8046 Duchovní cesta a k čemu slouží... Valerie Kolcová
[ Ezoterika ] 2024-12-02
(Příběhy Dakini Nayratimya)
Často můžete slyšet o touze člověka po duchovním rozvoji. Co je tím však míněno? V podstatě lidé, kteří se snaží rozvíjet v tomto směru, začínají hledat různé recepty na všechny druhy duchovních praktik a to vše prezentují jako nějaký druh vývojových aktivit, jako je psychologie pro schopnost správně odpočívat a správně myslet, aby se v životě stali úspěšnými.
Většina lidí neví, co to duchovno vlastně je, a jednoduše považuje tento obor činnosti za blízký psychologii, s jejíž pomocí můžete přizpůsobit své chování tak, aby zapadlo do systému. Proto se duchovní sebezdokonalování nazývá všelijakými metodami, jak být úspěšný, jak myslet, abyste byli schopni vydělat spoustu materiálních zdrojů, nebo se setkat se svou láskou a mít dobrou rodinu. To je jeden z aspektů pochopení sebezdokonalování. Druhý zahrnuje získání nějakých tajných znalostí, s jejichž pomocí se mohou projevit superschopnosti a schopnosti dělat zázraky. Vedle tohoto pochopení duchovního rozvoje je pochopení, že duchovní rozvoj kvalitativně mění vědomí, zvyšuje vibrace, činí auru čistší, spaluje karmu, což znamená, že to vše je velmi užitečné a opět to může vést k pozemskému úspěchu a blahobytu.
Je to tedy opravdu všechno tak? Co je to ve skutečnosti duchovní vývoj? Povedou tyto praktiky samy o sobě k výsledkům? Kdy mohou být duchovní praktiky nebezpečné a pro koho?
Lidé na Zemi vždy věděli, že existuje něco mimo jejich fyzický svět. Mnoho Učitelů k nim přišlo, aby jim odhalili velkou pravdu, že jejich svět není jediný, že jejich svět je dočasný, že jejich svět je iluzorní. Učitelé říkali, že hlavním cílem života je sebezdokonalování ve spravedlivém životě, že hlavní věcí je duch, a ne materiální život. To bylo vyprávěno všemi Učiteli, kteří přišli na Zemi z vyšších světů. Lidé však bohužel chápali jen málo, a proč je to nutné. Prostě se naučili, co je potřeba, že toto je cesta ke světlu, dokonalosti a hotovo. Proč přesně je nutné o světlo usilovat většina pozemšťanů jasně nechápe. Prostě vědí, že to tak má být a je to.
Před velkou Zápalnou obětí a dobytím sluneční soustavy temnými silami obyvatelé jejích planet velmi dobře věděli, k čemu slouží duchovní vývoj. Navíc toto poznání bylo nezcizitelné, bylo přirozené. Ani nebylo třeba vysvětlovat. Každý velmi dobře chápal, že je to život sám, že je to přirozený děj vývoje ducha, protože každý věděl, že je duchem a především duchem, a ne tělem. Tělo bylo považováno za pouhou skořápku, oděv. Proto před těmito lidmi nevyvstaly žádné otázky o smyslu duchovního vývoje. Každý věděl, že bez toho by nebyl život ve Vesmíru, protože každý duch je kapkou, součástí jednoho Celku - Ducha Universa. Každý věděl, že Velký a jediný zákon Bytí všeho je nekonečná, bezmezná dokonalost Bytí, které je samo jen duchem, pouze duchovním. Hmota a hmotný svět byly vnímány pouze jako projev duchovna, což je pravda. Hmota je jen projevem nejhrubšího aspektu éteru Bytí. Pro Věčného je důležité zdokonalit svou duchovní podstatu, ne hrubý aspekt jako takový. Tento hrubý aspekt je během vývoje zničen, pokud se vyvine podstata, tedy duch. Právě tímto způsobem je ve svém vývoji vytažen vzhůru, jak vyplývá z vlastností, nebo fyzických zákonů éteru samého, a ne z uvažování a předpokladů vědomí. Odtud všechny superschopnosti, jako vedlejší jevy, které přichází jen samy od sebe, když je duch vyvinut, a pak jen tehdy, když je to velmi nutné ve světě, ve kterém přebývá.
Tak je tomu se všemi druhy hmotných statků, které přichází podle těchto přirozených tělesných vlastností éteru, jen když je to například krajně nutné k dalšímu splnění úkolů inkarnace. Může-li duch existovat bez nich, tak nepřichází. Existovat, nikoli pohodlí a všechny druhy potěšení. Nadbytek a přepych zdržují vývoj ducha, a proto se podle vlastností éteru nedostanou k těm, kteří jdou cestou růstu ducha. Mnohá nepříliš zralá vědomí to nechápou, protože když se ponořila do tělesnosti, vidí cíle existence v tělesném a materiálním, v pohodlí a potěšení. V dávných dobách, kdy byla Země obývána vysoce vyvinutými vědomími, která velmi dobře chápala, že jsou duchové, neměli starost o tělo, a proto se snadno vytvářela i hmota, a co je nejdůležitější, neexistovala o ni žádná konkurence, protože všichni inkarnovaní měli svědomí a mysleli jen na druhé, a ne na sebe.
Nyní na Zemi nic takového není. Po snížení vibrací prostoru se do něj inkarnují duchové, kteří vůbec nejsou těmi, kteří byli inkarnováni ve starověku. Nyní se zde inkarnují těžcí karmičtí duchové, protože odpovídají frekvencím prostoru, ve kterém se nachází Země. Pokud se tyto frekvence zvýší, nebudou se sem moci inkarnovat a budou nuceni se inkarnovat na těžkých planetách s frekvencemi, jaké má nyní Země ve 3D. To vše ale nepovede k tomu, že spolu se vzestupem frekvencí planety se ve 3D automaticky zvýší vibrace populace. V Bytí se nic neděje automaticky! Vývoj ducha nenastává samočinně! Není to možné vlastnostmi éteru! Ti, kteří jsou nyní inkarnováni na Zemi, to nechápou. Karmičtí duchové inkarnovaní na Zemi si pamatují informaci, že na Zemi kdysi existoval zlatý věk. Ale tato informace jim zůstala ze starých záznamů a příběhů Učitelů, protože většina z nich sama v tomto zlatém věku nežila. Ti, kteří tam žili, s prudkým poklesem frekvencí vibrací planety v trojrozměrnosti, prostě zahynuli s fyzickými těly a v duchu skončili v těch světech, kterým odpovídali.
Na Zemi se takovému světu často říkalo Šambala, je to další loka různých frekvencí vibrací, v běžném pozemském světě neviditelná. Fyzicky se podařilo přežít těm, kteří měli nižší frekvence ducha, a později se začali inkarnovat ještě těžší duchové, kteří již odpovídali novým parametrům těžší planety. Duchové, kteří se inkarnovali po velké zápalné oběti, již nechápali, proč a k jakému účelu byl nutný vývoj ducha. Byli však ve svém vývoji mnohem nižší než ti, kteří žili na Zemi před zápalnou obětí. Tito duchové měli blíže k živočišnému vědomí, a proto byly jejich představy o světě tělesné, žili jen v hmotných pojmech a to, co jim říkali Učitelé, kteří k nim přicházeli, vnímali již dosti nejasně. Nemohli pochopit, že svět, vesmír, je celistvý, a že oni jsou duchové, ne těla, a že jako duchové jsou kapkami Jednoho Absolutna, kterým je vesmír. Všechno toto vědění, i ta, která se zachovala ze starověku, zůstala nepochopená a svým nepochopením začala být zkreslena.
Starověké energie stvoření byly personifikovány a obdržely humanoidní obraz. V té době ještě zůstávalo v paměti, že Učitelé byli také nazýváni jmény energií. Tito lidé přitom vnímali popisy samotného stvoření světů z éteru jako příběhy o vzájemném styku božstev a o tom, jak se jimi rodí děti. Na své polozvířecí úrovni mohli stvoření života vnímat jen tímto způsobem - pouze z toho, co bylo viděno v hutném tělesném světě, tedy rození dětí, jako stvoření života. Nejstarší poznatky o stvoření světů, jako smyslu vývoje existence, se začaly vykládat pouze z hlediska hlavního cíle života - plození. V tomto bodě, bohužel, skončily všechny cíle života.
Právě toto rození dětí bylo nyní vidět jen tělesně. Lidé přestali chápat, že jsou duchové, a ne těla, a všechny řeči o duchách, o duších, začali vnímat tak, že mají jako těla také duši, někde v těle, nebo v jeho blízkosti. Nemohli pochopit, že oni sami jsou duchové, protože to neviděli. Tělesně viděli jen svá těla, zrození těl a smrt těl. To samé se bohužel stále děje. Lidé nechtějí přemýšlet o tom, co ve skutečnosti nevidí ve fyzické trojrozměrnosti. Zajímá je jen to, co vidí a cítí. Ještě nevědí, jak to cítit v duchu, protože to neprošlo kvalitativními změnami a vývojem. Mnozí z nich to samozřejmě ospravedlňovali tím, že tito starověcí lidé pravděpodobně všechno viděli, proto věděli, že jsou duchové. Faktem však je, že to také fyzicky neviděli v trojrozměrném hmotném světě. Prostě to cítili uvnitř se svým vnitřním pocitem. To se děje samo od sebe, když je duch čistý a není fixován na materiální problémy, a co je nejdůležitější, na svou vlastní důležitost, jáství, na pýchu, když vír jeho kundalini není zkažený nebo pokřivený - tj. když nedochází ke smilstvu. Pokud je člověk fixován na materiální věci, pokud má pýchu a vlastní důležitost, pokud smilnil, pak nemůže instinkt cítit.
Otupuje se, zvláště otupuje jeho egoismus, pýcha, když i to, co cítí, začíná odhazovat, pokud to jde proti sobeckým přáním, nebo to vyvolává strach. Lidé, kteří necítí skutečný svět, si začínají vymýšlet bajky, že ti, kteří cítí, mají všechny druhy superschopností a skutečně vidí jemné světy a jejich obyvatele svýma očima. To však vůbec není pravda. Lidé s vyvinutým duchem mohou to všechno vidět jen v okamžiku nejvyšší nutnosti, ne však trvale, a ne podle vůle. Faktem však je, že právě temné síly a temná cesta dalšího zatěžování ducha vedou také k posunutému vnímání světů, a ta je v tomto těžkém světě Země po zápalné oběti mnohem silnější než cesta odlehčení vlastního ducha, tedy cesta světla. To je také důsledek čisté fyziky éteru. Pro těžkého ducha je snazší se orientovat v těžkém světě.
Ti, kteří měli velmi lehké, podmíněné, vibrace ducha, nemohli po tíži Země v hutném světě vůbec existovat. Ti těžcí naopak dostali možnost se inkarnovat, a zároveň, čím jsou těžší, tím snadněji a lépe vidí nefyzickou úroveň, ale jen svou vlastní rovinu odpovídající jejich tíži. Proto mohou snadno vidět bytosti a těžké duchy, jakož i vyzařování těla, které je v pozemském světě bráno jako aura. Vidí skutečně zrakovými orgány, nejen instinktem ducha. Takzvaní jasnovidci vidí biopole, tedy záření z činnosti buněk hrubohmotného těla, elektromagnetická pole hrubohmotného těla, a ne stavby ducha. Stavby ducha mohou být těmito vyzařováními těla rozeznány jen nepřímo, protože vytváří lom v cestě vyzařování těla a tím se pro jasnovidce stávají viditelnými.
Abyste viděli skutečné struktury ducha, musíte vyjít ze svého vlastního těla, což také vytváří elektromagnetické pozadí, a duch musí mít čisté vibrace světla a čistou energii kundalini. Struktury ducha lze vidět také nepřímo, prostřednictvím lomu biopolí těla, ale v tomto případě budou silně zkřivena a barvy těchto biopolí, která se o ně lámou, nebudou samozřejmě odpovídat skutečným barvám struktur ducha. Takzvaní jasnovidci vidí lom duchovních struktur v biopolích těla, a biopole těla je viděno mnohem silněji. K tomu se člověk nemusí cítit jako duch, je to plně vidět v tělesném vědomí. Taková vize může být velmi často odhalena temným duchům, karmicky těžkým lidem z praktikování magie a mechanických praktik. To je důvod, proč se mnoho lidí, kteří znají tuto zkušenost, začíná zabývat mechanickými praktikami, aby v sobě odhalili tyto superschopnosti. To nemá nic společného s duchovními praktikami a s vývojem ducha vůbec!
Duchové, kteří nemohou instinktivně cítit, že jsou duchové, vždy upadli do primitivní víry v ty nadpřirozené síly, které mohou pomoci a trestat. Vědění starých Učitelů bylo jimi vykládáno tak, jak tomu rozuměli oni. Pro ně bohové stvořili život tím, že kopulovali a rodili světy. Bratři a sestry, děti a rodiče spolu kopulovali v panteonech božstev - divošské vědomí to neodmítlo a nepochopili, že něco pokazili, neboť v podstatě ducha není živočišnost ještě eliminována. To vše vedlo duchy ještě více k pádu a převrácení kundaliní (hlavního toku vitální energie ducha), protože se právě díky takovému neuspořádanému vzájemnému styku, tedy smilstvu, projevuje a přizpůsobuje se světům démonů.
Právě na tomto základě byly divoce překroucené starodávné znalosti nahrazeny učením Anunnaki, zapsaným v Bibli. Právě takové divoké vědomí, které neví, jak se cítit jako duch a ne jako tělo, přijalo dokonale učení vetřelců. Útočníci sluneční soustavy toho využili a primitivně vysvětlovali o všemohoucím Stvořiteli, který trestá a odpouští ze své vlastní vůle. Aby lidé neupadli do zvířecího stavu, rozhodli se jim vetřelci vštípit určité morální zásady, ale to se dělo pouze ze strachu před Božími tresty a věčným trápením v pekle. Vetřelci potřebovali zvláštní úroveň vývoje ducha ve stvořeních na své farmě, aby vytvářeli energie gavvy. Proto nesnížili vědomí zcela na zvířecí úroveň. Teorie bázně před Pánem, kromě toho, že zabránila duchům zcela upadnout do zvířecího stavu z nekonečného styku každého s každým, také dala mocný tok gavvy zařízením a strojům útočníků - Anunnaki.
Od té doby lidé vidí duchovní vývoj z této perspektivy - spravedlivý život je potřebný, aby se nešlo do pekla, a pokud je to možné, aby se dostalo do nebe, kde je slíbena věčná blaženost, o které duchové samsárických duchů vždy sní. Existují tedy přibližně dva důvody, proč je nutné zabývat se duchovním rozvojem ve vědomí lidstva. První je v rámci abrahámovského učení o nebi a pekle a bázni před Pánem, strachu z trestu během tohoto života, neštěstí a smůle, kterou Pán údajně sesílá. Druhá je v rámci různých esoterických učení, která zbyla z překroucení starověkých náboženství, kde je motivace k duchovnímu poznání založena na získání superschopností a touze ducha být schopen řídit svůj vlastní osud, včetně materiálního blahobytu a úspěchu.
Téměř nikdo si nepamatuje skutečný cíl usilování ducha o dokonalost jako částečky celého vesmíru. Samotné vědomí, že člověk je stále duch a ne tělo, prakticky zmizelo. Na jeho místo nastoupil náboženský koncept jedné jediné inkarnace a pak peklo, nebo nebe, nebo esoterické koncepty, které rozdělují člověka na ducha, duši, tělo a Vyšší Já, které je prohlášeno za duchovní. Začínají budovat nejsložitější schémata stavby duší a v nich se obvykle ztrácí odpověď na otázku: kdo je ve skutečnosti osobou, kým se má vědomí cítit být.
Pokud může být vyšší já rozděleno do několika vědomí, kdo jsou potom tato vědomí a jaká je jejich odpovědnost a jaká je odpovědnost tohoto vyššího já? Ukazuje se, že nikdo není zodpovědný za zlo, které může způsobit, a to vše se nazývá zkušenost. Opět není ani jasné, kdo se reinkarnuje a jak a kam se tato vědomí po smrti těla oddělují od vyššího já. Proto nakonec, v onom zmatku konstrukcí, které mají pouze ospravedlnit božskost a čistotu každého, ať už udělal cokoli (vyšší já), se vědomí nadále považuje jednoduše za tělo. Na každodenní úrovni zůstávají jen oni, kteří pochybují o všem, co tam může být po smrti, protože se odtud údajně nikdo nevrátil. Někteří lidé nejsou schopni cítit duchem také proto, že kazí tok kundaliní tělesnými vášněmi, a proto se snaží cítit duchovno tělem. Snaží se dělat všechno skrze tělo, protože to je to jediné, co mohou cítit. To je to, co vede k praktikování takzvaných duchovních praktik mechanickým způsobem - vizualizace, dechová cvičení, tělesné ásany, půsty a další manipulace s tělem, které nemají nic společného s praxí morálního životního stylu v každém okamžiku podle svědomí. Všechny tyto tělesné a mentální manipulace nemohou změnit podstatu ducha obecně.
Vědomí nepracuje na překonání svých tužeb, vášní, strachů, jednoduše si vizualizuje hotové rozvinuté energetické struktury, roztáčí čakry úsilím myšlenky a tak dále. Snaží se reprodukovat následky vývoje ducha, aniž by se dotkl příčin. Naivně se domnívá, že účinky působící shůry změní ducha samotného (uvolněním čaker že se vědomí neočekávaně otevře a uvidí i bez morální práce a bolesti z překonání vašich vášní a tužeb ega). Neexistuje ani nejmenší pochopení toho, že všechny tyto rozvinuté čakry po skončení sezení v nejlepším případě jednoduše zpomalí svou rotaci a vše se vrátí na své místo, a v nejhorším případě pozvednou nevyvinuté stavby ducha jako vichřice a posílí jejich sílu. Posílení energie není vždy lehké, záleží na tom, co posílit... Posilujete-li pokřivené a rozbité struktury nevyvinutého ducha, tak bude tato zvýšená energie destruktivní pro každého, kdo je nablízku. Pokud roztáčíte kundalini zkaženou smilstvem, pak se nenarovná a nestane se kvůli tomu čistou, jednoduše začne velmi silně zaostávat negativitou a posilovat temné vlastnosti, rezonující s temnými světy. Takový duch se začne spojovat se silami, kterým odpovídá.
Právě v této době otevře dveře různým astrálním osadníkům. Mnoho lidí začíná v těle cítit nejrůznější vibrace, pálení a tak dále. To všechno jsou však jen tělesné reakce na vyvolané biopole. To všechno navíc neznamená, že se duch stal světlým a čistým. Stejně tak je tělesně pociťováno spojení s démonickými světy a implantace entit z těchto světů do biopolí. Jde jen o to, že tomu člověk nechce věřit. Je potěšen, je v euforii z toho, že začal pociťovat neobvyklé jevy. Zároveň si okamžitě začne myslet, že se stává osvíceným, jasným, téměř svatým. Vůbec se nekrčí, když se kolem něj převalí emoce, aby po sezení nadával, nebo se znovu zapojí do klamání lidí kvůli materiálnímu prospěchu. Jeho duchovnost a praktiky jdou stranou, zbyde jen příjemná a neobvyklá zábava, koníček. Duch se však vůbec nemění, ale takový člověk to ani nepotřebuje. Hlavní jsou pro něj pocity, které mu dávají důvěru v jeho osvícení.
Neuvědomuje si, že osvícení nebudou nadávat a podvádět, rozčilovat se a pohoršovat, závidět a žárlit. On o tom neví. Osvícení jsou pro něj neobvyklé pocity v těle, uvolnění a extáze během sezení a možnost získat jakékoli superschopnosti. Celý problém je v tom, že mnoho lidí nechápe, co duchovnost skutečně je. Je to pro ně extáze, neobvyklý pocit splynutí s celým světem, nebo extáze z představy, že milují celý svět a všechny v něm, včetně strašlivých padouchů a démonů. Ani tato extáze není dána imaginární láskou, ale egem - sladké pocity ega, které povstává ve svých snech a představách o tom, jak je svaté a krásné, a ví, jak tímto způsobem milovat a odpouštět každému. Často právě tyto argumenty skrývá před sebou samým a tuto extázi jednoduše sám zachytí. Proto v tomto smyslu je duchovní cesta pro takového člověka jednoduše prostředkem k získání extáze, téměř jako cesta drogově závislého.
Ve skutečnosti dělá všechny druhy meditací a vizualizací právě za tímto účelem, má z toho potěšení a odpojuje se od rutiny každodenního života. Právě takoví lidé se po prohloubení této extáze opět ponoří do všedního života a jsou dále podráždění, nadávají, závidí, žárlí, klamou a tak dále, a pak běží na sezení "duchovnosti" pro další porci extáze. Někteří získávají takovou extázi z esoterických praktik, jiní z modliteb v kostele. To nijak nemění podstatu ducha. Je to praktikováno právě kvůli těmto extázím, které vám dávají také jistotu, že jste duchovně vyvinuti a že jste téměř vystoupali, protože jste to čistě tělesně cítili svým tělem, hmatatelný důkaz duchovnosti. To si myslí, když se zaměřují pouze na tyto své tělesné pocity.
Ve skutečnosti je to známka spojení s temnými démonickými světy. Pokud jste již během svých praktik začali pociťovat všechny druhy blažených stavů, je to znamení a linie spojení se světy temnoty a obydlení entitami. Je to druh omamné látky, která přepíná vědomí na tyto pocity, zatímco duch upadá do stavu spánku a může obzvláště silně padat a zakoušet pýchu, že již dosáhl výšin - sebeklam. Duch s tím nemá vůbec nic společného. Je to touha mysli, která vyvolává potvrzení ve formě těchto pocitů, sebeklamu mechanických praktik. Jsou to mechanické praktiky, které se zaměřují na tyto fyzické pocity energií v čakrách a v celém těle. Ve skutečnosti dochází pouze ke zrychlení biopolí těla a nic jiného tam není. To, co se děje prostřednictvím těla, ovlivňuje pouze tělo, jako všechny druhy cvičení, tělesné dýchání a tak dále. Ti, kteří jsou zvyklí cítit tělem, očekávají tělesné pocity a podle nich budou věřit, že něčeho dosáhli. Ale všechna ta horka, chlad, pulzace, lechtání, pálení a tak dále jsou jen pocity proudů tělesného biopole, které jsou způsobeny mozkovými impulsy a zrychlením chemických látek v krvi, hormonů, endorfinů a podobně. Mechanickými pseudoduchovními praktikami, které jsou ve skutečnosti tělesné, mění biochemii mozku, ale ne ducha.
Tímto způsobem můžete dokonce zachytit halucinace a vize, ale duch, který zůstal na svých frekvencích, nebo je snížil z pocitu pýchy během těchto praktik, dostává v takových vizích spojení s nižším astrálem. Právě v tomto stavu přichází osadníci a usazují se v biopolích praktikujícího, aby konzumovali energii, kterou člověk uvolní během těchto praktik. Trans může být navozen jógovými praktikami, nebo omamnými látkami... pouze bez drog je to trans více kontrolovaný myslí. S drogami vyjde ven esence ducha a mysl se úplně vypne. ... Nevyvinutí duchové představují vyšší světy jako triumf schopností a osobní všemohoucnosti, a za tímto účelem chodí do všelijakých škol a konají všelijaké praktiky... Kdyby znali realitu vyšších světů, pravděpodobně by tam ve svém vědomí vůbec nechtěli být. Ve vyšších světech totiž neexistuje nic osobního a samotná osobnost jako taková je duchy odvržena. Duchové se stávají proudy éteru Universa, jeho nástroji bez osobních, sobeckých, egoistických tužeb. Celá jejich existence je podřízena životu Universa a procesům, které v něm probíhají, a ne osobnímu pohodlí. Tomu je -podřízena i existence jako taková. Neváhají položit svůj život za důležitější věci, které vesmír a planeta potřebují. Nevědí, co je obtížné a nemožné, ale ne proto, že by nezažívali těžkosti. Jen tomu nevěnují pozornost a dělají to navzdory všem obtížím, dokonce i nemožnostem. Teprve pak je to možné.
Duchové tam žijí pro Celek, nejsou již od Něj odděleni vědomím, navždy odložili všechny osobní zájmy a dokonce i svou vlastní osobní existenci. Úkoly, které od nich éter vyžaduje svými proudy, jsou pro ně důležitější než jejich vlastní existence. Aby se tam dostali, aby se stali tím, čím jsou, nemeditovali a nepředstavovali si, kdo jsou. Žili každý okamžik v samsáře podle svého svědomí, snažili se nemyslet na sebe. To se stalo ve skutečnosti podstatou jejich ducha, prvním podnětem, který vzniká před zformováním myšlenek v mysli. Nepotřebovali extázi z praktik, stejně jako nepotřebují vůbec žádné pocity, protože je to zase jen o nich samotných. To je důvod, proč se naučili vidět Existenci jako celek, a ne ve fragmentech. Fragmentální vidění je pohled nevyvinutého ducha, který se snaží vysvětlit svět primitivním způsobem, protože vidí jen sám sebe a myslí jen na sebe. Tím, že začínáme chápat druhé, se rozšiřuje chápání a začíná vývoj ducha. Nejprve začnete vidět motivy jednání osoby vedle vás, pak skupin lidí, pak národů a států, pak planet a celých proudů éterických vrstev. Tak přichází pochopení.
Lidé prostě nechápou a nevnímají vesmír jako jeden organismus a nevnímají v něm toky a přeměny energií, ale lpí na dočasných formách a snaží se je udržet, což brání pulzacím éteru v jediném organismu, a to všechno vede k onemocnění tohoto organismu. K tomu vede touha po čistotě krve a čistotě rasy podle pojmů éteru bytí. Vesmír řídí duše a inkarnuje je do různých ras a národů aby se staly univerzálními, aby viděly a cítily podstatu, a ne jen vnější formy určitých kultur. Pokud se rodíte vždy v jedné rase, tak ostatní nebudou pochopeni a budou cizími lidmi, i když jejich pocity jsou naprosto stejné. Vnější projevy zasévají mlhu pro ty, kteří nikdy nebyli takříkajíc v jejich kůži. Proto vývoj pouze jedné rasy vede k zastavení vývoje jako takového a k pádu do temnoty, popírání identických ctností v jiných klanech, které existují v klanu vašem. To je chmura a nevyvinutost ducha, která vede ke zkřiveným a špatným nedorozuměním. Nevidění celku, fragmentální vnímání forem jako věčné reality brání uvědomění.
Dětské vědomí nevidí celek. Vidí obraz světa se Stvořitelem odděleným od stvoření, vytvářejícím různé formy, jen aby měly rozmanitost. Takový obraz světa nikdy neodpoví na otázku, proč to všechno máme. Na tuto otázku neexistuje žádná harmonická odpověď. Teprve pochopení celistvosti všeho a plynutí jedné formy do druhé dává harmonickou odpověď na vývoj všeho skrze formy jako celek, ne jako rozdělený a fragmentovaný. Je třeba se snažit cítit hloubku Bytí a neklouzat povrchně tělesnými a hmotnými pojmy, pak se odhalí podstata a smysl. Svědomí se stává pochopitelným jako spravedlnost, bez níž Bytost zanikne jako jediný organismus - pokud nebude existovat rovnováha odplaty éterických proudů ke zdroji neklidu. Integrita bude jednoduše porušena a celý organismus odumře. Ale opět, rozdíl v měřítku toto pochopení neposkytuje.
Jak může taková maličkost, jako jsou mé osobní touhy, něco ovlivnit? Tak si myslí masy duchů a nejednají podle svého svědomí. Éter začíná strádat od vědomí, která jej hlodají svými nespravedlivými poruchami, která všechno přijímají pro sebe a proudy éteru skrze sebe dále nepropouští. Z toho se pak formuje antisvět, jako konglomerát těchto energií, které nemají čas být tělem zpracovány. Ve vyšších světech každý září a nikdo světlo neanektuje, jednoduše ho předává dál jako štafetový závod. To je záře skutečného světla Věčného.
Nemusíte přijímat, nepřijímat, nebýt / být naplněni, jak to dělají mnozí lidé dokonce i ve svých meditacích. Ve skutečnosti se stávají absorbéry, ale zároveň si myslí, že je to velká milost. Musíte nechat světlo jít dál, to je celé tajemství, ale opět, ne mentálně ve svých meditacích, ale ve skutečnosti svými činy, svým každodenním životem. Sedět na podložce je sen, ne realita. Nemůžete se rozčilovat, když máte být opravdu spravedliví, nehledat vlastní umělé dobro, když je tato spravedlnost neosobní. Kde je spravedlnost, tam spravedlnost ani není, protože nevidí touhy druhých, ale uspokojuje potřeby pouze Jednoho.
Lidé vidí duchovní cestu v osobní spáse, nepřemýšlí o vesmíru, že jsou jen jeho zrnky. Někteří lidé ve svém nepochopení a úplném ponoření se do tělesnosti a materiálnosti pozemské existence hledají v duchovní cestě a praktikách příležitosti k řízení materiálních procesů, aby dosáhli úspěchu v materiálním světě a materiálního blahobytu. Pro ně je a vždy zůstává jen materiální svět, který je obklopuje. Ve skutečnosti jsou zcela vzdáleni pojmům duchovnosti, protože to využívají k dosažení hmotných výhod. Dokonce ani nechápou, jak moc jsou materiální věci dočasné. Prostě o tom nepřemýšlí. Nemyslí na to, že duchové vyšších světů, vyšších sil, jsou zcela vzdáleni hmotným problémům, neboť tyto problémy jsou vlastně iluzí, duhovou kresbou na mýdlovém filmu. Člověku žijícímu na této kresbě se zdají skutečné a významné. To je přesně to, s čím si duchové temných světů pohrávají, když se snaží vytěžit pro sebe všude gavvah. Jsou to oni, kdo vlastní klíče k hmotným iluzím a mohou je předat svým adeptům. To je systém materiálních statků, který je dán těm, kteří jsou součástí systému temných světů a jsou s ním v rezonanci.
Mnozí, kteří usilují o duchovní cestu za účelem zvýšení hmotného blahobytu, to ani nechápou. Nechápou, že skutečná duchovní cesta povede naopak k opačnému výsledku. Děje se to proto, že duch, který je v rezonanci s vyššími světy, nerezonuje s materiálním světem, a ještě více s temným systémem sběračů gavvah a vetřelců, Anunnaki, a jejich služebníků, v jejichž rukou je držen celý hmotný a finanční systém na Zemi a rozdělování materiálních výhod. Mnozí, kteří usilují o hmotné statky, o tom však ani nevědí. S největší pravděpodobností spadnou do pastí lapačů duší a buď začnou rezonovat s temnými světy, čímž se vydají na temnou cestu pádu a spojení s démony, nebo zůstanou oklamáni těmi, na nichž tito lapači duší profitovali, aniž by jim dali výsledek. Aby se výsledek dostavil, je nutné mít v podstatě ducha rezonanci se systémem útočníků a temných hierarchů, kteří ovlivňují distribuci materiálního bohatství, a hlavní z těchto rezonancí je nedostatek svědomí a schopnost udělat cokoli v zájmu vlastních zájmů a prospěchu.
Skutečná duchovní cesta dělá z člověka vyvrhele systému a odvádí ho od materiálního blahobytu, který systém poskytuje. Vede to pryč od úspěchu ve společnosti, kde se cení materiální bohatství, sexualita, postavení... Kdyby to věděli ti, kteří na duchovní cestě hledají úspěch, slávu a peníze, nešli by tam a neklamali sami sebe. Jsou chyceni lapači duší a nasměrováni přesně tam, kam chtějí ve své podstatě jít...
... Duchovní cesta, dokonce i ve svých nejlepších projevech na Zemi, je o člověku, o vlastní spáse. Spasení před bázní před Pánem, nebo únik do nirvány, únik z utrpení, nebo pro supersíly a moc, pro možnost změnit osud sebe i druhých, ale podle vlastního přání, a to i pro spravedlnost ve světě je touha získat moc a všemohoucnost. Touha být vyvolený mesiáš je stále touha získat osobní význam. Ukazuje se, že všechny tyto cíle jsou ve skutečnosti temné. Proto neexistuje žádná duchovní cesta, ale existuje cesta opačná. Duchovní cesta je o kvalitativní změně podstaty ducha, ne o reprodukci vnějších symptomů. Vnější příznaky jsou reprodukovány skákajícími duchy. Skokanští duchové jsou pro vesmír pomalou smrtí, trojskými koňmi padlých.
Projevením vnějších příznaků vysoce vyvinutých duchů někteří duchové vstoupili do vyšších světů, ale mechanické praktiky ve své podstatě nezničily impulsy pýchy. Prostě je potlačili. Duch se snažil nemyslet, a proto tyto podněty nedával. Podstupoval mechanické praktiky, jednoduše se snažil podřídit všechny myšlenky pravidlům a hloupě vypínal vnitřní impulsy. Odpojit se neznamená zpracovat v sobě, neznamená to uvědomit si to do bodu znechucení a neschopnosti vysílat myšlenky na sebe - ego, nebo jiné temné těžké myšlenky. Nepozná-li to duch, může velmi snadno vyslat takový impuls, protože to v podstatě ducha může učinit, může to připustit. Odtud pád, který je pádem nejen takového ducha, nýbrž také bolestí a zkázou pro celý organismus vesmíru. Tento duch se jakoby stal nástrojem - orgánem vesmíru, a náhle odmítl, myslel na sebe a na své vlastní, nebo projevil osobní nezávislé emoce, namísto objektivních, neosobních, což znamená, že projevil nespravedlnost, která je jedem pro struktury Universa.
Při vysvětlování toho narazíte na zemi téměř vždy na nedorozumění. Lidé nemohou pochopit, že vše je Jedno a Celek. Že je všechno fyzika. Bůh je fyzika, ne osobní vůle Stvořitele. Když to řeknete, pak si mnoho lidí myslí, že je to ateismus. Žádné pochopení toho, že tato fyzika je život, že éter je živý a že fyzika jsou jen jeho vlastnosti (vlastnost vody být kapalná, schopnost písku rozpadat se ..). Vesmír je živý organismus a má vztah ke každému duchu právě podle zákonů éterické fyziky, a ne z vlastní vůle. Jako by jeden z lidí začal nařizovat jednotlivým buňkám, aby dělaly něco úplně jiného, než pro co v těle vyrostly.
To se ale neděje. Místo toho existuje harmonie fyzikálních a chemických procesů, které vedou k existenci života. Tak je tomu i ve vesmíru - je tam harmonie procesů (fyzikální zákony a chemické vlastnosti éteru, jeho zhuštění a zředění). Stejně jako u nemoci v těle, když některé buňky těla začnou pohlcovat jiné buňky a vytvoří se nádor, tak ti duchové, kteří se neustále pohlcují jen do sebe a pro sebe na mrtvolách druhých, začnou ve vesmíru tvořit nádor antisvěta. Mění se v démony, pohlcují z vtělení do vtělení.
Podstata ducha Bytí je zakotvena ve fyzických vlastnostech éteru. Není to vůle, touhy a přání. Pouze tímto způsobem může Bytí existovat a přežít. To je instinkt jeho sebezáchovy a účel vývoje všeho, aby se to, co je zdokonaleno, nakonec stalo novou vlastností, fyzickou vlastností éteru, vlastností bytí. Když se tak stane, éter se změní a vesmíry se stanou kulovými. Tak se vyvíjí samo Bytí. To je pro něj nutné, protože pokud se samo o sobě nevyvine a nevytvoří nové, dokonalejší vlastnosti, tak zmizí a všechny světy přestanou existovat. Existence je v principu nemožná, pokud není založena na fyzikálních vlastnostech éteru. Světy se zhroutí, pokud fyzika nebude fungovat, a nepomůže zde ničí přání, ani žádní vyšší duchové. Duchové se sami od sebe rozpadnou, pokud fyzika éteru nebude fungovat. Vše zmizí v prázdnotě a vědomí duchů také. To je skutečná realita, která není vymyšlena primitivním dětským vědomím (že někdo vše stvořil a ovládá jeho vůli, že ho můžeš prosit, nebo usmířit své hříchy a obětovat ty nejdražší). Nefunguje to. Bez ohledu na to, kolik obětí je vrženo například na Měsíc, aby se stal Sluncem, nikdy se jím nestane, protože to je fyzika.
Ano, to se může stát v astrálu, ale tam je jiná fyzika a tam každý vidí prakticky své vlastní myšlenky, protože získává tělo z astrální hmoty. Celkem vzato však zázraky astrálního světa nemohou nic změnit ani v hutném fyzickém světě, ani v jiných světech, protože existuje také všeobecná fyzika éteru, které astrální svět podléhá. Dá se to přirovnat k vytváření obrazů pomocí duhových pruhů z jakési hmoty na vodě. Na těchto obrazech můžete vytvořit jakékoli světy, ale nezmění vodu, ani objem vody, ani to, do čeho se vlévá. Nikde nic nezmění, kromě zobrazení samotných těchto duhových pruhů. Stejným způsobem mohou mechanické praktiky vytvářet iluze a pocity téměř vzestupu, ale zároveň duch, jeho podstata, zůstane stejná, stejně jako svět kolem praktikujícího. Vesmír bude pokračovat ve svém běhu, rotovat myriády světů ve svém nekonečném tanci...
