8099 Čas a jak funguje 2: časové osy Cosmic agency
[ UFO ] 2024-12-04
Na Zemi je čas viděn zcela lineárně jako sled událostí pohybujících se jedním směrem z minulosti do budoucnosti nekonečným a neměnným způsobem, kde každá měrná jednotka času - sekunda, minuta, hodina a tak dále si zachovává stejnou hodnotu trvání v jakémkoli bodě časové řady, nebo časové posloupnosti. Pro vědu na Zemi jsou tyto měrné jednotky tak pevné a nepružné, že jsou dokonce považovány za konstanty pro jejich matematické rovnice, i když vědci také přišli s několika rovnicemi, které dokazují, že čas mění své hodnoty, když je pozorován v blízkosti objektu s velkou hmotností, nebo když má jeden z měřicích bodů rychlost. Testováno na Zemi empirickým umístěním extrémně přesných atomových hodin na lidmi vyrobené kosmické lodě a porovnáním jejich údajů s klony stejných hodin umístěnými na Zemi v řídicím středisku.
Neexistuje žádný logický důvod, jak by lidští vědci mohli trvat na používání času jako konstanty pro své rovnice pokoušející se vysvětlit, jak funguje vesmír, kromě udržování lží ke krmení kontrolní matrice na Zemi. Vždyť i oni sami dokázali, že čas nemůže být konstanta, může být pouze proměnnou. Protiřečí si. Například trvají na výpočtu dat zpět v čase, např. jak starý je vesmír od Velkého třesku, o kterém i oni vědí, že to nebyla skutečná událost, jen symbolika tajné společnosti. Jiní vědci také trvají na tom, že se události na Zemi staly v dávné minulosti, jako jsou druhohory od 248 milionů př.n. l. do 65 milionů př.n.l. jako příklad, kdy není možné definovat žádné datum, časový rámec, nebo trvání dne. Čas striktně závisí na pozorovateli a jeho stavu vědomí, protože je jeho přímým dílčím produktem. Neexistuje způsob, jak ho vypočítat, jaký pozorovatel je, ten, na kterém se zakládají pro tyto výpočty. Jediným předpokladem je, že základním Pozorovatelem pro tyto výpočty v časovém rámci by bylo kolektivní nevědomí, které tehdy existovalo, ale to je pouze předpoklad, protože vážně pochybuji, že tito vědci vůbec uvažují o pouhé existenci takové věci jako kolektivního nevědomí.
Použití geometrických tvarů k definování, nebo pokus dát času formu je definováno lidským vnímáním a jeho vědou, definují čas jako čáru pohybující se jedním směrem. Pro vyspělé civilizace, které dosáhly mezihvězdné kapacity, je čas prezentován jako koule, která se neustále rozpíná všemi směry. Mohl by být také prezentován jako nesčetné čáry, jako je jedno lidské moře, které se rozpíná a pohybuje všemi směry a vytváří jakýsi druh koule s pohybujícími se hroty, které pro lidskou vědu neustále rostou.
Čas je považován za čtvrtý rozměr, jak je uvedeno ve výčtu: délka, šířka, výška a čas. Když se podíváme na čas z hlediska lidské vědy, je to jednorozměrná věc, zatímco podle chápání vědy vyspělých mezihvězdných civilizací by byl trojrozměrným objektem. Z hlediska chápání lidské vědy, materiální svět, nebo svět živých má tři rozměry v prostoru a jeden v času - celkem čtyři, zatímco z pohledu pohledu a chápání nelidské pokročilé vědy existují tři dimenze v prostoru a tři dimenze času - celkem šest.
Je zde zajímavé vodítko, všimněte si, že čtyři není prvočíslo, a je mimo prvotní posloupnost 3 6 9 12, která představuje éterickou stranu. Ve všech nelidských rovnicích, které se snaží vysvětlit realitu, včetně těch, které jsou základem pro volnou energii v nulovém bodě, čtyřrozměrný časoprostor, který lidé pozorují, je neúplný, protože nebere v úvahu éterickou složku reality.
Vedlejší poznámka: Sekvence 3, 6, 9 pozorovaná na Zemi je také neúplná, protože je viděna z matematického modelu o základu 10. Mezihvězdné civilizace, které používají model o základu 12, jej považují za chybný. Logicky posloupnost obsahuje číslo 12, a proto jsou všechny pokusy o dosažení pracovních rovnic pro energii nulového bodu bezvýsledné - protože existuje velká nerovnováha energie mezi éterickou a hmotnou stranou, je tok energie chybný a nemá tendenci se pohybovat, nebo depolarizovat z éterické strany do hmotného světa, což činí tento model nepoužitelným. Aby existoval dojem, že čas plyne progresivně, musí být s něčím postaven do protikladu. Stejně tak rychlost objektu změříte pouze při jejím porovnání se statickým objektem na Zemi.
Základem lidského vnímání času jsou planetární cykly dne a noci, odkud jsou odvozeny pojmy hodin, minut a sekund, a ty jsou s použitím hodin a hodinek používány jako koordinační mechanismus pro samotnou zemskou matrici, podobně jako je metronom pro hudebníky. Je to jeden z prvotních řídících mechanismů Matrixu, koordinuje vnímání každého uvnitř svého Kolektivního nevědomí, aby je donutil vnímat čas více či méně rovnocenným způsobem. Vytváří iluzi, že čas se pohybuje pouze jedním směrem, čímž je projevená kolektivní síla dokonale organizována, a proto účinná ve stavu, kde není proti čemu porovnávat (např. hluboký vesmír)
Mysl, která produkuje čas jako dílčí produkt svého myšlenkového procesu je ve stavu, kdy není ovlivňována žádným kolektivním nevědomím. Jediná věc, proti které musí kontrastovat, je jeho vlastní vnímání trvání toku jeho vlastních myšlenek, časové linie jsou definovány jako sled událostí, které předchází jedna druhé, kde ty budoucí jsou důsledkem těch současných a minulých a jejich situací. Toto činí události v časové ose, které se ještě nestaly, více či méně předvídatelnými, protože může existovat pouze omezený rozsah možností založených na předchozích situacích.
Koncept časových os je na Zemi konceptem něčeho mimo jednotlivce, který je prožívá deterministickým způsobem, i když ve skutečnosti je to jednotlivec, kdo projevuje časovou osu svým vnímáním. Existuje nekonečné množství možností. časových linií a jediná věc, která brání jednotlivci, nebo skupině jednotlivců v přepnutí jejich časové linie na vhodnější, nebo žádoucí, jsou jejich vlastní omezení. To, že vnímají, že mají svou mysl, je to, co omezuje rozsah možných výsledků a nic jiného. Časové linie jako takové jsou konceptem v mysli senzibilních tvorů, kteří mohou předpokládat o posloupnosti pravděpodobných výsledků na základě přítomnosti.
Minulé události a situace, časové osy nejsou něčím, co existuje mimo jednotlivce, kteří je prožívají. Vše, co existuje, včetně těchto situací, duševních, nebo fyzických, včetně událostí, jsou také energetické vzorce v poli potenciální energie. Vše, co musí jednotlivec, nebo skupina jednotlivců udělat, aby se přepnuli do časové linie, která má žádanější sled událostí, je změna postoje a myšlenkového vnímání, což je frekvence tvořivé energie. Když tak učiní, stanou se frekvenčním spojením s těmito žádoucími událostmi, protože jejich vibrace se shodují.
Lze to udělat mentálně se změnou postoje a vibrací a s přihlédnutím k tomu, že vše je energie, která je číselně reprezentována jako vzory v poli, které jsou éter. Hvězdná loď může svými motory emulovat požadované vibrace, a pokud jsou výpočty správné, změní frekvence pasažrů. Aby odpovídali požadované budoucí situaci, nebo výsledku.
