4745 Čas a jak to funguje, část 2, časové osy Cosmic agency

[ UFO ] 2023-05-03

Mari Swaruu
Ve svém posledním videu jsem vysvětlila, proč se vše projevuje z mysli a jako akt nebo subproduktivní vědomí a myšlenky, které tvoří, takže se čas a časové linie neliší. Jako srovnávací základ pro to, co budu říkat dále, je na Zemi čas vnímán zcela lineárně, jako sled událostí pohybujících se jedním směrem z minulosti do přítomnosti a do budoucnosti nepružným a neměnným způsobem, kde každá jednotka měření času (sekundy, minuty, hodiny atd.) může sloužit stejné hodnotě trvání v jakémkoli bodě časové linie nebo posloupnosti.

Pro pozemskou vědu jsou tyto měrné jednotky natolik pevné a nepružné, že je dokonce považuje za konstanty pro své matematické rovnice, přestože vědci přišli i s několika rovnicemi, které dokazují, že čas mění své hodnoty, když je pozorován v blízkosti objektu s velkou hmotností nebo když se jeden z měřicích bodů nachází v rychlosti. To poslední bylo na Zemi dokázáno empiricky, a to umístěním superpřesných atomových hodin na kosmické lodi vyrobené lidmi a porovnáním jejich údajů s klony stejných hodin umístěných na Zemi v řídicím středisku.

Neexistuje žádný jiný logický důvod, proč by lidští vědci měli trvat na používání času jako konstanty pro své rovnice, které se mají pokusit vysvětlit fungování vesmíru, než udržování lží, jimiž živí svůj řídicí Matrix na Zemi. Oni sami dokázali, že čas nemůže být konstantou, může být pouze proměnnou, takže si odporují. Například trvají na tom, aby se data počítala zpětně, například jak starý je vesmír od velkého třesku, o kterém i oni vědí, že nebyl skutečnou událostí, protože je to jen symbolika tajné společnosti. Jiní vědci trvají na určování dat událostí na Zemi, které se odehrály v dávné minulosti, jako například druhohory od doby před 248 miliony let do doby před 65 miliony let a kenozoikum od doby před 65 miliony let do současnosti, když je nemožné určit jakékoliv datum, časový rámec nebo délku trvání tehdejšího dne.

Čas striktně závisí na pozorovateli a jeho stavu vědomí, neboť je jeho přímým dílčím produktem. Proto neexistuje způsob, jak vypočítat, z jakého pozorovatele a jeho stavu vědomí se při těchto výpočtech vychází. Jediným předpokladem je, že základním pozorovatelem pro tyto výpočty časového rámce by bylo kolektivní nevědomí, které tehdy existovalo, ale to je pouze předpoklad, protože vážně pochybuji, že tito vědci vůbec uvažují o samotné existenci něčeho takového jako kolektivní nevědomí.

S tím vším jako základem pro to, co následuje, tedy použití geometrických tvarů k definování nebo k pokusu dát času formu, lidské vnímání a jeho věda definují čas jako čáru pohybující se jedním směrem. Pro vyspělé civilizace, které dosáhly mezihvězdných schopností, by ale čas byl představován jako koule, která se neustále rozpíná ve všech směrech. Mohl by být také reprezentován jakousi koulí s pohyblivými hroty, které neustále rostou. Pro lidskou vědu je čas považován za čtvrtý rozměr, jak zní seznam: délka, šířka, výška a čas. Pozorujeme-li však čas z hlediska lidské vědy, jedná se o jednorozměrnou věc, zatímco z hlediska chápání vědy vyspělých mezihvězdných civilizací by se jednalo o trojrozměrný objekt.

Z hlediska a chápání lidské vědy má hmotný svět neboli svět živých tři rozměry v prostoru a jeden časový, celkem tedy čtyři. Zatímco z hlediska a chápání nelidské vyspělé vědy má tři rozměry v prostoru a tři rozměry času, celkem tedy šest.

Je zde zajímavá nápověda. Všimněte si, že čtyřka není prvočíslo a je mimo prvotní sekvenci 3, 6, 9, 12, která představuje éterickou stranu ve všech nelidských rovnicích, které se snaží vysvětlit realitu, včetně těch, které jsou základem pro volnou energii nulového bodu. Čtyřrozměrný časoprostor pozorovaný lidmi je neúplný, protože v něm chybí éterická složka reality, jak to vždy lidská věda dělá. Na okraj dodejme, že sekvence 3, 6 a 9 pozorovaná na Zemi je také neúplná, protože je vnímána z matematického modelu o základu 10. Mezihvězdné civilizace používají model o základu 12, který logicky zahrnuje číslo 12. Proto jsou všechny pokusy o dosažení funkčních rovnic pro energii nulového bodu bezvýsledné. Mezi éterickou a hmotnou stranou existuje silná nerovnováha energie. Tok energie je proto chybný a má tendenci se z éterické strany do hmotného světa nepohybovat nebo depolarizovat, čímž se stává nepoužitelným.

Aby bylo možné vnímat postupně se pohybující čas, je třeba jej proti něčemu postavit, podobně jako lze rychlost ocenit pouze při kontrastu se statickým objektem. Na Zemi jsou základem lidského vnímání času planetární cykly dne a noci, z nichž se odvozují pojmy hodiny, minuty a vteřiny. Pomocí hodin a hodinek se používají jako koordinační mechanismus pro samotný Matrix Země, podobně jako metronom koordinuje hudebníky.

Na Zemi je čas používán jako jeden z prvotních kontrolních mechanismů Matrixu, protože koordinuje vnímání všech uvnitř svého kolektivního nevědomí, aby je donutil vnímat čas víceméně stejně, a tím vytváří iluzi, že se čas pohybuje pouze jedním směrem. Díky tomu jsou kolektivní manifestační schopnosti lidí dokonale organizované, a tudíž účinné. Ve stavu, kdy není proti čemu stavět kontrast, jako je hluboký vesmír, nebo když je mysl, která produkuje čas jako subprodukt svého myšlenkového procesu, ve stavu, kdy není ovlivňována žádným kolektivním nevědomím, jediné, s čím musí kontrastovat, je její vlastní vnímání trvání toku vlastních myšlenek.

Časové osy jsou definovány jako sled událostí, které předchází jedna druhé, přičemž ty budoucí jsou důsledkem přítomnosti a minulosti a jejich situací. Díky tomu jsou události v časové ose, které se ještě neuskutečnily, víceméně předvídatelné, protože na základě předchozích situací může existovat pouze omezený rozsah možností. Koncept časových linií na Zemi je koncept něčeho mimo jednotlivce, který je zažívá deterministickým způsobem, i když je to ve skutečnosti jedinec, kdo projevuje časovou osu svým vnímáním.

Existuje tedy nekonečné množství možností časových os a jediná věc, která brání jednotlivci nebo skupině jednotlivců přepnout svou časovou osu na vhodnější nebo žádoucí, jsou jejich vlastní omezení, která sami vnímají, že mají. Jejich mysl je to, co omezuje rozsah možných výsledků a nic jiného. Časové osy jako takové jsou koncept v myslích vnímajících bytostí, které mohou na základě současných a minulých událostí a situací hypoteticky stanovit sled pravděpodobných výsledků. Časové linie nejsou něčím, co by existovalo mimo jedince, kteří je prožívají.

Vše, co existuje, včetně mentálních nebo fyzických situací, včetně událostí, jsou energetické vzorce v poli potenciální energie. Vše, co jednotlivec nebo skupina musí udělat, aby se přepnuli na časovou osu, která má sled událostí více žádoucí těmi, kdo to zažívají, je změna postoje a myšlenkového vnímání, což je kreativní energetická frekvence. Když tak učiní, stanou se frekvenční shodou s požadovanými událostmi, protože jejich vibrace se shodují.

Stejným způsobem to lze provést mentálně se změnou postoje a vibrací a s přihlédnutím k tomu, že vše je energie, která je reprezentována číselně jako vzory v poli, kterým je éter. Hvězdná loď může svými motory napodobit požadovanou vibraci, a pokud jsou výpočty správné, může pak svým pasažérům zajistit, aby odpovídala požadované budoucí situaci nebo výsledku.

Zdroj: https://swaruu.org/transcripts/time-and-how-it-works-part-2-timelines-english
Zpět