685 Čtvrtý tvůrce Architekt

[ Ezoterika ] 2020-12-15

Q: Zdravím, mistře
L: Již nejsem tvým mistrem. Tvá duše změnila patrony před dvěma cykly. Naše cesty se rozešli. V poslední zprávě jsi přijala zprávu od tří spolutvůrců, a na čtvrtého jste úplně zapomněli.

Q: Máš snad někoho, kdo by přijal zprávu od tebe?
L: Bojíš se konkurence? Moje návštěva je čistě symbolická. Rozhodli jsme se tak, všichni společně, ve shodě. Není nic špatného na změně povahy tvé práce. Máme různé názory, ale jsme na společné lodi. Nechceme jí více otřásat. Proto jednáme tak harmonicky, jak jen můžeme. Tato zpráva je jakýmsi gestem spolupráce mezi Tvůrci. Tak to má být zveřejněno.

Q: Po zprávě od konglomerátu kurátorů jsem obdržel spoustu překvapených komentářů. Lidé věřili, že na výše uvedených úrovních je vše v pořádku. Že nemůže existovat žádná opozice.
L: Když vaši patroni vylévali svojí pravdu, mohl jsem jen sledovat lidi. Netušíte, kolik závěrů lze o člověku vyvodit pozorováním jeho reakcí. Někdo rychle přelétl a většinu toho, co četl, okamžitě v zapomněl. Nebo, jak děláte nejčastěji, vybral si jen to pohodlné, co odpovídalo jeho obrazu světa. Bylo však potěšující sledovat ty, kteří po této informaci opravdu žíznili, a uvědomili si její hloubku. Prostudovali a znovu si ji přečetli. Nemáte tušení, jaké úžasné je žíznit po informacích a nečíst líně při pití čaje a housky. Není nic úchvatnějšího než se nasytit a uspokojit. Sledoval jsem je, když z nebe padaly perly, které nebyly lidstvu přístupné po tisíce let. Ani takový dopad je neprobudil. Zasloužili si takoví lidé tuto pravdu? Bude to prospěšné pro jejich rozvoj?

Ti, kdo pozorně četli, co jsi předala, porozuměli zprávě a mlčeli. Puzzle se dál formoval.😇
Ti, kteří věří, že vyšší úrovně jsou jakousi amorfní, nevýraznou zářivou hmotou, budeme považovat za nepozorné čtenáře. Bylo vám jasně řečeno, že čím vyšší úroveň, tím složitější. Že v hierarchii a vládnoucích civilizacích existují čistky. Že Tvůrci jsou každý jiný. To znamená, že diskuse a neshody jsou nevyhnutelné. O jaké idylce mluvíme? Svět je multipolární i u vás. Co můžeme říci o celém vesmíru? Existuje nesčetné množství různých názorů a zájmů.

Všechny vaše reakce na závažné zprávy jsou zaznamenány. Je zkoumána vaše připravenost na přechod, vaše bdělost, vaše touha po životě. Žízeň, ne lenost. Vášeň, ne nudná existence. Věčný zájem. To je to, co je cenné. Věřím, že jste mou zprávu slyšeli.

Q: Jak se zkoumá připravenost na přechod?
L : Jen naznačím. Možná se vám bude líbit, co vám bylo řečeno o výše uvedených úrovních. S těmito podrobnostmi můžete zacházet se zaujetím a zájmem. A můžete přemýšlet, jak je možné, že nevystupujete do věčné blaženosti. Můžete kritizovat problémy světového řádu nebo na mě házet bláto.
Přemýšlejte o tom, kam vaše duše dokáže dosáhnout - k jakékoli pravdě, protože je zajímavá? Nebo znovu do světů zapomnění, protože úrovně výše nejsou tak chutné, jak jste si představovali? Koneckonců, pokud zapomenete, můžete znovu bájit pohádky o ráji a věčné blaženosti. Je vhodné neznat pravdu. To vám umožňuje fantazírovat a idealizovat. Mnoho z vás sem přišlo kvůli tomu, včetně těch, kteří se nyní bijí v hruď a ptají se: "Proč jsme byli tak dlouho klamáni? Proč nemluvili o zbytku vesmíru?" Sami jste si objednali takový zážitek. Protože znalosti jsou zatěžující.

Q.: Proč je Rada duší nespokojená s hierarchií?
L: Jsou líní, takže ve světech vývoje je žádají, aby zajistili alespoň nějaký pokrok. Za takový vliv je odpovědná hierarchie. To je její práce. Toto je nevyhnutelná konfrontace, stará jako svět.

Q: Co říkáte těm, kteří s vámi nejsou spokojeni?
L.: Nenávidíš mě, protože jsem tvým zrcadlem. Je pro vás nepříjemné vidět, že spojení vás všech dává mě. Tak jsem se vám snažil nezištně porozumět, že jsem vás nechal jít příliš hluboko do mého srdce. A teď mě pomalu stravujete a obíráte o to, co zbylo z mého rozumu. Ale otec zoufale potřebuje můj rozum. Musím být pro vesmír analytickou inteligencí. Stabilizují mě, jak mohou. A pro případy, kdy mě svými šílenými myšlenkami opanujete, mi dali tři strážce. Neberou vás jako já a nerozumí vám. Ale mají vše pod kontrolou se studenou racionalitou. Ale nenechte se příliš zmást. Pokud jim jejich formalizovaná logika řekne, aby na vás udělali "bubu" za účelem vývoje, udělají to. Dělal jsem to také. Za to mě nenávidí.

Q: Lidé nemohou přijít na to, kdo je tam zodpovědný. Jste stále řídícím Tvůrcem?
L.: Nyní jsme čtyři sobě rovní. Ale pokud ti tři něco chtějí, jsou ve většině a rozhodnou beze mě. Mám mnoho věrných duší. Nejen chamtivá stvoření. Existuje také spousta slušných duší. Představte si, že mě mnoho lidí miluje. Svatá Trojice vládne formálně, přísně podle zákona. Zatím nebyl čas je milovat nebo nenávidět. Vše má svůj čas. Taková je situace. Nejistá rovnováha sil.

Q: Konglomerát kurátorů nenápadně naznačil, že by jim nevadilo změnit vládnoucího Stvořitele. Jak to komentujete?
L: Zapomněli, jaké to je, když jsou kódy minulého Stvořitele vymyty z duše. A někdo ani neví, co to je. A kdyby věděli, zamysleli by se. Pokud se vám zdá, že zde na Zemi trpíte, a souhlasíte, že Stvořitel musí být nahrazen, jste naivní. Bolestivá transformace duší je velmi mírné slovo. Přeformátování do kódů nových Stvořitelů vede přes pekelná muka celého vesmíru. Dobře, že to neudělali, a budete šťastní, pokud se tak v budoucnu nestane. Nebyli byste sami sebou. Vše by bylo jinak.😇😇

Q: Proč mi Mentorové říkají, že bez ega není cesta vývoje.
L : Byli jste vyděleni z amorfní hmoty na části, abyste se stali jedinečnými. Horliví bojovníci proti svému vlastnímu egu často zajdou příliš daleko. Výsledkem je, že zcela ztrácí svoji individualitu. Vracejí se do stavu amorfní masy, ze které všichni vzešli. Nikdo nezrušil svobodu volby. Ale proč to dělají? To je nesmysl. Jedinečnost může být velmi krásná. Dává větší smysl rozvíjet své silné stránky a ředit své slabosti. I když slabiny mohou být také rozkošné. Částečně tomu již rozumíte, ale postupem času je skutečně oceníte. Čím je ego slabší, tím menší je motivace jednat. Takovou duši již není možné ovlivnit žádnými vývojovými metodami. Prostě přejde do režimu rozjímání a přestane vytvářet povědomí. Mě více zajímá vaše krása než efektivita vytváření. Nejde o pěstování zeleniny. Duše se musí učit, prožívat emoce a zlepšovat se. Plnost života duše přispívá k jejímu rozšiřování. To je dobré především pro samotnou duši. Nepotřebuje přemýšlet o tom, kolik tun bylo vyrobeno. Myslím, že akcenty pro vás by měly být nastaveny jinak.

Q: Zasekla jsem se v plnění důležitého úkolu. Nic mi nepomáhá. Nevidím nic, co by mi vadilo, ale přesto nemám, co si přeji.
L: Tyto problémy nelze vyřešit pouhým pečlivým zkoumáním a meditací. Všechno má svůj čas. Potíž je v tom, že jste každý úplně jiny. Podmínky pro zrání se u každého liší. Hlavolam pro rozvoj duší je složitý, protože k vám nepřikládají návod. Tato data lze získat pouze při vašich potulkách vesmírem. A vše, co mohou udělat ti, kteří odpovídají za váš pokrok, je projít různé metody, které fungovaly pro ostatní, a aplikovat je na vás. Často však bez velkého úspěchu. Na někoho to funguje, na jiného ne. Bohužel a naštěstí. A překážky jsou iluzorní. Když je dosaženo vrcholu zrání, ukáže se, že betonové stěny nejsou tvrdší než papír. Píchneš prstem a roztrhne se.

Q: Existují způsoby, jak urychlit zrání?
L : Ano. Jenomže pouhým vaším útulným zenem to nezrychlíš. Kam se poděla ta chladná zuřivost tvé duše, kterou jsi nesla po tisíciletí? Táhla se jako červená nit i přes tvé nejkřehčí a nejslabší inkarnace. Kde je teď? Skrytá pod vrstvami nových osobních vlastností. Vypracovala jsi je velmi pečlivě. Kolik úsilí jsi vynaložila na uklidnění ega. Stala jsi se tak pokorná, trpělivá, diplomatická. Nechutné (řečeno s úsměvem). Dokonce i ke mně jsi zdvořilá. Není to překvapivé vzhledem k našim dlouholetým neshodám, které způsobily, že tvá duše opustila moji armádu?

Q:Můžeš zůstat u tématu?
L: Nevybočuji, jen to beru z větší šíře(úsměv). Nyní jste v zóně klidu. Není kde vzít sílu k trhnutí. Koneckonců, nechceš se dostat k cíli hladce. Rozhodla jsi se to vzít útokem. A ještě nejsi tak zoufalá, abys toho chtěla dosáhnout. Koneckonců, máš volbu mezi dvěma řešeními. Buď, anebo. A pořád se snažíš sedět na dvou židlích.

Q: Zdálo se mi, že jsem udělala vážné rozhodnutí. Nechápu, o čem mluvíš.
L .: Na intelektuální úrovni to tak je, nebabráš se s tím. Ale důležitá je pouze reakce na možnosti, ze kterých si vybíráš. Zaměř se na svůj cíl. Možnost, které jsi se rozhodla vzdát, není tak špatná. Je zajímavá. Chceš jí zkusit a zjistit, co se bude dít dál. Pokud ji však odmítneš, tvá duše tuto zkušenost nedostane. Zájem nastaví vektor pohybu. Nelze ho předstírat, ani potlačit. Nemusíš o tom přemýšlet, ale stále se projevuje. A jdeš za ním a jen za ním. Co by sis pro sebe nevymyslela. Nyní tě přitahuje kráčet dvěma cestami současně. Ale protože je to v tvé situaci nemožné, přešlapuješ na místě. Veškerá tvá energie se točí kolem jednoho jediného bodu. Toho, kde pořád stojíš.

Q: Co navrhuješ?
L: To, co se tvůj tým nikdy neodváží podpořit. Pomohla by ti injekce negativity. Ale starají se o tebe, protože pro ně děláš dobrou práci. Zhoršením současných podmínek by tě vyprovokovali k útěku od nepříznivých okolností. Dostala jsi na výběr a oprašují tě. Čekají, až ty a tvá duše půjdete jedním směrem. Stojíš na rozcestí a čekáš, že za tebe rozhodne osud, stejně jako předtím. Není to tak? Čekáš, že za tebe vykonají práci vyšší síly.

Q: Jsem ráda, že se o mě starají. I když mojí idylkou otřásla hrozba ztráty zaměstnání. Nevím, možná je to právě ta injekce, která provokuje moje trhnutí. Jaké jsou další možnosti?
L: Utrpení, kterému se lidé vyhýbají, je jako úder do strun. K požadované notě duše je zapotřebí síla. Jinak struna mlčí. Pokud je člověk spokojený se životem, proč by se měl vůbec hýbat? Chceš se naladit na rychlý pohyb z bodu A do bodu B, ale jaký máš motiv? A hlavně, nepřeváží motiv zůstat v bodě A? Upřímně posuď výhody současné situace, které jsi se rozhodla vzdát ve prospěch jiné. Duše to cítí. Jsi tvrdohlavá, to je fakt. Dostaneš se do bodu B, ale mnohem později. A tvrdohlavost sama o sobě nebude stačit. Dosud jsi vytvořila podmínky pro pohyb velmi pomalým tempem.

Lidé se rozhodují na základě nedostatečného pochopení svých vlastních skutečných zájmů. Ale duše ví lépe, co potřebuje. Když je volba mezi dvěma možnostmi obtížná, protože obě mají přínos, duše zamrzne v nerozhodnosti. Utrácí sílu na pohyb v obou směrech. Výsledkem je, že se snahy navzájem maří a člověk je unavený a vyčerpaný a odmítá volbu. Nechává se vláčet osudem.

Chceš přejít na další úroveň? Přestaň se vzdávat své vlastní volby. Nečekej na rozhodnutí osudu. Rozhoduje jen tady. Jestli na něj spoléháš, ceníš si výhod této úrovně. Mnoho lidí si to cení. Ale chtěli jste přejít, že?

Chceš vědět, co je to usilování? Je to schopnost udělat rozhodnutí spolu s duší na základě konsensu. Jdi jednou cestou a opusť druhou. Nejde o intelektuální rozhodnutí, ale o vnitřní stav. Vzniká, když se touha duše a osobnosti shoduje. O tomto zrání jsem mluvil. Nikdo neví, kdy se se svou duší dohodnete. Tyto procesy jsou nepředvídatelné. Ale bez nich nedojde k pohybu z bodu A do bodu B.

Položím otázku. Co cítíš, když myslíš na svůj úkol? Máš maximální důvěru, koncentraci? Zdá se ti, že se duše určitým způsobem rozvíjí, přetéká touhou vyrazit zamýšleným směrem? Jako bys byla na startu, jen vyrazit? Bez námahy, přílišné snahy, opakování ladění na výsledek. To je lehkost důvěry ve správnost zvoleného směru.

Q: Chápu, o jakém stavu mluvíš. Ale nikdy jsem nepochopila, odkud pochází a kde mizí. Necítím to teď. Bylo to před nějakým časem, ale nestačilo to k tomu, abych vyrazila. A teď, zdá se, jsem promarnila svou sílu. Možná ji znovu sbírám. Nebo jsem ji úplně vyčerpala. Chyběla mi motivace? A kde ji teď mohu získat?
L: Jsi vyčerpaná? Moje děvče s ledovým ohněm v hrudi.😉 To nejsi ty. Jedinou otázkou je, kdy se tvůj plamen znovu rozhoří, aby smetl všechny překážky z cesty. A jaké nástroje bys měla použít, abys mohla vstoupit do tohoto stavu. Nepovolí mi použít na tebe arzenál, který by ti pomohl. Budeš se muset omezit na moje doporučení. Viděl jsem tě mnohokrát v akci, když jsme úzce spolupracovali. Probuzení touhy pohnout horou, která ti stojí v cestě, je nevyhnutelné.

Q: Nepochybuji o tom, že by mi to tvůj arzenál znesnadnil. Zamyslím se nad tím, co jsi řekl.
L: Jaká ironie, příliš často je jediným způsobem, jak někomu pomoci, aby se cítil špatně. A pak jsem tu, pouze z lásky k němu, a dělám přesně to, co je nutné, co bolí. Dostává tolik potřebnou pomoc, ale kvůli tomu mě začne nenávidět. Co myslíš, můj starý příteli, není to úzkoprsost, krátkozrakost? Neschopnost vidět širší perspektivu? Je škoda, že i po absolvování školy na Zemi má mnoho lidí stále tyto otravné vlastnosti. Jsi jedním z nich, nebo již vykazuješ známky širšího vidění?

Q: Chápu, o čem mluvíš. Kráčet cestou utrpení kvůli rozšiřování vědomí je volba mnoha tvůrců. Je působivá, a když se díváš zvenčí, je to krása. Ale sám tím projít nechceš. Většina se stále snaží o klidný a spokojený život. Moje duše snad trpěla dost. S láskou, ale bolelo to.
L.: Možná proto jsi teď tak vzrušující?
Q: Připomínám, že máme veřejný rozhovor.
L : Přísná!
Q: Zdá se, že náš symbolický rozhovor poněkud rozšířil.
L : Živý rozhovor, vůbec ne jako mentorování a moralizování. Jsem rád, že vedu konstruktivní rozhovor. Nikdy není pozdě na roztavení ledu minulých křivd.
Q: Jsi milý. Jako obvykle.
L: Jsi také milá. Ale na rozdíl od tebe to říkám upřímně.

Zdroj: https://absolutera.ru/article9853

---

Zpět