Zprávy

711 Ohnivý Salamandr a příběhy křemíkového života Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2019-12-26
Jaký je život? Podle vědeckých konceptů je veškerý biologický život v našem světě založen na uhlíku a jeho sloučeninách. Živé organismy jsou složeny převážně z organických sloučenin (a vody). Organické sloučeniny jsou sloučeniny uhlíku (s výjimkou anorganických karbidů, uhličitanů a některých dalších sloučenin uhlíku). Proto termín ″uhlíkové formy života″.

Existují v našem trojrozměrném světě jiné formy fyzického života? Někteří vědci předpokládají existenci křemíkového života. Tato forma života je často uváděna ve sci-fi, protože křemík je schopen vytvářet struktury, které jsou velmi podobné organickým uhlovodíkům.

Křemíkové krystaly se používají v moderních počítačových procesorech. Křemík je velmi běžným materiálem, což znamená, že pravděpodobnost experimentů ze strany přírody je u něj mnohem vyšší.

Tvořili by organismy, které jsou mnohem odolnější vůči vnějšímu prostředí než my. Nezávislé na vodě, tudíž bez problémů s teplotou více než 100 stupňů, při které voda vře. Kyselina sírová, hojná v atmosférách jiných planet, křemíkové organismy pouze posílí. Problémy nebudou ani s potravou - jídlo dostanou dokonce z toxické atmosféry. Pěstování křemíkových krystalů by bylo v mnoha prostředích relativně snadné.

Miluje evoluce ty, kteří jsou přizpůsobeni svému prostředí? Prostředí pro křemíkový život je na většině planet v našem vesmíru. Možná takový život existuje i na planetě Zemi ... někde v jejích žhavých hlubinách? Někteří alternativní historici posledních dnů se snaží pro to najít potvrzení, například prohlašují některé hory a skály za pozůstatky starých pazourkových stromů, nebo mýtické obry minulosti považují za zástupce křemíkové rasy. A existují i legendy o mlocích žijících v sopkách...

- - - - - - - - - - - -

Existuje mnoho nejrůznějších světů, nedaly by se všechny spočítat ... To, co vidíte kolem vás, je jen nejmenší zrno, okvětní lístek květu vesmíru, podle kterého nemůžete posoudit celý květ.

Světy pro vás jemné a neviditelné, jsou ve skutečnosti viditelné a husté pro ostatní. A těm ostatním je váš svět neviditelný a zdá se jemný. Ve vašem světě existuje místo pro světy těch i ostatních, pronikají do něj, i když se vám může zdát, že tam život není možný ... Ale ve vašem trojrozměrném světě existuje projev jiných světů, i když ne všech. Dnes o nich bude příběh - o světě tvrdém, černém a o krásném světě, který se ledva dotýká vašeho světa. A tento krásný svět je nejstarší z těch, které kdy na Zemi byly.

Narodil se jednoho dne v době po čase. Tak jsem nazvala éru, která byla před oživením vesmíru. Pojem Manvantara znáte jako období života/cyklu vesmíru. V poslední manvantaře před velkou Brahmovou nocí (období, kdy vesmír upadá do klidu, vyčistí se od forem prezentace vědomí a zruší se temné/negativní prezentace vědomí), jsme my všichni a duchové planet a hvězd měli těla a představovali jiné světy. Duch Země, naší Matky v těle, se zrodil také. Byla to také Ona, ale její jiná inkarnace. Také byla planetou a byl na ní život. Ale ne váš život, byl jiný ve smyslu hmoty. Formy byly stejné, ale ne z masa, jak říkáte biologické. Byly odlišné přírodní zákony, všechno bylo jiné. To, čemu nyní říkáte kámen, mělo živé tělo, hýbalo se a rodilo takový život. Světlo jiné, jeho vlastnosti byly jiné, jeho podstata byla jiná. Existovalo to, co nyní nazýváte ″foton″. Veškerá hmota byla jiná.

S každou novou Manvantarou se mění světlo a to mění všechno. Zůstávají pouze formy jako informace, ale v nové Manvantaře je naplňuje jiná hmota. V této manvantaře zůstaly formy předchozích tvorů. Všichni jsou živí, ale objevila se nová podstata života - ve vašem chápání biologická, založená na chemických sloučeninách uhlíku. V předchozí Manvantaře byl život v 3D světech tvořen jinými prvky. Mluvím jen o této vrstvě, protože o jiných světech nic nepochopíte, obecně je tam jiná hmota a neexistuje tam žádný váš známý chemický prvek. Nemáte žádný koncept, aby se to dalo vysvětlit.

V éře minulého stvoření, tedy v minulé manvantaře, byl jiný i trojrozměrný svět známý každému z vás. Už tehdy tam byl uhlík, ale byl jiný. Fyzický život, který jste zvyklí chápat jako svět živé hmoty, se zrodil v jiných sloučeninách a atomech. Vlastně život prostupuje vším, včetně toho, co nazýváte neživou hmotou, ale budu mluvit ve vašem obvyklém porozumění, jinak podstatu nepochopíte.

V době minulé Manvantary bylo tělo Matky Země jiné, ale byl na ní život ve formách podobných těm, které znáte. Rostly na ní lesy, tekly řeky a šplouchaly oceány, běhala zvířata a žili lidéi. Někteří z vás tam byli také v tělech, jen byly postaveny z jiných prvků. Lidská rasa se mohla změnit na zvířecí těla, pokud to bylo nutné. Kvůlipodmínkám to někdy musela provést. Nelze to vašimi koncepty vysvětlit. (pozn. ale lze - viz. víla co se mění v labuť, a princ zakletý do draka či žabáka)

Inteligentní svět na tehdejší Zemi představovala rasa lidí, kteří se měnili na ještěrky. Nazvali byste je reptoidy. Ale byli to světlá rasa, protože v tehdejší Manvantarě se zlý osud vyhnul světu, ve kterém byla ztělesněna Matka Země. I když v té době projevy zla a antisvěta existovali, bylo to v jiných galaxiích. Ve vašich koncepcích by byl pozemský svět té doby pro vaše současná těla velmi podivný. Oceány se vařily, nebyly z vody, ale z jiných látek, které již nejsou ve vašem světě a nejsou ve vaší chemii. Pro tehdejší těla bylo prostředí přijatelné. Obloha pro ně byla světlá a oceány a sopky vnímali chladné jako horské prameny. Ohnivé lávové řeky jim připadaly jako studená voda. Civilizace tehdy byla ohnivá, oheň však pro ně byla životně důležitá síla, kterou absorbovali tělem a díky ní zářili.

Tehdejší civilizace brázdila vesmírem a přenesla svůj život na podobné ohnivé planety, kde inteligentní a zvířecí bytosti nežily. Živá těla na tehdejší Zemi byla postavena na prvku podobnému vašemu křemíku, který už ve vašem světě není.

Tehdejší svět existoval a vzkvétal a vnesl světlo harmonie do jiných světů. Neexistoval tam žádný koncept zla. Když tento koncept přišel do tohoto světa, bojovníci rasy inteligentních ještěrek - mloků - povstali a spěchali do jiných světů, kam zlo proniklo z anti-světa. Stejně jako ve vašich dobách válečníci světla jiných hvězdných paláců vytvářejí světelné civilizace a pomáhají Zemi, v naší době tehdejší Manvamtary pomáhala civilizace naše. Děti tehdejší Země - mloci zachraňovali světy a stáli na frontových liniích mezi světy jako kordon, nepouštěli černé do světelných světů. Tehdejší historie a tehdejší svět, stejně jako dnešní historie a dnešní inkarnace Země, Galaxie a vesmíru.

Ten svět v noci Brahmy usnul a existovaly pouze éterické odlitky výtvorů té doby. Duchové usnuli a splynuli ve vědomí Absolutna. V tu velkou noc se mnoho zlých duchů rozpadlo do prázdnoty, ale Absolutno tehdy ale nemělo dostatek síly na to, aby úplně vyčistilo nejtěžší centrální vír špatného směru. Bylo mu jen 32 Manvantaras. Stále je mladý a nadále se vyvíjí. Postupně se musí očistit a otočit vír. Jakmile to dokáže, všechno se vyčistí a vesmír se přestane být spirálovým, a stane se sférickým. Ale všechno má svůj čas, i když pro Vesmír je to jiný koncept, není čas.

Možná projde více než jeden, možná ani ne deset manvantaras, než se náš vesmír stane takovým. A dokud všichni máme mnoho světů, kterými musíme projít, a mnoho nesčetných inkarnací, jsme my i vy všichni věční, pokud nebudete následovat cestu zla. Ti, kdo kráčejí cestou zla, se během období Velké vesmírné noci rozpadají do prázdnoty. Mohou ale doufat, že se dokáží zachytit na obráceném víru, který drží antisvět, ale to není na věčnost. Ani desítky Manvantaras nejsou věčnost. Pro ty, kdo nesou zlo, stále existuje konec. Pokud by se jejich sen stát se věčným splnil, jednoduše by zabili vesmír, jeho tělo, ale ne jeho ducha. Duch znovu půjde do inkarnace v jiném vesmíru, a tam se stane tím, čím se stal podle své karmy, tím by dopustil smrt jeho světů aniž by zvládl své nedostatky, což je antisvět.

Samotná smrt těla Vesmíru by však byla i koncem anti-světa a jeho obyvatel, takže budováním věčné existence cestou zla kráčí duchové anti-světa ke svému konci, k úplnému sebezničení do bezvědomí prázdnoty. Ale pravděpodobně je toto vašemu chápání velmi daleko.

Zpět ke světu současné manvantary. V ránu Brahmy se hmota poskládala z prázdnoty podle svých dřívějších forem, ale byla změněná. Změnilo se totiž světlo. V každé nové Manvantaře se vždy liší, má jinou vlnovou délku ve srovnání s předchozí manvantarou. Tato změna vede k formování nové hmoty, nových atomů a částic s odlišnými vlastnostmi než v předchozí manvantaře. Formy vtisknuté do éteru ale zůstávají a na nich se staví nové fyzické struktury z nových atomů a částic, tj. z nové hmoty. Svět této nové Manvantary, ve kterém nyní všichni existujeme, vygeneroval mnoho nových chemických prvků, které vaše věda zná i nezná. Podle forem starověku se znovu z prázdnoty narodila naše galaxie a náš systém dvou sluncí. Na začátku Manvantary byli dvě. Země a další planety se znovu narodily podle předchozích forem, a podle předchozí podoby byla Země ve vašem porozumění horká a ohnivá. Znovu byla osídlena svými bytostmi ztělesněnými v ohnivých tělech na základě prvku blízkého předchozímu. Tím prvkem byl křemík. Naše galaxie a systém Sluncí a Země vznikly hluboko ve starověku ve starověkých formách nebo matricích.

O něco později se objevily další světy ve svých formách, ale již používaly nové prvky, které měly čas se zformovat. Fyzický život trojrozměrných světů v éře této manvantary se na mnoha planetách stal biologický, na základě prvku, kterému říkáte uhlík. Tento uhlík v předchozí manvantře neexistoval. Jako mnoho prvků se zrodil v této manvantarě, když se změnila délka světelné vlny. Forma života, kterou lze nazvat křemíkovým životem, je nejstarší, archaická, reliktní forma života, která se projevila podle starých vzorů staré manvantary. V nových podmínkách světelné vlny může existovat jen ve velmi horkých světech. Svět minulé Manvantary ve všech jejích projevech byl celkově teplejší než svět této. Takové prostředí bylo tenkrát přirozené. S každou novou Manvantarou se vesmír ochladí. Globulární vesmíry, staré stovky a tisíce Manvantaras, se vám budou zdát příšerně ledové. Naopak, mladé vesmíry ve věku 1-10 Manvantaras budou příšerně horké. Ale je to relativní, protože pro Vesmír, stejně jako pro mnoho forem života, neexistuje žádné teplo a chlad. Teplo a chlad rozlišují biologické organismy. Ledové světlo jiných vesmírů může být více osvěžující než horké světlo našeho vesmíru. Neexistují pojmy ″horký″ a ″chladný″, existuje pouze odlišná vlnová délka světla. Pro ty, kteří tam žijí, je to pohodlné.

Všechny mladé vesmíry mají podklad antisvěta, to znamená, že čím je vesmír teplejší, tím je pravděpodobnější, že v něm vyvstane protivědomí nebo nemoc zla. Ne nadarmo říkáte černým světům pekelné království. Ale opět je to všechno podmíněné. V horkých světech existují příšery antisvěta, ale také světelné bytosti, stejně tak v konvenčně chladných světech. Černí duchové jsou vhodnější k inkarnaci do horkých světů, ztělesňují se ve známém stavu, jejich cílem je zpomalit svůj vývoj, zastavit se, držet se minulosti - involuce. Nechtějí ovládat nové věci a rozvíjet se, chtějí zastavit vývoj vesmíru, který je neposlouchá, a proto se jim zdá být v chaosu. Usilují o konečný řád, aniž by si uvědomil, že konečnost a zastavení vedou k úplné dematerializaci všech světů do prázdnoty Brahmovy noci. Zápasí s vývojem, zaměňují ho za chaos, svou blokádou ničí světy, vypalují život a napadají stále další, posunují své limity. Ze začátku se ale zajímali o rozžhavené světy.

Duch Země, velký Předek, Matka Země o tom věděla. Poslala výzvu znovuzrození do světa vesmíru.

Do paláce dvou sluncí přišli poslové ostatních hvězdných paláců. Velká archa, později zvaná Phaethon, sem přinesla dvě rasy - předky Lemuriánů a Asurů a současně přišli Tellurians. Všichni se nejprve usadili na sousedních planetách, které byly chladnější, a později přišly na Zemi a Venuši. Skutečnost, že Venuše je nyní tak horká, je již důsledkem invaze příšer z antisvěta.

Potom rasy světla nesoucí nový kód na základě nových prvků začaly na Zemi zasazovat nový život a založily svůj vlastní druh. Byli naši přátelé. Možná nevěděli, čeho se Velká matka Země obávala. Vnímala samozřejmě víc. Chtěla se naplnit novými formami života, aby odolala antisvětu. Ale nikdo ho ještě nezažil a nevěděli, že ani oni nedokáží ideálně odolat této ničivé síle.

A ta síla přišla ... Příšerné kameny z anti-světa probodly prostor a roztrhali velké Raja Slunce a spálili Phaethon. Částečně probodli oblohu Země a uvízli v jejích útrobách. Samozřejmě to byly menší kameny než ty, které dopadaly na Raju. Ve srovnání s kolosy, které vrazily do Raji to byly zrnka písku. Menší fragmenty roztrhaly Phaethon a na Zemi se dostala zrnka, ale stačila pro velkou zápalnou oběť.

Zvláštní je rozhodnutí Země vtělit život v biologických formách před spálením. Náš křemíkový život žhavých kamenů se mohl za těchto podmínek zdát silnější a schopný snáze přežít. Ale vesmír a velcí duchové planet a hvězd znají velkou pravdu. Forma musí být v takových chvílích smrtelná, aby se zachoval duch, aby duch mohl odletět do světa jiných dimenzí a necítit dopad nízkých vibrací antisvěta. Fyzické tělo musí být kvůli tomu snadno odnímatelné, a snadno zničitelné, aby ho temní duchové neobsadili, když ho jeho duch opustí.

Během této zápalné oběti duchové opustili tělo, protože vibrace světa prudce a rychle poklesly. Světlo, lehcí duchové okamžitě vyletěli z těl. Pokud ale tělo neshořelo, okamžitě do něj vstoupili démoni antisvěta, kteří přiletěli spolu s kameny. Někteří z nich již měli těla křemíkové struktury. Jednalo se o civilizace ohnivých fyzických trojrozměrných světů, které se staly černými, přesněji řečeno o žhavé 3D světy. Náš svět se tedy ponořil do temnoty a hrůzy a byl obýván černými draky a hady křemíkových reptoidních temnot - velmi nízkofrekvenční rasy, vazalé antisvěta. Naše jasná civilizace ohně žijící od zrození Země v této manvantarě v jejích hlubinách, musela čelit příšerám.

Naše duše byla vytržena ze zdravých těl, a to je mnohem hroznější, než kdyby byla těla okamžitě spálena. Těla začali obývat beztělesné příšery, které dorazily s kameny havarované černé planety ″Velký had″ ze sálů antisvěta. Roztrhali naše duše, zabavili naše těla a čerpali z nás veškeré energie života, protože pro nás nebylo vždy jednoduché přerušit spojení s tělem. Přežila jen hrstka našich lidí, která se ukrývá v ohnivých hlubinách. Ale zůstalo jich velmi málo a museli snížit vibrace svých duší. Zároveň jim hrozilo, že také zčernají, jako příšery. Bohužel se to stalo mnoha, namísto aby se stali válečníky, změnili se v příšery. V té době neexistovaly žádné recepty na vytváření nízkofrekvenčních skafandrů, ve kterých nyní mohou do podsvětí sestupovat obzvláště silní duchové, jako to udělala velká jogínka Palden Lhamo, a její žákyně Baba Yogini Makosh nebo Baba Yaga, vaše matka, matka světlé Rusy. (pozn. zasvěcení chůzí po uhlících se zvrhlo v pověsti o pečení dětí
https://marbellamar.ru/sk/samorazvitie/vechno-prekrasnaya-lyubyashchaya-dobroserdechnaya-boginya-kak-krasavica-ioginya/)

Později si tyto skafandry oblékli zbývající nezčernalí válečníci naší zmučené a spálené rasy mloků, ale to už bylo, příliš pozdě ... My, kteří jsme v tělech nedokázali odolat, jsme si v té době znovu nasadili tyto skafandry a odešli do útrob Země v podobě ještěrek. Ve vašem 3D světě máme křemíková těla jako kámen, ale při vysokých teplotách jsou mobilní a živá. Nosíme v sobě svoji misi a zatím vám nemůžeme říci její detaily, protože toto je válka a nepřátelé naslouchají ...

Máme vlastní zadržovací frontu u portálů planety do jiných světů, které se nachází ve žhavých hlubinách některých sopek. Kdysi tyto sopky byly velkými pyramidami, které se pokoušely spálit kameny antisvěta. V jejich hlubinách zůstaly krystaly a portály a chránit je dokáže pouze naše rasa jí podobné světlé křemíkové rasy žhavých světů. Pomáhají nám některé rasy z jiných hvězdných sálů, jako na Venuši. Také tam jsou naši poslové a také tam stojíme v první linii v ohnivém, ale trojrozměrném světě. Rasy světla, které nemají 3D křemíková těla, nemohou střežit 3D portály, jsou strážci v hraničním světě, který nevidíte, a ve kterém žijeme v tělech podobných vašim lidským. Já jsem tady v tomto hraničním světě, není tam místo pro démony a ďábly temnoty, ale tady jen odpočíváme a neustále sestupujeme do pekelného světa, jak byste řekli. Ve službě se stále střídáme. Pokud tam naše těla zahynou, vytvoříme znovu nová z ohnivé lávy a silných kyselin. Bojujeme s těmi nejčernějšími démony v tělech černých sirných draků a hadů, ničíme jejich těla a posíláme jejich duchy do antisvěta. Válka trvá dlouho, protože se stále vracejí. A tak to bude, dokud se obecné vibrace planet i celého paláce Slunce nezmění na určité hodnoty.

Ne všichni jsou příšery, dokonce ani v hlubinách, kde mají v tělech namísto vody kyselinu sírovou a bez ohně se stávají kamenem. Ohnivé ještěrky, mloci, nikdy nebyli démoni. Dokonce ti, kteří se v době zápalné oběti nechali zlákat a stali se démony, nenesou známky mloků. Nejsou to ještěrky, jejich těla se stala jinými, například těly černých draků a pekelných hadů, jsou to příšery.

Tenkrát v době hoření mnoho duchů naší rasy odletělo do jiných světů, aby přijali další těla, včetně biologických, v lidské podobě. Odešli jsme do hvězdných sálů Cassiopeia a Lyra, kde jsme zrodili rasy lehkých biologických humanoidů. V nových tělech v dalších epochách znovu přišli do paláce Slunce a Země. Mnozí vyslanci potomků mloků přišli skrze portály, které jsme mezi světy otevřeli. Přišli a mísili se s pozemskými lidmi a nebylo možné je odlišit, protože ve strašlivých staletích z fanatismu divocí lidé zničili vlastní druh. Nazýváte to období středověk.

Ti, kdo prošli portály, měli své poslání - kultivovat lidi, kteří pod vlivem manipulace účením Anunnaki upadli do násilí. Anunnaki utekli z anti-světa v době zápalné oběti a nasměrovali kameny podsvětí ke Slunci a planetám. Z těch, kteří prošli portály, se postupně stávali umělci, sochaři, hudebníci. Pomocí svých technologií začali vytvářet mistrovská umělecká díla, nad kterými dnes žasnete. Ve svých myslích jste dokonce vyvolali informace o velké povodni a katastrofách, abyste dokázali vysvětlit, jak vznikla mistrovská díla mistrů minulých století. A to navzdory tomu, že Anunnaki rozmístili na Zemi mnoho falešných informačních polí o tom, že žádné staré epochy neexistovali, vše začalo před několika staletími (tisíciletím), a že sama planeta je stará několik tisíců let.

Anunnaki psali tyto lži do svých knih po dlouhou dobu a vydávali je za svatá písma. V poslední době tvrdošíjně fixovali falešná informační pole s absencí starověkých období, která se již potvrdila nálezy a vykopávkami. Mísí epochy a dělají v tom guláš pro nezralé mysli, kteří nestudovali, nechtějí se učit, a v záchvatu všeobecného popření popírají pravdu. Nevytvářejte stále další klamy a pokřivení podle not útočníků světů - Anunaki a jejich vazalů pozemských ″elit″. Potřebují přemazat pozemšťanům historii a zbavit je jakýchkoli zdrojů, ne aby z lidí udělali fanatické stádo jako v době, kdy naši příbuzní přišli portály, ale bezduché a necitlivé bioroboty, stroje.

Začali jste přemýšlet o mnoha věcech a to se útočníkům nelíbí. Všechny vaše správné úvahy otočili, abyste vyvodili nesprávné závěry a úplně zapomněli znalosti. V 15. - 17. století se některým mistrům podařilo vytvořit téměř nemožná mistrovská díla z mramoru nebo dokonalé mechanismy, úžasné hodiny s mnoha postavami pohybujícími se podle určitých pravidel. Hledáte odpovědi, ale útočníci okamžitě podsunou své prostřednictvím svých poslů, a to je pro nás velmi smutné. Jsme poslední příbuzní civilizace, která to vytvořila.

Tvrdí vám, že všechny tyto zázraky jsou dílem buď Atlanťanů, nebo určité rasy starověkých Rus-Borejců, zkresleně nazývaných Tartariáni, kteří údajně vlastnili celou planetu a měli velkou říši. A že vše zničily síly Západu, nevzdělaná Evropa, která před několika staletími vyvolala jadernou válku a velkou povodeň.

Kdo a proč potřebuje tuto verzi událostí? Jen ti, kteří chtějí nové války, ovládat svět. Útočníci se ve vás prostřednictvím svých snaží vyvolat hrdost a pýchu, apelovat na údajně spravedlivou válku o dobytí celého světa a obnovení vaší říše. To vše je pouze pro špinavou politiku vašich dnů, ne pro uchování skutečného poznání minulosti! Potřebují porážku a příliv energií utrpení a použili k tomu nejsofistikovanější a nejzákeřnější metody pýchy a ohlupování, která snadno přeroste v nacismus a nenávist k jiným lidem. Toto je přítomné ve všech národech Země a útočníci to velmi dobře využívají.

Lidé ve středověku pod vedením útočníků vedli bratrovražedné války. Portály v té době přišli poslové z jiných světů v lidském přestrojení. Přišli s posláním přinést harmonii, krásu a kulturu, zvýšit vibrace lidí. Stali se z nich sochaři, malíři, hudebníci, architekti, alchymisté a mechanici, kováři. Navíc je prakticky nikdo neznal. Začali učit a ukazovat studentům dovednosti, které museli zachovávat v tajnosti. Jedním z tajemství byla přeměna vápence na mramor a vytvoření měkkého mramoru na určitou dobu. Tato alchymistická tajemství byla mistry předána studentům, kteří se později proslavili jako největší sochaři a architekti. Samotní učitelé se často zůstali skromně v pozadí.

Existují látky, které změkčí kámen jako vosk a udržují ho v tomto stavu několik hodin. Tyto látky je velmi obtížné získat v podmínkách vašeho světa, protože jsou z našeho světa - ze světa křemíkové civilizace. Tajemství těchto látek bylo známo v éře Atlanťanů. Naši poslové tuto znalost po zapomnění jen obnovili.

Staří mistři mistři věděli, jak dosáhnout správné teploty k vytvoření těchto látek. Svá mistrovská díla z mramoru vytvářeli změkčením kamene pomocí těchto látek. Mistři nevytvořili sochy za jediný den. Jakmile kámen ztvrdl, byl znovu změkčen na požadovaném místě a práce pokračovala. Tyto znalosti byly předávány tajně a byly využívány některými mistry ve vašem 19. století a dokonce i na počátku 20. století, kdy se umělý mramor stále vyráběl z vápence a jiných hornin za použití nezbytných alchymistických směsí.

Na počátku 20. století se některým služebníkům útočníků podařilo rozluštit některé starověké alchymistické texty a zjistit, že látky používané k výrobě mramoru lze použít také k výrobě zlata. To vedlo k úplnému zákazu alchymistických látek podle starodávných receptů a dokonce k fyzické likvidaci těch, kteří recepty znali, a kdo se na tomto tajemství podíleli. Lidstvo přešlo na výrobu cementu a betonu a umělý mramor byl prohlášen za těžený v lomech. Tyto látky jsou nyní pod největším zákazem kvůli nebezpečí kolapsu celého ekonomického systému. Pokud by se teď začalo masivně uměle produkovat zlato nebo jiné prvky a látky, pak se z klanů s nesčetným bohatstvím stanou žebráci, a co je nejdůležitější, povede to ke zbavení jejich moci nad planetou.... Raději by zničili celé lidstvo a planetu samotnou, než by to dovolili.

Nejde tedy o historii, která by vám byla skryta, a velikost vaší starověké říše, ale o strach ze ztráty svého bohatství a moci. Potřebují rozpoutat nové války a nový nacismus, který bude energií utrpení a smrti fanaticky zásobovat jejich vlastníky - Anunnaki.

Potomci naší ještěrské civilizace, která odešla do paláce Cassiopeia, se poté vrátili na Zemi jako starověcí Keltové z kmene bohyně Dany, a pomocí této technologie odlévali své velké kameny a vyráběli z nich své chrámy, často pomocí bednění a tvarovek. Nyní tuto technologii využili noví prznitelé historie, kteří deklarovali starověké Stonehenge a další podobné struktury za vytvořené ve vašem 20. století, a dokazují to fotografiemi, kde přetahují starobylé svatyně na nové místo, kde je jako postaví. Originály nazývají falešnými.

A ještě jedna z vašich hádanek. Rostly na Zemi mnohakilometrové stromy? To, co se u vás říká o křemíkovém životě často podporuje tyto fantazie. Některé hory údajně mohou být zkamenělé pařezy obřích stromů.

Co to tedy je - hory nebo pařezy? Křemíkový život není tím, co si myslíte. Není to přesná kopie vašeho života. Organismy tohoto světa nežijí ve vašem světě, ale ve svých vlastních na jiných frekvencích bytí, v pro vás pohádkovém světě s živými krystaly a kameny. Ale žijí nejen zde, protože část jejich těla je fyzická a proniká do vašeho světa. To znamená, že tento život leží na hranici světů. Můžeme zůstat nehybní jako kameny, nebo jít do našeho světelného světa, kde žijeme. Za určitými účely se můžeme vrátit do vašeho. Naše těla jsou při vašich teplotách ve stavu samádhi, ale ve vroucích lávách sopek a ohnivých jeskyních ožívají a vypadají jako biologické. Přizpůsobili jsme se - duch odchází do lehkého světa k odpočinku a vrací se do pekelného království bojovat s válečníky temnoty. Válečníci temnoty, černí sirní draci a hadi mají podobný křemíkový původ a když ztratí žhavá těla z tekutého kamene, utíkají duchem do svého nízkého dvourozměrného světa.

Ale v našem světě stále existují skvělí duchové - strážci krystalů. Vždy byli věčnými strážci portálů. Jejich fyzickými těly jsou hory, pyramidy a sopky. Ti, kteří nemají rozžhavené tělo, se nezabývají démony ztělesněnými v kamenných tekutých tělech, ale stojí proti duchům bez těla ve vašem světě. K tomu potřebují mnoho pomocníků, proto se sami staří kněží často stávali jejich opatrovníky, dokonce i obětovali svůj fyzický život.

Sopky jsou neustále obléhány démony ztělesněnými v kamenných tekutinách nebo měkkých ohnivých tělech. Proto jim v tomto světě pomáháme. Těla sopek, která obsahují portály, mají svou vlastní strukturu. Je to jako dřevo. Díky své struktuře duchové takových sopek souvisí s civilizací stromů. Jsou vzdálení příbuzní. Jedná se o různé organismy.

Kamenné nebo pazourkové stromy skutečně na Zemi existovaly v době před první zápalnou obětí, kdy byla planeta žhavá. Ale nebyly tak velké jako hory. Mohli být obři jako vaši největší sekvoje. Někdy najdete jejich kamenné kmeny ...

Hory jsou to jiné organismy, jsou to fyzická těla strážců starověkých portálů, podporovaná krystaly. Těmito portály nemohou projít ani démoni, ani lidé. Strážci mohou zemřít v těle, pokud si někdo usmyslí odstřelit horu, ale neustoupí a pohltí agresory do propasti nižších světů, jak se stalo ve starověku Ďáblovo horou, kterou znáte jako sopku. Postupně takové hory začnou znovu budovat minerální těla, strukturou podobou kmeni stromu. Některá další stvoření křemíkového světa žijí stejným způsobem. Zdá se vám, že jsou to jen kameny. Příležitostně si můžete všimnout, že se stále pohybují nebo rostou, množí se a začínají ze sebe vytvářet dětské organismy. Nepotřebují horké prostředí. Jedná se o mírně odlišné rasy tvorů.

V přírodě vše žije podle jedné struktury - matice. Jedná se o struktury vesmíru, které se nemění. Například vaše žíly, řeky na planetě a blesky na obloze. Listy rostlin a zamrzlé okno se stejnými strukturami a vzory ... svět je jeden. Pokud má hora strukturu kmene, nemusí to být kmen, mrazivý vzor na okně nejsou otisky listů. Struktury atomů opakují struktury hvězdných systémů a naopak, hodně z toho, co v přírodě najdete mezi zvířaty, rostlinami a minerály, opakuje struktury různých světů, které nevidíte, ale které existují. Vesmír je jediný organismus a je naživu.

A stejně jako všechny živé věci v tomto světě našeho vesmíru je náchylný k nemocem a nemocí vesmíru je vědomí, které se zhroutilo do antisvěta. Jsou jako rakovinné buňky. A další buňky v podobě civilizací světla přicházejí s nimi bojovat. Ale to je boj ne o život, ale o smrt. Dobro by nemělo být vyváženo zlem a Absolut není ideál. Je to živý organismus, který roste, vyvíjí se, onemocní a bojuje se svou nemocí našimi silami, stejně jako vaše organismy bojují s viry vašimi buňkami. Tak to je, když se díváte na Vesmír z velmi velké vzdálenosti. Uvnitř organismu není všechno možné vidět, mnohem méně je pochopeno a realizováno. Ale je tu jedna věc - a tou je velká podobnost všeho ve všem!

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/12/blog-post_26.html

Zpět