5729 Bílý králík a psychedelický svět démonů Valerie Kolcová
[ Ezoterika ] 2024-01-16
Svět, který vidíme kolem sebe, proč je právě takový, jaký je. . . ?
Mohl by existovat obrácený svět, svět s jinou logikou? Je náš svět skutečný a existují i jiné světy, do kterých se můžete nechtěně propadnout, a tam to bude jinak? Jaké světy vidíme ve snech, jaké světy vidí lidé s narušeným vědomím pod vlivem drog a jiných látek? Do jakých světů může vstoupit vědomí duševně nemocného člověka? Jsou všechny tyto světy vytvořeny pouze v představách a jednoduše generovány mozkem, nebo existují ve skutečnosti?
Příběh Alenky v říši divů od Lewise Carrolla je světoznámý. Její postava Bílého králíka se ve světové kultuře stala mnohoznačným symbolem a je vykládána různými způsoby.
Co je tedy fenomén králičí nory a jaký svět se může otevřít milovníkům změněných stavů vědomí?
Dnešní povídání bude o tajemstvích astrálních světů a umělého psychedelického světa, do něhož se dostávají mnozí z těch, kteří trpí duševními poruchami nebo jsou závislí na látkách měnících mysl.
Takže.
. . . Na obzoru se mihlo zachmuřené svítání a pomalu osvětlovalo dlážděnou cestu. Jemný déšť mrholil na opuštěnou ulici mezi starými sídly. Podél silnice se táhly dlouhé stíny domů. V dálce se objevil známý kočár z dávných dob, zastavil přede mnou a objevila se známá tvář v bílé šedé paruce. Hrabě Saint Germain. Rychlým pohybem otevřel dveře a za okamžik jsem seděla vedle něj. ˝Rád tě opět potkávám, Nayratimyo, na cestách Mezisvětí,˝ řekl, aniž by pohnul rty. A jakmile to řekl, cítila jsem se v černém průsvitném těle himálajské dakini a před mým vnitřním zrakem opět prolétly prastaré fresky na stěně zapomenuté jeskyně nad roklí horské řeky. Na strmém průsmyku vlají pestrobarevné tibetské modlitební praporky a bělá se osamělý čorten. . . . . Za oknem kočáru se mihne jakési přízračné město Evropy a St Germain pokračuje ve svém příběhu.
˝Přišel čas vyprávět na Zemi o pravé podstatě světů, které lidé často vidí ve svém šílenství a kdy záměrně za tímto účelem otravují a nabourávají své vnímání reality působením určitých látek na mozek. Existují světy, kam vědomí přirozeně odchází po smrti fyzického těla, někdy se tam může dostat i během snů. Dobře víte, že fyzický život je také určitým druhem snu, a to snu, který je vlastně pro ducha. Ale ne ve smyslu duchovního spánku jako zapomínání, ale spánku prostě jako vidění okolností, postav, kterými se v tomto velkém snu stávají jiní duchové.
Postavy z fyzického života jsou reálnější než postavy ve snech při spánku, při spánku jsou prostě generovány jeho vědomím a zhmotněny. Jsou tam i jiní duchové v tělech, kteří interagují s duchem živého.
Obecně je celá samsára velkým snem, který se skládá ze snů - životů, inkarnací, ale takříkajíc většího velkého životního snu. A není vytvářen vědomím spícího, ale v této rovině existuje realita. Malé sny, které každý vidí, když jde spát, jsou velmi často jen produktem generování vědomí spáče, útržky uplynulého dne, přečtenou knihou, či zhlédnutým filmem, případně kompilací toho všeho dohromady a nějakých zpráv z informačního kanálu.
Mluvím teď samozřejmě o obyčejném průměrném představiteli samsáry podle těch představ, které se v bláznivém technickém jednadvacátém století podle pozemského kalendáře nejspíš ujaly.
Lidskému vědomí je vlastní logika a zobecňování, což někdy vede k nelogismům a falešným moudrostem. Je to do značné míry v rukou sil antisvěta. Kdysi dávno, ještě v atlantské éře, bylo právě takové vědomí naprogramováno pro lidskou bytost, kterou potřebovali osídlit planetu doby Atlanťanů pro otrockou práci. Vetřelci Anunnaki v čele s Jehovou, který si uzurpoval moc na Nibiru, se rozhodli vytvořit nový druh lidí v opozici k neúspěšným pokusům Jehovových předchůdců Enkiho a Enlila.
Enki a Enlil dosáhli stvoření adamu, neboli pračlověka na úrovni divocha s magickým vědomím pouhého žebráka-otroka, který je ochoten přinést pánovi jakoukoli oběť, včetně vraždy vlastních dětí a rodičů, jen aby pán splnil jeho hmotné touhy. Jahve se rozhodl z těchto prvních ˝adamu˝ stvořit člověka rozumnějšího, ale právě s myslí antisvěta, tedy s logikou falešné moudrosti nebo jednoduše řečeno - zaumi.
Všechny tyto pokusy neprobíhaly na prázdné planetě, vetřelci se neustále zbavovali čistých duší vtělených do bývalých civilizací Lemurů, Hyperborejců a Telluriánců. . . . Samotné snižování frekvencí vibrací planety vyhodilo z trojrozměrné roviny Země většinu takových duší do Šambaly. Proto se tento úkol již stal mnohem snazším. Právě vibrace planety, světa, prostoru určují, jaké duše se v tomto světě inkarnují. Duše se vždy inkarnují do světa, který jim odpovídá, a ne jinak!
Pokud by se nyní zvýšily vibrace planety, většina v současnosti žijících prostě nepřežije. Místo kýženého ˝kvantového přechodu˝ s vzestupem budou umírat na nemoci těla, které se jim začne doslova rozpadat na kusy, a jako duše se ocitnou ve světě nižšího astrálu, kterému odpovídají, fyzicky se pak inkarnují na některé jiné planetě ve stejných podmínkách, jaké měli na Zemi.
Zvýšit prudce vibrace Země v trojrozměrném fyzickém prostoru však bohužel nebude možné bez jejího důkladného zničení, neboť tyto těžké frekvence jsou podporovány vnitřním Sluncem Agarthy, tvořeným zbytky nejtěžší planety antisvěta, kterou v dávné minulosti obývali antisvětští reptiloidi, a kusy antisvětských asteroidů. Všechna tato ˝nádhera˝ bohužel Zemi vykuchala v době Velké spálené oběti, kdy došlo k prvnímu průniku antisvětských sil do galaktických končin, v době následných velkých dračích válek.
Začne-li se uměle zvyšovat frekvence vibrací trojrozměrnosti Země, může dojít ke katastrofě s výbuchem onoho vnitřního Slunce Agarthy, zaseknutého do jádra planety, čímž bude planeta roztrhána na kusy a její další roviny jiných dimenzí zahynou, a také vznikne velká portálová díra do některého z paralelních světů, kterou okamžitě pro svou expanzi v jiných světech využije Lucifer a Anunnaki a antisvětští reptiloidi a další parazitické antisvětské civilizace -agresoři.
Tolik k otázce touhy některých ˝spících˝ vědomí aktivovat prastaré portály, krystaly a zvýšit frekvence vibrací planety. Někteří i dlouho probuzení duchové, kteří přišli do pozemské inkarnace a zapomněli v těle mnoho znalostí, by se mohli pokusit změnit magnetosféru planety a změnit svět. Takové byly i Teslovy touhy. Proto snahy bojovníků vyšších světů nejsou zaměřeny na změnu planety a obecně nejsou zaměřeny na trojrozměrnou rovinu, ani na Zemi jako takovou. Pouze pro pozemšťana je Země celým světem a neví o velikosti a měřítku vesmíru, zejména v paralelách světů jiných souřadnic existence. Úsilí bojovníků vyšších světů je zaměřeno na změnu samotného éteru a struktur, vlastností toho, co vniklo z antisvěta do tohoto světa, včetně samotného vnitřního Slunce Agarthy a ještě mohutnějšího a rozsáhlejšího Černého Slunce, které se v nižších dimenzích usídlilo na místě Slunce Jaril a prakticky udržuje Sluneční soustavu na úrovni nižších těžkých světů a spojuje ji s antisvětem prostřednictvím své kopie - odrazu v jádru galaxie Mléčné dráhy. Tato kopie se rovněž nachází na hranicích těžkých nižších světů a antisvěta, a tak přiřazuje informační galaxii k antisvětu, přičemž je středem galaxie v antisvětě.
V oblasti naší galaxie Mléčné dráhy se nacházejí mocné struktury vytvořené vetřelci ani ne na úrovni Anunnaků, ale na úrovni černých hierarchů antisvěta, kteří naplánovali samotný průnik do tohoto světa. Podobný průnik antimirů existuje i v některých jiných galaxiích vesmíru. A právě s touto nemocí vesmíru bojují duchové takzvaných vyšších světů. A ne o zrnko, které se nazývá Země. S ohledem na to, že s nedbalým přístupem může dojít k nenapravitelné katastrofě, bojovníci vyšších světů jednají krajně opatrně k tomuto zrnu a jiným podobným - což jsou planety a hvězdy trojrozměrné roviny. To je třeba říci těm, kteří si neuvědomují vesmírné měřítko invaze a stav věcí, a jen čistě dětinsky vidí jednu Zemi a obviňují Učitele, považujíce je za všemocné bohy, požadujíce od nich, aby co nejdříve pozvedli trojrozměrnou rovinu do vyšších dimenzí, aby konečně mohli začít pobývat ve zlatém věku tělesnosti, žít a získávat dobré věci s věčným životem těla. . . . . (pozn. trochu lehčí by to být mohlo. . )
Takové jsou dětinské sny zcela nevědomých vědomí odtržených od reality vesmíru. A je téměř nemožné takovým vědomím vysvětlit, proč je bohové nevezmou do nebe i s jejich těly a nedají jim všechny výhody, včetně nesmrtelnosti, věčné lásky a zdraví, stejně jako stálé materiální hodnoty ke konzumaci. Proč jim bohové nedávají nejrůznější skvělé superschopnosti, proč neničí rivaly a odpůrce, proč neberou bližnímu to, co mu tak závidí, proč je někomu dáno to, co chcete vy. . . . .
Proč všemocní bohové nezavedou velkou spravedlnost a nezastaví všechny války a nepředělají všechny kolem sebe tak, aby vám vyhovovali. A proč jsou tak nedosažitelné sny ztělesněných požíračů, téměř démonů, považujících se za anděly, žít ve fyzickém ráji, dopřávat si malé temné požírací radosti, nevšímat si své zrady druhých, působit bolest druhým. Každý chce ráj pro sebe, představuje si, že je pro všechny, ale necítí, že jeho pohodlí ho mění v peklo pro někoho jiného. A pak naříká, že za to může svět, a někdo jiný a ti samí bohové, kteří zázračně neudělají svět takový, jaký ho chcete mít. . . .
Nechápajíce skvělé vlastnosti éteru a strukturu vesmíru, nevyvinutí duchové požadují po bozích, aby stvořili svět podle jejich představ. A právě takoví nevyvinutí duchové - kteří sídlili v nižších světech se inkarnovali a nadále inkarnují zde na Zemi, protože odpovídají energiím Černého slunce a vnitřního slunce Agarthy - těch kamenů antisvěta, které snížily frekvence tohoto světa na Zemi a ve Sluneční soustavě.
To vše ztrojnásobil hierarcha antisvěta Lucifer pro své experimenty s vědomím a se svým dávným snem o přesně tomtéž, o čem sní tito nevyvinutí duchové. Vytvořit svět plný permisivity a vytvořit ho tak, aby vypadal jako ráj. Snil o vytvoření krásného světa, ale jen pro sebe, s neustálým pohlcováním a životem jen pro sebe. Tedy o stvoření nemožného.
Odtud pocházejí všechny Luciferovy závěry, že konáním zla lze vytvořit dobrý a krásný svět. Odtud pochází jeho sen stvořit takový svět. Odtud pocházel jeho sen o vytvoření takového světa v jakési univerzální bublině, která na sobě mnohokrát lomí proudy éteru.
Tento svět je postaven na principu obyčejného snu, kdy je duch ponořen do jakési digitální matrice či astrálního éteru, kde si všechny objekty a znaky svého snu vytváří pouze sám. Proto v hrdinech a postavách, které vidí, nejsou žádní duchové, žádné duše, jsou to jen obrazy, hologramy nebo jen vize jako v běžném snu, když se člověku zdá například o jeho příteli, komunikuje s tímto přítelem ve snu, něco s ním společně dělá. Ale zároveň o tom skutečný přítel z tohoto života nic neví, zdá se mu jeho vlastní, úplně jiný sen, nebo v této době prožívá běžné události tohoto hmotného života.
Ukazuje se tedy, že spáč komunikuje s iluzí, ale je do ní zcela ponořen, ale myslí si, že to vše je skutečnost. Přesně tak je tomu v určitých vrstvách astrálu, kam duch vstupuje po smrti. Rozdíl je však v tom, že na rozdíl od plně generovaných snů jsou v astrálu vždy přítomny jiné entity, jiní duchové. A je to prostě uspořádáno tak, že ten, kdo se tam dostane, vidí to, v co věřil, ale v reálném životě to může být úplně jinak. Prostě tam každý duch vidí to, co vidí on, a jiný duch vedle něj vidí to, co vidí on, a tak všichni vidí jen to, co vidí oni osobně. Ve skutečnosti tam jsou jen spící duchové jako v říši stínů starověkého Hádu.
Ale tyto vrstvy astrálu, které patří do druhé podmíněné dimenze našeho světa, jsou velmi tenké, mohu-li to tak říci. To znamená, že duch je z nich velmi rychle vytlačen silami éteru, aby pokračoval ve svém vývoji při odpracovávání karmy pro inkarnaci v těle fyzického světa nebo níže v démonických světech, kde dochází ke skutečné interakci s jinými entitami, nejen k něčemu, co je tam vidět. Z těchto vrstev je také možné spadnout do takzvaného umělého pekla nebo umělého ráje - samotné říše stínů, kde duch začíná donekonečna vidět ohnivou hyenu se všemi jejími obyvateli a kotlíky, případně rajskými keři. Tam duchové zůstávají v iluzi a slouží jako zdroj energie pro instalace energetické techniky Anunnaki.
Existuje však ještě jedno místo, tentokrát v antisvětě. Nachází se v antiastrálu minus čtvrtý rozměr, pokud budeme mluvit konvenčně. Právě tam se Lucifer rozhodl vytvořit experimentální svět. Tam se dostanou jen velmi těžké duše propadlé falešné moudrosti. Na ˝exkurze˝ tam však lákají kohokoli, protože dveře se tam otevírají za přítomnosti dvou průchodů. A těmito propustkami jsou drogy a smilstvo, včetně látek, které lidé užívají k takzvanému rozšíření vědomí a které se za drogy nepovažují, jako je muchomůrka nebo ayahuasca.
Takové látky samy o sobě mohou ducha uvrhnout jednoduše do astrálu, do té jeho vrstvy, kde je vše vidět na úrovni běžného spánku. To se však děje u ducha, který není poskvrněn proudem kundaliní a neprovedl zvlášť závažné skutky. Pokud v životě došlo k těžkým skutkům, pak pod vlivem látek tyto energie těžké karmy přitahují entity - podsedky v duchu, nejen vize, které vytváří zastavený a napůl odpojený mozek. Pokud je však kundaliní ducha pokroucená kvůli závislosti na smilstvu a zvrácenosti, pak takový duch pod vlivem omamných látek propadá ˝exkurzi˝ do antisvětského světa Ltsifer. Stejně tak tam mohou spadnout i ti, kteří trpí duševními poruchami v důsledku těžkých karmických uzlů a mají pokroucený proud kundaliní. Převrácený je pouze u těch, kteří opět zažili zvrácené smilstvo.
V tomto světě donedávna vládl démon v podobě Bílého králíka. Tentýž, který byl popsán v na Zemi velmi populární knize o Alence v říši divů. Obecně popisuje tento Luciferův svět s obrácenou logikou antisvěta.
(pozn. doporučuji vyhnout se následujícímu odstavci)
Drogově závislí, kteří se tam dostanou na ˝exkurzi˝ a zároveň si vezmou dávku, se ocitnou právě v tomto psychedelickém absurdním světě. Pro běžné vědomí je tam naprosté blouznění a logika věcí je prostě klamná. Ale je tomu tak jen z prvního pohledu vědomí, které je zvyklé myslet logikou našeho světa, a ne logikou antisvěta. Tam veškerá logika existuje obráceně a je obrácena naruby. Právě tam se Luciferovi podařilo lomem éterových proudů, mnohonásobně zalomených, dosáhnout toho, že je možné tvořit ničením a ničit tvořením. Ale ve skutečnosti je to taková ˝optická˝ hmatatelná a dokonce hustá iluze. Když se při výbuchu spustí zpětný film filmu a po výbuchu se hmota začne shromažďovat do objektů, např., nebo když se v zájmu zvětšení něčeho zmenší, odstřihne například látka, aby se zvětšila, a sešije se, aby se odstřihla. Existuje vlastní pekelná logika plného odrazu logiky našeho světa v každém detailu, ale častěji ˝pamětníci˝ vidí jen tekoucí jasné barvy a fantasmagorické tvary pokřivených budov, z jejichž stěn mohou vyrůstat například bizarní květiny, které se ukáží být dravými umyvadly nebo vypouštějícími jed či kyselinu. Ale opět, zničení něčeho tímto jedem může vést ke vzniku velmi odlišných forem a věcí a ke zhmotnění něčeho nebo ke změnám v jeho složení. Například lidské maso se může stát ze dřeva nebo kovu, nebo naopak nějaké technické zařízení se může stát z lidského masa.
Pro běžné vědomí existuje hrůza z hrůzy, která se nepodřizuje logice, ale místní starousedlíci a pravidelní častí ˝výletníci˝ si na ni zvyknou a začnou myslet logikou tohoto světa. Není to skutečný astrál, který je ve čtvrté dimenzi, a dokonce ani nízký astrál druhé podmíněné dimenze, ne, není to místo, kde přirozeně samsároví duchové pobývají mezi svými inkarnacemi ve třech dimenzích.
Ten svět je zvláštní právě tou zvrácenou logikou a to, že je tam všechno dovoleno a všechno je naprosto absurdní, když se podíváte na logiku našeho světa.
Lucifer neotevřel své dveře ˝výletníkům˝ náhodou. A ta vědomí, která se naučila vnímat tuto logiku, se již prakticky nebudou moci rekonstruovat podle logiky tohoto světa. Ale zase podle logiky tohoto světa, pokud mají nejtěžší karmu a spoustu temných zásluh s naprostou absencí výčitek svědomí, se mohou naučit myslet i logikou antisvěta a logikou našeho světa a obrátit naši logiku v antisvět, velmi zákeřně vést vědomí k přijetí antisvěta. Tam začíná škola démonů na falešné moudrosti a lži, která se logicky tak převrátí, že se tam stane pravdou a naopak.
K vládě nad tímto světem si Lucifer vybral padlého démona ze světa, který nikdy nebyl světlem, ale nebyl úplně temný. Vždy existoval svět smilstva a falešné moudrosti, ale to vše: smilstvo a falešná moudrost byly ospravedlňovány cíli všeobecné lásky a dobra. Takový je svět umělého světla, který také experimentálně vytvořil Lucifer, než vtrhl do našeho světa s pomocí kamenů věku zápalných obětí. Tento svět byl vytvořen na samostatné trojrozměrné planetě, kde byla rasa zvířat, konkrétně králíků, uměle vychována do vědomě inteligentního stavu. Speciálně byla odebrána rasa bytostí, které nedokázaly žít ani den bez sexu, a přesto neměly žádnou náklonnost ke svým potomkům. Poté, co se staly inteligentními, přijaly Luciferovu falešnou moudrost o kultu sexuálního potěšení s kýmkoli jako projev božství a lásky Stvořitele ke všemu. To znamená, že do kultu projevu božství byla zavedena fyziologická rozkoš, a to ospravedlňovalo jakoukoli zvrácenost, která ji mohla přinést. To vše se tam nazývá akty všeobecné lásky k sobě navzájem a předávání impulsu lásky od Stvořitele. . . Žádnou jinou lásku tam neznají a neznají ani svědomí.
Kvůli jídlu a zboží, kvůli věcem a životním podmínkám tam často dochází ke krutým bojům a vraždám, ale jakmile přijde chtíč, který mají stále, pak začíná takzvaný projev lásky a předávání lásky od Stvořitele ve smilstvu, a to i s vlastními mláďaty. Taková je noční můra a odhmotněný svět - předchůdce odraženého světa, který jsem popsal. Právě tam Lucifer našel jednoho ducha a poslal ho, aby se vtělil do systému Nibiru k Anunnaki Elohim. Ti jej nechali projevit v materializaci těla. Duchové k nim tedy přišli na příkaz jejich boha, kterým byl pro Anunnaki Elohim Lucifer.
Tam prošel mnoha zasvěceními do falešné moudrosti a poznání Elohim a poté byl Jahvem poslán, aby se inkarnoval na Zemi. Stalo se tak poté, co Mojžíš náhodou objevil pravdu, že Jahve a andělé nejsou božští, ale že přiletěli na nebeských lodích z jiné hvězdy a jsou stejní jako lidé, a dokonce hrozivého vzhledu. Nakonec je přece jen náhodou spatřil a uvědomil si klam o jejich nehmotnosti, klam o technické manifestaci holografických obrazů ve vesmíru těmito strašidelnými vejčitými bytostmi.
Pak zničili starého Moishu paprskovými zbraněmi. A aby ho nikdo nenahradil, poslal Jahve ducha s Elohi ze systému Nibiru. Téhož, kterého vytáhl z králičí civilizace antisvěta. Tento duch přišel jako učedník k jednomu z vůdců Židů, Hoshei Navinovi. Sám Hoshea byl velmi krutý, a tak k němu podsvětník snadno vstoupil a velmi brzy se stal pánem těla. Duše skutečného Hosheje odešla do démonických světů za jeho krutost. Po metamorfóze Hosheje se nový duch v jeho těle také na hoře Sion setkal s Jahvem, či spíše s jeho hologramem, a dostal od něj nové jméno Jéšua, což znamená zachránce od Jahveho. Toto jméno v řečtině znamená Ježíš.
Takto vstoupil Jozue do dějin. Proslavil se tím, že na Jahveho příkaz vyčistil kanaánskou zemi od veškerého místního obyvatelstva, aby ji osídlil Jahveho lid. Jozue zpustošil a spálil kanaánská města na popel a nenechal nikoho naživu, včetně nemluvňat. Pouze při dobývání Jericha nechal naživu místní profesionální nevěstku jménem Raab, protože zradila své město i lid, vpustila zvědy a otevřela brány města. Tato skutečnost zůstala v dějinách Starého zákona, i když se v něm mnohé neodrazilo nebo bylo později vystřiženo. Například to, jak Naveen pěstoval povolání nevěstek jako utěšitelek bojovníků a nevěstka z Jericha jménem Raab se v jeho době stala hrdinkou a byla vysoce ctěna. Stala se hlavní Naveenovou manželkou v jeho početném harému bývalých nevěstek, neboť ctil pouze ˝zkušené˝ ženy a věřil, že každá žena je hodna být, jen pokud je zkušená.
Takové byly tehdejší mravy tohoto národa, táhnoucí se od velké ˝babylonské nevěstky˝. Panenskou ženu tam od dob Sodomy a Gomory vůbec nepovažovali za lidskou bytost, a pokud zemřela jako panna, osoba, která se k tomu odhodlala, zbavila tělo panenství, neboť se věřilo, že v takovém stavu ji Hospodin nepřijme, protože nesplnila jeho vůli. Ozvěny tohoto strašlivého zvyku občas přežívaly v některých společenstvích i později, ale ne všude. V Jozuových dobách však byly povinné.
Zde musíme odbočit a říci, že tento postoj k ženě u útočníků nebyl náhodný. Antisvět a jeho hierarchové nenáviděli základní energii bytí, energii šakti, která je nejzákladnější životní silou všeho bytí, základem všech energií, pranergií, pramáti všeho a všech. Právě ji démoni antisvěta nazývají základem chaosu, nezkrotným výplodem Chaosu, který nedokážou zkrotit. A právě jejími nositeli jsou dakini, které nyní začali ničit konstrukce antisvěta. . . . . Právě tato energie, která se staví proti antisvětu a udržuje život vesmíru, nedovoluje nemoci antisvěta, aby vesmír zcela zničila. Pro antisvět je tato energie zlem, zdrojem všeho zla, které rozkládá mrtvé duchy, kteří se stali struskou, tedy démony. Nejsilněji se však energie Šakti projevuje v ženské hypostázi, protože právě tato energie je potřebná k vývoji nových forem života. V tělech tato energie pohání početí, růst plodu a porod na fyzické úrovni. V energetických světech je to energie, která pohání vytváření nových forem a energetických těl, do nichž se duchové v těchto světech inkarnují. Je to nezastavitelná síla života a zrodu forem. Může se však proměnit v divokou destrukci všeho a všeho v anti-světovou anti-Shakti, ale pouze tehdy, je-li zkažena smilstvem.
Pokud energie šakti přejde ke zlu v násilí, chtíči, změní se v antišakti, pokroutí ztělesněného ducha kundaliní v antivir. Takové jsou všechny démonky antisvěta. A právě proto je vytouženým snem antisvěta a jeho hierarchů zničit morálku. Smilstvo vede k antisvětu a mužům a ženám, ale v mužské hypostázi duchové sami upadají a doplňují antisvět, v ženské se získává i antišakti, která se stává jedem pro éter vesmíru. Jako je šakti čistoty nepřemožitelnou silou stvoření, životní silou Bytí, tak se antišakti stává jedem ničícím samotný éter, energií, která buduje struktury antisvěta jako nádory v těle Vesmíru.
Nemyslete si však, že marnotratníci s mužskou energií jsou pro vesmír méně ničiví. Mají prostě v antisvětě jinou roli a právě jich antisvět využívá k tomu, aby ženskou šakti proměnil v antišakti, protože zpočátku i nevyvinutá zrnka ducha, která obdržela sexuální hypostaze v jakémkoli projevu a inkarnaci v ženském projevu, mají přirozené tabu a to je mnohem silnější než v mužském projevu. Je to sama příroda, která svou podstatou chrání svou nejdůležitější energii tímto způsobem. Pokud však dojde k pádu ducha, stává se takový duch pro vesmír jedem. Právě proto je pád ducha tak nebezpečný. Každý padlý duch je jedem pro éter Vesmíru, a to nejen tak, jak si myslí někteří lidé, kteří považují přítomnost samotného zla za normu.
Zlo je nemocí, nádorem pro Vesmír, a pokud tento antisvětský nádor nebude léčen a nebudou zničeni nositelé toxinů, Vesmír zahyne! Výmysly logiky, že existuje rovnováha dobra a zla a dualita, jsou největší lží, pro Vesmír osudovou. Nelze sjednotit podobností fyzikálních procesů energie fyzikálních energií, jako je světlo a tma, jako je bílá a černá barva s energiemi pohlcování a zpětného rázu. Tam přichází zlo, když se pohlcuje to, co nemá být zničeno, co se teprve rodí! Bílá a černá jsou neutrální, černá barva neničí bílou, stejně jako naopak, je to prostě dáno, typy lomu spektra, ale zlo je to, co ničí to, co se ho nedotklo, ničí život. To však falešní mudrci nevidí nebo záměrně odvádějí mysl od tohoto aspektu.
V éteru je vše podobné, protože fyzikální vlastnosti éteru jsou stejné, takže život a smrt těmto vlastnostem podléhají, ale přesto je třeba rozlišovat mezi smrtí jako odhozením přežitého, pro zrození nového a smrtí toho, co se rodí jen ˝v zárodku ˝. Antisvět tedy není smrtí přežitého. Smrt přežitého je přirozenost zahrnující Noc Brahmy, nikoli zlo pohlcení jednoho. Smrt přežitého je přirozeností zahrnující Noc Brahmy, nikoliv zlem pohlcení jedněch druhými. Avšak neustálá logika falešné moudrosti, kterou na Zemi přinesl démon Hermes Trismegistus, ospravedlňuje jakoukoli destrukci a činí ji normou existence, přičemž zcela odhazuje podoby nemoci. Nikdo nikdy neudělal silnější smrtelnou nemoc! Její původci také vždy umírají poté, co nemají co jíst, poté, co pohltí organismus. Pohlcovači nic nerodí, pohlcovači to neumí, nemají zpětný proud, jen se hroutí do černých děr a požírají sami sebe a mizí v inertním éteru, jakmile zcela zničí vše kolem sebe.
To však falešní mudrci nechtějí vidět a podobnou logikou ospravedlňují zlo, přenášejí a nahrazují pojmy pohlcování pouhým rozpouštěním přežitého, jehož odhozením se rodí nové stejnou silou Šakti. Zároveň se však přežitek rozpouští v inertním éteru, který není někým pohlcen. Když dojde k pohlcení, pohlcovač ztěžkne a začne ničit živé v zárodku, ničí nejvyhledávanější začátek života. Nedovolí životu vyklíčit, nedovolí životu rozkvést, jak by se to mělo stát při rozpouštění přežitého.
Požírači antisvěta využívají vše a cokoli, aniž by do konce přemýšleli, zda vesmír bude existovat. Ani si to neuvědomují, stejně jako si neuvědomují vlastní smrt, v důsledku odumírání organismu, rakovinné buňky, které pohlcují životní síly zdravých buněk, zabíjí je a rozšiřují jejich nádor. Potřebují antišakti jako hlavní hnací sílu, která stojí za budováním tohoto nádoru vesmíru - světa založeného na pohlcování. A skutečnou energii šakti nesnáší, protože jedině ona může zastavit růst nádoru antisvěta ve vesmíru a začít tento nádor ničit do inertního éteru, zničit vše, co pohlcuje základy života.
Ale smilstvo, energie smilstva a pouze to může neutralizovat Šakti. Pouze čistá energie Šakti může zničit zlo a jeho původ. Smilstvo Šakti zcela neutralizuje a vykuchá, a ona pak, místo aby spalovala pohlcovače, začne pohlcovat sama sebe a vytvářet struktury ˝nádoru˝ antisvěta. To jsou fyzikální procesy éteru, o nichž falešní mudrci nikdy nebudou vyprávět, protože své znalosti získávají od hierarchů antisvěta, a ti vždy ospravedlňují své zlo a slepě věří, že požíráním vybudují svůj svět, a pokud vesmír zanikne, myslí si, že začnou požírat ten sousední. A pokud je Existence nekonečná, znamená to, že bude možné pohlcovat světy jeden po druhém a rozšiřovat svůj antisvět. Nechápou, že jsou nemocí, kterou se Bytí bude snažit neutralizovat a zničit, aby nedošlo k úplné smrti všeho a všech.
Pokud bytost zemře a zmizí, nebude moci existovat ani žádný antisvět, prostě se okamžitě rozplyne v nicotě. . . Ale hierarchové antisvěta se o to nestarají. Jejich vědomí si uvědomuje jen to, že se musí najíst teď, pro ně existuje jen teď, a pak ať všechno zmizí. Nedospěli k realizaci života jsoucna, jsou od ní daleko a zůstávají na úrovni realizace parazitického červa, jemuž se organismus, v němž se usadil, zdá být věčný a zdroj výživy nekonečným zdrojem. Velkou logiku falešné moudrosti, naděje na vnější podobnost procesů v éteru, jimiž lze ospravedlnit jejich pohlcení a existenci antisvěta, vnímají jako to, čeho se chytají a co prosazují u těch, které chtějí chytit do svých sítí a také pozřít. Ospravedlnění pohlcení ospravedlnění zla jakýmikoliv prostředky a teorie rovnováhy dobra a zla - základ hermetismu (učení o antisvětě), pevně zapečetily vědomí mnoha lidí.
Největším a nejsilnějším tmelem v tom všem je přítomnost vlastních neřestí u těch, kdo hledají pravdu a věří této teorii, protože mít vlastní neřesti vždy vyžaduje ospravedlnění a právo tyto neřesti mít. Duch, který tyto neřesti má, je má proto, že se jim nedokáže bránit a je velmi slabý, což znamená, že se jich ve své slabosti nebude moci zbavit. Je pro něj vždy snazší je ospravedlnit a dovolit si. . . . . Právě tato slabost duchů a je nejsilnějším tmelem jejich vědomí, mění je v přívržence takových nauk a postupně v démony antisvěta, urychluje pád ospravedlněných neřestí. Stávají se dalšími buňkami nádoru vesmíru, čímž zvyšují šance na jeho zničení, a tím i na zničení své vlastní. . . . .
To vše je viditelné, pokud se na to podíváte z univerzálního měřítka a z měřítka Existence mimo vesmír. V hlubinách antisvěta to však nevidí a necítí a toto poznání prostě odmítají, filozofují o získávání požitků tady a teď. Pokud existuje potěšení, znamená to, že ho tak stvořil stvořitel, aniž by si uvědomili, že vůbec žádní stvořitelé a zvláštní záměry neexistují. Že vše bylo stvořeno, či spíše zrozeno, samo od sebe bez jakýchkoli plánů a cílů s jediným impulsem žít a existovat. Život a existence jsou však možné pouze tehdy, když existuje impuls dávání, tedy šakti, a nikoliv pohlcování. Pohlcování zastaví proud života a vše existující prostě přestane existovat, zmizí jako posedlost do absolutní prázdnoty. . . Ale právě toto základní poznání a odmítá antisvět.
Démoni koneckonců pohlcují také proto, aby žili a existovali, neumí to jinak. Mohou existovat jen tehdy, když je někdo, na kom parazitují. Bez něj nemohou existovat, protože neumějí vyzařovat život. Jsou pouze konzumenty toho, co už existuje. A o tom to celé je. Veškerá jejich demagogie o tom, že se snad po zpracování během Brahmovy noci náhle sami naučí vyzařovat život a ti, kdo ho nyní vyzařují, se stanou pohlcovači - je jen demagogie z logiky mysli, která ospravedlňuje jejich současný způsob existence, a nic víc. To je jejich naděje. A to ještě netuší, jak se ho naučí vyzařovat. Je jim to cizí, tedy mimo demagogii, kterou předkládají svým obětem, dál už to nejde.
. . . Tak to odbočuji. . . Vraťme se nyní k takovému démonu požírači, kterého vetřelec - vesmírný pirát Jahve poslal, aby se vtělil do jeho vyvoleného národa. V těle Jozueho pak vykonal vše podle Jahveho zadání, když ohněm a krví vyčistil území zaslíbené země a vydal je Jahveho vyvolenému lidu. A také vytvořil kult nevěstek jako hrdinek, ukazujících jedinou cestu ženy, skutečně milé Jahvemu, jako představitelky antisvětské civilizace Anunnaki Elohim.
Zbytek přikázání, která Anunnaki prostřednictvím Mojžíše vydal, zůstal zachován, ale spíše proto, aby Anunnaki mohl snáze ovládat prostý lid v davu. A pro vyvolené z vyvolených vydal nová přikázání, z nichž mnohá jsou v Tóře stanovena jako přikázání pouze pro vyvolený lid a to, co si mohou dovolit nad nevyvolenými, nad podobnými těm, kteří byli upáleni a povražděni v zaslíbené zemi, aby ji očistili pro vyvolené.
. . . Mimochodem, totéž se děje v zaslíbené zemi v těchto dnech. . . . .
Po splnění svých úkolů se duch Naveen neboli Nayvin či Niven, jak se různě vyslovovalo jeho jméno, vrátil do Luciferovy síně, kde byl nucen předat štafetu jinému démonovi, který se nejednou inkarnoval na Zemi jako Naveenův žák a nejednou byl králem vyvoleného národa, načež začal v démonických kruzích nosit jméno Herodes, jméno, které měl ve svých inkarnacích nejednou.
Naveen byl poslán Luciferem jako strážce brány a jeden z hierarchů do jejich umělého experimentálního světa v Anithiastralu v podmíněném minus kvadratickém rozměru. Právě tento svět jsem začal popisovat na začátku. Svět antilogiky a psychedelik, kde je velmi snadné upadnout do ˝exkurze˝ po požití velkého množství omamných látek, zejména těch, které se na Zemi začaly propagovat jako látky pomáhající rozšiřovat vědomí, a které vždy užívali mágové a šamani pro vstup do transu.
Pokud však měli mágové a šamani čistou nádobu energie Kundaliní, pak samozřejmě neupadali do žádného umělého luciferiánského světa, ale jednoduše vypnuli mozek a mohli vidět duchy, kteří nejsou vidět, když je mozek zapnutý realitou hustého světa. Samozřejmě vypnutí mozku vede k projevení podstaty ducha, protože duch získává vědomí jen k tomu, co mu odpovídá. Proto má-li sám neřesti, propadá se do nižších světů entit a temných duchů nižšího astrálu, a je-li silně rozvinuta neřest smilstva a vír kundaliní je obrácen, pak takový duch při užívání takových látek uvidí právě antisvět a jeho antiastral, uspořádaný Luciferem. Právě onen svět antilogiky a psychedelie, proudění fantasmagorických forem jedné do druhé, neustále skrývající tajemnou děsivost a vulgární touhy forem. Ten svět se vyznačuje naprosto nelogickými vzorci chování těch, kdo se v něm nacházejí, a naprostým nesouladem toho, co člověk vidí, s tím, co skutečně je. Ale i když začnete počítat a uvidíte podstatu toho, co je, bude to signál, že se tato podstata změní a stane se zase něčím jiným, protože to je svět lží a velké království lhářů - zrcadlo.
Vůbec žádná pravda tam není. Jakmile se ten, kdo se tam dostal, začne dohadovat o tom, co se za klamem skrývá, pak se to, co bylo skryto - změní a promění v jiné, takže lež je tam věčná a nekonečná. Toto místo je povoláno k tomu, aby přeformátovalo vědomí duchů, kteří se do něj dostali, aby plně přijali a uvěřili, že všechny světy jsou takové, a nejen tento! Že ve vesmíru není vůbec nic pravdivého a všechno je falešné. To vše lpí na skutečném poznání vlastností éteru: věčně se měnit a vytvářet nový a nový kaleidoskop forem.
V antisvětě je však základní pravidlo a vlastnost éteru odstraněna a základní vlastností éteru, bez níž by se bytí okamžitě rozpadlo a přestalo existovat, je vlastnost rovnováhy odplaty neboli neosobní spravedlnosti. V Luciferových psychedelických světech chybí právě proto, aby se ukázalo, že žádná spravedlnost neexistuje a celý svět je jen blouznivou hrou forem, které se nekonečně mění, a proto si v nich můžete vytvořit, co chcete, aniž byste se ohlíželi na odplatu. Odplata je jen bizarní hra éteru, mohou být zcela náhodné a je docela dobře možné ze sebe tento útok hodit na jiného, který je méně znalý.
Vědomí démonických entit, které v tomto světě žijí již dlouhou dobu, Lucifer velmi často posílá do našeho světa, včetně Země, s úkolem přeformátovat vědomí lidí inkarnovaných v našem světě. Aby sem přinesli zákony onoho anti-světa, onu filozofii, že na světě není vůbec nic pravdivého, že je to jen bizarní iluzorní hra, chaotická, bez vlastností a zákonů, dovolující duchu vybrat si, co chce. A že si každý může vzít, co chce, a mít pravdu, hlavní je být arogantní a vzít si, co chce, přehodit odplatu na ty, kdo stojí vedle, přerůst jim přes hlavu, stát se dominantním, aby vládl a byl na vrcholu nad těmi, kdo se ukázali jako hulváti.
Tento druh ideologie má svůj zdroj právě v tom umělém antisvětě, kde se vše láme miliardkrát křížem krážem na sebe, aby byly vyloučeny přímé impulsy základního zákona a vlastnosti éteru - vlastnosti rovnováhy odplaty neboli spravedlnosti. To znamená, že impuls spuštěný duchem tam prakticky nemůže dostat odplatu, protože se ztratí v křížových odrazech a zasáhne ty, kteří s ním nemají nic společného, a bude falešně spouštěn na nesprávném místě.
Tak se antisvětští lidé učí jednoduše reagovat a odstrkovat zbloudilé ˝kulky˝ odplaty. To vše je možné pouze v éteru nejtěžšího mínus čtvrtého rozměru ve strukturách antisvěta, utkaných z miliard lomů éteru a zhutněných do stavu téměř jako hmota v černé díře, ale zároveň majícího iluzorní pseudoprostor.
. . Lucifer a temné síly přivedly z tohoto umělého světa velmi mnoho duchů, včetně těch, kteří se inkarnovali na Zemi po jejím zatížení během velké zápalné oběti. Zvláště mnoho jich však přišlo do inkarnací po 19. století a postupně se stali velmi početnými. Byli to oni, kdo na Zemi vybudovali systém podobný onomu antisvětu, vnesli zákony antisvěta a jeho filozofii do každodenního života a vtloukali je do vědomí obyčejných lidí prostřednictvím různých kulturních fenoménů uměleckého slova literatury, divadla a filmu.
Jedním z takových kultovních fenoménů byly knihy Lewise Carrolla Alenka v říši divů a Alenka v zrcadle. Tam jsou téměř beze zbytku popsány reálie toho, co může vidět a cítit ten, kdo se do onoho umělého světa propadne. Také je tam popsán i démonický průvodce, kdysi vtělený Jošua - Bílý králík Nivens.
Ano, skutečně v onom Luciferově světě existuje v podobě rasy, z níž ho Lucifer původně vytáhl pro své dílo, totiž rasy králíků. Jako démonický odtělesněný duch byl velmi často na Luciferových úkolech přítomen na Zemi, kde naváděl duše zatížené neřestmi pýchy a sobectví, chtíče a smilstva k falešné moudrosti a podporoval ospravedlňování zla. Děje se tak počínaje tím, že člověk ospravedlňuje své slabosti a neřesti a neochotou se změnit protestem ega, které se nechce změnit a trvá na své správnosti ve všem a na tom, že vše lze ospravedlnit obtížným fyzickým životem nebo okolnostmi či touhou po štěstí a rozkoši.
Obraz bílého králíka je silně zakořeněn v masové kultuře jako otvírač cest do tajemných světů, konkrétně právě do těch králičích nor, které začaly být považovány téměř za způsob osvícení ˝pravdami˝, že nic není pravda a vše je dovoleno.
Stal se téměř posvátným učitelem - rabínem, učitelem z vyvolených, kteří znají tajemství světa, či spíše antisvěta. Koneckonců slovo rabi v angličtině zní jako králík. . . Spousta šifer a symbolů byla dána ne náhodou, jak je v antisvěta zvykem jeho průvodců - v tajných spolcích a lóžích těch, kteří se považují za elitu a slouží Luciferovi. Navenek sice vyznavači Mojžíšova učení považují králíky za symbol nečistého a chlípného zvířete, ale v hluboce skrytých sakrálních významech lze jeho obraz nalézt i na stěnách synagog, jako bohabojných tvorů šířících učení . . .
Hluboké významy průvodce po světech Lucifera byly odhaleny až prostřednictvím literatury, a to i prostřednictvím pohádek o Alence. Mnohé o této postavě ale zůstalo skryto, a ne náhodou měl kdysi jméno Ježíš. Lucifer totiž dlouho přemýšlel a připravoval se na roli Antikrista právě v blížící se moderní době. Mohl mu dát nové vtělení nebo podstrčit již známé či neznámé osoby, jako tomu bylo v době Jozueho. Tyto plány týkající se démona-krále však již nejsou určeny k uskutečnění. A ty sama to moc dobře víš, protože dakini bleskoví duchové nedávno zničili démona v samotném antisvětě. . . pamatuješ si to, Nayratimyo. . . ˝ - St Germain zamumlal.
. . . Všechno kolem se okamžitě zavlnilo v duhovém víru s mnoha záblesky a já se opět cítila v černém průsvitném těle dakini. . . . Tady, po víru, se mi do mysli vloudily vzpomínky, jako bych to znovu viděla a cítila. . . . .
Vpředu byla vidět obrovská rozšiřující se šedo-hnědo-karmínová skvrna, podobná cyklónovému mraku, který je vidět z velké výšky nad zemí. Zdálo se, že má také duhové záblesky, jako mastné skvrny od benzínu. Pomalu kroužil v ponurém tmavě červeném prostoru plném tmavých a téměř černých kouřových útvarů. Toto je antisvět. V tomto jeho prostoru není žádná nebeská klenba, ale je elastická a velmi hustá. Poblíž byly vidět průsvitné a černé postavy sester dakiní. Vznášeli jsme se v proudech horké, téměř ohnivé látky stoupající z rotujícího bahnitého místa, které vypadalo jako cyklon. Začal se otáčet silněji, proměňovat a měnit podobu. . . Roztáhl se a začala se nás snažit vtáhnout silným sacím proudem jako ve víru. Neodolali jsme a ponořili se do rozvírajícího se ohnivého žlabu, který se vytvořil uprostřed ˝cyklonu˝. Pocítili jsme silný tlak, jako bychom se vmáčkli do něčeho superhustého, a všechny strany pokryla černočerná tma.
Pak však stlačení povolilo a my jsme se propadli do mraku. . Růžový a karmínový mrak se převaloval nad podivným terénem, jako by byl pomalován anilinovými barvami divokých kyselých barev. Fialové koruny stromů vypadaly nepřirozeně, jako by byly ploché a vystřižené z kartonu. Divoce a nepochopitelně vypadala i jakási osada, vytvořená z lepenkových plátů sotva poskládaných k sobě. Kartonové domky však nespadly, ale nevysvětlitelně odolaly náhlému silnému větru. Vítr se rozbil na kusy a odnesl masivní kamennou šachtu jako kus papíru a dokonce s ní zachytil i domeček z karet, ale ten zůstal nehybný jako kámen.
Na práh papírového paláce náhle vyběhla obrovská krysa, která se okamžitě proměnila v podivného člověka s krysím knírem a otevřela nám malá dvířka, která byla úplně dole u obřích pomalovaných dveří. . . . Ale už tu bylo poznání, linulo se proudem, a my jsme cítili, že abychom mohli projít mikrodveřmi, musíme si představovat, že jsme obrovští, ne malí. To je zákon antisvětského astrálu, mnohonásobně reflektovaný. To, co se zde zdálo křehké a lehké, bylo ve skutečnosti silné a nepřekonatelné a naopak.
Jakmile jsme si představili, že jsme obrovští, mikrodveře se okamžitě zvětšily, protože jsme se stali malými. Stará krysa byla velmi nespokojená, ale znamenalo to její pozdrav. . . Pak vyběhlo několik zelených ušatých tvorů s vystrčenými tesáky a rozprostřelo před námi cestu. Hemžila se červy. Po stranách se objevili další červi, visely tam podivné červené liány, na kterých rostly oči a zíraly ze všech stran. Podivný zápach modré mlhy byl lepkavý a kluzký zároveň, ale my jsme postupovali vpřed. A najednou před námi zasvítilo slunce . . . .
Jak se ukázalo, bylo přišroubované k velkému sloupu tohoto podivného paláce. Pod ním bylo obrovské lešení, na kterém se sekaly hlavy. Ti, kterým byly hlavy useknuty, si je vzali a vložili do koše, přičemž za tuto ˝službu˝ zaplatili podivnými penězi, které kat okamžitě snědl a strčil si je do úst. Co to všechno znamenalo a proč nemělo smysl chápat, nemělo to vůbec žádný smysl. Kdyby někdo chtěl být zachráněn, jen by mu to ublížilo, takže aby někoho zachránil, nejjistějším způsobem bylo ho zabít. Podle všeho měli duchové zde zabitých bytostí šanci dostat se z tohoto světa, ale bylo opět na nich, zda se dokážou odtrhnout od sledování probíhající metamorfózy tohoto světa.
Přišli jsme na to, jak přestat bloudit dlouhými labyrinty paláce nebo města, které se podivně měnilo v zapadlé uličky se špinavými stodolami, v nichž se nacházely přepychové komnaty jakýchsi modrozelených šlechticů oblečených do banánových listů a korun z pokroucených, vyhořelých žárovek. Uvědomili jsme si, že člověk musí předstírat strach, aby se s někým setkal. Opravdu se vžít do role. Bylo to dost těžké, tenhle svět měl pocit, že strach neexistuje. . . Představoval strašidelné věci v podobě useknutých končetin nebo odporného hmyzu, ale po pohledu na ně se proměnily v plastelínové růže nebo podivné květiny, nebo se naopak růžový keř proměnil ve strašidelnou příšeru, která se vrhla s obrovskou mačetou, ale po probodnutí našich těl se takové příšery jen vypařily, nenasycené energií strachu.
Nakonec se mi ale podařilo představit si strašidelnou nechuť k setkání s králíkem. A hned se mi pod nohy dostal malý bílý králíček. Chytil jsem ho za uši a on se okamžitě proměnil v úslužného člověka a vedl nás spletitými chodbami do velké posluchárny jako na univerzitě. Ten podivný muž měl na sobě bílou paruku a jakýsi slavnostní hábit a začal vést dlouhou a zmatenou přednášku o tom, jak svět bez zla zanikne. Pravidelně svou přednášku demonstroval pokusy na myších. Uřezával jim hlavy a ty se měnily v lidi, zatímco ty, které krmil, se měnily v pavouky a umíraly dlouhou a bolestivou smrtí. Tím prý dokazoval prospěšnost krutosti a škodlivost milosrdenství a to, že milosrdenství se někdy mění v krutost a krutost v milosrdenství. Všechno kolem nás začalo vířit a mlžit a zapomínat na účel, kvůli kterému jsme tady. A usměvavý profesor, který nabízel na podnose sladkosti, začal opět nabývat rysů králíka. Jeho červené oči na něco čekaly. A najednou šibalsky řekl: ˝Pokud přijmete zákon tohoto světa a projevíte milosrdenství, abyste ničili. . . stanete se nákazou pro vesmír. . . ˝ Na to se odporně zasmál. . . .
˝Když mě zabiješ, získám ještě větší moc a schopnosti, za což budu nejvděčnější. . . ˝
Jedna z nás, sestra Kalí, se pokusila zhmotnit dýku a vrazila mu ji do zad, na což se králík otočil a složil tlapy v buddhistickém pozdravu. Nebylo možné ho jen tak zabít. Měla jsem pocit, že pokud přijmete jeho falešnou moudrost a pokrytectví, mohl by velmi rychle zmizet, ale zase by mohlo jít o klam, protože tohle je svět lží.
Nemohli jsme se vrátit zpět, vzpomněli jsme si, i po smrti nás Existence nějak projevuje a začneme znovu cítit. Zde by se vše, co jsme museli přijmout do hlubin své podstaty, vlastně začlenilo do éteru bytosti, a my bychom tak vnesli tuto falešnou moudrost do samotných základů éteru. To je past, kterou zde nastražil antisvět. . . Kdesi daleko se ozval lišácký smích. . . Byl to sám Lucifer, kterého zde nikdo neslyšel. . . . . . . . Tři z nás se chytili za ruce a představili si Propast, v níž jsme se často ocitali po bitvách s démony. Ostatní se na tom neměli podílet, abychom snížili riziko kontaminace éteru Bytosti. Navždy jsme odmítli, aby nás Velká Propast, Nekonečno, vrátila zpět, požádali jsme ji, aby nás navždy poslala do inertního éteru a už nikdy jsme se znovu nenarodili, abychom neznečistili její nejčistší proudy sami sebou.
Mentálně jsme spálili své esence a pocítili absolutní prázdnotu a přijali do ní falešnou moudrost tohoto světa až do hloubky. Králík se náhle proměnil v příšeru pokrytou šedým slizem, ale znovu se usmál a dal nám nějaké ovoce a stal se opět bílým a nadýchaným. Ukousl si z něj a podal nám ho. Zakousli jsme se do sladkého ovoce a uvědomili si, že ztrácíme paměť a propadáme se do snu. V poslední chvíli nám cosi v samotných hlubinách vědomí nedovolilo usnout a vrátilo nám to naše černá průsvitná rozzlobená těla, která se okamžitě začala měnit v blesky. Naše myšlenky a pokusy vzpomenout si, proč jsme tu a kdo je kdo, nás proměnili... Králík se v reakci na náš vzhled proměnil v ohnivou příšeru a boj se stal nevyhnutelným.
Mohutný val černého kouře a temného ohně kladl strašidelný odpor. My jsme se však stali stejnými tím, že jsme jeho energii plně přijali do sebe. Postupně vše začalo zapadat na své místo a já si téměř automaticky začal představovat velký vír likvidátora. Nebyl daleko, někde pod tímto světem. . . Už jsem viděla buněčné struktury podsvětí, kam jsme sestupovali, téměř splývali s démonem. Černočerný vír nás nesl stále níž a níž a prostor nesnesitelně zhoustl.
Konečně jsme se měli roztrhnout na kusy. Tam se o nás všechno vymaže. . . Všechno shoří až do konce, nepřeneseme informace falešné moudrosti do polí Existence, navždy zmizíme v inertním éteru, a hlavně i tento démon. A to je to nejdůležitější. A to je to nejdůležitější. To je to, co by to mělo být. . . .
Vším prostoupila pekelná, nepopsatelná bolest. Byla tak silná, že se zdálo, že je to apogeum toho, co kdy bylo prožito. . . Ale i to musí skončit, a pak se všechno zhroutilo do úplného a naprostého ticha v nepřítomnosti všeho a všech, všech vjemů a realizací. . . Prázdnota byla nepoznatelná, nepoznatelná, a nebylo v ní nic, a nebyly v ní vůbec žádné myšlenky a žádné vzpomínky. . . . . .
Náhle se opět ozval jakýsi odměřený a velký puls života, tlukot srdce Bytí, pulsy proudu energie Šakti. Trvalo to zvláštně dlouho a kromě toho nebyl žádný vjem. Náhle se duhové jiskry jako ohňostroj rozlétly do všech stran a bylo možné opět cítit. Objevila se strašná nechuť to všechno cítit a vidět, a to jen proto, abychom neublížili energii, která v nás byla, když jsme přijali falešnou moudrost. Vše bylo zapamatováno, ale jaksi velmi vzdáleně a s pulsem energie šakti se v nás rozvinulo velké Nekonečno jako absolutní poznání, že nic z toho, že vše navždy shořelo. Špína falešné moudrosti v nás nezůstala.
Démon antisvěta, Luciferův posel, který mnohé poučoval o cestě falešné moudrosti a falešné logiky, odváděl duše po smrti těla do zcela umělého světa matrixu vybudovaného Luciferem v antisvětě. Byl spálen v proudech velkého Utilizéru. Luciferovi osobně sloužil k tomu, aby chytal pochybující duše a vzal je takzvanou králičí norou portálu do světa, kde se proměnily v pouhé obrazy jako digitální kopie a upadly v úplné zapomnění. Ale teď je pryč. . . Už není jedním z těch, kteří byli připravováni na roli Antikrista!
Velmi dlouho dakiní připravovali proudy éteru, aby ho mohli využít a nedovolili mu inkarnovat se, což praktikoval. Nyní se to konečně stalo a zafungovalo to! Éter recyklátoru se stal velmi tvrdým, aby to všechno spálil, aniž by nás nechal trčet v antisvětě jako hierarchy temnoty, jejichž energie jsme přijali tím, že jsme od něj přijali falešnou moudrost a proudy jeho síly. Jinak by ho ale nebylo možné zničit. . . . . .
Nebylo nic, z čeho by nás mohli znovu obnovit! V samotné Propasti o nás nezůstaly žádné informace, nechtěli jsme nic poskvrnit energiemi falešné moudrosti. Bylo obrovské riziko kontaminace světů a Propasti. Proto jsme sami o sobě z éteru Nekonečna vymazali vše možné, než jsme přijali podstatu démona. Přitom jsme se sami toužili zničit jako struska, aby Existence nepřijala tuto nákazu. . . v podstatě jsme se spálili. . . jen Propast, velké Nekonečno, ví, co se tam stalo a proč nás znovu projevila. . . . .
. . . Proudy vzpomínek se začaly pomalu rozplývat ve vířících vírech a duhových výbuších. Dunivý klapot kopyt na staré dlažbě znovu ukázal odjíždějící kočár St Germaina. A tam někde, za mlhou, se náhle objevil vzdálený průsmyk a pestrobarevné tibetské vlajky a bílý čorten a odlupující se freska dakiní v zapomenuté jeskyni . . .
