Zprávy

4663 Čas 1 - Co je čas Cosmic agency [ UFO ] 2023-04-23
Mari Swaruu
Čas je jedna z věcí, kterou každý člověk zažívá a zná. Je brán jako něco, co je vám dáno, čeho máte velmi omezené množství, a cokoli z něj využijete nebo promarníte, už se vám nikdy nevrátí. Je považován za něco mimo předmět, a přesto k němu neodmyslitelně přilnul. Něco, od čeho člověk nemůže utéct a čeho nikdy nemá dost, protože si neustále přeje víc, aby mohl dosáhnout všeho, co je potřeba.

Čas je brán jako nehybná šipka, která se pohybuje pouze jedním směrem, od minulosti přes přítomnost k budoucnosti, lineární čas, a to podporuje lítost, nostalgii a smutek při pohledu zpět a pochybovačné očekávání i nejistotu a strach při pohledu dopředu.
Mnoho duševní energie se promrhá tím, že se zabýváme minulostí a litujeme všeho možného nebo příliš přemýšlíme o budoucnosti a snažíme se kontrolovat pravděpodobné výsledky jako reakci na přežití, protože mysl si myslí, že když dokáže předvídat, co přijde, mohla by nějak ochránit subjekt, jako pokus zabránit škodám, utrpení nebo nežádoucímu výsledku.

Západní společnost neustále prosazuje koncept připravenosti na něco, co přijde, na budoucnost, na úkor prožívání přítomnosti. Považuje prožívání přítomnosti za ztrátu času, neustále prosazuje myšlenku, že pokud si užíváte přítomnosti, bude to na úkor zítřka. Času, který si užíváte dnes, budete litovat, že jste ho nevyužili k přípravě na budoucnost, což je základní princip vnucovaný všem v západních společnostech. To podporuje kulturu práce zaměřenou dokonce na vykořisťování, protože lidé se nikdy nedostanou k oné slibované budoucnosti, pracují donekonečna až do důchodu, kdy jsou obvykle příliš staří a unavení na to, aby si užili čas, který jim zbývá, a s lítostí se ohlížejí zpět a přejí si, aby žili více a pracovali méně.

Většinou je to však bráno jako nevyhnutelná životní skutečnost, která je neochotně přijímána a nakonec i považována za samozřejmost.

Čas je jedním z nejvíce nepochopených pojmů na Zemi, a to kvůli vysoce deterministické a materialistické mentalitě její kultury. Jak kdysi řekl Aristoteles: "Čas je největší neznámou ze všech neznámých věcí." V tomto ohledu je čas nejvýznamnější.

Pozemští vědci se jej snažili popsat nesčetnými způsoby, včetně úvah o tom, že by mohlo jít o jakýsi druh částice. Pro mě je to ta nejmaterialističtější možná definice a pravděpodobně ta nejvzdálenější od pravdy.

Dalším vážným omylem ohledně času, jak je definován na Zemi, je to, že je brán jako konstanta pro matematické modely ve fyzice, v nichž se vzorce snaží vysvětlit vesmír z jednoznačně chybného základního předpokladu. Z mnohem pokročilejšího hlediska a chápání hvězdných kultur a jejich věd je čas nesmírně tvárný, a proto má ke konstantě velmi daleko.

Tento jednoduchý, ale závažný omyl má dramatické důsledky, protože všechny výsledky vyplývající ze všech matematických vzorců ve fyzice, které se snaží pochopit vesmír, jsou chybné, ale jsou brány jako prokázaný fakt založený na matematické jistotě. Mohou být přesné v přesných matematických modelech, ale pokud používají čas jako konstantu, žádný z nich neodráží vnější svět, ať už jsou jakkoli přesné. A to je důvod, proč matematika na Zemi vytváří svůj vlastní, soběstačný vesmír, který neodráží vnější svět.

Co přesně je čas z pohledu mnohem vyspělejších hvězdných kultur a společností?
Většina hvězdných společností spolu komunikuje, a to již velmi dlouho, a velmi se shodují na vědeckých konceptech, které sdílejí. Jsou mnohem vyspělejší než kultury na Zemi, a to nejen vědecky, ale především mnohem vyspělejší duchovně. Mají silnou tendenci mísit duchovno s tvrdou vědou, ale zajímavé je, že duchovno vždy používají jako vodítko a základ pro všechny své vědy. Čas pro ně není něco konkrétního nebo hmatatelného. Čas je vnímání, které je přímo spojeno s procesem myšlení, a je to zkušenost, která je přímo spojena s vědomím. Bez nějakého časového rámce nemůže existovat žádné vědomé a cítící sebeuvědomění. Není to však čas, co utváří vědomí, je to výsledek rytmu a frekvence, které jsou vytvářeny aktem vědomí.

Je-li si vědomí vědomo své vlastní existence, pak má v sobě skupinu pojmů, které ho definují jako něco, a ne jako něco jiného. To je základní princip i v rámci duality. Nemůže však existovat žádný myslící vědomý proces bez sledu myšlenek a tento sled myšlenek se svým rytmem a frekvencí vytváří čas. Ačkoli myšlení probíhá pouze pomocí pojmů a poté se převádí do sekvence slov, jako v jazyce, na rozdíl od toho, co mylně tvrdí mnozí psychologové na Zemi, tato sekvence se svým rytmem a pauzami vytváří frekvenci a s ní i čas.

Čas je jedinečný vjem, který vychází z myšlenkového procesu, vibrací a frekvence každé vnímající bytosti nebo duše. A protože každá z nich má jedinečný a specifický bod pozornosti, který žádná jiná nemá, je i vnímání času jedinečné pro každou jednotlivou duši, ať už inkarnovanou, nebo ne, protože každá vnímající duše má svůj jedinečný rytmus myšlenek. Když skupina duší sdílí stejnou sféru existence, je to proto, že mají podobné, ale nikdy ne zcela stejné vnímání reality. A tomu se říká shoda ve vnímání.

Příkladem je čas, jak je vnímán v rámci říše existence, kterou nazýváme 3D Země a její Matrix, kde každý vnímá čas způsobem, o kterém si myslí, že je stejný, ale není tomu tak, protože i tam ho každý jedinec bude vnímat jinak v závislosti na frekvenci a vibracích jejich myšlenek. Matrix na Zemi synchronizuje vnímání času pomocí hodin a hodinek, které jsou zase založeny na denním a nočním rytmu planety. Tím vnucuje lidem uvnitř pozemského Matrixu představu, že čas je něco jiného než produkt jejich vlastní mysli.

Když se řekne slovo "čas", většina lidí si při svém neustálém přemýšlení o budoucnosti okamžitě vybaví hodiny nebo hodinky. Mylně se domnívají, že synchronizace času, které je dosaženo pohledem na hodiny, je důkazem toho, že čas je konstantní a že má stejné trvání pro všechny, včetně neživých objektů. Navíc dokonce mylně považují za samozřejmou myšlenku, že čas je konstantní v celém vesmíru. A to je právě účel hodin a hodinek, aby dokázaly lidi synchronizovat, aby pracovali ve shodě a dokázali se najít v produktivním společenském prostředí.

Proto je pojetí času a jeho řízení, jak je chápáno na Zemi, vlastní charakteristikou pozemského 3D Matrixu, se kterou žádná jiná hvězdná kultura nesouhlasí. Mimozemšťané tvrdí, že lidé na Zemi jsou jedinými tvory v galaxii, kteří přišli na způsob, jak měřit něco, co neexistuje. Když však rozšíříme, co je to čas, a uvědomíme si, že je výsledkem myšlenkového procesu, který je přímo spojen s přítomností vědomí a který na ní také závisí, lze čas měřit pouze tehdy, když je ve vztahu k něčemu, co lze použít jako referenci.

Na Zemi je snadné najít takovou referenci, jsou to cykly dne a noci na planetě. Když se však tento kontext odstraní, trvání času, vteřin, minut, hodin a dnů, se změní, ale pouze z pohledu tohoto původního kontextového rámce. Trvání jakékoli časové jednotky tedy bude záviset na tom, co nebo vůči čemu se měří.

Například doba trvání jedné minuty, pozorovaná pomocí stopek, bude pro jejího majitele vždy stejná, ať se nachází kdekoli ve vesmíru. Tato doba však nebude stejná pro jiného pozorovatele z jiného úhlu pohledu.

Jako příklad lze uvést, že osoba se stopkami může vidět, jak sekundová ručička na Zemi obíhá jednu minutu, a když ji pak přenese na planetu Alfrata v Alfa Centauri, bude jí obíhání trvat minutu i pro toho, kdo ji pozoruje. Ale zpět na Zemi by se hodnota této minuty pro pozorovatele, který tam zůstane, změnila, přestože kdysi byla synchronizovaná a měla stejnou hodnotu.

Abychom to dále ilustrovali, trvání jakékoli časové jednotky závisí pouze na tom, v jakém kontextu je měřena jako referenční, podobně jako se to děje s referencemi na prostor nebo prostorovými referencemi. Když se nacházíme na povrchu planety, je snadné určit, kde je nahoře a kde dole. Když se však ocitneme v hlubokém vesmíru, neexistuje způsob, jak určit, kde je nahoře a kde dole, a to až do té míry, že tyto pojmy přestanou být relevantní nebo dokonce přestanou dávat smysl.

Trvání času bude záviset pouze na vědomí a na frekvenci myšlení vědomé vnímající bytosti, která jej prožívá. Jak uvádí klasický příklad, trvání minuty závisí na tom, na které straně dveří od koupelny se nacházíte.Čas je výsledkem vědomí, které je natolik vědomé, že je schopno pozorovat své vlastní myšlenky a ptát se, proč jsou. Protože si každá jednotlivá duše drží své vlastní osobní myšlenkové vzorce a rytmy, čas a jeho trvání jsou pro každou z nich jedinečné. Čas je vnitřní charakteristikou toho, kým jsme. Naše mysl a naše vědomí jsou výsledkem vědomí. My jako duše jsme čas sám o sobě.

Zdroj: https://www.swaruu.org/transcripts/time-part-1-what-is-time-english

Zpět