729
Havel a Spálovský Zdeněk Spálovský
[ Realita ] 2021-01-29
Četla jsem již různé zvěsti, tato se vrací opakovaně... tož trocha pravdy, k té naší pravdě a lásce
Ameriku o likvidaci Heydricha. Plán likvidace byl proveden na pokyn Beneše. Byl to Váš otec a strýc, Václave Havle, který určil Lidice k likvidaci, jako údajnou pomstu za násilnou smrt Heydricha. Proto Váš otec a strýc mají na svědomí lidickou tragédii. 4. ledna 1944 jsem předával zprávu v Praze spolu s varováním. Následující den 5. ledna se mělo konat navázání styku. Protože bylo podezření, že jde o provokaci a nebyla tedy jistota, že jde o skutečnou skupinu odboje, byl jsem proto požádán o pomoc. Žena, která byla k tomu spolu se mnou určena , měla vystupovat jako moje údajná matka, tím mi měla v případě potřeby krýt záda. Na dohodnuté schůzce v 10 hod. před Národním divadlem jsem tomu, kterému jsem předával zprávu, byl sražen k zemi, a od ND vyběhli nějací muži. Chtěl jsem utéci, ale ten, který mně tam čekal, mně už nepustil. Dostal jsem ránu a upadl nazem. Přiběhla žena, která mi měla krýt záda jako moje údajná matka, přiběhla na místo a začala volat na muže, který ke mně přiběhl a kopl do mně: ʺPane Havel, co Vám můj syn udělal, že do něho kopete?ʺ Ten člověk německy odpověděl ʺIch bin nicht Havel, Ich bin Klaus Wiedermann!ʺ
ʺAle já vás, pane Havel, přece znám ʺ, reagovala ona moje fiktivní matka. ʺJste přece Miloš Havel a ten vedle vás je Václav Havel a ten vedle něho je Klausʺ. Jenže v ten moment udělala moje fiktivní matka osudovou chybu. Klaus bylo totiž jeho krycí jméno. Váš strýc a ti ostatní kati začali okamžitě řvát a Váš otec zaječel: ʺTak přece!ʺ. Následně započal ten pravý bestiální výslech. Na týrání jich tam bylo dost. Když jsem zvolal: ʺMaminkoʺ, tak váš otec Václave Havle, mně začal dávat facky. A uměl je dávat pořádné, protože téměř po každé jsem omdlel. Moji fiktivní matku strašně mlátili a když omdlela, tak ji křísili a znovu bili. Strhli z ní šaty, mlátili ji nějakými pružnými holemi. Váš strýc běsnil a šílel, protože ta paní nepromluvila. Když se probrala, snažila se vstát, ale už nemohla. Neměla na sobě téměř už žádné oblečení. Váš strýc ještě s jedním chlapem se k ní naklonil a zařval ʺTy čechiše švajnehund, budeš mluvit?!!ʺ. A ta paní z posledních sil ještě řekla: ʺPane Miloši Havle, vy jste lidská bestieʺ. Váš strýc v amoku popadl hůl a udeřil ji tak nešťastně, že ji zabil. Před mýma očima. Byl to otřesný šok, začal jsem plakat a volat: ʺMaminko, co ti to udělali?ʺ Co se dělo dál, už nevím, protože jsem se probral až na kobce na Pankráci.
Nebudu Václave Havle popisovat, co se zde dělo a čím jsem prošel. Zde mně už vyslýchali Němci. Já jsem své jméno, kdo jsem, nevyzradil. Byl jsem si vědom, co by to znamenalo pro moji rodinu a pro naši odbojovou organizaci. Ztratil jsem pojem času, vím, když mně odváželi do Berlína, bylo už teplo. Dali mně na kobku, kde byli dva Dánové. Při výslechu mně vždy svlékli do naha, pověsili na dobytčí háky za nohy a bičovali mně. Gestapák, který mně vyslýchal, byl sudetský Němec. Sám mi řekl, že pochází od Karlových Varů a že mi nařizuje, že se musím vždy hlásit jako ʺčechiše švajne hundʺ. To jsem nikdy neudělal, a tak jsem byl bit nějakým bičem a pěstmi. Oba moji dánští spoluvězni mi byli velkou oporou, opatrovali mně, hladili. Byl jsem na konci svých fyzických sil, nemohl jsem už chodit. Pár dnů jsem měl pokoj a klid. Pak přišel další výslech, a k mému překvapení v nějaké kanceláři, ale byla nějak téměř holá, nezařízená. Byl tam stůl a židle a na nich kolem stolu seděli nějací muži v uniformách, ale i v civilu. Měli tam alkohol a byli mírně podnapilí. A pak se představili. Byli to Váš otec, strýc, Pružinský Klaus a ten další byl Klaus Wifer a rezidenti oddělení pražské SD. Byl tam s nimi i malý chlapec v uniformě Hitlerjugend. Stál vedle Vašeho otce, ten ho hladil po hlavě.
Pak najednou Váš otec na mně zařval, proč se nehlásím, jak mám, jak se jmenuji a kdo vlastně jsem. Mlčel jsem. A tak mně nechali svléci do naha a bičovali mně na chodidlech a řvali, že to tentokrát oni ze mně dostanou. Nemohl jsem se postavit, klečel jsem. Pak ke mně přistoupili ti v uniformách a Váš otec. Všichni měli v rukou sklenky s alkoholem a popíjeli. Jeden gestapák na mně zařval ʺDu čechiše schweine hund, budeš se tak hlásit nebo ne?!ʺ Zakroutil jsem hlavou, že ne. Kopl do mně, z pokleku jsem upadl na podlahu, Ten malý chlapec, kterému bylo asi 8 let, přiběhl ke mně a kopal do mně. Kopal tak dlouho, až jsem začal močit krev, teprve přestal, zvedl ruku a vola ʺSig Heil, Heil Hitler!ʺ. Pak ke mně přistoupil gestapák s vaším otcem a něco říkalvašemu otci. Ten se smál, kýval hlavou a něco německy odpovídal. Pak přivedli moje dva dánské spoluvězně. Ten gestapák mi řekl, pokud se tak nebudu hlásit, že oba spoluvězně zastřelí. Neuvěřil jsem, že by to udělali.
br>
Zakroutil jsem proto hlavou, že to neudělám. Gestapák vytáhl pistoli a chtěl na oba Dány střílet. Jenže k němu přistoupil Váš otec, Václave Havle, vzal gestapákovi z ruky pistoli a ty dva spoluvězně zastřelil. Byl to pro mně velký šok. Ten malý chlapec k oběma zastřeleným přiběhl a začal do nich kopat a zase volal ʺSieg Heil, Heil Hitler!ʺ Váš otec ho za to chválil a hladil ho po vlasech. Hladil chlapce, kterému v té době, tj. v roce 1944, bylo 7-8 let. Pak přivedli další tři vězně. Jeden z nich mluvil francouzsky. Váš otec a strýc začali řvát, že je také zastřelí, pokud se neohlásím jak mám. Neměl jsem před těmi stvůrami, kteří toho byli schopní, žádnou šanci, chtěl-li jsem těm vězňům zachránit život. V kleče jsem se hlásil ʺHerr komandant, ich bin heftling čechiše švajne hunde. Ohne nahmeʺ. Tak huronský křik a řehot jsem do té doby ještě nikdy neslyšel, co ze sebe vydávali. Odsouzen jako nepřítel Třetí říše 25. května 1944 jsem byl nějakým soudem souzen jako nepřítel. Třetí říše pro nepřátelskou činnost proti ní. Svědkové byli Váš strýc, Váš otec, Pružinský Klaus a Klaus Wilfer. Na základě jejich svědeckých výpovědí, kterými dokazovali, že patřím k nepřátelské organizaci, a že jsem se ohlásil přesně podle domluvy, soud dospěl k jednoznačnému závěru. Jsem členem nepřátelské organizace, která jezaměřená škodit Velkoněmecké říši a jejímu zřízení.
Proto jsem byl odsouzen k trestu smrti s podmíněným odkladem tři měsíců. Nesdělím-li v té lhůtě svoje jméno a nacionále, budu popraven. Tlumočník, který celý proces tlumočil, byl pravděpodobně Čech, mluvil perfektně česky. Za krátkou dobu s několika dalšími spoluvězni jsem byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Než jsem byl dán na oddělení transportu, bylo mně na předloktí levé ruky vytetováno číslo 80 943. Vězněm v Mauthausenu V Mauthausenu jsme projeli nějakým tunelem. Přebral mně vězeň, Který mluvil česky. Než mně předal na celu, ptal se mně, jak se jmenuji a odkud jsem. Řekl jsem, že nevím. Na cele se mnou už byli tři vězni ve vězeňských šatech a byli odsouzeni k trestu smrti. Když se za mnou zavřeli dveře, jeden z nich mi povídá ʺAni nám neříkej svoje jméno, ani odkud jsi. Vydrž a nezraďʺ. Později jsem se dozvěděl, že to jsou příslušníci demokratické pravice Ing. Zdeněk Čech, Dr. prof. Jindřich Spáčil a prof. Mirek Neumann. Cela byla holá, spali jsme na holé zemi, ven jsme nesměli. Ten vězeň, který mně převzal s dozorcem, byl kápo a placený agent gestapa, pomocník kata. Byl to Antonín Novotný - budoucí prezident Československé socialistické republiky a první tajemník ÚV KSČ.
Jednou se mě zeptal můj spoluvězeň Ing. Zdeněk Čech, čím je můj otec. Řekl jsem, že obchodník. Vtom se otevřely dveře, vletěl do nich Novotný a zvolal ʺŽivnostenský parchant!ʺ Poslouchal za dveřmi, co si vyprávíme. Ant. Novotný trval na mojí popravě i mých spoluvězňů. Bohužel, také to i dokázal. Odvedli nás na celu smrti a ti tři byli popravení v pořadí přede mnou. Když přišla řada na mně, otevřeli se dveře a někdo zařval ʺHalt!ʺ a něco německy volal. Dozvěděl jsem, že poprava nesměla být provedena, protože lhůta tří měsíců ještě neuplynula. Později jsem se dozvěděl, že to organizace, kterou vedl JUDr. Jan Uher, vyvinula všechnu svoji moc, aby mně tajně dostala ven z Mauthausenu. Vážil jsem tenkrát pouhých 25 kg. Václave Havle, Váš otec a strýc mají podíl na následné likvidaci JUDr. Jana Uhra, ale i pplk. Ing. Jiřího Melichara, vypálení Javoříčka a vyvraždění všech osob mužského pohlaví od 15 let věku.
Váš otec i strýc byli bestiální zrůdy, které Vy, dnes oslavujete, což svědčí o Vašem skutečném charakteru. Co obsahuje tajná přísaha Václave Havle, plně jste převzal jejich odkaz, který naplňujete. Plníte tak přísahu, kterou jste skládal v Izraeli opřen o Zeď Nářků a při Vašem svěcení do 30. svěcení v 1. stupni. Jednáte přesně, jak jste slíbil, tj. rozbít náš stát, podrazit lid,nadělat z nás otroky a poslušné stádo konzumentních tvorů, vnutit lidem apatii, nezájem o věci veřejné, lhostejnost. Musela narůst kriminalita, drogy a tím rozbít morální hodnoty společnosti. Jednáte přesně podle svého zasvěcení: Já, jedině já, vše kvůli mně, vše pro mě, a to všemi možnými dostupnými prostředky. Václave Havle, přísaha, kterou jste skládal v Izraeli, byla přísahou Bohu Zla-Jáhvemu-Luciferovi a Satanovi. Nejsem fanatik, ale naprostý realista. Zlo, ve kterém stojíte, muselo se projevit,odhalit svoji tvář. To se také stalo. Promítlo se v rozkladu našeho státu, jeho rozdělení a vzniku konzumní materialistické společnosti, kdy na první místo ve stupínku životních hodnot se ocitly peníze, majetek, rozkrádání a tunelování. Já, na rozdíl od Vás, skládal jsem přísahu Životu, Pravdě a Spravedlnosti. Tomu Bohu, který stvořil Vesmír, planetu Zemi, Člověka a Přírodu.
Soud,o který jsem s Vámi požádal, není sporem dvou jedinců, ale systémů. Dobra a Zla. To, že jste mi tzv. dal milost o kterou jsem nežádal, svědčí o tom, že jste usiloval o to, abyste mi zavřel hubu. Tím, že jste odmítl i moji nabídku společně vystoupit k danému tématu v české televizi i zahraničních, jednoznačně svědčí o tom, že z pravdy máte strach. Ale ona stejně vyjde najevo. Proto říkám: Buď život nebo smrt, buď pravda nebo lež, buď spravedlnost nebo zločiny a bezpráví. Buď já, a ten československý dobrý a obelhaný a okradený lid a moje vlast a nebo Vy, a ta banda vlastizrádných zločinců, které chráníte a kterým tolik vyhovujete. Proto žádám referendum, protože jedině lid je pánem ve své vlasti a z jeho vůle musí pocházet všechna moc ve státě. Máte-li Václave Havle, tak silnou podporu lidí, jak uvádí sdělovací prostředky, nemáte se čeho bát. Navrhuji, jen pro nás dva, dialog v České televizi. Totéž navrhuji Václavu Pružinskému-Klausovi, po našem -pohovoru.
Těším se na ten rozhovor, věřím, že bude a loučím se tak, jak jsem se musel hlásit Vašemu otci a strýci: ʺHerr komandant, Heftling tsechische schweine Hund Nr. 80 943, ohne Nameʺ.
Zdeněk SPÁLOVSKÝ z Kroměříže
Dovětek:Tento otevřený dopis Zdeňka SPÁLOVSKÉHO byl otištěný 9. května 2001 v časopise Špígl v České republice, ale i v řadě dalších médií v zahraničí. Václav Havel s panem Zdeňkem SPÁLOVSKÝM neměl odvahu v České televizi vystoupit. Ač proklamoval ʺPravda zvítězíʺ, pravdy se bál. Jenže pravdu nelze utajit. Mnozí pamětníci sice již nežijí, ale zůstala řada dokumentů, které byly uchráněny před likvidací, které vypovídají a potvrzují nejento, o čem napsal pan Zdeněk Spálovský a vyzval Václava Havla ke konfrontaci.
Zdroj:
https://archiv.ihned.cz/c1-877474-za-hanobeni-prezidenta-podmineny-trest
Zpět
