6733 Hakann: Bylo vaše dětství v pořádku? A.S.

[ Ezoterika ] 2024-06-11

Z našeho pohledu je poněkud děsivé, jak průměrný pozemský rodič zachází se svými dětmi. Určitě existují dobří pozemšťané. V mnoha případech se však s pozemskými dětmi zachází, jako by byly buď malými vězni, nebo jako by nebyly plnohodnotnými lidmi. Například nutit dítě, aby velkou část dne sedělo v klidu, například během školy, je něco, o čem si myslíme, že hraničí se zneužíváním dítěte. Ano, některé děti tím ve skutečnosti netrpí, ale jiné děti tak nastaveny nejsou. Lidé by si ani nemysleli, že je přijatelné nutit všechny dospělé, aby seděli v klidu u stolu celé hodiny, tak proč tomu vystavovat své děti? Někteří rodiče navíc nechávají své děti trávit příliš mnoho času za obrazovkami. Pak jsou situace, kdy dítě vyrůstá jen s jedním rodičem, což přirozeně vede dítě k otázce: nebyl jsem dost dobrý na to, aby s ním ten jeden rodič zůstal? Nebyla jsem dost dobrá na to, aby moji rodiče zůstali spolu? Vyrůstat s jedním rodičem je normální v tom smyslu, že se to na Zemi děje neustále, ale není to normální v tom smyslu, že je to v pořádku. Pro dítě může být traumatizující vyrůstat pouze s jedním rodičem a statistiky ukazují, že děti rodičů samoživitelů mají mnohem horší výsledky. Spousta lidí si neuvědomuje, jak škodlivé to může být pro dítě. Škola také vychovává děti k tomu, aby nenásledovaly své přirozené zájmy, protože školy dětem říkají: nezáleží na tom, co chcete studovat, místo toho budete studovat toto. Tímto způsobem školy otupují děti vůči jejich přirozené zvědavosti a zájmům. Mnoho dětí je vychováváno k tomu, aby přestaly poslouchat své tělo, protože jim bylo řečeno: tohle budete jíst, ať chcete, nebo ne. V těchto chvílích budete spát, ať chcete, nebo ne. Samozřejmě neříkám, že by dětem mělo být dovoleno jíst sladkosti a dívat se celý den na televizi. To je druhý extrém. Mezi těmito dvěma extrémy by měla být nalezena šťastná a zdravá střední cesta.

Některé děti jsou také více či méně indoktrinovány názory svých rodičů, aniž by jim byly předkládány alternativní světonázory, nebo náboženství, nebo rodič může mít postoj: technicky vzato si můžeš vybrat, co chceš, jde jen o to, že pokud nevěříš v mé náboženství, půjdeš do pekla, nebo pokud nepřijmeš můj politický světonázor, pak jsi součástí problému a škodíš společnosti jako celku. A i když je to opět ˝normální˝, je to vlastně docela srdcervoucí. Skoro by se to dalo nazvat citovým vydíráním. Není divu, že pozemšťané se někdy tak silně bouří proti svým rodičům. onální zanedbávání je z mého pohledu na Zemi šokujícím způsobem běžné. Jde jen o to, že je těžké si všimnout něčeho, co tam nebylo - v tomto případě dostatečná láska a pozornost - a proto si mnoho lidí neuvědomuje, že byli emocionálně zanedbáváni.

Přímé fyzické týrání je naštěstí poněkud vzácné, ale dítě, kterému se nedostává dostatek lásky a pozornosti, je velmi běžné, a to samo o sobě může být velmi škodlivé, nebo dítě dostává lásku jen tehdy, když něčeho dosáhne, nebo se mu dostává pozornosti jen tehdy, když se dostane do problémů.

Ve skutečnosti není v pořádku dávat dítěti hodně lásky a chvály, když něčeho dosáhne, a být k němu chladný a kritický, když selže. To je skoro jako když rodič zachází se svým dítětem jako se psem, který potřebuje výcvik. Na jednu stranu to dává chladný racionální smysl. Na druhou stranu to však může v lidech vyvolat úzkost z toho, aby vůbec zkoušeli nové věci, protože jejich rodiče a později jejich internalizovaní rodiče k nim mohou být přísní, pokud neuspějí. Abyste se vyhnuli bolesti, je bezpečnější to prostě nezkoušet. A samozřejmě jsou tu děti, které se navzájem šikanují, nebo vylučují, a dospělí, kteří to neřeší správně.

Takže, proč to všechno říkám?
Říkám to všechno proto, že někteří z vás jsou brzděni vírou, že vaše dětství bylo v pořádku, nebo že bylo většinou v pořádku, i když ve skutečnosti nebylo. Samozřejmě, že někteří lidé měli opravdu hezké dětství. A někteří lidé si již bolestně uvědomují, že jejich dětství je poškozovalo. A těm lidem se moc omlouvám. Všichni jste krásní a úžasní a zasloužili jste si mnohem víc. Žádné dítě si nezaslouží trpět, a jako otci mi láme srdce a dotýká se mé duše, když pomyslím na to, kolik utrpení některé děti prožívají. Dětství by opravdu nemělo být vězením, ale pro některé děti jím bylo. Máte mé pozvání, abyste se zamysleli nad tím, zda vaše dětství bylo skutečně v pořádku. Jen proto, že jste nebyli přímo zneužíváni, jen proto, že vaše dětství bylo ˝normální˝, neznamená, že vaše dětství bylo ve skutečnosti v pořádku. Dostali jste lásku, kterou dítě potřebuje? Měli jste přiměřenou míru svobody? Zůstali vaši rodiče spolu a chovali se k sobě s láskou a úctou? Byli vaši rodiče přítomni, nejen fyzicky, ale také v tom smyslu, že viděli vaše skutečné já? Jak jste se cítil v dětství? Vzpomínáte si? A jaké bylo vaše dospívání? Nevadilo by vám, kdyby vaše vlastní děti prožily vaše dětství? Pokud ano, proč?

Smutnou pravdou je, že děti ještě nemají psychologické nástroje, zralost a perspektivu jako dospělí, a tak i relativně malé množství bolesti, nebo zanedbávání může mít hluboké, potenciálně celoživotní následky. A to je opravdu nešťastné, a proto je také důležité, aby lidé zkoumali své dětství. Uvědomění je prvním krokem k uzdravení. Samozřejmě, že lidé obvykle nechtějí dojít k závěru, že jim dětství škodilo. Nejen, že to může být samo o sobě velmi bolestivé zjištění, ale také to často staví člověka do konfliktu s rodiči, kteří si často myslí, že jeho dítě mělo normální, a tedy hezké dětství. A samozřejmě, lidé obvykle milují své rodiče a nechtějí se s nimi dostat do konfliktu, nebo jim ublížit. Nicméně jen proto, že pozemské děti jsou neustále zraňovány a ovládány a mírně emocionálně zanedbávány - jen proto, že tyto věci jsou ˝normální˝ v tom smyslu, že se dějí často - neznamená to, že tyto věci jsou v pořádku. Tyto věci mohou být ve skutečnosti hluboce bolestivé a škodlivé. To, že se něco děje neustále, neznamená, že je to v pořádku, nebo neškodné. To, že je něco normální, neznamená, že je to v pořádku. Dobrou zprávou je, že i pouhé uvědomění a procítění vašich emocí může být samo o sobě léčivé. Takže: jaké bylo vaše dětství doopravdy?

Zdroj: https://eraoflight.com/2024/06/11/hakann-was-your-childhood-actually-fine/
Zpět