Zprávy

6065 Nelineární čas a jeho vnímání Cosmic agency [ UFO ] 2023-10-25
Mari Swaruu
I když na Zemi je čas vnímán jako něco nehybného a konstantního, v mé kultuře je čas chápán jako osobní vnímání sebe sama, které se zrcadlí tomu, co vnímáme jako svou vnější realitu, protože si nepředstavujeme, že existuje skutečný svět mimo naše vlastní vnímání a interpretaci toho, co každý z nás dává tomu, co je zdánlivě mimo naše tělo. To znamená, že ve skutečnosti neexistuje nic vnějšího, co by se týkalo vědomí jednotlivce, protože je to všechno výtvor toho, jak duše dává potenciální éterické energii smysl.

To vše je základem konceptu, že jediná věc, která skutečně existuje, je vědomí, jedno větší vědomí, které můžeme nazvat Zdrojem, a kde všechny ostatní existující vnímající bytosti, které si uvědomují samy sebe, jsou pouze omezenějšími myšlenkami ve větší mysli Zdroje.

To je místo, kde přichází čas jako koncept, protože nemůžete být vnímaví, nebo dokonce sebeuvědomělí, pokud nemáte více či méně po sobě jdoucí sérii myšlenek. I když jsou tyto myšlenky v nepořádku a nemají mezi sebou žádnou korelaci, stále by měly v mysli subjektu pořadí, v jakém se objevují, jako v dalším příkladu s použitím řady konceptů.

"Opice, žere, encyklopedie, studený, snídaňový, vysavač, dedrock. " Tato izolovaná slova nemají žádný logický význam a malý, nebo žádný vzájemný vztah, přesto mají posloupnost myšlenek v mysli subjektu a s osobním časovým rámcem. Osobní časový rámec je individuálním vnímáním času, zjednodušeně řečeno, protože každý člověk je vždy vystaven reakcím všeho druhu, ale většinou emocionálním, má stimulaci, která vychází z toho, jaký význam dává svému vnějšímu světu, který není ničím jiným než zrcadlem subjektů, nebo každého subjektu.

I když v konečném důsledku neexistuje žádná realita mimo vědomí subjektu, existuje z hlediska zkušenosti každého člověka. I když je vnější realita pouhou iluzí, zkušenost člověka je velmi reálná a dává mu živý zážitek ponoření se do vyšší reality, která zjevně není produktem mysli. Když dva, nebo více lidí mají velmi podobnou zkušenost, například vnímání reality zdánlivě stejným způsobem, nikdy to nebude úplně stejné kvůli různým bodům pozornosti, tedy úhlu pohledu. Kromě jemných, i ne tak jemných změn v interpretaci, jim dá každý jednotlivec jinou hodnotu.

Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak dva, nebo více lidí rozvíjí vnímání reality, které je velmi podobné, je dohoda o vnímání, kdy tito jedinci mají dostatečně podobné vědomí, aby byli schopni interpretovat iluzorní vnější realitu dostatečně podobným způsobem. Tím, že mají dostatečně podobné vědomí, myslím tím, že mají podobné parametry, které dávají hodnotu tomu, co je zdánlivě mimo ně, ale nikdy nebudou úplně stejné. Příkladem těchto parametrů je dohoda, která definuje atributy každého externího objektu, jako jsou například ty, které definují sloup veřejného osvětlení a jeho použití.

Právě zde je nezbytné mít shodu na vnímání toho, jak plyne čas, aby se rozvinuly další dohody vnímání, které nakonec vytvoří sdílenou realitu jedinců s podobnou mentalitou, protože čas je základním vnímáním, ze kterého pochází všechny ostatní. Je tím, co definuje sled myšlenek, které subjekt má, vztah a prostor mezi nimi v mysli subjektu, a nakonec zkušenosti a emoce, které jedinec a jeho duše mají.

Na každé planetě, jako je Země, je základním systémem měření času, ze kterého pochází veškeré vnímání jejích obyvatel, očividně přirozené cykly noci a dne na planetě. Hodnota jednotky času je doba trvání jednoho z těchto planetárních cyklů, která bude stejná pro každého z jejích obyvatel, ale jen do určité míry, protože i tehdy bude zkušenost každého jednotlivce záviset spíše na tom, co si myslí a čeho si je vědom, ne pouze na planetárních cyklech noci a dne, jak uvádí klasický příklad, který říká, že délka minuty závisí na straně dveří koupelny, na které se nacházíte.

Kromě toho na Zemi existuje ještě jeden mnohem silnější systém měření času, a to je umělá dohoda o hodinách, minutách, sekundách a tak dále, která je považována za metronom, s nímž je lidská společnost udržována v synchronicitě, a s velmi mylnou představou, že čas je konstanta, a proto je pro všechny stejný, zejména proto, že lidé na Zemi nemají žádné další referenční body, nebo příklady toho, jak se čas pohybuje.

Přesto i mimo Zemi duše inkarnované v lyrských tělech, tedy lidé, stále velmi podobně vnímají realitu, což také znamená velmi podobné vnímání času, dostatečně podobné na to, aby se při cestování vesmírem dokázaly přizpůsobit cyklům té či oné planety. Přesto bude mít každý planetární systém své vlastní vnímání délky času, které je výsledkem průměru pocházejícího z jeho kolektivního nevědomí, a rozdíly mohou být velmi velké, nebo drastické.

Ale když se duše deinkarnuje, když jedinec zemře, jeho duše ztratí filtr reality, který mu tělo dávalo, a vstoupí do mnohem širší reality, do velmi velkých astrálních rovin, kde vibrace, frekvence každé duše, která je definována jejími myšlenkami, je ta, která manifestuje další iluzorní realitu, ve které se subjekt nachází. To způsobuje disociaci od všech mechanismů měření času a synchronizace času ve světě živých, pryč od vnímání dne a noci jako takových, pryč od hodin a hodinek.

To, co každý jedinec prožívá v astrálu, nebo v posmrtném životě, je jasnějším bezprostředním zrcadlem individuálního já bez pomalu se pohybujících dohod materiálního světa. Přesněji odráží frekvenci a vibraci každé duše, a proto nespočet lidí, odborníků a tak dále tvrdí, že astrál je realita a svět živých je pouze materialistická iluze založená na biologických smyslech těla.

Astrál je velmi široká škála prostorů reality, kde používám termín "posmrtný život" jako v podstatě astrál, ale odkazuji na něj pouze tehdy, když tam přicházím poté, co jsem se inkarnovala do hmotného světa v biologickém těle. Když neexistují žádné společné referenční body, které by se daly použít k synchronizaci vnímání času, individuální duše (inkarnované, nebo ne) použijí ten bod, který je blíže k jejich vnímání a vibraci. To znamená, že když jedinec zemře, a ocitne se v posmrtných astrálních rovinách, dohody vnímání času se přeruší. Proto se jeho vnímání rychlosti času drasticky mění, protože již nejsou synchronizovány s těmi v hmotném světě.

V astrální rovině se synchronizace vnímání, jako je čas, stává velmi nepřesnou, protože postrádá mechanismy, jako je noc a den, hodiny a minuty, které by bylo možné použít jako referenci, nebo jen v omezené míře. Duše mohou stále vnímat něco z toho, co se děje ve světě živých. To je důvod, proč má tolik duchů opakující se zvyk zjevovat se na stejném místě a dělat stejné věci, jako je například chůze po určité chodbě, kde je můžeme vnímat pouze jako opakující se, a proto uvězněné z našeho vnímání z vysoce časově synchronizovaného světa živých.

Pro každý bod pozornosti, nebo duše existuje jedna astrální rovina, i když i zde existují dohody o vnímání, protože mnoho entit a duší sdílí stejné prostory a zkušenosti podobným způsobem jako ve světě živých. Každá duše v astrálu ale bude projevovat své vlastní vnímání času založené pouze na svých myšlenkách a představách, které jsou její vibrací. Linearita času tam může být viděna pouze z hlediska sledu myšlenek, nebo událostí, které každá duše prožívá, a ne z pohledu vnějšího synchronizovaného kolektivu.

To je v případech, kdy se vnímání času nestává lineárním, s výjimkou pohledu duše, která jej prožívá. Může se to stát i za života, pokud je dostatečná disociace od reality, aby způsobila desynchronizaci. Například když máte horečku, nebo se úplně probouzíte po zdřímnutí v tom stavu, kdy se stále snažíte vzpomenout si, který den v týdnu žijete. Také se to stává, když jednotlivec skočí v čase ve hvězdné lodi, protože jeho rámec reality se změní tak drasticky, že se změní i jeho vnímání času. To je také důvod, proč ti, kdo neskákali, mnohokrát nemohli příliš dobře pochopit skok v čase na vesmírné lodi, což v jejich příbězích vytváří pocit nelineárního chaosu a nesouladu.

Jediný skutečný význam a linearitu času může pochopit pouze subjekt, který jej prožívá, bez dat, hodin a hodinek, nebo jen sám se sebou. Jedinou skutečnou hodnotou trvání času a času samotného je velmi individuální zkušenost, protože je spojena s vědomím každé duše, s tím, jak uvažuje a jak funguje. Čas není lineární, protože závisí pouze na vnímání každého člověka.

Zdroj: https://swaruu.org/transcripts/non-linear-time-and-its-perception-english

Zpět