímto proudem poznání rezonuje "vnitřním vesmírem" a zároveň otevírá sebeuvědomění a uvolňuje se z mysli, která dokončila své poslání na Stezkách Věčnosti, nebo se cítí nepříjemně se svým jednáním, nebo ho okamžitě odhodí, protože ho nechce vpustit do sebe. Pokud je slabý, nechá se svést do hypnózy militantně destruktivní formy, která zaplavila naši společnost prostřednictvím médií a nástrah jiných vlivů.
O tom, že takovým místem je Ukrajina a konkrétně Kyjev, již bylo řečeno mnoho. Vítáme "Světlo Proudu" kyjevského "Kosmického portálu" - "okno" do jiných stavů bytí, které se otevírá, když "univerzální regulace" ohlašuje změnu fází vývoje. Na Ukrajině však padá do duchovně upadajícího prostředí, které následuje po odcházející fázi existence. Tento "kolaps" se svou etickou bezprávností, který mnohé děsí, vytváří obraz "zkrachovalé" země ve světové společnosti, na kterou je možné "hodit" viditelné i neviditelné náklady těch, kteří byli "zameteni pod koberec" jejich vlastní etická selhání - odvrácená strana vnějšího lesku bohatství, které se nad nimi zahalilo.
Stále spící planetární společnosti ještě ve své mase neví, že Nové Fáze Evoluce začínají expanzí uvědomění Sebe a Podstaty svého vlastního bytí, proudem Velkého Poznání, které v první fázi realizuje jen málokdo. ...Plodivý tok vědění přicházející ze Zdroje skrze Kyjevský portál umožňuje realizovat všechny primárně diferencované "vnitřní akty" toho, co předcházelo "vzniku mnohosti" a prvnímu vnímání této kvality, a následnému stávání se prvním pohybem, časem a prostorem - původem řízeného pohybu, v němž vzniká "evoluce" a pratrojice řídících zákonů. Následné Substance a světy se odvíjí ve svých vlastních prostorech a časech až na úroveň našeho pozemského světa. Odhaluje se konvenčnost všech "kategorií", "zákonů" a "časů". Během "sestavování" našeho světa se objevují "zákony" a ideje jako "interakce", "vztah příčiny a následku" a "paměť", které jsou zvláštními formami vyjádření obecnějších zákonů.
Již existuje první zkušenost rezonanční odezvy v duších a srdcích mnoha lidí, kteří vstupují do energetického toku ze Zdroje - začátek nevratného procesu, který člověka hluboce mění. Mysl již vstoupila do závěrečného období svého vývoje, které je nám tak dobře známé.
Hlavní podmínkou pro odhalení Poznání energie, která spojuje Zdroj s naším světem, je zákaz postulátů a vázání se na paměť všech lidských idejí. Jasné uvědomění jediného nadčasového prazákladu, který formuje mnohonásobné vnímání forem, procesů, časů a prostorů může přijít pouze s "čerstvým pohledem dítěte nebo mudrce" ve "zcela otevřeném stavu". Formující samotné vědomí může postupně sestoupit ze Zdroje. Přeskočení byť jen jednoho "kroku" vede k přerušení řetězu a energie Znalostí, která důsledně otevírá cestu ke Zdroji, je uhašena.
Ti, kteří mají intuitivní "smysl pro pravdu", se setkají se skutečným poznáním základů světového řádu. Pokud ve sledu vnímaných obrazů a myšlenek správně a plně reprodukují fraktálně se opakující holografický základ "všeho, co se projevuje" od "Zdroje k nám", rozsvítí se jim uvnitř rezonanční "cesta", opakující "energetickou cestu" prezentovanou z "vnějšího vesmíru". V těchto dvou "vesmírech" je cesta ke zdroji jedna, protože v něm není nic zcela rozděleného. Vnitřní-vnější cesta ke Zdroji může vést na místo, kde není žádné "vnitřní" a "vnější". Není žádné "vnímání", jen "účast Já na Sobě". Individuální "Já" se "rozplyne" v nekonečnosti "Všeho, Co Existuje".
U obyvatele Země to může chvíli trvat, ale odráží se to ve Věčnosti. Tento "záznam" v knize Genesis nevratně mění lidskou bytost. Z hlediska "vyššího vědomí" se vše vzájemně ovlivňuje prostřednictvím "světů" a "časů". Jako "oddělení" a zpočátku nevědoucí žijeme ve "světě převrácených myšlenek", obdařených Zdrojem velkým významem, jehož název je Tvořivost. Je možná jen v "prostoru velké neúplnosti", která se rodí ze "zapomínání". (viz G.A. Shneiderman, "Beyond the Horizon of the Conscious World", str. 115).
Povaha působení "energie" přicházející ze Zdroje je individuální a je určena hloubkou a úplností rezonanční odezvy v duši a srdci toho, kdo na tento proces intuitivně reaguje. Je zde ještě mnoho nevyzpytatelného, ale základ všeho je již zachycen a funguje. Aby však bylo možné jej odhalit v přístupné formě, je nutné vydláždit mnoho cest "prostorem poznání", který je již k dispozici. Desítky stránek koncentrovaného a z velké části "holografického" textu lze považovat za zprávu o dalším milníku na Cestě k Přechodu, který se již stal skutečností a získává na síle.
V historii lidstva bylo nahromaděno mnoho zdrojů, které ve svých hlubinách nesou energii Zdroje, kterou lze podmíněně nazvat "duchovní energií". Často se stávali dirigenty světových náboženství (například Tóry, Bible, Véd a dalších "svatých knih"). Informace "kontaktéra" jsou zpravidla různorodé, protože jsou produktem kolektivního nahrazování různých entit, které zachycují "komunikační kanál". Duchovně soběstační lidé s vysokým rozvojem vědomě naplňují svůj program, pracují ve svém "vnitřním vesmíru". Moderní publikace, pokud jsou mentálním produktem nahromaděných myšlenek, nenesou duchovní energii.
Mysl je "nástrojem duše", ale nemůže jí být dána moc nad ní. "Nechť se člověk myslí povznáší, a ne klesá. Mysl je přítelem i nepřítelem duše" (Bhagavad - Gíta 6:5). Exupéry: "To hlavní nelze vidět očima. Jen srdce je bdělé."
"Spojení" "hlasu srdce" a mysli dává novou kvalitu. V esoterických naukách lidstva zaujímá nejvyšší místo pojem "láska je moudrost". Mysl je přechodnou formou projevu Mysli na Zemi. A když Vědomá Mysl vstoupí do svých evolučních práv a Láska s ní splyne, jako s vrcholem Božského v člověku, přechod ve vývoji bude dokončen.
Zdroj:
https://absolutera.ru/article18240
Zpět
