4701
Jehova: Architektura náboženství Architekt
[ Ezoterika ] 2023-07-16
Jehova, jedenáctá úroveň svobodných světů.
Q: Je-li Boží syn křesťanství konkrétní nadduše Kristos, kdo je v této vertikále Bůh otec? Jsi ty Bůh Otec křesťanství?
A: Shodněme se na variantě, že jsem architektem křesťanského náboženství. Proudy jeho energetické výměny se skutečně uzavírají na mně. Jak vidíte, duše může díky křesťanství vystoupat vysoko ve vývoji. Úroveň architekta náboženství určuje rozsah úrovní, na které může jeho stoupenec vystoupit, pokud projeví důslednost a oddanost zvolenému učení. (pozn. jsem vorel, jsem vorel... jsem idiot?)
Q: Chápu správně, že v Trojici se pod Duchem svatým rozumí ta substance, kterou moji předchozí respondenti nazývali zdrojem života?
A: Rozumíte tomu správně. Žádný stvořitel není schopen stvořit světy bez božské substance. Pouze ta je schopna vdechnout život tvorům. Teprve s ní se stvoření stává božským. Proto jsem se vyhnul statusu Boha Otce, který jsi vyslovila. Na jedné straně jsou úrovně od sedmé a výše úrovněmi bohů. Můžeme říci, že tam jsou jejich ̎instituty ̎, kde bohové již dospěle ovládají nástroje stvoření. Člověk se teprve učí být tvůrcem svého vlastního života. Na úrovních bohů jsou mocné mysli již schopny vytvářet své národy, civilizace, světy, hvězdné soustavy, galaxie atd.
Na druhou stranu posvátný význam Trojice spočívá v tom, že bez Ducha svatého se Stvořitel stává ve svém tvoření velmi omezeným. Toto nerozlučné spojení, pevnou podmíněnost, je třeba pochopit. Všichni, vy i já, podléháme vyšší vůli. Je třeba pokorně přijmout skutečnost, že všichni jsme součástí něčeho většího: majestátního, všudypřítomného, skutečně věčného. Já, architekt křesťanského náboženství Jehova, přenechávám postavení všemocného Boha Otce tomu, kdo je nade mnou, kdo ovládá i ty nejmocnější, kdo projevuje tak mocnou prvotní vůli, že jí žádná jiná vůle na tomto světě nemůže odolat.
Q: Kdo je to z tvého pohledu?
A: Jestliže stvořitelé vytváří světy tím, že do nich vlévají božskou substanci, ale nejsou schopni své stvoření plně ovládat, je přirozené předpokládat, že stvořitel není jediným zdrojem vůle. Že existuje něco dalšího, co ovlivňuje jím vytvořené systémy. Já tomu říkám původní vůle. Komu však přesně patří? Nebo je to jen kumulativní projev vůle zúčastněných duší v systémech, které stvořitel vytváří? Možná se jednou dozvíme odpověď na tuto otázku. Prozatím zůstává otázkou pro filozofické úvahy ve volném čase. Co je to demokracie? (pozn. asi bude ještě něco výše, co si dovoluje do všeho toho hemžení hodit vidle...aspoň je větší sranda)
Q: Demokracie je, když se rozhoduje kolektivně a každý účastník má rovné hlasovací právo.
A: A teď k tomu přidej pojem vůle duší. Existují duše s nízkou vůlí a duše s vysokou vůlí. Tato vůle přirozeně nastavuje jakýsi korekční koeficient pro každého účastníka našeho podmíněného hlasování. V životě to tak nefunguje: 1 člen komunity = 1 hlas. Častěji se stává, že jedna duše má 0,01 hlasu, protože se jí sotva daří. A jiná duše může mít najednou váhu 10 hlasů, protože její přirozená vůle se mocně projevuje. (pozn. trpím s 0,01... doslova)
Q: Myslíš vůli přirozenou vlastní duši? Nebo vůli jako povolení vyšších sil ovlivňovat určité světy?
A: Mluvím o přirozené vůli duše. Povolení daná vyššími účastníky vývoje nižším účastníkům jsou vlastně druhotná. Nejprve duše sama projevuje vysokou přirozenou vůli, a pak se na ni vyšší struktury dívají a dávají jí nějaké statusy. Vůle není ruční práce, vůle není regál. Vůle je tajemný pták nejvyššího stupně. Nezáleží na nás, koho z nás pohostí svou přítomností, komu z nás v příštím okamžiku usedne na rameno a koho z nás opustí. Můžeme pouze sloužit evoluci s vírou a pravdou v naději, že vůle bude i nadále pohodlně sedět na našem rameni. Řekl jsem vám nejznámější teorii vzniku vůle jako mocného motoru změn: Boží vůle je souhrnem vůle všech duší účastnících se společenství a jeho vyšších patronů. Kam se globální souhrnné proudy vůle v tomto světě vydají, tam se vydá i svět sám. Pro velké milovníky mystérií a mystiky existují i další teorie. To však není otázka prvořadého významu. Nejdůležitější otázka pro lidstvo je nyní jiná: proč vyšší podstaty ctí nejvyšší vůli a chovají se k ní posvátně, a pozemšťan nectí nikoho jiného než své vlastní a s posvátnou úctou přistupuje jen ke svým vlastním touhám? Proč v lidských srdcích zůstalo tak málo z Boha? A co očekávají, když jsou ponořeni do této temnoty duše? Poté, co se lidé vzdali víry v Boha, ztratili tak zásadní vlastnost pro duchovní rozvoj, jakou je zbožnost. Bez ní je nepravděpodobné, že by tak destruktivní svět dokázal najít cestu k lepší budoucnosti. Víru v Boha je na Zemi v každém případě třeba obnovit.
Q: Wikipedie uvádí, že ̎zbožnost je strach z urážky Boha porušením jeho vůle, rozvíjení zvláštní bdělosti, pokory a modlitby ̎. Jak ty sám chápeš tuto vlastnost?
A: Víte, dokud je v srdci věřícího Bůh, který přísně dohlíží na jeho myšlenky a chování, člověk se snaží, aby neubližoval druhým. To znamená, že bázeň před Pánem je sebeobranou, která blokuje projevy destruktivních vlastností člověka vůči vnějšímu světu. Neočekávám od vás slepou víru, protože si uvědomuji, že jste inteligentní a potřebujete racionální vysvětlení. Já vám je poskytuji. Uvědomte si efektivnost tohoto hlubokého mechanismu působení křesťanského náboženství na člověka prostřednictvím zbožnosti. Strach z Boha je nejzákladnějším blokem rozsévání škod kolem sebe a tuto myšlenku se může naučit i prostý negramotný člověk.
To znamená, že tato myšlenka je univerzální a je dostupná člověku na jakékoli úrovni jeho vývoje. Křesťanské náboženství bylo vytvořeno s předpokladem širokého záběru a pro různé intelektuální schopnosti věřících. Co se stane, když v srdci člověka není Bůh? Není tam ani strach z Něho. Již v této fázi se okamžitě vytvoří značná nerovnováha. Zatím se nic vážného nestalo. Člověk ještě neudělal nic špatného, jen se vzdal myšlenky na Boha. Ale setrvačník chaosu se již začal pomalu, ale jistě točit. Lidstvo má na počátku nastaveny poměrně vysoké ukazatele destruktivity a zbožnost je v tomto systému důležitým vyvažujícím, brzdícím prvkem. Pokud z lidského světonázoru vypadne základní blokáda škodit, budou důsledky takové volby po nějaké době pro celou společnost opravdu destruktivní.
Q: Uvědomuji si, že ne všichni lidé mají svědomí a etiku. Pozemské zákony, které lidem brání v páchání zločinů, jsou nedokonalé a píší je ti, kteří je sami nenaplňují. Ale lidé se přesto snažili vyvinout nějaké nenáboženské odstrašující mechanismy.
A: Správně jsi řekla, že jde o omezující opatření. Z křesťanství si pamatujete, že Bůh všechno vidí, On stojí nad celým lidstvem. Tady je téma k zamyšlení. Bůh vidí všechno. Mnoho věcí může být před ostatními lidmi skryto. Ruka zákona je omezená, takže vám to může projít. Svědomí někdy vykazuje neuvěřitelně vyhýbavé chování i u docela slušných lidí. Etika, kterou jste zmínil, je ve společnosti druhotná, je to nadstavba na nadstavbě, není to první vrstva socializace, dokonce ani desátá. V obtížných podmínkách to všechno z člověka prostě spadne až do základů. Dalo by se říci, že zůstal nahý. A právě zde nastává pro člověka okamžik pravdy. Pokud je věřící, má v tomto okamžiku sám sebe, Boha a svou bázeň před Bohem. To znamená, že zdrženlivost ke škodě spočívá na velmi hluboké úrovni a i v obtížných situacích často funguje. Není-li hluboká víra, zábrany se snadno vypaří a člověk může jít ̎ke všemu zlému ̎.
Když roste počet lidí bez živé víry, běžné ukazatele destruktivity zakotvené v civilizaci začnou lámat všechny antirekordy. A zde vyvstává další zajímavá otázka: pokud člověk nemá v srdci Boha, zbavuje ho to odpovědnosti za jeho činy? Opravdu nikdo shora nic nevidí a nijak nereaguje jen proto, že člověk nevěří, že někdo shora vůbec existuje? Jak asi tušíte, Síly shůry vidí všechno dokonale a odpovědnost duše nevyhnutelně přichází. A zde se dostáváme k další důležité úvaze. Pokud se bohabojnému člověku začnou dít negativní události, je mu okamžitě jasné, že je to důsledek jeho chování nebo chování celé lidské společnosti. To znamená, že okamžitě ví, že by měl na sobě pečlivěji pracovat a pokud možno i ostatní nasměrovat konstruktivnějším směrem. Věřící člověk neustále kontroluje své chování s přikázáními své víry. Plnění těchto přikázání dává člověku pocit bezpečí před okolním světem. Ve světě se děje něco nepříznivého, ale vnitřní proces Argumentace věřícího je následující: ̎Ctím Boží vůli, spoléhám na jeho ochranu, nestydím se ho o to prosit, on zachrání mou duši. A to je dobrý přístup. Věřící člověk se skutečně cítí více chráněn před problémy než nevěřící. A pokud na něj potíže přijdou, ví, co má dělat, aby je oslabil nebo odvrátil - musí změnit své chování a myšlení, aby obnovil dobré vztahy s Bohem. Co se týče skutečného bezpečí: vyznavači křesťanského náboženství se skutečně vzájemně podporují mezi jednotlivými úrovněmi. Víra v ochranu shůry tedy není hrou mysli, ochrana skutečně existuje.
Co však dělá nevěřící člověk v obtížných situacích? Začne hledat příčiny svých problémů venku. Především zdroj svých obav přesune ven. Když člověk nevěří ve vyšší vůli, zůstává sám s celým světem a objevují se před ním stovky a tisíce důvodů ke strachu. Každý z nich existuje sám o sobě, každý z nich je schopen způsobit vážné potíže a není dost sil se s nimi vyrovnat. Může to být cokoli: dopravní nehody, sociální otřesy, finanční krize, války, přírodní katastrofy, pády meteoritů atd. Nevěřící člověk si o tom všem nemá s kým popovídat, leda s podobně vystrašenými nevěřícími. Člověk nemůže s nikým diskutovat o své bezpečnosti. Proč ne? Protože žádný Bůh neexistuje. A s válkou, finanční krizí nebo přírodním kataklyzmatem je zbytečné mluvit. Ve společnosti se tak spouští další nepříznivý proces - roztočení setrvačníku strachu. Jeho hlubokou prvotní příčinou je nevíra ve vyšší moc, s níž lze nějak probrat svůj život a požádat ji o ochranu, aby se člověk trochu uklidnil. Strach je velmi toxický pocit, otravuje zemský prostor neméně než důsledky pocitu beztrestnosti bezbožníků. Popsal jsem vám důsledky jedné jediné zdánlivě neškodné, ̎módní a pokrokové ̎ volby - odmítnutí lidstva bát se Boha.
Q: Myslíte si, že stejných výsledků by bylo možné dosáhnout nějakým jiným souborem filozofických myšlenek? Aniž by lidem hrozil Boží hněv?
A: To je hlavní chyba moderního člověka: považovat náboženství pouze za soubor filozofických idejí, které lze snadno a bez újmy nahradit. Náboženství je velmi složitá dynamická celistvost. Na jedné straně se jeho ideový obsah vyvíjí v závislosti na epoše. Na druhé straně má poměrně pevnou kostru - vnitřní architekturu. Je obtížné ji navrhnout tak, aby byla celistvá. Také je nesmírně obtížné nahradit její jednotlivé bloky. Zbožnost tedy není filosofická idea. Je to nejdůležitější prvek na úrovni architektury náboženství. Kolem ní jsem samozřejmě ne náhodou postavil celý další filozofický systém. Protože architektura náboženství vychází z univerzálních kódů, z hlubokých základů vývoje duší, které byly ve vesmíru položeny na úsvitu času. Porušení těchto Kódů, těchto posvátných základů vede duši na nebezpečnou a nepředvídatelnou cestu, plnou bolesti.
To není náboženské strašení, to je to, co se skutečně může stát duši. Jedinou otázkou je zde způsob podání informací. Křesťané si nechtějí rozhněvat Boha, aby nepřišli do pekla. Buddhisté nechtějí být přitahováni kvůli své náklonnosti ke světům hladových duchů a pekelných bytostí. Jak vidíte, v buddhismu se zdá, že Bůh neexistuje, ale přesto existují pekla. To znamená, že na úrovni architektury mají světová náboženství stejné děsivé prvky, a není to bezdůvodné. Pod filozofickou představou Božího hněvu se skrývá více než reálný nesmírně bolestný proces sestupu duší do nízkovibračních vrstev. A je rouhavé o něm lidi jasně a jednoznačně neinformovat, je to urážka vyvíjejících se myslí. Proto se musíme držet dál od těch, kteří chtějí duchovno zbavit všech nepříjemných a děsivých prvků a na uvolněné místo postavit vázu s vanilkovými bonbóny.
Q: Čemu přičítáte nárůst počtu nevěřících lidí?
A: S růstem lidské inteligence a s etablováním vědy. Je to nevyhnutelný proces, často pozorovaný při vývoji destruktivních civilizací. A přesto je to past, obrácení pozemšťanů na křivolakou cestu. Protože náboženství je zpočátku vytvářeno jako co nejuniverzálnější pro široké masy, s jeho rozvojem přibývá lidí, kteří náboženské představy považují jen za soubor primitivních zastaralých stereotypů a dřímajících přesvědčení. Pokroky v medicíně a přírodních vědách jen posilují důvěru společnosti ve vítězství lidského rozumu. Na Zemi je nyní zajímavý obraz: nejprostší lidé, nejmoudřejší a nejintelektuálnější věří v Boha. Vrstva relativně inteligentních a vzdělaných lidí je téměř celá nevěřící nebo nominálně věřící. Nejjednodušší lidé hledají oporu ve víře, svět je pro ně příliš složitý a náboženství je pro ně jasným záchytným bodem. Moudří lidé, kteří žijí s otevřeným srdcem, kteří cítí svět svou duší, mohou být nenáboženští, ale všichni v něco věří. Navíc někde hluboko uvnitř vědí a pamatují si, jak žít v harmonii se sebou samými i se světem. Lidé s brilantním intelektem pronikli při studiu vesmíru tak hluboko, že si nemohou nevšimnout, že svět kolem nich má inteligentního stvořitele. Navíc vidí, že tento svět je inteligentní sám o sobě.
Pokud jde o lidi nevěřící, mohu je jen varovat před pokusy šířit bezbožné myšlenky mezi masy. Odpovědnost takových přesvědčených a aktivních osobností před karmickým systémem je mnohonásobně vyšší. A ti nejúspěšnější rozsévači bezbožnosti se často po pozemské inkarnaci ocitají v temných světech. Takoví lidé jsou nejčastěji poháněni pýchou a arogancí, snadno žonglují se složitými myšlenkami a brilantně vyhrávají spory na téma existence Boha. Téma ̎služebníků Božích ̎ je pro ně červeným hadrem, který obzvlášť zuřivě trhají na kusy. Jaké je jejich překvapení, když na konci vtělení skutečně zjistí, že jsou otroky, ale ne Boha, nýbrž mnohem děsivějších podstat. Takže někdy je můj jazyk můj nepřítel. A tady bych vám chtěl poděkovat za vaši odvahu, protože necháváte lidi mluvit do temných myslí. Můžete si být jisti, že tyto rozhovory měly pozitivní účinek. Nic tak nevystřízliví lidské ego jako vystavení tomuto prvotnímu zlu. Vaše rozhodnutí bylo možná nepopulární a ne každý ho přijal. Ale já vás v něm podporuji.
Q: Proč stále ̎otroci Boží ̎? Pokud v křesťanství existuje Bůh Otec, pak by lidé mohli být jeho dětmi.
A: Co mám namítat? Doba se změnila, společenské třídy se změnily. Slovo, které se dříve hodilo, se dnes už tolik nehodí. Čím ho nahradit?
Q: O tomto tématu jsme s Nikolajem Divotvůrcem už trochu mluvili - o náboženském dogmatismu, kvůli němuž se v křesťanství nic nemění.
A: Pamatujete si z evangelia na ̎řeky živé vody ̎? Bylo prostě třeba nechat víru volně proudit ze srdce do srdce, a to jí přinese přirozenou obnovu. Fundamentalismus a dogmatismus křesťanských elit tuto řeku zablokoval. Snažily se kanibalizovat nejpravdivější pravdu i v těch nejmenších detailech a nakonec se z jejich víry stala stará bažina. Fasádu náboženství je tedy třeba udržovat v aktuálním stavu. Ne bělit fasády pozemských chrámů, ale osvěžovat fasády víry.
Q: Jak ale pochopit, co lze v náboženství nahradit a co ne?
A: Každý silný křesťanský kazatel cítí, co lze z jeho náboženství odstranit a co ne. Existuje možnost získat nápovědu shůry. Nemysli si, že mezi křesťany nejsou žádní kontaktéři, i když si tak tito lidé neříkají. Existují způsoby, jak osvěžit náboženství a přitom zachovat to nejdůležitější. Jen k tomu chybí odvaha. Ale vážná obnova křesťanství je za rohem. Víra potřebuje čerstvou vodu.
Q: Prostřednictvím ̎služebníků Božích ̎ jste chtěl lidem zprostředkovat pochopení, že člověk je ve vztahu k vyšším mocnostem nesubjekt? Stejně jako jsou pro nás nepodjaté rostliny, s nimiž si člověk dělá, co chce, aniž by se jich ptal?
A: Svou otázkou mi jen potvrzujete skutečnost, že jsem prostřednictvím svého náboženství lidem vše sdělil jasně a správně. Uvědomuješ si, že jsem nemohl dát prvním křesťanům pojem subjektivity a nesubjektivity v jeho původní podobě, že? Dobře, slovo ̎otrok ̎ všem tne do očí a do uší. Nevadí mi ho nahradit. Ale zvažte toto. Činí tato psychiku šetřící záměna slov člověka subjektivnějším? Ne, nic se nemění. Člověk má nad svým životem stále jen malou nebo žádnou kontrolu. Jak řekl jeden klasik: člověk je smrtelný a někdy je smrtelný náhle. Ale co přesně mohu pro tohoto človíčka udělat, jak mu mohu pomoci? Mohu mu například vysvětlit, jak se stát submisivnějším. Jak si zasloužit pozornost a respekt vyšší Síly, která ho může ochránit a nějak mu zlepšit život. Abyste toho dosáhli, musíte této vyšší Síle věrně sloužit a řídit se jejími přikázáními. Potřebuji takové adepty? Potřebuji. Jsem připraven nabídnout těm nejsilnějším z nich dobrý život v v čistých světech? Já ano. Jsem přísný ve svých požadavcích? Ano, jsem přísný. Upřímná a vždy aktuální nabídka pro každého křesťana. Jasně jsem lidem vysvětlil cestu, jak se přestat potloukat jako list ve větru, jak najít větší subjektivitu a plnohodnotnější život - skrze službu Bohu.
Q: Znamená větší subjektivita větší svobodu? Pokud člověk chce větší svobodu, představa ̎služby Bohu ̎ ho odpuzuje.
A: Vezměme si dítě a dospělého. Dospělý je subjektivnější. Může rovnocenně komunikovat s ostatními dospělými. Může svobodně dělat mnoho věcí, které dítě dělat nemůže. Přesto má dospělý více odpovědnosti. Zatímco dítě chodí, běhá a dovádí, dospělý chodí do práce, plní různé společenské povinnosti a kvůli vyšší odpovědnosti si mnohé odepře. Struktura svobody se s rostoucí subjektivitou prostě mění: v některých okamžicích je svobody více, v jiných méně. Nárůst subjektivity nepovažujte za bezpodmínečné rozšíření svobody, ale za přístup k úplnějšímu řízení svého života, svých osobních procesů. Plus možnost řídit životy jiných, méně subjektivních účastníků. Takové řízení předpokládá jak svobodu a odpovědnost, tak uvědomění si vlastních omezení. Zvýšená subjektivita předpokládá, že člověk dostává shora více informací, aby se mohl ve svém životě moudře rozhodovat. Je pravděpodobnější, že se bude ptát na to, co sám chce. A s nesubjektem se život prostě děje: rozhodnutí o jeho osudu se dějí v tichosti shora bez jeho účasti.
Člověk může usilovat o svobodu od vyšší vůle, o svobodu od univerzálních kódů, o svobodu dělat, co ho napadne. Člověk může popírat skutečnost, že jeho život řídí mocné proudy vyšší vůle, s nimiž se nedokáže vyrovnat. Takovým lidem nemohu pomoci. Tvrdohlaví a slepí nejsou pro mě. Ať si dál honí vítr na poli. Ti, kdo se rádi dobírají do detailů a sestavují seznamy toho, co se jim v duchovním systému nelíbí - ti byli, jsou a budou. Takoví lidé mají jen nezralé uzavřené vědomí. Otevře se později, ne v tomto životě, ale v příštím. Nemá smysl snažit se otevřít toto zelené poupě před termínem, aby se nezhoršilo, může se ještě více scvrknout. Nejprve si člověk sám musí uvědomit, že potřebuje podporu shůry. Pýcha také duši velmi unavuje, protože tato verze chování jí přináší mnoho bolesti a ztrát. Dříve nebo později se duše stane přátelštější a vnímavější. A pak už je schopna otevřít se nějakému duchovnímu učení a vstřebat ho. Najdou se i ti, kteří jsou ochotni takovému člověku shůry pomoci. Každý duchovní systém ochotně přijímá člověka, který je klidný k nedostatkům okolního světa a vděčně přijímá příležitosti, které vstupují do jeho života.
Q: Pokud tomu dobře rozumím, vaše náboženství je tak přísné, protože je vyvážené? Vždyť bylo vytvořeno pro mysli, které následují vyváženou cestu?
A: Od začátku mi bylo jasné, že bez přísného náboženství není duchovního růstu. Přesto jsem byl občas nazýván ̎mrzutým božstvem ̎. Moderní fáze šíření duchovních informací v podobě ̎medu a oleje ̎ byla pokusem vynahradit lidem ̎chybějící lásku ̎. Spiritualita přešla prudce do kladných hodnot. Pozemšťané se z toho však nevyvinuli lépe. Stali se naopak ještě línějšími. Odpočívali v náručí zahálky a četli si někde na břehu moře Paulo Coelha. Jemně hladili své nedostatky, neviděli polínka ve vlastních očích. Rovnováha v duchovním vývoji byla narušena, pohádka se přejedla. Myšlenka byla dobrá, ale pozemšťané mají specifika, existují reálné ukazatele destruktivity. To se nebralo v úvahu. Celá vrstva děsivých, ale pravdivých duchovních informací šla do slepé uličky. Ohrožení duší zůstalo naprosto reálné a informace o něm byly pohřbeny pod hromadou povrchních inspirativních příběhů. Ale i tuto fázi už máme téměř za sebou.
̎Med a olej ̎ udělal duchovně se vyvíjejícím lidem medvědí službu. To je pro mě zřejmé. Nebudu mluvit za ostatní, ať si udělají vlastní závěry. Řeknu jen, že moje ̎nevrlost ̎ se nyní stala věcí mlčení. Nedávno jsem vzal skupinu křesťanských adeptů ze Země, aby sloužili v učitelském systému na páté úrovni. Čestně si zasloužili odměnu. Mimo jiné proto, že projevili oddanost svému duchovnímu učení, přestože na každém rohu seděli módní guruové prodávající zjevení. Vaše rozhovory s temnými mozky vám také poskytly důležité poznatky o pozemském systému vývoje. Po dlouhé fázi jemného pohlazení shora byli duchovní hledající obzvláště vděční za vaše tvrdé rozhovory s temnými myslemi. To je ovšem výsledek malé cílové skupiny, neboť vaše knihy jsou masám neznámé. Ale ti lidé, kteří s vašimi výklady pracovali, se zcela jednoznačně vyslovili pro přísnost. Chápou, že ani pohlazení nepodněcuje vývoj. Duchovní růst je tvrdá práce. Vyžaduje disciplínu a odmítání pohodlí i nepříjemné pravdy tváří v tvář.
Q: Měl jste někdy jako architekt náboženství touhu vytvořit nějaký jiný systém víry?
A: Vyzkoušel jsem mnoho různých variant, ale univerzální kódy se nemění. Neměnnost většiny principů křesťanské víry nepochází z mého konzervatismu. Jsou založeny na přísných pravidlech, kterým podléhají i mysli s nejvyšší autoritou ve vesmíru. Buďte si tedy jisti, že křesťanství v té či oné podobě zůstane po velmi dlouhou dobu neměnnou klasikou (úsměv).
Q: Mezi křesťanstvím a východními náboženstvími jsou podstatné rozdíly? Existuje rozdíl mezi pozemskými náboženstvími a duchovními poznatky, které byly na Zemi přineseny z jiných civilizací.
A: Je, ale žádný z těchto systémů nemá globální pokrytí. Křesťanské náboženství má své výhody. Existují určité psychotypy lidí, které dobře podporuje. Architektura křesťanské víry je velmi stará a já také. Existuji prakticky od počátku věků a vím toho zhruba tolik jako vaši mistři ze skupiny úprav. Jsem nejstarším architektem náboženství ve vesmíru. Viděl jsem fungování a výsledky všech alternativních pozemských náboženství, stejně jako jsem viděl tisíce variant mimozemských duchovních systémů. A přesto se nad křesťanstvím povyšuji. Nadále živím stoupence křesťanské víry. Důvodem mé důsledné systematické podpory křesťanství na Zemi je to, že právě architektura křesťanského náboženství drží nejvíce Kónů, které je člověk ve svém životě vůbec schopen porušit. Jiné duchovní systémy mají jak přednosti, tak významné problémy, které jsou v rámci jejich architektury neřešitelné.
Neexistují dokonalá řešení, a ̎všechny fixy mají jiný vkus a barvu ̎ Když však lidé ignorují ̎zatuchlé biblické příběhy ̎ a vydávají se hledat módní exotické víry, neuvědomují si důležitou věc. Křesťanské náboženství obsahuje univerzální soubor pravd, které pomáhají duši co nejrychleji se integrovat do světů vyšší úrovně. Nanebevzatý učitel, který vychází z křesťanství, se ukazuje jako překvapivě inteligentní, přizpůsobený službě a vážně vyhledávaný na nových úrovních. Mnoho důležitých věcí pro jeho službu je pro něj samozřejmostí, nemusí se dlouho vzdělávat, prostě se pustí do práce a začne měnit svět k lepšímu. A jednu z klíčových výhod takových učitelů vám prozradím. Je to zbožnost, je to vysoká úroveň sebeovládání. O stoupencích jiných duchovních systémů se vyjadřovat nebudu, abych nepůsobil zaujatě. Řeknu jen, že tito povznesení učitelé mají velmi zvláštní chápání služby a často opouštějí svá místa v systému učení kvůli různým nedorozuměním. A obecně platí, že náboženství není pro krásu, ani pro potěšení. Náboženství by mělo pracovat s dušemi na hluboké úrovni. Náboženství by mělo člověka upozornit na jeho slabosti. Mělo by svým stoupencům pomáhat sloužit ostatním duším a Bohu, a to jak na Zemi, tak po vzestoupení.
Q: Je to trochu zvláštní. O křesťanském náboženství toho moc nevím, ale pocit, který jste nazval zbožností, v sobě cítím velmi živě.
A: Není to zvláštní. Dobře si uvědomujete univerzální kužel. Je to hluboká paměť duše.
Q: Tato zbožnost se ve mně nejvíce obnažuje při rozhovorech s temnými mozky. Zejména se Samaelem. A temnota kolem byla tím hustší, čím jasnější jsem cítil světlo uvnitř.
A: Kontakt s původním zlem je pro adepta na cestě k Bohu neuvěřitelně povzbuzující. Neměli byste se ale takovými věcmi nechat unést, není to bezpečné ̎očkování ̎ pro čilost.
Q: Zdá se mi, že lidé v křesťanském náboženství neviděli, co se do něj vkládá. Je možné tyto pravdy nějak srozumitelněji vyložit?
A: Víte, já velmi pozorně sleduji chování lidí v této válce, lstivost kaplanů a vojenských důstojníků, kteří by dali hodně za to, aby v Bibli neviděli přikázání ̎nezabiješ ̎. Řekněte mi, může být toto přikázání formulováno jasněji? Nebo jsou tito lidé přece jen duchovně slepí? Souhlasím s tím, že není snadné žít podle přikázání některého z duchovních systémů. Kdyby to bylo snadné, pravděpodobně by nyní bylo na Zemi mnohem více mladých učitelů, kteří by mohli lidstvu pomoci dosáhnout nové úrovně duchovního rozvoje.
Uvedu vám příklad z pozemského života - vzdělávací systém. Škola a univerzita nejsou pro mnoho lidí snadné. Většina žáků zůstává po celý život ̎céčkaři ̎. Někteří lidé dostávají tyto trojky za píli, ze soucitu s rodiči nebo za úplatek. To znamená, že průměrný výkon studentů je extrémně nízký. Nedává to ale záminku, aby vaše společnost výrazně snížila laťku náročnosti vzdělávacího programu. Nezruší povinný charakter takových předmětů, jako je fyzika, chemie, vyšší matematika a tak dále. Nikdo se nerovná zaostávajícím a nikdo se nesnaží, aby jedinými povinnými předměty byly pracovní a tělesná výchova. (pozn. co je asi tak inkluze)
Na jedné straně je pro lidi obtížné vstřebávat hlubokou moudrost z náboženství. Zdůrazňuji slovo ̎vstřebat ̎, protože lidé všechny důležité pravdy znají, jen se jimi neřídí. A ani příliv čerstvých poznatků, který prošel průvodci v posledních desetiletích, nepřinesl nejlepší výsledky. Bylo naděláno mnoho hluku a účinek byl slabý. Na druhou stranu, je to dobrý důvod si myslet, že je s programem školení něco v nepořádku? Vždyť byla nabídnuta široká škála programů. Můžeme se domnívat, že jde o špatné výsledky studentů a že mnozí lidé prostě nechtějí ničemu rozumět. V takovém případě si musíme uvědomit, že učební program je povinný. Nebude se rušit, revidovat ani zjednodušovat. Člověk si může vybrat, který duchovní systém se mu více líbí. Potřebné vlastnosti pro rozvoj člověka bude muset získat i nadále.
Q: Obecně nedoceňujete účinek čerstvého duchovního poznání, které bylo na Zemi zaseto v posledním desetiletí.
A: Vysoce hodnotím jakékoli duchovní poznání: pozemské i nepozemské. Jsem si dobře vědom, jak obtížné bylo pro jiného architekta vytvořit duchovní systém, který přinesl světu. Vážím si jak jeho práce, tak práce těch, kteří toto poznání pro dobro Země zaseli. Respektuji také právo člověka zvolit si systém duchovního poznání, který lépe vyhovuje organizaci jeho duše. Chci však objasnit jednu důležitou věc. Nové poznání je zaseto a lidé se ho ochotně vydali studovat. Obliba čerstvých duchovních systémů roste. Stávající náboženství ztrácejí půdu pod nohama. Ale ne všechno je tak jednoznačné, jak se zdá. Světová náboženství nejsou nyní příliš aktivně živena shůry. Nadále krmí pouze oddané stoupence, kterých není mnoho. Běžné věřící shora nic nepovzbuzuje. Kromě toho je to už dávno, co Zemi navštívili klíčoví proroci, nositelé referenčních kodexů stávajících náboženství.
Pokud do toho všeho investujeme energii a prostředky, duchovní systémy, které se nyní údajně vzdaly svých pozic, znovu ožijí a získají popularitu.
Současná móda nových duchovních proudů je způsobena tím, že jsou nyní v raném stadiu šíření na Zemi. Nositelé jejich referenčních kódů vstoupili do vašeho světa poměrně nedávno a někteří z nich právě nyní působí v inkarnaci. V raných fázích šíření se do duchovních proudů investuje více prostředků. Za projevený zájem o nové poznatky dostává nováček povzbuzení v podobě inspirace. Jeho pozornost je zpočátku dobře živena shora. Když všechny počáteční pobídky ze strany nového systému skončí, některé pravdy nejsou v hlavě člověka zafixovány. Hlavní problém takových vnějších pokusů nasytit člověka duchovností je mnoho hledajících, kteří jsou jako síto. Vlévají se do nich zdroje a moudrost, ale oni sami zjišťují, že nejsou schopni si ani jedno z toho udržet.
K udržení inspirace a poznání v sobě může člověk přistoupit pouze vědomě. Dokud se člověk z vlastní vůle nestane ze síta nádrží, toužící zadržet každou kapku přijaté duchovní moudrosti, nebudou fungovat ani známé systémy víry, ani nové. Důvodem popularity nových duchovních hnutí není to, že by nějak podstatně převyšovaly tradiční světová náboženství, ale proto, že nováčci jsou krmeni, aby upoutali jejich pozornost. Často se ale stává, že se člověk zapálí pro jednu věc a vyhoří. Pak něčemu jinému a zase vyhoří. Tady lidé dělají chybné závěry, že duchovní poznání už není ono, že už je neinspiruje a že by se měli poohlédnout po něčem jiném. Člověk by také neměl hledat dlouho. Pracovníci duchovních systémů dobře vidí takové přeběhlíky hledající nové dávky, kteří pak na sobě stejně nepracují. Každý další duchovní systém, se kterým se takový člověk hodlá seznámit, ho už nevítá. Pokud je vytrvalý, dostává minimální nebo žádnou výživu. Výsledkem je, že člověk dojde k závěru, že vyzkoušel všechno, ale nikde se nechytl. Dostaví se apatie a zklamání. Pokud člověk prošel touto cestou a stále se nikde neuchytil, je třeba si uvědomit, že je sítem, a učinit pro sebe dobrovolné rozhodnutí - stát se lidskou nádobou. Přestat běhat s miskou a hledat ̎obědy zdarma ̎, vybrat si nejvhodnější duchovní systém a začít na sobě v rámci jeho doporučení vážně pracovat.
Q: Lidé dnes často sbírají duchovní poznatky z různých systémů, jeden po drujém. Je lepší soustředit se na jedno učení?
A: Žádná nejlepší cesta neexistuje. Cesta je vždy vlastní, ta pravá. Každý jde svou vlastní cestou, jak nejlépe umí. Přesto existují cesty, které jsou zbytečné. Například míchat v jedné hlavě příliš rozmanité pohledy. Z hlediska skutečného duchovního pokroku je takové řešení málokdy úspěšné. Chápu touhu vzít si z každého duchovního systému to nejlepší. Nenavrhuji být omezeným náboženským fanatikem. Je však třeba poctivě zhodnotit své analytické schopnosti, protože člověk je bude potřebovat skutečně vynikající, aby si mohl rozmanité, protichůdné poznatky poskládat na poličky a vybudovat si vlastní štíhlý systém. Nemá smysl ukládat si do hlavy informace ve formě guláše. Ten je dobrý na talíři, ale ne v hlavě - zejména pokud jde o duchovní rozvoj. Pro duchovního adepta je tak důležitá vlastnost - expresivita.
Člověk, který myslí souvisle v rámci dobře zvládnutého náboženského systému, už obvykle tuto expresivitu má. Soudržnost jeho myšlení je dosažena pečlivým, důsledným zvládnutím určitých duchovních poznatků. Když člověk dobře ovládá jeden duchovní systém a řídí se jeho doporučeními, jeho ukazatele duchovního rozvoje se již odhadují jako vysoké. Pozorují ho podobně smýšlející učitelé z vyšších úrovní, mohou adeptovi pomoci, povýšit ho a nakonec ho vzít na novou úroveň do svého týmu. To je nejjednodušší způsob vzestupu mezi úrovněmi - následovat cestu adepta jednoho náboženského systému. Když má člověk hlavu pomíchanou různorodým, protichůdným duchovním poznáním, je jeho situace složitější. Na jedné straně může jít velmi obtížnou cestou vývoje - cestou duchovní syntézy. V takovém případě si člověk do hlavy skutečně načte velké množství různých duchovních informací a vybuduje si nový ucelený duchovní systém. Kombinuje v něm různorodé prvky, přičemž se řídí pouze svou vlastní vizí. Je to obrovská práce a riskantní cesta, protože realita na Zemi je taková, že lidé nemají pro takovou syntézu dostatečné zdroje duše ani složitost mysli.
Proto je mnohem častěji možné pozorovat v hlavě člověka nikoliv elegantní syntézu, ale prozaický guláš. Zdá se mu, že tyto pestré skládačky, které si nashromáždil, a stále si je tahá do hlavy, jsou cenné poznatky a chystá se je sestavit do uceleného systému. Ale když se podíváte do jeho časových linií, do perspektiv jeho duše - tam už jsou všechny znaky kandidáta na nový Cyklus třetí úrovně. Právě proto, že člověk nikdy nebude schopen sestavit celou tuto změť do jediného výrazného obrazu, ale nevidí to a pokračuje ve svém nahodilém házení. Dokud člověk nevybíravě sbírá duchovní informace a považuje se za složitého, výjimečného člověka, má v systému vývoje status ̎nedostatečné aspirace ̎. Je velká pravděpodobnost, že později přejde do nového cyklu třetí úrovně, právě proto, že jeho oči jsou neustále roztěkané. Nedokáže se na nic soustředit, nedokáže věnovat dostatek energie a pozornosti jednomu směru. Aspirace je, když člověk už ví, jakým směrům se chce věnovat, na co by mu nebylo líto vynaložit dlouhé roky a úsilí. (pozn. koukám, že vlastně doporučuje být náboženským fanatikem.. asi dál zůstanu u svého guláše, nazvěme ho kosmologickým)
V době, kdy se shůry valí nejrůznější duchovní informace, je třeba vystřízlivět s jasným pochopením, že o novou úroveň je třeba usilovat. Aspirace je soustředění na něco konkrétního: na své vlastní, milované, drahé. Existují přívrženci křesťanství a přívrženci buddhismu. Mistři jógy nebo čchi-kungu, mnoho výcvikových programů, v nichž lze vyniknout. Ale viděla jsi někdy adepta nebo mistra guláše? Vidím tvé myšlenky. Ne, guláš není tvůj případ. Za svůj život ses naučila nesmírně malé množství rozmanitých duchovních znalostí. Strávila jsi roky vývojem a zaměřila ses na několik nepříliš kontroverzních neteistických systémů poznání: buddhismus, jógu, Castanedu, vědomé sny. Po mnoho let jsi četla poměrně málo, ale hodně jsi pracovala podle doporučení svých vybraných systémů. Byl to správný přístup, učitelé ti striktně bránili ve snaze donekonečna číst a tlačili tě k práci na sobě. Komplexní informace, které nyní přijímáš v kanálu, ti byly nabídnuty až poté, co mistři buddhistické a castanedovské školy z vyšších úrovní kladně zhodnotili tvé výsledky. To znamená, že nejprve se dostavily úspěchy ve zvolených směrech, které působily jako pevný základ pro tvé já, a pak přišel soubor nových komplexních informací.
Dotkli jsme se další důležité otázky. Lidé si někdy pletou duchovní čtení a předávání duchovních poznatků s duchovní prací. Jsou to různé věci. Učedníci čtou a učí se, nositelé vědomostí mají informace a jsou schopni je předávat dalším lidem. Ale pouze adepti myslí a žijí podle svého duchovního učení. Pouze adepti jednají podle doporučení svých vybraných nauk. Je důležité, aby člověk sám poctivě zjistil, kdo z těchto tří je? Někdy lidé nedělají nic jiného, než že vstřebávají vědomosti. To znamená, že setrvávají ve věčných žácích. Někdy si nositel poznání neuvědomuje, že mluví dobře, ale doporučeními svého učení se neřídí. Pokud si tedy člověk zvolí nějaké učení, měl by usilovat o úroveň adepta a nezaměňovat ji s ostatními dvěma úrovněmi. Není-li zvoleno ani učení, měl by si ho člověk vybrat. Základy člověka v oblasti duchovnosti by měly být pevné a důsledné. Může navíc studovat některé další duchovní systémy pro širší obraz, pro erudici. Přesto však volba jednoho z duchovních systémů poskytuje značné výhody.
Existují různé úrovně zasvěcení do učení. Nejprve člověk čte knihy a komunikuje s jejich adepty. To je první stupeň vytváření pouta se Zdrojem. Pro křesťanství jsem zdrojem já a pode mnou je Kristus. Pod námi je mocný systém vzájemné podpory křesťanských učitelů a adeptů na různých úrovních až po samotnou Zemi. Tak lze vazby s učením posilovat donekonečna. Budování těchto vazeb se neomezuje na memorování Bible. Adept neusiluje o to, aby se naučil nazpaměť všechny citáty, ale usiluje o to, aby učením dýchal, přemýšlel, žil. A když je tato aspirace, člověku se zpřístupní nová úroveň zjevení. Může navázat přímé spojení s vyššími křesťanskými učiteli a přijímat od nich pomoc. Používám nyní příklad křesťanství, abych vysvětlil výhody soustředění se na jedno duchovní učení - jsou zde a jsou významné. Říká se tomu oddanost. Oddanost umožňuje adeptovi přístup k vážné podpoře shůry. To platí i pro jiná náboženství. Především jde o náboženství, protože za každým z nich stojí mocný duchovní systém s působivým množstvím zdrojů, silnými učiteli a vážnými patrony.
S různými novými duchovními proudy se lze pokusit vybudovat takové vazby mezi úrovněmi také. Je však třeba si uvědomit, že nemusí být zaručena dlouhodobá podpora. Nové proudy jsou na Zemi slabší, může docházet k přerušení podpory a zdrojů. Některé proudy slábnou a ukončují svou činnost. Některé rychle vystřelují a rychle zhasínají. Existuje nenulová pravděpodobnost, že jejich Zdroj jednoduše přestane tento systém znalostí a jeho stoupence na Zemi živit. Máte to slovo - startup. Ne ze všech se stanou společnosti se staletou historií. Nová duchovní hnutí jsou také startupy. Jedním slovem, adept může investovat své síly na dlouhou dobu a v důsledku toho se ocitnout bez podpory shůry, bez patrona. To se stává. V takovém případě není vše ztraceno, protože nejsilnější kandidáty najdou jiní patroni. Člověk sám může být náhle fascinován nějakým novým poznáním, protože toto poznání je součástí duchovního systému nového Zdroje, o který se člověk zajímá. Zde jde o otázku preferencí: někdo chce novinky, pak se učí nedávno objevené duchovní systémy. Jiní chtějí spolehlivost v dlouhých obdobích. Těm, kteří mají rádi spolehlivost, doporučuji, aby se podívali na jeden známý duchovní systém, který na Zemi existuje již po staletí, a aby se do něj ponořili. Pak bude člověk schopen získat podporu od jeho učitelů a od jeho Zdroje. Hlavně je třeba si uvědomit, že povrchnost je nepřítelem každé dovednosti. (pozn. takže i ten guláš není bez šancí)
Q: Může se adept na Zemi vůbec vydat na vlastní pěst, bez patronů, bez prohlubování do nějakých duchovních systémů?
A: Fyzické tělo je vyživováno potravou. Duše je však vyživována Duchem. Duchovní cesta člověka je cesta, kterou někdo shůry živí inspirací. Inspirace je cenný zdroj mimozemského původu. Bez ní je člověk pouhým biorobotem. Proto někdo shůry nutně vlévá adeptovi Ducha, jinak by nebyl adeptem.
Patroni z vyšších úrovní jsou někdy skrytí, takže si člověk může myslet, že je to on sám - silný a realizovaný, bez jakékoliv podpory. Člověk by se takto neměl nechat oklamat. Patron se z určitých důvodů nemusí projevit a dát adeptovi širokou svobodu. Ale člověk bez infuzí Ducha shůry prostě není schopen udržet ani integritu svých přesvědčení, ani své vědomí, ani vznešené stavy vědomí.
Stává se, že patron adepta je vzdálen všem systémům duchovního poznání. Proto se člověku zdá, že je nezávislým bojovníkem ducha a že nepotřebuje hledat nové poznatky. Nicméně duchovní systém ho může posilovat. Nové poznatky mohou výrazně rozšířit možnosti člověka a utvářet pro něj další směry pohybu do budoucnosti. Koneckonců všechny úrovně nad tou pozemskou jsou úrovně učitelské, a většina těchto učitelů se rozvíjí v rámci některých specifických duchovních systémů. Pokud se člověk chystá postoupit na novou úroveň, bude pro něj nejjednodušší najít podobně smýšlející lidi, přátele a tým pro další službu právě tím, že bude patřit k některému ze známých duchovních proudů na Zemi. Koneckonců jejich prostřednictvím již opustilo Zemi mnoho učitelů, kteří nyní působí v pozemském systému vývoje.
Q: Děkuji ti za rozhovor, Jehovo. Je o čem přemýšlet. (pozn. preferuji podporu nového, nezatíženého směru... ať je to co nejlehčí)
Zdroj:
https://absolutera.ru/article15308
Zpět
