7084 Stejné události mají různý význam - fyzická, nebo duchovní stránka Cosmic agency
[ UFO ] 2024-07-31
I když se za života nechceme znovu reinkarnovat, můžeme to chtít udělat, jakmile jsme přešli. Vyvstávají některé otázky, například, proč nechceme mít další zkušenost ve fyzickém světě, a odpovědí může být to, že si fyzický svět spojujeme s utrpením, ale pouze dokud jsme naživu. Na duchovní straně vidíme inkarnaci se všemi událostmi dobrými i špatnými jako neuvěřitelný zážitek, který chceme zopakovat, nebo mít další. (pozn. pokud někdo pronese, že to má rád jinde, asi to tak super zážitek nebude)
Co si pamatuji a co jsem zkoumala, ve světě duchů je to velmi klidné. Odtamtud je na Zemi více akce. Dalším faktorem je, že když jsme ve světě Duchů, jsme si dokonale vědomi toho, že inkarnace ve fyzickém světě je pouze velmi dočasné povahy, že neztrácíme svou identitu a že se nám ve světě živých nemůže nic stát, že nás opravdu nic nemůže zranit, dokud jsme naživu. Můžeme vše vidět silným, emocionálním a dramatickým způsobem, ale když překročíme hranice, vidíme úplnou inkarnaci jako procházku. Další z mnoha, které jsme měli a budeme mít. Touha nevtělovat se je jako zanedbatelný vedlejší efekt prožívání bolesti, zejména emocionální, když jsme ve světě živých. To, čím opovrhujeme, že to nemá velký význam, se ve světě Duchů stíví pouze částí zkušenosti. Tělo se dívá na problém z jiného úhlu. Měli bychom vědět, že v materiálním světě není nic, co bychom si vzali s sebou, jakmile jednou vstoupíme do duchovního světa. Nemůžeme si vzít peníze, uměleckou sbírku, nebo auto, dům, a jakýkoli jiný materiální statek. Jediná věc, kterou si s sebou vezmeme, když zemřeme, je naše zkušenost. Vše, co jsme se během života naučili, a veškerý duchovní růst, kterého jsme dosáhli.
Nic v hmotném světě nemá samo o sobě žádnou hodnotu z hlediska životní zkušenosti, kterou duše zažívá, s výjimkou empirické hodnoty, kterou jí může dát hmotný objekt. Přidáme-li k tomuto poslednímu konceptu další, a to fakt, že pokud hromadíte příliš mnoho čehokoli, některé věci více než jiné, začnete patřit věcem a ne věc vám. Musíte obětovat velkou část svého života, abyste uspokojili potřeby věcí, které vlastníte, na úkor své životní zkušenosti. To, co je během života skutečně důležité, jsou zkušenosti, které shromažďujeme, a ne materiální věci. Zbytečné shromažďování je příznakem přílišného ztotožňování se s vlastnictvím a ne s bytím. Mylně se domníváme, že materiální svět je to, na čem záleží, že je to vše, co existuje. To, na čem opravdu záleží, je sebezdokonalování a to všemi možnými způsoby, ale zejména duchovní růst, kde to, kdo jsme uvnitř, naše hodnoty a naše etika a naše činy jsou mnohem důležitější než to, jaké věci a kolik jich v životě vlastníme. (pozn. péče o majetek pravděpodobně přináší mnohem více povznášejících zážitků, než péče o nemajetek..)
Neříkám, že bychom měli zanedbávat naši potřebu vlastnit věci. Protože nám dávají zkušenostní hodnotu, která také vyživuje náš duchovní růst, i když záleží na potřebách a přáních každého jednotlivce během jeho životní zkušenosti. To znamená, že věci mají také své místo, ale musíme bdít, aby nepřevzaly náš život jako smysl života. Jde o to uvědomit si, že jsme tvůrci našich okolností a důvod, proč pokračujeme v reinkarnacích je pocit, že jsme ještě nezvládli vědět, jak dát správnou hodnotu každé z našich životních zkušeností. Rozhodně nevěřím, že existují entity, nebo démoni, kteří nás všechny nutí se reinkarnovat. Pevně věřím, že tak činíme kvůli našim vlastním připoutanostem a představám nenaplněnosti toho, co jsme zanechali. A tak se znovu reinkarnujeme, abychom se naučili odpouštět druhým a zejména sobě samým. Ocenit co a koho máme s vděčností, nás přivádí blíže tomu, abychom nemuseli opakovat ještě jednu inkarnaci, nebo se alespoň vyhnuli opakování té samé poslední s tím, že by nám to dalo příležitost posunout se dál.
Dalším faktorem, který nás podle mého názoru také nutí vrátit se zpět k fyzickému, je potřeba cítit, že můžeme vytvořit nádherný život navzdory těžkostem, nebo nechtěným zkušenostem - život, který bychom si chtěli zopakovat, možná s obměnami, nebo se naučit vytvářet nespočet různých pozitivních a báječných životů, plných kontrastů a duchovního růstu, a s tím umět synchronizovat smysl života, který naše duše může mít z fyzického a také duchovního hlediska. Čím více dokážeme synchronizovat naše hodnoty shodným způsobem, tím úplnější se můžeme stát Jako bytosti a více kontroly budeme schopni mít nad svými životy. Možná je to učení se být šťastný navzdory všemu, možná dokonce rozpustit veškerou negativitu, protože je to jen interpretace, která se mění z různých úhlů pohledu. Nevidět život jako něco těžkého, protože je to obtížné, bez ohledu na to, kdo a kde jste.
Jak to vidím já - život je o tom zůstat naživu, dokud můžete a možná ho vidět jako hru, kde cílem je zjistit, jak dlouho tam vydržíte, jak těžké je tě zabít, a jedním z klíčů je vytrvat, jít dál bez ohledu na to, co se stane. Trvejte na tom, co chcete a potřebujete a nikdy se nevzdávejte. Možná pak jako duše můžeme konečně přijít k poznání, že bytí v duchovním světě, nebo na fyzické straně je stejné. Tento kontrast je jen dalším vyjádřením duality a pouze interpretací, protože z nejrozšířenějšího hlediska, kterého si všichni přejeme dosáhnout, neexistuje žádná dualita mezi duchovním světem a materiálním světem, existuje pouze duchovní svět. Materiální stránka, jakkoli přesvědčivá může být, je pouze iluze, obojí je jen souborem idejí, hodnot a interpretací ve velké polévce čistého vědomí.
Vím, že bolí být naživu, bolí to i tady a že fyzická a emocionální bolest se nedá popřít, je to skutečná zkušenost, ale pamatujte, že vše je založeno na interpretacích a úhlech pohledu, a i když se věci mohou zdát špatné, nakonec tomu tak není. Smyslem vašeho života je duchovně růst do bodu, kdy si můžete vytvořit nebe, nebo ráj pro sebe, kdekoli jste naživu, nebo neživě. Navzdory všemu kolem vás, co si můžete vyložit jako blokádu, nebo co vám neumožňuje dosáhnout tohoto stavu, zkušenosti, dobré i špatné, jsou to, co jste hledali, když jste se rozhodli inkarnovat. Nebuďte tak na sebe přísní, pamatujte, že nejtvrdším soudcem jste vy sami. Buďte laskaví k ostatním a buďte laskaví k sobě, a vždy se o sebe starejte s velkou láskou.
