Předkolumbovská Amerika. Co o ní víme? Možná se jedná o nejzáhadnější milník v historii planety, plný bílých míst a různých záhad. Částečně se to stalo proto, že mnoho dokumentů o indiánských civilizacích bylo jednoduše zničeno bílými kazateli, conquistadory, kteří přišli do těchto zemí v době vrcholící inkvizice v samotné Evropě. Ale i když soudíme podle toho, co nebylo zničeno, máme co do činění s civilizací starověkého světa, jako byl Babylon, nebo starověký Egypt, která nějakým způsobem přežila do pozdního středověku a začátku takzvaného novověku. Živá civilizace starověkého světa přežila ve své podobě až do těchto epoch v nezměněné podobě, i když se dochovalo jen velmi málo informací o tom, co tam bylo v dobách minulých.
Samotný vznik civilizací Aztéků, Mayů a Inků není připisován těmto starověkým érám, ale podle všech indicií se více podobají starověkému Babylonu, nebo sumerskému království, nebo civilizaci údolí Indu ze třetího tisíciletí př. n. l., než středověké Evropě a středověkému Východu. Proč se to stalo? V čem tkví tajemství kultur předkolumbovské Ameriky?
Odpovědi na tyto otázky přišly prostřednictvím lucidního snu a mnoho lidí je najde v říši fantazie. Tajemství paralelních světů a časových mezer patří k nadpřirozenu a věda jako taková je popírá. Nelze je dokázat. Dodnes zůstávají v mezích fantazie a mystiky, nebo v teoriích, které jsou považovány za pseudovědecké. Zda tedy těmto informacím věřit, nebo ne, je na každém, aby se rozhodl sám. Materiál netvrdí, že je vědecký. Ale možná se někomu otevře možnost vnímat a vidět historii naší planety z jiného úhlu.
Takže... ... Dusné slunce zahřívalo prostor visící jako opar nad hustou džunglí. Staré popraskané kameny vedou k majestátní stupňovité pyramidě. Najednou nad ní potemnělo slunce a stalo se... mědeným. Zdálo se, že pulzuje a prostor kolem něj začal podivně rotovat. Vír se zmocnil samotné pyramidy a "vířil" vším kolem. Ve středu víru se objevilo nazelenalé světlo, které se změnilo v hluboký tunel. Zavolala tam nějaká neznámá síla a lidé si začali vzpomínat na něco vzdáleného a drahého. Na druhém konci tunelu zářila stejná pyramida, jen lemovaná sněhově bílými kameny. Na jejich pozadí byly jasně viditelné basreliéfy namalované sytými barvami. Po schodech sestupuje potetovaný muž v nádherné čelence z pestrého peří a stuh převázané zlatou obručí. Do uší má vložené obrovské zlaté kulaté náušnice, které se na slunci lesknou jako dva malé sluneční kotouče. Na holé hrudi mu svítí stejný disk, zasunutý do dlouhého náhrdelníku. Přistoupil blíž a znovu se ho zmocnil pocit dávno zapomenutého a důvěrně známého...
Hlavou mi problesklo "Ahoj," i když neotevřel ústa. Zároveň se v něm ozývala ozvěna známé, ale dávno zapomenuté řeči starobylého jazyka. "Dobrý den, sestro, to jsem já, tvůj bratr Chaak. Na všechno si vzpomeneš, protože je čas vyprávět těm, kteří žijí na Zemi, historii této země, jinak budou ochotni věřit, že celý příběh byl vymyšlen kvůli obchodu s turisty, že ten příběh neexistoval, že oni sami neexistují, že oni sami jsou obrázky v počítačové hře... Ano, a už k tomu došlo... Je čas si na všechno vzpomenout," řekl Chaak a přinesl mi křišťálovou lebku bez jediné vady. Oči lebky se rozzářily nazelenalým světlem a já se ocitla v těle tmavé potetované indiánky. Podobné zlaté sluneční kotouče zdobily mé tělo, na rukou se těžké široké náramky, dlouhá sukně z hadí kůže. Vzpomněla jsem si, že tato kůže je vyrobena z té, kterou hadi odhazují, aby jim neublížili, a namáčí ji do nějakého roztoku z mízy vinné révy. Právě kvůli těm šatům ti lidé na druhé straně brány říkali Coatlicue," řekl Chaac.
Vystoupali jsme po dlouhém schodišti do místnosti vyzdobené barevnými basreliéfy. Těžké kamenné dveře se daly snadno roztáhnout a klouzaly na malých kamenných kuličkách po drážkách vytesaných do lesku. Sál uvnitř byl osvětlen zelenkavou a šeříkovou září, která vycházela z různobarevného skla vloženého do stropu. Velký stůl vyřezaný z jediného kamene ve tvaru obrovské hadí hlavy měl uprostřed místo, kam jsem umístila křišťálovou lebku. Jakmile se tak stalo, lebka se zatřpytila duhovým leskem a jakási neviditelná vlna pronikla hlavou. Vzpomínky se mi honily hlavou, jako by byly viditelné.
Ano, na nějakou dobu jsem byla inkarnovaná do tohoto světa. Je to svět paralelní k obvyklému pozemskému. Lidé, ke kterým jsme přišli Bránou, nazývali náš svět Tamoanchan. Již dlouho se ví o struktuře paralelních světů a o tom, že hustý svět není jeden, že na planetě Zemi je jich dvanáct, což odpovídá podmíněné třetí dimenzi. Tři z dvanácti světů jsou velmi silně ovlivněny nižšími sousedními světy v důsledku rozdílu v impulsu projevu hmoty. Tyto světy mají hrubší, těžší impulsy vibrací než všechny ostatní a jsou na hranici dvanácti světů těžké ploché hypostaze světa (dvourozměrnosti). (pozn. a pak že není plochá země.. 🤪)
Tři těžké světy naší lóky jsou obydleny zlými civilizacemi, s nimiž se lidé na Zemi setkávali jako s rákšasy a dalšími polodémony, kteří dostávali na různých místech různá jména. Často proráželi brány, kterých je na Zemi mnoho na různých místech. (Portály).
Existují další tři světy z naší lóky, které jsou téměř identické a jedním z nich je svět země lidí. Tyto světy jsou částečně poraženy nájezdníky Anunnaki, jak je nazývali lidé z Východní země. Anunnaki zahájili dlouhodobý experiment s cílem osídlit tyto tři světy bytostmi z těžkých tří světů, polodémonickými, ale trojrozměrnými. Aby toho dosáhli, postavili své brány do těchto světů, proráželi prostory, kdykoli to bylo možné, a působili na krystal hory Kailaš v Tibetu, v pozemském světě, ve kterém ze všeho nejvíce provedli dobytí planety. Pouze na Kalaši je brána do všech 12 světů naší husté hypostaze Země, do všech 12 lók. Kromě toho existují další dva světy, nebo dvě husté loky, které se týkají celé sluneční soustavy neboli soustavy Inti, jak ji zde nazýváme, a dalších systémů naší galaxie a vesmíru jako celku.
Obecně existuje v husté hypostázi 14 trojrozměrných hustých světů, které jsou v našem vesmíru paralelně, takzvaných trojrozměrných loků. Kromě husté hypostaze má vesmír ještě další stavy, které se v pozemském světě nazývají dimenzemi nad trojrozměrností a pod ní. Ve všech těchto stavech jsou také loki paralelních světů. Jedná se o 10 světů našeho světa, které jsou obydleny a rozděleny do lok, včetně trojrozměrných a těžkých dvourozměrných světů. Jednorozměrnost není dělitelná na loki, stejně jako nulová oblast Utilizeru. Jedenáctá dimenze také není rozdělena na loki a je prázdná, je určena pro samotného Ducha vesmíru, ve kterém se stává vědomým během noci Brahmy. Dvanáctá dimenze není rozdělena na lóky a je oblastí Záření, neboli ochranná energetická schránka vesmíru, kam může velmi zřídka v případě nouze proniknout vědomí vysoce vyvinutých duchů.
Existují také světy antisvěta. Toto je jeho 10 světů, z nichž desátá dimenze je absolutně prázdná a inertní a nemá rozdělení na loki, devátá je také prázdná bez rozdělení, ale éter je tam naplněn těžkou září hustého Samaela, neboli univerzální strusky, jejíž jádro je v osmé dimenzi anti-světa. Prostor osmé dimenze antisvěta je rozdělen do tří lók Samaelových nejtěžších antisvětů. V sedmé dimenzi antisvěta přebývají vědomí nejtěžších démonů - hierarchů temnoty antisvěta vesmíru. Tento svět je rozdělen do sedmi antisvětských lók. V šesté dimenzi antisvěta jsou zástupy démonů a jejich svět je rozdělen do devíti pekelných světů. Pátá a čtvrtá dimenze antisvěta, obývané množstvím démonů a entit, mají stejný počet lok. Třetí dimenze antisvěta je odrazem husté hypostáze vesmíru a má také 12 lók. Druhá a první dimenze antisvěta se nedělí na loki a jsou to světy království stínů, největší pouště antisvěta, v nichž sídlí hladové antisvětské entity. Navíc, první dimenzionalita jak světa, tak antisvěta je téměř totožná. Je to velká poušť, která vstupuje do Utilizéru nulové dimenze.
Země se neprojevuje prostory ve světech antisvěta. Světelné světy světa se také dělí na lóky, ale největší počet z nich, 12, se týká pouze husté hypostáze a astrální hypostáze. Astrální svět čtvrté dimenze, ve kterém duchové přebývají mezi inkarnacemi, se také skládá z 12 lók, neboli paralelních světů pro planetu Zemi a ze 14 lók pro celý vesmír. Počet lók v jedné z hypostází projevů planety závisí na kvalitách ducha samotné planety. Zde mluvíme o planetě Zemi. Pátá a šestá konvenční dimenze světa mají každá devět lók, sedmá dimenze má sedm lók existence, osmá a devátá dimenze se již nedotýkají planety Země, protože tam sídlí vědomí duchů planet a hvězd a tyto světy jsou rozděleny do tří lók každý. Vědomí ducha planety Země je v osmé dimenzi, někdy sestupuje do sedmé a stoupá do deváté. Desátá dimenze vesmíru je také rozdělena na tři lóky, jedenáctá nemá rozdělení na lóky, jak již bylo zmíněno. ...
Žádná brána nevede do světů jiných dimenzí, protože princip přechodu do nich je zcela odlišný. Duch sám potřebuje změnit impulsy vibrací, změnit frekvenci vibrací. Když se ukáže, že je stejná jako ta, na které tyto světy existují, pak se duch ocitne v jiné dimenzi, v jednom ze světů, nebo lok, opět podle souvztažnosti dalších parametrů ducha. Je nemožné přesunout se do jiných dimenzí v hustém fyzickém těle! Fyzická hustá těla jsou POUZE atributem trojrozměrnosti a jejím místem. Brány, nebo portály mohou existovat pouze mezi světy stejné dimenze, to znamená, že jsou branami mezi loki světa stejné dimenze. (pozn. tak kam by vlastně pronikli po zničení kailaše?)
V té době jsme tu bydleli s bratrem Chaakem a Itzou Meem a jeho ženou Ish Chel. Byl to svět paralelního loku, svět paralelní k pozemskému světu. Právě zde byly uloženy křišťálové lebky s informacemi o planetě Zemi a její historii, nejen o zemské lóce, ale také o jiných lokách trojrozměrnosti, stejně jako o světech jiných dimenzí, pokud je tak můžete nazvat podmíněně. Byly zde také uloženy znalosti o Olmécích, kteří zachraňovali lidi z kolonií Anunnaki na území budoucí Ameriky v pozemském světě. Když jsem se sem inkarnovala, samozřejmě jsem si také nepamatovala nic z minulých inkarnací, protože zde je také fyzický svět, ale znalosti, které zde byly uloženy, mi pomohly si na vše vzpomenout. Ano, Chaak a já jsme věděli, že jsme kdysi byli černí Olmékové spolu na té vesmírné lodi, a teď musíme pokračovat v práci, kterou jsme začali. V našem světě byly prováděny úzkostlivé výpočty letu komety, jejíž trajektorii se Olmékům v té době podařilo změnit. To jsme ještě nevěděli, zda dojde k přemístění lóků a zda se ti, kteří unikli pádu komety pod Olméky, projeví v zemské lóce. Světy se mezi loki posunuly, když kometa zachytila parametry magnetického pole planety.
Je to právě elektromagnetismus, který je zodpovědný za existenci několika lok v jedné dimenzi na planetě. Kometa, která by dokázala zničit planetu ve všech lokách najednou, byla Olméky odkloněna. Magnetosféru však prorazila a způsobila poruchy právě nad tímto geografickým místem. Otřáslo to dvěma sousedními lókami, kde se obyvatelé dočasně projevili spolu se svou zemí. Sami si toho ani nevšimli, protože krajina se příliš nezměnila, často sousední loki opakují terén v místě kontaktu.
Uvažovala jsem o vzdálených epochách jako o současnosti a znovu prožívala minulost. Kometa míří k Zemi v prostoru pozemské loky. Projevilo se to ve fyzikálních rezonancích a vlastnostech kyvadla, které opět prošívalo prostory. Je velmi obtížné vysvětlit to bez znalosti pojmů, dosud v místě pozemského života neznámých. Nyní se její trajektorie posunula, dotkne se prostoru a magnetických polí znovu a na stejném místě. To odpovídá fyzice éteru pronikavých prostor, pomyslela jsem si, když jsem se zahleděla do zelených očních důlků křišťálové lebky. Budoucnost jako taková neexistuje v parametrech toho, co se bude dít v životech lidí, protože vše závisí na volbách vtělených, na tom, kam se civilizace vydá, kam ji volby lidí povedou. Ale kosmické události založené na čisté fyzice mohou být určeny. Každý ví, co způsobuje tu či onu kosmickou událost ve fyzice éteru.
Například u exploze hvězdy je přibližně možné vypočítat, kdy její tlaková vlna dosáhne určitých kosmických objektů. Když víme, co takové vlny obvykle přináší, můžeme říci, co se stane v budoucnosti, kdy vlna dorazí, ale pouze z hlediska předpovědi kosmického počasí. Tím, že jsme prohlédli varianty událostí, v našem světě, byli jsme schopni vypočítat nejpravděpodobnější možnost, a to již s přihlédnutím k této skutečnosti kosmického počasí a samozřejmě k událostem, které se již ve vesmíru staly.
Když jsme věděli, co ta kometa udělala a jak se její trajektorie vychýlila, bylo v našem světě vypočítáno, kdy se přibližně vrátí do systému Inti (Slunce) a jak proletí kolem Země a po jaké trajektorii určené fyzikálními vlastnostmi vesmíru. S cílenými umělými zásahy nikdo počítat nedokáže. Předpovědět se dají pouze za podmínky bez zásahu, na základě čistě fyzikálních zákonů pohybu kosmických těles, nebo chemických a fyzikálních procesů, které v těchto tělesech probíhají a vedou k jejich explozím. Vměšování kohokoli je již svobodnou volbou těch, kteří se vměšují, takže v tomto ohledu není nikde předepsána žádná budoucnost. Čistě na základě fyzikálních zákonů jsme tedy přibližně vypočítali dobu návratu komety, a na základě její trajektorie jsme si uvědomili, že dojde opět k posunu prostoru lok. Vypočítáme přibližně, kdy k této události může dojít. Také jsme pochopili a vypočítali trajektorii této komety a dále, přičemž jsme uvažovali s faktem, že bude zasažena magnetickými poli při změně epoch a prostor. Sama kometa zároveň může také přirozeně měnit trajektorii. Podle takto změněné trajektorie bude její další přílet již katastrofický a znovu zničí planetu.
Aby k tomu nedošlo, bylo nutné zabránit změně trajektorie komety, nebo ji změnit tak, aby se další přílet nestal katastrofou. To vše však může být provedeno pouze z pozemské lóky tří dimenzí. Tam stačí změnit parametry Brány v určitý den a hodinu letu komety ve vrstvách éteru ještě předtím, než kometa vstoupí do hranic prostoru v blízkosti Intiho systému (sluneční soustavy). Můj bratr a já jsme se rozhodli jít na pozemskou loku, protože podle našich výpočtů už nezbýval čas. Kometa se neúprosně blížila k Intiho systému napříč galaxií. Někde, asi za sto let, měla projít Bránou a zachytit její energetická pole, přestože ji Olméci uzavřeli. Průchod komety se silou jí vlastní mohl elektromagnetická pole v oblasti Bran snadno otevřít, a kometa by nevyhnutelně změnila svou trajektorii na tu dřívější, než Olmékové Bránu zavřeli. Tentokrát by proletěla kolem Země, a způsobila posun v lokách, ale příští katastrofě se prakticky nepodaří zabránit... Pokud ale změníte parametry Brány, pak se trajektorie komety nevrátí do starých kolejí a ani příště to nepovede ke katastrofě.
Abychom se dostali do světa pozemšťanů, museli jsme z naší strany aktivovat Bránu. To bylo možné, protože Olmékové je zapečetili pouze před pozemským světem. Z této strany pak budou muset být znovu uzavřeny, což odřízne možnost návratu zpět. Naši druzi to udělají tady. Půjdeme tam, aniž bychom se vrátili zpět v tomto těle. ... Pak, v nazelenalých záblescích záře vycházejících z lebky, jsme jasně viděli Brány a bílý záblesk, když jsme otočili krystalem. V bílém záblesku se vytvořil nazelenalý tunel, do kterého jsme vstoupili. Za okamžik blesk zhasl a Chaak a já jsme byli uvnitř pyramidy. Jen ne tady nahoře v tomto chrámu, ale dole, kde se nachází Brána u velkého Jezera průchodu. Podzemní zrcadlo, jak jsme mu říkali. Pyramida zde byla trochu jiná, postavili ji Olmékové z monolitů a byla více pod zemí, šla mnoho metrů pod zem, takže podzemní zrcadlo bylo v samém jejím středu a krystaly portálu byly pod jezerem. Existovaly, abych tak řekl, záložní brány, které se otevíraly pouze z této lóky, a ne z té pozemské. Ty, které se otevřely z pozemské lóky do jiných lók a na planety Orionu se světem odpovídajícím pozemské lóce, byly Olméky vypáleny do základů, takže neexistuje způsob, jak se vrátit zpět do těla. ...
Brzy jsme vyšli ven k lidem. To byla epocha asi 100 let před příletem komety, podle našich výpočtů. Byla to ta jediná, do které jsme se mohli dostat, protože minulost zůstává jen v záznamech jako fata morgána a budoucnost ještě neexistuje, je v myriádách větví variant. Ta doba byla současná, jako byla naše doba v naší lóce. Byl to rozkvět království Egypta a Asýrie. Místní nás nevyhnutelně považovali za bohy, kteří prošli pyramidou. Jejich uctívání bylo pro nás divoké. Ale na druhou stranu poslouchali, co jsme jim říkali. Mluvili jsme ve svých myslích v obrazech, aby nám rozuměli. Toho však byli bohužel schopni pouze jejich kněží, a tak bylo nutné naučit se místní jazyk, který se ukázal být podobný tomu našemu. Chaak se vydal do toltéckého hlavního města Tuly, města postaveného potomky Atlanťanů, kteří se smísili s místními kmeny. Mimochodem, z nich pocházeli Toltékové.
Musela jsem zůstat tady, ve městě Brány. Hlavním úkolem bylo předat znalosti o duchu, o paralelních světech, o struktuře vesmíru a o tom, co a jak vedou volby ducha. Poznání o éteru a prázdnotě Propasti Existence. To bylo nutné dříve, než mohl svět těchto lidí znovu vletět do nepochopitelného prostoru. Podle výpočtů v naší loce to bylo nevyhnutelné, aby se nám s Chaakem podařilo změnit parametry brány. Říkali mi tady Coatlicue, to znamená ta, která nosí hadí šaty. Po mnoho let jsem lidem zde vyprávěla, co jejich duchové potřebují, a dokonce jsem to zapisovala na papír z lisovaných rostlin. Později byla některá oznámení vytesána do kamene místními obyvateli jejich hieroglyfy. Toltékové si je dlouho ponechávali, dokonce se přestěhovali do jiného prostoru a v době conquistadorů se objevili ve větvi budoucnosti.
Na chvíli se jim dařilo přesvědčit kněze, že bohové nepotřebují oběti, že tímto způsobem vyvolávají démony a je žádají o službu úrody a deště, ne bohy. Démoni, kteří to udělali za krvavé oběti, připoutávají celý lid ke svému světu a vybírají od něj daň neustálými oběťmi. Pokud nejsou žádné oběti, pak sami démoni přináší sucho a neúrodu. že kromě démonů existují také mimozemští vetřelci, kteří se také převlékají za démonické bohy a sbírají tělesné orgány lidí pro své experimenty. Čas ale plynul a bylo potřeba změnit parametry Brány...
Průhledná lebka znovu vzplanula a znovu odhalila vzpomínky... Chaak se vrátil do Gate City. Quetzalcoatl nám přišel na pomoc. Přišel v subtilním těle a řekl, že předtím, než se něco udělá s Bránami, je nutné postavit další dvě pyramidy na vrcholu starobylé pyramidy, jako sarkofág, aby mocné paprsky Bran neublížily obyvatelstvu. Záření krystalu brány při změně jejích parametrů nevyhnutelně přinese smrt všem živým věcem, takže je nutná další ochrana. Věděli jsme o těch paprscích a věděli jsme, že je to všechno smrtelné pro tělo, ale aby takové paprsky byly, bylo nutné vyhodit do povětří Bránu. Zdá se, že od té doby, co byly postaveny, vetřelci tohoto světa něco udělali a změnili konstanty krystalu planety, na jehož klíčových bodech byly v dávných dobách postaveny brány.
Bylo nutné opět odložit výměnu krystalů Brány a postavit stěny pyramidy a přidat na ni kamenný kryt. Přišel další den postavení Inti (den slunovratu). Pyramida Brány se stala mnohem větší, než byla ve skutečnosti. Vyrostla až k nebi a ta prastará vrostla hluboko do Země až ke Krystalu brány. Vše bylo připraveno a my jsme se rozloučili s lidmi, kteří začali znovu vykonávat své rituály uctívání, i když jsme jim to zakázali. Vešli jsme do pyramidy, která vyvolávala temné duchy. Zákazy neprolomily pošetilé vědomí prosebníků, nechtěli, abychom odešli do jiného světa, ale abychom je dál učili a vedli jako stádo. Někdy se zdálo zbytečné, že jsem zde zanechala vědění. Přesto se někteří duchové těchto lidí obrátili k pravdám vesmíru a toto poznání zůstalo toltéckým strážcům. S Chaakem jsme sestoupili k obrovskému zelenému krystalu po schodišti vytesaném do čediče. Vedlo do obrovské haly pod jezerem. Dveře do síně se otevíraly tajnou pákou, ale my jsme si to pamatovali, protože jsme to všechno postavili sami v tělech Olméků.
Vzali jsme si s sebou speciální zařízení, která jsme si přivezli z paralelní loki. Krystal musel být uveden do modrého stavu a duhové jiskry. Věděli jsme, že v tomto případě se naše těla dematerializují na atomy spolu se zařízeními, a tak jsme pevně a definitivně uzavřeli kamennou desku u vchodu do této haly za námi. Jakmile se však zařízení dotkla krystalu, stalo se něco neočekávaného. V jeho záblesku se objevil motýl z hlubin antisvěta. Brány byly zřejmě poškozeny již v oné vzdálené epoše průchodu komety a mohly umožnit duchům přejít z antisvěta do tohoto světa, s největší pravděpodobností až ve chvíli, kdy by někdo začal něco dělat s krystalem zvenčí.
Démonka Itzpapalotl využila toho, že jsme se dotkli Bran, aby mohla odejít z jejího světa s lidmi, kteří se za mě vydávali. Už dříve přicházela ve vizích ke kněžím-šamanům, vydávala se za mě, a oni pak s překvapením vyprávěli lidem báchorky, že potřebuji oběti a lidskou krev k jídlu, že ne nadarmo nosím náhrdelník z lebek. Že jsem strašlivá bohyně smrti, a nejen ta, která pomáhala lidem uvědomit si iluzorní povahu tělesné smrti a snadný přechod do jiného světa. Že nezabíjím démony, kteří brání prozření, ale všechny v řadě, abych se živila krví. Někteří šamani jí stále nevěřili a sami mi o tom všechno vyprávěli. Mnohokrát jsem se snažila lidem dokázat, že nejsem démon, ale někdy je to téměř nemožné. Mnozí měli sklon věřit hororovým příběhům, protože jejich vlastní strach byl silnější než zdravý rozum.
Itzpapalotl se stala tělem v paprscích Křišťálu brány a začala se nám vysmívat. Nedělala to dělat dlouho, vždy jsem měla za opaskem krátký paprskový meč (rukojeť, ze které vyskočil řezný paprsek). Měla jsem také šipky a atlatl na jejich metání. Nebylo jich však zapotřebí, bitva byla krátká, i když krutá. Její ohnivé jehly mi trhaly šaty a rvaly tělo. Přesto se je podařilo srazit mečem a probodnout její hruď. Chaak věděl, že to zvládnu a nedal démonce příležitost vnést do krystalu modrý oheň. Pak ale tělo démonky spadlo do plamene krystalu a nám se ho podařilo dotknout přístroji z obou stran, dokud nezmizel sluneční paprsek z tenké trhliny, která zde byla ponechána pro průchod v den slunovratu, v nejdelší den Inti. Krystal se zablýskl a vyzařoval duhu. To bylo to poslední, co jsem tehdy viděla skrze palčivou bolest, která naplňovala celou mou bytost. ...
Chaak a já jsme zůstali bez těl a byli jsme vyhozeni ven z pyramidy. Ukázalo se však, že tím intriky démonů neskončily. Daleko v džungli vytvořila prastará pyramida Atlanťanů duhu. Potvrdily se naše dohady, že se Atlanťanům v době jejich vlády po smrti černých Olméků podařilo spojit dva krystaly. V okamžiku, kdy se změnily parametry Brány, atlantský krystal vybuchl v hluboké džungli v pyramidě, která tam byla pohřbena. Duha pokrývala polovinu oblohy a spojovala se s pyramidou Brány. Na schodech pyramidy se objevil podivný útvar. Někdo v dlouhých, ale potrhaných šatech Atlanťanů se schoulil do klubíčka, zakryl si oči rukama a divoce pištěl. "Opět experimenty Atlantidy," tlumočil mi Chaak své myšlenky, "ten muž zemřel už dávno, ale vesmír ho vyhodil ve stejné podobě do této verze budoucnosti, která se mu projevila. Jeho duch je opět vytržen z říše stínů antisvěta do tohoto zhmotnělého těla Atlantidy.
Ano, taková je bitva mezi silami antisvěta a světem. My měníme portály, aby kometa za padesát let neroztrhala planetu na kusy, a oni sem stejným mechanismem pošlou svého démona." Atlanťan, který se objevil na stupních pyramidy, byl jedním z dvorních mágů v době pozdní Atlanty, žákem Herma Trismegista. Do kolonie odešel z centrální Atlanty a stal se hlavním knězem v jejím hlavním městě. Přijal jméno Huitzilopochtli, ale během jednoho ze svých experimentů se slunovratem na střeše místního chrámu zmizel, aniž by zanechal stopu. Jeho duch upadl do anti-světského království stínů pro mnoho temných zásluh a černé magie. Ale struktury éteru, pokřivené pokusy s elektromagnetismem dematerializující tělo, ho znovu sestavily, když se v nich objevila stejná rezonance. To se stalo právě při změně vlastností krystalu brány. Centrum přesně stejných vln v éteru byl nyní na Pyramidě Brány, a to díky úsilí místních kněží, kteří uspořádali oběť na počest Chaaka a Coatlicue. To, co jsme jim zakázali, stejně udělali, vedeni entitami a na jejich popud. Démonka Itzpapalotl se možná díky tomuto rituálu také dokázala projevit na naší cestě v těle.
Lidé nechápou, že všechny oběti a uctívání jsou zlé a že oběti smrti jsou ještě větším zlem a nejsou pouhou demonstrací jejich bezmezné připravenosti položit své životy za Mistry. Nikdo tyto show nepotřebuje. Zlé je i dobrovolné sebeobětování se. Jeden z kněží se dobrovolně obětoval, aby ukázal svou oddanost, a doufal, že zůstane s bohy, půjde za nimi. Tito lidé začali překrucovat to, co jsme říkali během našeho života, a přestalo být zbytečné jim cokoliv říkat. V té době jsem předala nejdůvěrnější znalosti o velké Prázdnotě Nekonečna skrytým šamanům, a ne těmto nabubřelým představitelům oficiálního kultu, který se zde rozvíjel od dob Atlanty.
Je to jako v dobách křesťanského kultu, kdyby se Ježíš vrátil a začal je vyhánět z chrámu, prostě by mu nikdo nerozuměl a byl by znovu popraven, pomyslela jsem si při pohledu do žhnoucích očních důlků na lebce. Tento Huitzilopochtli se okamžitě zorientoval v projeveném těle. Nenarodil se z dítěte, a tak si vzpomněl, kdo je. Nechápal, co se s ním stalo, protože svůj pobyt ve světě stínů považoval jen za dlouhý zlý sen. Kněží oficiálního kultu ho okamžitě prohlásili za božstvo, které jsem údajně zrodila já, protože se zjevil místo Chaaka a mne. Chaak byl můj bratr. Kněží si vymysleli podivné příběhy o zrození kněze v klubíčku peří. Jakmile se vzpamatoval, vyprávěl historku ve starém dialektu poloatlantského - polotoltéckého jazyka. ... Huitzilopochtli vedl lidi, aby vykopali starověké hlavní město atlantské kolonie, město Tenochtitlan. Právě onu pyramidu, kde ve své době zmizel, která vyslala duhový paprsek v okamžiku změny krystalu Brány.
Kněz učinil Tenochtitlán svým hlavním městem a přivedl k sobě aztécké šamany, přičemž mnohé z tohoto kmene také učinil svými šlechtici - ne Toltéky a Maye, kteří zde také žili. Přes veškeré uctívání oficiálních kněží neměl rád Toltéky, protože mezi nimi byli šamani, kteří neprozrazovali tajné znalosti. Jeho úsilím se začalo městu Brány říkat město čarodějů - Chichén Itzá. Chaak dál držel zářící lebku před mýma očima a pokračoval v příběhu. "Změněné parametry krystalu zpozdily přílet komety o další století. Proto byl Tenochtitlán kompletně obnoven. Vládcem Aztécké říše se stal Huitzilopochtli, který postupně vytlačil Toltéky do malých osad., nebo spíše oni sami odešli do lesů za svými šamany, kteří si s sebou vzali knihy Coatlicue. Na její žádost během jejího života z nich vymazali její jméno, protože to bylo vědění vesmíru, a ne její.
A pak přišla kometa a jasně rozzářila oblohu. V té době jsi byla v jiné zemi, u pyramid Ki Hu Ptah v říši Sfingy," řekl Chaak." Obloha se zatáhla černým zatměním, a když slunce znovu ukázalo svou tvář, lidé zmizeli. Všichni byli v zapomnění, a možná že mnozí z nich byli ztělesněni na jiných místech. Ale čas nadešel a vlny v éteru, které zanechala kometa, jež se dotkla okraje energetických polí Brány, se uzavřely a odhalily těla lidí, kteří se od té doby nikde neinkarnovali. Probudili se ve svých tělech a mysleli si, že se jim právě zdál podivný sen... Začali znovu žít, aniž by si všimli, že uplynula téměř dvě tisíciletí. Jejich struktury se tam také projevovaly silou krystalu Brány ve stejné podobě, v jaké byly.
Huitzilopochtli se však tentokrát nevrátil. Jeho tělo zůstalo bez života na vrcholu pyramidy, kde ho zachytilo zatmění a průlet komety. Odešel dřív, než se tam všechno zhmotnilo. Nepomohly mu žádné krvavé oběti lidu, který přinesl svou krev a srdce, v nichž hledal nesmrtelnost. Strávil celé své poslední dny hledáním této látky, neustále skládal elixíry z obětního materiálu a vyžadoval stále více obětí. Posbíral všechny recepty Atlanťanů a Anunnaki, které byly Atlanťanům známy, ale nikdy nebyl schopen vytvořit elixír nesmrtelnosti. Nakonec se tím prostě otrávil, když si vzal obrovskou dávku během zatmění v den slunovratu, v den průletu komety...
Velká Propast Prázdnoty, Nekonečnost Bytí, oživila silou krystalů Brány těla těch, kteří žili v jeho době a které považoval za smrtelné, a vrátila mu pouze bezvládnou mrtvolu na vrchol pyramidy. Po mnoho staletí zde stále žili lidé, ale stále více je zahalovalo šero. Když totiž šplhali na pyramidy, v první řadě žádali vyšší mocnosti, aby jim pomohly potrestat sousední kmeny a zničit je, nežádali světlo a dobro. Démoni se jim začali zjevovat pod našimi jmény a pod jmény dřívějších démonů, jako byl Huitzilopochtli. Stejným způsobem k nim přišla Itzpapalotl ve své démonické podobě motýla. Lidé již nerozlišovali mezi tmou a světlem a začali uctívat démony a přinášet jim krvavé oběti.
Quetzalcoatl se pod jménem Kukulkán, jak mu říkali místní, pokusil projevit v pyramidě s využitím jejích starobylých vlastností, ale z lidí se stali divoši a krev tekla ještě více, tentokrát k němu. Kulty démonů vzkvétaly a krev tekla jako řeka... Zpoza moře však přicházeli dobyvatelé. Ano... Conquistadoři..." Oči lebky opět zeleně zazářily. Někde tam, v hlubinách středověkého hradu, jsem se viděla v kaštanových sametových šatech... Isabella...
Kolumbovými lidmi byly zpoza moře přivezeny podivné figurky. Jak jsou mi povědomé - prolétlo mi hlavou, když jsem je držela v rukou. Ať je spravedlnost a falešní bohové se zadusí krví a už se neodváží vytvářet peklo satanismu - tak mi to blesklo hlavou. Povolení k misionářské činnosti bylo podepsáno. Kardinál, který ho přinesl, pomalu založil papír do dlouhého pouzdra, a s úklonou odchází ze sálu...
Zase mlha... Záplava vzpomínek následuje jedna za druhou jako duhové vlny a bez forem rotují v nazelenalé záři vycházející z lebky. Itzpapalotl - její figurka byla v Isabelliných rukou. Znovu zablýsklo nazelenalé světlo a démonka se znovu vynořila z oblaků vzpomínek. Teď byla ve svém anti-světě, v jeho nejhlubších chodbách - jako termitiště plné slizu a pavučin. Vydával štiplavý kouř a blýskal se karmínovým světlem chtíče. Monstrózní hmyz s lidskými rysy se smrtící krásou motýlích křídel. Našli jsme ji. Musí zmizet, tentokrát nadobro!
"Marně se snažíš," projel náhle vědomím odporný spalující proud myšlenek. "Lidé jsou hloupí a malicherní, vždy budou ctít mě, ne tebe, chtíč je pro ně důležitější než tajemství vesmíru. Nikdy neuvěří tomu, co bylo, a budou to nazývat pohádkou, a uvěří každé pohádce, když jim řeknete, že až dosud byli klamáni a nyní je tu skrývaná pravda, celý příběh že je lež, že neexistuje vůbec žádná historie a pyramida Chichén Itzá byla postavena v devatenáctém století jako všechny ostatní artefakty, aby mohla začít vydělávat na cestovním ruchu... Hodně peněz.... Nikdo z lidí se ani nezamyslí nad tím, zda bylo výhodné budovat taková zařízení kvůli turismu, ospravedlní i to. Nechtějí mít žádnou historii, a tak tomu věří. Chtějí věřit, že neexistují žádné dějiny a že neexistuje žádný svět, a že oni sami jsou hologramy počítačového programu... Už se jim zalíbilo, co pro ně vymyslel Lucifer! Nezměníš je. Jsou takoví. Proto máme právo tvořit to, co chceme. Moudří Anunnaki to vědí už dlouho... Haha... Hahaha..." Démon zařval. "Máme právo smát se hlouposti a živit se na ní. Máme právo lhát, když to chtějí slyšet bezvýznamní duchové a myslí si, že je to pravda. Smějeme se a sajeme z nich nektar, když obdivují krásu tvarů našeho ohnivého světa temnoty v domění, že to jsou rajské svatostánky..."
Neměla čas doříct myšlenku. Velký ohnivý hněv samotné Propasti, Nekonečnosti Bytí, z nás vytryskl a začal spalovat démona. Ohnivá bitva s velkou tíhou a bolestí neznala konce, dokud nás mohutný tep Propasti nepohltil do zapomnění... ... Ona už není. Démonka je pryč... Nevím jak, ale velký zázrak Nekonečnosti Bytí pokračuje a my stále jsme, i když jsme tam zmizeli... Křišťálová lebka stále září a topí se v nazelenalém víru. Opět dlouhý zářící tunel... ... Dusné slunce zahřívalo prostor visící jako opar nad hustou džunglí. Majestátní stupňovitá pyramida stále stojí, a ti, kteří poslouchají démony, stále vypráví všelijaké báchorky...
