Tento příspěvek otevírám nádherným článkem s názvem Únava z vzestupu od Vidyi Frazier. Děkuji čtenářce blogu Jaci za jeho zaslání. Rezonovala jsem s každým slovem, až jsem si nahlas říkala: ˝Ano, to jsem já...˝ pořád dokola. Vřele doporučuji ke čtení unaveným bojovníkům světla.
Chci se podělit o některé své osobní zkušenosti. Krátká rekapitulace pro novější čtenáře blogu... Duchovně jsem se ˝probudila˝ v roce 1985 a od té doby jsem na cestě Vzestupu. Do globální situace jsem se ˝probudila˝ asi před deseti lety, když mi moje starší dcera červeně oznámila 11. září. Bloguji o Vzestupu už asi 15 let. Bloguji každý den o Vzestupu/intel asi deset let.
Takže....ano, jsem unavená.
Když mám dobrý den, přemýšlím, zda to znamená, že se následující ráno probudím s povzbudivým pocitem. Bude ZÍTRA den, kdy se konečně vyhrabu z postele, odhrnu závěsy a přivítám den s velkým nadšením...? Aaaah, ne. Bez ohledu na to, jak dobrý byl předchozí den nebo jak dobře jsem se vyspala, vždy se probudím s pocitem: ˝A je to tu zase...˝ Nejsem sklíčená ani smutná, jen... rezignovaná. Jakmile se dotknu nohama země, vstanu a jdu do nového dne.
ALE... každý den mi trvá více než tři hodiny, než se aklimatizuji zpět do 3D života, než jsem připravena začít zkoumat a psát své příspěvky. A nenavštěvuji lidi až do 14:00. Samozřejmě existují výjimky, kdy mám schůzky a kdy u mě přespávají mé milované dcery, což si vždycky užívám. Nicméně v běžném dni mi trvá dlouho, než se dostanu do tempa.
Žiji velmi klidně. Málokdy jím venku, takže nezapadám do společenské normy, která se hodně točí kolem kaváren a restaurací. Dávám přednost jednoduchému jídlu doma. Někdy se však v kavárně setkávám se svými dcerami, protože nebydlí poblíž. Jde o to najít rovnováhu, což je pro Bojovníky světla trvalá mise, protože neustále přeskakujeme mezi dimenzemi a časovými liniemi.
Souhlasím s Vidyou, že jsme konečně na cestě domů. Věřím tomu každým kouskem své bytosti. Vidím o tom důkazy všude kolem sebe. Například téměř každý den zažívám synchronicity. Dnes brzy ráno se mi zdálo o příteli, který ve snu řekl: ˝Maluji dům...˝ Bylo to nanejvýš zvláštní. O hodinu později jsem byla na procházce a narazila na kolegyni chodkyni - často si povídáme, ale neznám ji dobře. Řekla: ˝Musím jít, musím se vrátit k malování domu....˝.
Ptejte se na znamení, pokud máte pocit pochybností nebo deprese. Já je dostávám, aniž bych se ptala. Ale nedávno jsem se cítila blaze a ráno jsem se úpěnlivě ptala na znamení. Celý den jsem jimi byla zavalena. Bylo to úžasné. Vaši duchovní průvodci prostě sedí nahoře a čekají na slovo, přátelé. Dejte jim něco na práci.
Konečně, slovo dne je ROVNOVÁHA. Většinu dní se snažím spojit s podobně smýšlejícím přítelem, ať už osobně, nebo přes Skype. Pro můj pocit pohody to má velký význam. Z povahy výzkumu a psaní blogu vyplývá, že trávím hodně času o samotě. Celý svůj dospělý život se věnuji psaní, takže jsem na tento životní styl zvyklá. S Plandemií se však situace změnila. Nyní musím upřednostnit setkávání s přáteli a svými dcerami, abych vyvážila to šílenství venku.
Nezapomeňte, že tento blog je láskyplná globální komunita. Jsme pro sebe navzájem důležití. Jsme v tom společně. Po osvobození budu svištět po světě a setkávat se s vámi všemi. Je čas na párty!
