4823 Patnáct minut aneb když vás vyřadí ze života Nina Sumire

[ Ezoterika ] 2023-07-31

Vyřazení ze života je doprovázeno pocitem zmatenosti, bezmoci, zoufalství nebo apatie, nechápání toho, co se děje, nebo co dělat, co cítit, co říkat, co si myslet, jak žít dál. Praxe ̎patnácti minut ̎ - umění prostého života - působí jako praxe první psychologické pomoci. Co to znamená?

1. Je důležité nejprve diagnostikovat svůj stav. Co si uvědomíme, tím se již neřídíme. Šok, panika, hněv a další emoce nás neovládají za předpokladu, že jsme se vzpamatovali a ztotožnili své tělo bolesti s tím, kým skutečně jsme: jsme Duše. Nejsme loutkami negativních emocí, nejsme posedlí negativitou. Jsme svobodní.
2. Odměřte si patnáct minut. Dejte odpočinout své Cítící části, která je zcela vyčerpaná. Zapněte Činnou část sebe sama. Jednoduchá chůze, běh, modlitba, vaření, mytí nádobí, věšení prádla.
Dejte odpočinout svým očím, dělejte cvičení, například mnutí dlaní (alespoň 5 minut). V práci věnujte 15 minut vědomé přítomnosti na pracovišti - 1 - 3 úkoly (ne více, zbytečně na sebe netlačte). Přichází první vlna zklidnění. Proč? Objevuje se pocit - - vrátil jsem se do života, vrátil jsem se do zajetých kolejí, objevilo se a projevilo se něco stabilního, v dobrém slova smyslu pod kontrolou. Dokážu to. Díky Bohu!

Pak si dejte dalších ̎patnáct minut ̎, včetně rekreačních úkolů: film, článek, stát u okna a obdivovat jaro. Dalších patnáct minut můžete střídat užitečné činnosti a odpočinek. Nastane stabilní stav nejen klidu, ale i větší sebedůvěry. Zakončete tyto tři přístupy poděkováním a modlitbou.
Můžeme rozšířit hranice úkolu na půl hodiny. Je to snadné? Můžete přejít na hodinu a časovou hranici dále nerozšiřovat. Celý den tedy strávit pozorností: co dělám, co cítím, na co myslím během této hodiny? Všechny odpovědi nedostáváme z mysli, ale ze srdce. Z inteligence srdce. Můj život v jedné hodině. Co je v ní? Čeho jsem si všiml? Co jsem našel cenného? Co mi bylo dáno? Co jsem schopen a ochoten udělat? Co mohu dát? Co sdílet? Co se ve mně ještě děje navenek? Co mi tato hodina říká?

Možná jsme si plnosti předchozích dnů nevšimli. Prolétly jako neviditelné, někdy zcela bezvýznamné. Nyní se můžeme zastavit, ale nebýt bezmocní, nýbrž být pozorní, vděční za každou minutu, každou hodinu a každý den. Žít srdcem. S láskou. Každý den jako ten poslední. Každý den jako ten nejlepší.

Zdroj: https://absolutera.ru/article15323
Zpět