5175
Existuje konečná Pravda? Cosmic agency
[ UFO ] 2023-06-12
Mari Swaruu
Po celá staletí lidé bojovali a vedli války ve jménu svého náboženství nebo víry, ve jménu své země, oblasti nebo klanu. Osoba u moci nebo skupina lidí chtějí to, co mají ostatní, a berou si to silou. Ve jménu toho, které náboženství je to správné, se vedly neuvěřitelně krvavé války a všichni účastníci a vojáci vždy předpokládali, že jejich Bůh a jejich vyznání je to správné, takže druhá skupina musí zemřít. Každý voják a všechny strany sporu jsou hluboce přesvědčeny, že jejich věc a důvod boje je ten správný. Všichni předpokládají, že jsou morálně oprávněni bojovat, protože mají pravdu, tedy i milost svého Boha. Existuje však jeden velký důvod, proč dochází ke všem konfliktům, od velkých válek až po prosté domácí neshody, a tím je myšlenka a předpoklad, že mají pravdu. Všichni ospravedlňují svou agresi, protože jsou hluboce připoutáni k myšlence, že oni mají pravdu a druzí se mýlí, a překonávají dokonce i pocit viny, alespoň do té doby, než se jim dostane slabého záblesku rozumu, že neexistuje žádné ospravedlnění pro to, co dělají, nebo co se děje jim.
V sázce je samotný koncept dobra a zla, hluboce zakořeněný v základních principech duality a života v nedokonalém hmotném světě. Jejich kultura, náboženství, vlády, věda a společnost obecně naprogramovaly hluboko do lidské psychiky představu o dobru a zlu, o správném a nesprávném, o lži a pravdě. Základní pojem dobra a zla pak přetvářejí v ještě barvitější a významově bohatší pojmy dobra a zla. Filozofové, myslitelé a lidé vědy tvrdí, že hledají pravdu. A hluboce zakořeněná v lidské mysli každá bytost nakonec také hledá pravdu o tom, na čem jí záleží, maskovanou jako vědění, s vědomím, že je to moc. Tedy aby ji mohli použít jako zbraň nebo prostředek k dosažení toho, co chtějí. Obecně více peněz a více moci.
Jakmile však rozšíříte své vědomí a úroveň svého uvědomění, rychle pochopíte, že neexistuje žádná pravda a žádná lež, že neexistuje nic špatného a nic dobrého a že neexistuje nic správného a nic špatného. Začínáte totiž chápat, že všechny jsou relativní vůči něčemu jinému. Koneckonců mohou být relativní pouze k jednomu nebo druhému úhlu pohledu. Neexistuje tedy žádná konečná pravda a nemůže existovat ani poznání, protože spolu úzce souvisejí. Jedno bez druhého nemůže existovat. Pravda a lež, fakta a lži, dobro a zlo jsou pojmy, které platí pouze tehdy, když jste ve hře života, tedy když jste v dualitě a zřetelně zastáváte jeden nebo druhý specifický úhel pohledu či bod pozornosti. Tyto pojmy platí pouze v případě, že jste duše, ať už inkarnovaná, nebo ne.
Nikdy nemůže existovat jen jeden úhel pohledu s konečnou pravdou, protože pokud je to jen jeden úhel pohledu, pak nemáte úplný obraz toho, co se děje. A čím rozšířenější je naše vědomí a čím více jsme si vědomi, tím více úhlů pohledu můžeme vidět a pochopit, protože člověk s vysokým vědomím si může být dokonale vědom mnoha úhlů pohledu a důvodů, proč je lidé s méně vyvinutým vědomím považují za pravdivé, ale může vidět a pochopit i jiné úhly pohledu, které jsou v rozporu s tím prvním. Když do těchto vícenásobných úhlů pohledu osoba nebo bytost s vyšším vědomím zahrne široce společensky přijímané konsenzuální koncepty, které celá společnost nebo kultura bere jako fakta, a dokáže pochopit i ten protichůdný, jeho protiklad, lze říci, že bytost vidí a dokáže účinně integrovat nejméně dvě časové linie.
Časová osa není něco pevného a izolovaně objektivního, je to pouze pojem, který nám pomáhá pochopit různé posloupnosti událostí, které se odehrávají ve stejném časovém rámci, podobně jako posloupnost dat. Časová osa je mentální nebo konceptuální konstrukt, ať už osobní, nebo kolektivní. Je to soubor událostí v posloupnosti, která je vnímána a odsouhlasena jako platná nebo jako pravda. Ale to, co bylo odsouhlaseno, na čem se skupina lidí shodne, je správná posloupnost událostí, které se odehrály v jejich minulosti nebo bezprostřední minulosti.
Pokud však vědomější bytost dokáže vnímat dvě protichůdné časové posloupnosti událostí, a to nejen společensky uznávanou časovou linii, ale dokáže pochopit i jinou časovou linii nebo posloupnost událostí, která se od té první výrazně liší, a dokonce jí odporuje, pak tato bytost pozoruje dvě různé reality nebo dvě různé časové linie. To znamená, že má multidimenzionální mysl. Dobrým příkladem je nedávný problém s globálními nemocemi, kdy existovaly jasně protichůdné názory na to, co se skutečně děje, přičemž velmi velká skupina lidí se řídila oficiální verzí jako nezpochybnitelnou realitou a pravdou, a jiná, mnohem menší skupina lidí pozorovala jinou, která se od té první velmi lišila. V tomto příkladu druhá, menší skupina lidí vnímala problém, jeho příčiny a genezi natolik odlišně, že se obě skupiny nedokázaly domluvit a shodnout, ale mnoho lidí v rámci této mnohem menší skupiny mělo schopnost pochopit, jak a proč první skupina uvažuje a reaguje tak, jak uvažuje. Druhá a mnohem menší skupina lidí pak účinně integrovala časovou osu a realitu té první, chápala jejich důvody, ale nesouhlasila s nimi, protože viděla stejný problém z pohledu bytosti s mnohem vyšším vědomím. Obě skupiny lidí však reagovaly přesně tak, jak to chtěli pozemští správci, a to tak, že přešly do režimu paniky a přežití, začaly žít ve strachu a nejistotě ohledně nejbližší budoucnosti. Obě skupiny, jedna s mnohem vyšším vědomím než druhá, se dostaly do velmi zranitelného stavu. Pak v podstatě druhá skupina integrovala první tím, že ji dokázala pochopit, ale obě skupiny byly stále integrovány do větší časové linie, která zahrnovala obě, a jen velmi malý počet bytostí mohl vidět, pochopit a integrovat více časových linií z pohledu mnohem rozšířenější třetí.
Čím více je časová linie rozšířená a čím více vědomí je potřeba k jejímu pochopení, tím menší je počet lidí, kteří ji mohou vnímat. Čím méně je časová linie rozšířená a jednodušší, tím více lidí ji může pochopit. Je to nepřímo úměrné, alespoň na Zemi. Nakonec, podíváme-li se na věc zblízka, nikdy nemůže existovat absolutní pravda, protože ta může být pravdou pouze vzhledem k někomu nebo vzhledem k té či oné situaci či okolnostem, ale nikdy ne jako absolutní. I když bytost s nejvyšším možným uvědoměním přijme cokoli jako fakt a pravdu na základě nejrozsáhlejších informací a nejlepších dostupných vědeckých poznatků, přičemž i to bude brát jako fakt, vždy bude existovat jiný, mnohem širší pohled, který to všechno změní. Znalosti jsou stejné. Něco vědět znamená brát to jako něco platného, jako pravdu, a navíc to může být relativní jen vzhledem k omezenému souboru okolností. Něco lze poznat pouze z hlediska té či oné skupiny a jejich percepčního uspořádání. Například podle Encyclopaedia Britannica je měkkýš mořský živočich, ale z jiného hlediska tomu tak být nemusí. Proto bychom nikdy neměli přijímat rigidní názory a systémy víry, které se nám snaží vnutit pravdy. Bez ohledu na to, jak elegantně jsou nám předkládány, nejsou to absolutní pravdy a nemusí se vás týkat.
Nikdy se nevzdávejte schopnosti myslet sami za sebe. Vždy si musíte udělat vlastní názor na to, co přijímáte jako pravdu, a vždy musíte být připraveni přijmout nový a lepší názor, který nahradí ten starý, pokud se rozhodnete, že je lepší než ten první. To je způsob, jak rozšířit své vědomí a uvědomění, způsob, jak rozšířit svou duši, studovat vše a být vždy připraven nahradit cokoli v rámci svého osobního systému přesvědčení tím, o čem se rozhodnete, že je lepší myšlenka nebo koncept. Proto nikdy nestagnovat a vždy se posouvat vpřed a rozšiřovat svou mysl, integrovat a pochopit co nejvíce, dokonce i ty části a věci, se kterými nesouhlasíte. Vězte, že jejich pochopení vám pomůže uvědomit si, jak a proč i jiné bytosti myslí a reagují tak, jak reagují. Stejně tak vám dávají kontrast, který potřebujete k tomu, abyste pochopili ještě více.
Dokud budou existovat různé body pozornosti, různé fragmenty Zdroje, kterému říkáme duše, budou existovat rozdíly v názorech, různé časové linie a různé pravdy. To může vést ke konfliktu, konfliktu pouhých myšlenek v mysli samotného Zdroje. Konflikt idejí, k nimž duše nezdravě lnou, představa, že ony mají pravdu a ostatní se mýlí. Při pohledu z vyššího a rozšířenějšího bodu pozornosti jsou obě správné a obě nesprávné, v závislosti na podmínkách, parametrech, okolnostech a úhlu pohledu, v němž je pozorujeme. Mnoho lidí s námi nesouhlasí a z našeho vyššího bodu chápání to musíme přijmout jako fakt, že čím je mysl vědomější a rozšířenější, tím méně jí budou masy rozumět. Proto bude více osamocen, ale stojí to za to. Naším úkolem jako vědomějších lidí je pochopit bytosti, které jsou méně vyvinuté než my, samozřejmě méně vyvinuté z našeho pohledu, abychom je mohli pochopit do té míry, abychom přesně věděli, proč ony na oplátku nemohou pochopit nás. Můžeme je pochopit, ale to neznamená, že se musíme přizpůsobit jejich standardům tím, že je přijmeme.
Jsme tací, jací jsme a jací jsme se rozhodli být jako vyvinuté bytosti vyššího vědomí, a musíme respektovat sami sebe a své právo být jedineční a odlišní. Musíme být v souladu především sami se sebou. Neexistují žádné konečné pravdy, neexistuje žádná pravda. Pravda je pouze relativní z pohledu té či oné osoby nebo skupiny lidí. A čím vyšší je naše uvědomění si všeho, čím více integrujeme jiné názory a úhly pohledu, tím více jsme sami. Ale zároveň se stáváme mírumilovnějšími. To je další důvod, proč hvězdná semínka a probuzení lidé tolik potřebují svůj čas o samotě. Buďte tam venku silní, milá hvězdná semínka. Vezměte si z mých slov to, co slouží vašemu osobnímu rozšíření a cestě.
Zdroj:
https://swaruu.org/transcripts/existe-una-verdad-ultima
Zpět
