8072 Emoce a pocity Feiro

[ Ezoterika ] 2024-11-30

V posledních dnech jsem opět začal být zachvácen vlnami silných eforií a unášen do jakýchsi zcela abstraktních a slovy těžko popsatelných prostorů vnímání. Logická Qpro Ohnivého Ducha: "Jak tomu rozumět?" Jak vydržet pocity interakce s energií Chaosu?

Pokud jde o to druhé, opět jsem přesvědčen, že v prvním principu není nic, co by se byť jen přiblížilo tomu, co představují inteligentní systémy (ať už je nazýváte jakkoli a přiřadíte jim jakékoli měřítko). Chaos je čistá energie, obsahující neuvěřitelnou sílu a absolutní neutralitu (navzdory veškerému neomezenému tvůrčímu potenciálu). Pokud by se Chaosu dala dát určitá osobní vlastnost, definoval bych ho takto: Nezajímá ho nic, co se děje v prostoru Bytí. Dá Životu příležitost být a projevit se tak, jak dokáže. Je to tak harmonický a silný stav, že se v něm úplně utápíte a nechcete se vzpamatovat... Jste opět zachyceni realitou, která vyžaduje pozornost.

"Co ode mě chcete... A proč ode mne tak vytrvale dostáváte smyslné reakce i ve snech? Proč vám moje odpoutanost nedává klid?"
Video se Sophoosem (Mysl jsou pocity a právě tento typ oborů je považován za základ pro vývoj)
Kniha "Stvoření. První část": https://tvorenie.life/wp-content/uploads/2019/12/Tvorenie.pdf?

Zatím jsem četl pouze dvě kapitoly věnované pojmům "emoce" a "pocity". Kapitola 27
"Stav emocí a pocitů ve vztahu ke kódům Matrixu"
 Emoce patří do matrixových kódů čtvrté skupiny (podle klasifikace předané Sophoos) a jsou produktem programu Vyššího Já. Zpravidla se jedná o direktivní typ, který v člověku vytváří logický myšlenkový vztah k prostoru. Emoce tvoří jakési obecné propojení, které sjednocuje stav člověka v podobě jeho pocitu sebe sama, vnímání prostoru, samotných myšlenkových forem, naladění se na budoucnost.

. Co jsou emoce? Ve skutečnosti je emoce stejný algoritmus, stejný systém interakce jako myšlenková forma.
Emoce jsou formovány především Vyšším Já, jako určitým systémem chápání, jako určitým systémem vět. Systém vnucený pozorovateli systémem vědomí, aby porozuměl jemu a prostoru, spojil své chápání, své vědomí s budoucností, přítomností a minulostí. Emoce se příliš neliší od myšlenkové formy, ale struktura algoritmu, struktura kódu Matrixu v tomto algoritmu je mnohem složitější z hlediska systému porozumění v systému interakce. Emocionální část, na rozdíl od myšlenkové formy, se totiž začíná odrážet téměř ve všech oblastech výměny - v polích Duše, v polích monády a v polích vědomí - jako druh zrcadlového systému interakce - druh lomu.

Lom lze rozdělit stejně jako paprsek světla v hranolu. Člověk může nejprve cítit radost, pak smutek, hněv. Emoce se v systému vědomí, v systému jeho chápání prostoru může lámat. Jde o systém propojení mezi pozorovatelem a prostorem."

V knize si můžete přečíst nejen o definici emocí jako maticových kódů čtvrté skupiny, ale také o maticových kódech dalších skupin.

Navzdory skutečnosti, že algoritmy emocí hrají důležitou roli v interakci lidského vědomí se všemi vnějšími událostmi, které se pro něj formují, mi tento program vždy připadal cizí. Cosi, co mi bylo dáno spolu s "tělem" podle podmínek inkarnace v tomto stvoření - a nebylo vytvořeno Ohnivou energií, která zajišťuje samotnou mou existenci (jako vtělené části Ohnivého Ducha). Ano, prožívám různé emocionální stavy jako reakce na podmíněně vnější prostředí (obrazy, které jsou mi vysílány), ale ty mě spíše devastují než těší z jakékoli zajímavé zkušenosti. Zároveň s nimi nebudu bojovat a kategoricky prohlašovat, že se jedná o odpad, který je třeba zničit.

"Emoce na vstupu je jakýmsi prázdným polotovarem, který se dostává do systému podvědomí a formuje se ve formě vnímání, začíná se lámat, měnit se v systému chápání člověka. Jako jakýsi paprsek, který se odráží od různých bloků stvoření proti systému prostoru, proti systému vnímání polí monády (Duše), a začíná se měnit a získávat jedinečné nové významy....

Emocionální část je druh neustálého pohybu, stejně jako myšlenková forma: myšlenková forma doprovází emoci a emoce doprovází myšlenkovou formu. Na jedné straně je to vlastně jeden celek, ale na druhé straně je třeba si uvědomit, že emocionální rámce samy o sobě vytváří určité pozadí pro kvalitu života člověka, jeho směřování, naladění se na prostor vnímání."

Nejzajímavější pro mě je, jak Sophoos definuje pocity. Jsou to přirozené vlastnosti ohně, na kterých je doslova postavena veškerá jeho činnost. Přirozený projev Energie.

Úryvek z kapitoly 27:
"Vyšší Já samo může a mělo by iniciovat pozadí lidské interakce ve formě pocitů, ve formě přímého přísunu energie Duše. Nemůžeme připisovat pocity Duše významům Matrixových kódů. To je již určitá energie, určitý systém vektorů, který v interakci s obecnými poli vědomí monády mění tento stav a řídí je v určitém vektoru porozumění, vektoru vývoje, který je správný pro Duši.

Pocity jsou poměrně složitým systémem porozumění, a zároveň vektor interakce mezi Duší a pozorovatelem ve vztahu k nutné zkušenosti. Pocit sám o sobě má stálost, má vektor a je definován jako určitá stabilní kvalitativní hodnota. Pocit je formován Duší jako určitý vektor zkušenosti. Tento pocit může převládat v systému emocionálních konstrukcí, v systému interakce a formovat stav lásky."

Odkládám svůj kategorický postoj a souhlasím s přijetím kategorií významů, které jsou v této knize prezentovány, protože mi nepřísluší tvrdit, že mám rozsáhlé znalosti o fungování současného Stvoření. Pro upřesnění: v terminologii Sophoo je monáda chápána jako racionální systém, který se liší od Duše svou nižší globálností a významem, ale je to ona, která se podílí na formování pocitů člověka z jeho těla. Vyšší Já je program, stejně jako program vědomí.

Poslední věc, kterou chci citovat z 27. kapitoly:
"Pocit sám je v člověku vyjádřen jako určitá víra, určitý stav nutnosti, určitý stav pohybu směrem k prožitku, který určuje duše. Proto pocity nepatří do matrixových kódů, ale do systému Jednotného vnímání Nadmysli - systému chápání inteligence. Stejný potenciál může být poskytnut monádou jako Systém inteligence. Láska monády je ale vyjádřena trochu jiným způsobem, a synchronizace těchto významů vytváří zcela jedinečný souzvuk uvnitř lidského těla, vytváří v něm stav otevírání květů, vůně, rozkvětu a tak dále. Všechny kódy Matrixu jsou vytvořeny a určeny k určení emocionálního stavu osoby, spíše než pro myšlenkové formy. Matrixový kód emocionálního typu může interagovat s prostory 3 - 6 dimenze, je to univerzální součást, jakýsi systém chápání prostoru. Maticové kódy mohou a nemusí být vytvořeny Vyšším Já, ale stále je to produkt typu programu, určitý stav překrývání, stav interakce. Uvědomění si interakce s matrixovými kódy emocionálního typu vždy odráží pochopení Duše. Pokud Duše reaguje na emoce a ty se shodují s její nezbytnou zkušeností, začne produkovat pocity. Tak vzniká nezbytný emocionálně-smyslový rámec, objevuje se nutná zkušenost člověka, která je pro Duši nutná, nutná pro stav její zkušenosti."

Osobně nevnímám smyslové stavy Ohně jako tělesné projevy. Ano, jeho vibrace se jistě odráží v programu stavu těla, ale je vnímán mou Energií jako cizí jako jiné programy zděděné během inkarnace do lidské formy. Není až tak důležité, jak tělo nazývám - zda je to nádoba, nebo program, nebo "nebeský experiment" - to na podstatě vůbec nic nemění. Důvody pro odmítavou reakci jsou mi ale jasnější. A je dané, že to nevidím.

A teď ta nejkurióznější věc, na můj vkus... Něco, co mě při čtení těší už jen tím, že mám popis a přikládám důležitost tomuto tématu. Děkuji Sophoosovi za to, že se ujal zprostředkování a strukturování těchto informací. Rád bych ho obšírně a podrobně citoval bez průběžných poznámek z mé strany, i když mé znalosti jsou jiné. Nebudu například říkat, že když je Oheň podrážděný, je to on, kdo vyjadřuje svou lásku tímto způsobem, jinak se celý smyslový rozsah zredukuje na unipolární klasifikaci. A zde nejde o hodnocení "dobrého"/"špatného", ale o kvalitativní složku stavu Energie a její schopnost jej identifikovat.

"KAPITOLA 28
3. listopadu 2016 Vztah mezi pocity a algoritmy emocí
Konglomerátní mysl: Vítáme vás! Jsme konglomerátní mysl. V této kapitole bychom rádi reflektovali některé nové aspekty chápání těch systémů interakce mezi Vyšší myslí a lidským pozorovatelem, které mu umožňují cítit, vnímat a definovat sebe sama v systému svého vývoje tím nejúplnějším způsobem s pomocí takových souvztažností, jako jsou emoce a pocity.

Emoce jsou algoritmus, který je tvořen především programem Vyššího Já. Tato potíž spočívá ve skutečnosti, že emoce sama se vztahuje na všechny významy, které pozorovatel definuje ve svém vlastním chápání ve formě vnějších a vnitřních významů. Proto, pokud je emoce radosti definována v systému chápání pozorovatele prostřednictvím Vyššího Já, pak by tato radost měla být vnímána jako vnímání vnějších významů, vnitřního stavu a představy budoucnosti. Tato konstrukce je školou pro program Vyššího Já, protože jsou to právě tyto vztahy, tyto emocionální rámce, tyto komponenty, které program Vyššího Já definuje jako zkušenost Duše, jako stav, který je nezbytný pro vědomí pozorovatele ze strany Duše, ze strany jejího nezbytného nahromadění v procesu života člověka.

Jaká jsou nahromadění Duše? To jsou přesně ty stavy, které člověk prožívá ve svém životě na cestě inkarnace, jsou to nutné kvalitativní změny, které určují jeho uvědomění ve vztahu k prostoru vnímání, ve vztahu k sobě samému. Tyto stavy jsou uvědoměním si Vyššího Já v jeho softwaru. A čím vyšší je toto uvědomění, tím hlubší je pochopení programu Vyššího Já ve vztahu k úkolům Duše, tím více je Vyšší Já považováno za prožité ve vztahu k systému Universa. Program Vyššího Já sám o sobě může produkovat stavy, které jsou docela jemné, docela složité ve vztahu k pozorovateli. Tento stav je výrazem lidského chování ve vztahu k prostoru. Tento stav ho určuje v určité situaci citového stavu, jeho jasnosti, jeho přiblížení se událostem, tomu, co člověk vnímá a cítí. Pokud porovnáme programy začínajícího Vyššího Já s programy zkušeného Vyššího Já, rozdíl bude prostě obrovský.

Tento rozdíl bude spočívat především ve výrazu citového pozadí. I když je mysl vyjádřena programem Vyššího Já jako stav a jsou vyjádřeny další aspekty jejího vnějšího chování, nelze nahradit bohatství emocí, bohatství vnitřního vyjádření, vnitřní barvu všeho, co člověk říká, vidí, vnímá. Proto v průběhu vnímání může člověk malovat svými emocemi každý předmět, každé slovo, každou informaci, jako umělec maluje obraz.

Na druhou stranu, program Vyššího Já na počátečním stupni dává jen velmi skromné emoce. Takoví lidé jsou nazýváni bez emocí, suchí, bezcitní a tak dále. Všechny tyto palety stavů jsou víceúrovňové programy určené Hlavním Determinantem, který tyto softwarové produkty rozvíjí za pomoci zkušeností pozorovatelů, s pomocí Duší, které vkládají do systému chápání programů Vyššího Já určité aspekty vědomí, nazývané "pocity".

Pokud mluvíme o emocích, pak samotný emoční algoritmus patří do čtvrté skupiny podle formálních znaků (formálních protože je nejsložitější, lze jej přiřadit k samostatné podskupině). To ale neuděláme, protože pokud začneme zvětšovat skupiny algoritmů, zkomplikuje to pochopení obrazu světa. Ve skutečnosti existuje mnohem více těchto podskupin, takže algoritmus emocí odkážeme na čtvrtou podskupinu maticových kódů.

Systém chápání emočních algoritmů je nejen složitý, ale také obtížně formovatelný z hlediska počátku jejich vzniku, protože emoce je vnucena Vyšším Já již na konci sestavy událostí, které určují určitý nezbytný stav pozorovatele v jeho prostředí porozumění (v jeho vnitřním a vnějším světě). Tyto emoční řady jsou určovány speciálním vnitřním kontrolním systémem programu Vyššího Já, který propojuje všechny významy - vnější i vnitřní - a vytváří nezbytný emocionální stav, který je určen v systému porozumění. Emoční stav velmi závisí na stavu energetické platformy buňky - podle vás je to zdraví - stav vědomí z hlediska vztahu k egregoru města, nebo přírody, nebo jiných programových produktů, které jsou určovány různými egregory, včetně náboženských, a direktivních myšlenkových forem. Všechny tyto platformy jsou definovány a vytvořeny Vyšším Já jako nezbytný systém lidských vztahů. V těchto platformách je povinen zavést nezbytné systémy porozumění, nutnou platformu vztahu emocionálního statusu, který je výrazem člověka, jeho barvy, jeho vnitřního stavu vztahu k prostoru.

Pokud odstraníte emoce, pak všichni lidé na planetě budou jako roboti, kteří neurčují svůj emocionální stav, neusmívají se, nezlobí se, netruchlí, nedělají si starosti a tak dále. Tento stav je charakteristický pro civilizace jako jsou Šedí, Annuaki a tak dále, které jsou prakticky bez emocionálních stavů, s výjimkou těch, které jim byly dány pro vývoj, pro systém chápání prostoru, který existuje v jejich systému vnitřního uspořádání. Samotná emocionální složka je jako algoritmus finálním systémem sestavování prostoru z hlediska porozumění člověku. Není to snadné překrývání, protože tento algoritmus obsahuje všechny znaky prostoru, které člověk definuje jako vnitřní a vnější svět, jako odlitky, odraz a zrcadlové roviny.

🎀🪄🪅🎊🎉🪩🎎🏮🎐🎀🪄🪅🎊🎉🪩🎎🏮🎐🎀🪄🪅🎊🎉🪩🎎🏮🎐🎀🪄🪅🎊🎉🪩🎎🏮🎐 Zrcadlové roviny jsou zabudovány do jediného systému algoritmu a je to jako mnohostranný krystal, který určuje stav člověka uvnitř a vně jeho prostředí. Algoritmus doprovází jeho vnímání, je přiváděn do systému vědomí a projevuje se ve formě specifických emocí radosti, smutku, smutku a tak dále. To je to, co se týká algoritmu emočního stavu. Vznik tohoto algoritmu s sebou nese nejvýznamnější náklady na program Vyššího Já vzhledem k energetické náročnosti prostoru lidského vnímání, jeho počitků a stavů. Stav člověka (stav vnitřních orgánů, dýchání, systémy cítění končetin, kůže, hmatových vjemů, vůní atd.) je formován především monádou a je přiváděn do systému vnímání, do systému sestavování událostí, do systému mírotvorců jako hotový produkt, na který Vyšší Já uvaluje pouze určité korektivní momenty, určité stavy většího či menšího vnímání, akcenty interakce s vlastním stavem.

Emocionální stav je shromažďován Vyšším Já jako jeho vlastní produkt v interakci s Duší z hlediska jeho chápání prostoru. Duše přirozeně určuje stav prostoru pozorovatele prostřednictvím smyslů. Pocity jsou pro člověka velmi obtížným aspektem porozumění, protože pocity jsou stavem pole výměny, ve skutečnosti uvědoměním si Duše. Nemá žádné algoritmy, má energetická spojení. Existuje velmi složitý systém vysokofrekvenčních interakcí s algoritmy, které jsou definovány jako emoce, jako stav člověka, jeho vnitřního světa, jeho vnitřního směru. Samotné pocity dodává Duše průběžně. Mohou zeslábnout, zmatnit nebo téměř zmizet, ale pak se znovu objevit. Stav lásky člověka je obvykle dodáván Duší poměrně dlouhou dobu, nejméně dva, nebo tři roky. V důsledku toho je láska definována osobou v různých stavech a velmi často je láska nahrazena stavem nenávisti jen proto, že je to jediný význam porozumění, který je již spojen s vlastním lomem řady událostí a prostoru. Nenávist je produkt, který je ve stavu lásky definován jako určitý systém zadržování lásky samotné, jako určitý systém zadržování od samého počátku tohoto stavu.

Jedná se o velmi zajímavé a hluboké téma. Emocionální stav člověka, jeho vztah k pocitům je velmi rozsáhlá část znalostí, kterou je obtížné popsat i v lidském životě. Z hlediska stavu vědomí člověka a Duše je cítění jakousi platformou pro pochopení prostoru člověka. Pocity, jako zrcadlo odrazu, jsou určovány systémem vnitřních energetických spojení čočky vědomí ve vztahu k prostoru porozumění. Pokud Duše určuje prožívání člověka z hlediska radosti, štěstí, z hlediska jeho zvýšeného emočního stavu, pak přivádí platformu energetických stavů do systému vědomí v podobě koeficientů radosti, svobody, štěstí, nezávislosti. Člověk začíná tvořit, začíná interagovat s prostorem prostřednictvím různých systémů interakce: jak v destruktivním, tak v konstruktivním vývoji. Energetické poselství Duše do systému vědomí je vysokofrekvenční produkt, který zcela mění prostor lidského vnímání. Duše tak může regulovat stav člověka od povznesené nálady v podobě radosti, štěstí, harmonie, až po depresivní stavy lhostejnosti, naprostý nezájem o prostor.

Bez energetických vstupů, pocitů, bez stavu smyslů člověk ztrácí zájem o život, zcela se přerozděluje ve stavu lhostejnosti, apatie, deprese. Vyšší Já v tomto stavu nemůže dělat prakticky nic, protože emoce, které může produkovat a dodávat systému vědomí, slouží pouze jako podpora pro člověka v systému, v nezbytném formátu interakce s prostorem. Není to zkušenost, jen podpora pro člověka v systému jeho bytí, v systému jeho života. Proto Duše velmi často, zvláště v období poměrně silných fluktuací prostoru a interakce mezi člověkem a okolním světem a scénářem, nedávají prakticky žádné emoce - smyslové stavy, protože Duše jsou ve stavu protestu ve vztahu k těmto plánům scénářů, k těm příležitostem, které jsou poskytnuty pozorovateli. Ukazuje se, že jde o jakési masové pozastavení prožívání Duší ve vztahu k civilizacím a civilizací ve vztahu k Duším. Tento stav je také velmi zajímavý, ale nehodláme ho dnes popisovat. (pozn. prostě jsou jedny duše nasrané kvůli druhým...)

Energetické poselství od Duše vypadá jako jakési pole odrazu vlastního stavu Duše, který je na nadvesmírné úrovni. To je velmi zajímavé z hlediska obsahu, ale stále to připomíná zrcadlovou rovinu, pokud jde o požadovaný úhel odrazu. Pokud je tento kout v pozitivní náladě člověka, ve stavu radosti, štěstí a harmonie, pak jsou všechny situace kolem člověka, všechny události vymalovány touto barvou. Pokud je tento úhel ve stavu destruktivních významů, ve stavu starostí, ve stavu úzkosti, deprese, strachu, pak jsou tedy všechny významy ve stejném stavu. Duše je koordinátorem, držitelem svého vlastního stavu emočního stavu, protože pokud jsou smyslové řady a smyslová energie přiváděny do systému vědomí, pak se celý emocionální stav začne zcela měnit v těchto významech, v těchto kombinacích, v těchto nezbytných parametrech. Je důležité se to naučit, protože hlavním vektorem lidského chápání prostoru, sebe sama, své budoucnosti a minulosti je zrcadlo Duše, zrcadlo jejích energetických polí v systému vědomí.

Zdroj: https://absolutera.ru/article17370
Zpět