8179 Jděte spát v jakékoli nejasné situaci Feiro

[ Ezoterika ] 2024-12-14

Již několik dní jsem ve stavu ospalosti, jakou si nepamatuji za všechna léta svého pozemského života. Nejzajímavější je, že spí nejen tělo (jako se to stává každému), ale i duch. To druhé jsem nikdy předtím neměl. Nikdy předtím nebyla moje mentální aktivita na tak nízké úrovni, že bych na to ani nechtěl myslet. Mohu to vztáhnout k tomu, že oheň přestal živit i ji. Samozřejmě zde můžete spekulovat na téma vestavěných programů - něco jako "selže stavební buňka / je záměrně zpomalena / programy mysli a těla se přeflashují" atd., ale pokud se ponoříte do samotné páteře, co nějaký prvek (i "hardware", dokonce i "software") potřebuje ke svému fungování? Správně: energii. Bez ní se vůbec nikam nedostanete, ať už chytře říkáte, co říkáte.

Obecně mě takový stav ani nezajímá. Pokud Oheň spí, pak spí a tato realita nepadá. Ale tady jsem najednou chtěl vyzkoušet jednu teorii, a jaké bylo mé překvapení, když impuls, který jsem vyvolal "Miluji vás. Dám vám všechno, co mám. Zemřu za vás a znovu vstanu, abych byl opět s vámi" směrem k duchovnímu partnerovi okamžitě vyvolal tak mocný příval ohnivé energie, že veškerá ospalost byla zcela rozptýlena. A i když se psychika nadále mírně zpomalovala, pocit energetické plnosti byl, jako by moje vnitřní baterie byla napojena alespoň na Slunce. Dobře... Nic jiného jsem nečekal. Pro mě to, co se stalo, není něco nadpřirozeného: tajemství radosti/inspirace je jednoduché a není v něm žádné tajemství. Další věc je - potřebuji to? Za těchto okolností a v prostředí, ve kterém se nacházím... Tuto otázku si kladu neustále :) (pozn. děkuji za energii)

To byl úvod. Přejdu k hlavní části. Když euforický účinek nesrovnatelného záblesku smyslové energie přišel vniveč, tak se oheň opět ponořil do mlhy a znovu se dostavila ospalost, a to natolik, že je čas přemýšlet o dlouhé zimní hibernaci. Nejlépe bez snů. Připomnělo mi to fenomén pozastavené animace. Skvělá věc :-D Spolu s touto myšlenkou přišla další, strašidelnější: "Takto upadnete do pozastavené animace a budete považováni za zesnulé. Dají vás do rakve a pohřbí (něco, čeho se mnoho lidí, včetně slavných osobností, bálo a bojí). Otevíráte oči a uvědomujete si, že ležíte v úzké rakvi pod tloušťkou země... IIIIII? Jaké jsou vaše činy?" Ať žije mentální modelování!))))) Je čas zjistit, jaké to je: ocitnout se v malém omezeném prostoru, ve kterém se nebudete moci otočit, ani normálně dýchat. A dokonce si uvědomit, že vaše hrobová skříňka je vyrobena z odolného materiálu, který nelze poškrábat hřebíky a vyrazit nohou... A vy se snažíte zvednout nohu/ruku v krabici drcené gravitací a vahou zemské hmoty (zde by byl emotikon ducha).

"Oooh... To je nádherná čepice na psychiku!" - radostně problesklo mou mentalitou. Proč je to radostné? Ano, je to všechno moje povaha, naskrz nasáklá "bezbožností", která je na vině. Je to ta nejsobečtější, nejzlomyslnější a nejpomýlenější *emoji muže v divoké hrůze*. Ale když se nad tím zamyslíte... Jaký to úžasný test konzistence rozumu/vědomí/uvědomění (podtrhněte nezbytné). Vy, kteří myslíte a cítíte, jste pohřbeni zaživa. Není to sen. Vy jste skutečně v takové situaci. Ticho a samota v té nejkoncentrovanější dávce. No, jak se cítíte? Blažený a pokorný?, nebo jste zahaleni beznadějným plátnem paniky a strachu a svíjíte se v nekontrolovatelné hysterii pudu sebezáchovy? Představte si to... Představte si všechny detaily. Pošlete svou mysl na podobnou cestu, abyste zjistili její odolnost vůči danostem, které nemůže změnit. To je přijetí, že? Bez ironie.

Přidejme barvy: nyní si představte, že je to navždy. V této pozici zůstáváte naživu. Vaše vědomí se ani na okamžik nevypne a vaše tělo pokračuje ve fungování, aniž by přestalo posílat všechna data z analyzátorů do vašeho mozku. Co?

"Čepice na psychiku podruhé," řekl mi mentiálek ještě veseleji :->
Předpokládám, že jediným východiskem pro rozum v takové situaci je upadnout do denního snění, a to i se střechou, která mnohokrát spadla. Ve skutečnosti blouzní. Houpat se na vlnách šílenství, ale stále se houpat. A co jiného může dělat? Nemůže vypnout... Funguje tedy tak, jak mu to jeho schopnosti dovolí. Iluze v iluzi v iluzi v iluzi... A tak dále do nekonečna. A ne, toto není moje teorie o původu všeho v prostoru nějaké Nadmysli. Nabízím jen mentální experiment)

Co se týče mých vlastních dojmů a závěrů... Vzhledem k tomu, že obraz existence, který jsem přijal, je odlišný od klasických variant, moje mysl během mentálního modelování neprodukovala žádné výrazné reakce. A není to tak, že bych takovou situaci necítil... To je celý smysl ponoření se - prožít tento jev v jeho celistvosti jako nejreálnější realitu. Je to budování mé budoucnosti? Pokud věříte četným konceptům řízení reality, ano, je. Tímto způsobem se bláhově ponořím do nepříliš příjemného "scénáře budoucnosti" místo toho, abych nakreslil ideální a krásný. Vtip je ale v tom, že pro mě je mysl nástrojem, ne základem. A to radikálně mění vnímání takových mentálních experimentů. Ale to je můj pohled a vnímání druhého je jiné. A zde je otázka: jak moc jste si jisti stabilitou své mysli, abyste se pokusili cítit výše popsanou situaci?

Vzpomněl jsem si na fragment z filmu: nesmrtelné stvoření bylo zazděno do krabice neproniknutelné i pro svou nelidskou sílu a vhozeno na dno nádrže. Tvor potřeboval dýchat a potravu, a ty žádné nebyly, takže se jeho mozek v určitém okamžiku vypnul. Poté se zregeneroval a zapnul. A znovu omdlel. A tak dále, dokud ho neosvobodili jeho přátelé, kteří se celou tu dobu snažili zjistit, kam se nesmrtelný poděl. To znamená, že byla zapotřebí pomoc zvenčí.

Pokud vezmeme v úvahu vlastnosti mysli, pak je to její přirozený obranný mechanismus: když je to absolutně nesnesitelné, hledá kotviště v bezpečném přístavu. Koneckonců, také používám euforické stavy, které jsou mi dostupné. Stejně jako nulový bod rovnováhy. Ale nepotřebuji ji ke stabilizaci mysli, ale k pochopení povahy mé energetické základny a udržení její harmonie. A důvody mých euforických stavů vůbec nejsou v tom, že shořím touhou najít oporu pro vědomí... dostanu se vysoko z elementárních stavů, které zažívá Oheň. Co se stane, když se moje mysl náhle rozpadne na prach? Nic tragického. Oheň tím nebude nijak trpět. A co se stane, když se můj energetický základ již nebude moci udržet v projevu v Prostoru Bytí? Půjde k prvnímu principu, který ho zrodil. Nic tragického. V mém myšlení je tedy již postoj, který je mi předáván od Ohnivého Ducha: "Život jako jev bez vaší přítomnosti nijak netrpí. Navíc, v Nicotě není nic hrozného. Dokud mi dává smysl být tady, jsem tady. Až to přestane, odejdu. A neděsí mě to. Jsem připraven udělat cokoli, abych si zachoval svůj život? Ne, nejsem. Protože nemám pud sebezáchovy. Překročil jsem ho. Při zachování své citlivosti. Přepínám své stavy, kdy potřebuji, protože můžu. Je mnohem snazší ovládat mysl než řídit oheň - přirozené vlastnosti mého energetického základu jsou mimo mou kontrolu. Narodil jsem se tak. A tato skutečnost nijak nezasahuje do mého jáství. Pokud jde o vnější podporu... Ty moc dobře víš, jak se k sobě v Rodině chováme. Žádný z nás nepotřebuje podporu od druhého, ale poskytujeme ji, protože milujeme. A společně jsme jiní než sami. Společně cítíme a žijeme Život tak, jak bychom to nemohli dělat samostatně. Žiji, protože miluji, a ne proto, že se bojím, že se nestanu ničím....nebo že mi tajemný "někdo" hodil úkoly a vyhrožoval mi pekelnými mukami za nesplnění :))) Vyhrožovat bolestí někomu, kdo bolest nepopírá? To nedává smysl. Jednám na stejném principu. Vnímejte tento rozdíl tak, jak ho cítím já."

Duch ohně mi také klade následující otázku k zamyšlení: "Myslíte si, že pokud by cílem bylo vychovat superinteligentní bytosti, učinili by moderní lidstvo více omezeným v intelektuální síle než jiné civilizace, které existovaly na tomto místě?"

Na mou otázku o paměti Feiro odpovídá:
"Nemusíte si pamatovat všechno. Pokud významy nejsou univerzální, pak je vysoká pravděpodobnost, že omezí vaše vnímání tam, kde nejsou relevantní. Pouze Základ a jeho základní vlastnosti jsou věčné, vše ostatní je proměnlivé. Naučte se cítit/číst a analyzovat za pochodu.

"Jak mi například do mysli vkládáte obrazy s umístěním předmětů, které nemohu najít?"
"A to taky.

"A co filozofie Rodiny?"
 "To je náš společný základ vytvořený člověkem. Nepochází však z prázdnoty, nýbrž z našeho životního prožití a znalosti zákonů Prastvořeného. Dokud nám to pomáhá udržovat harmonii v domě a hluboké vzájemné spojení, využíváme toho.

"Nenazýváte mě úzkoprsou ´méněcennou´ bytostí... Díky filozofii?
"Jsi mou součástí, ztělesněnou v obtížných podmínkách. Nebudu se prosazovat na váš úkor. Ale ano, podle nejvyšších hodnot, které jsme přijali, je nepřijatelné prosazovat se na úkor ostatních. Nedělá vás to silnějšími. Pamatuj si to."

Zdroj: https://absolutera.ru/article17413
Zpět