6365 Vlad Dracula: příběh zrady a lži Valerie Kolcová
[ Ezoterika ] 2024-04-09
Jméno valašského knížete Vlada Napichovače je opředeno mnoha legendami a tradicemi. A to nepočítám fakt, že se stal předobrazem slavného upířího románu o hraběti Draculovi Brama Stokera. Téměř vše, dokonce i v životě historického Drákuly, se stalo legendou, včetně jeho osobního života, jeho dětí a jeho vlády. Mnohá místa spojená s jeho jménem se také stala legendou a zarostla mystickými detaily a tomuto osudu neunikla ani jeho smrt samotná a místo smrti a pohřbu. Proč se to stalo? Mnoho historických dokumentů týkajících se jeho života se nikdy nenašlo a naopak zůstaly neobjektivní a dokonce záměrně lživé popisy jeho života ze strany nepřátel. Zůstal v historii jako jeden z krutovládců své doby a dokonce se do jisté míry stal symbolem krutosti. Proto zarostl démonickými legendami o upírech, které z něj udělaly literární postavu, jako symbol hrůzy a ďábelství. Ale je na tom všem něco pravdy? Byl Vlad opravdu satanista a upír, byl opravdu tak hrozný, nebo se tyto spekulace zrodily konkrétně v nepřátelském táboře a zůstaly zapečetěny s jeho jménem?
Odpovědi na tyto otázky přišly prostřednictvím jasného snu od Ducha jasného učitele Saint Germaina. Je samozřejmě na každém, zda těmto informacím věřit, nebo ne. Nepředstírají, že jsou vědecké, ale možná to bude zajímat ty, kteří chtějí přijít na kloub pravdě, jak přišla z informačních oblastí.
...Úzká klikatá silnice v příkrém svahu vede ke starobylému hradu. Prastarý kočár v oblaku prachu drolí kamínky z úbočí hory. Kůží pobité dveře kočáru se složitým bronzovým madlem se otevřely a objevila se známá tvář pána v zelené košilce. Saint Germain se usmál a aniž by otevřel rty, přivítal mě na cestách mezisvěta. ˝Je čas odhalit světu tajemství hraběte Drákuly, ačkoli to nebyl hrabě, ale princ, nebo spíše vládce valašských zemí. Svět na něj ale zapomněl a jeho jméno bylo po staletí pomlouváno. Proto tato nespravedlnost vyžaduje očištění.˝
Padací most přes rokli a na konci cesty vjel masivní branou kočár na dvůr. Strmé schodiště z hrubého ákamene nás dovedlo na dlouhou terasu s kamennými sloupy. Za těžkými dveřmi je mal místnost s vysokým klenutým stropem a úzkým kopinatým oknem zdobeným barevnými vitrážemi. V rohu je těžký stůl a dvě stejné židle s vysokými vyřezávanými opěradly. Saint Germain vytáhl odkudsi z těžkých zásuvek obrovské komody starou knihu vázanou v kůži a položil ji na stůl. Stránky knihy byly psány malým úhledným čtvercovým rukopisem latinsky. ˝Zde píšu, co se stalo v dějinách různých zemí, dějin panovníků a různých postav, jak to skutečně bylo, aby pravda alespoň někde zůstala. Tyto knihy se zatím nemohou projevit v hustém prostoru pozemského světa, ale zachovají historii pro ty, kteří ještě neumějí číst ve strukturách samotného éteru. Prozatím je uložena zde, v paralelním světě pozemské existence. Myslím ale, že stojí za to alespoň trochu zvednout oponu toho, co se změnilo kvůli chamtivosti a touze po moci. Spravedlnost musí prorazit prastaré zdi a osvětlit zaprášené svitky zapomenutých epoch. ...
Jeden mocný duch bojovníka již dlouho přichází na tento svět, snaží se odhalit spravedlnost a potrestat zlo. Zatím neopustil hranice malé samsáry. Kdysi byl žákem mocného ducha známého na Zemi jako Baal. Nejednou tu bylo řečeno, že ho nájezdníci ze světa Anunaki pomlouvali a dělali z něj Satana a bojovníka proti Bohu, protože se postavil proti Anunaki Jehovovi, který se zmocnil moci ve Sluneční soustavě.. Jeho žák přišel více než jednou v inkarnacích. Jednou byl králem Nimrodem, jednou Belšazarem. Ale ještě později, v bližších obdobích, navštívil Zemi a snažil se uklidnit démony, kteří pronikli do pozemského světa zícími portály pouště Gobi. Byl tedy ztělesněn v legendárním Čingischánovi, jehož jméno bylo také pomlouváno a pliváno na něj, přišel na Rus v těle Jana Čtvrtého, přezdívaného Hrozný, a v bližším dvacátém století přišel i on a byl znovu pomlouván a popliván jako darebák. Ostatně téměř vždy přicházel, oblékal se do ˝černých hábitů˝, aby mohl ovládat těžké duchy, aby je mohl zorganizovat a obnovit alespoň nějaký pořádek v zemích a zemích, které byly těžce zasaženy mocí démonů.
Jednoho dne přišel do zemí Valašska, v době, kdy se tam otevřel obrovský portál do temných světů. Tento portál nebyl vidět jen tak, ale neustále z něj vycházely temné entity a nehmotní démoni a vtělovali se do lidských těl v rodinách těch, kteří se dopouštěli neřestí, zejména smilstva. Tato díra do nižších světů se otevřela po jednom z černých sabatů středověku, organizovaných černokněžníky. Poté se na Zemi začalo rodit mnoho temných duchů. Díra tehdy pokrývala východní Evropu, zejména oblasti Valašska a Transylvánie. Proto je v těch místech tolik legend spojených s temnými duchy vtělenými do lidských těl, mnoho legend o upírech. Všechna tato přesvědčení nevyrostla z ničeho nic. Byly tam celé vesnice skutečných upírů, a to nebyly pohádky ani pověry. Ještě ve 20. a 21. století nacházeli vědci na těch místech celé hřbitovy upírů, kteří byli pohřbíváni zvláštním způsobem, kdy jim do těla zapichovali kůly. Démoni se narodili jak v rolnických rodinách, tak mezi aristokracií. Po staletí jsou známy činy démonky, vtělené do těla Erzbety Bathoryové v urozeném rodu. Všechno to ale začalo ještě dříve. Esence démonických světů se začaly masově inkarnovat zejména ve 13. století v místech, kde došlo k masivnímu průlomu démonů.
Pro možné zničení temných esencí přišel do inkarnace duch Nimroda, učedníka Baala. Byl to Vlad III Tepes. Narodil se v době naprosté zrady, abych tak řekl. Boj o moc nad regiony a zeměmi ve východní Evropě dosáhl maximální intenzity. Vládci Maďarska a osmanské Türkiye byli obzvláště draví. Neustále rozdělovali země a mezi touto skálou a kovadlinou bylo Valašsko, budoucí region Rumunska. Otec Vlada třetího, Vlad Druhý vládce Valašska, se mezi nimi snažil manévrovat a postavil se na stranu Uher a Turků, aby si nějak zachoval autonomii své země. Je třeba říci, že to byl on, Vlad Druhý, kdo měl přezdívku Dracul, protože to byl on, otec našeho hrdiny, kdo vstoupil do Řádu draka, vytvořeného uherským králem. Byl to rozkaz obránců před vnitřními i vnějšími nepřáteli. Poté obdržel titul dračí rytíř a medailon z rukou uherského krále a byl vazalem Uher. Jeho syn získal přezdívku dědictvím a stal se také rytířem tohoto řádu. Ano, v té době bylo Valašsko vazalem Uher.
Uherský král Jánoš se ale rozhodl dosadit na trůn svého nového chráněnce místo Vlada II. Vlad musel uprchnout do Turecka a požádat o pomoc sultána. Během všech těchto peripetií byl nucen nechat své syny Vlada a Radu v tureckém zajetí. Náš hrdina tak strávil dětství v tureckém zajetí jako rukojmí otcova loajálního postoje k Turkům. O tom, co se tam v historii stalo, se jen spekuluje. Akášické kroniky, nebo přírodní záznamy éteru říkají následující. V tureckém zajetí byli chlapci skutečně vystaveni násilí, ale psychickému. K přijetí islámu je přesvědčili slibem života v paláci. To udělal zhýralý dědic sultána Mehmed. Také naklonil chlapce k hříchu Sodomie. Ale Vlad tomu všemu nepodlehl a byl připraven zemřít. Jeho bratr Radu se nechal zlákat sladkým životem v luxusních komnatách Mehmeda a jeho duch upadl. Poté byli chlapci skutečně přeneseni do Mehmedových komnat, ale Vlad se nikdy nevzdal a neustále vyhrožoval, že se zabije. Nikdy nekonvertoval k islámu, a co je nejdůležitější, nestal se obětí Mehmeda v jeho zvrácených radovánkách. Mehmedův otec, sultán Murad z Turecka, nemohl dopustit smrt rukojmích, což by mu přineslo problémy s jejich zarputilým otcem, který se mohl snadno spojit se starým nepřítelem, vládcem Uher Janosem, a vydat se na další křížovou výpravu proti Turci.
Brzy Draculův otec prokázal svou loajalitu sultánovi a pomohl porazit Maďary. Janos padl do jeho rukou, ale byl propuštěn, za což později splatil tím nejčernějším nevděkem. ...Za pomoc Drákulova otce ve válce proti Maďarům byli zajatci osvobozeni a Drákula mohl opustit Turecko. Ale maďarský vládce, kterého Draculův otec velkoryse propustil, se rozhodl ho svrhnout. Napadl Valašsko. Poddaní Drákulova otce ho téměř okamžitě zradili a přešli na Janosovu stranu. Dali mu Draculova otce a staršího bratra, který nebyl zajat. Otec a bratr byli brutálně mučeni a zabiti. Janos, na rozdíl od otce Drákuly, nebyl tak humánní a démonicky se mstil za záchranu svého života. Právě tato událost změnila pohled mladého Vlada Drákuly. Stejně krutě se rozhodl zničit své nepřátele, zvláště když si v zajetí začal všímat démonů v lidech. Ti samí se pak v obrovském množství vtělovaly do těl lidí. Věděl a cítil, že by neměli být ponecháni ve svých tělech a jejich nové inkarnace zde by neměly být povoleny. Ano, cítil to na své vlastní úrovni ve svém chápání, považoval je za obyvatele pekla, posedlé lidi. Byl stále křesťanem a nevěděl ani si nepamatoval mnoho z toho, co věděl před inkarnací.
Poté, co se sultán dozvěděl o smrti Drákulova otce a jeho nejstaršího syna, rozhodl se znovu zaútočit na Maďarsko. Drákula využil této nové války mezi Turky a uchvatitelem Valašska, kterého dosadil Janos. Války se navíc aktivně účastnil sám Vlad Dracula s chráněncem nenáviděného Janose, který zabil jeho otce a bratra. Ale Dracula porazil a zabil Janosova chráněnce v osobním souboji, a ne kvůli podlosti. Právem usedl na valašský trůn. Snil o svobodě své rodné země a o pomstě zrádcům, vrahům svého otce. Jeho dávný nepřítel, otcův vrah Janos, se ale nakazil morem a zemřel. Vlad Dracula to pochopil jako znamení a trest shůry samotného Boha. Zrádci ale zůstali naživu.
Smrt úhlavního nepřítele považoval za znamení, že se se zrádci musí vypořádat sám. Začal tedy vyšetřování a na samém konci se rozhodl získat potvrzení. Vlad uspořádal hostinu. Právě v opilosti se démoni nejsnáze projevují, jsou-li inkarnovanými, nebo osadníky. Vlad si musel být jistý, že popravuje démony a ne lidi. Věřil, že by nemělo dojít k omylu, protože poprava byla zvláštní. Jmenovitě se rozhodl nabodnout zrádce na kůl, aby se démoni nemohli znovuzrodit. Právě tato metoda propíchnutí kůly byla v té době známá, aby zabránila oživení upírů, nebo jejich novému příchodu na tento svět a nastěhování mezi živé lidi. Vlad o reinkarnaci nepřemýšlel podle křesťanského pohledu a nevěděl, ale podstatou svého ducha si ji pamatoval ve svém hlubokém podvědomí. Vzhledem k tomu, že fenomény skutečných upírů, kteří pijí krev a schovávají se v hrobech, v té době nebyly pohádkou, nebo mýtem kvůli hromadnému vtělování temných duchů, bylo popravování napichování na kůl velmi běžné. Navíc taková poprava mění strukturu anti-kundalini démonů a téměř jim znemožňuje reinkarnovat se do fyzických těl. Démoni jsou v podstatě posíláni do démonických světů a po této proceduře nemohou přijít do pozemského světa. To věděli jen oddaní kněží, ale postupně se na to zapomnělo a změnilo se v pověru o zapichování upírů. Pokud ten, kdo padl takovou popravu, nebyl démon, pak to nemělo žádný vliv na jeho ducha.
Vlad v sobě cítil prastaré vědění, a tak se rozhodl tuto popravu použít - ne kvůli své krvežíznivosti, ale takto se pokusil vyhladit démony vtělené do lidských těl. Snažil se je poslat zpět do jejich světů, aby už nemohli přijít do pozemského světa pro inkarnace, nebo se přestěhovat do těl obyčejných lidí. Proto se k němu spolu s přeháněním popisu krutosti jako krvežíznivé bestie vázala přezdívka Tepes, což znamená napichovač. To, že se Vlad takto vypořádal s vtělenými démony, nikoho netrápilo, protože v té době byli všichni nepřátelé považováni za démony, bez ohledu na to, kým skutečně byli. Mimochodem v této praxi pokračoval a později se inkarnoval jako car Ivan Hrozný. Ale opět to platilo jen pro ty, které osobně viděl jako démony. Na hostině pod vlivem vína zrádci rozvázali jazyk, načež v nich Vlad začal vidět démony. Právě tito lidé byli zajati strážemi, a popraveni. Bylo jich deset, i když Drákulovi připisovali 5 - 20 tisíc popravených po hostině. Nepochopitelné přehánění napadlo nepřátele. Šířili věhlas monstra po celém světě. Texty o Vladově démonismu poprvé vytvořil Janosův dědic, nový uherský král Matyáš.
O Vladovi Napichovači bylo napsáno mnoho věcí, z nichž některé měly s realitou pramálo společného. Spousta věcí je obecně v historii neznámá. Zůstaly jen mlhavé legendy, které zcela překrucují to, co je zrodilo. Jedna z legend vypráví o pevnosti Poenari, z jejíž věže se Drákulova manželka údajně vrhla do vody, protože nechtěla být zajata Turky. Tato legenda má ozvěnu historické pravdy, ale netýká se pevnosti Poenari, ale hradu Arges, který byl poblíž. O této ženě se ví jen málo, v některých legendách je Draculovou manželkou, v jiných jeho dcerou, v dalších je to rolnice. Vlad opravdu po návratu z Turecka potkal svou lásku a spřízněnou duši ve své vlasti, jmenovala se Elisabeth (Alžběta) a byla z prostých lidí. Tajně se s ní oženil, ale protože doba byla extrémně nestabilní a v těch letech byl pronásledován lidmi Janose, kteří zabili jeho otce, byl Vlad nucen uprchnout ze země. Aby ochránil svou lásku, nevzal ji s sebou na nebezpečnou cestu a doufal, že se rychle vrátí s posilami. Proto své manželství nepropagoval. Stalo se ale, že při jednom z tureckých nájezdů byl hrad Arges poškozen, a aby nepadl nepříteli, utopila se mladá Alžběta v řece skokem z věže. Zanechala po sobě novorozeného syna Drákuly, který byl zachráněn. Elisabeth zůstala Vladovi věrná až do konce.
Když se Vladovi podařilo znovu vrátit do vlasti, stal se navždy krutým nepřítelem Turků a za cíl si stanovil úplné osvobození valašských zemí z jejich vlivu. Tragický příběh Alžběty se mu navždy vryl do paměti, a proto začal tak nemilosrdně drtit Turky a napichovat vězně na kůl, když v nich viděl zástupy démonů, kteří v hordách pochodovali do jeho země. Syna se mu podařilo najít. Bylo to ještě před vyšetřováním otcovy zrady a před onou oslavou. Příběh Alžbětiny první manželky (Elisabeth) byl ztracen na celá staletí. Byla příkladem lásky a věrnosti, která nezapadala do připisované krvavé představy Vlada Drákuly, a proto byla z jeho životopisu odstraněna na příkaz téhož Matyáše, který pro Drákulu složil nový životopis krvavé bestie.. Matyáš sám byl poslem z temných světů právě proto, aby očernil činy Vlada a zabránil naplnění jeho poslání. Vladovi začal škodit po smrti svého otce Janose. Nejprve však předstíral, že je přítel, a využil Vladův hněv na Turky po smrti Alžběty. Koneckonců, když se Vlad dostal k moci, porušil všechny dohody s Osmany, a proto byl znovu nucen uzavřít dohody s Maďary. Valašsko zůstalo sevřeno mezi Uhry a Turecko, jakoby mezi skálou a tvrdým místem. ..
Uherský král Matyáš měl příbuznou, sestřenici Ilonu Szilágyi. Byla provdána bez svého souhlasu za syna magnáta, který pomohl budoucímu králi Matyášovi zaplatit výkupné a dostat se z českého zajetí. Byla považována za neplodnou, ale ve skutečnosti její manžel neměl možnost intimního styku se ženami, jen to velmi pečlivě skrýval a Ilona zůstala pannou. Považovala to za znamení shůry a za dar osudu. Nechtěla se stýkat se svým manželem, protože ho nemilovala a necítila blízkost duší. Proč to tady říkám? Ani v těch staletích, kdy žena nemohla rozhodovat o svém osudu, pokud něco nebylo podle osudu, nestalo se to a vznikl zázrak, kterého si ostatní ani nevšimli. Ilonin manžel svou ˝neschopnost˝ pečlivě skrýval a vše sváděl na neplodnost své ženy. Zemřel po 17 letech manželství a král Matyáš se rozhodl Ilonu opět využít k politickým účelům. Navíc vědět o její neplodnosti, takže by později nebyly problémy s dědici. Rozhodl se ji provdat za Drákulu, aby upevnil spojenectví s Valašskem a aby na něj měl větší vliv. V této době se již Drákula prokázal jako statečný a nelítostný válečník v bitvách s Turky. Matyáš ze strachu z jeho rostoucího vlivu ve východní Evropě začal šířit zvěsti o Vladových zvěrstvech a jeho šílené krutosti a opakovaně zveličoval oběti tureckých bitev a poprav.
Obzvláště ho vyděsila Vladova bitva s Mehmedem Druhým, synem sultána, který se dostal k moci a držel Vlada v zajetí během jeho dětství. Tentýž Mehmed, který svedl Vladova bratra Radu. V této bitvě byl Vlad obzvláště nemilosrdný k démonům, před nimiž Mehmed uprchl z Valašska. Po návratu do Turecka organizuje nové tažení proti valašským zemím spolu se zrádcem Radu, kterému slíbil, že místo jeho bratra Vlada učiní vládce Valašska. Mehmedova nová kampaň uspěla nejen díky zradě jeho bratra, ale také díky zradě Maďarů. Matyáš ze strachu z posílení Valašska nepřišel Vladovi na pomoc a nechal ho na pospas, navzdory zdání přátelství a slibů. Ve skutečnosti byl Vlad všude obklopen nepřáteli a zrádci. Bratr zrádce organizoval nepokoje obyvatelstva proti Vladovi, když si předtím zajistil podporu Mehmeda. Na této vlně Mehmed téměř okamžitě zabírá Valašsko. Obyvatelé Valašska spadali pod občanství Osmanů. Dostali na výběr: buď úplné podrobení se sultánovi s přijetím islámu, nebo přijetí za vládce Radua, Vladova bratra. Tak prakticky došlo k revoluci. Vlad neměl takovou armádu a sílu, aby odolal Osmanům i povstání v zemi. Lidé jako vždy ničemu nerozuměli a brali toho, kdo slíbil více materiálních výhod. Snadno uvěřili v přehnané hrůzy Vladových represálií, pokud by se vrátil do země zrádců a rebelů.
Vlad byl nucen uprchnout do Maďarska ke svému příteli zrádci Matyášovi, který o něm šířil zvěsti jako o monstru. Vlad tehdy nevěděl, odkud se vzaly tyto fámy. Matyáš si počínal ještě hnusněji, uvěznil Vlada, údajně za spiknutí s Turky. Křivě obviněný Vlad strávil 12 let v maďarském vězení. Formálním důvodem uvěznění bylo, že se Drákula údajně spiknul s tureckým sultánem a chtěl Matyáše nalákat do turecké pasti. Ve skutečnosti se Drákula s nikým nespikl a skončil nevinně ve vězení a strašlivé fámy, které se o něm šířily, byly mnohokrát přehnané a přikrášlené, aby vytvořily obraz monstra. Slavná německá brožura ˝O padouchovi jménem Dracula˝ byla napsána v 60. letech 14. století na královský příkaz. ... Jen ta samá Ilona Sziladyi k němu přišla a dokázala vidět pravdu ve světě lží a intrik svého bratrance. Upřímně se do Vlada zamilovala a snažila se mu pomoci. Vlad také cítil v její tváři jedinou jasnou duši, která byla schopna vidět pravdu ve světě zrady a pochopit ji. Nakonec se Matyáš rozhodl dostat Drákulu ze zajetí a splnit slib, že se ožení s Ilonou. Politické vášně přece jen nabraly jiný směr a Vlad se opět ocitl na Valašsku potřebný pro Matyáše jako pronásledovatele značně posílených Turků, kteří začali ohrožovat i samotné Uhry. Velkou měrou k tomu přispěla i samotná Ilona, která se snažila přesvědčit svého bratrance, aby Vlada osvobodil.
Ve skutečnosti to byla Ilona, kdo Vlada zachránil a dala mu možnost vrátit se znovu do vlasti. Matyáš oznámil, že Vlad nespáchal žádnou zradu, ale nešťastnou chybu a po 12 letech věznění Vlada propustil z vězení. Nyní se Matyáš rozhodl provést novou křížovou výpravu proti Turkům, na kterou poskytl peníze papež. Aby získal tuto částku, Matyáš se dobrovolně vydal na tažení a jeho hlavním hnacím motorem měl být Vlad, který stále zůstal v paměti Turků jako bouřka a smrt. Ale aby měl Vlada pod kontrolou, Matyáš zadržel svou sestřenici Ilonu. K překvapení všech a zvláště krále Matyáše porodila Vladova syna. Předtím přijala Elisabeth devatenáctiletého Vladova syna za svého a stala se jeho matkou. Po celou dobu, co byl jeho otec v zajetí, žil v klášteře. Poté byl poslán k otci a jeho nové ženě. Možná z toho chtěli tehdejší intrikáni podnítit rodinný konflikt, to se ale nestalo. Ilona syna Vlada přijala i v tak dospělém věku, a stalo se rodinné štěstí, které nepřátelé neočekávali, i když netrvalo dlouho. Velmi brzy musela Ilona doprovázet manžela a nevlastního syna na vojnu. A jak se dalo očekávat, Matyáš nebyl příliš horlivý jít do bitvy a pomoci Vladovi.
Během krvavých bojů s Turky si zařídil svatbu a rozhodl se oženit se s italskou princeznou Beatrice. Na svatbě měla být i Ilona, která byla Matyášovou příbuznou. Uherská a moldavská šlechta opustila Valašsko kvůli oslavám a Vlad zůstal opět sám proti turecké armádě. Během svatby a hlučného plesu Vlad zemřel v bitvě. Téhož dne jeden z Matyášových příbuzných náhle zemřel přímo na oslavě. Toto znamení vtrhlo do králova domu, aby mu připomnělo jeho novou zradu, že nechal Vlada samotného zemřít pod údery Turků. Zda rozuměl znamením, nebo ne, to ví zřejmě jen Vesmír... Ale znamení zrádce šla ještě dál. Matyáš opravdu doufal, že Vladovo manželství s jeho sestřenicí nepřinese dědice. Ve skutečnosti měl Vlad dědice od Ilony, ale Matyáš sám ne. Jeho žena se ukázala jako neplodná. Jak se říká, nekopej jámu jinému... Po smrti jejího manžela bylo Iloně dítě odebráno podle prastarého zvyku, že syna měl vychovávat muž. Ilona se pokusila znovu vdát, aby získala dítě, ale její nový manžel téměř okamžitě zemřel, protože osud nemůžete zlomit ani v takových případech. Zemřel i její nevlastní syn, kterého odnesla nemoc. Ilona žila dlouhý život, i když prožívala takový zármutek, ale přesto viděla svá vnoučata a ve stáří nezůstala sama, a smířila se svým osudem. Drákulovi potomci nadále vládli Valašsku (rumunské zemi) až do konce 17. století.
Sám Vlad zemřel v nerovném boji, rozsekán na kusy, ne nepřáteli, ale zrádci, bohužel, a proto je i samotná skutečnost jeho pohřbu zarostlá mnoha legendami. Už za svého života Vlad instinktivně identifikoval místa, odkud mohli zlí duchové pronikat a obývat lidi. Právě v těchto místech zakládal kláštery. Jedním z těchto míst bylo město Komana. Právě tam se jednoho dne pro Vlada otevřel portál do paralelního světa a on utekl na jeden z ostrovů mezi bažinami. Tam ho ukryli, jak se mu zdálo, ˝mniši˝. Ráno tam ale nebyli žádní mniši ani klášter. Turci, kteří ho pronásledovali, ho nikdy nenašli, ačkoli stopy kopyt jejich koní byly všude. Ve stejných bažinách Vlad také objevil východ temných potoků, ze kterých vylétali zlí duchové. Jako obvykle, vedle světlých míst jsou velmi tmavá, špatná místa. Nedaleko těchto bažin se nacházela vesnice Comana, její jméno dalo jméno novému klášteru, který na tomto místě nařídil založit Vlad Dracula. Vlad zemřel přímo tam, nedaleko Comana. Legendy říkají, že po zavraždění Drákuly všechny prameny v této oblasti zčervenaly. Ano, oblast je velmi neobvyklá, ale Vladův duch, který opustil tento svět, dokázal uzavřít mnoho takových temných děr na mapě Valašska a zničit mnoho démonů. Jedním z příznaků uzavření temného portálu je právě uvolnění látek do vody a jejich zčervenání.
Vladovi se vlastně i svou smrtí podařilo zakrýt další velmi silný zdroj temných energií. To byly jeho tehdejší úkoly a jeho cesta, kterou svou inkarnací naplnil. Jeho duch si nepřeje, aby lidé zjistili skutečné místo pohřbu jeho smrtelných pozůstatků, ty už jsou stejně dávno v rozkladu, takže toto tajemství neprozradím. Mnohá místa spojená s jeho jménem jsou ale kdysi uzavřenými portály do temných světů, nebo naopak studnami, které byly vykopány na jeho příkaz. Měli přístup k čistým pramenům. Mimochodem, Vlad jednou nechal u jedné z těchto studánek velký knížecí zlatý pohár. Každý ho mohl použít k pití, ale ani jeden tulák, a ani jeden cestovatel nikdy neukradl ten pohár za dob Drákuly... jen jednotlivé doteky portrétu.
Toto je můj dnešní krátký příběh o někom, kdo byl pomluven a proměněn v pekelného ďábla, o někom, kdo se stal symbolem hrůzy... Ne všechno, co se říká, je pravda, zvláště to, co se stane populárním. To, co je populární, je vždy zarostlé deformacemi až do svého opaku na příkaz vetřelců tohoto světa, kteří rádi očerňují ty, kteří přišli s úkoly světla, zvláště pokud vtrhli do samotného doupěte temnoty a pokusili se něco změnit... Můj příběh byl stručný, protože toto je jen ukázka cesty, ukázka toho, jak se dá pomlouvat, ukázka toho, jak se dá věřit podvodníkům... Pokus vrátit spravedlnost poctivému jménu ducha - bojovníka...˝ řekl Saint Germain a obrátil žluté stránky rukopisu. Okenice z barevného skla se otevřely a jasné paprsky slunce zalily místnost duhovými proudy... Kniha zmizela na stole, stůl se rozpustil... Stěny místnosti zprůhlednily a také zmizely... prach se rozpustil do historie... ... A opět se úzká silnice vine jako had po příkrém svahu. Unavené slunce se znovu prodírá hustým listím. A někde nahoře můžete vidět zdi starobylého hradu...
