A: Jsem tady, má krásko, čekal jsem na tebe. Přišla sis pro další lekci síly?
Q: Ne. Co se týče síly, myslím, že se bude hromadit postupně tak jako tak. Je to spojeno jako dvě strany mince, a proto je to nevyhnutelné.
A: Stala ses silnější i slabší zároveň. Neskrýváš svou moc. Tak proč skrýváš svou slabost?
Q: To jsi mě naučil sám.
A: Ne. Naučil jsem tě něco jiného. Najdi obě strany a spoj je. Najdi sílu ve slabosti a slabost v síle. Snaž se být slabá. Aby se tvá slabost stala tvou silou. Slabost není podřízenost. Slabost je schopnost ustoupit, když je to nutné, abyste neztratili své výhody a sílu.
Q: Jaký je rozdíl mezi bohyní a královnou?
A: Tím, že je v ní všechno spojeno, neexistuje žádná dualita, vše je harmonicky shromážděno do jediného a celistvého vědomí. Už není síla ani slabost. Je zde všemohoucnost, všepřijetí, všeláska a tak dále.
Q: Je snadné to říci - spojit dualitu. Konec konců, je to syntéza se zničením duálního páru a zrozením nového stavu.
A: Nová síla. Transformovat relikvie svým pohledem, svým slovem, svými pocity, svou láskou.
Q: Mluvíte o lásce? To znamená, že víte, co je to láska, a víte, jak milovat? Co je to láska.
A: Je to úplné přijetí. Když je celý svět v tobě a ty jsi pánem celého světa. Nejen vládce, ale horlivý mistr, který zdokonaluje každou část světa k obrazu a podobě Božského. Vy a někdo jste pryč. Existují prostě části vás samých, z nichž mnohé ještě nejsou dokonalé, protože se s vámi necítí být spojeny. A proto je nutné jim ukázat cestu zpět k celistvosti.
Q: To jsou všechno obecná slova. Ale proč to lidé nemohou dělat?
A: Právě proto, že jim chybí síla.
Q: Myslela jsem, že oni i my všichni postrádáme lásku.
A: Je to to samé. Neexistuje žádná oddělenost. Největší silou je síla lásky, která všechno spojuje a slučuje.
Q: Proč se této syntéze podaří jen málo lidem?
A: Protože v syntéze se musíte ztratit kvůli něčemu novému, a vy se toho bojíte.
Q: Ztratil jsi sám sebe?
A: Ano, toho starého, a našel jsem nové já, kde není rozdělení na správné a falešné, na světlo a tmu. Je to prostě síla vědomí.
Q: Přesto chci porozumět našemu podivnému stvoření. Podle Bible jsi zabil svého bratra Ábela. K čemu?
A: Protože to bylo předurčeno.
Q: Takže Bůh stvořil vraždu? Nerozumím. Vytvořil vraždu. Zabíjel jsi a byl jsi za to potrestán. Nějaká podivná logika.
A: Bůh stvořil všechno. Je-li život, je i smrt. A smrt, stejně jako život, existuje ve všech svých projevech. Prostě jsem si uvědomil tuto příležitost, abych si dále uvědomil cestu přemožení, cestu vykoupení, cestu očisty.
Q: Ale tímto způsobem jsi začal všechny vraždy, které jsou na světě.
A: Ano. A byla to moje oběť.
Q: Uvědomil sis, když jsi zabil svého bratra, že jsi to dělal jako oběť, abys otevřel cestu k pokání a očištění?
A: Tak ani ne. Ale později, když jsem musel odčinit svou vinu, jsem si to uvědomil.
Q: Podle biblického příběhu jsi byl vyhnán ze Země. Je to pád do pekla? Proč Bůh řekl, že pokud někdo zabije Kaina, obdrží sedminásobnou odplatu?
A: Je to prostě příběh o pádu. Prozkoumat hlubiny Bytí. Smrt by pro mě byla snadnou odměnou. Musel jsem jít celou svou cestou, vypít svůj šálek. Kalich vykoupení.
Q: Takže jsi jen hrdina? Proč vytvářet hřích, abychom se naučili, jak ho odčinit?
A: Ne. Jsem poutník osudu. Někdo musel toto břemeno vzít. Hřích byl ve mně již od počátku, jako moje přirozenost.
Q: Ale nebyl v Ábelovi. A zabil jsi toho, kdo nezdědil hřích? K čemu?
A: Proto jsme jiní. On nezdědil hřích, já jsem ho zdědil. Nepochopíte to, ale nebyla to svoboda volby. To bylo předurčeno jako ukazatel toho, jak všichni zabíjíme svou spravedlnost, jako indikátor toho, že po zabití spravedlnosti následuje odplata.
Q: Usilují všichni lidé o to, aby zabili svou spravedlnost?
A: Neděje se to?
Q: Ale není to vina člověka, že má v sobě semeno zla. Je to důsledek pádu z ráje, díky Evě, a myslím, že ještě dříve, díky padlým andělům.
A: Ano, to je všechno pravda. A pak se tento proces prostě začal vyvíjet v jakýsi karmický řetězec příčin a následků. Existovaly různé způsoby, jak se vrátit ke spravedlnosti.
A: Prosím, řekněte mi o pádu. Vezměme si například biblickou verzi. Bůh zakázal jíst ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Ale kdo stvořil tento strom, když ne On?
A: Tento strom vyrostl jako semínko duality. Bylo to zaseto dříve a právě se to projevilo.
Q: To znamená, že máte na mysli příběh z apokryfů, že padlí andělé viděli, že lidské dcery jsou krásné, a začali se s nimi spojovat. Z toho se zrodila rasa Nephilim, která všechno pohltila.
A: Ano. Tam byl položen počátek toho.
Q: Proč to udělali? To znamená, že nejsem spokojena s verzí spravedlivého smilstva. Koneckonců, měli nějaké cíle. Podle verze apokryfů se jim nelíbilo, že Bůh vyvyšuje člověka nad anděly, a místo toho, aby lidem pomáhali, začali lidi svádět a nakonec je svedli. A pak začali obviňovat lidi před Bohem.
A: Ano. A nebyla v tom žádná láska.
Q: Kam vzali svou lásku? Koneckonců, jsou to andělé. Změnil sestup ke hmotě tak moc jejich vnímání?
A: Byli si jisti, že jednají z lásky, z lásky k Bohu, a zapomínali, že lidské bytosti jsou také částmi Boha.
Q: Nebo se možná jen chtěli stát bohy mezi lidmi, což se ve skutečnosti stalo později? Všechny tyto panteony bohů jsou stejní Nefilim, že?
A: Je to sjednocení Božího kódu s lidským.
Q: Jestliže podle Ježíše nepadne vlas z hlavy bez Boží prozřetelnosti, pak Bůh podmínečně schválil zmatek v těchto zákonech?
A: Ano. Cíl byl udělat z člověka anděla.
Q: Proč se na ně Bůh zlobil?
A: Protože byli hladoví, protože když se spojili s hmotou, měli vášně a chtíč. A protože byli oklamáni pozemskou láskou, a proto zanedbali lásku nebeskou.
Q: Nepředpokládal to Bůh jako možné?
A: Měl. Doufal však, že jejich láska k nebeskému bude vyšší než láska k pozemskému.
Q: Zvláštní příběh. Spousta věcí do sebe vůbec nezapadá. Není Bůh jasnovidcem a všemohoucím? Není snad zodpovědný za své vlastní činy?
A: Odpověď znáte. Je mocný v rámci své moci a zóny svého vlivu, pokud mluvíte o Bohu Starého zákona. A samozřejmě je zodpovědný za své činy, protože i to ho připoutalo k dualitě. Pamatujete si, že Brahman je smrtelný.
Q: Lucifer mi řekl, že dualita byla potřebná, aby mohlo začít aktivnější tvoření, aktivnější pohyb mezi mínus a plusem, že to bylo tak nějak naplánováno. A ty říkáš, že se to stalo v důsledku špatných rozhodnutí padlých andělů, a tak vyrostl strom poznání dobra a zla.
A: Obojí. To byl důsledek projevení se ve hmotě.
Q: Samotný hmotný svět byl vytvořen jako zóna evoluce vědomí, ale ne všechno šlo dobře a byl nakažen semenem zla? A toto semeno bylo zrozeno padlými anděly?
A: Řekl bych, že náš svět byl vytvořen jako revoluce, ne jako evoluce. Ve světle bylo zaseto sémě zla a v temnotě semeno světla. To je strom poznání dobra a zla.
Q: Je-li všechno předurčeno, pak to všechno učinil Bůh sám. A pokud není všechno předurčeno, pak Bůh sám své stvoření nevlastní. Nechápu.
A: On, stejně jako všichni ostatní, také dělá svá vlastní rozhodnutí - všechno je tak. A jeho volba vede k určitým důsledkům. Tyto účinky se odráží v celém stvoření.
Q: Takže se rozhodl ve prospěch zla?
A: Ne, ve prospěch hmoty. Ve prospěch hmotného stvoření. Ale v důsledku toho se objevila dualita. Stvořitel a stvoření jsou první dualita.
Q: Ale pak je všechno stvoření duální.
A: Do jisté míry ano. Existují však různé výtvory. Například, když Stvořitel a Stvoření jsou neoddělitelní, nebo když Stvořitel tvoří Stvořitele.
Q: Zajímavé. Paradox slepice a vejce. Stvoření, které existuje před Stvořitelem?
A: Neexistuje žádné "před" a "po". Nebyl čas. A proto zde není žádné rozdělení na to, kdo koho tvoří. Stvoření tvoří Stvořitele a Stvořitel tvoří stvoření. To znamená, že stvoření je přáním Stvořitele. A touha povstává před Stvořitelem. Je to již jako prvotní tvůrčí impuls, jako impuls stvoření.
Q: A odkud to pochází, to nikdo neví?
A: To jsou nepochopitelné věci. Prostě to tak je.
Q: To znamená, že je zde počáteční tvůrčí impuls, který se projevuje jako touha tvořit. On znovu vytváří Stvořitele jako stvořitele a vzniká stvoření. To znamená, že existuje ještě trojice: tvůrčí impuls - Stvořitel - Stvoření?
A: Což opět obnovuje tvůrčí impuls a tak dále do nekonečna.
Q: Ale kde v tomto řetězci je pád?
A: Volba určitých metod stvoření, vzorců stvoření. Náš Stvořitel si přál poznat neprojevený projev a projevený neprojev, a to dalo vzniknout dualitě jako protikladům.
Q: Takže padlí andělé za to nemohou. Oni už měli možnost pádu. Proč je potrestal?
A: Za neposlušnost. Poslal je jako pozorovatele a oni svým jednáním zasahovali do stvoření.
Q: Pak jsou srozumitelná slova modlitby "Neuveď nás v pokušení", která je určena Bohu. Ukazuje se, že je pokoušel?
A: Jeho touha poznat neprojevené a projevené neprojevené v nich zrodila stejnou, ale sníženou touhu: poznat nebeské v pozemském a pozemské v nebeském. A udělali to, aniž by se ptali Boha na dovolení.
Q: Ale bylo to také Jeho přání, které se v nich právě objevilo. Odkud pochází Jeho hněv?
A: Z projevu duality. Je to složitý příběh, jakýsi vytvořený začarovaný kruh, což je to, co Samsara představuje.
Q: Dobře. Padlí andělé jsou potrestáni. Také lidé jsou trestáni, to znamená, že to všechno vyvolalo pokušení. A lidé se stali rukojmími tohoto pokušení a nyní s ním musí neustále zápasit. Omlouvám se za herezi, ale jak je trestán sám Bůh? To znamená, že pokud jsme všichni potrestáni, co je potom špatného na Něm? Vyhnul se následkům své volby?
A: On sám je nyní také spojen s tímto pokušením, a proto se stal smrtelným - to znamená, že ztratil svou nesmrtelnost.
Q: Bylo nám řečeno, že duše je nesmrtelná, a Bůh je smrtelný. Jak to skloubit?
A: Duše je součástí Ducha, je to tento Tvořivý impuls, který není zpočátku zabarven preferencemi v žádném způsobu tvoření. Každé zabarvení, nebo individualizace vede k důsledkům oddělení od obecného, to znamená, že pak zvláštní v obecném vyvstává jako oddělené. A podle toho toto zvláštní dříve, nebo později odhalí svou vlastní neúplnost a příslušnost k něčemu obecnému a rozpustí se v obecném. To je Brahmova smrt.
Q: Takže vaše jednání je prostě důsledkem nějakého principu, který byl předložen před tímto. Tak proč jste byli potrestáni vyhnanstvím ze Země? A vůbec nerozumím tomu, co znamená "byl vyhnán ze Země"? Konec konců, měli jste potomky, kteří žili na Zemi.
A: Byl jsem vykázán jako padlý kód, který neměl posilovat to, co se již stalo na Zemi. Moji potomci nejsou tím, co myslíte pod pojmem mít děti, ale zdědili padlý gen, který byl v lidstvu replikován. Byl jsem povolán, abych našel lék na zlo. Projít cestou nápravy a obnovy tohoto padlého genu. Neměl jsem jinou možnost. To je předurčení. Existuje jen vaše cesta a nemůžete se od ní odvrátit. Můžete se bránit, avšak přináší to jen další utrpení. Nikdo tady nikoho netrestá. Tato cesta je důsledkem, jako již existující karmický výsledek, kterým stejně projdete, ať chcete, nebo ne.
Q: Takže není na výběr?
A: Ano, ale pouze v rámci této cesty: můžete ji prostě následovat, nebo nenásledovat. Následujete-li, pak se vyvíjíte, nečiníte-li následování, upadáte do ještě větších následků.
Q: Všechno je nějak velmi smutné.
A: Kdo rozmnožuje své vědění, rozmnožuje své utrpení.
Q: Pravděpodobně. Jak na to ale přijít bez vědomí, a ještě víc se stát královnou?
A: A teď jsme zpátky u královny. Úkolem královny je překonat svá omezení a dosáhnout skutečné svobody.
Q: A co je skutečná svoboda královny? Východ je obecně proti zasahování do stvoření a slepě následuje předurčení.
A: Úkolem královny je najít způsob řízení stvoření, který by ho vyvedl právě z tohoto zmaru.
Q: To znamená, aby se odstranila předurčenost?
A: Ne, obrátit polaritu svého druhého opačného předurčení. Ne smutné. Skrze obnovení celistvosti, skrze neoddělování sebe sama od Stvoření, já a království, ale skrze obnovení celistvosti samotného království a jednoty královny a království. Tedy ve svém stvoření, ve svém světě, ve kterém také nese veškerou odpovědnost za všechno, co se v jejím stvoření děje.
Q: Zatím se to nikomu nepodařilo, což je skličující. Mám na mysli historické královny a krále. A osvícení lidé, kteří se nechystali ve Stvoření vůbec nic změnit, ale prostě o tom buď rozjímali, nebo opustili zónu duality.
A: Nemluvím o královně pro nic za nic. Právě u ní začalo poznání Dobra a Zla. Měla by s tím i skončit.
Q: Člověk toho není schopen?
A: Už o tom přemýšlíte. O tom, že člověk je vektor, který někam usiluje, na vrchol něčeho. Žena je stav, prostředí, ve kterém se odehrává usilování. Proto vše závisí na Evě. Pokud se stane královnou, pak bude kontrolovat stav tohoto prostředí. Stane se láskou samotnou, protože pro ženu je hlavní věcí láska. Stane-li se ona sama láskou, pak bude muž usilovat jen v lásce. Všechny úspěchy, které On poskytne, budou v lásce. Máte dost příkladů mužů, kteří vykonávají velké činy pro lásku k ženě.
Q: Co brání Evě, aby se stala láskou?
A: Snědené semeno poznání dobra a zla. Nepotřebuješ poznat oddělenost. Musíš znát lásku.
Q: Zní to jednoduše, ale málokomu se to podaří.
A: Pro nekrálovny to nefunguje. Pravá královna je podrobena všemu. Vzpomeň si, že jsem vás učil říkat: Jsem královna a vše je mi podřízeno.
Q: Východní cesta a cesta minulosti do značné míry zotročily ženu jako individualitu. Vždy byla ve stínu svého manžela. Jak to může ovlivnit svět?
A: Vytvoří se pole. Pole lásky. V oblasti lásky se vše transformuje. Všichni! A také muži. A skutečnost, že je za svým manželem, a ne před ním, znamená, že ona je pozadím, ona je prostředím, ve kterém se on projevuje.
Q: To znamená, že žena by se neměla projevovat?
A: Jako akce, jako vektor, jako aspirace - ne. Jinak začne soupeřit s mužem. Jako prostředí, jako stav, jako pole - ano. Každou vteřinu znovu vytváří toto pole - pole lásky. To je přesně o tom vstřebávání, které se vám v naší předchozí komunikaci nelíbilo. Pole lásky, které vše objímá a přijímá, vše do sebe vtahuje a vše buduje podle principu lásky. A pouze bohyně může toto pole udržet. Bohyně lásky. A abyste si něco udrželi, musíte se nejprve stát královnou. Být paní svých nedokonalostí, naučit se vládnout království svého vědomí. A vybudovat království svého vědomí na lásce.
Q: Jste skvělý! Poznal jsi lásku?
A: Nemůžete to vědět, můžete v tom jen být. A já, jako vektor aspirace, jako mužská hypostaze, jako každý jiný, hledám taková pole, abych v nich rozvinul své vektory aspirace. Aby Stvořitel sám rozvinul svůj vektor aspirace v takovém poli lásky.
Q: Ale nám je řečeno, že Bůh je láska.
A: Bůh je všechno. A náš Stvořitel si také uvědomuje všechny Božské vlastnosti v Sobě a snaží se shromáždit dualitu, sjednotit Stvořitele a Stvoření prostřednictvím lásky.
Q: Tak to není jasné. Je Bohyně prvořadější než Bůh? Závisí to všechno na ženě?
A: Je to hlubší než lidská historie. Touha tvořit stvoření je vektorem, paprskem. Paprsek se projevuje skrze pole, pole stvoření. Pole stvoření jako Eva je polem hmotného stvoření. Kdo je tedy primárnější: slepice, nebo vejce? Pole, nebo paprsek? To je stále ještě rozdělení na dualitu. Paprsek je již obsažen v poli, je jeden. A pole se projevuje prostřednictvím paprsku. Kdo je primárnější? Jakýkoli projev paprsku je důsledkem pole. Jakýkoli mužský projev je důsledkem ženského pohlaví. Kdo je důležitější?
Q: Nikdo. Jedno bez druhého neexistuje.
A: A samozřejmě, že pole může převzít roli paprsku, ale pak paprsek zmizí, pokud žádné pole není. Žena rodí muže a ženy. Z pole vychází paprsky stvoření. Úkolem je učinit z tohoto plodivého pole pole lásky.
Q: Jste prostě romantik.
A: Ne, jsem realista. Sám jsem to dlouho zkoumal. A uvědomila jsem si, že bez World Feminine se neobejdeme.
Q: Panno Maria? Pole, které rodí Bohy neposkvrněným početím?
A: Ano. PROTOŽE VŠE JE JIŽ V TERÉNU. A úkolem každé ženy, každé královny je oživit pole, ve kterém už všechno je. Přemýšleli jste o otázce Panny Marie, jak žila ve stínu a zcela se odevzdala svému osudu? Nic jiného nepotřebovala. Neboť všechno v něm bylo a je v něm. Jako plodící Lásku, jako plodící Božské.
Q: To znamená Božská hmota, která vytváří Božské vědomí? Ne naopak?
A: Je to věčný kruh. Žena rodí, muž se snaží. Muž vstupuje do ženy, aby spojil své potomstvo s jejím polem, to je význam zrození nového boha. A pokud pole působnosti ženy nestačí, pokud nemá božství, narodí se polobůh-muž.
Q: Opět, všechno je to na ženě.
A: Všechno to začalo u ní, stejně jako u Evy.
Q: Ale bylo také předurčeno, že všechno začne u ní. Jako z hmoty.
A: Ano, a proto s ní musí všechno skončit, jako s Matkou Boží. A síla je potřebná jen k tomu, abychom si toto pole udrželi v sobě a kolem sebe, navzdory všem poruchám pole. O: Děkuji!
